5 LOV
A S B Ě R : O B Ž I VA T R A D I Č N Í C H P Y G M E J Ů
Obr. 19 Pygmejský luk.
109
PYGMEJOVÉ
ty pygmejské skupiny, které se kromě lovu a sběru živí také zemědělstvím. Misionář a etnolog Pavel Jáchym Šebesta218 při svých cestách Afrikou zjistil, že původním způsobem lovu u pygmejů byla štvanice. Lovu se účastnila větší skupina žen, dětí a mužů. Ženy a děti rámusily, čímž nadháněly zvěř směrem k mužům. Když se zvěř dostala do užšího prostoru mezi obě skupiny, házeli muži na zvěř pochodně, aby ji oslepili, a pak ji ubili obušky. Tento způsob lovu byl však postupně nahrazen lovem s luky a šípy či sítěmi. „Boj se může stát i krvavým, když náhodou vběhne do sítě levhart…“ Lov sítěmi popsal detailně slovenský cestovatel Ivan Bulík,219 který se při putování pralesem v Kongu stal na několik dní hostem menší pygmejské vesnice, jejíž obyvatele si příznivě naklonil dary, které jim na uvítanou přinesl. Vztahy mezi nimi byly natolik příznivé, že mu dokonce umožnili zúčastnit se lovu, který díky tomu mohl detailně zachytit videokamerou. Bulík popisuje, že obyvatelé Iturského pralesa jsou nerozlučně spjati s místem, kde žijí, a chovají proto k pralesu nesmírný respekt. Aby si zachovali štěstí při lovu, dodržují přísná pravidla chování již před lovem. Jedním tabu je například to, že noc před lovem je v celé obci zakázán pohlavní styk. Stejně tak i lov samotný má přísná pravidla, nesmějí se ho účastnit menstruující ženy. Počátek lovu a přípravy na něj se oznamují bubnováním. Nejdříve je třeba připravit sítě, které může svinout jen náčelník nebo šaman, který musí vyhnat démony a očistit síť od jejich vlivu. Vyzbrojeni sítí a oštěpy se potom muži i ženy vydají do pralesa. Pygmejové umí poznat 218 219
Šebesta, P.: Mezi nejmenšími lidmi světa. Mladá fronta, Praha 1959, s. 220. Pygmejové – děti džungle. [film]. Režie Barabáš Pavol. Bratislava, K2 studio, s.r.o., 2012.
110
5 LOV
A S B Ě R : O B Ž I VA T R A D I Č N Í C H P Y G M E J Ů
Obr. 20 Lov sítěmi.
podle stop na listech a podle pachů, kdy se zvěř na daném místě nacházela, jak byla stará, jak veliká a dokonce i jakého pohlaví zvíře bylo. Poté, co muži vyhodnotí situaci, vyberou místo, kde rozprostřou sítě, které uchytí mezi stromy a keře. Když jsou sítě přichyceny, jdou ženy hlouběji do pralesa, aby naháněly zvěř směrem k síti, u které čekají muži. Ti si krátí čas například přípravou oštěpů, které by měly být jak odčarované, tak namočené v rostlinném jedu. Když se vzdálenost mezi nadháněči a čekajícími muži začne zmenšovat, vběhne zvěř do sítě a oni ji pak oštěpem usmrtí. Takto se dá ulovit antilopa, opice, dikobrazi a jiná drobná zvěř. Poté, co se pygmejové přesvědčí, že v jejich blízkosti již žádné zvíře není, sbalí síť a přesunou se o několik set metrů dále.220 Takto mohou lovit v okruhu až pěti kilometrů. Naloví-li dostatek potravy, je lov považován za úspěšný a návrat do vesnice oznamuje zvuk bubnů. Úspěšný lov se také náležitě slaví tancem. Tanec ukončující lov není však jen 220
Noss, A. J. – Hewlet, B. S.: The Context of Female Hunting in Central Africa. American Anthropologist, New Series, 103/4, December, 2001, s. 1024–1040.
111
PYGMEJOVÉ
projevem radosti, ale také rituálním uzamčením zla v pralese. Během tance se pronásleduje postava z lýka symbolizující zlo pralesa, kterou je třeba vyhnat z vesnice. Tanec je tak zároveň i oslavou vítězství dobra nad zlem, a proto může taková taneční oslava trvat i hodiny. Přestože je lov pomocí sítí rozšířen mezi mnohými pygmejskými skupinami, způsob lovu není vždy totožný.221 Například v Konžské demokratické republice, v Iturském pralese, ženy kmene Mbuti vykonávají funkci nadháněčů, zatímco muži čekají u sítí. Ale na severozápadě Konga a v jižní části Středoafrické republiky se ženy kmene Aká zúčastňují lovu aktivněji. Zabývají se nadháněním, avšak kromě toho mohou rozvěšovat sítě nebo také lovit pomocí oštěpu. K takové situaci může dojít, když muži odejdou z vesnice na lov na několik dní. S tím, jak se role sdílejí při lovu, dochází také ke sdílení ostatních povinností. Ženy přenášejí ulovenou zvěř, starají se o děti, sbírají další potraviny, avšak také muži se aktivně zapojují ve všech zmíněných oblastech. U kmene Mbuti jsou genderové role méně prostupné. Další oblastí, která je genderově velmi neprostupná, je rybolov, který je na rozdíl od lovu suchozemské zvěře doménou výhradně ženskou.222 „Malí Mbuti napadají tlustokožce srdnatě a zručně se zbraní v ruce…“ Lov sítěmi se tedy zaměřuje na lov menší zvěře. Protože ale pygmejové plně využívají hojnosti a různorodosti zdrojů potravy v pralese, neomezují se pouze na lov drobné zvěře. Pygmejové loví takřka vše, co lze v pralese objevit. Jednou z výjimek jsou ale například gorily, které je zakázáno lovit. Gorila je totiž nahlížena jako samozvaný vládce pralesa a přineslo by 221 222
Tamtéž, s. 1027. Pygmejové – děti džungle. [film]. Režie Barabáš Pavol. Bratislava, K2 studio, s.r.o., 2012; Šebesta, P. – Lvová, S.: Mezi nejmenšími lidmi světa. Mladá fronta, Praha 1959.
112
5 LOV
A S B Ě R : O B Ž I VA T R A D I Č N Í C H P Y G M E J Ů
Obr. 21 Oštěpy.
113
PYGMEJOVÉ
neštěstí gorilu usmrtit.223 Naproti tomu slon takovou ochranu nemá a není neobvyklé, že tvoří součást jídelníčku. Šebesta224 popisoval takový lov jako spolupráci několika mužů, kteří se společně vydají do pralesa vystopovat slona. Když narazí na sloní stopy a nejlépe na čerstvý sloní trus, pomaží si jím tělo, aby přehlušili svůj vlastní pach, a mohli se tak dostat k slonovi co nejblíže. Pokud se jim toto povede, zaútočí v tichosti na zvíře tak, že nejdříve jeden lovec zabodne zezadu oštěp do podkolenní oblasti zadní nohy slona, poté se hned utíká schovat. V momentě, kdy se slon ohlíží po prvním lovci, zaútočí stejným způsobem i lovec druhý. Slon má tak přeťaté šlachy, brzy padá na zem, kde je mu uříznut chobot a slon tak vykrvácí. O úspěšném lovu je okamžitě uvědomena celá vesnice i vesnice okolní. Hlasitým bubnováním se dává najevo, že si mají sousedé přijít pro maso, které by se jinak rychle zkazilo. Za vybranou pochoutku je považován chobot, který si mezi sebe rozdělí ti nejstarší, avšak nedospělí a těhotné ženy nesmí ani ochutnat. Ivan Bulík225 mezi jinými pygmeji pro změnu vypozoroval, že u nich má zakázáno okusit sloní maso naopak lovec. Protože je lov slona podnik velmi nebezpečný a při sebemenší chybě hrozí, že se rozzuřené zvíře vrhne na lovce, pojí se s lovem různé pověry a rituály. Muži kmene Efé mají dýmku, ze které kouří konopí. Tato dýmka jim „…dává sílu k usmrcování slonů.“226 Úspěšný lov mohou zaručit i jiná „kouzla“. Velkou moc má píšťalka, která je vyrobena ze dřeva stromu, o který si otřela roh antilopa. Praktikuje se také vtírání trusu zvěře do šípem
223 224 225 226
Tamtéž. Šebesta, P. – Lvová, S.: Mezi nejmenšími lidmi světa. Mladá fronta, Praha 1959, s. 223. Pygmejové – děti džungle. [film]. Režie Barabáš Pavol. Bratislava, K2 studio, s.r.o., 2012. Šebesta, P. – Lvová, S.: Mezi nejmenšími lidmi světa. Mladá fronta, Praha 1959, s. 256
114
5 LOV
A S B Ě R : O B Ž I VA T R A D I Č N Í C H P Y G M E J Ů
naříznuté kůže lovce, což má přinést lovci štěstí.227 Šebesta zaznamenal i další úkony, které mají zaručit rovnováhu mezi dobrem a zlem a udobřit pralesní bohy. Někdy hodí lovec srdce bez obřadů do lesa, jinde jej položí na list, přičemž pronáší: „Mungu, to je pro tebe!“ Dokonce i ze sebraného ovoce se nechávají obětiny bohům, což ale neplatí po rostliny a hlízy. „Pygmej je pouze lovec a sběrač“ Již výše bylo naznačeno, že některé pygmejské skupiny žijí stále tradičním způsobem života, a proto je pro ně sběr potravy vlastně důležitější než lov. Ukázali jsme, že lov je zejména doménou mužů, ale že existují také skupiny pygmejů, kde se ženy aktivně lovu účastní, nebo také, že existují lovecké činnosti, které jsou zejména doménou žen. Stejně tak i při sběru potravy, což je činnost z větší míry vyhrazená ženám, existuje oblast, která je vyhrazena zejména mužům. „Nejžádanější lahůdkou každého Mbuti je sladký med“ Med patří mezi pygmejské delikatesy. V den sběru medu se muži vydají do lesa a pro lepší orientaci si lámou větve keříků. Když dorazí na určené místo, snaží se náčelník důkladnou přípravou zajistit, aby byl sběr úspěšný. Nejdříve musí vyhnat z okolí stromu zlé duchy tak, že do stromů a keřů tluče dřevem a pronáší zaříkávání. Poté se nejmenší sběrač vydá nahoru, na ruce má připevněné lanko z vláken listů kokosové palmy. Leze po liáně vlastně jako po laně. Nahoře zapálí dřevo, aby dýmilo, čímž vyžene včely. Když jsou včely pryč, sebere plástve medu a vloží je do košíku, který mezitím vytáhl nahoru na zmíněném lanku a který pak spouští stejnou cestou dolů. Košík nenosí muži s sebou, ale upletou ho přímo na místě, když čekají, než sběrač došplhá na strom. Med se jí i s plásty a jeho chuť se různí 227
Tamtéž, s. 267.
115
PYGMEJOVÉ
podle doby sběru. V červnu je med čerstvý, velmi světlý, zatímco později v srpnu ztmavne a má výraznější chuť.228 „Marně čekal trpaslík, že se jeho banánům bude dařit!“ Sběrem medu se zabývají zejména muži, ostatní sběr je ale většinou ženskou záležitostí, která jim zabírá velkou část dne. Například když při lovu nadhánějí zvěř, využívají času ke sběru hub, bylinek a plodů různých rostlin. Sběr rostlin v pralese vyžaduje hlubokou znalost pralesní flóry a uvádí se, že pygmej dokáže rozpoznat na 3000 bylin ve všech fázích vývoje rostliny.229 Bulík230 popisuje příběh muže, kterého v pralese uštkl had. Pygmejové ho rychle prohlédli, aby byli schopni určit rostlinu, která pomáhá jako protijed na uštknutí od tohoto hada. Zatímco si poraněný ránu zaškrtil, našli ostatní muži vhodnou bylinu a muž tak díky tomu útok hada přežil. Kromě bylinek se sbírají také červi, žabky nebo housenky, které pygmejové udí, opékají nad ohněm v děrovaných nádobách s uchem, která vypadá jako košík s kulatým dnem. Nádobu drží za ucho a mírně jí potřásají, čímž se housenky správně promíchávají. Tyto housenky jsou vlastně jedinou potravou, kterou pygmejové shromažďují, jinak se krmí tím, co uloví či seberou. Pygmejové se také živí banány, které jedí syrové nebo smažené.231 Pygmejové, kteří nežijí v bližším spojení s „ne-pygmeji“ (Šebesta je nazývá černochy), sbírají banány divoké,232 zatímco ti, kteří žijí v blízkém kontaktu s „ne-pygmeji“, 228
229 230 231 232
SALOPEK, Paul. MbutiPygmies. In: National Geographic [online]. September, 2005. [cit. 2014-10-05]. Dostupné z: http://ngm.nationalgeographic.com/2005/09/mbuti-pygmies/salopek-text/8 Pygmejové – děti džungle. [film]. Režie Barabáš Pavol. Bratislava, K2 studio, s.r.o., 2012. Tamtéž. Tamtéž. Tamtéž.
116
5 LOV
A S B Ě R : O B Ž I VA T R A D I Č N Í C H P Y G M E J Ů
konzumují banány pěstované. Šebesta233 uváděl, že přibližně do počátku 19. století pygmejové banány neznali a živili se pouze divoce rostoucími plody a hlízami. Banány je naučili užívat až později „ne-pygmejové“. Šebesta234 vzpomněl ve svém díle i názor pygmejů, že mají na banány nárok, přestože je pěstují „ne-pygmejové“. Podle legendy se vydal pygmej a „ne-pygmej“ na cestu pralesem a dorazili do vesnice šimpanzů, kde našli banánový háj. „Ne-pygmejovi“ se do ochutnávání neznámé rostliny nechtělo a řekl proto pygmejovi, aby ji ochutnal jako první. Pygmej plod okusil a zachutnal mu. Když se „ne-pygmej“ ujistil, že banán neuškodil pygmejovi ani přes noc, rozhodl se, že by mohl banánovník pěstovat také v okolí své vesnice. Pygmej se rozhodl stejně a začal tak sbírat zralé banány, které chtěl zasadit za vesnicí, „ne-pygmej“ však sbíral sazenice. Oba potom zasadili, co donesli. Pygmejovi banány v zemi shnily, tak se vydal na lov, aby si zajistil obživu, zatímco „ne-pygmejovi“ se za několik měsíců urodily banány. Když to pygmej viděl, prohlásil, že raději bude stále lovcem, ale že má nárok i na banány, neboť je „ne-pygmej“ poznal jeho zásluhou. Lov a sběr jako jediná forma obživy mohou existovat pouze tam, kde funguje křehká rovnováha mezi člověkem a přírodou. Se stále rozrůstající se civilizací je tak šance, že si budou pygmejové obstarávat potravu pouze tradičním způsobem, který byl popsán výše, mizivá.
233 234
Šebesta, P. – Lvová, S.: Mezi nejmenšími lidmi světa. Mladá fronta, Praha 1959, s 302. Tamtéž, s. 184.
117
