5.1
Příprava stroje k tisku Základní části tiskového stroje
Všechny typy tiskových strojů pro jakoukoli techniku a pro rozdílný typ potiskovaného materiálu se skládá z těchto částí :
1) Nakladač první část tiskového stroje , která má za úkol kvalitně transportovat potiskovaný materiál do tiskové jednotky . Používají se různé typy jejichž stupeň automatizace se odvíjí od typu a technologie . Samotné nakladače dělíme : a) pro archové stroje b) pro kotoučové stroje Archové stroje Potiskují materiál dodávaný v archu a vycházející z formátové řady . Jednotlivé typy archových strojů jsou konstruovány podle formátů a nejvíce používané jsou A1 , A2 , B0 , B1 , B2 . Používají se tyto typy : 1) Pomaloběžný – nejstarší typ nakladače jehož historie je spojená s firmou Heidelberg . Rok vynálezu 1900 . Nakládá jednotlivé archy na nakládací stůl a v dnešní době používají hlavně starší typy tiskových strojů ( Grafopress , Adast Romayor 312 –315 ) .
Konstrukce nakladače je jednoduchá a neobsahuje žádné elektrické ani elektronické součásti . Jeho údržba je snadná a i opravy v případě dodržení postupů jsou bezproblematické . Je to postaveno na pohybu celé konstrukce po vačce a u starších typů tento pomocný pohyb vytvářel s pístem potřebný savný a rozfukový vzduch . Starší typ konstrukce měl pouze pevné savky , které se daly jednotlivě odstavovat otevřením nebo uzavřením savné komory . Nová konstrukce se skládá se savné tyče ,
34
která obsahuje pevné a odstavné savky . Je to z důvodu možnosti potiskovat minimální a maximální formát . Odstavování krajních savek je snadné a nesmí se zapomenout , že špatné nastavení může způsobit vytvoření tzv. falešného vzduchu a tím nekvalitní naložení archu do tiskové jednotky . U starších typů obsahovala savná tyč pouze pevné savky , které se mohly jednotlivě odstavovat otevíráním nebo zavíráním sání . Pokud se zaměřím na jednu savku skládá se z těchto částí : 1) pevná část – tělo – součást tyče , jedná se o nepohyblivou část , nejčastěji odlitek , který je nastavitelný podle tvaru potiskovaného materiálu . 2) pohyblivá část – píst – pohyb v pevném těle za pomocí pružiny umožňující zaboření do potiskovaného materiálu 3) savná plocha – na odlitku je plocha 0,5 cm2 , která je nedostatečná na zdvih materiálu a proto se musí na plochu přidávat gumový kroužek , který plochu zvětší na 1 cm2 a zajistí lepší a kvalitnější zdvih Výhody pomaloběžného nakladače : snadná údržba , celkem rychlé nastavení Nevýhody pomaloběžného nakladače : při větší rychlosti velmi často dochází k pomlkám , které zapříčiňují zastavování stroje a v horším případě znehodnocení materiálu . 2) Rychloběžný – jedná se o nový a nejvíce upravovaný typ nakladače tiskových strojů . Používají všechny tiskové techniky pro archové stroje .
Nakládání více archů na nakládací stůl tzv. šupinové nakládání , kdy je na stole 10 archů šupinově za sebou připravených na vjezd do tiskové jednotky . Materiál je držen za výjezdovou hranu a umožňuje větší rychlost nakládky potiskovaného materiálu . Nakládání je pomocí nakládací hlavy . Výrobci tiskových strojů vyrobily celkem tři typy nakládací hlavy : 1)Jednosystémová – nakládací mechanismus obsahuje rozlukovou patici a čtyři pevné savky . Byla součástí prvních automatizovaných tiskových
35
strojů . Rychlost strojů nebyla velká , takže ani nakládání nevykazovalo chyby . V momentě vyšší rychlosti dochází k optickému zastavení nakládky a častějšímu zastavení . Hlava je velmi náchylná na kvalitu seřízení . Patice je upravena tak , že v momentě propadu posune stůl nahoru a právě tady dochází k problémům. Tento typ nemá postupný , ale náhlý posun stolu , který způsobý naložení ne jednoho , ale více archů najednou . Právě zvýšení rychlosti strojů a nekvalitní nakládání dalo podmět k vývoji dalšího typu . 2) Dvousystémová – jedná se o upravený typ , kde jsou k pevným savkám přidány pomocné umožňující kvalitní nakládku i při větší rychlosti stroje . Potiskovaný materiál je uchopen celkem na šesti bodech a nedochází k propadům a deformaci materiálu . Její vývoj a zakomponování do strojů je od roku 1984 . Celý vývoj nakladačů se točí okolo toho jak inovace přijmou koneční uživatelé ( v tomto případě tiskaři ) . Výrobci se snaží stroje upravit tak , aby obsluha stroje co nejméně zasahovala do prvotního nastavení a tím se neměnila kvalita tisku . Mnoho zastavení stroje způsobuje změnu kvality , takže výrobci na DRUPĚ 2000 došli s velkou inovací právě dvousystémové nakládací hlavy s úpravou PRESET. Celý systém je založen na tom , že obsluha v době přípravy nastaví pouze formát potiskovaného materiálu a stroj si tuto informaci převede a nastaví celý systém . V době tisku je tento systém schopen kvalitu nakládky kontrolovat a případné změny korigovat . Kromě úpravy nakládání tento systém upravil savky . Úprava spočívala v nové konstrukci a většímu počtu savných komor a možnosti korekce sání . Nedílnou součástí nakladače archových tiskových strojů je dopravníkový stůl , který jako všechny části stroje prošel vývojem . Je složen z transportních koleček zajišťující posun spolu s tkalouny . To mělo za následek při špatném nastavení deformaci materiálu popř. špatnou předávku do tiskové jednotky . Výrobci udělali několik úprav a ta poslední spočívala v tom , že tkalouny a tlaková kolečka se odstranily . Stůl obsahuje pouze jediný podtlakový pás , který za střed vede materiál a znemožňuje jeho pohyb . Nakládání je kvalitnější a je odstraněno znehodnocení tisku . Kotoučové stroje – potiskují materiál navinutý na kotouči umožňující oproti archovým mnohem větší tiskovou rychlost . Samotný nakladač je koncipován jako odvíječ , který je konstruován buď ramenný nebo paprskový . Pás potiskovaného materiálu je odvíjen přes soustavu vypínacích a vyrovnávacích válečků . Ty mají za úkol vyrovnávat odvin pásu , protože při výrobě jsou vytvořeny nerovnosti , které způsobují tzv. vlnění kotouče . To by mělo za následek nestabilitu materiálu a nekvalitu tisku . Samotné válečky jsou vyrobeny z odlišného materiálu . 1) Vypínací – mají zdrsněný povrch zajišťující vypnutí pásu 2) Vyrovnávací – hladký povrch , jsou volnější a kopírující nerovnosti návinu . Nedílnou součástí je kontrola hrany pásu potiskovaného materiálu , která kontroluje kvalitu srovnání před vjezdem do první tiskové jednotky .
36
2) Tisková jednotka – druhá část stroje , která má za úkol. provést tisk
Ten je definován jako přenos barvy z tiskové formy na potiskovaný materiál za pomoci tlaku stroje . Základními částmi jsou : a) tisková forma b) tlakové těleso Tisková forma – soustava tisknoucích a netisknoucích míst jejíž tvar je závislý na tvaru formového tělesa , techniky a stroje . Rozlišujeme : a) rovinné – forma je rovinná uložena na rovném formovém tělese , používali všechny tiskové techniky a v dnešní době hlavně knihtisk b) obepínací – forma je pružná a dá se upnout na formový válec .Používají všechny tiskové techniky pro velkou rychlost přípravy . c) celistvé – nové druhy forem , které jsou přímo součástí tiskové jednotky a umožňující tzv. nekonečný tisk . Jako první tento druh forem použil hlubotisk následoval flexotisk ( použití rukávců ) a v dnešní době testuje ofset . Formové těleso obsahuje – a) upínání a uzavření b) systém pohybu formy Tlakové těleso – těleso mezi nímž projíždí potiskovaný materiál a tlakem na tiskovou formu dojde k přenosu barvy z tiskové formy na materiál . Samotná konstrukce tiskové jednotky prošla obrovským vývojem a v dnešní době rozlišujeme tyto typy tiskových jednotek : 1) Plocha proti ploše – Formové i tlakové těleso je rovinné a mezi sebou vytvářejí nůžkový pohyb . Jedná se o nejstarší soustavu strojů , která byla využívána už za vynálezu Guttenberga . On jako první zařízení pro tisk použil upravený vinařský lis , který se několikrát za historii upravil pro jednotlivé techniky . Nynější podoba této soustavy je od roku 1900 a použila jako první automatické nakládání archů do
37
stroje . Samotná soustava je rozdělena do systémů jejichž rozdíl je v pohyblivých částech stroje a ve stupni automatizace ( Gordon , Liberty , Boston , Galy ) 2) Plocha proti válci – Formové těleso je rovinné tlakové válcové . Jedná se vyšší stupeň strojů . Jednak umožňoval vyšší rychlost tisku a od předešlé soustavy převzal většinu automatizačních prvků . I ona používá systémy , které umožňují už vícebarevný tisk , ale paradoxně byly tyto stroje vyráběny pouze v několika kusech z důvodu nevyužitelnosti a nástupu nových technologii a systémů ( jedno a dvouobrátkové , jedno a dvoubarevné ) . Stroje vzhledem ke své konstrukci umožňovali pouze dvoubarevný tisk . 3) Válec proti válci – Formové a tlakové těleso je válcové . Jedná se o nejdokonalejší a zároveň nejednodušší stupeň vývoje strojů . Jedná se o rotační způsob , který umožňuje vysokou rychlost stroje a tisku . Používají všechny tiskové techniky a každá z nich provedla na této soustavě určité úpravy . Jednalo se množství automatizačních prvků nebo možnosti změn průměrů válců , který umožňuje rozdílnou délku tisku ( flexotisk , hlubotisk ) . Tu nejzásadnější a z hlediska konstrukce nejzávažnější provedla ofsetová technologie . Vložením válce byla vytvořena tříválcová soustava . Ta se skládá z těchto válců : formový , přenosový – ofsetový a tlakový . Umožnila nepřímý způsob tisku , který je pro ofset charakteristický . Tuto konstrukci vynalezl a zkonstruoval v r. 1904 K. Hermann v USA . Od té doby prošel jeho stroj obrovskými změnami , jak v konstrukci přídavných zařízení tak i v množství automatizačních prvků . Samotný princip tisku zůstal , ale zásadně se změnil charakter práce a použitých postupů ve výrobě tiskové formy a kvality tisku . 4) Vykladač – poslední část tiskového stroje , která má za úkol vyvádět potiskovaný materiál z tiskové jednotky . Samotné vykladače stejně jako nakladače dělíme pro archové a kotoučové stroje . Konstrukčně jsou odlišné principem stejné . Archové stroje – jsou složeny : a) vyváděcí buben – válec jehož výplní jsou tyče , které umožňují dobré vyvádění archů a zamezuji poškození tisku b) vyváděcí řetězy – vyvádí arch c) rovnače – srovnávají archy na vykládacím stole Používají se tyto typy : a) nízký – používají střední a maloformátové stroje s krátkou výjezdovou dráhou potiskovaného materiálu bez použití přídavného sušícího zařízení .Nejčastěji jedno nebo dvoubarevné stroje . b) vysoký – používají střední a velkoformátové stroje s delší výjezdovou dráhou potiskovaného materiálu s možným použitím přídavného sušícího zařízení . Stroje jsou nejčastěji vícebarevné a mají větší množství přídavných zařízení . Někteří výrobci začínají stroje , právě z důvodu změny charakteru práce upravovat tak , že dráhu vyvádění prodlouží asi o 1,5 násobku
38
délky tiskové jednotky . Potom mluvíme o nakladači nízkém dlouhém nebo vysokém dlouhém . V tomto prodloužení jsou nejčastěji nainstalovány lakovací a sušící zařízení , které finální tiskovinu připraví pro okamžité další zpracování . Kotoučové stroje – tím , že potiskují pás potiskovaného materiálu tak jako vykladač se používají tyto dva typy : a) navíječ – používají stroje , které tisknou nekonečné tisky a zákazník potom provádí úpravu . Hlavně používá flexotisk a hlubotisk při tisku obalových materiálů , protože kotouče hotového tisku jdou do balících linek v potravinářském průmyslu , nebo např. při tisku tapet se odměřené cívky přímo balí do folie . b) planovykladače – pás potiskovaného materiálu se pomocí tohoto zařízení zpracovává ( skládání a řezání pásu na jednotlivé archy a tvorba složek ) a je okamžitě připraven pro další část výroby dokončujícího zpracování .
2.3 Seřízení tiskového stroje Tiskový stroj je zařízení , které je nutné velmi kvalitně seřídit . Výsledná kvalita je na tomto závislá . S vývojem nových strojů se změnily požadavky na kvalitu seřízení a to co jsme prováděli ručně se dnes provádí s pomocí automatizace . Jako mistr odborného výcviku pracuji se žáky na různém stupni intelektu a proto musím k tomuto tématu přistupovat individuálně . V minulém roce byly celkem dva velmi důležité odborné veletrhy při kterých došlo z mé strany k určité dohodě mezi mnou a jedním z nejvýznamnějším výrobcem tiskových strojů , který mi navrhl studii vlivu automatizace na kvalitu přípravy v tisku . Studenti u nás pracují na strojích , které nejsou plně vybaveny elektronikou . Proto i na seřízení strojů máme jiné požadavky co se týká doby seřízení . Výrobce navrhl tuto studii zejména proto , že chtěl vidět vliv automatizace na výslednou kvalitu a hlavně na dobu seřizování . Pro výrobce byla tato studie velkým přínosem a pro naše žáky a pro nás obrazem kvality naší výuky .
Hlavním mottem celé studie je : „ Nejde o rychlost , ale kvalitu „
39
