5. ORGANIZAČNÍ STRUKTURA NÁRODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ V následující kapitole bude zhodnocena velikostní a odvětvová národní ekonomiky nahlížená výše definovanou územní typologií. Hlavní důraz je kladen na aspekt velikosti ekonomických subjektů, neboť ta vyjadřuje jejich potenciál ovlivňování ekonomických i společenských procesů. Dalším důležitým třídícím faktorem mimo velikosti bude rovněž příslušnost k hospodářskému odvětví. Hlavní datový zdroj pro následující kapitolu představuje Registr ekonomických subjektů (dále jen RES). Jedná se o veřejný seznam, který je veden podle §20 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě. Ekonomickým subjektem se rozumí každá právnická osoba, fyzická osoba s postavením podnikatele a organizační složka státu, která je účetní jednotkou. RES se průběžně aktualizuje a jeho časový snímek (stav ke konci měsíce) je přístupný na internetových stránkách ČSÚ. Každé čtvrtletí jsou k dispozici informace o počtu evidovaných subjektů podle vybraných základních třídících hledisek. Tato kapitola využívá údaje uvedené v registru v letech 2004 – 2008 a to vždy k 31. 12. Základní metodický problém využití dat z RES pro potřeby regionálních analýz přestavuje fakt, že jsou vykazována podle adresy sídla subjektu, která se v mnoha případech nemusí shodovat s místem jeho působení. Proto byla zvolena jako stěžejní právě charakteristika velikosti subjektů, neboť přítomnost sídla významných aktérů ekonomického rozvoje ukazuje na rozhodovací a řídící funkce, které označují někteří autoři za klíčový diferenciační prvek v systému osídlení (např. Massey, 1984, Hampl, 2005 aj.). To znamená, že území, kde sídlí větší množství velkých subjektů, bude v sídelním systému v hierarchicky vyšším postavení. I mnohé empirické studie potvrzují, že nejvýznamnější ekonomické subjekty mají tendenci lokalizovat svá sídla do nejvýznamnějších center (Blažek, 2001). Výrazná koncentrace sídel velkých firem do metropolí je způsobena především jejich specifickými nároky na kvalifikaci pracovní síly. Ústředí firem vyžadují práci především v oblastech jako je management, marketing, výzkumná a analytická činnost, což vyžaduje dostatečný počet vysokoškolsky vzdělaných odborníků. Z toho důvodu lze nalézt jejich centrály tak často v blízkosti významných univerzit. Velké firmy jsou také velmi náročné na potřebu subdodávek a dostupnost poradenských a jiných pomocných služeb, neboť hojně využívají outsourcing některých svých činností. Další neméně důležitý faktor působící ve směru územní koncentrace představuje potřeba lokalizace ústředí na „dobré adrese“ jako vyjádření prestiže firmy. Koncentrace velkých firem do metropolí se však značně odlišuje podle jejich příslušnosti k hospodářským odvětvím. Například lze předpokládat vysokou územní koncentraci velkých firem v sektoru služeb, především těch komerčních jako finanční služby, poradenství, výzkum a vývoj a informační a komunikační technologie. Naopak zemědělství či zpracovatelský průmysl, případně těžba budou pravděpodobně vykazovat mnohem nižší koncentraci do metropolí z důvodu jeho rozdílných lokalizačních faktorů. Velké komerční subjekty spolu s významnými subjekty veřejné správy a vzdělávacími institucemi tvoří páteřní síť ekonomiky metropolitních regionů. Na tuto síť se nabalují další ekonomické aktivity menšího významu, které vyžadují dostatečnou poptávku. Tu zajišťují právě velké subjekty prostřednictvím outsourcingu, ale především vysoká kupní síla obyvatelstva. Metropolitní regiony jsou tedy charakteristické vysokou diverzifikací ekonomiky se zastoupením různých velikostních kategorií firem ve více odvětvích. Přítomnost velké firmy v regionu však nemusí automaticky zajišťovat jeho ekonomickou úspěšnost. Massey (1984) konstatuje, že pro ekonomickou prospěšnost pro region není tolik podstatná velikost firmy ani příslušnost k odvětví, ale spíše postavení závodu ve firemní hierarchii. Tento problém nastává, pokud je ustředí, které rozhoduje o obchodní strategii a finančních tocích, lokalizováno v jiném státu či regionu. V Česku je to značně aktuální, neboť podstatná část velkých firem představuje pouze pobočky nadnárodních korporací. Autonomie takovýchto subjektů a s tím související přínos pro hostitelský region jsou tak značně omezeny.
64
Především v případě průmyslových závodů může být závislost regionální ekonomiky pouze na jedné velké firmě, která je zároveň pouze pobočkou nadnárodní korporace, velmi nebezpečná, neboť v rámci globální strategie korporace může dojít k uzavření či podstatnému omezení produkce i v případě, že tato pobočka sama dobře prosperuje. Přestože menší a střední firmy nedisponují takovou tržní silou, je jejich význam pro ekonomickou aktivitu v regionech nezanedbatelný. Koncentrace těchto firem do metropolitních regionů není tak výrazná (přesto bude vysoká v porovnání s ostatními typy území) a představují páteř pro ekonomiku spíše periferních, venkovských regionů. Segment malých a středních firem je v odborné literatuře často uváděn jako velmi důležitý prvek místních ekonomik, ačkoli dochází často i k přecenění jejich významu pro konkurenceschopnost. Především je nutné konstatovat značnou heterogenitu těchto subjektů. Jen velmi malá část těchto firem vytváří velké zisky a disponuje vysokým růstovým potenciálem, což může vést k tomu, že se zařadí mezi firmy velké (i když častější je případ, že jsou velkými firmami odkoupeny). Většina malých a středních podniků je naopak značně limitována dostupností úvěrů a tím je velmi senzitivní k cyklickým recesím. Malé firmy jsou často označovány za flexibilní a inovativní. Jedná se však spíše o rychlou reakci na změny na trhu a realizaci jednoduchých nápadů než např. o realizaci výsledků systematického výzkumu (Blažek, Uhlíř, 2002, s. 227). Další skupinu podnikatelských subjektů představují drobní živnostníci, kteří podnikají jako fyzické osoby. Ukazatel podílu tohoto segmentu na celkovém počtu ekonomicky aktivních, případně počtu obyvatel je velmi často používán jako míra podnikatelské aktivity v regionu. Problém však spočívá v tom, že podnikatelé jsou registrováni v místě trvalého bydliště a ne tam, kde opravdu působí. V této kategorii se vyskytuje také velké množství neaktivních subjektů. Z tohoto důvodu jí bude v této studii věnována menší pozornost. Celkově tedy je možné předpokládat vyšší koncentraci velkých firem do metropolitních regionů. Mnohem vyšší koncentraci budou vykazovat velké firmy v sektoru tržních služeb. Naopak velké průmyslové podniky budou více územně rozptýleny. Vzhledem k lokalizačním faktorům důležitým pro zpracovatelský průmysl, lze předpokládat jejich lokalizaci více do středních a větších měst v rozvojových osách, případně do míst v zázemí metropolí s dobrou dopravní dostupností. Ekonomiky regionů s horší geografickou polohou (tj. mimo rozvojové oblasti a osy) budou spíše závislé na menších a středních firmách a největší územní disperzi bude možné zaznamenat u drobných živnostníků. Metodika a data Jak již bylo uvedeno, jako datový zdroj byla použita databáze RES, která obsahuje základní informace o všech ekonomických subjektech v ČR. Její omezení pro regionální analýzy již také bylo diskutováno. Spočívá především v nemožnosti lokalizace konkrétních výrobních a obslužných aktivit, neboť firmy jsou registrovány podle sídla ústředí a drobní podnikatelé podle místa bydliště. Velké firmy a instituce mají často své pobočky po celé republice, ovšem jejich působení také není možné za pomoci této databáze zachytit. Proto nám v této kapitole jde především o to, dokázat a zmapovat pomocí typologie PÚR hierarchizaci ekonomických a rozhodovacích funkcí v území ČR. K tomuto cíli byly využity údaje o počtu zaměstnanců v databázi RES. Z důvodu ochrany individuálních údajů jsou k dispozici pouze informace o příslušnosti jednotlivých subjektů ke kategorii podle počtu zaměstnanců, což je ovšem vzhledem k cílům této kapitoly dostačující.38 Pro zjednodušení explanace výsledků jsme agregovali data ze 14 velikostních skupin subjektů na 5 kategorií. První z nich zahrnuje subjekty bez zaměstnanců a bez udání počtu zaměstnanců. Jedná se o jednoznačně nejpočetnější (téměř 90 % všech subjektů) a také nejproblematičtější kategorii, neboť se v ní vyskytuje velké množství neaktivních subjektů. Subjekty s 1 až 9 zaměstnanci lze označit jako mikrofilmy 38
Mnohem vhodnějším vyjádřením ekonomické síly by byly nějaké finanční charakteristiky, jako např. obrat či přidaná hodnota, avšak tyto informace nejsou publikovány. 65
(mikrosubjekty), s počtem zaměstnanců mezi 10 a 99 jako menší střední subjekty, s počtem zaměstnanců mezi 100 a 999 jako větší střední subjekty a jako velké subjekty ty s 1 000 a více zaměstnanci. Sledována byla především koncentrace subjektů do jednotlivých typů území podle PÚR, dále pak intenzita výskytu ústředí středních větších a velkých subjektů v porovnání s počtem obyvatel a jejich odvětvová struktura podle klasifikace OKEČ. Použili jsme údaje za 5 posledních dostupných let (2004 – 2008), přičemž (není-li uvedeno jinak) byly v tabulkových a grafických výstupech použity průměry za sledované roky. Výsledky analýz Tabulka 1 souhrnně ukazuje zastoupení jednotlivých kategorií subjektů dle počtu zaměstnanců. Fakt, že s rostoucím počtem zaměstnanců se snižuje četnost jejich zastoupení, je v podstatě triviální. Zajímavější informaci již poskytuje rozložení těchto kategorií v typech území, když s rostoucí velikostí subjektů se zvyšuje selektivnost jejich rozmístění. Zatímco subjekty v kategorii bez zaměstnanců jsou rozloženy mezi typy území relativně rovnoměrně, v případě velkých subjektů jsou regionální rozdíly již znatelné. Nejvýrazněji se od průměru odlišují centra rozvojových oblastí a ostatní území, a to podle očekávání ve smyslu nadprůměrného zastoupení větších subjektů v centrech a menších subjektů v kategorii nazvané jako ostatní území. Zázemí center a rozvojové osy nevykazují výraznější odlišnosti průměrné velikostní struktury ekonomických subjektů s výjimkou nejvyšší velikostní kategorie, kde je dominance center již znatelná. Tab. 1: Podíly jednotlivých velikostních kategorií ekon. subjektů v typech území podle PÚR oblast Počet subjektů Z toho dle počtu zam. v % bez zam. 1 - 9 zam. 10 - 99 zam. 100 - 999 zam. 1 000 a více zam.
z toho centrum zázemí
osa
ostatní
ČR
1 358 455
869 394
489 061
482 338
600 175
2 440 968
87,482 9,757 2,358 0,255 0,019
86,946 10,146 2,452 0,284 0,024
88,435 9,067 2,192 0,205 0,009
88,470 8,821 2,315 0,264 0,010
89,245 8,269 2,196 0,207 0,005
88,110 9,207 2,310 0,245 0,014
Lepší znázornění charakteru koncentrace ekonomických subjektů do jednotlivých typů území poskytuje tabulka 2 a obrázek 1. Pro srovnání úrovně koncentrace sledovaných jevů byly přidány jak v tabulce, tak v grafu sloupce s údaji o podílu jednotlivých typů území na rozloze a počtu obyvatel ČR. Je zřejmé, že míra koncentrace ekonomických subjektů je o něco vyšší než v případě obyvatelstva a výrazně vyšší, než je tomu u rozlohy. Rozvojové oblasti a osy zabírají přibližně po 20 % rozlohy a zbytek, tj. 60 %, připadá na ostatní území. Rozvojové oblasti však koncentrují více než 55 % všech ekonomických subjektů, zatímco rozvojové osy 20 % a ostatní území pouze 24,5 %. Pokud uvažujeme pouze centra rozvojových oblastí, tedy krajská města, je tato nerovnoměrnost ještě výraznější, když na pouhých 2,4 % plochy ČR bydlí 27 % obyvatel a sídlí více než 35 % všech subjektů. Tab. 2: Podíl subjektů dle jejich velikosti v typech území podle PÚR (ČR = 100) oblast Rozloha Počet obyvatel Subjekty bez zam. Subjekty s 1 - 9 zam. Subjekty s 10 - 99 zam. Subjekty s 100 - 999 zam. Subjekty s 1000 a více zam.
20,6 49,6 55,2 59,0 56,8 57,9 76,6
z toho centrum zázemí 2,4 18,2 27,0 22,6 35,1 20,1 39,2 19,7 37,8 19,0 41,2 16,8 63,7 12,9
66
osa
ostatní
20,4 22,4 19,8 18,9 19,8 21,3 15,0
58,9 28,0 24,9 22,1 23,4 20,8 8,4
Graf na obrázku 1 názorně ukazuje, že však není zcela přesné tvrzení o přímé úměře mezi velikostí subjektu a úrovni koncentraci do rozvojových území potažmo přímo do center. Míra koncentrace subjektů do rozvojových oblastí s výjimkou subjektů bez zaměstnanců, jež vykazují znatelně úroveň nerovnoměrnosti, a naopak do center osídlení vysoce koncentrovaných, největších podniků zůstává stabilně na hodnotě kolem 60 % z celkového počtu v ČR (z toho 40 % připadá na samotná centra a 20 % na zázemí). Ve velikostní kategorii mezi 10 a 100 zaměstnanci dokonce míra koncentrace do rozvojových oblastí mírně klesá. V tomto velikostním rozmezí zároveň narůstá podíl regionů patřících do ostatních území, což implikuje, že právě menší střední firmy a instituce spolu s drobnými podnikateli tvoří páteř ekonomiky těchto více či méně periferních regionů. Vysvětlení pro mírně zvýšenou koncentraci malých subjektů do 10 zaměstnanců do center by mohlo spočívat v tom, že se ve zvýšené míře jedná o malé a flexibilní poradenské firmy, které mají malý počet vlastních zaměstnanců, ale najímají práci osob na dohodu, případně podnikatelů působících na živnostenský list. Tyto podniky jsou existenčně závislé na poptávce od velkých firem a veřejných institucí, sídlících především v centrech. Obr. 1: Koncentrace ekonomických subjektů podle jejich velikosti do typů území podle PÚR 100%
80%
ostatní osy
60%
zázemí 40% centra 20%
z toho Praha
2000 a více
1500 - 1999
1000 - 1499
500 - 999
250 - 499
200 - 249
100 - 199
50 - 99
25 - 49
20 - 24
10 - 19
6-9
1-5
bez zam.
poč. obyv.
rozloha
0%
Výraznější nárůst nerovnoměrnosti v rozložení vykazují až subjekty s 250 až 1 499 zaměstnanci (přibližně 63 % podílu rozvojových oblastí na ČR). Při velikosti více než 1 499 zaměstnanců dále skokově narůstá míra koncentrace ekonomických subjektů nad 80 %. Je nutno ještě poznamenat, že na nárůstu nerovnoměrnosti v rozmístění ekonomických subjektů má zásadní podíl koncentrace do center, přičemž v největších velikostních kategoriích podíl zázemí na celkovém počtu subjektů klesá. Praha zaujímá výjimečné postavení v rámci sídelní hierarchie ČR, což dokumentuje i lokalizace sídel velkých subjektů veřejné i soukromé sféry. Plochu zabírající jen něco málo přes 0,5 % rozlohy ČR obývá více než 11 % obyvatel a sídlí zde více než 17 % všech subjektů. Pokud však uvažujeme jednotlivé velikostní kategorie (viz obrázek 1), podíl Prahy na celkovém počtu subjektů klesá pod úroveň 19 % v případě subjektů bez zaměstnanců a ve velikostním rozpětí 10 – 200 zaměstnanců. V kategorii mezi 250 a 1 500 zaměstnanci koncentruje metropole již více než 20 %
67
všech subjektů a nad touto hranicí se tento podíl pohybuje již kolem 40 %. Z hlediska koncentrace velkých subjektů jsou ještě významnější rozvojové oblasti Moravskoslezského, Jihomoravského, Plzeňského a Jihočeského kraje. Tabulka 3 poskytuje obrázek o rozložení velikostních skupin subjektu v nadefinovaných typech území v rámci jednotlivých krajů. Ve svém kraji nejvýrazněji dominují tato centra: Praha, s odstupem následovaná Brnem a Ostravou. Uvažujeme-li celá rozvojová území, pak je Pražská oblast mírně předstihována Ostravskou a Brněnská taktéž mírně předstihována Plzeňskou. Specifické z hlediska systému osídlení jsou kraje Ostravský a Ústecký. V jádrech obou krajů se nacházejí spíše konurbace složené z několika větších center, kdy při jejich utváření hrály roli pánevní reliéf a výskyt nerostných surovin. Zatímco jádro Ústeckého kraje tvoří linie několika větších měst vzniklých v podkrušnohorské pánvi, jádro Moravskoslezského kraje tvoří koncentricky uspořádané souměstí významnějších center soustředěné kolem dominantní Ostravy.39
PAK
HKK
LBK
ULK
KVK
PLK
JHČ
PHA+STČ KRAJ
Tab. 3: Podíl jednotlivých typů území podle vybraných ukazatelů na celkové hodnotě kraje
39
Typ území centrum zázemí osy ostatní centrum zázemí osy ostatní centrum zázemí osy ostatní centrum zázemí osy ostatní centrum zázemí osy ostatní centrum zázemí osy ostatní centrum zázemí osy ostatní centrum zázemí osy ostatní
Rozloha
Počet obyvatel
4,3 27,8 26,1 41,8 0,6 13,5 9,9 76,0 1,8 17,2 12,5 68,5 1,8 14,9 16,8 66,5 1,8 9,2 37,2 51,9 3,4 21,3 7,4 68,0 2,2 20,6 10,7 66,5 1,8 17,7 34,7 45,8
50,4 23,4 15,5 10,8 15,1 14,9 15,2 54,8 29,6 24,1 8,9 37,5 16,8 19,6 29,6 34,0 11,5 13,5 51,5 23,5 22,9 25,4 8,5 43,3 17,2 17,2 13,0 52,6 17,4 19,7 33,7 29,2
Ekon. subjekty dle počtu zaměstnanců bez zam. 61,0 19,3 11,7 8,0 17,1 14,7 16,0 52,2 35,1 21,7 8,8 34,3 20,7 17,0 29,8 32,5 12,8 13,9 50,8 22,6 29,4 24,9 7,9 37,9 19,6 14,7 12,7 53,0 20,8 20,9 31,3 27,0
1-9 65,0 18,1 10,4 6,6 22,4 14,7 14,7 48,2 39,0 22,1 9,5 29,4 26,8 15,9 27,7 29,6 13,6 15,2 49,9 21,2 27,4 26,4 9,1 37,1 25,1 14,9 11,6 48,3 23,1 21,5 30,6 24,9
10 - 99 65,1 17,0 10,9 6,9 21,0 13,2 15,7 50,1 37,8 20,8 8,7 32,7 20,8 16,5 30,1 32,7 12,8 15,7 48,7 22,9 28,7 25,2 9,2 36,9 22,9 14,1 12,5 50,5 20,9 20,1 33,8 25,2
Obdobný poznatek jako pro Ústecký kraj platí v menší míře i pro kraj Olomoucký. 68
100 - 999 nad 1000 69,9 80,4 13,9 9,9 11,2 8,4 5,0 1,4 28,3 74,1 9,7 0,0 17,5 8,6 44,5 17,2 40,2 70,6 14,3 23,5 10,7 5,9 34,8 0,0 24,0 33,3 12,0 9,5 29,8 33,3 34,2 23,8 13,8 23,9 12,3 18,3 54,0 54,9 19,9 2,8 33,9 29,0 23,7 27,4 10,6 1,6 31,8 41,9 24,1 44,6 10,9 0,0 13,9 17,9 51,1 37,5 23,0 51,8 16,3 0,0 36,6 35,7 24,0 12,5
MSK
ZLK
OLK
JHM
VYS
KRAJ
Pokračování tabulky 3 Typ území centrum zázemí osy ostatní centrum zázemí osy ostatní centrum zázemí osy ostatní centrum zázemí osy ostatní centrum zázemí osy ostatní
Rozloha
Počet obyvatel
1,3 13,0 19,6 66,0 3,2 17,1 28,8 50,9 2,0 16,4 24,7 56,9 3,0 11,4 19,9 65,7 3,9 30,3 15,0 50,7
9,8 10,5 21,1 58,6 32,4 17,3 26,6 23,7 15,7 17,4 43,7 23,2 13,3 13,9 27,7 45,1 24,8 50,1 12,1 13,0
Ekon. subjekty dle počtu zaměstnanců bez zam. 11,3 11,1 21,1 56,5 41,2 15,4 23,2 20,3 18,6 15,6 42,6 23,2 17,7 13,9 25,2 43,3 28,4 46,3 11,6 13,7
1-9 12,2 9,9 23,2 54,7 47,6 14,7 21,0 16,7 23,1 14,9 44,2 17,9 19,7 13,3 27,8 39,1 30,9 45,6 11,2 12,2
10 - 99 13,0 10,4 22,3 54,3 45,2 14,5 22,5 17,8 21,5 14,7 44,7 19,0 19,6 14,7 26,1 39,6 30,7 44,5 11,1 13,7
100 - 999 nad 1000 17,0 31,3 9,1 7,8 25,7 25,0 48,1 35,9 48,1 66,9 12,8 15,2 24,3 11,7 14,7 6,2 22,7 27,8 16,2 11,1 45,3 61,1 15,7 0,0 21,5 35,2 17,3 14,8 28,3 20,4 32,9 29,6 31,5 58,8 46,7 24,1 12,2 11,6 9,6 5,5
Co se týče koncentrace velkých firem, platí téměř všude, že nejlépe jsou na tom rozvojové oblasti a v rámci nich centra. Nejvyšší podíl subjektů nad 1 000 zaměstnanců vykazují Plzeňská a Pražská rozvojová oblast s podílem přes 90 % na hodnotě kraje. Následované jsou Brněnskou a Ostravskou rozvojovou oblastí s podílem přes 80 % na hodnotě kraje. Existují však dvě výjimky, kdy je rozvojová oblast slabší rozvojové osy vzhledem k lokalizaci velkých subjektů. Jedná se právě o dva kraje se specifickým uspořádáním sídelní struktury – Ústecký a Olomoucký. V Ústeckém kraji koncentrují rozvojové osy bezmála 55 % a v Olomouckém dokonce více než 60 % všech subjektů větších než 1 000 zaměstnanců. Pro souborné hodnocení ekonomické síly jednotlivých typů území jsme zvolili vážený součet jejich počtu, když subjekty ve velikostní kategorii 100 – 999 zaměstnanců jsou váženy jednou a subjekty s více než 999 zaměstnanci váženy desíti. Tento součet nám udává absolutní vyjádření ekonomické síly, a pokud ho vydělíme počtem obyvatel, získáme relativní ukazatel intenzity výskytu sídla středních a velkých subjektů. Výsledky souborného hodnocení jsou zachyceny v tabulce 4. Velmi zajímavé poznatky poskytuje relativní hodnocení, které umožňuje srovnat výskyt sídel velkých subjektů s jejich počtem obyvatel. Porovnáváme-li celé kraje, dominují jasně Hlavní město Praha se Středočeským krajem. Takto vytvořený funkční celek překračuje ČR více než 1,5 krát a z ostatních krajů pouze Plzeňský dosahuje přibližně republikové hodnoty. Mezi jednotlivými typy území podle PÚR však existují značné rozdíly. Rozvojové oblasti podle očekávání jasně dominují, ačkoli je to zapříčiněno vysokou koncentrací střeních a velkých subjektů do jejich center. Zázemí center naopak vykazuje mnohem nižší intenzitu výskytu těchto subjektů a dokonce i podprůměrnou ve srovnání s úrovní ČR. Lépe jsou na tom v tomto ohledu rozvojové osy, které dosahují 85 % republikové hodnoty. Mezi jednotlivými centry vykazují nejvyšší intenzitu středních a velkých subjektů Praha a jihočeská metropole České Budějovice s více než dvojnásobkem průměrné hodnoty, přičemž této úrovni se přibližuje ještě Jihlava. Výraznou nerovnoměrnost v rámci této charakteristiky dokazuje
69
fakt, že žádné další centrum rozvojové oblasti se nedostalo nad průměrnou hodnotu pro centra celkem. Nejslabší mezi centry v tomto ohledu jsou výrazně Ústí nad Labem a také Olomouc, což by bylo možné vysvětlit specifickou sídelní strukturou (viz výše). Avšak je to spíše dáno nejnižší intenzitou lokalizace středních a velkých subjektů v celém Ústeckém a Olomouckém kraji. V případě zázemí rozvojových center je rozložení sledovaného ukazatele rovnoměrnější. Nejvyšší hodnotu vykazuje zázemí Zlína, jehož intenzita lokalizace jako jediná v rámci tohoto typu území přesahuje republikovou úroveň. Okolí Zlína je pak následováno zázemími Liberce a Prahy. Naopak slabší je v tomto ohledu zázemí Českých Budějovic a Hradce Králové. Tab. 4: Souborné hodnocení intenzity lokalizace větších středních a velkých subjektů (ČR = 100) oblast Praha+Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR Pozn.: výpočet viz text.
179 126 130 78 86 102 90 100 134 129 87 133 88 130
z toho centrum zázemí 225 79 211 39 176 74 117 45 101 72 120 85 142 38 155 52 197 75 158 74 114 64 162 105 143 61 182 68
osa
ostatní
kraj
97 80 106 78 74 73 95 94 110 74 84 83 81 85
47 55 65 72 46 70 74 62 69 49 38 62 50 59
152 80 103 76 70 86 82 87 91 95 74 87 82 100
Nejvyšší intenzitou lokalizace sídel středních a velkých subjektů do rozvojových os disponují kraje Vysočina a Plzeňský, následované krajem Středočeským. Území rozvojových os dvou prvně jmenovaných krajů rovněž jako jediná přesahují ve sledované charakteristice hodnotu pro celou ČR. V absolutním vyjádření představují nejúspěšnější osy ležící na území krajů Středočeského a Ústeckého s odstupem pak Olomouckého a Jihomoravského. Zbytkový typ nazývaný zde “ostatní území“ se vyznačuje značně podprůměrnou atraktivitou pro střední a větší subjekty. Tento typ území přesahuje 75% úrovně intenzity lokalizace sledovaných subjektů v ČR pouze v Královéhradeckém, Karlovarském a mírně i Libereckém kraji. K nejslabším naopak patří ostatní území Olomouckého, Středočeského a Moravskoslezského kraje. V předchozí části byl hodnocen vzorec rozmístění ekonomických subjektů v prostoru rozčleněném na větší regionální struktury podle PÚR. Jak však bylo již diskutováno v úvodní části této kapitoly, je pro jejich rozmístění důležitý charakter činnosti, který vykonávají, tj. příslušnost k ekonomickému odvětví. Nejprve se zaměříme na základní charakteristiku jednotlivých odvětví s ohledem na jejich zastoupení v jednotlivých velikostních kategoriích subjektů (viz graf na obrázku 2). Poté bude k tomuto hodnocení přidán i aspekt lokalizace sídel subjektů podle sledovaných typů území (viz tabulka 5). Zemědělství a lesnictví se podílí na celkovém počtu subjektů přibližně 5,5 %, přičemž největší podíl vykazuje ve velikostní kategorii bez zaměstnanců (samostatně hospodařící zemědělci) a v kategorii 100 – 999 zaměstnanců (větší agrokomplexy). Naopak počet podniků s 1 000 zaměstnanci a více v tomto odvětví se v posledních pěti letech pohyboval v řádu jednotek. Průmysl se řadí s podílem 24 % na počtu ekonomických subjektů na druhé místo mezi odvětvími po obchodu a dopravě. Z grafu na obrázku 2 je patrné, že podniky v odvětví průmyslu a 70
stavebnictví jsou zastoupeny nejvíce v kategorii větších středních a velkých subjektů, což dokumentuje přirozenou potřebu koncentrace tohoto odvětví. Ještě více zřetelná koncentrace ekonomických aktivit je v případě odvětví těžby a energetiky. Zatímco v celkovém souhrnu ekonomických subjektů je toto odvětví zastoupeno zcela marginálně, v kategorii 100 – 999 zaměstnanců již čítá více než 2 % a v kategorii s 1 000 zaměstnanci a více již přes 4 % subjektů v dané kategorii. Koncentrace do velkých subjektů v případě průmyslu, těžby a energetiky lze vysvětlit vysokými náklady na vstup do odvětví, náročností na provoz a lokalizaci, existencí značných úspor z rozsahu a institucionální regulací (ze strategických důvodů především v případě energetiky a těžby). Obr. 2: Podíl odvětví ve sledovaných velikostních kategoriích ekon. subjektů v ČR 100% věř. správa, školství, zdravotnictví a ostatní služby 80% IT, poradenství, finance, výzkum aj. 60%
obchod, pohostinství, rekreace a doprava
40%
těžba a energetika
20%
průmysl a stavebnictví
zemědělství a lesnictví
0% bez zam.
1-9
10 - 99
100 - 999
1000 a více
Naproti tomu nejpočetnější odvětví obchodu a dopravy je soustředěno spíše do menších subjektů s méně než 10 zaměstnanci a s rostoucí velikostí jeho zastoupení klesá. Tento vzorec je pro obchod typický, neboť náklady na vstup do odvětví ani úspory z rozsahu nehrají tak velkou roli. Téměř shodné tvrzení platí i pro značně heterogenní odvětví, kam patří služby v oblasti informačních technologií (IT), různé druhy poradenských, právních a asistenčních služeb, výzkum a vývoj, ale také finanční sféra. I zde lze nalézt největší zastoupení v kategorii bez zaměstnanců (23 %) a mikrofirem (18,6 %), na rozdíl od předchozího odvětví však tento podíl výrazněji neklesá a v nejvyšší velikostní kategorii je již téměř srovnatelný. V tomto odvětví se vyskytuje velké množství drobných podnikatelů a menších firem, které svou velikost často velmi flexibilně přizpůsobují podmínkám na trhu a spíše si najímají další osoby samostatně výdělečně činné či zaměstnance na dohodu o provedení práce. Také subjekty činné v oblasti IT a poradenství se vyznačují vysokou přidanou hodnotou při nízkém počtu zaměstnanců. Do tohoto odvětví však spadá i nezanedbatelný počet velmi významných firem především z oblastí jako bankovnictví, pojišťovnictví a právního a finančního poradenství. Z velké části se jedná o pobočky či dceřiné společnosti nadnárodních korporací (viz Blažek, 2001). Poslední odvětví zahrnující zdravotnictví, školství, kompletní veřejnou správu a ostatní veřejné služby, činnost domácnosti a exteritoriálních společností a institucí je rovněž značně různorodé. Pro ně platí opačný vzorec, tedy zvyšování podílu zastoupení subjektů s rostoucí velikostní kategorií. Po stručné charakteristice definovaných odvětví národního hospodářství přejdeme k hodnocení lokalizačního chování subjektů z pohledu jejich velikosti a odvětvové příslušnosti. Tabulka 5 71
zachycuje míru koncentrace subjektů rozdělených do pěti velikostních kategorií a šesti odvětví do typů území podle PÚR. Centra rozvojových oblastí koncentrují podle očekávání především subjekty ze sektoru služeb. Nemarkantnější míru koncentrace lze nalézt u odvětví IT, poradenství a finance, přičemž její míra narůstá s rostoucí velikostí subjektů. V případě odvětví obchodu a dopravy platí to samé, i když subjekty pod 10 zaměstnanců se do center soustřeďují relativně méně. Taktéž u posledního odvětví služeb, tj. školství, zdravotnictví a veřejné správy je míra koncentrace subjektů do center absolutně vysoká, ale v porovnání s ostatními odvětvími nadprůměrná až od velikosti 100 zaměstnanců a více. Zemědělství a lesnictví, průmysl a stavebnictví a těžba a energetika mají v centrech výrazně menší zastoupení, nicméně pokud jde o větší střední a velké podniky jejich podíl na ČR je velmi významný. Dokonce v kategorii subjektů s 1 000 zaměstnanci a více sídlí všechny zemědělské a lesnické subjekty v centrech.40 Tab. 5: Podíl odvětví ve sledovaných velikostních kategoriích podle typů území
ostatní
rozvoj. osy
zázemí
centra
Typ územ í
Odvětví zemědělství a lesnictví průmysl a stavebnictví těžba a energetika obchod, pohostinství, rekreace a doprava IT, poradenství, finance, výzkum aj. věř. správa, školství, zdravotnictví aj. Celkem zemědělství a lesnictví průmysl a stavebnictví těžba a energetika obchod, pohostinství, rekreace a doprava IT, poradenství, finance, výzkum aj. věř. správa, školství, zdravotnictví aj. Celkem zemědělství a lesnictví průmysl a stavebnictví těžba a energetika obchod, pohostinství, rekreace a doprava IT, poradenství, finance, výzkum aj. věř. správa, školství, zdravotnictví aj. Celkem zemědělství a lesnictví průmysl a stavebnictví těžba a energetika obchod, pohostinství, rekreace a doprava IT, poradenství, finance, výzkum aj. věř. správa, školství, zdravotnictví aj. Celkem
Ekon. subjekty dle počtu zaměstnanců 1 000 a bez zam. 1-9 10 - 99 100 - 999 více 6,6 10,0 7,0 3,3 100,0 27,5 31,5 30,7 28,2 41,0 22,7 24,7 21,7 38,4 59,2 34,7 38,9 46,7 57,5 85,9 50,6 59,1 66,4 77,1 87,2 36,5 32,1 27,4 48,1 76,5 35,1 39,3 37,8 41,2 63,7 19,6 24,1 19,2 17,7 0,0 22,2 22,8 21,2 19,3 19,5 21,4 19,7 22,6 20,6 8,5 20,7 20,4 18,4 16,9 12,3 17,4 14,8 11,6 9,1 4,6 19,6 19,3 20,4 14,7 7,8 20,1 19,7 19,0 16,8 12,9 23,1 22,3 23,2 29,3 0,0 21,7 20,7 22,5 25,8 24,6 22,9 22,6 22,9 28,4 25,4 20,9 19,2 17,8 14,2 1,3 15,6 13,6 12,1 8,9 8,2 19,6 21,6 22,0 20,5 9,1 19,8 18,9 19,8 21,3 15,0 50,7 43,6 50,6 49,7 0,0 28,6 24,9 25,6 26,6 14,9 33,0 32,9 32,8 12,7 7,0 23,7 21,5 17,1 11,4 0,4 16,4 12,5 9,9 4,9 0,0 24,3 27,0 30,1 16,7 6,7 24,9 22,1 23,4 20,8 8,4
Zázemí rozvojových oblastí se v odvětvové struktuře sídlících subjektů od center pochopitelně znatelně odlišují. Jejich území je ve srovnání s ostatními typy více atraktivní především pro průmysl a stavebnictví, dále pak pro obchod a těžbu a energetiku. Jedná se však o malé a menší střední podniky a s výjimkou průmyslu a stavebnictví s rostoucí velikostní kategorií podniku výrazně klesá i koncentrace subjektů do tohoto typu území. 40
V roce 2008 se však jednalo pouze o dva subjekty, jeden se sídlem v Praze a druhý v Hradci Králové 72
Rozvojové osy podobně jako zázemí velkých center41 poskytují příznivé předpoklady pro lokalizaci průmyslových aktivit. Výsledky v grafu na obrázku 2 a v tabulce 5 tento fakt potvrzují. Rozvojové osy soustřeďují výrazný podíl větších středních a velkých podniků nejen v odvětví průmyslu a stavebnictví (cca. 25 %), ale i v odvětví těžby a energetiky (více než 25 %), což je ale do značné míry výsledkem pouze os na území Ústeckého kraje. Nadprůměrné je zde rovněž zastoupení zemědělských a lesnických subjektů a to ve všech velikostních kategoriích s výjimkou té největší. V rámci ekonomik regionů patřících do ostatního území dominuje ve srovnání s ostatními typy jednoznačně zemědělství a lesnictví. Ve všech sledovaných velikostních kategoriích s výjimkou té nejvyšší koncentruje tento typ území přibližně 50 % všech subjektů v dané kategorii. Další odvětví, kde je podíl ostatního území nezanedbatelný, představuje těžba a energetika (cca. 30 %). Zde je však třeba poznamenat, že se jedná pouze o menší kategorie do 100 zaměstnanců. Jde tedy spíše o subjekty místního významu. Totéž lze říci i o subjektech činných ve zdravotnictví, školství, veřejné správě a ostatních službách. Ještě detailnější pohled na regionální rozložení významnějších subjektů (kategorie 100 – 999 zaměstnanců a 1 000 zaměstnanců a více) poskytují mapová schémata na obrázcích v přílohách 1 – 4. Ukazuje se vysoká míra koncentrace významnějších subjektů do center rozvojových oblastí a dalších významnějších měst, ale nejvíce pak do Prahy, přičemž je tento fakt nejvíce patrný u odvětví IT, poradenství a finance. Významné subjekty působící v tomto odvětví se pak vyskytují minimálně v ostatních typech území. V odvětví školství, zdravotnictví, veřejné správy a ostatních služeb jsou, a z povahy této sféry činností musí být, tyto subjekty výrazně rovnoměrnější rozmístěny a kopírují v hrubých rysech sídelní strukturu. Potvrzuje se také již konstatovaná síla rozvojových os daná lokalizací velkých průmyslových podniků. V případě největší velikostní kategorie s 1 000 zaměstnanci a více se jedná především o osy Středočeského, Moravskoslezského, Olomouckého a Královéhradeckého kraje. Těžba a energetika má mezi největšími subjekty početně menší zastoupení. Sídla těchto subjektů se nacházejí ponejvíce buď v centru rozvojové oblasti, nebo v rozvojových osách Ústeckého a Karlovarského kraje. Shrnutí Podařilo se prokázat rostoucí míru koncentrace sídel ekonomických subjektů do rozvojových center spolu se zvětšující se velikostní kategorií, do které příslušný subjekt podle počtu zaměstnanců náleží. Tento přechod však není plynulý a jako “kritické velikosti“, při jejichž překročení lze zaznamenat výrazný nárůst koncentrace subjektů do rozvojových oblastí, byly identifikovány 250 a 1 500 zaměstnanců. Výsledky analýz rovněž potvrzují předpoklad, že menší a střední subjekty se vyskytují jak v centrech tak periferním území, kde ovšem tvoří základ ekonomického, sociálního a kulturního života, neboť velké subjekty se zde prakticky nenacházejí. Absolutně největší potenciál pro lokalizaci významných ekonomických subjektů vykazují populačně nejvýznamnější centra rozvojových oblastí Praha, s velkým odstupem pak Brno a Ostrava, dále Plzeň a České Budějovice. Naopak nejslabší jsou mezi centry v tomto ohledu metropole Ústeckého a Olomouckého kraje. Vztaženo na počet obyvatel největší intenzitu lokalizace středních velkých subjektů nacházíme opět v centrech rozvojových oblastí, především v Praze, Českých Budějovicích a Jihlavě. Bylo také prokázáno, že progresivní tržní služby jako výpočetní technika, poradenství, finanční služby a výzkum a vývoj vykazují výrazně nadprůměrnou koncentraci subjektů do center 41
V podstatě se překrývají, neboť významné dopravní komunikace vytvářející rozvojové osy procházejí i zázemím velkých měst. Tudíž mají i blízké charakteristiky, alespoň co se týče lokalizačních faktorů pro ekonomické subjekty. V některých jiných charakteristikách se však odlišují (např. atraktivita pro bydlení), a proto jsou tato území v používané klasifikaci oddělena. 73
rozvojových oblastí a nejvíce v největších velikostních kategoriích. Zázemí center a rozvojové osy jsou naopak atraktivní spíše pro průmysl a stavebnictví a energetiku a těžbu a své postavení si v rámci těchto odvětví udržují i u větších subjektů. Ostatní území také podle očekávání dominuje v odvětví zemědělství a lesnictví a to i ve větších (nikoli však té největší) velikostních kategoriích subjektů.
74
