5, Brno IČO

9

2012

ročník

Vydává

Jihomoravský kraj, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno IČO 708 883 37

Redakce, technické zajištění a administrace

Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Lipová 20, 602 00 Brno, tel.: 543 330 839 e-mail: [email protected]

Redakční rada

Ing. Bc. Anna Hubáčková (OŽP KrÚ) – předsedkyně redakční rady, Mgr. Ivo Polák (JMK), Mgr. Arnošt Drbušek (OŠ KrÚ), Ing. Andrea Dvořáková (OŽP KrÚ), Mgr. Hana Korvasová (Lipka), Mgr. Lucie Krejčí (Lipka) – vedoucí redaktorka, Mgr. Gabriela Hájková (Lipka) – redaktorka

Jazyková úprava Mgr. Lucie Krejčí

Grafický návrh

Ing. arch. Helena Hermanová, [email protected]

Sazba a předtisková úprava Kontura Design (kontura.cz)

Tisk

ARTAX, a. s., Žabovřeská 16, Brno Vytištěno na recyklovaném papíře.

Fotografie na přední straně obálky Tomáš Siničák, http://tomas.sinicak.cz

Mapa na prostřední dvojstraně Foto Mgr. Lucie Krejčí

RNDr. Jan Trávníček

Bohové prodávají všechno lacino, řekl starý básník. Měl dodat, že nejlepší zboží prodávají nejlaciněji. Vše, co skutečně potřebujeme, lze koupit za nepatrný peníz, jen zbytečné věci jsou za vysoké ceny. Axel Munthe, lékař a spisovatel, jemuž se za života nedostalo velkého uznání ani od lékařů, ani od spisovatelů, ale jeho pacienti a čtenáři ho milovali

Datum vydání 13. 4. 2012

Datum uzávěrky příštího čísla: 20. 8. 2012

Časopis je neprodejný, je bezplatně distribuován obecním úřadům a školám Jihomoravského kraje. Vychází dvakrát ročně. Příspěvky, dotazy a náměty zasílejte na adresu redakce. Registrace MK ČR E 15264

Obsah JIHOMORAVSKÝ KRAJ INFORMUJE • • • • • • • •

6

téma

Obsah • Tiráž

• • • • • • • • •

Sdílení automobilů neboli car-sharing Obchůdek Nadace Veronica – proč je dobré ho znát? Svět v nákupním košíku Šetrně prostřeno Food not bombs Ekomapa – vaše ekologická navigace jižní Moravou Publikační činnost Ekologického institutu Veronica Certifikovaní řemeslníci a ekofarmy v Jihomoravském kraji (mapa) Chléb a hry aneb Projedená budoucnost na římský způsob

Představuje se NNO •

1

Environmentální chlouba našeho regionu aneb Čím jsme jedineční IX. ročník studentské soutěže – rozmanitost a kvalita Zdravý kraj Lepší prevence škod způsobovaných bobry Spolupráce Jihomoravského kraje s kolektivními systémy zpětného odběru vyřazených elektrozařízení Největší finanční podpora na třídění elektroodpadu pro JMK Střípky z JMK Znečištěné ovzduší v Brně a okolí – kde hledat viníky?

EkoCentrum Brno přináší inspiraci pro eko. šetrný životní styl

18

19

Představuje se škola

20

okénko pro školy

24 25 26 28

•

• • • • • •

Kravsko – škola pro udržitelný život

Ekoškola v Brně na Jílové již obhájila třetí mezinárodní titul Lipka baví i vzdělává Nabídka modulových seminářů pro pedagogy E-studovna vítá pedagogy Lipka zahajuje přeshraniční spolupráce Pedagogogům mateřských škol není jejich okolí lhostejné

Představuje se obec •

Vavřinec – Vesnice Jihomoravského kraje roku 2011

chráněná území jihomoravského kraje •

Přírodní památka Kamenice u Hlohovce

inspirace z jiných krajů • •

Ekologická olympiáda na Vysočině Réunion aneb evropské tropy

Kam na výlet • •

Mandloňový sad – chlouba Hustopečí Přírodní zahrady jižní Moravy

Environmentální chlouba našeho regionu aneb Čím jsme jedineční Vážení čtenáři Jihomoravských ekolistů, doposud jsme na tomto místě vyhlašovali Soutěž o ekologicky nejpříznivější provoz úřadu/instituce. Nyní ji nahrazuje Soutěž ekologických projektů obecních úřadů a institucí v Jihomoravském kraji, kterou vyhlašuje Krajský úřad Jihomoravského kraje. Cílem soutěže, která je v souladu s Akčním plánem Koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty na rok 2012, je vyhodnotit a ocenit nejaktivnější subjekty veřejné správy v Jihomoravském kraji. Její princip spočívá v prezentaci příkladných projektů, akcí a činností obcí, na nichž se podílely obecní úřady, a institucí v oblasti životního prostředí, ochrany přírody či ekologické výchovy. Součástí soutěže je vlastní zhodnocení celkového významu projektu, jeho ekologického dopadu a doložení průkazního materiálu (fotografie, CD, odkaz na webové stránky apod.). Prezentovaný projekt musí být dokončen před podáním přihlášky. Soutěž bude vyhodnocena v jednotné kategorii pro všechny přihlášené obecní úřady (včetně městských částí statutárního města Brna)

1/2012

Jihomoravský kraj informuje a instituce. Slavnostní ocenění vítězů proběhne v září letošního roku. Součástí ohodnocení bude propagace projektu v tisku a médiích. Krajský úřad oceňuje, že každé takové dobré řešení, jako je například péče o veřejnou zeleň, park, instalace solárních systémů, revitalizovaný tok potoka, ale i aktivity v oblasti ekologického provozu, environmentálního vzdělávání, energetických opatření a snižování množství odpadů, není pouze důležitým příspěvkem k ochraně našeho životního prostředí, ale stává se často novou chloubou obce nebo instituce a že k takové chloubě obce jistě nemalou mírou přispěl i obecní úřad při samotné realizaci projektu. Písemnou přihlášku, jejíž formulář naleznete na Ekoportálu Jihomoravského kraje, zasílejte do 29. června 2012 na adresu: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor životního prostředí, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno. Ing. Andrea Dvořáková oddělení správní a ekonomické Odbor životního prostředí KrÚ JMK

IX. ročník studentské soutěže – rozmanitost a kvalita Již podeváté uspořádal Jihomoravský kraj Soutěž studentských prací a studentskou konferenci s tematikou životního prostředí a ekologie se vztahem k území Jihomoravského kraje. Tentokrát prostřednictvím Lipky – školského zařízení pro environmentální vzdělávání a za spolupráce Ekologického institutu Veronica. 31 účastníků z 13 vysokoškolských pracovišť utváří výjimečný soubor současných přístupů mladých vědců k regionálním aspektům životního prostředí a ekologie.

Oceněno bylo osm prací ze sedmi různých fakult vysokých škol. Jako nejlepší z diplomových prací komise vyhodnotila práci Jiřího Šereka z Fakulty architektury Vysokého učení technického „Voda ve veřejném prostoru Starého Brna“. Práce je výjimečná kvalitou

Tematicky pestrá nabídka soutěžních prací. Foto Irena Koláčná zpracování i vlastním návrhem hospodaření se srážkovou vodou na Starém Brně. Mezi bakalářskými studenty vynikla Veronika Tomanová s prací „Návrh managementu floristicky významných lokalit v okolí obce Ústup“. Anotace všech prací i kontakty na studenty najdete ve sborníku „Studenti pro Jihomoravský kraj 2011“, dostupném na www.lipka.cz/soutez-studentskych-praci. Informace k předchozím ročníkům naleznete na stránkách Ekologického institutu Veronica (www.veronica.cz/?id=21) a na Ekoportále Odboru životního prostředí JMK (www.kr-jihomoravsky.cz/menu660.htm). Garantem odborné i etické kvality soutěže je tým více než dvaceti akademických pracovníků, představitelů nevládních organizací a odborníků z praxe i z neziskového sektoru. Za jejich odborné posudky, diskuze a ochotu jim touto cestou děkujeme.

Cenu za 2. místo v kategorii bakalářských prací přebírá Bc. Eva Krásenská. Foto Irena Koláčná

RNDr. Jan Trávníček odborný pracovník Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Jihomoravský kraj informuje

Soutěž se postupně zařadila mezi uznávané události, které svým významem přesahují administrativně vymezenou jižní Moravu. Dlouhodobá příprava (propagace, hodnocení studentských prací, příprava sborníku a konference) i letos vyvrcholila na konferenci spojené s vyhlášením výsledků. Aktivní účast náměstka hejtmana Jihomoravského kraje Mgr. Poláka, vedoucí Odboru životního prostředí Ing. Hubáčkové, bývalého ministra životního prostředí dr. Ambrozka, biogeografa dr. Culka a dalších akademiků i odborníků z praxe vytvořila přednášejícím studentům výjimečné podmínky pro zpětnou vazbu a široce mezioborový kontakt humanitních a přírodovědných přístupů.

Jihomoravský kraj informuje Zdravý kraj Podpisem Deklarace projektu Zdravý kraj se roku 2008 Jihomoravský kraj oficiálně připojil k účasti na mezinárodním projektu zastřešeném OSN a Světovou zdravotnickou organizací. Projekt je zaměřen na oblasti života v regionu, které mohou mít vliv na zdraví obyvatel (stav životního prostředí, životní styl a způsob života, pocit spokojenosti aj.). Zdravý Jihomoravský kraj se snaží zacílit svou činnost na obce, města, městské části, mikroregiony a místní akční skupiny, jež jsou či chtějí být „zdravými“. Prioritou tedy je podpora aktivit směřujících ke zkvalitnění zdraví a života, udržitelného rozvoje a zapojování veřejnosti do věcí veřejných, které generuje zvyšování kvality veřejné správy.

Co znamená být zdravým krajem? Hlavním cílem je utváření regionu, jenž bude příjemným místem pro život se všemi jeho aspekty. Jednotlivými cestami směřujícími k tomuto cíli jsou: – seznámení dalších municipalit (obcí, měst, mikroregionů) s projektem – postupné zlepšování podmínek pro zvyšování kvality života obyvatel Jihomoravského kraje – rozvoj kraje v souladu s principy udržitelného rozvoje – z avádění místní Agendy 21 (MA21) jako jedné z významných metod zvyšování kvality veřejné správy – zvýšení pocitu sounáležitosti občanů Jihomoravského kraje – propagace Jihomoravského kraje na národní i mezinárodní úrovni Zdravými mohou být nejen kraje, ale i obce, města, mikroregiony a svazky obcí, které soustavně pracují na zkvalitňování činnosti svých úřadů, podporují neziskový sektor, pořádají osvětové kampaně, realizují projekty a akce na podporu zdraví. Prestižní označení „Zdravý Jihomoravský kraj“ tedy značí, že o tohle všechno usilujeme. U nás již k projektu přistoupil Adamov, Boskovice, Brno, Břeclav, Hodonín, Kuřim, Letovice, mikroregiony Drahanská vrchovina, Kuřimka, Letovicko a Svazek obcí Větrník.


Zástupcem kraje na zasedání valné hromady Národní sítě zdravých měst ČR a zodpovědným politikem pro realizaci projektu Zdravý kraj a MA21 je člen rady kraje MUDr. Oldřich Ryšavý. Za jeho praktickou realizaci je zodpovědná koordinátorka PZK a MA21, kterou je od roku 2012 Bc. Martina Brtnická, jež nahradila první koordinátorku PZK v Jihomoravském kraji Bc. Veroniku Kytnerovou. Důležité dokumenty,

Návštěvníci Dne otevřených dveří KrÚ JMK si v rámci kampaně a díky spolupráci s VZP ČR mohli otestovat svůj zdravotní stav. Foto Marco reklamní agentura, s. r. o.

jako je Akční plán, Výroční zpráva nebo rozpočet projektu, jsou schvalovány zastupitelstvem Jihomoravského kraje.

Co se nám podařilo v uplynulém roce Snažili jsme se občany v kraji informovat o aktivitách zaměřených na zdravý životní styl a ochranu životního prostředí (např. Den Země). K propagaci jsme využili také Den otevřených dveří krajského úřadu, jehož návštěvníci si díky spolupráci s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR mohli odpovědět na otázky: „Jaký je můj zdravotní stav? Mohu pro své zdraví něco udělat?“ Pro širokou veřejnost byla v budově Administrativního a školicího centra Jihomoravského kraje na ulici Cejl v Brně připravena výstava o životě osob s duševním onemocněním. Uspořádali jsme již třetí ročník semináře na téma „Vzdělávání duševně nemocných“, který se stal dobrým základem pro odbornou diskuzi a následné vytvoření tzv. sítě partnerské pomoci.

Výstava s názvem Integrovaný záchranný systém Jihomoravského kraje se konala v prostorách KrÚ JMK. Foto Marco reklamní agentura, s. r. o. Sami se ovšem také vzděláváme. Po předcházejícím úspěšném ročníku proběhl znovu pro zaměstnance krajského úřadu kurz první pomoci. Tato vzdělávací akce byla realizována ve spolupráci se Zdravotnickou záchrannou službou Jihomoravského kraje, p. o. Při čtyřhodinových kurzech s praktickým nácvikem si účastníci mohli na vlastní kůži vyzkoušet, zda a jak by zvládli tuto pomoc poskytnout. Nově jsme zahájili pravidelné setkávání zdravých municipalit v Jihomoravském kraji, které se snaží realizovat MA21 na svých územích – v roce 2011 se uskutečnila dvě setkání a v roce 2012 počítáme s jejich čtvrtletní periodicitou. Hlavním smyslem bude prohlubování spolupráce mezi krajem a těmito municipalitami, navazování kontaktů, a zejména předávání zkušeností z praxe. K tomu bude rovněž sloužit i nový webový portál, jehož přípravy právě finišují a který vzniká na základě společné shody zástupců kraje, obcí, měst a mikroregionů v Jihomoravském kraji. Dokončuje se rovněž příprava nového dotačního programu pro podporu aktivit municipalit Jihomoravského kraje v oblasti MA21 a projektu Zdravá municipalita. Bc. Martina Brtnická koordinátorka projektu

1/2012

Jihomoravský kraj informuje Lepší prevence škod způsobovaných bobry Krajský úřad Jihomoravského kraje na přelomu roku vydal opatření obecné povahy, které v zájmu bezpečnosti a předcházení škodám umožňuje na většině území kraje zasahovat do bobřích sídel bez nutnosti individuálního správního řízení. Opatření je účinné od 5. ledna letošního roku. Bobr evropský, který byl ve většině zemí střední Evropy do konce 18. století vyhuben, se zejména v posledních dvaceti letech díky legislativní ochraně opět vrací i na území jižní Moravy. Osidluje zde řeky a malé vodní toky, odvodňovací či závlahové kanály, rybníky a vodní nádrže. Svou činností, především stavbou hrází na drobných tocích, kácením stromů i keřů a výstavbou sídel výrazně ovlivňuje okolí vodních toků a ploch, kde sídlí. V krajině s převahou přírodních prvků, ale i v člověkem pozměněné krajině kulturní je jeho vliv často pozitivní. Přirozená revitalizace vodních toků, kterou bobr provádí, má za následek mimo jiné vyšší diverzitu rybích společenstev či populací vodních a mokřadních ptáků.

národních) a vojenských újezdů. Z působnosti výjimky se krajský úřad rozhodl vyloučit také přírodní památky a rezervace ve své správě a tři evropsky významné lokality (EVL), kde je právě bobr evropský předmětem ochrany (jedná se o EVL Strážnická Morava, Niva Dyje a Soutok-Podluží). V těchto územích tak nadále platí režim individuálních žádostí o výjimku, které bude krajský úřad posuzovat vždy s ohledem na specifické podmínky konkrétní lokality, včetně početnosti a stability místní bobří populace.

Problémy nastávají, usadí-li se bobři v blízkosti intenzivně zemědělsky obhospodařovaných ploch, na regulovaných vodních tocích nebo vodních dílech, v blízkosti staveb infrastruktury či jiných technických zařízení. Současná legislativa umožňuje hradit majetkové škody, které bobři způsobí na zemědělských plodinách (obvykle podmáčením pozemku) nebo na trvalých porostech (kácením dřevin). Činnost bobrů však může být i příčinou vzniku jiných škod a může ohrozit bezpečnost či veřejné zdraví (např. pokud znemožní ochranu před povodněmi či správnou funkci čistíren odpadních vod).

V minulých dobách téměř vyhubený bobr evropský. Foto RNDr. Miroslav Šebela, CSc. Podobně jako v případě kormorána velkého omezil krajský úřad i platnost nově vydaného opatření na šest let. Během tohoto období bude průběžně sledovat, jak uplatňování výjimky probíhá, a vyhodnocovat její efektivitu a dopady, aby mohl opatření po skončení jeho platnosti (či dříve, pokud se zásadně změní okolnosti) aktualizovat. Hlavním nástrojem, s jehož pomocí bude krajský úřad tyto skutečnosti zjišťovat, je oznamovací povinnost oprávněných osob. Nejpozději 15 dnů před realizací zásahu musejí tyto osoby úřadu oznámit datum, důvod, místo a předpokládaný způsob provádění zásahu (odvracejí-li takovým zásahem bezprostřední hrozbu, mohou tyto informace zasílat až po jeho ukončení). Do 15 dnů po provedení zásahu je pak nutné krajskému úřadu oznámit, zda zásah proběhl podle plánu, či jinak. Následné oznámení má význam pro celkovou evidenci výjimek z druhové ochrany, kterou vyžadují evropské právní předpisy. Celý text opatření je v elektronické podobě zveřejněn na webu Jihomoravského kraje www.kr-jihomoravsky.cz, kde jej zájemci naleznou v sekci Krajský úřad – Dokumenty odborů krajského úřadu – OŽP Odbor životního prostředí – Opatření obecné povahy. Mgr. Jan Bláha oddělení ochrany přírody Odbor životního prostředí KrÚ JMK


Co přináší nové opatření Možnost zabránit škodám je téměř vždy spojena s nutností žádat o výjimku ze zákazů v druhové ochraně podle zákona o ochraně přírody krajiny. Od prosince 2009 mohou krajské úřady (a také správy národních parků či CHKO a újezdní úřady), kterým tato kompetence přísluší, povolovat výjimku rovněž pro širší okruh osob opatřením obecné povahy. Vzhledem k množícím se žádostem o výjimky se Krajský úřad JMK rozhodl této možnosti využít. Obdobný postup uplatnil i v létě 2011, kdy vydal opatření obecné povahy povolující odstřel a plašení kormorána velkého (podrobnosti v Ekolistech 2/2011). Jako velmi přínosné se ukázalo zapojení zainteresovaných osob do přípravy textu opatření (zástupců Povodí Moravy, s. p., vodoprávních úřadů, oddělení druhové ochrany Ministerstva životního prostředí i odborné veřejnosti, která rovněž přispěla řadou podnětů). Povolená výjimka spočívá v možnosti likvidovat bobří nory a rozebírat či zprůtočňovat bobří hráze, pokud se nacházejí na regulovaných vodních tocích mimo jejich přirozené koryto, umělých kanálech, hrázích, rybnících a vodních nádržích. Výjimečně (v případech bezprostředního ohrožení) je možno zásahy provádět i na jiných stavbách. Dosavadní poznatky nasvědčují, že bobři jsou schopni přizpůsobit se opakovaným zásahům a reagovat na ně poklesem stavební aktivity. Lze tedy předpokládat, že škodám či rizikům bude možné účinně předcházet, aniž by bylo nutno sáhnout k radikálnímu řešení v podobě odstřelu bobrů. Uvedené zásahy budou moci provádět správci vodního toku, případně vlastníci či správci příslušných vodních děl a staveb. Budou tak moci činit během období od 15. března do 15. dubna a od 1. srpna do 31. října, která jsou pro bobry nejméně citlivá. Cílem omezení je zabránit rušení bobrů a likvidaci jejich sídel v době zimování a vyvádění mláďat. Ve specifických případech bude možné při dodržení ostatních podmínek provést nezbytné zásahy i mimo tato období. Výjimka se netýká velkoplošných chráněných území (ani maloplošných zvláště chráněných území spadajících do kategorie

Jihomoravský kraj informuje Spolupráce Jihomoravského kraje s kolektivními systémy zpětného odběru vyřazených elektrozařízení Již před několika lety uzavřel Jihomoravský kraj dohody o spolupráci s provozovateli tzv. kolektivních systémů zpětného odběru vyřazených elektrozařízení. Jedná se o společnosti, které na základě autorizace Ministerstva životního prostředí zajišťují vytváření míst zpětného odběru, kde může každý občan bezplatně odevzdat svůj nepotřebný elektrospotřebič, jejich následný svoz, odbornou demontáž ve specializovaných zařízeních a konečné využití jejich jednotlivých složek a součástí tak, aby mohly sloužit k výrobě nových elektrozařízení či jiných předmětů. Tím plní kolektivní systémy povinnosti, které na ně smluvně přenesou výrobci elektrozařízení, jimž zajištění sběru a recyklace vyřazeného elektra ukládá zákon o odpadech. Jihomoravský kraj proto již od léta 2009 podporuje činnost společnosti ASEKOL, s. r. o., a od jara 2011 spolupracuje také se společností ELEKTROWIN, a. s. Obě provozují výše uvedené kolektivní systémy – podporují zpětný odběr elektra v obcích, spolufinancují technické vybavení sběrných dvorů, přispívají do rozpočtu obcí prostřednictvím bonusů za množství sebraných zařízení, pořádají soutěže ve školách včetně ocenění a zajišťují i další osvětu a propagaci odpovědného nakládání s vyřazenými elektrospotřebiči. Dále se starají o systém svozu a podporují také zařízení ke zpracování, kde dochází k vlastnímu využívání tohoto specifického druhu odpadu, který by jinak dost možná končil na skládkách poté, co by jej lidé bez znalosti výše uvedených možností vyhodili do směsného komunálního odpadu. Jihomoravský kraj tyto kolektivní systémy podporuje a podílí se na pořádání společných akcí, které přispívají k rozšiřování obecného povědomí veřejnosti o možnostech sběru a recyklace elektra. V roce 2011 se provozovatelé kolektivních systémů aktivně zapojili na akcích pořádaných na různých místech u příležitosti Dne Země, kde vystoupili se svými informačními stánky a soutěžemi pro děti. Společnosti ASEKOL a ELEKTROWIN uspořádaly také vzdělávací seminář pro starosty a další pracovníky obcí Jihomoravského kraje, kde představily nabídku pro obce a konkrétní příklad využití vyřazeného

elektrozařízení. Jednalo se o exkurzi v zařízení ke zpracování lednic, kde byla v době naší návštěvy v provozu unikátní technologie II. stupně, zahrnující drcení korpusů včetně jímání a izolace freonů obsažených nejen ve vlastním chladicím okruhu ledničky, ale také nashromážděných v izolační PUR pěně jejího korpusu. Během celého roku probíhala soutěž obcí ve množství sebraného elektra, jejíž výsledky byly v rámci akce My třídíme nejlépe vyhlášeny v prosinci 2011. Přítomní starostové měst a obcí, které obsadily čelní místa v jednotlivých kategoriích, obdrželi věcné ceny za účasti zástupců pořadatelů a Jihomoravského kraje. V budově Krajského úřadu Jihomoravského kraje bylo uspořádáno také několik tiskových konferencí, na nichž se za účasti zástupců kraje hodnotily společné aktivity a výsledky rozšiřování sběrné sítě. Byly zde také představeny příspěvky do obecních rozpočtů a předány ceny přítomným učitelům a žákům škol, které byly úspěšné ve sběru vyřazeného elektra. Zde také zazněl předpoklad další spolupráce a podpory Jihomoravského kraje směrem ke kolektivním systémům, které svými činnostmi bezesporu přispívají k rozvoji zodpovědného chování občanů k životnímu prostředí. Mgr. Václav Šicha, Ph.D. oddělení technické ochrany životního prostředí Odbor životního prostředí KrÚ JMK

Největší finanční podpora na třídění elektroodpadu pro JMK Jihomoravský kraj získal od společnosti ASEKOL nejvíce finančních prostředků na třídění a zpětný odběr elektroodpadu za rok 2011. Celková částka převyšující 11 milionů korun byla investována především do zkvalitnění zpětného odběru elektrozařízení a environmentálních vzdělávacích a osvětových projektů.


V roce 2011 profinancovala společnost ASEKOL v Jihomoravském kraji částku 11 116 586 Kč. Druhou nejvyšší finanční podporu ve výši 10 317 504 Kč obdržel Středočeský kraj. Občané Jihomoravského kraje odevzdali v roce 2011 ASEKOLu více než 1883 tun elektroodpadu. V průměru to znamená zhruba 1,63 kilogramů starých spotřebičů na osobu.

Sběrná síť v kraji V současné době je v Jihomoravském kraji k dispozici 137 červených kontejnerů na drobné elektrospotřebiče a baterie. Kontejnery občanům ulehčují třídění elektrospotřebičů a zároveň zvyšují objem sběru menších zařízení. ASEKOL také instaloval do partnerských sběrných dvorů uzamykatelné přístřešky, tzv. E-domky, a klecové kontejnery, do nichž se umisťuje elektroodpad zanesený do sběrných dvorů. V Jihomoravském kraji je 256 klecových kontejnerů a 81 E-domků.

Vzdělávací a osvětové projekty Od září 2011 probíhá IV. ročník školního vzdělávacího a sběrového projektu Recyklohraní. Cílem je prohloubit znalosti žáků v oblasti recyklace odpadů a obecně zlepšit jejich vztah k životnímu prostředí a poskytnout zkušenosti se zpětným odběrem drobného elektroodpadu a baterií. V současné době je do programu zapojeno více než 2 350 škol. Jen v Jihomoravském kraji se jich zapojilo 257, které jej řadí mezi nejlepší kraje v České republice co do počtu registrovaných škol. Dalším edukativním projektem loňského roku bylo turné Zahoď mobil. Jeho cílem bylo nejen najít historicky prvního mistra České republiky v hodu mobilem, ale také vzdělávat občany o možnostech a dopadech třídění a recyklace elektrospotřebičů. Velcí i malí zájemci se zúčastnili zajímavých soutěží a přinášeli vysloužilé elektro k recyklaci. Daniel Hladilín regionální manažer ASEKOL, s. r. o.

1/2012

Jihomoravský kraj informuje Střípky z JMK • Odbor životního prostředí JMK ve spolupráci se základní organizací Českého svazu ochránců přírody Brněnsko vydal v pořadí již třetí publikaci určenou nejširší veřejnosti pod názvem Pestrý svět teplomilných trávníků. Čtenáře zve k nahlédnutí do světa teplomilných trávníků, které patří k nejcennějšímu přírodnímu bohatství jižní Moravy. • V souladu s nařízením vlády č. 132/2005 Sb., které stanoví národní seznam evropsky významných lokalit Natura 2000, byly upraveny hranice stávajících zvláště chráněných území zařazených do soustavy Natura 2000 přírodní památka Biskoupský kopec v k. ú. Biskoupky, přírodní památka Na lesní horce v k. ú. Čebín a Přírodní rezervace Slunná v k. ú. Lažánky (všechna tři území se nacházejí v okrese Brno-venkov). • Odbor životního prostředí pokračoval v revizi starých zřizovacích předpisů přírodních parků a v jejich novém vyhlašování (přehlášení). V prvním pololetí roku 2011 byl přehlášen přírodní park Oslava (okres Brno-venkov, k. ú. Čučice, Ketkovice, Nová Ves u Oslavan a Oslavany). Ve 2. pololetí byl následně přehlášen přírodní park

Údržba aeračních věží před spuštěním do provozu na jaře loňského roku. Foto Ing. Andrea Dáňová

Říčky (okresy Brno-venkov a Vyškov, k. ú. Ochoz u Brna, Hostěnice, Pozořice, Olšany a Račice) a přírodní park Strážnické Pomoraví (okres Hodonín, k. ú. Rohatec, Sudoměřice, Petrov u Hodonína, Strážnice na Moravě, Lidéřovice na Moravě, Vnorovy, Bzenec a Vracov). • Z programu pro poskytování dotací v oblasti odpadového hospodářství bylo v roce 2011 vyhověno celkem 13 žádostem o dotaci. Jedná se o výstavbu 14 nových sběrných dvorů odpadů, optimalizace dvou stávajících sběrných středisek odpadů a výstavbu jedné nové kompostárny (s celkovou výší dotací všech projektů od JMK 6 302 000 Kč). Pro financování z dotací operačního programu Životní prostředí bylo dále JMK v roce 2011 doporučeno 6 projektů rekultivací starých skládek, 11 projektů sběrných dvorů odpadů, 57 projektů v oblasti nakládání s biologicky rozložitelným odpadem a 9 projektů ostatních zařízení k využívání odpadů. • V zimě spí brněnská přehrada zimním spánkem stejně jako okolní příroda, ale už v tomto období se všechno chystá, aby v létě byla voda čistá. Jak tedy pokračuje projekt „Realizace opatření na Brněnské údolní nádrži“, který je dílčí částí projektu „Čisté povodí Svratky“? V zimním období se v nádrži neprovádějí žádné aktivity. Provzdušňování neprobíhá, provzdušňovací věže jsou sklopeny a ukotveny u dna přehrady, dávkovací zařízení umístěné na přítoku do nádrže je zazimováno a pouze dochází ke kontrolám a revizím, aby bylo vše řádně připraveno na další sezónu. Připravují se termíny, ve kterých se začne s monitoringem sedimentu a s monitoringem kvality vody, jednotlivé laboratoře vzájemně nastaví termíny všech odběrů. Přesně se určí začátek provzdušňování vodního sloupce a dávkování síranu železitého na přítoku. Předtím však musejí být všechna zařízení zrevidována a připravena na bezporuchový provoz. Vše se tedy již nyní začíná chystat, abychom se v létě mohli společně potkat na přehradě v plavkách u příjemného lenošení na břehu a hlavně při skotačení ve vodě. kolektiv pracovníků Odboru životního prostředí JMK

Znečištěné ovzduší v Brně a okolí – kde hledat viníky? Na znečištění ovzduší lze vždy hledět z různých úhlů pohledu. Základním z nich je skutečnost, zda jsou na daném území dodržovány zákonem stanovené normy a limity. Dále je třeba zodpovědět otázku, kdo vlastně za toto znečištění ovzduší „může“. důvodně předpokládat, že se situace nezmění, dokud z této komunikace nebude alespoň část dopravy převedena jinam. A to víceméně bez ohledu na skutečnost, jaké bude počasí a jak významné budou ten daný rok inverzní stavy. Naproti tomu krátkodobé koncentrace jsou více závislé na počasí a na klimatických faktorech konkrétního roku. Mohou být roky, kdy jsou inverze a špatné rozptylové podmínky velmi sporadické (2007, 2008, 2009), ale mohou také nastat období, kdy budou zhoršené rozptylové podmínky častější (2005, 2006, 2010). Pak bez ohledu na skutečnost, jestli například odvedeme automobilovou dopravu ze zmíněné ulice Svatoplukova, bude na daném území stejně překračován imisní limit pro krátkodobé koncentrace. Imisní limit v jistém konkrétním roce bude překračován na větší části území Jihomoravského kraje a na území větší části města Brna.


Slovo „může“ je v uvozovkách zcela vědomě, vzhledem k jeho relevanci. Co se týče limitů znečištění ovzduší, ty jsou dané příslušným nařízením vlády. Limity jsou jednak dlouhodobé (průměrné roční koncentrace), a jednak krátkodobé (hodinové a denní koncentrace). Dlouhodobé koncentrace vlastně charakterizují celoroční stav ovzduší, který se v průběhu let podstatným způsobem neliší. Víceméně oscilují v zaběhnutých kolejích. Pokud jsou na nějakém území překročeny limity v jednom roce, pak lze důvodně předpokládat, že budou překročeny i v roce příštím, pokud se něco významným způsobem nezmění. To „něco“ v tomto případě znamená změnu v emisích ze zdrojů znečišťování ovzduší. Kupříkladu na měřicí stanici Brno – Svatoplukova jsou pro škodlivinu PM10 (polétavý prach) v období 2002–2010 překročeny imisní limity pro průměrné roční koncentrace ve všech letech, kdy bylo prováděno měření (pouze s malou výjimkou v roce 2006, kdy o 1 % limit překročen nebyl). Lze tedy

Jihomoravský kraj informuje Stav ovzduší ve městě můžeme ovlivnit i my Co z výše uvedeného vyplývá? Že nemusíme dělat nic, protože stejně nemáme šanci něco změnit? Nikoliv. Plyne z toho, že bychom se měli snažit změnit to, co změnit a ovlivnit umíme. Není to počasí ani inverze (krátkodobé koncentrace), ale zdroje znečišťování ovzduší, které způsobují problém dlouhodobý (průměrné roční koncentrace). Můžeme tedy vyřešit kvalitu ovzduší v místech, kde pro dlouhodobé charakteristiky dochází k překračování imisních limitů. Ve městě Brně a jeho blízkém okolí se jedná např. o lokality ulic Svatoplukova, Koliště, Úvoz, Zvonařka či Dornych. Tedy o centrální část Brna, která trpí absencí objízdné trasy kolem města.

Auto, kam se podíváš (ulice Bratislavská, Brno). Foto Mgr. Gabriela Hájková


Další zajímavou otázkou je, u kterých škodlivin v ovzduší jsou ty „zlobivé“ průměrné roční koncentrace překračovány. Dlouhodobě jsou to škodliviny PM10 (2002–2010), NO2 – Svatoplukova, Brno-střed (2002–2010), Zvonařka, Úvoz atd., a benzo(a)pyren (dále jen BaP) na stanicích Brno – Kroftova a Brno – Masná (2005–2010). Nově jsou překračovány také imisní limity pro průměrné roční koncentrace škodliviny PM2,5 z důvodu nově stanoveného limitu národní i evropskou legislativou. Škodlivin, jež musíme na jižní Moravě, a speciálně v městě Brně řešit, je poměrně hodně. Všechno jsou to škodliviny navázané v našem případě zejména na automobilovou dopravu. Významným původcem škodliviny BaP může být také spalování fosilních paliv v domácích topeništích (uhlí a černouhelné kaly), ovšem v plně plynofikovaném městě, jako je Brno, nikoliv. Vraťme se teď k otázce, kdo za to může. Bylo by jednoduché odpovědět, že automobilová doprava. Nicméně zkusme zapřemýšlet, jaká to je doprava. Doprava lidí do zaměstnání, za kulturou, sportem? Doprava vyvolaná naším pohodlím a leností? Doprava poplatná shonu dnešní doby? Asi tak od každého něco. Podle mého názoru a dlouholetých zkušeností s hodnocením kvality ovzduší v Brně, Jihomoravském kraji a jiných krajích, jsou tyto odpovědi pouze zhruba z 50 % celou skutečností. Uvažujme dále. Když už přijedu do centra vlastním automobilem, je lepší z hlediska vlivu na ovzduší jezdit půl hodiny dokolečka kolem centra a hledat volné parkovací stání, nebo mít relativně dostupnou možnost zaparkovat bez průtahů v parkovacím domě? Je to otázka volby. Dle mého názoru je parkovné 40 Kč lepší investicí než 40 Kč projetých hledáním parkovacího stání. Dalších 50 % je průjezdní automobilová doprava především ze severu na jih Brna. Lze jednoznačně prokázat, že rozložení automobilové

dopravy do většího území formou obchvatů měst a obcí vede ke snížení průměrných ročních koncentrací sledovaných látek v ovzduší, a dokonce velmi výrazně. Navíc na obchvatech měst a obcí jedou automobily mnohem vyšší rychlostí než v ucpaných ulicích města. Kdo si někdy srovnal spotřebu paliva při průjezdu městem na jedničku či dvojku v době dopravní špičky s jízdou prázdným Brnem v noci, jistě pochopí, že i emise musejí být na obchvatu nižší než v zacpaném městě.

Klikaté cesty k řešení Vraťme se ale nejdříve k oněm prvním 50 %. Základní otázka je, zda jsme ještě ochotni vzdát se svého pohodlí, s elegancí odstavit auto někde na okraji města a dojet do centra Brna integrovaným systémem dopravy. Rád bych sám o sobě napsal, že ano. Ale obávám se, že by mi to vydrželo tak týden. A navíc za příhodných klimatických podmínek, nejlépe začínajícího léta. Asi bych nebyl sám. Kdo má několik dětí s jejich kroužky nebo několik zaměstnání a aktivit a „rychlý“ životní styl, jistě ví, o čem píši. Možná máte každý trochu jiný důvod. Ovšem až bude benzín za 50 nebo 100 korun… Uvidíme. Druhých 50 % je zamotaná historie města Brna a přilehlých obcí, kterou nedokážu ani při nejlepší vůli rozmotat. Nicméně bych se rád dožil toho, že dojde ke konsenzuální dohodě všech stran sporu a najde se technické řešení R43 i jiných komunikací tak, aby bylo průchozí. Bylo již řečeno a napsáno mnoho, ale odložit vášně a pokusit se najít společnou řeč bude po letech sporů asi složité. Dle mého názoru odborníka v problematice ovzduší a hluku přijatelné varianty existují. Jen je potřeba si sednout, společně je hledat a trpělivě vysvětlovat. Bez této vzájemné komunikace řešení kvality ovzduší v dohledné době stěží najdeme. Na druhou stranu není nic samospasné. Podle mých výpočtů trasování a zkapacitnění dopravní sítě samo o sobě stačit nebude a bude třeba poohlédnout se i po nějakých řešeních pro první půlku výše popsaných problémů. Jaké znečištěné ovzduší tedy tíží obyvatele města Brna a jeho přilehlého okolí? Je to špatné ovzduší, které dýcháme? Nebo špatné ovzduší vzniklé sporem o trasování R43? Anebo dokonce špatné ovzduší vzešlé z naší pohodlnosti?

Ne vždy je jízda autem nejrychlejší. Foto Mgr. Pavel Krejčí Společnost Bucek, s. r. o., je autorem několika set rozptylových studií jednotlivých bodových, liniových a plošných zdrojů znečišťování ovzduší. Dlouhodobě se zabývá vyhodnocením kvality ovzduší v moravských regionech. Jakub Bucek jednatel společnosti Bucek, s. r. o.

1/2012

Téma Sdílení automobilů neboli car-sharing Spotřebu svého auta zná téměř každý řidič. Víte ale, kolik vás vlastně každá jízda stojí? Protože cena jízdy autem není pouze o spáleném palivu, ale zahrnuje také nákup auta, pojištění, pravidelné i nepravidelné opravy a servis, dálniční známku a další položky, jež musíte uhradit, abyste autem vůbec mohli jezdit. A co teprve, když do této ceny zahrneme také náklady, které nese někdo jiný? Například „bezplatné“ parkování před vaším domem či u vašeho zaměstnavatele, výstavbu a údržbu silnic nebo zátěž životního prostředí, kterou pak trpí nejen lidé. Všechny tyto náklady pomáhá vyčíslit a snižovat řada receptů. Jeden z nich se jmenuje car-sharing.

V car-sharingu jde o propojení ekonomických, environmentálních a z pohledu uživatelů i ryze praktických důvodů s cílem zmenšovat objem individuální automobilové dopravy především ve městech. Průzkumy ukazují, že průměrné auto jezdí denně jen jednu hodinu a dalších 23 hodin někde stojí. Princip sdílení je jednoduchý: jeďte autem jen tehdy, když ho opravdu potřebujete, a uvolněte ho k dispozici dalším, pokud ho nepotřebujete – pak běžte pěšky, použijte MHD, kolo či vlak. Car-sharing proto odborníci řadí mezi udržitelné formy dopravy 21. století. Je to způsob, který vám umožní využívat auto, aniž byste ho museli nutně vlastnit nebo se o něj starat.

Jak to funguje Celý koncept je ve většině svých podob postaven podobně: právnická osoba (firma, družstvo, občanské sdružení nebo jiný neziskový či ziskový subjekt) vlastní a provozuje vozový park, ke kterému mají po vstupní registraci klienti či členové časově neomezený přístup. Vozový park většinou zahrnuje řadu vozidel od malých městských až po velké dodávky, aby si každý uživatel pro každou jízdu vybral to nejvhodnější auto. Klienti se díky tomu nemusejí starat o nákup auta, jeho registraci, pojištění, pravidelnou údržbu, servis ani o jeho následný prodej, všechny tyto starosti přebírá provozovatel systému. Po vstupní registraci uživatel už jen před každou jízdou rezervuje vybrané vozidlo (nejčastěji přes internetový rezervační systém či telefonicky), které si na stanoveném místě vyzvedne. Jede, kam potřebuje, a po domluvené době opět vrací na původní (nejčastěji vyhrazené) parkovací místo. Jedná se tedy o jistou obdobu autopůjčoven, ovšem mnohem pružnější, uživatelsky příjemnější a v mnoha případech i levnější. Platí se většinou za čas rezervace a ujetou vzdálenost, nejčastěji v podobě měsíční faktury. Díky tomuto nastavení poplatků si každý uživatel car-sharingu dokáže lépe uvědomit skutečnou cenu za každou cestu automobilem – na rozdíl od majitele auta, který náklady na pořízení, pojištění či servis většinou nedokáže při svých cestách zohlednit, protože kalkuluje jen se spotřebou vozu a cenou paliva. To je samozřejmě velice zkreslující a majiteli auta to dává „falešný“ pocit, že vlastně jezdí velice levně, například oproti vlaku či MHD. Kvalifikované odhady říkají, že se vstup do car-sharingu ekonomicky vyplatí řidičům či organizacím, jejichž vozy ročně najezdí do zhruba 10 tisíc kilometrů. Auta car-sharingu jsou k dispozici 24 hodin denně, většinou na decentralizovaných parkovacích stáních různě po městě, a rezervace je možná i na jedinou hodinu. Vozy jsou využívány soukromými uživateli, firmami, veřejnými institucemi či podnikateli pro služební cesty, dovolené, stěhování, cesty za nákupem, na výlety a podobně,

fantazii se meze nekladou. Pro téměř každou cestu a každý druh použití se najde vhodný vůz. Car-sharing je v některých státech západní Evropy či Ameriky silně rozvinutý, má statisíce spokojených uživatelů a tisíce aut. V České republice je zatím jeho myšlenka méně známá, přestože jsou jeho přínosy nezanedbatelné. Většina studií konstatuje, že jedno sdílené vozidlo nahrazuje čtyři až deset soukromě vlastněných automobilů. Kromě této redukce počtu aut má další prokazatelné přínosy: nižší potřebu parkovacích ploch, méně jízd na krátkou vzdálenost, častější využívání MHD a dalších ohleduplnějších a čistějších forem dopravy (pěší, cyklistické atd.). Připočtěme také nižší zátěž životního prostředí například v podobě emisí nebo spotřeby paliv. Přesto zatím v České republice existuje jediný prakticky fungující systém sdílení v rámci brněnského sdružení Autonapůl.

Autonapůl Autonapůl je první český úspěšně fungující car-sharing, který vznikl roku 2003 kolem skupiny lidí ve Křtinách u Brna. Nyní sídlí přímo v Brně. Právní formou jde o občanské sdružení, ač se v současné době připravuje přechod na družstevní podobu. Jednotliví uživatelé (rodiny, jednotlivci, živnostníci, různé instituce či neziskové organizace) mohou být členy sdružení nebo jeho klienty. Každé auto prochází pravidelným servisem, prohlídkami a nepravidelnou údržbou, má dálniční známku a vždy také ty správné pneumatiky. Je možné využít i další příslušenství, jako střešní nosiče nebo přívěsný vozík. Inspiraci hledáme v zahraničí, kde podobné projekty řadu let existují, mají mnoho nadšených uživatelů a místy jsou podporované státem či obcemi. I bez této podpory Autonapůl prošlo v poslední době stadiem rychlého růstu, kdy se dostalo na současný počet přibližně 45 členů (rodin, jednotlivců, živnostníků i neziskových organizací) a 9 osobních aut. Díky stálé poptávce nových zájemců se Autonapůl utěšeně a vytrvale rozrůstá směrem k vizi nabízet uživatelsky jednoduchou, ale přitom profesionální, ekologicky přínosnou a ekonomicky konkurenceschopnou službu. Pokud vás zmíněné výhody car-sharingu zaujaly, navštivte naše internetové stránky www.autonapul.org nebo nás kontaktujte prostřednictvím e-mailové adresy [email protected]. Bc. Michal Šimoník Autonapůl

Téma

Sdílení automobilů (častěji se používá původní anglický termín car-sharing) je zajímavým vynálezem: ať už v jakékoli podobě neziskové, či ziskové je jeho cílem snižovat zátěž vznikající při výrobě, užívání a likvidaci osobních automobilů. Jde cestou jejich sdílení: k jednotlivým vozům má přístup více lidí, kteří je využívají jen tehdy, kdy skutečně potřebují.

Téma Obchůdek Nadace Veronica – proč je dobré ho znát? Na západě, hlavně ve Velké Británii a Irsku, fungují tzv. charitativní obchůdky (charity shops) již přes šedesát let. V České republice je jich zatím jenom pár. Ať už darujete zboží, nebo si nějaké kupujete, vždy tím pomůžete. V Brně to můžete udělat prostřednictvím obchodů Nadace Veronica. Získané peníze rozdělujeme na veřejně prospěšné projekty v Brně a okolí. Tuhle situaci známe skoro všichni: dostaneme něco, co je docela pěkné, ale prostě se nám to nehodí. Bižuterii, která vypadala celkem reprezentativně, když ji vybírala vaše švagrová, ale vám jednoduše nesedí. Výběr ze světové literatury, který vám jako velkou cennost věnovali vaši vděční studenti, ale vy víte, že se do něj nejspíš ani nepodíváte, stejně jako vaše děti do knížky pohádek od pratety, která si zapomněla spočítat, že už jim není osm, ale osmnáct. Nebo ten pěkný kostýmek, co jste měla na sobě naposledy před několika lety? Nějak nepochopitelně se scvrkl, takže se nedá dopnout…

Ekorecyklopárty – módní přehlídka přešívaných věcí. Foto David Konečný

Téma

Návrat věcí zpátky do života A tak vzniká logická, poněkud nerudovská otázka: „Kam s nimi?“ S věcmi, které by ještě někomu mohly docela dobře posloužit, ale sotva už vám. Univerzální, a přitom skutečně elegantní řešení se jmenuje Obchod Nadace Veronica, který od vás přijme darem pěkné zachovalé věci, které už nepotřebujete, ale rád si je koupí někdo druhý. Do obchodů tak můžete věnovat moderní oblečení, kabelky, knihy, bižuterii, šperky, obrazy a řadu dalších pěkných věcí. Podpořit dobrou věc ale můžete i nákupem v obchodech. Každá jejich návštěva je malým dobrodružstvím, protože často objevíte zajímavé věci za příjemné ceny. Nákup u nás je navíc z mnoha důvodů ekologický. Všichni víme, že k výrobě každého nového oděvu či jiné věci je spotřebováno určité množství energie, které v případě využití již vyrobené věci spotřebováno být nemusí. V případě oděvů je navíc často výroba spojena s další zátěží životního prostředí chemickými látkami. Zvýšená produkce oděvů se výrazně podepisuje na růstu množství textilního odpadu. Na rozdíl od oděvů ze second handů naše zboží necestuje z velkých dálek a nepřispívá k větší zátěži z dopravy. Obchody Nadace Veronica, kde můžete ekologicky šetrně nakoupit, sídlí v Brně na ulici Pekařská 38 a Jana Babáka 11. Příležitost pro dobrovolníky Obchody nadace by těžko fungovaly bez pomoci dobrovolníků. Řada z nich chodí pomáhat s prodejem, rovná zboží, přešívá oblečení, vyrábí bižuterii nebo organizuje sbírky pěkných věcí ve firmách nebo mezi přáteli. Především pro ně proto pořádáme různé akce. Loni to byla

například Ekorecyklopárty nebo Mikulášský večírek s vystoupením kapely Japka. Díky pomoci dobrovolníků připravujeme i různé další akce, jako jsou knižní bazary, výprodeje, módní přehlídky přešívaných věcí a jiné. Stánek našeho obchodu se objevuje na řadě kulturních či ekologických akcí (např. na farmářských trzích v Medlánkách, při divadelním představení Veroniky apod.). Po domluvě přijedeme i k vám. O pomoc v našich obchodech se můžete zajímat nejen jako dobrovolník, ale i v případě, že se vás týká veřejná služba.

Projekty podpořené díky obchodům Nadace Veronica Výtěžkem z prodeje podporujeme prostřednictvím fondu Společně pro Brno ekologické, kulturní a komunitní aktivity v Brně a okolí. Nejčastějšími příjemci bývají školky, školy a neziskové organizace. I přesto, že se nejedná o velké částky (nejčastěji 5 až 20 tisíc korun), dovedou často nastartovat velký dobrovolnický potenciál, který přináší mnohem větší zrealizovanou hodnotu. Jen namátkou: stromy na školních zahradách v minulých letech vysázeli rodiče dětí z MŠ Adélka, žáci ze ZŠ Gajdošova, studenti z Gymnázia v Řečkovicích a další. Obnoven byl sad oskeruší v Nebovidech u Brna a sdružení Rezekvítek opravilo terénní výukové trasy na Hádech. Na začátku tohoto roku proběhlo další grantové kolo, ve kterém bylo rozděleno 390 tisíc korun na 37 projektů. Podpořen byl například projekt „Nekácejte v Brně zbytečně!“, vznik informační stezky okolo Žebětína, obnova stromové aleje občany z Bosonoh nebo vznik architektonické výstavy o možném řešení nádražního prostoru v centru Brna.

Interiér obchodu na Pekařské. Foto Michal Zeman Slavíme již 20 let od založení Nadace Veronica. Za tu dobu jsme podpořili více než 500 projektů v celkové částce přesahující 11 milionů korun. Všem, kteří v nás vložili svoji důvěru a pomáhají nám, děkujeme, protože bez nich by naše práce nebyla možná. Přidat se k podpoře některého z našich projektů a udělat s námi něco dobrého pro přírodu a lepší život kolem nás můžete i vy. Více informací o naší činnosti naleznete na internetových stránkách www.nadace.veronica.cz nebo www.nadacniobchod.cz. Mgr. Jasna Flamiková ředitelka Nadace Veronica

1/2012

Téma Svět v nákupním košíku Brněnská nevládní organizace NaZemi – společnost pro fair trade na podzim minulého roku vydala příručku globálního rozvojového vzdělávání (GRV) s názvem PodObal a současně dokončila dlouho připravovanou interaktivní výstavu pro školy Supermarket SVĚT. Výstava i vzdělávací příručka jsou vzájemně tematicky provázány. Vznikly ve spolupráci čtyř organizací: NaZemi – společnost pro fair trade (Česká republika), Živica (Slovensko), Fair Trade Hellas (Řecko) a Humanitas (Slovinsko) v rámci projektu Svět v nákupním košíku. Příručka obsahuje plány hodin, které jsou vytvořeny tak, aby se učitelé mohli věnovat tzv. globálním tématům v rámci své standardní výuky zeměpisu, dějepisu a základů společenských věd. Příručka je primárně určena učitelům středních škol a 2. stupně základních škol. Výstava je zamýšlena pro střední školy, ale funkční je i pro žáky 8. a 9. tříd ZŠ a veřejnost. Oba vzdělávací materiály, jak příručka, tak i výstava, však mohou najít své uplatnění v neformálním vyučování, volnočasových aktivitách, galeriích, muzeích apod.

nenechává nikoho klidným) nebo na čem lze postavit reklamu nadnárodní firmy, jakou je např. Coca-Cola. Studenti si v interakci s vystavenými objekty, jež vybízejí ke zkoumání, uvědomí, že produkty, které kupujeme, s sebou přinášejí nezamýšlené dopady na lidi a životní prostředí jinde ve světě. Po prohlídce by se měli lépe orientovat v tom, jaká globální propojení vůbec mohou existovat. Výstava se také snaží být inspirativní v tom, co lze změnit k lepšímu, a představuje příklady dobré praxe. Zároveň klade zneklidňující otázku: „Co s tím můžeme dělat my?“ Řešení se pohybují od globální roviny (kampaň za etické podnikání) až k úrovni osobní (dobrovolná skromnost).

Jak funguje interaktivní výstava? Prohlídka, která je postavena spíše na činnosti a prožitku než na pasivním přijímání informací, nabízí jiný pohled na naše nákupy. Témata jsme zvolili tak, aby výstava zachycovala příběhy zboží naší denní spotřeby. Zaměřuje se na sdělení, která na obchodních pultech většinou scházejí – např. odkud se zboží vzalo, za jakých podmínek bylo vyrobeno, kdo na tom tratil či získal. Naším cílem bylo mimo jiné vytvořit prostor, kde se budou studenti cítit dobře a o tématech se dozví tím, že si je sami „osahají“.

Výstava Supermarket SVĚT putuje po moravských a českých školách. Foto archiv NaZemi

Výstava je založena na konkrétních činnostech a prožitcích. Foto archiv NaZemi

Jinýma očima Vzdělávací sekce organizace NaZemi, s novým názvem Centrum globálního rozvojového vzdělávání (Centrum GRV), se již několik let věnuje metodice globálního rozvojového vzdělávání a usiluje o její zapojení do systému českého vzdělávání. Školám a pedagogům nabízí výukové programy pro žáky a studenty, metodické materiály do výuky, výstavy, které je možné zapůjčit, nebo akreditované semináře pro pedagogy, seznamující s tématy GRV interaktivní formou. První dílny pro školy byly zaměřeny právě na neviditelné dopady naší spotřeby, například na kácení deštných pralesů, dětskou práci apod. Jejich cílem bylo a je mimo jiné seznámit účastníky s tím, jak jsme provázáni se zbytkem světa skrze obchod. V současnosti vznikají i programy, které lze zařadit do multikulturní výchovy. Tato série nese podtitul Jinýma očima a její sdělení zůstává obdobné, ať se téma zaměřuje na obchod a produkty, anebo na jiné úhly pohledu. Především však dílny pokládají otázku, nakolik jsme zodpovědní za dopady na obyvatelstvo a životní prostředí „na druhém konci“ světa. Svět je totiž místem života mnoha kultur, které se navzájem ovlivňují. A mnohdy, aniž by o tom věděly. Výstava Supermarket SVĚT od podzimu putuje po moravských a českých školách. Učitelé si ji mohou objednat zdarma, školy si zajišťují jen dopravu. K výstavě posíláme podrobný manuál a po domluvě jsme ochotni přijet a zájemce „zaučit“. Pro více informací navštivte internetové stránky: www.svetvnakupnimkosiku.cz nebo www.fairtrade.cz/180-vystavy. Bc. Adam Čajka dřívější koordinátor výstavy Supermarket SVĚT NaZemi – společnost pro fair trade

Téma

Co lze najít v regálech Supermarketu SVĚT? Produkty, které kupujeme, mají za sebou často pestrou historii a dlouhou cestu. Některé informace o jejich původu na obalech chybí. Odkud k nám bylo zboží dovezeno? Za jakých podmínek bylo vyrobeno? Například na potravinách dnes často objevíme sdělení „zemědělská produkce mimo EU“. O zemích původu či o samotných výrobcích se však nedozvídáme nic bližšího. Návštěvníci Supermarketu SVĚT takovou možnost mají. „Chtěli bychom motivovat studenty k tomu, aby ke každodenním předmětům přistupovali jako k objektům zkoumání. Aby zkoumali vztah mezi námi a lidmi, kteří pro nás naše zboží vytváří,“ uvedla Eva Malířová ze společnosti NaZemi. Návštěvníci výstavy mohou například zjistit, kvůli jakým částem v naší spotřební elektronice se vedla válka v Demokratické republice Kongo, kam opravdu putují peníze, jež zaplatíme za čokoládu, které země navštíví naše oblečení, než si ho vezmeme z pultu, a kolik vody se spotřebuje na jeho výrobu (informace o 10 000 litrech na jediný kilogram bavlněného oblečení

Téma Šetrně prostřeno Dnes v době čárových kódů, pípajících pokladen a stohů reklamních letáků není problém naplnit si ledničky nejroztodivnějšími výrobky. Někteří jedlíci jsou však vybíravější, kritičtější, zvídavější a zodpovědnější. Říkejme jim labužníci. Vyznačují se tím, že vyhledávají kvalitní suroviny – čerstvé, bez náhražek a chemie, bez dlouhého transportu a skladování. Kde k takovému jídlu přijít, když nemáme vlastní pole ani známé na vsi?

Téma

Přestože je jižní Morava jedním z nejúrodnějších krajů naší republiky, putuje i sem ovoce a zelenina až ze vzdálených kontinentů. Odběr produktů od nadnárodních transportních společností je paradoxně snazší, protože malí místní pěstitelé a chovatelé nemohou nabídnout takové služby jako ony – často nezajišťují dovoz svého zboží do prodejen, a obchodník si proto musí přijet sám. Problematický je také trend v podobě certifikace BIO, jež je mnohdy vyžadována prodejci i zákazníky, a znevýhodňuje tak „necertifikované biopěstitele“, kteří své zdravé produkty nemají opatřeny příslušným kolkem. Pro malé producenty certifikace znamená značnou administrativní i finanční zátěž, která by pro ně mohla být likvidační. Své výrobky, ač v biokvalitě, tedy nabízejí bez značky BIO, což oslabuje jejich pozici na trhu. Provozovatelé prodejen a restaurací se zdravou výživou často lpí více na certifikaci než na tom, zda je produkt skutečně environmentálně šetrný. Nalezneme zde tedy například biodýně z Argentiny, což vzhledem k převozu, který musely absolvovat, rozhodně není „eko“, nehledě na to, že tím poškozujeme místní pěstitele, kteří dýně pěstují také.

10

Jídlo zblízka Postupně se ale objevují i podniky, jejichž majitelé ctí filozofii „jídla zblízka“. Záleží jim na kvalitních surovinách a nabízejí zákazníkovi pokrmy z místních sezónních surovin. Obvykle se setkáme s vyšší cenou, což do jisté míry odpovídá náročnější kooperaci s malými regionálními dodavateli. Kde v Brně si můžete vychutnat jídlo vařené z blízkých zdrojů? Například na Veveří 14 najdete rodinné bistro Franz. V nápaditém interiéru vám po celý den nabízí sezónní jídla z čerstvých surovin od místních dodavatelů, originální zákusky, nápoje v biokvalitě, Fairtrade kávu a kvalitní vína od moravských vinařů (bistrofranz.cz). V Bio restauraci Spirála v Obchodní galerii na Orlí 3 připravují pokrmy v souladu se zdravým životním stylem, v biokvalitě, převážně ze surovin od regionálních pěstitelů. Příjemný interiér Spirály vás zklidní k vychutnání poledního menu, domácího pečiva a zákusků, placek a jiných specialit (bio-restaurace.cz). Za pozornost stojí také kavárna a pekařství Zastávka, kterou najdete přímo u tramvajové zastávky na Táborské 232. Sice zde nevaří, ale zato vám každý den ke kávě nabídnou čerstvé pečivo z Bíteše, Račic, zákusky a moučníky od KOKINA (brněnského výrobce dobrot z poctivých surovin). Zastávka je také místem kulturním – čas od času se zde můžete osvěžit koncertem, vernisáží, besedou či jarmarkem. V restauraci Hansen v Besedním domě na Komenského náměstí 8 na vás dýchne rakousko-uherská noblesa. Vaří zde pouze z čerstvých sezónních surovin a podporují dodavatele z regionálních farem. Tento podnik je vskutku elegantní, ať už v interiéru, či na venkovní terase pod mohutným platanem (hansen-restaurant.cz). Na Údolní 33 najdete restauraci La Bouchée, insprovanou francouzskou domácí kuchyní. Tento lokál se specializuje na jídla z čerstvých ingrediencí a biopotravin. Pro maso, ryby, sýry, zeleninu, vína a další suroviny jezdí kuchaři přímo k farmářům (labouchee.cz). Chcete-li si vychutnat další gurmánské speciality jižní Moravy, zúčastněte se Slavností jídla, které letos proběhnou ve dnech 9. až 29. července v několika restauracích. Pořadatelem je hnutí Slow

food (slowfood.cz; jidlozblizka.cz) a smyslem této akce je propojení a inspirování lokálních zemědělců, majitelů restaurací, trhovců i jedlíků.

Tipy pro kuchtíky Pokud se vám zrovna nechce na jídlo do restaurace a raději si z lokálních surovin uvaříte sami doma, najdete v Brně několik obchůdků, kde dobře nakoupíte. V loňském roce byla v Brně na Křídlovické 47 otevřena první „sámoška“, v jejíchž regálech najdete výhradně produkty malých a středních sedláků, farmářů a výrobců z našeho regionu. Prodejna nese název Sklizeno (sklizeno.cz). Nabízí zákazníkům čerstvé výrobky respektující sezónnost a tradiční řemeslo. Jste-li podnikaví, můžete v rámci franšízového projektu převzít know-how a podporu prodejny Sklizeno a otevřít si vlastní pobočku. Překvapením je malý obchůdek ve foyer budovy hlavního vlakového nádraží, který vás naláká na farmářské pochoutky z jižní Moravy (farmarske-pochoutky.cz). Navíc je zde možno objednávat mléčné a masné výrobky i bedýnky naplněné čerstvou zeleninou a ovocem.

Navraťme místní suroviny na náš talíř. Foto Mgr. Lucie Krejčí Výrobky z regionu nabízí ve svém sortimentu také řada prodejen zdravé výživy. Další možností je nákup od prodejců, kteří zpravidla jednou týdně přivezou na smluvené místo objednané potraviny z několika lokálních farem. Každý týden se nabídka sortimentu obměňuje dle aktuální produkce. (V Brně např. Čočkův BioJarmark každý čtvrtek od 17 hod u kina Art.) Neodpustím si ještě jeden tip, kterým je Pivotéka (Česká 19; Veselá 26; Křížová 3; pivoteka.eu). Tato specifická prodejna nabízí skutečně široký sortiment lahvových piv z malých i velkých, tradičních i netradičních českých pivovárků i pivovarů. Sami budete překvapeni.

Podporujme místní suroviny Zajímá-li vás problematika využívání místních surovin a podpora řemeslníků, existuje několik iniciativ, které vás mohou dále inspirovat. Mezinárodní hnutí Slow food (slowfood.cz; jidlozblizka.cz) už zde bylo zmíněno výše v souvislosti se Slavnostmi jídla, které každoročně pořádá. Slow food usiluje o návrat místních surovin na naše stoly, chce podnítit obnovu tradic, vychutnávání poctivých pokrmů a vnímání jídla jako hodnoty. Jídlo z blízka je také velkým tématem Ekologického institutu Veronica, který nedávno vytvořil interaktivní ekomapu dostupnou na www.veronica.cz/ekomapa (viz článek P. Ledviny na str. 12–13). Můžete si na ní zobrazit místa prodeje lokálních potravin a další spoustu praktických informací, kontaktů a tipů. Veronica mimo jiné založila skupinu „Podporuj svého sedláka!“, k níž se můžete připojit, chcete-li nakupovat potraviny přímo od ekozemědělce ve vašem okolí. Tato skupina funguje na principu komunitou podporovaného zemědělství, kdy konkrétní lidé navazují spolupráci s konkrétními drobnými zemědělci, od nichž po celou sezónu za poplatek odebírají jejich produkty bez dalších prostředníků. Dobrým počinem je také zavedení systému regionálních značek, které na mnoha místech České republiky již řadu let fungují a dále

se rozšiřují. Patronát nad nimi převzala Asociace regionálních značek (regionalni-znacky.cz), která výrobkům certifikáty uděluje. Je-li výrobek opatřen příslušnou regionální značkou dané oblasti, je garantován jeho místní původ, vazba na daný kraj a také jeho kvalita a šetrnost k životnímu prostředí. Na území Jihomoravského kraje mohou výrobci získat pro svůj produkt certifikát MORAVSKÝ KRAS regionální produkt®. V obchodě toto zboží poznáte podle modrého loga kapky vody. Poctivých pěstitelů, chovatelů a výrobců máme za humny dostatek, jde jen o to, mít vůli a najít si k jejich výrobkům cestu.

1/2012

Téma

Až ve shonu pracovního dne budete chtít pojíst vydatný oběd nebo večer posedět s přáteli v dobré restauraci, zvolte podnik, v němž vám uvaří z lokálních surovin. Nejenže vám bude více chutnat, ale podpoříte poctivého hospodáře, který má ke svým produktům vztah a nešidí je. Přeji vám dobrou chuť! Bc. Pavlína Slámová odborná pracovnice Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Food not bombs Pod úderně znějícím názvem Food not bombs se skrývá iniciativa založená na etice a hluboké lidské solidaritě. V českém znění Jídlo místo zbraní.

Paradox naší doby Dobrovolníci a sympatizanti iniciativy Food not bombs / Jídlo místo zbraní (JMZ) shromažďují zbytkové, avšak stále ještě dobré potraviny a v místě svého působení je následně rozdávají v určený čas na určeném místě zdarma potřebným. Poukazují tím právě na znamení naší doby (a především západní civilizace), kterým je nadvýroba a nadspotřeba, jež s sebou nesou paradoxní plýtvání: nepřiměřené množství jídla se vyhazuje nehledě na velké množství lidí, kteří by ho ocenili. Peter Tkáč z brněnské skupiny JMZ vysvětluje: „Ze dvou restaurací máme tolik jídla, že se z toho dosyta nají i sedmdesát lidí.“ Skupiny dobrovolníků shánějí potraviny různými způsoby. Mohou se, jako například v Brně, domluvit s konkrétními restauracemi a těsně před jejich zavírací dobou si u nich zbylé jídlo vyzvednout. Mohou oslovit různé malé obchůdky či „lovit“ suroviny přímo u supermarketů, kde se vyhazuje zboží s porušeným obalem nebo těsně po projití doby trvanlivosti. V neposlední řadě jim jídlo mohou nosit i lidé, jako jsem já nebo vy – tedy ti, kteří o jejich aktivitě vědí a sympatizují s ní nebo s jejich názory. Mysli globálně, jednej lokálně Vedle výše zmíněných skutečností pálí aktivisty také to, kolik prostředků je ve světě vynakládáno na zbrojní průmysl, v kontrastu

s miliony lidí na celém světě, kteří trpí hladem. Tímto svým na první pohled prvoplánovým konstatováním se snaží upozornit na to, že příčina hladu není ve skutečném nedostatku potravin, ale v neschopnosti jejich distribuce – jak na úrovni lokální, tak na té globální. Rozdáváním jídla tedy symbolicky protestují proti válkám a zbrojení, chudobě i nerovnosti. Jejich aktivity však mají i značný a zamýšlený environmentální přesah. Všechno jídlo, které dobrovolníci JMZ připravují, je buď vegetariánské, nebo cele veganské. Nemalý motiv tu hrají etická východiska, která roli zvířat, ani těch hospodářských, neredukují jen na živočišnou složku lidské potravy. Zároveň si jsou vědomi ekologické náročnosti opatřování masa a masných výrobků a svou aktivitou ji nechtějí podporovat. Naopak předkládají důvody, proč jdou právě touto cestou. Dalším sympatickým momentem je opakované užití jednorázových obalů a kelímků od potravin při rozdávání jídla lidem. Ti si také mohou nosit vlastní nádoby a příbory.

Seskupení je neformální Iniciativa vznikla v americkém Bostonu během osmdesátých let 20. století. V současné době už existují stovky skupin po celém světě. Jsou v nich neformálně sdruženi lidé – dobrovolníci, kteří se cítí být více skupinou upozorňující na příčiny negativních jevů ve společnosti než charitou. V Jihomoravském kraji působí JMZ v Brně. Další skupinky najdete například v Hradci Králové, Jihlavě, Karlových Varech, Kolíně, Olomouci, Praze nebo Plzni. A všechny jsou otevřené novým lidem. Všem. Více informací získáte na internetových stránkách: www.food-not-bombs.cz nebo www.foodnotbombs.cz. Mgr. Gabriela Hájková studentka Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity

Téma

Napadlo vás někdy, co se stane s plnými krabicemi potravin, které se v supermarketech neprodají před vypršením doby jejich trvanlivosti? Nebo kam dají zelinář či zelinářka zboží, jež vypadá povadle a na pulty jejich obchůdku se už prostě nehodí, přestože je stále k jídlu? Popřípadě kolik nezkonzumovaného jídla může zbýt v restauracích po zavírací době a co se s ním asi děje? Někoho toto plýtvání může skutečně trápit. Pojďme si představit rozumnou alternativu, která věc mění aktivním způsobem.

11

Téma Ekomapa – vaše ekologická navigace jižní Moravou Během roku 2011 připravil Ekologický institut Veronica vcelku jedinečnou internetovou aplikaci – Ekomapu Jihomoravského kraje. Jde o jedinečnou praktickou navigaci pro všechny, kteří se chtějí seznámit se službami, možnostmi, ale i krásami jižní Moravy, jež úzce souvisejí s tématem ekologicky uvědomělého spotřebitelství, ale i s přírodou či ochranou životního prostředí. Přehledně uspořádaná a průběžně aktualizovaná data jsou informačním zdrojem pro širokou veřejnost. Lidé z jednotlivých regionů Jihomoravského kraje mohou tyto informace volně využívat a také mapu dále doplňovat. Ekomapa je bezplatně přístupná na adrese www.veronica.cz/ekomapa.

Od nápadů k realizaci Ekomapa zjednodušeně znamená mapu, ve které jsou zaznamenány kromě standardních objektů i místa, která souvisejí se životním prostředím, ekologií či naším možným šetrnějším spotřebitelským chováním. Je to tudíž mapa určená ekologicky vnímavým obyvatelům. Asi první, v té době ještě tištěnou ekomapu v České republice vydalo v roce 2001 občanské sdružení Vita. Jednalo se o Ekomapu Ostravy. O tři roky později Ekologický institut Veronica připravil podklady pro obdobnou mapu Brna, kterou následně vydal brněnský magistrát tiskem. Tato mapa je už beznadějně řadu let rozebrána a také velmi rychle zastarává. Proto jsme již delší dobu přemýšleli, jakým způsobem využít pro podobnou službu občanům nové médium – internet, který mimo jiné umožňuje rychlou aktualizaci. V České republice jsme vhodnou inspiraci nenalezli, a proto jsme se poohlédli o trochu dále. Uspěli jsme kousek od hranic v Ekologické poradně Živica v Bratislavě, která připravila internetovou Ekomapu Bratislavského kraje. U slovenských přátel jsme se inspirovali jen ideově, veškeré programové, grafické a pochopitelně i obsahové naplnění je již naším samostatným dílem. Ekomapu pro nás tehdy nikdo externě nevytvořil. V roce 2010 tak vznikla Ekomapa zaměřená jen na občany Brna. Během roku 2011 jsme pak za finanční podpory Jihomoravského kraje Ekomapu rozšířili na celou jižní Moravu.

Téma

Ekomapou krok za krokem Ekomapa zobrazuje takzvané zájmové objekty, které mají vztah k životnímu prostředí, celkem ve 26 kategoriích. Kategorie jsou pro snazší orientaci zatříděny do 6 okruhů: ekospotřebitel, odpady, organizace, příroda, domy/objekty, ostatní. Celkem je na Ekomapě více než 1 500 objektů. Každý objekt má kromě názvu, popisu a adresy často i odkaz na webovou stránku, telefon, e-mail a někdy i fotografii. Objekt lze na mapě také velmi snadno přiblížit a přesně najít, kde se nachází. Například okruh „příroda“ zobrazuje kategorie chráněná území, památné stromy, naučné stezky, studánky a prameny, ale i certifikované přírodní zahrady či několik příkladů revitalizovaných říčních toků. V okruhu „domy a objekty“ uživatel najde příklady instalací obnovitelných zdrojů energie, úspěšných energetických projektů a užití slámy na stavbách – zrovna „slaměná“ databáze zahrnuje dokonce celou Českou republiku. V okruhu „organizace“ lze nalézt ekologické organizace, mapu útulků pro zvířata a stanic pro handicapované živočichy, úřady městských částí (zatím jen brněnských) či naopak celostátní mapu příkladů environmentálně šetrného provozu institucí či organizací. Uvědomělí spotřebitelé V souvislosti s aktuálním tématem Ekolistů budou nejzajímavější okruhy „ekospotřebitel“ a „odpady“. Tyto okruhy jsou umístěny

(pro potenciální nejčastější použití) v pořadí jako první. Uvědomělá spotřebitelka a uvědomělý spotřebitel zde najdou například prodejny biopotravin a biorestaurace nebo certifikované ekofarmy (neboli farmy, které hospodaří dle zákona o ekologickém zemědělství). Může si vyhledat nejrůznější bazary a antikvariáty, opravny a správkárny. Víte například, že kromě opraven obuvi, oděvů či batohů stále existují opravny deštníků či nožů? Dále lze v Ekomapě nalézt nejrůznější cykloservisy a místa pomoci cyklistům. Lze si zobrazit prvních pár vlaštovek ekologicky certifikovaných restaurací a ubytoven, podobně jako i certifikované řemeslníky. V našem kraji jde o třicítku výrobců se značkou MORAVSKÝ KRAS regionální produkt®. V často vyhledávaném okruhu „odpady“ může uživatel kromě obligátních míst, kde lze zdarma či za peníze odevzdat odpad (sběrná střediska odpadů a výkupny surovin), nalézt místo sběru obnošeného šatstva. Co se týče přidávání objektů, máme svůj vnitřní kodex – Ekomapa zobrazuje např. jen bazary, které však nejsou zároveň zastavárnami, bohatnoucími na obchodu s lidskou bídou.

I vy můžete přispět Ekomapa je naprogramována tak, že umožňuje vyhledávat podle adresy – zobrazí se vám nejbližší vyhledané objekty. Zadejte si například adresu svého bydliště a hned uvidíte, kde máte nejbližší obchod s biopotravinami či nejbližší sběrný dvůr odpadů. Dále umožňuje prohledávat všechny záznamy podle libovolného slova z názvu či popisu – buď na celé Ekomapě, nebo jen ve vybraném kraji či v konkrétní obci. Ekomapa je od počátku založena na spolupráci se samotnými uživateli. Každý může přispět svými zajímavými a důležitými místy ze svého okolí, které ještě na Ekomapě chybějí. Nový objekt stačí na mapě zaměřit, vyplnit o něm další údaje a vybrat vhodnou kategorii, do níž patří. Po schválení administrátorem (kvůli nechtěnému zaplnění nevhodným obsahem) se na mapě dané místo objeví k užitku dalších uživatelů a uživatelek. Ekomapa umožňuje zobrazit čtyři různé mapové podklady. Ve výchozím nastavení je zobrazena mapa od firmy Google, kterou lze

přepnout na ortofotomapu (satelitní mapu), popř. na mapu tzv. OpenStreet, vytvářenou společně uživateli z celého světa, která ve městě poskytuje často lepší rozlišení. Ta také na rozdíl od ostatních map nepodléhá licenci, je vždy a navždy volně přístupná a lze ji dále volně šířit. Další možností je samostatná a velmi podrobná mapa cyklistická, založená opět na svobodném principu a vytvářená společně uživateli z celého světa. Ekomapa tak mimo jiné umožňuje zobrazit v podstatě všechny cyklostezky (nejen) na jižní Moravě. Jako úplnou novinku jsme pro uživatele Ekomapy v březnu 2012 přidali mapový podklad ZABAGED, který je nejpodrobnější základní geografickou databází, jež pokrývá celé území České republiky. Zpracovatelem a garantem obsahu ZABAGED je Zeměměřický úřad. Mapa ZABAGED je také volně přístupná, ovšem už jí není možno dále volně šířit.

1/2012

Téma

Nejpropracovanější vrstvou jsou asi studánky, kterých je na mapě již přes 200. U skoro každé z nich je její fotografie a popis, jestli je její voda vhodná k pití. Všechny údaje jsou naše vlastní, není zde nic přejatého z jiných zdrojů. O tuto část Ekomapy se vzorně stará Rudolf Pecháček ze studánkové poradny, která je mimochodem každé pondělí odpoledne přístupná zdarma všem zájemcům v našem domě na Panské ulici v Brně. Řada spotřebitelů tak nepije ani zbytečně balenou vodu v PET lahvích, ani běžnou vodu z kohoutku, ale chodí si pro vodu právě přímo ke studánkám či pramenům. Nové a originální je zobrazení všech certifikovaných přírodních zahrad, kterých je na mapě nyní 70. Na jižní Moravě právě certifikujeme zahrady my, Ekologický institut Veronica, a o databázi se stará kolegyně Veronika Fišerová. Ekomapa Jihomoravského kraje vznikla za přispění prostředků státního rozpočtu České republiky z programu Ministerstva pro místní rozvoj a za finanční podpory Jihomoravského kraje. Byli bychom rádi, kdyby lidé z místních sdružení z celého kraje vzali mapu za svou a pomohli nám ji zahustit. Mgr. Ing. Petr Ledvina vedoucí ekologické poradny Ekologický institut Veronica

Publikační činnost Ekologického institutu Veronica odpadních vod, šetrné veřejné osvětlení a vzdělávací a pobytové centrum, jež je první veřejnou budovou v pasivním standardu v České republice. V rámci projektu na ochranu vod byly vytištěny publikace Domovní čistírny odpadních vod a Přírodní čištění vody, které se zabývají úsporným hospodařením a využíváním tohoto cenného zdroje. Ekologicky příznivé chování jednotlivců pomáhá podpořit brožura Nekup to!, která odhaluje možnosti šetrnější spotřeby, či publikace Do čista!, inspirující k úklidu bez chemie a zbytečného plýtvání energiemi. Do soudku environmentálně šetrného chování patří také brožurky O vodě bez obalu nebo Co od nás odpadne. Veronica dále vydává pravidelně aktualizovaného Praktického rádce Brňana – užitečnou brožurku, ve které lze nalézt praktické tipy, jak chránit životní prostředí ve městě Brně. Šestkrát ročně vydává také časopis Veronica, zaměřený na ochranu přírody a krajiny, který již více než pětadvacet let úspěšně propojuje ekologická a kulturní témata. Bc. et Bc. Mariana Zbořilová ekologická poradkyně a vedoucí obchodu Ekologický institut Veronica

Téma

Ekologický institut Veronica vydává odborné publikace několikrát do roka. V kampani na ochranu klimatu například vyšla kniha s názvem Města a ochrana klimatu, která přibližuje možnosti měst zapojit se do snižování skleníkových emisí. Publikace Venkovní osvětlení v obcích popisuje problematiku světelného znečištění. Centrum Veronica Hostětín vydalo řadu publikací zabývajících se ekologickým stavěním a úsporami energie: Hostětínská cesta, Ekologické stavitelství či Obnovitelné zdroje energie v Hostětíně. Publikace představují modelové ekologické projekty, které se v obci nacházejí – výtopnu na biomasu, moštárnu, kořenovou čistírnu

Téma Chléb a hry aneb Projedená budoucnost na římský způsob Článek je volnou úpravou kapitoly z autorovy knihy Oni a my aneb Dvanáct neodbytných otázek mezi antikou a postmodernou, kterou v Brně v roce 2010 vydala Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání. „Zahledíme-li se však šířeji do vývoje národů, než může učinit letící aeroplán, a hlouběji do lidských duší a myšlenek, než nám dovolí prohlídka amfiteátrů, ulic a hostin, shledáme, že toto působivé divadlo hmotného blahobytu je toliko skvělým rouchem společnosti slepé k tomu, co se děje zevně i uvnitř a slepé k budoucnosti.“ G. Wells

Společnost „dobrovolné neskromnosti“ Pověstné historky o konzumních excesech antických civilizací slouží jako vítaný, varovně zdvižený ukazováček moralistům, neustále nám připomínajícím, že skončíme jako staří Římané. Někdy je tento ukazováček stejně nesnesitelný jako reklamy, každý den nám ve schránce připomínající, kolik zbytečných věcí si ještě musíme koupit, abychom úspěšně zapomněli na skutečný život se všemi jeho bolestmi i radostmi. Pohlédneme-li však na antické dějiny z vědecké perspektivy sociologie a historie, dojde nám, že ony až školsky kýčové obrázky moralistů nemusejí být zase až tak vzdáleny od historické pravdy. Potíž je pouze v tom, že ona „historická pravda“ je poněkud složitější a neomezuje se pouze na Petroniovu Trimalchionovu hostinu s nadívanými vepříky a zlatými nočníky či císařské večeře za miliony sesterciů, ale i masový konzum lidových vrstev, které se nechaly živit státem, aniž by mu cokoliv přinášely. S rozšířením svých geografických i kulturních obzorů si původně rustikálně chudí, až asketicky strozí Římané osvojili nákladný životní způsob helénistického světa, charakterizovaný materiálním komfortem a rafinovaným požitkářstvím. Nadbytek hmotných statků pocházejících z válečné kořisti a výkonnější ekonomiky proměnil cyklickou společnost nedobrovolné skromnosti v lineární společnost dobrovolné neskromnosti. Právě v této konzumní orientaci společnosti spatřovali antičtí historikové, stejně jako řada historiků současných, jednu z primárních příčin civilizačního propadu Říma. Honba za blahobytem stála v pozadí úpadku ekonomického, politického, intelektuálního i morálního.

Téma

Kritika konzumního hédonismu Přebujelost spotřebního životního způsobu římské společnosti názorně dokládá kritika z řad básníků, filozofů i satiriků. I přes určitý moralistický tón má dost zřetelnou sociologickou vypovídací hodnotu a pěkně ilustruje ducha své doby. Stoický filozof Lucius Annaeus Seneca (asi 4 př. Kr. až 65 po Kr.) ve své „Útěše pro matku Helvii“ píše tato slova, zaznívající bezmála na zelenou notu: „Jací ubožáci jste vy, jejichž patro podráždí jen drahá jídla! Drahými je však nečiní skvělá chuť nebo příjemný pocit v hrdle, ale vzácnost a obtížnost při opatřování. Nač by jinak potřebovali tolik umění sloužících břichu, kdyby se chtěli vrátit k zdravému rozumu? Nač všechno to obchodování? Pustošení lesů? Prohledávání mořských hlubin? Všude leží potraviny, na každém místě je příroda připravila, ale oni chodí kolem nich jako slepí a běhají po všech krajích, plaví se přes moře a dráždí hlad velkým množstvím, ačkoliv by jej mohli utišit malým.“ Útěcha pro matku Helvii X

16

Největší kritice byly vystaveny obžerství, opilství a sexuální nevázanost. Bezmála legendárním se v tomto ohledu stal román „Satyricon“ již zmíněného římského spisovatele Petronia, působícího

na Neronově dvoře. V kapitole známé jako „Trimalchionova hostina“ autor s bystrým nadhledem a i dnes aktuální nadčasovostí popisuje omezenost a nekultivovanou marnivost římských zbohatlíků. Tytéž neduhy si však brali na mušku i další satirikové, např. Iuvenalis, který píše: „(…) Jak hrozná to žravost, jež dává sama si předkládat kance, jenž pro celou hostinu stačí.“

Satiry I, 1, 140–141

Předmětem dobové kritiky však nebyl pouze konzumní život sám o sobě, nýbrž především morální rozvrat a absence sociální solidarity jím vyvolané. Týž Iuvenalis ve svých „Satirách“ píše: „Kdy se jen neřestem dařilo lépe? Kdy hrabivost měla bohatší žně? Kdy s takovou vášní se hazardně hrálo? K stolům, kde v kostky se hraje, se nejde jen s hubeným měšcem; má-li se opravdu hrát, tu přistaví celičkou truhlu. K jakým tu dochází bitvám, když účetní převezme roli zbrojnoše! Je to snad bláznovství pouhé, když sto tisíc ve hře promarní člověk, jenž otroku v zimě chce tuniku upřít? Kdopak si z předků vil postavil tolik, kdo sedm měl chodů, určených jedině sobě?“ Satiry I, 1, 86–94 Rozkladného působení konzumismu si byli vědomi zejména historikové sklonku republiky a počátku principátu, kteří se stali svědky úpadku tradiční společnosti. Jeho příčinu spatřují ve všeobecné touze po bohatství, blahobytu a požitcích, které rozvrátily původní přísnou římskou morálku. Jeden z nejslavnějších římských historiků Titus Livius ve svých „Dějinách od založení Města“ píše: „Čím méně bylo majetku, tím méně touhy po něm; teprve nedávno bohatství přivodilo lakotu a hýřivé rozkoše, přineslo s sebou touhu přepychem a požitkářstvím zahubit a zničit všechno.“

Dějiny I

S bystrým „sociologickým“ vhledem rozebírá tuto krizi z úspěchu, která postihla nejen ekonomiku a společenské instituce, ale především morálku, již citovaný historik Sallustius ve svém spisu Catilinovo spiknutí: „Nejdříve začala růst touha po penězích, pak po moci. To bylo takřka základem všeho zlého, neboť chtivost majetku podryla věrnost, poctivost i ostatní dobré vlastnosti; za ně je naučila domýšlivosti, krutosti, nedbání bohů a víře, že vše je na prodej.“

Catilinovo spiknutí 10–11

Sugestivními slovy dále Sallustius líčí projevy hédonistického životního stylu tehdejší elity: „Ale nač mám mluvit o věcech, jež neuvěří, kdo je neviděl – o horách, jež mnozí soukromníci dali srovnat se zemí, a o mořích, která dali zasypat? Těm bylo myslím pro smích jejich bohatství, když to, co mohli v slušnosti mít, spěchali hanebně utratit. Ale i sklon ke smilstvu, labužnictví a ostatním neřestem se náramně rozrostl.“

Antičtí autoři si zároveň všímají jevu příznačného pro materiálně saturované společnosti, totiž přebujelé touhy po seberealizaci, prosazení, „zviditelnění“. Už v nejlepších letech římské republiky napsal řecký historik Polybios (asi 200 až asi 120 př. Kr.), který se jako válečný zajatec dostal do Říma, ve svých „Dějinách“ tato jasnozřivá slova: „Blahobyt zaujal své místo v obci a život propadl rozmařilosti. Muži se stali ctižádostiví ve svém soupeření o získání veřejných úřadů. Nespokojenost těch, kdo se cítili odmítnuti, pýcha a požitkářství začaly vést k úpadku.“

Dějiny XXI, 2

Nabízející se paralela Příklad starého Říma nám tak jen potvrzuje známou skutečnost, že nadspotřeba je průvodním jevem většiny rozvinutých společností. Kořeny spotřebního chování tkvějí hluboko nejen v lidské psychice (vlastnický pud, potřeba zaplnit vnitřní prázdnotu, touha po nových věcech), ale i v sociálním klimatu společnosti. Okázalý konzum je, jak již v polovině minulého století dokázal nizozemský kulturní historik Johann Huizinga na příkladu leckdy přehnaně idealizovaných přírodních národů, záležitostí sociální prestiže a sebeprezentace. Podobně i v dnešní společnosti je konzumní chování nejen výrazem

vcelku pochopitelné a až biologicky zakořeněné touhy po příjemných věcech, pocitech, zážitcích, ale zároveň záležitostí módy a potvrzení vlastního sociálního statusu. Příklad starého Říma nám však zároveň ukazuje, že společnosti, které projídají svou budoucnost, se úspěšně projí až ke kolapsu. Mrhání státními penězi na pověstný „chléb a hry“ pro nejchudší, stejně jako absence sociální solidarity ze strany nejvyšších vrstev, na sklonku Říma vyžadujících stále větší daňové úlevy a představujících bezmála jakýsi stát ve státě, vedly v synergii s celou řadou dalších negativních faktorů k civilizačnímu propadu, jaký stěží měl v evropských dějinách obdoby. Zůstaly po něm nejen vyhubené druhy zvířat v severní Africe, která padla za oběť hrám v cirku, ale rovněž vykácené lesy a zdevastovaná půda v místech, kde kdysi existovaly obilnice zásobující větší část Středomoří. A spolu s tím vylidněná města a ruiny civilizace, která, jak píše francouzský historik Jacques Le Goff, doslova spáchala „civilizační sebevraždu“.

1/2012

Téma

doc. PhDr. Lubor Kysučan, Ph.D. klasický filolog a environmentalista Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci a Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity

Oni a my aneb Dvanáct neodbytných otázek mezi antikou a postmodernou Kniha hledá a nachází analogie mezi koncem antického Říma a globálními problémy naší doby. Autor se v ní z nečekaných a neobvyklých perspektiv zabývá úpadkem svobody a občanské společnosti, arogancí elit, rozpadem antické ekonomiky, krizí smyslu a hledáním útěchy v duchovních i sociálních extrémech, antickou globalizací, migracemi a střety s „třetím světem“ starověku, ekologickými problémy daleko složitějšími, než byla jen pověstná a nedoložená otrava Římanů olovem, jakož i absencí reálných alternativ budoucnosti. Ke slovu se v knize dostávají antičtí spisovatelé, stejně jako soudobí autoři komentující náš „báječný nový svět“. Mezi „dvanácti neodbytnými otázkami“ naleznou mnoho cenných podnětů především zájemci o politologii, ekonomii, sociologii, psychologii, religionistiku i ekologii a další vědy, z jejichž perspektivy autor pohlíží na své téma a rozebírá paralely mezi pozdní antikou a naší současností.

Pár slov o autorovi Lubor Kysučan (nar. 1968 v Brně), brněnský a valašský patriot a příležitostný migrant a cestovatel po různých koutech světa, vystudoval latinu a češtinu na Masarykově univerzitě v Brně, tamtéž získal doktorát z klasické filologie. Ač se nadšeně hlásí k výroku Ladislava Klímy, že „ve škamnách zblbne i ten, kdo předtím blbcem nebyl“, působí na Filozofické fakultě UP v Olomouci a na Fakultě sociálních studií MU v Brně. Ve své akademické práci se zabývá sociálními a kulturními dějinami pozdní antiky, dějinami latiny a environmentálními problémy starověku. Na odreagování od nesnesitelně lehkého světa akademické

půdy občas vyhledává snesitelně nelehkou realitu, působil v organizacích pomáhajících uprchlíkům a účastnil se několika humanitárních a pozorovatelských misí za hranicemi „báječného nového světa“.

Téma

Knihu můžete zakoupit na kterémkoliv pracovišti Lipky nebo prostřednictvím internetových stránek www.lipka.cz v sekci Prodej publikací (244 stran, cena 120 Kč).

17

Představuje se NNO EkoCentrum Brno přináší inspiraci pro ekologicky šetrný životní styl Občanské sdružení EkoCentrum Brno se za téměř 22 let své existence stalo nepřehlédnutelnou stálicí brněnské a jihomoravské ekologické scény. Při podpoře a propagaci každodenního ekologicky šetrnějšího jednání obyvatel se lidé z EkoCentra vždy snaží o nesnadné oslovení zejména té části veřejnosti, která zatím nemá k ekologickým tématům bližší vztah. Realizaci záměru skupiny studentů vytvořit v Brně stálé ekologické centrum usnadnily a urychlily listopadové události roku 1989. Především díky osobnosti svého zakladatele, Ing. arch. Jiřího Bělohoubka, se centrum během krátké doby stalo důležitým zázemím pro nově vznikající ekologické iniciativy. Zajímavý je původ výrazně stylizovaného loga, které EkoCentrum Brno v nezměněné podobě používá dodnes: vytvořil ho známý brněnský výtvarník Jiří Eliška, vítěz konkurzu obeslaného několika desítkami návrhů.

Knihovna, poradna i prodejna na jednom místě EkoCentrum Brno vás uvítá jako příjemné místo otevřené pro celou rodinu. Návštěvníci informačního centra na ulici Ponávka mohou využívat knihovnu a ekoporadnu, obchůdek s ekologicky šetrnými produkty nebo specializované knihkupectví. Zdejší knihovna patří k největším takto zaměřeným veřejným knihovnám u nás, nabízí přes 4500 titulů. Nepřetržitý poradenský servis zajišťují zkušení ekoporadci, kteří se také podílejí na realizaci tematických kampaní, publikací a vzdělávacích programů. Pro Českou televizi připravují už druhým rokem divácky úspěšné cykly rad pro šetrnou domácnost. Díky průběžně aktualizované prezentaci na internetových stránkách www.ecb.cz využívají nabídku EkoCentra Brno velmi často i zájemci ze vzdálenějších míst. Dobrá rada je u nás zdarma K dlouhodobým vydavatelským aktivitám sdružení patří oblíbená edice Dobrá rada. V přehledných a návodných brožurkách kapesního formátu může každý najít inspiraci, jak ladit svůj životní styl, aby byl ohleduplnější k životnímu prostředí. Protože cílem edice je osvěta široké veřejnosti, jsou jednotlivé svazky k dispozici zdarma. Jakým tématům se Dobrá rada věnovala ve svých již čtrnácti vydaných dílech, napoví nejlépe některé názvy: Mít čím mýt, Šetrně do školy, Vánoční dobrá rada, Domácí lékárna…

Představuje se NNO

Moje Veličenstvo kniha a programy pro školy Ojedinělá soutěž pro děti a mládež o nejoriginálnější vlastnoručně vytvořenou knihu existuje již osm let. Odborná porota má každoročně

18

Centrum v Brně na ulici Ponávka je příjemným místem pro celou rodinu a vyhledávaným zdrojem informací o ekologicky šetrném životním stylu. Foto archiv EkoCentra Brno

nelehký úkol posoudit předložené práce podle několika kritérií, k nimž patří i využití přírodních a recyklovaných materiálů. Originalita mladých tvůrců je úžasná: kniha s vůní koření, herbář z vlastnoručně vyrobeného papíru, knihy z počítačového odpadu… Soutěže se každoročně i přes její vysokou náročnost účastní několik desítek přihlášených prací. Školní třídy a další dětské kolektivy mohou během školního roku navštívit některý z tematických výukových programů, kterých se jen v loňském roce zúčastnilo přes 3000 dětí. Programy probíhají pod vedením zkušených lektorů například v údolí Ponávky, na Stránské skále nebo v oblíbeném terénním středisku nedaleko Babic nad Svitavou.

Herec, režisér a autor knih pro děti Arnošt Goldflam vyhlašuje výsledky výtvarně-literární soutěže Moje Veličenstvo kniha. Foto archiv EkoCentra Brno

Stezka zdraví Netradiční naučnou stezku zprovoznilo EkoCentrum Brno ve výjimečné přírodní lokalitě údolí říčky Ponávky už v roce 1997. Základní osou stezky je trasa s pěti zastaveními a informačními tabulemi. Každoročně zde probíhá například akce pro rodiny s dětmi, zaměřená na poznávání podzimní přírody. Projekt provází potěšitelný zájem návštěvníků a médií, například Česká televize zde natočila jedno z pokračování oblíbeného cyklu Toulavá kamera. Plány do budoucna Především dlouhotrvající zájem veřejnosti byl impulsem k právě vznikajícímu projektu na vybudování nového centra pro podporu ekologicky šetrného životního stylu v Brně. Pokud se podaří získat dostatek finančních prostředků pro dostavbu a modernizaci vytipovaného objektu v zajímavé brněnské lokalitě, mají se obyvatelé i návštěvníci Jihomoravského kraje rozhodně na co těšit. Ani po více než dvou desítkách let nepřetržité činnosti neztrácí EkoCentrum Brno energii a chuť připravovat pro své příznivce a návštěvníky vylepšené služby, novinky a překvapení. Přijměte i vy pozvání do brněnského centra na ulici Ponávka nebo na naše internetové stránky www.ecb.cz. Mgr. Zbyněk Zavadil ředitel EkoCentra Brno

1/2012

Představuje se škola Kravsko – škola pro udržitelný život Každého, kdo se objeví v základní škole v Kravsku, očaruje zdejší prostředí. Na kraji obce v blízkosti lesa se rozkládá areál, v němž nechybí moderní sportoviště, vhodně upravený prostor pro trávení volného času dětí ani učebna v přírodě s výukovými prvky, jako je hotel pro ještěrky, ptačí budky, bylinková spirála nebo hřbitov odpadků. Školu obklopují záhony pro pěstování vlastních sazenic zeleniny a květin či výběh pro kozy kamerunské. Dominantou jsou dva vzácné sekvojovce. Pokud se k nám dostanete v době, kdy je škola prázdná, dýchne na vás zcela neobvyklým klidem a zapomenete na shon, který vás všude jinde obklopuje. Jako by se tu zastavil čas.

Počátky EVVO Už samotným rozhodnutím postavit školu právě v takovémto prostředí byl učiněn první krok k realizaci environmentální výchovy. Ale i když má škola tuto úžasnou výhodu, je třeba splnit další podmínku pro úspěšné zvládnutí této oblasti vzdělávacího procesu, a tou jsou dobří pedagogové. Bez nich to zkrátka nefunguje. V současné době celou oblast EVVO řídí koordinátorka a zástupkyně ředitelky Simona Jakešová, která je hlavní organizátorkou aktivit a metodickou poradkyní v oblasti EVVO pro své kolegy. Společně se žáky začínala zapojením do projektů sdružení TEREZA a využíváním nabídek SEV Chaloupky. Zde společně načerpali náměty pro aktivity ve škole, dále je rozšiřovali a navázali úzkou spolupráci s Lipkou – školským zařízením pro environmentální vzdělávání.

školy. Jsme zapojeni do projektů Soutěž s panem Popelou, Recyklohraní a Ukliďme si svět. Projektové týdny věnované sběru a třídění odpadů i projektové dny zaměřené na poznávání regionu nastartovaly ve škole činnosti, které jsou dnes pevnou součástí výchovně-vzdělávacího procesu. Učitelé přicházejí se stále novými podněty a nápady, jak tuto oblast žákům přiblížit především v praxi.

Žáci si pěstují vlastní sazenice. Foto Mgr. Simona Jakešová Sekvojovce z naší školní zahrady jsme přihlásili do ankety Strom Znojemska 2011. Tyto stromy jsou potomky vzácného a velmi známého stromu z protější zámecké zahrady. O jejich péči se zasadila před téměř 40 lety tehdejší ředitelka školy s panem školníkem i s žáky. Současní žáci se pod vedením vyučujících českého jazyka i výtvarné výchovy snažili vytvořit téměř lidské příběhy i výtvarná ztvárnění těchto dvou sourozenců.

Naše úspěšné projekty V září 2011 byl ukončen velký projekt „Návrat k tradicím Kravska a okolí“, ve kterém jsme se věnovali řadě aktivit – tvorbě regionální učebnice a sborníku námětů pro práci s regionální tematikou, zřízení keramické dílny, činnosti žáků v oblasti vlastivědné, přírodovědné, výtvarné a mediální a dalším jiným aktivitám. Realizací projektu žáci získávali další vědomosti, dovednosti a informace v návaznosti na výuku, a především si rozšířili znalosti o regionu, v němž žijí. Mediální i přírodovědné semináře, keramika či aranžování pokračují dál a žáci o ně mají stále zájem. I v dalších projektech se snažíme navázat na regionální a environmentální tematiku. Podařilo se nám vybavit přírodovědnou knihovnu a v minulém roce jsme realizovali projekt „Zajímám se o svůj region – jsem žákem ZŠ Kravsko“, v němž žáci fotili významné památky a přírodu regionu. Z nejlepších fotografií byla vydána dvě pexesa a čtyři druhy pohlednic. Samozřejmostí jsou sběrové aktivity školy. Po řadu let jsme úspěšní ve sběru téměř všeho – od starého papíru až po vysloužilé elektrospotřebiče. Velkou pomocí je pro nás podpora rodičů a příznivců

Zcela jistě po zásluze neseme název „Škola pro udržitelný život“ a jsme na to skutečně pyšní. Mgr. Marie Ludvíková ředitelka ZŠ a MŠ Kravsko

Kromě drobných živočichů chováme i kozy kamerunské. Foto Mgr. Simona Jakešová

Představuje se škola

K výuce nezřídka využíváme i les naproti školy. Foto Mgr. Simona Jakešová

Na každém kroku jsou ve škole vidět pozůstatky práce žáků i učitelů v oblasti EVVO. V učebně přírodopisu naleznete koutek se živými zvířaty – pískomily, křečky, myšmi a bodlinatkami, o které se žáci pečlivě starají. Škola je neustále vyzdobena zdařilými žákovskými fotografiemi z regionu, žáci zpracovávají informace pro školní noviny, vydali jsme vlastní regionální učebnice a řadu dalších výukových materiálů a metodických listů zpracovaných žáky i učiteli… Naší chloubou je také výběh, v němž spokojeně žijí kozy kamerunské se svými mláďaty.

19

Okénko pro školy Ekoškola v Brně na Jílové již obhájila třetí mezinárodní titul Střední škola polytechnická, sídlící v Brně na ulici Jílová, v loňském roce získala již třetí certifikát mezinárodní Ekoškoly v projektu Eco-schools na čtyřleté období, a to jako první v kategorii českých středních škol. Program Ekoškola vychází z mezinárodní metodiky Eco‑schools a Česká republika je jednou ze 44 zemí, kde program probíhá. Hlavním jeho cílem je, aby žáci a pracovníci školy snižovali ekologický dopad provozu a svého jednání na životní prostředí a zlepšovali prostředí ve škole i v jejím okolí. Již od počátku školního roku 2005/2006 je naše škola zapojena do tohoto velmi náročného a časově neomezeného mezinárodního projektu. Jeho realizace na škole naší velikosti (kolem 1000 žáků), která je dislokována na čtyřech místech v Brně, není nikterak jednoduchá. Snažíme se skloubit teoretické učivo ekologie s praktickými kroky, uskutečňovanými všemi žáky i zaměstnanci školy v jejich každodenním životě, a to i v rámci jejich rodin. Jde o třídění odpadů, šetření energiemi, šetření vodou, péči o vnitřní i vnější prostředí školy, šetrné (odpovědné) spotřebitelské chování i o pěkné mezilidské vztahy. Žáci tak rozvíjejí svoje klíčové kompetence v oblasti environmentálního vzdělávání v návaznosti na naše školní vzdělávací programy a jejich průřezové téma Člověk a životní prostředí. Časová neomezenost projektu spočívá v tom, že získaný mezinárodní titul Ekoškola se neustále obhajuje – nejprve dvakrát po dvou letech a potom každé čtyři roky. Aby se škola stala Ekoškolou a tento titul si i nadále udržela, musí splňovat řadu požadavků: mít funkční a průběžně doplňovaný žákovský Ekotým, pravidelně analyzovat ekologický stav školy, mít sestavené dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé plány činnosti, plnit a inovovat Ekokodex školy, stanovit způsob informování a spolupráce, vytvořit systém monitorování a vyhodnocování činnosti a uplatňovat principy environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ve výuce.

Žáci připravují nové nádoby na tříděný odpad do učeben. Foto: PaedDr. Petr Duchek provedli následné ekologické audity na všech čtyřech dislokacích naší školy v základních tematických oblastech, kterými jsou energie, odpady, voda a vnitřní a vnější prostředí. Tato část pro nás opět byla, včetně náročných výpočtů, tvrdým a časově náročným oříškem. Poté jsme postupně plnili více než dvě stovky dílčích úkolů. Na konci března 2011 jsme poslali do Prahy občanskému sdružení TEREZA objemnou žádost o znovuudělení mezinárodního titulu Ekoškola. Hned 19. dubna se dostavili do naší školy hodnotitelé Mgr. Monika Hošková, DiS, a pan Václav Minařík ze sdružení TEREZA. Dostali od nás všechny požadované informace a podrobné podklady, procházeli budovu školy, hovořili se zaměstnanci i žáky a vše hodnotili bodovým systémem. Již 29. dubna přišel z TEREZY dopis, že naší škole byl hodnotitelskou komisí titul Ekoškola opět udělen. Tato zpráva v nás vyvolala, stejně jako před dvěma roky, nesmírnou radost a pocit zadostiučinění. Předávání mezinárodních titulů Ekoškola se tentokrát uskutečnilo v červnu 2011 v Národní technické knihovně v Praze. Slavnostní akt předávání titulů měl velmi důstojný průběh, umocněný v předsednictvu přítomnými představiteli ministerstev školství a životního prostředí, TEREZY, Lipky a dalších hostů. Všichni pracovníci zmíněných institucí ve svých projevech oceňovali náročnou práci zapojených škol, jejichž úspěch se týká žáků i učitelů a vypovídá mnohé také o kvalitách pedagogických pracovníků, kteří se věnují této činnosti nad rámec svých povinností.

Okénko pro školy

Budova školy na Jílové ulici. Foto: archiv školy

20

V dubnu 2007 jsme jako první střední škola v České republice získali mezinárodní titul Ekoškola na první dvouleté období do dubna 2009, po jehož uplynutí nás čekala náročná obhajoba. Tento cíl jsme se ctí splnili a v červnu 2009 slavnostně převzali, opět jako první střední škola v ČR, druhý titul mezinárodní Ekoškoly v sídle Senátu Parlamentu České republiky. Na počátku další dvouleté obhajovací etapy k získání třetího titulu mezinárodní Ekoškoly jsme spolu se školním žákovským Ekotýmem

Velmi si vážíme znovuudělení tohoto titulu. Nyní je před námi další náročné čtyřleté období, ve kterém nás čeká rozšíření a prohloubení naší činnosti. To nás zavazuje k ještě usilovnější aktivitě. Věřím, že vysokou ekologickou angažovaností každého z nás, vynásobenou společným úsilím celé naší školy, prestižní mezinárodní titul Ekoškola v červnu 2015 opět se ctí obhájíme. PaedDr. Petr Duchek koordinátor EVVO a garant mezinárodního projektu Eco-schools Střední škola polytechnická, Brno, Jílová 36g

Lipka baví i vzdělává

černobílá varianta

Zaujaly vás fotografie přírodních zahrad na zadní straně obálky Ekolistů? Ať už máte děti, vnoučata nebo jste sami hraví milovníci přírody, můžete si s naší nabídkou her pro malé i větší podobný koutek přírody vytvořit alespoň na chvíli i doma na vašem stole či na koberci.

varianty k užití

1/2012

Okénko pro školy

11

Podíváte-li se za ploty zahrádek, můžete uvidět různé typy zahrad. Některá vypadá jako uklizený pokojíček – krátce střižený trávník, vydlážděné cestičky, záhonky jako z reklamního časopisu. Jiná je plná zeleninových záhonů a ovocných stromů. V některé zahradě uvidíte bujná křoviska a přerostlou trávu. Úpravou zahrad se zabývají zahradní architekti. Podobně jako oni budete i vy moci vytvářet zahradu podle svých představ. Pokud však chcete vyhrát, musíte při svém plánování myslet i na živočichy z volné přírody a připravit jim takové prostředí, které ke svému životu potřebují. Pak se na vaši zahrádku nastěhují třeba ježci, sýkorky, čmeláci nebo ještěrky, a pokud vybudujete i jezírko, tak možná i užovka, čolek nebo vážky. K zahradničení budete potřebovat jednoho spoluhráče ve věku od 7 do 99 let a hru Přírodní zahrada aneb Staň se zahradním architektem. Pravidla hry nabízejí tři různě náročné varianty – hru architekta Arnošta Jednoduchého pro mladší děti a začátečníky, hru architekta Borise Bystrého pro ty, kteří mají rádi rychlost a soustředění, a konečně hru architekta Ctirada Štěstěny pro skutečné hráče, kteří touží po napětí a překvapení. Při hře si budete moci vyzkoušet, jak naplánovat zahradu, aby byla nejen k užitku člověku, ale zároveň domovem mnoha zvířecích obyvatel. Hru pro vás vymysleli Veronika Chlubná a Martin Šrom z pracoviště Rozmarýnek a srdečně vás zvou k prohlídce ukázkové zahrady Rozmarýnku, která spojuje přednosti přírodních zahrad s principy permakultury a s prvky sloužícími ke vzdělávání dětí i dospělých. Zahrada je otevřená pro veřejnost každý pracovní den odpoledne (Rozmarýnová 6, Brno-Jundrov, www.lipka.cz/rozmarynek-zahrada).

Pomocníci v zahradě

Pro zvídavé předškoláky a mladší školáky jsme připravili zbrusu nové omalovánky se samolepkami. Protože však nechceme děti jenom pobavit, ale vždy i něčemu naučit, nestačí jen vymalovávat obrázky podle předlohy. Úkolem pro děti je vybarvit zvířátka na samolepkách a poté je nalepit do správných obrázků. Děti se z omalovánek dozvědí, kde žije například červenka, chrostík, ježek, stínka či babočka a také jakým způsobem nám na zahradě tito živočichové pomáhají. Autorkou je Veronika Chlubná, ilustroval Jan Plšek.

Vývoj včely Užitečnými a pověstně pracovitými pomocníky nejen v zahradách jsou bezesporu i mravenci a včely. Po skládačce s kostkou Mravenec a pětivrstvých puzzlech Vývoj mravence máte nyní příležitost seznámit se i s vývojem včely. Pod obrázkem dospělé včely jsou ukryta vajíčka, larvy, kukly i líhnoucí se dospělci. Všechny tři hry pocházejí z dílny ilustrátorky a grafičky Blanky Ponížilové. Vše z tvorby Edičního centra Lipky můžete zakoupit na kterémkoli pracovišti Lipky nebo prostřednictvím internetových stránek www.lipka.cz, kde během roku postupně přibývají i všechny naše novinky. Úvod do environmentální výchovy a globálního rozvojového vzdělávání Z rukou mimořádně početného autorského týmu (Aleš Máchal, Helena Nováčková, Lenka Sobotová a dalších téměř 30 spoluautorů) vzešel na počátku letošního roku soubor volně provázaných učebních textů, které pokrývají velké množství témat dvou oborů, jež spolu úzce souvisejí: globálního rozvojového vzdělávání a environmentální výchovy. Jejich cíle jsou totiž sbíhavé – usilují o přijetí vyšší lidské zodpovědnosti vůči přírodě, krajinám i lidem, kteří nemají štěstí žít v blahobytu. Skripta jsou určena především studentkám a studentům Univerzity Palackého v Olomouci, aby jim pomohla při přípravě na výkon jejich budoucích profesí v ochranářské a environmentální osvětě, v organizacích zaměřených na rozvojové vzdělávání i v pozicích učitelů a lektorů ve školách, školských zařízeních a střediscích ekologické výchovy. Rádi je však zapůjčíme i široké veřejnosti – k nahlédnutí i k podrobnému studiu můžete využít veřejně přístupnou knihovnu na pracovišti Lipky na Kamenné 20 v Brně. Jeden výtisk je k dispozici rovněž ve studovně Moravské zemské knihovny. Mgr. Lucie Krejčí redaktorka Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Okénko pro školy

Přírodní zahrada

21

Okénko pro školy Nabídka modulových seminářů pro pedagogy Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání přichází s novou nabídkou pro pedagogy. Jedná se o téměř padesát vzdělávacích modulů pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) v oblasti environmentální výchovy. Moduly jsou určeny pro celé pedagogické sbory. Cílem je naučit se rozvíjet osobnost žáků a studentů, především v oblasti postojů a hodnot, a vést je k integrovanému pohledu na problematiku udržitelného života. Témata jednotlivých modulů proto zahrnují velkou šíři problematiky EVVO. Modulové semináře vznikají v rámci projektů Praktická environmentální výchova pro pedagogy a Vzdělávání k udržitelnému rozvoji pro střední školy za finanční podpory Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.

Na míru Základním principem a výhodou je možnost vybrat si ze škály environmentálních témat a sestavit z nich program ušitý na míru. S lektory je možné domluvit obsah i rozsah semináře tak, aby co nejvíce vyhovoval požadavkům školy. Jednotlivé moduly obsahují část odbornou a část didaktickou, jejich délka se přizpůsobuje náročnosti tématu a pohybuje se mezi 2 až 6 hodinami. Pedagogický sbor dané školy si takto může sestavit program na jedno odpoledne, tři dny nebo třeba celý týden. I v termínu a místě konání lektoři vycházejí školám vstříc. Nabídka je pestrá V rámci projektu Praktická environmentální výchova pro pedagogy vznikají dva druhy seminářů – jeden pro 1. stupeň ZŠ a druhý pro 2. stupeň ZŠ, gymnázia a střední školy. Nabídka je rozdělena do pěti tematických okruhů. Do první skupiny – motivační – jsou zařazeny moduly, jejichž cílem je motivovat učitele k zařazování environmentální výchovy do výuky, např. „O co nám jde v environmentální výchově“ nebo „Úvod do environmentální etiky“. V další skupině jsou odborně zaměřené moduly, které umožní učitelům získat potřebné informace z různých oblastí souvisejících s environmentální problematikou, kupříkladu „Energie a společnost“, „Environmentální rizika kolem nás“ či „Jak na svobodné digitální informace pro EV?“ Ve třetí skupině jsou moduly zabývající se problematikou související s realizací EVVO na škole, např. „Škola pro udržitelný život“, „Jak se stát Ekoškolou?“ nebo „Regionální učebnice“. Součástí čtvrté skupiny jsou moduly poskytující konkrétní náměty do výuky, např. „Jak na pracovní listy

Jednotlivé semináře obsahují část odbornou i didaktickou. Foto archiv Lipky ve výuce environmentálních témat“ nebo „V zeměpise prakticky jinak“. Poslední skupina obsahuje moduly zabývající se exkurzemi a terénními cvičeními. Pedagogové zažijí „Projektový den s mokřadem“ nebo se seznámí s bezobratlými živočichy na semináři „Život pod lupou“. Projekt Vzdělávání k udržitelnému rozvoji pro střední školy nabídku rozšiřuje o náročnější středoškolská témata orientovaná na oblast udržitelného rozvoje. Toto vzdělávání je interdisciplinární povahy a klade důraz na vzájemnou interakci a souvislosti mezi ekonomickými, sociálními a environmentálními aspekty rozvoje. K nabízeným seminářům patří „Územní plánování a udržitelný rozvoj“ či „Projekt ,Ekodům‘“. Lektory jsou zaměstnanci Lipky i další externí spolupracovníci, kteří k seminářům vytvořili i informační a metodické podklady. Jestliže vás modulové semináře Lipky zaujaly, podrobnější informace získáte na www.lipka.cz/kamenna nebo na čísle 543 420 823. Mgr. et Bc. Hana Klenovská a Mgr. Kateřina Vítková koordinátorka projektu a PR manažerka Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

E-studovna vítá pedagogy

Okénko pro školy

Přijměte pozvánku k návštěvě nového elektronického vzdělávacího centra, které má pedagogům sloužit jako stálý zdroj informací a námětů pro výuku, a navštivte internetové stránky E-studovny http://estudovna.lipka.cz.

22

E-studovna je dílem Lipky a postupně se naplňuje vlastními výukovými materiály a dalším interaktivním obsahem. Jejím cílem je pomáhat všem zájemcům z řad učitelů se zaváděním průřezového tématu Environmentální výchova do výuky a poskytovat jim metodickou podporu při strategickém plánování EVVO. Ve virtuálním prostředí naleznou jak odborné texty, tak i odkazy na zajímavé články, ze kterých mohou načerpat inspiraci pro vlastní výuku. V nedávné době byla E-studovna například obohacena o Malý ekologický a environmentální slovníček, jež srozumitelně osvětluje základní ekologické pojmy a termíny a může se stát mnohostranně využitelnou učební pomůckou pro výuku různých předmětů – biologie, zeměpisu, občanské výchovy či ekologického praktika, zejména na základních a středních školách. V současné době probíhá praktické ověřování tří ze čtyř plánovaných modulů. Pedagogové se nemusejí obávat náročnosti jejich absolvování,

vstupním předpokladem je pouze základní dovednost práce s počítačem a chuť a vůle rozšířit si environmentální povědomí o témata a myšlenky vhodné pro zařazení do výuky. Aktuálně je E-studovna v pilotním režimu, do kterého se mohou zapojit pedagogové z Jihomoravského kraje. Zájemci o absolvování e-learningových kurzů získají všechny potřebné informace na e-mailové adrese [email protected]. E-studovna vznikla v rámci projektu Podpora dalšího vzdělávání pro pedagogy v environmentální oblasti, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Mgr. Lucie Krejčí redaktorka Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Lipka zahajuje přeshraniční spolupráce

1/2012

Okénko pro školy České i rakouské organizace, zapojené do nových přeshraničních projektů, společně vytvářejí ojedinělé týmy a přinášejí nové výzvy do celoživotního vzdělávání, ekologické výchovy a volnočasových aktivit. ACT WELLL! První z přeshraničních projektů nese název ACT WELLL! (Austrian Czech Team Widens Evocative Life Long Learning, v překladu rakousko-český tým šířící evokující celoživotní vzdělávání). S Lipkou na projektu spolupracuje rakouský partner Umweltildung Wien. Dalším partnerem je obecně prospěšná společnost Chaloupky z kraje Vysočina. Nabídka programu je určena pedagogům mateřských a základních škol, ale i lektorům a pedagogům volnočasových aktivit. Systematické vzdělávání upevňuje principy zážitkové environmentální pedagogiky a zaměřuje se konkrétně na témata Zahrada pro děti, Život v půdě, Dětská farma, Hmyzí hotely, Biodiverzita a Les jako životní prostor. ACT WELLL! nabízí pestrou paletu vzdělávání k daným tématům, které bude probíhat pro česko-rakouské zájemce společně (počítáme se zajištěním simultánního tlumočení). Učitelé a lektoři projdou základním školením, které bude zaměřené na metody zážitkové pedagogiky a rozvoje sociálních dovedností. Dále budou mít možnost zúčastnit se exkurzí, při nichž se seznámí s novými zařízeními a programy pro environmentální vzdělávání v jednotlivých partnerských organizacích. Posledním stupněm k ukončení vzdělávacího cyklu je tzv. speciální školení, v rámci kterého se pedagogové budou intenzivně zabývat programy jednotlivých témat. Odměnou pro úspěšné absolventy bude nejen garance certifikátů, ale také možnost osobně lektorovat svou školní třídu, kolektiv, kroužek či oddíl přímo v zařízeních jmenovaných organizací. V druhé části projektu budou zapojeny školy s opětovnou příležitostí navázat nová partnerství a spolupráci s rakouskými školami. Zapojené třídy základních a středních škol se budou navzájem setkávat při jedno- i vícedenních zážitkových programech, kterých se budou účastnit české a rakouské třídy společně. Pro snadnější orientaci a lepší informovanost o projektu budou postupně zřízeny webové stránky projektu www.act-welll.eu, které usnadní registraci účastníků, tříd i celých škol. Projekt zasahuje

do oblasti rozvoje lidských zdrojů, trhu práce, vzdělávání a kvalifikace a byl podpořen operačním programem Evropská územní spolupráce Rakousko – Česká republika 2007–2013.

Zahradní terapie Druhým přeshraničním projektem Lipky je Zahradní terapie aneb sociální zapojení a inkluze prostřednictvím zahradně-terapeutických opatření a aktivizací. Jedná se o pilotní projekt nového oboru zahradní terapie, na kterém Lipka v Jihomoravském kraji spolupracuje s Fakultní nemocnicí Bohunice. Dalšími zapojenými partnery jsou Domov seniorů Mistra Křišťana Prachatice, Spolek na ochranu přírody Občané a životní prostředí – Natur im Garten se sídlem v St. Pölten, Hochschule für Agrar- und Umweltpädagogik se sídlem ve Vídni a vedoucí partner projektu Chaloupky, o. p. s., z Vysočiny. Cílem projektu je šíření povědomí o terapeutických zahradách, jejich budování dle správných principů, vybudování doprovodných infrastruktur na pracovištích vybraných organizací a vytvoření výukových volnočasových programů v terapeutických zahradách pro cílové skupiny. Programy a aktivity projektu, včetně úprav zahrad, jsou primárně určeny pro znevýhodněné děti a mládež, zejména pro nevidomé, ale i pro skupiny s dalšími handicapy. Připravuje se koncept komponovaných programů pro seniory a námětů pro volnočasové využití zahradně terapeutických prvků. Pro stanovení a upevnění zásad a termínů nového oboru zahradní terapie budou vydány publikace, které se budou zabývat praktickými radami pro prostředí terapeutických zahrad a budou zahrnovat dosavadní vědecké výzkumy a návody pro jejich aplikaci do praxe. Jako metodický materiál pro práci s cílovými skupinami poslouží i odborné veřejnosti. Projekt je podpořen operačním programem Evropská územní spolupráce Rakousko – Česká republika 2007–2013. Ing. Jana Májková projektová manažerka Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Pedagogogům mateřských škol není jejich okolí lhostejné Pro pedagogy bylo připraveno několik workshopů pojednávajících například o lokálních potravinách, způsobech, jak v dětech podporovat zájem o nejbližší okolí, nebo o multikulturní výchově pro nejmenší. Řeč byla také o budování vztahu dětí k místu, kde žijí, nebo třeba o zapojení mateřských škol do života obcí. Na konferenci vystoupili mimo jiné Martin Ander, Veronika Fišerová z Ekologického institutu Veronica, Aleš Máchal a Alena Uhříčková z Lipky či Kristýna Hrubanová a Tereza Kulhánková ze společnosti NaZemi.

Konference pořádaná Lipkou se konala ve čtvrtek 8. března v prostorách Administrativního a školicího centra JMK na ulici Cejl v Brně. Akce byla součástí projektu Praktická environmentální výchova pro pedagogy a byla finančně podpořena Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a Jihomoravským krajem. Lipka myslí i na pedagogy základních a středních škol. Pro ty každoročně připravuje Konferenci k environmentální výchově, která se pravidelně koná začátkem listopadu.

Téma konference pedagogy velmi zaujalo, o čemž svědčily živé diskuze. Zájem byl především o témata doprava a kvalita ovzduší. Pedagogové se dozvěděli, jak se aktivně mohou se svými školkami podílet na životě obce a ovlivnit zdejší dění.

Mgr. Kateřina Vítková PR manažerka Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Okénko pro školy

Jak učit předškolní děti o světě okolo nás a vést je k odpovědnosti vůči místu, kde žijí? O tom byla letošní konference, kterou pořádalo brněnské školské zařízení Lipka pro pedagogy jihomoravských mateřských škol. Přijela jich celá stovka.

23

Představuje se obec Vavřinec – Vesnice Jihomoravského kraje roku 2011 Vavřinec, ležící 40 kilometrů severně od Brna a známý v posledních deseti letech především díky rozhledně Podvrší, se může pyšnit hned třemi oceněními získanými v jediném roce – vedle titulů Knihovna roku 2011 a Alej roku 2011 je to i titul Vesnice Jihomoravského kraje roku 2011. Jistou zvláštností je, že Vavřinec je tvořen čtyřmi místními částmi – obcemi Vavřinec, Veselice, Suchdol a osadou Nové Dvory. Tato sídla, dříve samostatné obce, v nichž žije dohromady 840 obyvatel, byla v roce 1960 sloučena v jeden územně samosprávný celek s názvem Vavřinec. Území obce, rozprostírající se na 1225 hektarech, leží více než z poloviny v Chráněné krajinné oblasti Moravský kras.

Z ochozu je návštěvník rozhledny odměněn pohledem na celé území CHKO Moravský kras. Foto archiv obce Vavřinec

Představuje se obec

Vyhlídka na zvlněnou krajinu Vyhledávaným turistickým cílem v širokém regionu je rozhledna Podvrší s nadmořskou výškou 590 m n. m. Díky nedalekým jeskyním Moravského krasu a propasti Macocha se také rozhledna těší vysoké návštěvnosti. Sezónu zahajujeme již tradičně Velikonočním jarmarkem na Bílou sobotu. Kromě krásné vyhlídky mají návštěvníci možnost obdivovat i zakoupit tradiční řemeslné výrobky z keramiky nebo ze dřeva, ochutnat pečivo, sýry a další domácí produkty. Během celé sezóny lze v Turistickém informačním centru v blízkosti rozhledny zakoupit vedle propagačních materiálů i některé výrobky označené logem MORAVSKÝ KRAS regionální produkt®.

24

Zbrusu nová náves s kapličkou Jednotlivá sídla leží na zvlněné náhorní plošině s nadmořskou výškou okolo 550 m n. m. V letech 2005 až 2010 proběhly na všech třech katastrech komplexní pozemkové úpravy, díky nimž byla následně provedena oprava tří hlavních hospodářských cest a zbudováno protipovodňové opatření na vavřineckém katastru. Velkou pozornost věnujeme veřejným prostranstvím. Pravidelné sečení zelených ploch v zastavěném území je naprostou samozřejmostí, kromě toho obec zajišťuje v rámci možností i sečení okolí cest spojujících jednotlivé místní části a dalších hůře dostupných ploch. V roce 2010 jsme díky finanční podpoře z Operačního programu Životní prostředí

provedli celkovou revitalizaci veřejné zeleně uvnitř zastavěného území jednotlivých sídel. Při ní byly pokáceny některé nepůvodní dřeviny, jež nahradila výsadba nových původních dřevin, jako jsou lípy nebo javory. Revitalizaci zeleně na veřejných prostranstvích předcházel ještě jeden velice významný projekt. V místní části Veselice bylo v územním plánu navrženo vytvoření nové návsi i s kapličkou. Tohoto úkolu se velice dobře zhostilo občanské sdružení Veselická kaplička, založené v roce 2003. Na podporu realizace tohoto projektu podalo sdružení začátkem roku 2006 žádost na Nadaci Partnerství v rámci grantového řízení Místo pod stromy. Projekt byl úspěšně vybrán, a tak se členové sdružení mohli pustit do práce. Architektonické řešení nového uspořádání prostoru návsi bylo vypracované za pomoci metody tzv. komunitního plánování a ještě v roce 2006 byla zbudovaná zcela nová náves a již o rok později do ní byla umístěna stavba nové kapličky sv. Antonína. Členům sdružení se podařilo uspořádat veřejnou sbírku, zbylé finanční prostředky na stavbu, kabelizaci rozvodů nízkého napětí a nové veřejné osvětlení zajistila obec. Realizace tohoto projektu dokládá, že když se podaří do přípravy projektů zapojit vhodnou formou veřejnost, tak mohou vzniknout velice vydařené a zajímavé stavby i veřejná prostranství.

Životní prostředí na prvním místě Péče o životní prostředí a jeho neustálé vylepšování je dlouhodobě prioritou místní samosprávy. V každé z místních částí je zřízeno stanoviště nádob pro tříděný sběr odpadů. V loňském roce se obec zapojila do kolektivních systémů EKOLAMP, ASEKOL a ELEKTROWIN pro zpětný odběr elektrozařízení. Během jarních měsíců letošního roku zahajujeme v místní části Veselice výstavbu nového sběrného dvora, který vylepší podmínky pro nakládání s odpady v celém sloupském regionu.

Kaplička byla postavena v místě, kde se původně nacházel Horní rybník a poté požární nádrž. Foto archiv obce Vavřinec Dokladem, že se vedení obce díky aktivitám samotných občanů, ale i lidí odjinud daří vzhled obce a podmínky pro život jejích obyvatel vylepšovat, jsou všechna tři zmíněná ocenění, kterých si velmi vážíme. Titul Knihovna roku 2011 získala nová knihovna ve Veselici a titulem Alej roku 2011 se pyšní Novodvorská lipová alej. Přijměte tímto pozvánku k návštěvě naší obce! Ať už na rozhlednu, na veselickou náves nebo třeba právě do lipové aleje, která vás přivede do Pustého žlebu s tajemnou přírodou a spoustou jeskyní. Více informací o obci a přírodě na jejím území naleznete na internetových stránkách www.vavrinec.cz. Miloslav Novotný starosta obce Vavřinec

1/2012

Chráněná území Jihomoravského kraje Přírodní památka Kamenice u Hlohovce Jizva či šrám ve svahu. Tak mohlo působit území dnešní přírodní památky Kamenice u Hlohovce v dobách, kdy byly zdejší horninové zdroje – vápnité sedimenty třetihorního stáří – těženy jako dekorativní kámen.

Název Kamenice není jen pouhou hříčkou bez spojitosti Lem křovisek a nízkých stromů budí na první pohled dojem, že nezakrývá nic zvláštního, co by stálo za větší zaujetí či dávku pozornosti. Vnímavý návštěvník se však snadno přesvědčí, že opak je pravdou. Severní svah kóty Stará hora (215 m n. m.) byl v minulosti rozbrázděn řadou zářezů, těžebních jam i kolmých stěn, kde se v selských lomech pro místní potřebu (např. obklady budov) těžily organodetritické (vzniklé usazením vápnitých schránek živých organismů) a písčité vápence. Že nám původní označení lokality nelže, dosvědčuje to, že i léta po ukončení těžby doslova „zakopáváme“ o bílé kameny různých velikostí a tvarů. Nemluvě o dokladu v podobě zbytků svislých lomových stěn a drobných, stále živých osypů na jejich bázi. Ta nejvýraznější (ve zdejším měřítku) dominuje otevřenější dolní (severní) části přírodní památky, charakteristické výraznějším zastoupením suchých trávníků na úkor křovin. Jizva krajiny, nebo její zdravá část? Co bylo možno dříve nazvat jizvou, ponechanou po zastavení těžby svému osudu, stalo se útočištěm druhů, jimž okolní jednotvárnost společenstev intenzivně zemědělsky obdělávaných pozemků a vinic nevyhovuje a jež podmínky k životu nalézají právě tady. Mozaika lemů křovin, ploch trávníků, nízkých stromů, stěn drobných selských lomů, zářezů a pahrbků vytváří na těžbou obnažených a rozličně přemístěných syrových podkladních vrstvách půd svou různorodou orientací, osluněním a výsušností předpoklady pro růst rostlin, které vyhledávají spíše živinami chudá stanoviště. Jinými slovy stanoviště, kde se uplatní i konkurenčně slabé druhy. Na Kamenici proto můžeme jít za vstavačem vojenským, kavylem Ivanovým či hlaváčkem jarním. Teplomilná vegetace je domovem atraktivních zástupců bezobratlých živočichů, jako jsou kudlanka nábožná, majka obecná nebo otakárek fenyklový. Částečně kamenitý povrch a přítomnost výslunných svahů nabízí spoustu úkrytů drobným plazům, z nichž zde můžeme

Otevřené plochy stepních trávníků v přírodní památce Kamenice u Hlohovce po ukončení managementu v roce 2011. Foto Mgr. Marek Navrátil

zastihnout třeba ještěrku obecnou, křovité lemy pak pěvcům, jako jsou ťuhýk obecný, strnad luční, bramborníček černohlavý a pěnice vlašská.

Co by bylo, kdyby... Známé pořekadlo, které neplatí ani v kopané, neplatí ani pro Kamenici u Hlohovce. Pravidelné biotechnické zásahy, přírodovědecky orientované veřejnosti známé jako management zvláště chráněných území, nepřetržitě probíhají prakticky od okamžiku, kdy byla přírodní

Jarní aspekt lokality s hlaváčkem jarním (Adonis vernalis). Foto Ing. Josef Jančálek památka vyhlášena, tedy od roku 2002. Nyní, po deseti letech, se naskytla možnost bilancovat provedené práce při zpracování nového plánu péče. Uplynulá dekáda Kamenice u Hlohovce se nesla ve znamení postupné, ale výrazné redukce keřového patra, především svídy krvavé, bezu černého a trnky obecné, aby došlo k uvolnění ploch pro rozvoj suchých trávníků a v nich se vyskytujících chráněných druhů. Souběžně bylo prováděno každoroční celoplošné sečení trávníků a od roku 2006 i pastva ovcí a koz. Všechny tyto zásahy, jež ve svém důsledku brání sukcesi (zarůstání) a zvyšování úživnosti lokality, vedou ve své podstatě k tomu, aby ztěžovaly pozici konkurenčně zdatných druhů, jež dokážou souvisle osídlit velké plochy a mají vyloženě invazní charakter. Vlajkonošem mezi nimi je třtina křovištní, na jejíž potlačení bude také zaměřena péče o lokalitu nastávajících let. Odpověď na to, co by bylo, kdyby se tento pravidelný management neprováděl, znáte. Území by se postupně zatáhlo souvislým porostem křovin, výslunná a výsušná místa by zmizela a s nimi i citlivé druhy, které zde dnes chráníme. Přírodní památku Kamenice u Hlohovce proto nelze chápat jako neměnný inventář vzácných druhů rostlin a živočichů či jejich společenstev ad hoc. Podstatou jde mnohem více o doklad lidské přítomnosti, jež přispěla její tvářnosti v průběhu historického vývoje a umožnila zde zároveň přežít vzácným druhům naší přírody, aby je mohly poznat i další generace. Mgr. Marek Navrátil oddělení ochrany přírody a krajiny Odbor životního prostředí KrÚ JMK

Chráněná území Jihomoravského kraje

Nejsnáze tuto přírodní památku nalezneme, vydáme-li se z centra obce Hlohovec směrem na západ viničními tratěmi stále mírně do kopce. Na jeho temeni, právě v místech, kde se začíná klonit na druhou stranu k hladině největšího jihomoravského rybníka Nesytu, nás po pravé ruce lem křovin a státní znak upozorní, že jsme u cíle.

25

Inspirace z jiných krajů Ekologická olympiáda na Vysočině Od roku 2005 se na Chaloupkách začíná psát historie krajských ekologických olympiád. Tradičně ji pořádá ZO ČSOP Kněžice ve spolupráci s Chaloupkami, o. p. s. V roce 2010 zde proběhlo i náročné kolo národní se zaměřením na nerostné suroviny. Olympiáda je celostátní akcí, kterou zaštiťuje SMOP ČSOP a každoročně se pořádá ve většině krajů. Účastní se jí zejména nadaní studenti středních škol, především gymnázií. Ekologická olympiáda často vybočuje z čistě biologického podání ekologie, a tak se účastníci soutěže musejí ponořit i do jiných přírodovědných témat, občas i humanitních, nebo dokonce uměleckých. Učitelé biologie s tím měli zpočátku sice trochu problémy, ale brzo si na propojování předmětů zvykli a nyní je nevyvede z míry ani poznávačka našich krajinomaleb. Tříčlenná družstva čeká vždy jeden den plný testů a úkolů a druhý den provádějí výzkumy v terénu – často jsou celý den mimo základnu, kde zkoumají, měří a fotí. Večer probíhá obhajoba výsledků a třetí den se za odměnu účastní nějakého výletu nebo exkurze.

Fantazie při výběru témat zatím nechybí Olympiáda na Chaloupkách již vystřídala spoustu témat. Začali jsme lesem a srovnávali jsme biodiverzitu bučiny a smrkové monokultury, poté jsme pokračovali vodou, kdy žáci podobným způsobem řešili život v potoce, rybníce a tůni. Z biologie zcela vybočilo téma klimatu. Každou hodinu účastníci soutěže měřili povětrnostní charakteristiky svého stanoviště a zjišťovali mikroklimatické podmínky různých částí okolní krajiny. Nakonec naměřené změny interpretovali. V dalším ročníku jsme opustili zázemí Chaloupek a vydali se do Žďárských vrchů s tématem ochrany přírody. Nechyběl ani praktický management, a tak jsme vzali společně s účastníky do rukou hrábě i vidle. Asi nejnáročnějším bylo téma krajiny, které od účastníků vyžadovalo znalosti z mnoha oborů včetně krajinomalby, dovednosti práce s různými druhy map a s historií okolí a do výsledku se promítly i souvislosti lesnické nebo zemědělské. Tento ročník probíhal v okolí Chotěboře, v údolí Doubravy a uprostřed Železných hor. Výsledkem nebylo jen rekonstruovat krajinu v minulosti, ale zhodnotit i současné využití krajiny a navrhnout krajinotvorná opatření pro budoucnost, revitalizace, rekultivace, nové výsadby či přeměny lesních porostů. Nezapomenout ani na prostor pro turistiku a relaxaci, a vymezit naopak bezzásahová místa či zdůraznit krajinné prvky. V následujícím ročníku studenti měřili a hodnotili řeku Bystřici a její úpravy, a to od pramene až po ústí do Svratky ve Víru. Kuriózní bylo tehdy počasí – uprostřed října jsme se doslova brodili sněhem. Studenti měřili průtok, zjišťovali pozůstatky, které řeka nechala po okolí (např. říční terasy či nivu), a hodnotili kvalitu vody. Zdůvodňovali tvář okolní krajiny ve vztahu k řece a geologické stavbě, navrhovali vodohospodářská opatření nebo revitalizace.

Inspirace z jiných krajů

Dvě olympiády v jednom roce V roce 2010 nás čekaly hned dvě olympiády. Krajské kolo s tématem biodiverzity v Kališti u Humpolce probíhalo tradičně na podzim. Tentokrát nám počasí opravdu přálo a různorodý terén plný lesíků, luk, pastvin, políček, potoků a rybníků, ale i cest, remízků a vesniček se pro dané

26

téma hodil naprosto ideálně. Studenti museli využívat i znalosti z jiných oborů a zjistili zajímavé výsledky, například že biologicky hodnotnější je kaluž než rybník, že diverzita vesnice je na tom lépe než les nebo že ekoton může měřit pouhý metr, ale i celých 100 metrů. Na národní olympiádu se sjely týmy z celé republiky. Tématem byly nerostné suroviny, a kam jinam se vydat na suroviny než do okolí Nedvědice, Rožné a Rožínky. Nezaměřovali jsme se jen na poznávání hornin, ale řešili jsme i problematiku historie těžby (montanistiky) a životního prostředí (současná těžba), rekultivace, dopravy nerostných surovin všude po světě a zabývali jsme se také socioekonomickými souvislostmi těžebního a hutního průmyslu.

Na cestě za získáním cenného diplomu z ekologické olympiády musejí účastníci prokázat spoustu vědomostí i dovedností nejen z přírodovědy. Foto archiv ZO ČSOP Kněžice Poslední ekologická olympiáda na téma les se konala v polovině října v okolí Dalešické přehrady na posledních zbytcích přirozených doubrav. Studenti si měli zvolit kritéria, podle nichž budou les a jeho stabilitu, vitalitu či přirozenost hodnotit. Každé družstvo přineslo mapu svého zájmového území s barevně vyznačenými různě stabilními porosty, kterou představilo na závěrečné prezentaci, a nutno podotknout, že i zkušení lesníci v porotě si odnesli nové podněty. Letošní kolo, které čeká Vysočinu v říjnu, ještě nemá stanoveno místo konání, ale už známe téma – bude jím tentokrát půda. Ekologické olympiády se staly významným prostředníkem pro spolupráci se středními školami po celé Vysočině. Získaly již patřičnou prestiž a vítězové dosahují úspěchů i v celostátních kolech. Diplomy z ekologických olympiád jim otevírají i dveře na vysoké školy, účastníci se stávají členy chaloupeckého ekoklubu a zapojují se dále do managementu chráněných území nebo pomáhají s vedením dětí na táborech a na dalších akcích. Ing. Martin Kříž vedoucí pracoviště Kněžice Chaloupky, o. p. s.

V letošním roce se ekologická olympiáda chystá poprvé i v Jihomoravském kraji. Organizovat ji bude Rezekvítek a Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, pracoviště Rychta. Na Rychtě v Krásensku bude olympiáda probíhat 14. až 16. listopadu. Předcházet jí bude příprava v podobě předkol, která organizátoři připravují pro přihlášené školy. Zájemci se mohou hlásit na e-mailové adrese reditel@ rezekvitek.cz nebo [email protected].

1/2012

Inspirace z jiných krajů Réunion aneb evropské tropy Málokterý environmentalista nezná provokativní otázku klimatologů: „Přijdou tropy do Evropy?“ Ony tam už ale dávno jsou, jen o nich málokdo ví. Politicky totiž k Evropě patří i francouzské zámořské departementy a mezi nimi i africký ostrov Réunion, ležící v souostroví Maskarény. Nevelký kousek země o rozloze 2500 km2 obývá zhruba 800 tisíc lidí nejrůznějších kultur a národností. Žije zde neuvěřitelně pestrá směs Afričanů, Indů, Číňanů a Arabů, kteří společně vytvářejí tzv. kreolskou kulturu i jazyk. Název ostrova Réunion, což v překladu znamená sjednocení, tedy přesně vystihuje zdejší harmonické multikulturní soužití.

Pohled na nejvyšší vrchol ostrova Piton des Neiges (Sněžka). Foto Bc. Marie Střítecká Turisté sem jezdí především kvůli panenské přírodě. Vyhaslá, tři miliony let stará a přes 3000 metrů vysoká sopka Piton des Neiges (Sněžka) láká svými skalními amfiteátry. Jedná se o obří erodované náhorní planiny plné kaňonů, vodopádů a kuželovitých vrcholků pokrytých bujnou vegetací. Na rozdíl od hustě obydleného pobřeží sem komunikace téměř nevedou a řídké osídlení dává turistům okusit pravou divočinu. Druhá réunionská sopka, Piton de la Fournaise, je stále aktivní a téměř každoročně zvyšuje novými erupcemi lávy rozlohu ostrova. V této části ostrova, místními přiléhavě nazývané „Divoký jih“, skoro nikdo nežije. Kromě mladých pralesů zde můžeme naleznout dokonce i malou poušť a ledovou jeskyni.

pastvu dobytka a pěstování cukrové třtiny ve vyšších polohách a druzí byli nuceni upustit od plánovaných staveb na pozemcích s velmi příjemným klimatem a výhledem. Ústřední otázkou je, jak skloubit evropský konzumní životní způsob a rostoucí počet obyvatel s ochranou tohoto unikátního životního prostředí. Ostrov sužují dopravní zácpy, znečištění vodních toků, skládky odpadu, nefunkční systém recyklace a energetická závislost na ropě, z níž se vyrábí elektřina. S těmito problémy se měl vypořádat ambiciózní projekt GERRI. Bohužel se na jeho realizaci nenašly peníze. Místo něj si Réunioňané postavili dálnici, která je již dnes přetížená. Bez vydatné finanční podpory z Evropy by zde nefungovalo téměř nic. Zajímavé pokusy v oblasti vzdělávání k soběstačnosti a ekologické šetrnosti zde provádějí nevládní organizace. Některé si kladou za cíl oživení zdejší ekonomiky pomocí obchodního systému místní měny (tzv. LETs systém) či systému mikropůjček, jiné spravedlivý obchod v Indickém oceánu, mnohé se zaměřují na praktickou ekologii a osvětu.

Stáž v Association Arterre Praktická ekologie je také jedním z cílů Association Arterre, která se zabývá především agroekologií a senzibilizací lidí k životnímu prostředí a v níž v současné době absolvuji osmiměsíční pracovní stáž. Naší vlajkovou lodí jsou solární paraboly a sluneční trouby, jejichž funkčnost demonstrujeme školákům i široké veřejnosti. Hlavním cílem Arterre je však osvěta v oblasti Jardin potager – jedlých stromových zahrad napodobujících přirozené ekosystémy. Nejvýznamnější akcí byl čtyřdenní ekologický festival Les Mains Vertes (Zelené ruce), který se odehrál koncem listopadu v Bras Panonu. Měsíce příprav vyvrcholily konferencí s francouzským ekologickým guru Peirrem Rabhim a víkendovou akcí pro veřejnost, připomínající jihomoravský Den Země.

Díky vydatným dešťům a různým vegetačním pásmům se může ostrov chlubit pestrou skladbou vegetace. Roste zde nejméně 700 endemických druhů rostlin. V pralesích můžeme najít orchideje, ibišky, přesličníky, kryptomerie, tamaryšky a naše staré známé „pokojové“ rostliny. S faunou je na tom ovšem ostrov hůře – jelikož nikdy nebyl součástí pevniny, jeho původními obyvateli byli převážně ptáci, hmyz a pestrá populace živočichů obývajících korálové útesy.

Problematika ochrany životního prostředí Díky velké diverzitě zdejších ekosystémů se ostrov dostal pod ochranu UNESCO. To je však trnem v oku zdejším zemědělcům a developerům. Kvůli přísným evropským zákonům museli jedni omezit

Ateliér „Vyrob si peněženku z tetrapaku“, připravený Association Arterre pro děti z Bras Panonu. Foto Bc. Marie Střítecká Přestože je ostrov na první pohled malý, díky nesmírné členitosti terénu, velké pestrosti přírody a kultury získává návštěvník pocit, že se ocitl v nekonečné rajské zahradě. Pobyt zde ztrpčuje jen přebujelá a nefunkční byrokracie, ale to je na jiné a delší povídání. Mgr. Lukáš Kala doktorský student Humanitní environmentalistiky

Inspirace z jiných krajů

Problémem ostrova jsou zavlečené druhy rostlin, které vytlačují druhy původní. Mezi invazivní druhy patří např. hortensie, begonie a býčí tabák, které se do volné přírody dostaly ze zahrádek. Úhlavním nepřítelem avifauny se staly již před staletími krysy, které připluly s prvními námořníky. Zdejší ptáci, navyklí žít v bezpečí před pozemními predátory, jim nedobrovolně nabízejí svá vejce jako zpestření jídelníčku, který se dnes skládá převážně ze zbytků zanechaných turisty.

27

Kam na výlet Mandloňový sad – chlouba Hustopečí Mandloňové sady v Hustopečích jsou největší v České republice. Vysazované byly v okolí Hustopečí od začátku padesátých let minulého století a v době největšího rozmachu zde rostlo asi 50 tisíc mandloní na 185 hektarech. V současnosti zde zůstává posledních asi 1150 stromů ve dvou sadech. Mandloň obecná, dosahující výšky až pěti metrů, patří do čeledi růžovitých a rodu slivoní, stejně jako broskvoň, třešeň nebo švestka. V okolí Hustopečí lze spatřit i její „příbuznou“, mandloň nízkou, která je u nás přísně chráněná. Jedná se o nízký keř, který ve druhé polovině dubna kvete růžovými květy. Meze nad severním okrajem nedaleké obce Popice jsou jedním z mála míst na jižní Moravě, kde se vyskytuje. Mandle, jádra z pecek mandloní, zná bezpochyby každý – využívají se především v cukrářství, ale také k výrobě oleje, v léčitelství i v kosmetice. Původní areál rozšíření mandloně obecné sahá od Malé Asie po Írán a Afghánistán. Pěstováním se rozšířila na východ až do Číny a na západ do Středozemí. V současnosti se pěstuje na celém světě v místech s vhodnými klimatickými podmínkami. Vyžaduje dlouhé a teplé léto a krátkou zimu. Takové podmínky u nás splňují právě prosluněné svahy v okolí Hustopečí, ležící v nejteplejší oblasti České republiky.

a město získalo dotaci od Nadace Partnerství na zdravotní ořez prvních 210 stromů. Další prostředky získalo město v roce 2010 od Nadace VIA. V rámci rozsáhlého projektu bylo zdravotním řezem ošetřeno dalších více než 500 stromů, byl odstraněn téměř jeden hektar náletových dřevin a ke každému sadu byla nainstalována informační tabule. Při odklízení ořezaných větví a vykáceného náletu ze sadů pomáhaly téměř tři stovky dobrovolníků, zejména žáků místních škol a členů občanských sdružení. Díky poloze na návrších je ze sadů krásný výhled do širokého okolí. Sady jsou zasazené do mimořádně zachovalé a hodnotné přírody. Jsou doslova obklopeny lokalitami, jež patří k nejvýznamnějším v rámci České republiky i Evropské unie. Z tohoto důvodu byly také zařazeny do evropské soustavy území Natura 2000, která chrání nejvíce ohrožená přírodní stanoviště a rostlinné a živočišné druhy. Od března letošního roku je v sadu na Hustopečském starém vrchu navíc pro návštěvníky zpřístupněna turistická rozhledna. K sadu na Kamenci přiléhá z jihu i ze severu evropsky významná lokalita Kamenný vrch u Kurdějova. Chrání stanoviště stepních trávníků a malé plochy dubohabrových lesů. Z rostlin je předmětem ochrany hadinec červený a z dalších vzácných druhů se zde vyskytuje například koniklec velkokvětý, sasanka lesní, hlaváček jarní nebo vstavač vojenský. Do soustavy Natura 2000 byla zařazena lokalita Přední kopaniny, která přiléhá k sadu na Hustopečském starém vrchu, a to kvůli ochraně cenných stepních trávníků. Ze vzácných rostlin zde roste bělozářka větvitá, pětiprstka žežulník pravá, hořec brvitý, oman mečolistý a mnoho dalších.

Nejkrásnějším obdobím pro procházky mandloňovými sady jsou měsíce březen a duben, kdy jsou stromy obsypány množstvím růžových květů. Foto archiv města Hustopeče

Kam na výlet

Historie mandloní na našem území Pěstování mandloní u nás sahá až do 17. století. První rozsáhlé sady však byly vysazeny ve snaze o soběstačnost socialistického hospodářství až v roce 1949 v Hustopečích na ploše více než 9 hektarů. Během několika následujících let byly vysazovány další stromy a rozloha sadů se stále rozšiřovala. V době největšího rozmachu v 60. letech tak rostlo v Hustopečích okolo 50 tisíc stromů na 185 hektarech. Postupně však mandloně začaly ustupovat perspektivnějším meruňkám. Sady se zmenšovaly, až opadl zájem i o úrodu z posledních dvou sadů. Mnoho let bez jakéhokoli ošetřování a prořezu stromů se neblaze podepsalo na jejich stavu – větve v korunách se zahušťovaly, prosychaly a často se rozlamovaly. Navíc se v sadech začal rozšiřovat nálet nežádoucích dřevin, včetně invazního akátu (původem ze severní Ameriky). Pokud by mandloňové sady zůstaly i nadále bez péče, dal by se očekávat jejich postupný zánik během několika let.

28

Sady v současnosti První sad se nachází v lokalitě Kamenec, má rozlohu 1,7 hektarů a roste v něm asi 400 stromů. V druhém sadu na Hustopečském starém vrchu roste přibližně 750 mandloní na ploše necelých 4 hektarů. Získání sadů do vlastnictví města vytvořilo předpoklady pro zajišťování trvalé péče. Od roku 2007 začala být kultivována půda

Cílem města je zajistit dlouhodobou existenci sadů, této místní rarity, a vytvořit zde atraktivní a příjemné místo pro procházky místních občanů i návštěvy turistů. Takové, aby se zde lidé cítili dobře a rádi se sem vraceli. Mandloně jsou kouzelné zejména v době květu během března a dubna. Od září zase mohou návštěvníci ochutnat mandle utrhnuté přímo ze stromů. Ing. Miroslav Hanzlíček vedoucí odboru životního prostředí Městský úřad Hustopeče

Květy mandloní jsou nápadně velké, v průměru mívají 3 cm i více. Foto archiv města Hustopeče

1/2012

Kam na výlet Přírodní zahrady jižní Moravy V loňském roce přibyla na plotech čtyřiceti jihomoravských zahrad plaketa s ježkem a pampeliškami. Ocenění Přírodní zahrada za spolupráci s přírodou místo boje proti ní je signálem, že existují lidé, kteří nechtějí mít pouze vzorně vyklizené pozemky s trávníkem a tújemi ani stříkané zeleninové lány s co nejvyšším výnosem. O co jim tedy jde? Před několika lety se daly dohromady neziskové organizace Ekologický institut Veronica, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Chaloupky z Vysočiny a občanské sdružení Přírodní zahrada z jižních Čech, aby k nám přivezly inspiraci z Dolního Rakouska, kraje hned za našimi hranicemi. Dolní Rakousko se totiž rozhodlo propagovat jako kraj zahrad a místní vláda dělá vše proto, aby se to povedlo. Zdůrazňována je tu estetická stránka, ale neméně důležitým kritériem se stala ohleduplnost k životnímu prostředí. Uvědomíme-li si, že rozloha všech zahrádek v Dolním Rakousku dohromady je větší než rozloha místních chráněných území, pochopíme, že z hlediska ochrany přírody jsou majitelé zahrad někdo, s kým stojí za to mluvit. Projekt „Natur im Garten“, na kterém se podílí dolnorakouská vláda a síť ekologických poraden „umweltberatung“, finančně podporuje vznik nových veřejných přírodních zahrad, nabízí zájemcům poradenství (služba Zahradní telefon vyřídí ročně 35 tisíc dotazů), konzultace na zahradách, vzdělávací akce a propaguje zahradní turistiku. Tisíce návštěvníků jezdí do Tullnu na reprezentativní výstaviště přírodního zahradničení či do Arche Noah, kde uchovávají mizející genofondové bohatství starých odrůd zeleniny a ovoce. Díky přeshraniční spolupráci nabízejí české neziskové organizace i u nás v kraji Jihočeském, Jihomoravském a na Vysočině podobné služby veřejnosti jako v Rakousku – od poradenství přes exkurze a odborné semináře až po vydávání tematických knih. V roce 2011 získalo v Jihomoravském kraji 40 zájemců plaketu Přírodní zahrada a tento rok je budou další následovat. Oceněné zahrady ze všech koutů nejen jižní Moravy jsou k prohlédnutí na www.veronica.cz/ekomapa. Podívejte se, jestli nějaká není i ve vašem okolí. Majitelé jsou ochotní podělit se o své zkušenosti.

Jak vypadá přírodní zahrada Co je vlastně na zahradě tak nepřírodní, že vznikla speciální kategorie „přírodních zahrad“? Takovou otázku si klade člověk, kterému nejsou jasné souvislosti mezi celkovým stavem životního prostředí a činností zahradníka. Na první pohled může být zahrada ekologickou ctností – nezastavěný prostor zeleně, který klimatizuje okolí, vyrábí kyslík a filtruje vzduch, zpracovává biologický odpad, nacházejí na něm domov a potravu různé druhy rostlin a zvířat. Realita mnoha českých pozemků okolo domu tomu však odpovídá jen zčásti nebo skoro vůbec. Základem filozofie přírodního zahradníka je připustit, že na zahradě není pánem jenom on. Mají tu místo i škvoři, slunéčka, čmeláci a motýli, rehci a sýkory, krtci, ještěrky, a dokonce i užovka – zkrátka

živočichové, kterým v zastavované krajině ubývají úkryty. V přírodní zahradě tu a tam najdeme hromadu kamenů, mrtvé dřevo, jezírko, nesekaný luční kout či živý plot z jedlých keřů. Zároveň ale také zeleninu a ovoce, kvetoucí trvalky a spoustu odpočinkových prvků podle přání majitele – zahrada zdaleka nemusí být „jen“ džunglí. Nechybí kompost, využívání dešťové vody, cestičky z přírodních materiálů propustné pro vodu, u zeleniny mulčování a smíšené kultury více druhů u sebe. Hlavní jsou ovšem tři základní pilíře: nepoužívání umělých hnojiv, protože dlouhodobě půdu vyčerpávají a vyrábějí se za použití velkého množství ropy, nepoužívání pesticidů, protože přidávají do ekosystému toxické látky, a nepoužívání rašeliny – její těžbou se totiž poškozují vzácné biotopy, kterých je v krajině málo. Přírodní zahrádkář výdobytky agroprůmyslu prostě nepotřebuje. Odpadá tak kolotoč těžby ropy, chemické syntetizace a znečišťování, dalekého dovozu, obalů a odpadů. Zahrada má schopnost fungovat sama jako skoro uzavřený systém, se zahrnutím člověka, který přidává svoji práci a bere si úrodu.

Ježek u vás doma Připadá vám, že je i vaše zahrada přírodní? Není divu, takových zahrad je pořád relativně dost, ovšem ne každý je považuje za něco, na co by měl být hrdý a inspirovat tím své okolí. Pokud chcete dát najevo, že vaše zahrada jde správným směrem (a že příroda se nechrání jen v rezervacích), můžete se ucházet o plaketu Přírodní zahrada. Stačí vyplnit a poslat přihlášku a v dubnu či květnu můžete čekat návštěvu našich odborných zahradních poradců. Podívají se, zda zahrada splňuje několik kritérií z přihlášky, poradí vám a zkonzultují s vámi, jak se o ni ještě lépe můžete starat. V červnu pak proběhne slavnostní předání plaket, kde se jistě setkáte s podobně naladěnými zahradníky a zahradnicemi. Smyslem celého projektu je tvořit síť přírodních zahrad, spojovat myšlenky a nápady, podpořit ty, kteří si někdy mezi „uklizenými“ zahrádkami sousedů připadají se svými metodami osamocení. Plaketu ale může získat i škola či školka (takových už máme v Jihomoravském kraji sedm) nebo veřejná instituce, třeba správa chráněné oblasti, penzion, muzeum, volnočasové centrum... Kdokoli, kdo ví, že jeho ekologicky šetrné chování na zahradě hned pocítí malý či větší ekosystém, zvířata a rostliny – a to stojí za to ukazovat ostatním. Více informací na www.veronica.cz/prirodnizahrady. Bc. Veronika Fišerová ekologická poradkyně, projekt Přírodní zahrady, ekozemědělství a potraviny Ekologický institut Veronica

Kam na výlet

Co je přírodní zahrada? Na přírodní zahradě se nepoužívají umělá hnojiva, chemické postřiky ani rašelina. Zato se tu vytváří místa pro volně žijící živočichy a rostliny, používají se k přírodě šetrné postupy, kompost, dešťová voda, mulčování a smíšené kultury zeleniny. Chcete-li dát najevo svoji filozofii, udělíme i vám plaketu Přírodní zahrada.

29

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

1. Veřejná obecní zahrada KY.BY (kytky – byliny) v Chlumanech 2. Mrtvé dřevo jako úkryt pro hmyz lze do zahrady zakomponovat velice elegantně – zahrada rodiny Ziegler v Dolním Rakousku 3. Oáza klidu ve městě – zahrada Střediska ekologické výchovy Cassiopea v Českých Budějovicích 4. Vyvýšený záhon se zeleninou v MŠ Pastelky, Brno 5. Přírodní zahrada rodiny Sedlákovy z Němčan 6. Jezírko jako důležitý biotop na zahradě Dany Křivánkové v Lovčicích 7. Okrasná přírodní zahrada u penzionu rodiny Žáčkových ve Vřesovicích 8. Ochrana sazeniček rybízu proti slepicím na zahradě Vandy Křivánkové v Nížkovicích

Foto archiv Ekologického institutu Veronica

5, Brno IČO

Recommend Documents