Průvodce "Petrovice"
Luž Hora
GPS poloha: 50°50'57.70"N 14°38'54.53"E
Výrazná znělcová hora (793 m), ležící asi 1, 5 km severně od Horní Světlé, je nejvyšší horou Lužických hor. Poprvé je uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák), místními lidmi z německé strany hor byla také nazývána Mittagsberg (Polední hora), protože ve Waltersdorfu stojí slunce nad vrcholem právě v poledne. Německé jméno Lausche je prý doloženo od roku 1631, český název Luž byl poprvé použit v Kafkově průvodci z roku 1909. Horským hřebenem přes vrchol Luže vedla odedávna zemská hranice mezi Čechami a Lužicí, o čemž svědčí i letopočty (např. 1521 a 1694) na dochovaných hraničních kamenech v okolí. Dnešní státní hranice s Německem prochází přes vrcholovou plošinu, která je dostupná návštěvníkům z obou států. Na území Německa je nepřístupná retranslační věž, na české straně je jen provizorní nízké závětří. Na místě staré chaty zůstaly pouze zbytky základů a schody. Na západní straně kopce je mělkým sedlem oddělený malý předvrchol s výhledem k západu, přístupný úzkou stezkou. Skromný dřevěný hostinec postavil na vrcholu hory již v roce 1823 waltersdorfský občan Karel Friedrich Mathäus. Zpočátku byli častými návštěvníky kromě turistů také pytláci a pašeráci, ale po roce 1848 již hostinec sloužil převážně rozmáhající se turistice. Majitel stavbu stále vylepšoval a v roce 1833 k ní přistavěl i malou rozhlednu. Odměnou mu byl neustále stoupající počet hostů, kteří přicházeli za jedinečným výhledem, srovnávaným často s výhledem ze Sněžky. Vysoká návštěvnost vrcholu si nakonec vyžádala stavbu prostornější chaty, která byla dokončena v roce 1882. Nová \\"Lausche Baude\\" byla postavena zásluhou spolků a obyvatel sousedního Saska a stala se kuriozitou v dalekém okolí. Výstavná horská chata stála na území obou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a rakouskou (českou). Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10 m vysoká vyhlídková věž. Turisté si mohli vybrat místo libovolně v kterékoliv části chaty, vybavené dřevěnými stoly s lavicemi a velkými kachlovými kamny. Útulný ráz dodávaly místnostem dřevěné zdi ozdobené vycpanými ptáky. Podle dohody mohli návštěvníci v restauraci a na rozhledně platit oběma měnami, jen při posílání pohlednic si museli dát pozor, aby Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 1
Průvodce "Petrovice" použili správnou poštovní schránku. Chata na Luži byla hojně navštěvována i za první republiky. Poslední majitel pocházel z Varnsdorfu a i přes pohnutou dobu provozoval restauraci až do konce druhé světové války. Poté turistický ruch ustal, protože obě strany hranice oddělily ostnaté dráty a na počátku roku 1946 celá chata do základů vyhořela. Okolnosti požáru nejsou dodnes jasné. Většinou se uvádí, že chata vyhořela na Nový rok, někdy se udává až 8. leden. Německé noviny tvrdí, že příčina požáru nebyla dodnes vysvětlena, naproti tomu bývalí čeští vojáci tvrdili, že chatu zapálili Němci, aby se nedostala do českých rukou, a mělo se to stát prý až 3. července 1946. Na vrchol hory vedou dvě přístupové cesty. Původní strmá stezka, stoupající po východním úbočí přímo ze sedla, zřízená Mathäusem v roce 1823, byla roku 1892 nahrazena na severním svahu vybudovanou serpentinovou tzv. Lužickou cestou (Wendeweg). Z jihu vedoucí tzv. Česká cesta byla zbudována roku 1851 pro rakouského císaře Ferdinanda Dobrotivého, který za svého pobytu na zámku v Zákupech podnikal výlety do okolí. Dnes po ní vede značená výstupová odbočka, na jejímž počátku je v betonové skruži tzv. Lužická studna. Podle zápisů ve vrcholové knize se roční návštěvnost pohybuje kolem 10 tisíc osob, většinou z Německa. Dne 4. 9. 1826 navštívil Luž osmnáctiletý J. K. Tyl. Do pamětní knihy se podepsal jako Josef Tyl Kutnohorský a připojil: \\"Bratři Čechové, který z vás kdy na vrch tento nohu vstaví, jaký cit vás pojme? Širá, velká, krásná krajina toť...\\" Z dalších vzácných návštěv se roku 1850 na Luži objevil saský král Bedřich August. Z vrcholu Luže byl vždy nádherný kruhový rozhled od Krušných hor a Děčínského Sněžníku přes České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky až po Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš, na severu pak na města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Nyní je však výhled k východu omezen vzrostlými stromy. V dobách oblíbeného sázení \\"do lotynky\\" byla na Luži hlavní stanice optického telegrafu, kterým byla signalizována tažená čísla ze Žitavy přes Töpfer, Hvozd, Luž, Jezevčí vrch, Ralsko a Bezděz dál do Prahy. Za tuto nežádoucí aktivitu byl zdejší hostinský potrestán vězením. Sedlem východně od Luže vedla ve středověku tzv. Vetešnická cesta (Plunderstrasse) z Čech do Budyšína. Čeští panovníci, vládnoucí tehdy v Lužici, ji obchodníkům zakazovali, takže vozkové byli nuceni cestovat do Žitavy přes Oybin, ale v září 1611 musel této cesty použít sám císař Matyáš II., aby se vyhnul morem postižené Žitavě. Na jihovýchodním úpatí hory je osada Myslivny s lyžařským areálem. Vlek, slalomový svah a skokanský můstek jsou též na německé straně Luže u Waltersdorfu. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/luz
Grabštejn Hrad
GPS poloha: 50°50'38.44"N 14°52'33.09"E
Rozsáhlý areál hradu a zámku Grabštejn stojí na návrší nedaleko Hrádku nad Nisou na Liberecku. Původní hrad připomíná okrouhlý bergfrit. Návštěvníci si mohou prohlédnout severní palác, věž s vyhlídkou a přístupná je i cenná renesanční Kaple sv. Barbory s nástěnnými malbami. Areál obklopuje rozlehlý park z 1. poloviny 19. století. Historie Původní gotický hrad byl vybudován ve 13. století na ochranu údolí Nisy a jím vedoucí cestu z Čech do Lužice. V roce 1256 jej získal Jindřich z Donína. V 1. polovině 15. století byl hrad několikrát dobýván. V roce 1562 koupil Grabštejn císařský rada Jiří Mehl ze Střelic, který jej nechal přestavět na pohodlnější renesanční zámecké sídlo. V roce 1622 poškodil objekt požár. V roce 1645 obsadili Grabštejn Švédové. Ve 2. polovině 17. století byly strženy hradby. Následovaly úpravy v roce 1782. Za Clam-Gallasů byla v roce 1818 přestavěna renesanční budova na klasicistní ?nový zámek?. Po požáru v roce 1843 byl zámecký objekt upraven. V současné době je Grabštejn veřejnosti přístupný. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/grabstejn
Milštejn Zřícenina
GPS poloha: 50°48'36.70"N 14°38'0.17"E
Zřícenina hradu Milštejn stojí na pískovcové skále pod Suchým vrchem na Českolipsku v Libereckém kraji. Z hradu se dochoval zbytek zdi s bývalou bránou. Hradní zříceniny jsou volně přístupné. Historie Hrad založili v 1. polovině 14. století na ochranu významné Žitavské stezky Berkové z Dubé. První písemná zmínka pochází z roku 1343. Hrad nebyl nikdy dobyt. V průběhu 16. století Milštejn zpustl. Příčinou jeho zkázy se v 18. století stal lom na kámen. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/milstejn
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 2
Průvodce "Petrovice" Oybin Zřícenina
GPS poloha: 50°50'31.44"N 14°44'42.97"E
Romantická zřícenina hradu Oybin, stojící na temeni pískovcové Stolové hory, je jednou z největších turistických zajímavostí Žitavského pohoří. Hrad byl postaven v místech, kudy již v dávných dobách procházela významná obchodní stezka z Čech do Lužice. Oybin byl osídlen již v době bronzové a železné, avšak dodnes dochované stavby a jejich pozůstatky v prostoru hradu pocházejí až z 13. století. Johann von Guben, žitavský městský písař z poloviny 14. století, uvádí sice jako prvního stavitele Qualo von Leipa, ale je možné, že zde sídlili již jeho předkové. Na počátku 14. století hrad rozšířil Jindřich z Lipé, který jej dostal od Jindřicha VII. jako říšské léno za zásluhy při volbě Jana Lucemburského za českého krále. Po různých politických sporech ale hrad připadl opět České koruně a jeho majitelem se stal Janův syn Karel IV. Ten v průběhu své vlády rozšířil stávající opevnění hradu, nově přistavěl Císařský dům (1364) a gotický klášterní kostel (1366-1384), který nese charakteristické znaky pražské chrámové stavební školy Petra Parléře. V průběhu následujících 200 let náležely hrad i klášter k sobě; zvláštní zkouškou pro toto soužití byla úspěšná obrana proti útokům husitů v roce 1429. Po válečných letech nastala v poslední čtvrtině 15. století znovu čilá stavební činnost. Ještě v době reformace na počátku 16. století byla vytesána chodba na jižní straně klášterního kostela. Poté, co byl klášterní život mnichů v 16. století ukončen, sloužilo toto zařízení již jen obranně technickým účelům. Roku 1574 získala hrad s klášterem a přilehlými pozemky Žitava. Rozhodujícím pro jejich osud však byl v roce 1577 zásah blesku a následující požár, při němž celý komplex shořel do základů. Ke znovuvybudování už nedošlo a ke zkáze přispělo v roce 1681 i zřícení jedné ze skal. Další škody vznikly při těžbě kamene ve spodní části hradu. Teprve v období romantismu byly znovu odhaleny zarostlé trosky Oybinu. Zvláštní zásluhu na tom měli malíři C. D. Friedrich a C. G. Carus, kteří svými díly vzbudili zájem dalších umělců i veřejnosti. Oybinu se ujali historici a na hoře bylo vytvořeno muzeum. Jen obtížně se ale dařilo zastavit další hroucení zdí. V roce 1990 byl stav škod již tak velký, že hrozilo uzavření celého hradu. Teprve v posledních letech probíhají rozsáhlé práce na zachování hradu i kláštera. Celému hradu dominuje torzo klášterní katedrály s typickými štíhlými okny v obvodových stěnách. Kostel, vybudovaný za vlády Karla IV. si i po staletích uchovává svou fascinující atmosféru. V letní sezóně se zde často konají koncerty vážné hudby. Klenutá chodba s vyhlídkovými okny, ve které byla umístěna Křížová cesta, vede do prostoru hradního hřbitova s renesančními náhrobky, který je dodnes využíván. V nejsevernější části zříceniny je stylová restaurace s občerstvením. V pískovci vytesané schodiště vede na hlásku - nejvyšší místo hradu, z něhož je nádherný výhled na vrch Töpfer, Hvozd s kamennou rozhlednou, nedalekou Žitavu nebo městečko Oybin v údolí. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/oybin
Sokol Kopec
GPS poloha: 50°48'18.88"N 14°45'1.28"E
Sokol je výrazná znělcová kupa (593 m) západně od Petrovic se zbytky středověkého hradu. Na jejím severním svahu je u odbočky na hrad upravená nepříliš vydatná Kočičí studánka a v okolí jsou patrné staré jámy po těžbě železné rudy. Nedaleko odtud stojí u boční cesty kamenný pomníček lesního adjunkta Vincence Stoye, který zde byl v roce 1878 zastřelen pytlákem. Na jižním svahu kopce je ve vzrostlém bukovém lese větší znělcová skála, jejíž dolní část je částečně odtěžena starým lomem. Výhledu z vrcholu skály ale brání okolní stromy. Na zarostlém vršku kopce jsou sporé zbytky hradu, který se původně jmenoval Falkenburk. Když však byl v 16. století na okraji Jablonného postaven zámek Nový Falkenburk, začal se původní hrad označovat jako Starý Falkenburk. Hrad zřejmě sloužil k ochraně obchodní cesty, vedoucí z Čech přes Jablonné do Žitavy. O jeho vzniku se nedochovaly žádné zprávy, ale předpokládá se, že byl postaven při dělení panství Donínů mezi syny. V roce 1415 je již jako majitel uváděn Albrecht z Donína. Za husitských válek stáli majitelé hradu na straně Zikmunda a Lužice, takže Falkenburk sloužil jako předsunutý zvědný hrad hlásící pohyby husitských vojsk v okolí. Roku 1423 se zdejší posádce podařil přepad oddílu Hynka Bočka z Poděbrad, který o rok později podnikl do zdejšího kraje trestné tažení. V roce 1429 koupil Falkenburk husitský hejtman Jan Kolúch z Vesce, který odtud ohrožoval blízkou Lužici. Žitavští proto o velikonocích roku 1431 hrad vypálili, ten byl ale brzy opět obnoven. Po bitvě u Lipan v roce 1434 Kolúch neuposlechl výzvy ke smíru se Šestiměstím a odmítl dokonce přijmout posly císaře Zikmunda, který pak přikázal Žitavským hrad rozbořit. K tomu však nedošlo po zprávě, že Falkenburk roku 1437 vyhořel, údajně neopatrností vlastní posádky (což někdy bývá považováno za Kolúchův trik pro odvrácení boje). Opravený hrad později převzal Mikuláš Sokol z Lamberka, ale nakonec byl přece jen roku 1467 Žitavskými dobyt a pobořen. Poté sloužil ještě nějaký čas jako úkryt loupežníků, než zcela zchátral. V roce 1513 byl již pustý. Hrad stál na nevelké oválné plošině, chráněné příkopem, částečně vylámaným ve skále. Z vlastního hradu zůstaly jen ojedinělé zbytky obvodové hradby a ve východní části zděné základy hlavní budovy. K jejich odkrytí došlo zřejmě při opevňovacích pracích v první polovině 20. století, při nichž bylo zdivo na několika místech prolámáno. V západní části hradu je nepravidelně tvarovaná jáma, která snad mohla sloužit jako cisterna nebo zásobárna. Protože hrad existoval jen poměrně krátce, nebyl zřejmě významněji přestavován a zůstal dokladem jednoduchého předhusitského opevnění, tvořeného prostou obdélníkovou stavbou s připojeným dvorem. V roce 1884 byl na svahu pod hradem nalezen stříbrný brakteát ze 13. století. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 3
Průvodce "Petrovice" Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sokol
Roimund Zřícenina
GPS poloha: 50°47'51.99"N 14°53'29.34"E
Zřícenina hradu Roimund stojí na strmé skalnaté ostrožně Vápenného vrchu na Liberecku. Z hradu se do dnešních dnů dochovaly zbytky obvodových zdí a jáma po sklepení hlavní budovy, dále příkopy a val. Hradní zříceniny jsou volně přístupné Historie Hrad vybudoval ve 40. letech 14. století Jan z Donína. Koncem 14. století začaly v okolí řádit loupeživé tlupy vedené Janem z Vartemberka, který se v roce 1414 nakonec zmocnil i hradu. Roimund pak hrál důležitou roli ve válkách s lužickým Šestiměstím. Již v polovině 15. století se hrad uvádí jako zbořený. Dlouhá léta pak v hradních ruinách nacházeli útočiště loupežníci. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/roimund
Skála smrti Skalní útvar
GPS poloha: 50°45'20.88"N 14°40'42.81"E
Skála smrti, dříve nazývaná též Rytířský skok, stojí ukrytá ve stínu stromů na pravém břehu Svitávky asi 1,5 km jižně od středu Kunratic u Cvikova poblíž osady, zvané dříve Mlynářská díra (Müllerloch). V romantickém zákoutí mezi pískovcovými skalami je asi 15 m vysoká svislá skalní stěna, do níž je vytesán reliéf, znázorňující rytíře na vzpínajícím se koni a dívčinu, padající s rozepjatýma rukama ze skály. Reliéf je výjevem z místní pověsti o mlynářské dívce, pronásledované zlým rytířem, která v zoufalství raději zvolila smrt skokem z vysoké skály. Dívka se ale podle pověsti zachránila, zatímco rytíř se i s koněm ze skály zřítil a zahynul. Reliéf zde v roce 1910 vytesali z lásky ke svému domovu dva místní umělci a členové kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy, učitel Karl Beckert a četnický strážmistr Karl Bundesmann. V roce 1912 vytesali oba umělci u nedaleké Studánky menší reliéf "Milosrdenství", který byl ale o dva roky později zničen (viz článek K. Steina). Od stejných autorů je také reliéf Theodora Körnera na nedalekém Dutém kameni. Ke skále s reliéfem vede od silnice podél potoka asi 0, 5 km dlouhá značená stezka, procházející kolem několika ve skále vytesaných sklepů. Největší z nich zřejmě sloužil k těžbě písku, používaného k broušení skla v dílnách místních brusičů a patrně i v nedaleké továrně na zrcadla na severním konci Lindavy. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/skala-smrti
Hvozd Kopec
GPS poloha: 50°49'13.29"N 14°43'37.16"E
Hvozd je jedním z nejvýznamnějších kopců v Lužických horách. Výrazný dvouvrcholový znělcový hřbet (750 m) leží na státní hranici s Německem asi 1,5 km východně od Krompachu. Vrchol Hvozdu byl navštěvován již v 18. století. V roce 1787 jej žitavští občané zpřístupnili ze saské strany kamenným schodištěm (dodnes částečně používaným) a roku 1834 postavili na vyhlídkové plošině kříž. V roce 1853 zřídil pan Marx z Oybinu na jižním vrcholu první hostinec, který sloužil do 1. srpna 1877, kdy vyhořel. Jeho majitel ale už v létě následujícího roku postavil na české straně hranice hostinec nový a v létě 1879 vedle něj žitavský přírodovědný spolek Globus vystavěl 10 m vysokou dřevěnou vyhlídkovou věž. Ta se na počest manželky saského panovníka jmenovala Karolinina (Carolathurm) a stála přímo na tehdejších rakousko- německých hranicích. Protože umístění chaty na české straně hranice způsobovalo majiteli značné problémy, byla v roce 1889 na saském území jen o několik metrů vedle vybudována druhá Restaurace, která poskytovala také ubytování. V roce 1891 se vedení spolku Globus rozhodlo vystavět na Hvozdu místo původní dřevěné věže pořádnou kamennou rozhlednu. Protože jižní vrchol Hvozdu už byl dvěma chatami úplně zastavěn, bylo pro novou věž vybráno místo na druhém konci hřbetu, kde byla do té doby upravena pouze vyhlídková terasa. Stavba probíhala velmi rychle, protože věž měla být dokončena v následujícím roce, kdy spolek slavil čtvrtstoletí svého trvání. Slavnostní otevření se konalo 14. září 1892. Zajímavé je, že rozhledna na Hvozdu je téměř dvojčetem rozhledny na Jedlové. Nejen, že jsou si velmi podobné tvarem, výškou a použitým stavebním materiálem, ale dokonce i narozeniny slaví ve stejný den. Věž na Hvozdu je však o rok mladší. V minulosti se na Hvozdu prodávaly jako suvenýr "fialkové kameny" - znělcové kameny z vrcholu, porostlé lišejníkem a řasou, vonící po fialkách. V dobách oblíbeného sázení "do lotynky" byla na Hvozdu, podobně jako na Luži, stanice optického telegrafu pro signalizování tažených čísel ze Žitavy do Prahy. Na jižním vrcholku proti sobě stály dvě Restaurace až do roku 1946, kdy česká chata vyhořela a dodnes z ní zůstaly jen zbytky sklepů. Pro německé turisty ale Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 4
Průvodce "Petrovice" zůstává Hvozd velmi oblíbeným výletním místem, protože Německá chata i rozhledna, nově opravená v 80. letech, slouží dodnes. Čeští turisté musí k jejich návštěvě použít hraniční přechod v Krompachu nebo v Petrovicích. Z české strany je přístupná pouze vyhlídková plošina s pěkným výhledem na blízké kopce Lužických hor, Ještědského hřbetu, Ralské pahorkatiny i vzdálenější Bezděz, Vlhošť a Ronov. Za dobré viditelnosti lze spatřit též Kozákov a Trosky nebo kužely Českého středohoří s Milešovkou. Na jihozápadním svahu kopce jsou velké pískovcové lomy. U státní hranice na východním úpatí se zachoval starší hraniční milník se směrovkami na Oybin a k hájovně Na šestce ("Nach Forsthaus No VI - Nach Oybin"). V širokém sedle mezi Hvozdem a Sokolem stojí u lesního rozcestí samota Na Šestce, pojmenovaná podle čísla lesního oddělení, ve kterém stála. Původně to byla výstavná lesovna, u níž se scházeli myslivečtí střelci z české i saské strany hor k soutěžím ve střelbě, později zde byla zřízena výletní Restaurace. V 80. letech chata sloužila Lidovým milicím. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/hvozd
Loupežnický vrch Hora
GPS poloha: 50°48'42.92"N 14°47'46.28"E
Zalesněný čedičový vrch byl dříve nazýván též Jestřáb a jeho vrcholek je dnes z větší části zlikvidován těžbou kamene. Ze zarostlého vrcholku je jen omezený výhled na Hvozd a některé sousední kopce v Německu. Na temeni vrchu stál kdysi hrad, který patrně sloužil k ochraně obchodní stezky, vedoucí z Čech přes Jablonné do Žitavy. Dnes je označován jako Větrov, ale jeho pravé jméno není bezpečně doloženo. Ve zprávě z roku 1369 je uvedeno pouze označení "starý hrad" a pozemkový záznam z roku 1592 hovoří už jen o Hradním kopci (Burgberg). Předpokládá se, že se k němu vztahuje dochovaná historická zmínka o zničení hradu Wintersteina Žitavskými v srpnu 1442. Zbytky hradu byly v minulosti zcela rozebrány, takže v současné době tu po něm nezůstaly prakticky žádné stopy. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/loupeznicky-vrch
Zelený vrch Kopec
GPS poloha: 50°46'55.42"N 14°39'18.65"E
Výrazný zalesněný znělcový kopec (586 m) severovýchodně od Cvikova. Na jeho jižním úpatí jsou pozůstatky bývalého Lesního divadla a na severním svahu je Uhlířská skála (481 m), nazvaná podle dávného pálení milířů. Turisticky byla využívána už od roku 1894 a v roce 1905 na ní členové Cvikovské sekce Horského spolku upravili Schillerovu vyhlídku s dřevěnou restaurací, zpřístupněnou později vyhlídkovou cestou po východním úbočí hory (dnes je již přerostlá stromy). Na skalním ostrohu je několik pískovcových věží. Hora se dvakrát v minulosti stala útočištěm vzbouřenců. V dubnu 1680 se tu shromáždili poddaní ze Cvikova a Drnovce, kteří se vzbouřili proti vydírání Julia Františka ze Zákup a chtěli se na hoře se strmými svahy a úkryty v pískovcových skalách bránit vojsku G. Piccolominiho, které je oblehlo. V řadách vyhladovělých vzbouřenců ale docházelo k rozporům a po dvou dnech se vzdali. Podruhé byla hora útočištěm rebelů při selském povstání roku 1775; po jeho potlačení bylo několik sedláků uvězněno v Mladé Boleslavi. Vrch byl 1. 8. 1778 obsazen také rakouským vojskem, které se tu ohradilo valy, ale bylo vytlačeno Prusy k Jablonnému. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/zeleny-vrch
Ledová jeskyně Jeskyně
GPS poloha: 50°49'13.41"N 14°38'35.24"E
Malá puklinová jeskyně na severním svahu Suchého vrchu (641 m) nedaleko přehrady Naděje vznikla mrazovým zvětráváním hornin, při němž došlo k rozpukání znělcové skály a jejímu překrytí rozsáhlým suťovým polem. Jeskyni tvoří svislá puklina na povrchu utěsněná sutí a hlínou, v níž je znemožněna cirkulace vzduchu. Jediným otvorem v horní části jeskyně vniká v zimě dovnitř těžší chladný vzduch, který pak vyplňuje jeskyni po celý rok a udržuje v ní stálou teplotu blízkou bodu mrazu. Z par v ovzduší i z prosakující vody se vytváří jinovatka, ledové náteky, rampouchy a podlahový led, jehož mocnost v nejnižším místě jeskyně někdy dosahuje až 2 m. Ledová výzdoba je nejbohatší v předjaří, v létě se většinou udržuje jen podlahový led. Právě pro tuto výjimečnost byla jeskyně v roce 1966 vyhlášena chráněnou přírodní památkou. Jeskyně je hluboká 6 m, až 30 m dlouhá a 2 - 4 m široká. Vchod je asi 6 m nad dnem zhruba uprostřed jeskyně. Vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba, končící několika plazivkami, levá část je hůře dostupná, protože se prudce svažuje a bývá zaplněna silnou vrstvou ledu nebo vodou. Místním obyvatelům byla jeskyně známa již dávno jako Eisloch, tj. Ledová díra. Turisticky je však využívána Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 5
Průvodce "Petrovice" až od konce 19. století, kdy k ní Cvikovský Horský spolek vybudoval od údolní silničky strmou serpentinovou stezku. Původně byl sestup do podzemí možný po větvích hrubě otesaného kmene, později po žebříku. Na přelomu 19. a 20. století byl vchod opatřen mříží, v nedalekém mlýně a pak hostinci v Hamru byl za poplatek k dispozici klíč, případně i průvodce s pochodněmi. Také dnes je vchod uzavřen mříží, která je od roku 1988 uzamčena a klíč je na požádání k dispozici na Správě CHKO Lužické hory. V posledních 10 letech dochází vlivem teplejších let a tuhých suchých zim k úbytku zalednění. Od roku 1988 do jara 1996 se tak vrstva ledu snížila téměř o 1 metr. Jeskyně je stále poškozována neukázněnými návštěvníky, v září roku 1995 byla ohrožena i mohutným posunem balvanů, ke kterému došlo v suti nad jeskyní. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ledova-jeskyne
Kozí Hřbety Skalní útvar
GPS poloha: 50°48'32.65"N 14°51'36.88"E
Hřbet začíná u Horního Sedla vrcholem Ostrý (507 m), na jehož jihozápadním svahu jsou u vrstevnicové cesty nevelké pískovcové věže Trojzubec a Poutník. U rozcestí na východním svahu vrchu je tzv. Landvašský kříž. Jihovýchodně od Ostrého vrchu je menší bezejmenné návrší, z něhož vystupují pískovcové skály s velmi strmě ukloněnými vrstvami. Na jedné z nich je možné vidět i tzv. tektonické zrcadlo - zarovnaný povrch skály, ohlazený třením pískovcových bloků, které se po sobě posouvaly. Dále k jihovýchodu jsou na temeni Kozí hřbety - pískovcové skály, jejichž jihozápadní stranu tvoří poměrně hladké, šikmo ukloněné vrstevní plochy, zatímco k severovýchodu spadají strmými, až 20 metrů vysokými skalními srázy. Na jejich úpatí, překrytém napadanou sutí, vystupují již přeměněné horniny ještědského krystalinika. Z vrcholků skal jsou místy pěkné výhledy na některé vrcholy Lužických hor a Českolipska, nebo k severu přes údolí Lužické Nisy daleko do Německa. Pod vrcholem hřbetu je řada starých lomů, v nichž byl pískovec těžen jako stavební kámen. Na mnoha místech jsou vedle pískovců také hrubozrnné slepence s většími valouny, někde se vyskytují i otisky schránek druhohorních mlžů. V jednom z lomů je do lomové stěny vytesáno jméno Alexandra Humboldta s letopočtem 1851. Protože tento významný přírodovědec v 19. století pobýval i v severních Čechách, je možné, že navštívil také tuto geologicky zajímavou lokalitu a nápis byl do stěny lomu vytesán na počest jeho návštěvy. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kozi-hrbety--1
Cikánský důl Údolí
GPS poloha: 50°46'7.43"N 14°40'43.32"E
Stránky zajímavostí: Abecední seznam míst Česká KameniceKunratice a LískaChřibskáDoubice a Krásná Lípa Rybniště a Horní PodlužíDolní PodlužíJiřetín pod JedlovouKytlice Kamenický Šenov, Nový Oldřichov a PryskSkalice, Slunečná a Pihel Nový Bor, Polevsko a RadvanecSloup a SvojkovLindava a Velenice CvikovskoSvor a Nová HuťOkolí Světlé pod LužíOkolí Jablonného v Podještědí Okolí Rynoltic a Horního SedlaŽitavské hory Zajímavá místa v okolí Sloupu a Svojkova: Sloup v Čechách Cikánský důl a Cikánská jeskyně Lesní divadlo Modlivý důl Na Stráži Samuelova jeskyně Slavíček a Bílá paní Sloupský hrad a poustevna Svojkovský hrádek Šišák a Záhořínská kaple Tisový vrch a Vinný vrch Cikánský důl - Cikánská jeskyně Cikánský důl je asi 600 m dlouhá boční rokle, vybíhající z údolí Dobranovského potoka mezi Janovem a sloupskou skalní poustevnou. Skalnaté údolí bylo turisticky zpřístupněno místním Horským spolkem na konci 19. století a dnes jím prochází modře značená cesta ze Sloupu k hostinci U 7 trpaslíků. Údolí je po obou stranách lemované pískovcovými skalami s několika nevelkými převisy a jeskyňkami. Největší z nich je Cikánská jeskyně, uměle vytesaná do skalní stěny poblíž dolního ústí rokle. Tento mohutný skalní převis tvoří protáhlá klenutá prostora, jejíž strop podpírají dva štíhlé pilíře. Jeskyně byla zřejmě vytvořena při těžbě písku a podle místní tradice později sloužila jako příležitostné obydlí potulných cikánů. V horní části se Cikánský důl rozšiřuje a v jeho středu stojí nevelký skalní ostroh. Kousek nad ním údolní cesta vychází na silnici ze Sloupu, proraženou v roce 1827 průrvou mezi dvěma skalami, označovanými dříve jako Velký a Malý Dutý kámen (Hohler Stein). Původní cesta je dodnes patrná ve strži na východní straně silnice. Na vrcholku Dutého kamene kdysi stál kamenný Mariánský sloup, který nechal v roce 1735 hejtman Martin Fleck přenést k silnici na úpatí svahu a od roku 1843 stojí u kostela ve Sloupu. V nevelké prohlubni nad jednou ze skal Dutého kamene byly kdysi tři vyvýšeniny, které se označovaly jako Švédské hroby a podle pověstí v nich měli být pohřbeni švédští vojáci. Při vykopávkách v roce 1881 ale žádné hroby odkryty nebyly, nalezena byla jen stříbrná mince a několik zlomků železa. Můžeme proto předpokládat, že pojmenování místa bylo odvozeno jen od neobvyklého tvaru vyvýšenin. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/cikansky-dul
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 6
Průvodce "Petrovice" Přehrada Naděje v Lužických horách Přehrada
GPS poloha: 50°47'3.23"N 14°39'45.47"E
Přehrada Naděje v Lužických horách.
Tato přehrada je kouzelná, maličká a leží v hlubokém lesnatém údolí horního toku Hamerského potoka pod Suchým vrchem.Od Horní Světlé je vzdálena 1 km. Hraničí s obcí Mařenice. Asi 4 km je vzdáleno městečko Cvikov. V létě je tu voda hodně studená proto,že ji obklopují ze všech stran stromy a slunce se k ní proto dostává sporadicky. Mívá nádherně modrozelenou barvu.Komu nevadí studená voda,dá se tu i koupat,ale pláž tu žádná není. Byla postavena 19.července 1938 pro pohon pily v dolejší osadě Hamr,do níž byla voda přiváděna potrubím uloženým v zemi. Stavba trvala 170 dní a na práci bylo někdy až 110 dělníků. Kamenná hráz je vysoká 8,5 m a dlouhá 91,6 m. Milovníci památek si ještě mohou dojít k malé zřícenině hradu Milštejna, která je vzdálena od přehrady asi něco okolo 1 km.Při cestě k němu mohou ještě navštívit malou Ledovou jeskyni, která je chráněnou přírodní památkou. Autor článku: Miloslava Rýznarová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/prehrada-nadeje-v-luzickych-horach
Bílé kameny Zajímavost
GPS poloha: 50°48'8.63"N 14°51'31.85"E
Bílé kameny tvoří izolovanou, morfologicky výraznou skupinu skal asi 1 km severně od Jítravy na úpatí vrchu Vysoká. Skály jsou nápadné svou bělostí a zaoblenými tvary, připomínajícími mohutné hřbety odpočívajících slonů, proto jsou někdy označovány jako Sloní skály. Jako neobvyklá ukázka zvětrávání křídových pískovců jsou Bílé kameny od roku 1955 chráněny a jsou také první zastávkou na Naučné stezce "Lužický přesmyk", která začíná v Jítravě. Skály jsou tvořeny šikmo ukloněnými vrstvami světlých svrchnokřídových pískovců. K jejich naklonění došlo v třetihorách vlivem tektonických pohybů na lužickém zlomu, jehož průběh je dobře patrný na nedalekých Kozích hřbetech. Během dalšího vývoje byly pískovce vystaveny intenzivní erozi, při níž docházelo k postupnému rozšiřování puklin a obrušování povrchu skal, které tak získaly současnou podobu. Dnes jsou Bílé kameny rozděleny třemi širokými, téměř svislými puklinami do několika samostatných skalních bloků, tvořících malé skalní město. Neobvyklý vzhled 20 m vysokých skal je podmíněn jejich složením. Svrchní části skal tvoří pískovce s vyšším obsahem minerálu kaolinitu, kterému vděčí za svou bílou barvu. Stejnoměrné složení těchto pískovců zase vedlo při zvětrávání ke vzniku zaoblených tvarů. Ve spodní části skal jsou již pískovce méně kaolinické a mají zřetelněji vyvinutou vrstevnatost se šikmým sklonem vrstev. Na stěnách nebo při úpatí skal vznikly vyvětráváním méně odolných vrstev pískovců oválné dutiny a jeskyně, z nichž největší je asi 6 m dlouhá. V jedné ze skal je také miniaturní, přes 4 m dlouhý skalní tunel. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/bile-kameny
Dutý kámen Zajímavost
GPS poloha: 50°46'7.90"N 14°39'33.34"E
Izolovaný zalesněný hřbítek mezi Cvikovem a Kunraticemi jižně od Drnovce je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce hřbetu žílou třetihorní vyvřelé horniny polzenitu. Hlavním důvodem, proč byl Dutý kámen v roce 1955 vyhlášen přírodní rezervací, je pozoruhodný geologický jev: rozpad pískovce do drobných sloupečků. Stejný úkaz je možné vidět také v rezervaci Mühlsteinbrüche u Jonsdorfu na německé straně Lužických hor. Na Dutém kameni je sloupcová odlučnost pískovce nejlépe patrná na 2. 5 m vysokém skalním suku, který stojí asi uprostřed hřbetu na jeho temeni. Vějířovitě uspořádané pětiboké a šestiboké sloupky jsou zde široké 2 - 5 cm a vysoké až 3 m. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/duty-kamen
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 7
Průvodce "Petrovice" Brazilka Zajímavost
GPS poloha: 50°50'46.25"N 14°39'42.23"E
Brazilka je mokřinová louka, ležící asi 1,5 km severně od Dolní Světlé pod Luží, nedaleko hraničního přechodu do Waltersdorfu. Pojmenována byla podle zaniklé samoty v její blízkosti. Přestože byla tato cenná lokalita v 80. letech nevhodným odvodněním téměř zničena, některé vzácné druhy rostlin na ojedinělých vlhčích místech přežily. Na jaře roku 1999 zde byly proto provedeny úpravy, které by měly zpomalit odtok vody a zlepšit podmínky pro opětovné rozšíření mokřadních rostlin. V současné době se zde vyskytuje například rašeliník, vřes obecný, ostřice obecná, sítina ostrokvětá, všivec mokřadní a masožravá rosnatka okrouhlolistá. Můžeme zde zastihnout i některé z ohrožených živočichů, k nimž patří zmije obecná, ještěrka živorodá, chřástal polní nebo sluka lesní. V červnu 1999 byla na lokalitě zřízena krátká Naučná stezka, která na čtyřech zastávkách seznamuje se zajímavostmi louky a se způsobem její obnovy. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/brazilka
Krkavčí kameny Zajímavost
GPS poloha: 50°50'38.58"N 14°40'33.56"E
Asi 1 km severně od Dolní Světlé je těsně u státní hranice s Německem nevýrazný zalesněný hřbet s pozoruhodnou skupinou pískovcových skal. Z vrcholové plošiny skalního suku (532 m), spadajícího k západu asi 12 m vysokou stěnou, vyčnívá malá skalní věž se dvěma vrcholovými "palicemi" o výšce asi 5 a 8 m nad plošinou. Tyto bizarní útvary byly známy již ve 14. století a lidská fantazie v nich viděla nejrůznější podoby, např. dvě lidské hlavy, hlavy lva a koně apod. Horolezci skálu nazývají Sokolík. Při střetnutí pruských a rakouských vojsk v červenci 1778 byla skála obehnána palisádami a obsazena Rakušany. V roce 1877 byl na jižním úpatí skály postaven hostinec s vyhlídkovou verandou, zvaný Gondola. Ten byl kdysi oblíbeným výletním místem a byl později několikrát přestavován. Do dnešních dnů z něj ale zůstaly jen sporé zbytky sklepů, zdí a schodiště, hustě zarostlé mladými stromky. Proto je místo z české strany jen málo navštěvované, zatímco z německé strany sem vede značená cesta. Na německé straně hranice stojí horolezecky využívaná skalní věž Falkenstein (Sokol), pod níž je upravený přístřešek s lavičkami. Od nedaleké hraniční závory vede k východu Hraniční cesta, lemovaná řadou mohutných starých stromů. Kousek za ní je v lese nevelký znělcový skalní suk, který je však bez výhledu. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/krkavci-kameny
Budova nádraží v Kunraticích Zajímavost
GPS poloha: 50°46'0.73"N 14°40'42.31"E
Nádražní budova v Kunraticích u Cvikova.
Ač budova nádraží v Kunraticích je ve skutečnosti bouračka a není radno do ní vejít,aby člověk nepřišel k úrazu, neboť dráha tu byla zrušena r.1974, přece jen ji obestírá určité fluidum….. V r.1949 tu byla natáčena část, sice již starého ale stále populárního filmu „Rodinné trampoty oficiálka Tříšky“ a sice jak se celá rodinka ubírala na dovolenou do horského letoviska Strmín. Ve skutečnosti právě kunratické nádraží se stalo dějištěm natáčení a převzalo na chvíli název tohoto horského letoviska. Autor článku: Miloslava Rýznarová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/budova-nadrazi-v-kunraticich
Bazilika minor sv. Vavřince a sv.Zdislavy Kostel
GPS poloha: 50°45'57.60"N 14°46'1.20"E
Baziliku minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy naleznete v Jablonném v Podještědí v Libereckém kraji, přímo nedaleko náměstí. Její historie je spojena s Havlem z Markvarticů, především pak jeho ženy Zdislavy, která je zde pohřbena. S jejím pohřbem je též spojena první písemná zmínka o stavbě(r. 1252). Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 8
Průvodce "Petrovice" Jako mnoho staveb i tento kostel v historii potkalo mnoho dobových událostí, v době husitských válek byl vypálen a v 15. století znovu vystaven. Poškozen požárem pak byl ještě jednou a to v 18.století. Kostel patřil k panstvím třeba pánů z Dubé či Kinských. V duchovní správě byl svěřen Dominikánům, kterým jej odebral dektretem císař Josef II. a znovu vrácen do duchovní správy Dominikánů byl v roce 1945, znovu pak za vlády komunistů odebrát a v současnosti opět předán. Na baziliku minor byl povýšen v roce 1996. Bohoslužby se zde slouží pravidelně a kostel je součástí prohlídkového okruhu města. Autor článku: Adam Horký Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/bazilika-minor-sv-vavrince-a-sv-zdislavy
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 9
