5 kroků. k udržitelné spotřebě potravin

5 kroků k udržitelné spotřebě potravin

OBSAH

Pěstuj planetu: Pět kroků k udržitelné spotřebě potravin

ÚVOD

•••••• 4

JE-LI TO ROZBITÉ, DEJME TO DO POŘÁDKU

•••••• 7

www.pestujplanetu.cz Vydala: Sokolovská 50, 186 00 Praha 8 www.ekumakad.cz, [email protected]

Texty:

Oxfam International Text přeložen a upraven Ekumenickou akademií pro potřeby kampaně Pěstuj planetu Grafická úprava: Táňa Niklová Kynclová První vydání, 2016 Náklad 1500 výtisků

Tato publikace byla financována z prostředků Evropské komise Obsah publikace je zcela na odpovědnosti Ekumenické akademie a jako takový nemůže být považován za stanovisko Evropské unie.

ISBN 978-80-87661-29-1

NEFUNKČNÍ POTRAVINOVÝ SYSTÉM •••••• 8

CO

MŮŽEME UDĚLAT •••••• 11

CO BY SE STALO... KDYBY NEZŮSTALO JEN U TOHO?

•••••• 24

ÚVOD

Pokaždé, když otevíráme ledničku nebo spíž, vstupujeme do globálního potravinového systému. Je to komplexní síť spojující všechny lidi, firmy, organizace a vlády, které se podílejí na výrobě, distribuci, prodeji a spotřebě potravin. Ať jste kdokoli a žijete kdekoli na této planetě, potraviny vám dodává globální potravinový systém.

Tento systém však zdaleka nefunguje bez problémů. Je příčinou toho, že každý den hladoví téměř miliarda lidí. Zároveň způsobuje, že v nadpoloviční většině bohatých zemí trpí více než 50 % populace nadváhou. Je to systém vyznačující se nestálostí cen, která komplikuje životy drobným výrobcům i spotřebitelům. Je to systém, kterému vládne velmi malá skupina nesmírně mocných korporací. A je to také systém, který do značné míry přispívá ke klimatickým změnám, přičemž je na tyto změny sám velmi citlivý. Tento systém je nespravedlivý a navíc neudržitelný.

Je zřejmé, že potravinový systém trpí značnými nedostatky. Není však vůbec jasné, jak by se měly napravit. Tento systém je neskutečně rozsáhlý a komplikovaný a moc některých korporací a vlád znepokojující. Přitom právě korporace a vlády, které v něm hrají zásadní úlohu, mohou a musí začít jednat a měnit politiku i praxi.

Korporace a vlády však nejsou jedinými silami uvnitř tohoto systému. My, kdo nakupujeme, vaříme a jíme potraviny, máme větší moc, než si možná sami uvědomujeme. Pokud jednohlasně řekneme, že chceme raději tohle než tamto, staneme se silou, která působí na celý systém. Pokud nás bude víc, systém nás nebude moci ignorovat – může se buď přizpůsobit a vyhovět našim požadavkům, anebo se smířit s tím, že jeho místo zaujme někdo jiný.

Moc, kterou máme, je pro nás samotné neviditelná. Doma máme už tak dost svých starostí: hlídat rodinný rozpočet, pečovat o vlastní zdraví, zvládnout všechno, co je potřeba. Je těžké při tom všem myslet na celý svět. Je těžké myslet na miliony ostatních lidí, kteří se stejně jako my musí vypořádat s vlastními povinnostmi a starostmi.

Zaměřujeme se zejména na domácnosti ve velkoměstech, protože právě v městských oblastech po celém světě se nejvýrazněji projevují některé nespravedlnosti globálního potravinového systému. Ve velkých městech rozvojových zemí mají mnozí lidé co dělat, aby měli dostatek jídla, ale v celosvětovém pohledu jsou to zase velká města, kde se soustředí největší část kupní síly. Rozhodování bohatých domácností na těchto místech může výrazným způsobem ovlivnit celý systém. Zároveň jsou to právě bohaté domácnosti, u kterých se nejvýrazněji projevuje ztráta vztahu k výrobcům potravin. To přitom může být klíčovou příčinou toho, že celý systém nefunguje správně – dokonce i když se lidé zajímají o to, jak nebo kde se jejich potraviny vyrábějí, bývá dost obtížné si potřebné informace zjistit a ještě obtížnější bývá je zahrnout je do každodenního života.

Tento text se snaží zredukovat negativní důsledky produkce a spotřeby potravin do rozměrů snáze vnímatelných. Poukázat na vazby mezi globálním potravinovým systémem a věcmi, které děláme každý den. A v neposlední řadě se snažíme ukázat, jak by domácnosti mohly společnými silami přispět ke změně.

Za tím účelem si klademe několik otázek „Co by se stalo, kdyby...?“ Ptáme se, co by se stalo, kdyby se domácnosti rozhodly učinit několik drobných změn v tom, jak nakupují, vaří a jí. Pomocí řady zdrojů jsme vypočítali dopad, který by takové změny přinesly, a co by to znamenalo pro globální potravinový systém. Můžeme tak názorně ukázat, jak by lidé společnými silami mohli celý systém změnit.

Po celém světě (včetně šestice zemí, na které jsme se zaměřili) většinou o tom, jaké potraviny se nakoupí a jak se budou upravovat, rozhodují ženy. Ve srovnání s muži doma vaří téměř dvakrát tolik žen. Přípravou, vařením a uklízením po jídle tráví dokonce čtyřikrát více času než muži. Toto nerovnoměrné rozdělení domácích prací samozřejmě není spravedlivé a mělo by se změnit, nicméně v tuto chvíli jsou to ženy, kdo na celém světě činí převážnou většinu rozhodnutí ohledně provozu domácnosti, a proto právě ony mají neuvěřitelnou moc zasadit se o změnu světového potravinového systému. Například výsledky průzkumu provedeného organizací Oxfam ukazují, že osoby rozhodující o nákupu potravin ve velkých městech po celém světě stojí o to, aby potravinový systém fungoval lépe.

Pro zjednodušení jsme se zaměřili na domácnosti v šesti zemích. Tři z nich jsou vyspělé ekonomiky a tři rozvojové země. Tyto státy - Brazílie, Filipíny, Indie, Spojené státy americké, Španělsko a Velká Británie – nejsou „reprezentativním vzorkem“ světa, ale lze na nich dobře ilustrovat dopady potravinového systému.

5

MIGRACE

HLADOMORY

OZBROJENÉ KONFLIKTY

NEDOSTATEK POTRAVIN

Klimatickou změnou jsou nejvíce postiženy rozvojové země. Závislost na zemědělství je tam mnohem vyšší než v zemích bohatých. Přístup k vodě a úrodné půdě je pro venkovské obyvatelstvo klíčový.

eroze půdy

povodně

Mnoho lidí je také obětí záborů půdy, tzv. landgrabbingu. Pokud o půdu, která jim dávala obživu, přijdou, stěhují se do měst. Tam pak žijí ve slumech v chudobě a totální závislotsti na humanitární pomoci.

bouře

záplavy sucha

JE-LI TO ROZBITÉ, DEJME TO DO POŘÁDKU

El Niňo

ATI M I L K

mizí permafrost

CK Á ZMĚNA

V této brožuře se dozvíte, jak můžeme přispět k nápravě nefunkčního potravinového systému. Naše rozhodnutí, jaké jídlo přijde na náš stůl a co předložíme svým rodinám a přátelům, mohou být základem pro vybudování lepšího světa. Dočtete se zde, jak podniknout první kroky k férovějšímu, udržitelnějšímu světu – světu, ve kterém všichni vždycky budou mít co jíst.

OVÝ EFEKT SKLENÍK

PRODUKCE SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ CO2 CH4 N2O

NEUDRŽITELNÉ ZEMĚDĚLSTVÍ PLÝTVÁNÍ JÍDLEM

NESEZONNÍ POTRAVINY

(odlesňování, průmyslová produkce potravin)

ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA

PLÝTVÁNÍ ENERGIEMI

Ekumenická akademie spolu s dalšími partnery se v kampani Pěstuj planetu snaží napravit nefunkční potravinový systém. To vyžaduje, aby se zapojili všichni – od těch, kteří produkují a prodávají potraviny, až po nás všechny, kdo je nakupujeme a vaříme z nich, ale také vlády, velké potravinářské společnosti a výrobci nápojů. Pokud se připojíte k této kampani, můžete se dozvědět víc o tom, co můžeme společně udělat, aby naše potraviny vznikaly za férovějších a udržitelných podmínek.

Každý chce zajistit pro sebe a členy své rodiny zdravou a plnohodnotnou stravu. Řada z nás to musí zvládnout s omezeným rozpočtem. Zároveň ale nechceme, aby rozhodnutí, která uděláme dnes, poškozovala svět, ve kterém budou žít naše děti. Chceme to nejlepší pro své rodiny i pro celý svět, ale ne vždycky víme, jak toho nejlépe dosáhnout. Představte si, jak velkou změnu bychom s trochou pomoci mohli vyvolat.

7

NEFUNKČNÍ POTRAVINOVÝ SYSTÉM

VÝROBA POTRAVIN Světoví výrobci potravin stojí před velkou výzvou. Zdá se, že s růstem populace a s ekonomickým rozvojem by do roku 2050 mohla celosvětová poptávka po potravinách vzrůst až o 70 %.

V mnoha rozvojových zemích zajišťují výrobu potravin z převážné většiny drobní pěstitelé. Kromě toho tři čtvrtiny chudých lidí na světě žijí ve venkovských oblastech a většina z nich je závislá právě na zemědělské výrobě.

Tento příběh začíná půdou a těmi, kdo ji obdělávají. Provede nás od lokálních trhů přes supermarkety a světové trhy, přes ledničky, sporáky a jídelní stoly, až k popelnicím a skládkám všude po světě.

Přesto se drobní výrobci potravin potýkají s nedostatkem podpory a absencí infrastruktury. Stále častěji musejí čelit extrémním výkyvům počasí a změnám klimatu. A přitom si potraviny, které se jim i přes to všechno podaří vypěstovat, někdy ani nenajdou cestu na talíře jiných lidí. Celá třetina úrody se totiž běžně zničí během sklizně, převozu a skladování. K tomu mají navíc drobní pěstitelé problém proniknout na trhy, kde by mohli svou úrodu prodat. A když už se jim to podaří, nemívají vyhráno. Často jsou totiž jejich produkty vykupovány pod cenou.

Drobní výrobci potravin v rozvojových zemích potřebují pomoc, aby všechna tato úskalí překonali. V potravinovém systému nejsou žádným okrajovým prvkem, ale jeho základem. Tito lidé mají ideální pozici k produkci potravin, které hladovějící nutně potřebují.

Zvlášť znevýhodněné jsou v současnosti ženy. Z celosvětové pracovní síly v zemědělství představují 43 %, ale mezi vlastníky půdy jsou zastoupeny jen 10–20 %. V některých zemích se ženám dostává jen velmi málo podpory, která je drobným vlastníkům půdy poskytována. Kdyby byl ženám dopřán stejný přístup ke zdrojům jako mužům, mohly by výnosy svých farem zvýšit přibližně o čtvrtinu, což by nasytilo až 150 milionů hladovějících lidí na světě.

Kde tedy končí ty přebytečné kalorie? Zčásti se sní – vzpomeňte si na všemožné pochoutky plné „prázdných kalorií“ bez jakékoli nutriční hodnoty. Takové potraviny jsou příčinou toho, že po celém světě přibývá lidí trpících nadváhou až zdraví ohrožující obezitou. A kalorie, které zkonzumovány nejsou, končí v odpadkových koších a následně na skládkách, kde hnijí a produkují skleníkové plyny, čímž ještě více přispívají ke klimatické změně.

Jinde na světě mají lidé k dispozici pouhých 1500 kalorií na den. Opět jsou to hlavně ženy, kdo problémem nerovnoměrné distribuce potravin trpí nejvíce. Podvýživou je postiženo dvakrát více žen než mužů a dětská úmrtnost způsobená podvýživou postihuje dívky dvakrát častěji než chlapce. Přitom by dodání potřebného počtu kalorií oněm 13 % světové populace, které trpí hladem, představovalo pouhá 3 % současné celosvětové nabídky potravin.

DISTRIBUCE POTRAVIN Všichni potřebujeme podobné množství jídla a všichni také potřebujeme správnou výživu. Ale potraviny, ať už je posuzujeme podle kalorické či nutriční hodnoty, nejsou ve světě rozdělovány rovnoměrně. Tato nespravedlnost má dramatické dopady na naše zdraví, na životní prostředí i na naši schopnost nasytit svět i v budoucnosti; je to nespravedlnost, kterou by vlády ve spolupráci s potravinářskými společnostmi a výrobci nápojů měly okamžitě začít řešit.

SPOTŘEBA POTRAVIN U potravin nejde jenom o kalorie. Jídlo je zároveň požitkem, který dopřáváme sobě i svým blízkým, a příležitostí, která spojuje rodiny a přátele. Mnozí z nás by se chtěli dozvědět něco víc o tom, odkud naše potraviny pocházejí a jak byli lidé, kteří je vypěstovali nebo vyrobili, za svou práci odměněni. To ale bývá často těžké zjistit. Mnozí z nás ztratili kontakt s ročními obdobími a nevnímají, co kdy roste, protože v supermarketech to vypadá, jako by všeho byl dostatek po celý rok.

Příliš velká část potravin se konzumuje v bohatých zemích, zatímco jinde ve světě je jich nedostatek. V Evropě jsou obchody a supermarkety zásobované tak, že můžou každému člověku nabídnout potraviny v celkové hodnotě více než 3000 kalorií denně. Ve Spojených státech je to asi 3600 kalorií. Tolik kalorií ale nepotřebujeme. Ve skutečnosti by průměrný člověk měl denně zkonzumovat jen asi 2000 kalorií.

9

Samozřejmost, že vše je kdykoliv dostupné, vede k tomu, že si potravin nevážíme. Pokud bychom viděli práci a péči, kterou jim někdo věnoval, aby je vypěstoval nebo vyrobil, vážili bychom si jich mnohem víc. Zvykli jsme si jíst to samé po celý rok, aniž bychom si kladli otázku „Co je teď dobré?“, a jíme-li pořád to samé, ztrácíme o to zájem. Hrozí nám, že si jídlo přestaneme užívat, že je budeme prostě jen „konzumovat“.

Další škody na životním prostředí mohou napáchat chemikálie, jako dusíkatá hnojiva, která se využívají v moderním zemědělství. Ačkoli mají tyto látky zlepšovat úrodu, největší část jich uniká do volné přírody, kde způsobují obrovské škody. Hnojivo splachují deště do řek, což vede k přemnožení řas, které pak spotřebují všechen vodní kyslík. Bez kyslíku umírají ryby a všechno ostatní, co v řece žije. Některé řasy navíc vylučují toxiny, které jsou nebezpečné pro divokou zvěř i lidi.

CO TO VŠECHNO ZNAMENÁ PRO BUDOUCÍ PRODUKCI POTRAVIN

To všechno dohromady – změny klimatu a škody na životním prostředí – se projevuje na kvalitě i kvantitě zemědělské půdy, na sezónní dostupnosti vodních zdrojů a na úrodě. Právě tyto změny berou nejchudším obyvatelům světa možnost vypěstovat potraviny pro své rodiny a komunity.

Nefunkční potravinový systém – živořící drobní pěstitelé, nespravedlivá distribuce a nespokojení zákazníci – vytváří celou řadu dalších problémů. Tento potravinový systém výrazně ovlivňuje přírodu a naše životní prostředí, čímž ještě více komplikuje život zemědělcům.

Zemědělství se na celosvětových emisích skleníkových plynů podílí téměř z jedné třetiny, přičemž asi polovina připadá na samotnou zemědělskou výrobu a druhá polovina je zapříčiněna odlesňováním a degradací půdy. I doprava potravin z místa na místo je zdrojem emisí. Nicméně je velmi obtížné posoudit, zda je výhodnější pěstovat potraviny lokálně tam, kde budou spotřebovány, anebo sezónně někde jinde. Další skleníkové plyny vznikají, když se ztracená nebo zkažená část úrody dostane na skládku. Navíc už při výrobě nespotřebovaných potravin se do ovzduší zbytečně vypouštěly skleníkové plyny. Všechny tyto zdroje emisí se sčítají a přispívají ke klimatickým změnám.

CO

MŮŽEME DĚLAT Ekumenická akademie spolu s dalšími partnery svou kampaní Pěstuj planetu otevírá diskusi o tom, co můžeme ve svém každodenním životě a při běžném zacházení s potravinami změnit, abychom pomohli ozdravit potravinový systém a přispěli tak k tomu, aby měli v budoucnosti všichni co jíst.

Pět kroků kampaně „Pěstuj planetu“ nás provází od samotného nákupu potravin přes kuchyni a jídelní stůl a pokračují ještě daleko za okamžik, kdy dojíme snídani, oběd nebo večeři. Je to cesta k udržitelné potravinové budoucnosti.

11

NEPLÝTVEJME Asi třetina potravin vyprodukovaných pro naši spotřebu se ztrácí na cestě mezi polem a stolem. Pokud si rozmyslíme, co budeme jíst a jak zužitkujeme zbytky, můžeme tuto ztrátu významně omezit. Zároveň nebudeme aktivně přispívat ke vzniku skleníkových plynů, což je důležité pro udržitelnou budoucnost.

DEJME PŘEDNOST SEZÓNNÍM POTRAVINÁM Ve snaze vypěstovat nevhodné potraviny na nevhodném místě v nevhodnou roční dobu se vyplýtvá obrovské množství energie. Stačí se porozhlédnout, co zrovna touhle dobou dozrává v našem okolí, a objevíme výtečné ovoce a zeleninu, které se na náš talíř dostanou, aniž by k tomu bylo zapotřebí tolik energie.

OMEZME SPOTŘEBU MASA K chovu zvířat na maso je zapotřebí mnohem víc emisí skleníkových plynů, mnohem víc vody a mnohem víc půdy než k pěstování obilovin, zeleniny a jiných plodin. Když budeme jíst o trochu méně masa a o trochu méně mléčných výrobků, dramaticky tím snížíme dopad naší stravy na životní prostředí.

PODPORUJME DROBNÉ ZEMĚDĚLCE Podporou drobných pěstitelů potravin pomáháme 1,5 miliardám lidí, kteří hospodaří na malých farmách po celém světě, a chráníme tak svou schopnost i v budoucnosti si vypěstovat dostatek jídla pomocí udržitelných zemědělských postupů.

VAŘME ÚSPORNĚ Při vaření a ohřívání jídla používáme fosilní paliva, což znamená úbytek neobnovitelných zdrojů, další emise skleníkových plynů a navíc vysoké účty za energie. Když budeme při vaření používat co nejméně vody, pánve s plochým dnem a pokličky, pokud stáhneme plamen, jakmile vodu přivedeme k varu, ušetříme tím energii, vodu i peníze.

Na následujících stránkách se budeme zabývat tím, čeho bychom mohli dosáhnout, pokud bychom udělali některý z těchto pozitivních kroků. Podíváme se na několik jednoduchých příkladů a budeme se ptát, co by se stalo, kdybychom podnikli jen pár malých změn. Jak mohou tyto kroky ovlivnit a proměnit globální potravinový systém i celý svět? Těchto pět kroků samozřejmě není uceleným řešením pro náš potravinový systém, ale je dobrým začátkem pro každého spotřebitele a ještě lepším příkladem toho, jak velkých změn bychom společně mohli docílit.

13

1.

krok Každý devátý člověk na světě trpí hladem. Jedna třetina potravin vyrobených pro naši spotřebu přijde nazmar.

CO BY SE STALO, KDYBYCHOM NIKDY NENECHALI SHNÍT JEDINÉ JABLKO? Nikdo z nás nemá radost z toho, že vyhazuje potraviny do popelnice, ale při hektickém životním stylu nebo v rodině, kde každý nad něčím ohrnuje nos, se tomu jen stěží můžeme vyhnout. Přestože nakupujeme s těmi nejlepšími úmysly, některé potraviny nakonec vůbec nepřijdou na talíř. Uveďme jeden příklad: ze všech jablek, která si pro svou spotřebu nakoupí domácnosti v Brazílii, na Filipínách, v Indii, ve Spojených státech, ve Španělsku a ve Velké Británii, skončí každé šesté v odpadkovém koši.

5,3 MILIARDY VYHOZENÝCH JABLEK CO BY SE STALO... Na světě dochází k neuvěřitelnému plýtvání potravinami. Celá jedna třetina zemědělské produkce se ztrácí na cestě mezi polem a naším jídelním stolem. Množství potravin, které v bohatých zemích každoročně končí v popelnicích, je skoro stejné jako množství vypěstovaného jídla v celé subsaharské Africe. Vzhledem k tomu, že na světě je skoro miliarda hladovějících a poptávka po potravinách bude dále narůstat, musíme usilovat o to, aby se vyrobené potraviny nevyhazovaly a aby se dostaly k lidem, kteří je potřebují.

Co kdybychom začali právě u jablek a zajistili, že všechna, která si nakoupíme, skutečně sníme? Můžeme toho dosáhnout třeba tak, že je budeme skladovat ve vhodných podmínkách, vždy zkontrolujeme, kolik jich máme, než nakoupíme další, a budeme je konzumovat ve stejném pořadí, ve kterém jsme je nakupovali. Díky tomu by se v městských domácnostech jen v šesti jmenovaných zemích dalo každý rok zachránit 5,3 miliardy jablek. To je tolik jablek, že kdybychom je vyskládali do řady, mohli bychom s nimi obtočit devětkrát kolem dokola naší planetu.

JAK PLÝTVÁNÍ ZASTAVIT UŽ V ZÁRODKU

VŠECHNO TO ZAČALO JABLKEM...

Nejčastějším důvodem vyhazování jídla je, že se zkazí dřív, než ho stihneme sníst. S tím ale můžeme něco dělat. Především zabránit tomu, aby se jídlo vůbec zkazilo. Pokud jde o jablka, většinou je necháváme v ovocných mísách, aby k nim byl snadný přístup. Ale ve skutečnosti bychom jablka mohli uchovat mnohem déle, kdybychom je v sáčku uložili do chladničky. Totéž platí o většině druhů ovoce (s výjimkou banánů a ananasů) a také pro mnoho druhů zeleniny.

Postarat se, aby se nám doma nekazila jablka, je jednoduchý, ale velmi efektivní způsob, jak začít řešit problém s plýtváním potravinami. A když si jednou zvykneme dobře hospodařit s jablky, bude o to snazší podniknout další kroky a své úsilí ještě zesílíme.

Stejně jako jablka i ostatní potraviny se můžeme naučit skladovat tím nejlepším možným způsobem, aby se nekazily. Například tím, že budeme většinu ovoce a zeleniny uchovávat v ledničce. Můžeme si osvojit i další dobré návyky, například zkontrolovat, co máme doma, než vyrazíme na další nákup. Můžeme dopředu plánovat, co budeme vařit, a sepisovat si nákupní seznamy, abychom omylem nenakoupili víc, než chceme nebo stačíme sníst. Můžeme si zvyknout pravidelně kontrolovat datum spotřeby na potravinách, abychom všechno spotřebovali dříve, než se to zkazí. Můžeme pečlivě odměřovat porce, abychom nevařili víc, než chceme, a když přece jen budeme mít nějaké zbytky, můžeme je využít při dalším vaření, místo toho, abychom je vyhodili.

POTRAVINY PRO BUDOUCNOST Těch 5,3 miliardy shnilých jablek ovlivňuje naši schopnost zajistit si dostatek potravin v budoucnosti. Energie a hnojivo, které spotřebujeme na vypěstování, sklizeň, skladování, přepravu a balení tolika jablek, ovlivňují naši atmosféru a životní prostředí a zbytečně dál zatěžují potravinový systém. Když jablka vyvezeme na skládku, rozloží se a stanou se zdrojem dalších skleníkových plynů, které přispívají ke klimatické změně. 5,3 miliardy vyhozených jablek jsou zdrojem tolika skleníkových plynů, jako kdybychom spálili 10 milionů barelů ropy. Pokud budeme nakupovat jen tolik jablek, kolik sníme, a pokud sníme všechna jablka, která nakoupíme, přispějeme k tomu, aby nás pěstitelé dnes i v budoucnosti dokázali zásobit dostatečným množstvím potravin.

Když se všechny tyhle drobnosti sečtou, bude to znamenat méně potravin v našich popelnicích a tím i méně emisí skleníkových plynů. Nebude se plýtvat energie na výrobu, zpracování a převoz potravin, které nepotřebujeme, a zároveň bude méně jídla na skládkách vypouštějících skleníkové plyny do atmosféry.

Plýtvání jídlem je pro naši planetu škodlivé ve všech směrech. Jejich výrobu i likvidaci provázejí emise skleníkových plynů. Ty přispívají ke klimatickým změnám, které farmářům stále více komplikují jejich snahu zásobit celý svět potravinami. V důsledku klimatických změn by mohlo v budoucnu hladovějících dál přibývat.

To je to dobrá zpráva pro drobné producenty potravin, kteří se potýkají s dopady klimatických změn. Omezování emisí skleníkových plynů a klimatických změn je nezbytné pro to, aby mohli vyrábět potraviny, které potřebujeme dnes i v budoucnosti.

15

2.

krok RADOST Z ROČNÍCH OBDOBÍ Dalším způsobem, jak jíst s větším ohledem na planetu, je vybírat si sezónní potraviny. Tím přispějeme k úsporám energie i emisí skleníkových plynů, protože výrobci nebudou nuceni pěstovat plodiny mimo jejich přirozený cyklus. Kouzlo sezónních potravin spočívá v tom, že se neustále mění – nejenom během roku, ale také podle toho, kde zrovna jsme. Jíst podle přírodního cyklu a lokálních podmínek znamená, že se vždycky máme na co těšit – třeba na to, až dozrají jahody nebo sladká kukuřice. A protože potraviny zpravidla nejlépe chutnají čerstvé, čekání na sklizeň se vyplatí.

Pokud jde o sezónní potraviny, neexistují žádná jednoduchá a univerzální pravidla, co a kdy jíst. Jediný způsob, jak jíst víc sezónně, je zjišťovat si, co se v danou chvíli zrovna urodilo tam, kde žijeme a v jiných částech světa.

Zdá se, že všechno začne být mnohem složitější, pokud budeme chtít jíst sezónní, lokální potraviny a zároveň podporovat drobné producenty potravin v rozvojových zemích. Můžeme skutečně zvládnout obojí, anebo jsou tyhle dvě věci neslučitelné?

Jednou ze zjevných výhod konzumace lokálních potravin jsou „ušetřené kilometry“ – mnohem kratší cesta, kterou potraviny musí absolvovat, aby se dostaly na náš talíř. Zjednodušeně řečeno, čím blíž byly naše potraviny vyrobeny, tím menší energetické náklady na převoz a tím méně emisí skleníkových plynů. Ovšem dopad produkce potravin na životní prostředí je složitější otázka, takže se nestačí ptát jen na to, kde byly dané potraviny vyrobeny. Stejně důležité je, jak byly vyrobeny (byla zelenina vypěstována na poli v přírodních podmínkách, anebo intenzivně ve skleníku?) a jak byly přepravovány.

Z toho všeho vyplývá, že se nemusíme rozhodovat „buď – anebo“ mezi sezónními potravinami a podporou drobných výrobců v rozvojových zemích. Různým plodinám se nejlépe daří v různých podmínkách. Můžeme jíst lokální, sezónní potraviny, které se dají snadno vypěstovat tam, kde žijeme, a zároveň i exotičtější potraviny vypěstované jinde ve světě.

Je to složité rozhodování, při kterém bychom měli brát v potaz mnoho faktorů. Možná si nebudeme vždycky jistí, jaká volba je pro nás ta nejsprávnější, ale důležité je, že se budeme zajímat o potraviny, které nakupujeme, a o okolnosti jejich výroby.

V celosvětovém průměru připadá ročně na každého člověka asi 42 kg masa. Ovšem konzumace masa se výrazně liší podle oblasti a socioekonomického postavení spotřebitelů. Ve vyspělých zemích někteří lidé konzumují tolik masných výrobků, že to negativně ovlivňuje jejich zdravotní stav, ale v některých rozvojových zemích naopak lidé – a zvláště děti – trpí nedostatkem proteinů a stopových prvků, který způsobuje právě nedostatek masa a mléka v jejich stravě.

3.

krok CO BY SE STALO, KDYBY MĚSTSKÉ DOMÁCNOSTI JEDNOU TÝDNĚ JEDLY BEZMASÉ JÍDLO?

VODA SKRYTÁ V NAŠEM JÍDLE Když například jen jednou týdně vyměníme jeden pokrm z hovězího masa za vegetariánské jídlo, přínos může být obrovský. Na to, aby se vyrobilo půlkilové balení hovězího masa (přibližně takové množství, jaké bychom použili na přípravu boloňských špaget pro čtyři osoby), je zapotřebí 6810 litrů vody. To je spousta vody. Kdyby v jedné domácnosti – dva dospělí a dvě děti – chtěli takové množství vody vypít, musel by každý vypít přes čtyři a půl litru vody denně, a i tak by jim to trvalo celý rok. Oproti tomu na výrobu půl kila sóji (přibližně takové množství, ze kterého bychom udělali vegetariánské hamburgery pro čtyři osoby) je zapotřebí jen 818 litrů vody. To odpovídá jedné velké sklenici vody denně pro dva dospělé a dvě děti po dobu jednoho roku – mnohem zvládnutelnější množství.

500 g hovězího masa ... 6810 litrů 500 g sóji ... 818 litrů

MASIVNÍ DOPADY PRODUKCE MASA Při chovu hospodářských zvířat vznikají v jejich trávicím traktu (v případě přežvýkavců, jako jsou například krávy) a v jejich trusu ty nejnebezpečnější skleníkové plyny – metan a oxid dusný. Oba tyto plyny mají mnohem větší vliv na změnu klimatu než často zmiňovaný oxid uhličitý. Obecně je chov hospodářských zvířat zodpovědný za 18 % celosvětových emisí skleníkových plynů. Kromě toho chov dobytka znamená také obrovskou spotřebu vody – téměř 8 % veškerých vodních zdrojů, které lidstvo spotřebuje, připadá na pěstování potravy pro dobytek.

Takže když toho půl kila masa vyměníme za vegetariánskou alternativu, například za luštěniny, ušetříme jen na jednom pokrmu pro čtyři osoby téměř 6000 litrů vody. To je ekvivalent sedmnácti van naplněných až po okraj. Pokud by jediná domác-

17

nost mohla jediným jídlem ušetřit takové množství vody, zkuste si představit, kolik vody by drobnou úpravou jídelníčku mohli ušetřit ti, kteří maso jedí každý den. Dát před masem přednost například luštěninám by aspoň zčásti snížilo obrovskou zátěž, kterou již dnes klademe na své vodní zdroje, a pomohlo by to zajistit zásobu potravin pro naši budoucnost.

LUŠTĚNINY VERSUS HOVĚZÍ Kdyby městské domácnosti ve Spojených státech, ve Velké Británii, ve Španělsku a v Brazílii jednou týdně jedly bezmasá jídla a vyměnily tak hovězí za fazole nebo sóju, stačilo by každoročně odchovat skoro o devět a půl milionu krav méně. To by znamenalo každoroční úsporu více než 900 000 tun metanu, který při chovu dobytka vzniká, a to by pro naše životní prostředí bylo stejným přínosem jako odstavit z provozu více než 3,7 milionů automobilů.

PODPORA PRO DROBNÉ CHOVATELE DOBYTKA Pozitivní dopad se samozřejmě neomezuje jen na snížení emisí skleníkových plynů a spotřebu vody. V některých oblastech je chov dobytka tím nejrozumnějším způsobem využití půdy, která je nevhodná pro pěstování zemědělských plodin, a pro mnoho lidí představuje jedinou možnost obživy. Naštěstí nemusíme

volit mezi ochranou životního prostředí a budoucností drobných chovatelů dobytka. I pokud jednou za týden vyměníme masové karbanátky za vegetariánské, můžeme drobné chovatele dobytka podpořit zodpovědným rozhodováním při nákupu masa ostatní dny v týdnu.

HOVĚZÍ NEBO ZELENINA Produkce masa klade na životní prostředí velké nároky – je náročná na spotřebu vody i na zemědělskou půdu a zároveň při ní vznikají skleníkové plyny. Každé vegetariánské jídlo trochu snižuje nároky na naše přírodní zdroje. Kromě toho je s rostoucí populací nezbytné spotřebu masa vrátit do rovnováhy. Mnozí lidé ve vyspělých zemích by ho měli jíst méně a mnozí lidé v rozvojových zemích by ho potřebovali více, aby každé dítě získalo důležité proteiny a živiny pro zdravý růst a vývoj.

To neznamená, že bychom se všichni měli vzdát svých oblíbených jídel. Naopak, zvyknout si třeba na „vegetariánské pondělky“ může být příležitostí poznat vynikající nové pokrmy a chutě. Stejně tak můžeme přispět tím, že maso, které jednou nakoupíme, nevyhodíme. Můžeme se také zasadit o to, aby nepřišlo nazmar nic ze zvířat chovaných na maso. V nabídce supermarketů je jen omezený výběr druhů masa, ale existuje mnoho zajímavých způsobů, jak využít maso z celého zvířete, tedy „od čumáčku po ocásek“.

Je pravděpodobnější, že skončí u jiného článku dodavatelského řetězce – u maloobchodníka, velkovýrobce, překupníka nebo spekulanta. Nízké příjmy znemožňují drobným pěstitelům investovat do vlastních farem, reagovat na krátkodobé výkyvy v poptávce a obstarávat si stále dražší materiál a nářadí, které potřebují. Navíc jim nestálost cen značně komplikuje rozhodování, co pěstovat a do čeho do budoucna investovat.

4.

krok CO BY SE STALO, KDYBYCHOM SI POKAŽDÉ, KDYŽ ZATOUŽÍME PO SLADKÉM, DOPŘÁVALI JEN FAIRTRADOVOU ČOKOLÁDU?

FÉROVĚJŠÍ OBCHOD Když si dopřejeme tabulku čokolády, můžeme se zároveň postarat o to, aby drobní pěstitelé kakaa, ze kterého je vyrobená, dostali za svou práci spravedlivou odměnu. Kdybychom si všichni dali záležet na tom, aby aspoň dvě čokolády, které za měsíc nakoupíme, byly férové, prodalo by se jen v Brazílii, na Filipínách, v Indii, ve Spojených státech, ve Španělsku a ve Velké Británii každý rok více než 12,5 miliard čokolád z fairtradového kakaa.

ROSTOUCÍ CENY POTRAVIN MOHOU BÝT ŠPATNOU ZPRÁVOU PRO DROBNÉ PĚSTITELE

Těch 12,5 miliard férových čokolád by podpořilo lidi, kteří žijí a pracují na více než 90 tisících drobných kakaových plantáží. Fairtradové výrobky by mohly změnit životy mnoha lidí v rozvojových zemích. Díky základním principům pomáhá fair trade těmto rodinám dostat se z chudoby do stavu ekonomické soběstačnosti. Pomáhá drobným pěstitelům získat si lepší přístup na trhy a zároveň zajistit, že je odběratelé nebudou svými obchodními praktikami poškozovat v sociální, ekonomické ani environmentální rovině.

Mohlo by se zdát, že když stoupají ceny potravin, je to dobrá zpráva pro jejich producenty. Ale často tomu tak nebývá. Drobní pěstitelé v rozvojových zemích zpravidla utratí víc než polovinu veškerých svých příjmů právě za potraviny. Mnozí z nich utratí víc peněz za jídlo, které kupují pro své rodiny, než utrží za svou vlastní úrodu.

Výkupní ceny pro pěstitele, jsou totiž zpravidla velmi skromné ve srovnání s tím, co se za potraviny platí v obchodech. Když ceny rostou, nemáme jistotu, že se víc peněz dostane až k pěstiteli.

19

Pokud drobní pěstitelé kakaa dostávají férovou odměnu za svou úrodu, mají jistotu, že i kdyby se globální ceny potravin nepředvídatelně změnily, budou mít dost peněz na to, aby zajistili potraviny pro sebe a pro svou rodinu. To je zvlášť důležité u nastávajících matek a malých dětí, protože kvalitní výživa před narozením a v prvních letech života je rozhodující pro zdravý vývoj dítěte. Výživa dokonce ovlivňuje i to, jak děti prospívají ve škole – a všichni rodiče samozřejmě touží po tom, aby jejich dítě prospívalo co nejlépe a našlo si dobré zaměstnání.

HLEDÁNÍ DROBNÝCH PRODUCENTŮ POTRAVIN Nakupování fairtradové čokolády, ale i kávy, čaje, cukru atd. je skvělý způsob, jak podporovat drobné producenty potravin v rozvojových zemích. Ne vždycky je to ovšem tak snadné – někdy může být obtížné zjistit původ každé potraviny. Často nebývají tyto informace k dispozici vůbec. Ale když se po nich začneme shánět, dáme tím prodejcům najevo, že chceme vědět, odkud naše potraviny pocházejí. Pokud se společně budeme domáhat odpovědí, prodejci nám je budou muset začít poskytovat.

TŘI JEDNODUCHÉ KROKY K EFEKTIVNÍMU VAŘENÍ

5.

Například při tepelné úpravě zeleniny bychom mohli spotřebu energie snížit až o 70 % pomocí těchto tří jednoduchých kroků: • používat jen tolik vody, aby v ní zelenina byla ponořená, a nenaplňovat hrnec po okraj; • používat hrnec s plochým dnem a pokličku; • stáhnout plamen na minimum, jakmile vodu přivedeme k varu.

krok CO BY SE STALO, KDYBYCHOM SE NAUČILI ŠETŘIT ENERGII, KDYŽ VAŘÍME?

540 MILIONŮ STROMŮ

DLOUHODOBÉ PŘÍNOSY Kromě ostatních přínosů umožňuje stabilita fairtradových cen a dlouhodobá podpora ze strany organizací drobným pěstitelům plánovat rozvoj svých farem i rodin. To pomáhá podporovat a udržovat venkovské ekonomiky a zároveň to zemědělcům i jejich dětem dává více možností do budoucna. Přispívá k tomu přístup ke vzdělání, zdravotní péči, ale také projekty genderové rovnosti a kariérního rozvoje.

Kdyby se všechny městské domácnosti v Brazílii, na Filipínách, v Indii, ve Spojených státech, ve Španělsku a ve Velké Británii držely těchto tří pravidel, dalo by se každoročně ušetřit více než 30 milionů megawatthodin energie. Pro životní prostředí by to byl větší přínos, než kdyby každá z těchto domácností zasadila stromek a deset let o něj pečovala.

Množství energie, kterou spotřebujeme při vaření stejného jídla ve stejné kuchyni, se může velice lišit podle toho, jak vaříme. Jakou nádobu zvolíme, jestli ji přikryjeme pokličkou, dokonce i jestli při vaření pospícháme – to všechno ovlivní celkovou spotřebu energie.

Tato tři pravidla nám mohou ušetřit čas, peníze i nerostné bohatství a zabránit tomu, abychom zbytečně ohřívali vzduch nebo vodu místo vlastního jídla. Ačkoli spotřeba energie na uvaření jednoho pokrmu není nijak vysoká, drobná úspora energie v konečném součtu může znamenat velkou změnu.

BĚŽNÝ DEN V KUCHYNI Přestože mnozí z nás v poslední době nakupují do svých domácností energeticky úsporné spotřebiče, naše spotřeba pořád narůstá. Tento růst z velké části souvisí s tím, jak spotřebiče používáme. Nechávat přístroje zbytečně zapnuté, používat pohotovostní režim a využívat přístroje neefektivně – například plnit konvice a hrnce až po okraj, když využijeme jenom malé množství vody – to všechno přispívá ke špatnému hospodaření s energií.

JAK Z PŘÍSTROJŮ DOSTAT MAXIMUM Existuje řada způsobů, jak v domácnosti šetřit energií – například tím, že budeme vypínat či odpojovat ze sítě přístroje, které zrovna nepoužíváme. Třeba u mikrovlnné trouby může až polovinu celkové

21

energie spotřebovat displej, na kterém svítí čas, místo ohřevu jídla. Když nakupujeme nový spotřebič, myslíme na energetickou úspornost výrobku, ale nejrychlejší a nejsnazší způsob, jak energii ušetřit, je naučit se úsporně používat spotřebiče, které už máme.

CHYTRÉ VAŘENÍ Pokud jde o vaření, jsou pravidla mnohem jasnější - a kromě efektivního využívání sporáků je toho ještě hodně, co můžeme udělat: - Mikrovlnné trouby a tlakové hrnce jsou úspornější ve využití energie a mohou být dobrou alternativou vaření na sporáku nebo v troubě. - Trouby spotřebují hodně energie, ale když už běží, můžeme se snažit je využít co nejlépe a připravit co nejvíc pokrmů najednou (např. upéct koláč zároveň s hlavním chodem). - Můžeme se také rozhlédnout po kuchyni a zkontrolovat, jestli jsme vypnuli všechny přístroje, které nepoužíváme. Mnohé z nich i v pohotovostním režimu spotřebovávají elektrickou energii – třeba na to, aby na jejich displeji svítil přesný čas – a my nejspíš v kuchyni nebudeme potřebovat tolikery hodiny, kolika výrobci vybavili všechny naše spotřebiče. - Některé přístroje musí být zapnuté nepřetržitě, a u nich bychom se měli snažit, aby jejich provoz byl co nejúspornější – jak po stránce energetické, tak i v tom, na co je používáme. Například udržovat v chladničce teplotu pod 5 °C nám pomáhá uchovat potraviny déle čerstvé, takže máme větší naději, že se naše již zmiňovaná jablka a ostatní ovoce či zelenina nezkazí.

1. 2. 3. 4. 5.

Tohle všechno jsou jednoduché kroky, které můžeme podnikat denně, abychom při vaření minimalizovali spotřebu energie a emise skleníkových plynů. Jde o to si osvojit vhodné návyky, které v našem každodenním životě nepředstavují žádné velké změny, ale v konečném součtu mohou mít obrovský vliv na celou planetu. 23

CO BY SE STALO... KDYBY NEZŮSTALO JEN U TOHO?

DNES KUCHYNĚ, ZÍTRA CELÝ SVĚT Viděli jsme, jakých obrovských změn můžeme dosáhnout pomocí správného rozhodování při nakupování a přípravě jídla pro naše rodiny. Jablko, čokoláda, porce zeleniny nebo večeře pro rodinu – volby, které společně učiníme, mohou pozitivně ovlivnit celý potravinový systém i celou planetu. A pokud takhle malé změny mohou mít tak velký dopad, představte si, čeho dalšího bychom mohli dosáhnout.

Máme moc změnit způsob výroby a distribuce potravin na globální úrovni. Můžeme toho dosáhnout postupně – tím, že změníme fungování vlastní domácnosti. Naše volby budou mít pozitivní dopad samy o sobě. Zároveň tím vládám a velkým korporacím dáme najevo, že nám na těchto věcech záleží a že i po nich chceme, aby se změnily – stejně rychle a se stejným přesvědčením jako my sami. Pokud spojíme svoje síly, náš vliv bude tak velký, že změní celý svět.

JAK OPRAVIT ROZBITÝ POTRAVINOVÝ SYSTÉM Náš potravinový systém má mnoho nedostatků. Neprospívá lidem, planetě ani naší budoucnosti. A to se musí změnit. Společně máme moc začít utvářet novou podobu našeho potravinového systému prostřednictvím toho, jak se každý den rozhodujeme. Společně můžeme působit na vlády a velké společnosti a požadovat po nich, aby se i ony začaly chovat zodpovědněji.

Společně máme moc změnit globální potravinový systém tak, aby byl spravedlivější, udržitelnější a bezpečnější. Už víme, jak vlastním rodinám nabízet plnohodnotné, zdravé jídlo i s omezeným rozpočtem. Můžeme si zjišťovat další informace o tom, co naše volby znamenají pro planetu a pro ostatní lidi v našem okolí i na opačném konci světa, a na jejich základě se můžeme dále rozhodovat. Po vládách a korporacích můžeme požadovat, aby zajistily spravedlivější a udržitelnější systém produkce potravin.

Globální potravinový systém může být rozsáhlý a těžko ovladatelný, ale společnými silami můžeme vyvinout tlak potřebný k tomu, aby se změnil. Společně můžeme své nákupní vozíky, kuchyně a jídelní stoly proměnit v nástroje k vytvoření lepšího světa.

25

Pěstuj planetu je kampaň Ekumenické akademie pro budoucnost, ve které každý z nás vždycky bude mít co jíst.

Připojte se k ní i vy:

- Zařaďte do svého každodenního života pět kroků, které nabízejí udržitelný způsob, jak potraviny nakupovat, upravovat a jíst. - Podělte se o pět kroků se svými přáteli a příbuznými – mluvte o kampani, předávejte informace ostatním. Na www.pestujplanetu.cz najdete víc informací a tipů, jak jíst udržitelně a zároveň lépe a kvalitněji.

WWW.PESTUJPLANETU.CZ

WWW.PESTUJPLANETU.CZ