4číslo M A G A Z Í N. REPORTÁŽ: Hranipex Komorovice výjimečná a ojedinělá stavba. ROZHOVOR: Bohumil Pavlas: Od dětství mě energetika fascinovala

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.

4 č íslo

M A G A Z ÍN

REPORTÁŽ: Hranipex Komorovice – výjimečná a ojedinělá stavba ROZHOVOR: Bohumil Pavlas: Od dětství mě energetika fascinovala… PROJEKTY: Nová dominanta Prahy 5 – Prague Towers, Luxusní bydlení u Vltavy, Patologie Hradec Králové, Čistírna odpadních vod Pečky, Ohlédnutí – ROSS na Slovensku TRENDY: Vysočinu rozpůlí dráty vysokého napětí

10

2 / Reportáž

ÚVODNÍK

OBSAH

Čekají nás zajímavé akce a musíme být připraveni!

ÚVODNÍK Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1

Zdravím vás, milí přátelé, dostává se vám do rukou v pořadí deváté číslo ROSS Magazínu. Jsem rád, že ho čtete! Spolu s redakční radou vybíráme zajímavosti, které by vám mohly být blízké. Hned další dvě strany o jedinečné a naprosto výjimečné zakázce v Komorovicích zaujmou podle mého názoru každého. Ani tentokrát nemohu říci - máme vyhráno! Nemáme, byť parlamentní volby nedopadly pro české firmy nejhůř. Bude se výrazně šetřit, proto je nutné počítat s poklesem velkých státních zakázek. Naše společnost je ale hodně spjatá se soukromým sektorem a také s exportem, kde mají úspory trochu jiný rozměr. Každopádně stavebnictví nepokvete. Díky našim dobrým kontaktům a také obchodním schopnostem máme dostatek práce mimo Českou republiku. Jak jistě víte orientujeme se na východ do zemí bývalého Sovětského svazu. Práce je tam zřejmě dostatek a svědčí o tom nově uzavírané kontrakty. Co ale nesmíme opomíjet, jsou jazyky. Měli bychom se všichni učit, abychom dobře komunikovali. V tom tkví velká část úspěchu a nemusí to být jen u manažerského jednání. Například dobře rusky musíme mluvit i na stavbě. Koneckonců jsme pořád generace, které byl tento slovanský jazyk dlouhou dobu vštěpován jako ten hlavní. Dnes, jak se zdá, stojí ruština na stejné pozici jako třeba angličtina. Je to zkrátka téměř šestina světa a tomu odpovídá potenciální byznys. Stále více pronikáme do nových oblastí, které nás posouvají o velký kus dopředu. Mám na mysli průmysl a energetiku. Nová divize mě přesvědčuje, že má své pevné místo ve struktuře naší společnosti. V České republice se plánují další obrovské stavby. Jen namátkou - dostavba Temelína, paroplynová elektrárna Počerady a další. To jsou akce, o které bychom se chtěli ucházet. Naše činnost se tedy rozvíjí a jsem přesvědčen, že těmi správnými směry. Vytrvejte prosím, neodmítejte nejrůznější vzdělávací programy a buďte loajálními zaměstnanci. Jedině s takovým kolektivem můžeme dělat dobrý obchod, který bude prospěšný pro nás všechny. Přeji vám hezký zbytek podzimu a šťastné Vánoce. Roman Stryk, generální ředitel

reportáž Hranipex Komorovice – výjimečná a ojedinělá stavba ............................. 2/3

ROZHOVOR Bohumil Pavlas: Od dětství mě energetika fascinovala ................................. 4

ROZHOVOR Miloš Jirka: Nikdy neříkej nikdy! ........................................................................... 5

ROSS aktuálně Nová dominantka Prahy 5 - Prague Towers, Luxusní bydlení u Vltavy, Patologie Hradec Králové, Čistírna odpadních vod Pečky ........................... 6

ROSS aktuálně Ohlédnutí - ROSS na Slovensku .......................................................................... 7

ROZHOVOR Marcela Váňová: Říkají mi rybička ........................................................................ 8

HISTORIE Elektrifikace Německého Brodu a okolí ............................................................ 9

TRENDY Vysočinu rozpůlí dráty vysokého napětí ........................................................... 10

FOTOSOUTĚŽ ROSS na cestách ................................................................................................... 11

slovensko 12 rokov, 4 vlády a niekoľko míľnikov ............................................................... 12

TUNISKO Relativně bezpečný turistický ráj ....................................................................... 13

ROSS PODPORUJE Handicapované spolupracovníky ....................................................................... 14

POZVÁNKY Uvidíme se v Oku .................................................................................................... 15

UŽITEČNÉ Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16

REPORTÁŽ:

Hranipex Komorovice – výjimečná a ojedinělá stavba

Akciová společnost Hranipex a. s. investuje obrovské částky do svých administrativních a výrobních prostor. ROSS Holding pro ni staví v Komorovicích, kousek od Humpolce kancelářské prostory a skladovací halu. To vše pod taktovkou architekta – vizionáře Luďka Rýznera. Kanceláře i sklady jsou svým uspořádáním naprosto unikátní, a to jak použitými materiály tak i postupem stavby. Hala má splynout s okolním terénem, a proto jí místo fasády ozdobí popínavé rostliny.

Přijíždím do Komorovic pár dnů před předáním administrativní části, na místě finišují elektrikáři, kteří zapojují svítidla, ženy myjí okna a nade vším dohlíží investor – majitel společnosti Hranipex a. s. Na druhé straně rozsáhlého nádvoří jsou další pracovníci ROSSu a staví tam mým laickým okem jakési police. „To, co vidíte, je budoucí přístavba skladové haly,“ vítá mě na staveništi projektový manažer Tomáš Rousek, který za zakázku zodpovídá. „Stavíme regálové police, které jsou současně nosným prvkem pro opláštění a střechu,“ dozvídám se dál. Jde to prý poměrně rychle, na hotovou podlahu se jen šroubují nebo pomocí speciálních pojistek připevňují hotové kovové díly. „Technologicky je to všechno nestandardní, všechno naopak,“ kroutí poprvé hlavou Tomáš Rousek. Prvně podlaha, potom konstrukce, která se na závěr pokrývá kompozitovými panely. Na nich budou nerezová lanka. Ta za několik let poslouží popínavým rostlinám k pokrytí celé haly.

2 / Reportáž

Na místo přijíždí také architekt – autor všech nápadů Luděk Rýzner. „Zadání znělo - postavit levný zakladačový sklad. Je to sice úplně obrácená technologie, kupodivu to ale vyjde podstatně levněji, než kdybychom stavěli klasickou ocelovou halu,“ vysvětluje. Zelenou přírodní fasádu nezvolili náhodou. „Společnost Hranipex je velmi šetrná ke svému okolí. Tady v průmyslové zóně zabrali velký kus pole a zelenou halou chtějí část zeleně vrátit. Dobře to bude působit nejen na samotné pracovníky, ale i na obyvatele přilehlých Komorovic, kteří žijí jen desítky metrů od průmyslového areálu. A navíc, a to je podstatné, to hezky vypadá,“ říká architekt, který je autorem i ostatních objektů. Ten nejblíže hlavní silnici, spojovací komunikaci z jižních Čech na dálnici D1, je pokrytý rezavým plechem, což není u architekta Rýznera

poprvé. Například v Humpolci stojí subtilní rodinný domek s touto atypickou fasádou. Otáčíme se a míříme do administrativní budovy hned naproti. ROSS tam zhotovuje nástavbu druhého podlaží. „Od schodů nahoru je to naše,“ směje se mezi dveřmi Tomáš Rousek. Překvapení neskrývám hned mezi dveřmi. Vidím zasedací místnosti ve tvaru kruhu, světla připomínající zauzlovanou punčochu, dubovou podlahu a zvláštní stoly. „To jsou typické znaky objektů firmy Hranipex, podlaha kantovka obzvláště. Investor si přál kulaté zasedací místnosti, čili žádná segmentová skla, vše přesně ohýbané,“ říká architekt. To nejzajímavější nás ale teprve čeká. Jdeme po schodech nahoru, tedy do míst, které stavěl ROSS. Opět dubová

podlaha, kulaté zasedací místnosti doplňují hranaté boxy a zvláštně vypadající stoly. Druhé patro stojí na monolitických betonových sloupech, jinak jde o klasickou ocelovou konstrukci s prosklenými stěnami a střechou, kterou pokrývá PVC. „Betonové sloupy nebo konstrukce jsou celkem běžné, ostatní použité materiály ale vůbec běžné nejsou,“ kroutí podruhé hlavou Tomáš Rousek a pokračuje: „Tam vidíte stěnu pokrytou benátským štukem, hned vedle je marocký štuk, což jsou nadstandardní, velice luxusní a také drahé povrchy. A co dodat k milánským travertinům. Milánský travertin trochu připomíná klasický mramor.“ Takové materiály nejsou

v objektech pro podnikání typické a na Vysočině ani v obytných domech zvlášť. Navíc v tomto případě jsou travertinové desky použité u sociálního zařízení a také jako předělová stěna přímo v ředitelně. „Je to přání investora, chce se zkrátka odlišovat,“ stručně vysvětluje architekt Rýzner a dodává, že používali také exotické dřevo makasar a speciální materiál corian. V nastavěném patře je dvojitá podlaha, kde jsou ukryty veškeré rozvody. Topení a zároveň chlazení v letních měsících je zajišťováno ze stropu pomocí speciálních jednotek. Znovu se obracím na Tomáše Rouska: „Nejhorší bylo stěhování těch travertinových desek. Každá

váží asi 350 kilogramů, jsou tenké a poměrně dost křehké. Naštěstí jsme to v osmi lidech zvládli bez úhony, jinak bychom si asi dost vydělali,“ dodává s úsměvem na rtech. „Je to pro mě naprosto výjimečná, ale současně nesmírně zajímavá stavba. Možná je škoda, že takových odvážných a nebojácných investorů není víc.“ Společnost Hranipex a.s. je předním výrobcem nábytkových hran a má své pobočky kromě České republiky také na Slovensku, v Polsku, Rumunsku, Německu, Maďarsku a na Ukrajině. ROSS Holding už pro tuto dynamicky se rozvíjející firmu stavěl v Polsku. (rah)

Společnost Hranipex investuje nemalé částky do svých administrativních a výrobních budov. Příkladem jsou i ty nejnovější v Komorovicích.

Reportáž / 3

ROZHOVOR:

BOHUMIL PAVLAS:

Od dětství mě energetika fascinovala… Každé setkání s Bohumilem Pavlasem je příjemné, inspirativní a 77 let bych mu rozhodně nehádal. Je stále svěží, neuvěřitelně v obraze a vždy má čerstvé a zajímavé informace. Celý svůj život zasvětil energetice. Ve svých volných chvílích spravuje muzeum energetiky v rozvodně Perknov v Havlíčkově Brodě a také tam velmi zasvěceně provází. Jiné zájmy nemá, vždyť tahle jedna velká záliba stačí, říká s úsměvem.

Přinášíme rozhovor s pamětníkem, který popisuje dobu, kdy ještě elektřina nebyla součástí obrovského byznysu.

Kudy vedla vaše cesta až pod dráty s vysokým napětím? Když jsem byl dvanáctiletý kluk, chodili do vsi Krasoňova u Humpolce takzvaní obvodoví dozorci. Konkrétně u nás to byl pan Šálený a pan Kubík. A tehdy to začalo. Přitahovalo vás to? Doslova mě to fascinovalo. Oni chodili po vsi, vybírali za elektřinu, tenkrát ještě ve dvouměsíčních intervalech. Jeden pán byl z daleka, můj otec dělal v té době starostu a on u nás spal. Nakonec jsem usiloval o to, jít řemeslo studovat. Když jsem vyšel školu, tak jsem se tam, sice s problémy, ale dostal. Ještě působila akciová společnost Jihočeské elektrárny a všichni zaměstnanci tam dávali své děti. Já jsem byl snad jediná výjimka v Českých Budějovicích. Dohromady nás bylo osm učňů. Někteří lidé mají z vysokého napětí strach, vy asi ne. Ne, v žádném případě, ani dnes se toho nebojím. Měl jsem jen tři drobné úrazy (smích). To ani nestojí za řeč. A pokaždé to bylo mojí vlastní neopatrností. Vraťme se zpátky do 40. let, kdy jste začal pracovat. Co všechno jste dělal? Už v učení jsem byl v takových partách a pracovali jsme na elektrifikaci Šumavy, stěhovali jsme se ode vsi ke vsi, jak se říká, bylo to veselé. Byla to těžká práce,

4 / Rozhovor

všechno jsme dělali rukama - kopali, stavěli sloupy, natahovali dráty. To jsem dělal po celou dobu učení, pak jsem pracoval ještě rok na Prachaticku a Sušicku. Potom jsem byl přidělený na práce do Humpolce k Jihočeským elektrárnám. Jak vůbec v té době vypadala přenosová soustava, dá-li se vůbec o přenosové soustavě mluvit? S dnešním systémem se to absolutně nedá srovnat, poněvadž každá oblast byla napájena samostatně, třeba Humpolecko mělo hlavní zdroj proudu na Želivce, ještě existovaly městské elektrárny – Humpolec, Havlíčkův Brod, Chotěboř. Vesnice už byly od elektráren napájeny vysokým napětím, na nízké napětí byly utvořeny elektrárenské svazy, konkrétně v Brodě to byl Posázavský svaz. Tehdy nebyla elektřina takový byznys jako dnes. To vůbec ne, byla to především služba odběratelům. Bylo jí málo, šetřilo se, byla i taková doba, že jsme jezdili po vesnicích a koordinovali výmlaty obilí. Dávali jsme kvóty, třeba tady deset, tady dvanáct kilowatt. Asi tři roky se to takto dělalo. V trafostanici měli jistič a když to přetáhli, tak nesvítila celá vesnice. Zodpovědný byl tehdy předseda místního národního výboru. A pak přišly nové technologie, jaderné bloky… A montér má jeřáb, plošinu, neznají stu-

pačky na sloupech, nic takového. Dnes je všechno digitalizované, všude jsou počítače, s naší původní prací to nemá nic společného. My jsme ještě jezdili na kolech, tahali žebříky. Mám jednu vzpomínku, když jsme s kolegou jeli po havlíčkobrodském náměstí, já vpředu, druhý vzadu a toho zadního jsem hodil do kašny. Pak jsme nářadí tahali na káře a první auto byl ruský GAZ. To bylo v roce 1964. Měli jsme také Jawu Minor a Opel. Sloupy byly jiné, dnes je všechno kovové a betonové, my jsme stavěli dřevěné sloupy, byly od asfaltu a špíny bylo dost. Kam podle vás spějí moderní energetické technologie? Republika je dostatečně dobře zásobená, jen teď s výstavbou nových bloků Temelína vyvstala potřeba linky do Mírovky (pozn.: podrobněji na straně 10). Projekt je to ale starý desítky let, Temelín měl totiž už tehdy mít čtyři bloky a ne dva. My si povídáme ve vašem království, v malém muzeu energetiky v Havlíčkově Brodě. Na co sem lákáte veřejnost? My jsme čistě historické muzeum, nikoli moderní. Máme tady stovky exponátů a díky pochopení ředitelů našeho podniku všechno zůstalo tady. Suverénně nejstarší je kmitoměr z roku 1913, který je stále funkční, všechno je vlastně funkční. Máme tady dokumenty z dob elektrifikace Německého Brodu, Okrouhlice a dalších. (rah)

ROZHOVOR:

MILOŠ JIRKA:

Nikdy neříkej nikdy!

Mnozí si pamatují, jak Miloš Jirka stál s majzlíkem a kladivem na stavbě a tahal dráty. Dnes v pozici výrobního ředitele divize Průmysl a energetika na ty časy rád vzpomíná. Pracovat rukama je mu zkrátka bližší než dělat administrativu. K manažerské funkci to ale patří, i když nejlépe se cítí opět na stavbě. Doma v Jihlavě se na něj kromě manželky těší tři děti a jeho celoživotní vášeň – mineralogie. „Nikdy neříkej nikdy!“ Jak tomu mám rozumět? Nikdy jsem nechtěl být úředníkem, respektive řešit papíry a administrativu. A jak jsem dopadl? Papíruji téměř denně. A pak jsem si říkal, že si nikdy nevezmu ženskou, která je vyšší než já. A vzal jsem si ji (smích).

Máte nějaký hodnotný exponát? Mám třeba nádherný barevný turmalín vrostlý do záhnědy. Přivezli mi ho z Mongolska. To je hodně cenné, ale především pro mě jako sběratele, ne na trhu.

A cítíte se spíš jako otec od dětí nebo jako výrobní ředitel? No, občas se i doma cítím jako výrobní ředitel (smích)! Přijíždím domů po delší době a nebývá vždy vše v pořádku. Manželka říká: „ten udělal tohle, ten zase tamto, táto srovnej to!“ Je těžké to řešit. Manželka se snaží, ale čeká pomoc s výchovou i ode mě.

Kde získáváte další cenné minerály? Po světě moc nejezdím, ale angažuji známé, kteří někam jedou, aby mi vzorek dovezli. Občas podnikneme nějaký výlet, třeba do Alp. Ale Česká republika a Slovensko jsou jednoznačně mineralogické velmoci, kde se dá narazit na skutečné skvosty. Jen to chce čas a trpělivost nebo pořádný bagr. Před časem jsem sháněl dynamit, bylo by to asi jednodušší hledání třeba tři metry pod zemí (smích).

Má to vůbec nějaké řešení? Asi má. Snažím se s nimi trávit volné chvíle, dovolenou. Mám svého velikého koníčka mineralogii a děti k němu také vedu. Naše společné pobyty trochu nenápadně vybírám podle lokalit, kde se dá něco najít. Snad v nich tak probouzím zájem, každý člověk musí mít nějaké koníčky.

Rodina vám ale fandí, nebo ne? Ano. Manželka se občas podívá do zahraničí nebo na zajímavá místa u nás, i když by nejraději jezdila po hradech a zámcích. Myslím ale, že mi to trpí. Když někde zalezu do čtyři metry hluboké díry, tak říká: „Já se na to nebudu koukat a odejde.“ A já na to: „Až to spadne, tak pomoc ani nevolej.“

Kdy se ve vás probudila mineralogická touha? Já už se tak narodil. Pamatuji si, že v Jihlavě u kostela svatého Jakuba se mi líbila taková krásná dlažební kostka a chodil jsem tam tak dlouho, až jsem ji vydoloval.

Pojďme z té čtyři metry hluboké díry zpátky do práce, vy jste začínal jako obyčejný elektrikář. Bavilo mě to moc, člověk měl zajímavou činnost, chodil jsem domů s čistou hlavou. Teď se naplno věnuji tomu koníčku, protože mi chybí aktivní vyžití.

Ale manažerská pozice skýtá i jisté výhody… Samozřejmě, člověk se chce někam posunout. A pokud jsou možnosti, tak proč ne. Měl jsem jasné cíle a šel jsem za nimi. Stavby, po kterých dnes jezdíte, v některých lidech možná vyvolávají respekt, přeci jen systému v elektrárně nebo železárně málokdo rozumí. Co to vyvolává ve vás? Mě tyhle velké zakázky vždy lákaly. Lákaly mě z hlediska objemu, zajímavosti a také prestiže. Složité to není a strach to také snad nenahání. Musím si vše srovnat, věnovat se přípravám. Bez toho by špatně dopadla i obyčejná malá akce kupříkladu v rodinném domku. Třeba v tepelné elektrárně v Ledvicích řešíme dvanáct nezávislých požárních systémů.

Energetika, nové trendy a mineralogie – to jsou zájmy Miloše Jirky.

Energetika se v podstatě musí vyvíjet vzhledem k potřebám lidské společnosti. Znamená to, že o práci se bát nemusíte… Přesně tak, má se stavět paroplynová elektrárna v Počeradech, v Prunéřově je rekonstrukce, má se dostavovat Temelín, rekonstruovat Dukovany. Velkých akcí je opravdu hodně a jsou v řádu desítek až stovek miliard korun. Potřeby neustále stoupají a zatím jiný pořádný zdroj než jádro nebo teplo neznáme. Perpetum mobile nikdo nevymyslel a v dohledné době asi nevymyslí. (rah) Rozhovor / 5

ROSS AKTUÁLNĚ Nová dominanta Prahy 5 – Prague Towers Luxusní bydlení u Vltavy Mnoho domů, kde zaplatíme za metr čtverečný i 200 tisíc korun, opravdu není. Lidé z ROSSu na takovém pracují. Rezidence Kampa na jednom z nejkrásnějších míst v Praze nabízí nebývalý luxus, ale současně prakticky neomezené možnosti pro budoucí nájemníky. „Rezidence Kampa je neorenesanční činžovní dům ve Všehrdově ulici na Malé Straně. Stojí v nejatraktivnější zóně historického jádra Prahy, právem označovaného za součást světového architektonického dědictví. Nedaleko rušného centra odbočíte do klidné uličky, sejdete po kamenných schodech a jste v jiném světě. Park Kampa ústí do míst, kde se po staletí scházela kulturní a společenská elita národa,“ chlubí se agentura, která byty prodává.

Svými jedenadvaceti patry se zařadí mezi nejvyšší budovy v Praze. Řeč je o obytném komplexu Prague Towers, což v překladu znamená Pražské věže. Platí to doslova. „Obytná stavba nabídne více než 280 luxusních bytů. Dům má podobu dvou věží s 21 nadzemními patry. V posledních patrech jsou v prodeji luxusní prémiové byty s krásným výhledem do okolí. Lokalita se nachází v blízkosti chráněné krajinné oblasti Prokopského a Dalejského údolí a je vzdálena jen pět minut chůze od stanice metra B Lužiny. Nedaleko se nacházejí mateřské a základní školy, zdravotnická zařízení, obchody a pošta. Sportovní vyžití zajišťuje několik okolních sportovních areálů, plavecký bazén pro děti a zimní stadion,“ uvádí na svých stránkách skupina Central Group. Dodavatelem stavby je akciová společnosti Průmstav, pro kterou ROSS Holding provádí kompletní elektroinstalace. „Fakturovat budeme necelých 22 milionů. Pro nás je to samozřejmě velmi prestižní akce,“ dodává šéf zakázky Jaroslav Plíšek. Práce v této části Prahy potrvají do podzimu 2011.

6 / Ross aktuálně

Jde v podstatě o přestavbu starého domu, kdy se pod dohledem statiků bourá veškeré vnitřní zdivo. Každý krok stavbařů sledují také památkáři. Vedoucího projektových týmů Tomáše Štancla překvapilo především parkoviště pro obyvatele domu. „Je to zakladačový systém, ale poněkud zvláštní. Zajedete s autem jakoby do garáže a zavřete dveře. Váš vůz je automaticky zaparkován

i s otočením o 180 stupňů. Když chcete znovu odjet, nemusíte couvat,“ popisuje Tomáš Štancl. Stavba je naplánovaná do léta 2011.

Patologie Hradec Králové ROSS Holding se podílí na stavbě nového pavilonu patologie, soudního lékařství a vasografie ve Fakultní nemocnici Hradec Králové „Dodáváme kompletní elektroinstalace, montujeme rozvaděče a také měření a regulace. Celý systém bude připojený do systému fakultní nemocnice,“ řekl vedoucí střediska projektových týmů Jaroslav Plíšek. Fingerlandův ústav patologie, pojmenovaný po slavném lékaři a primáři, se tak na dobu nezbytně nutnou přestěhoval do vedlejšího ústavu soudního lékařství. Finančně zakázka představuje více než 40 milionů korun a hotová bude na konci příštího roku.

Čistírna odpadních vod Pečky Dělníky v typických pracovních oděvech s nápisem ROSS jsme mohli potkat také na čističce odpadních vod v Pečkách u Kolína. „Provádíme tam kompletní rekonstrukci,“ říká projektový manažer Kamil Štěpnička, který velí zhruba dvě-

ma desítkám lidí. Termín dokončení stavby byl v září 2010. „Jsou tady provozní objekty – hlavní technologická linka a potom lisovna kalů.“ ROSS provádí hrubé stavební práce a rozvody. „Přebetonováváme veliké nádrže a instalovali jsme lapač štěrku. Ten je zde proto, aby se technologie nepoškodila,“ dodává. Na zakázce spolupracují i další střediska ROSSu. V dodávce totiž byly ocelové konstrukce a systém kanalizace.

Ohlédnutí – ROSS na Slovensku ROSS Slovakia vznikla na sklonku roka 2001 ako 100% dcéra českej materskej spoločnosti ROSS Holding. Firma vtedy sídlila v prenajatých priestoroch jednej kancelárie s jedným či dvoma kmeňovými zamestnancami. Elektriku sme robili vtedy aj teraz. Keď sa na to dívam spätne, tak za tých deväť rokov existencie firmy mi to príde, ako by som nastúpila ako prvák na základnej škole a dnes som niekde na pozícii inžinier. Asi to vystihuje ten vzostup, aký sa dial počas toho obdobia či už z pozície mňa samotnej, alebo z pozície firmy ako takej. Do práce bol postupne vnášaný systém, pravidelné stretávanie sa a hodnotenie zákaziek v priebehu realizácie či už zo strany odbornej – tej elektrickej ako aj ekonomickej. Akosi sme si osvojili pozerať na prácu komplexne, nie iba z toho svojho malého uhla. Ja tomu hovorím, že firma si pestuje a vychováva tých svojich správnych ľudí. Nikomu

z nás nepríde nijak zvláštne, že denne spolupracujeme s kolegami z holdingu, naopak má to priaznivý vplyv na slovenskú dcéru, nakoľko nemáme pocit odtrhnutia. Je to ako v dobrej rodine. Je dobré vediet, že na riešenie problémov sa dá kedykoľvek obrátiť na skúsenejších kolegov či priam na najvyššie vedenie. Tu pozorujem jeden veľmi vzácny fenomén – aj najvyššie vedenie z holdingu je dosť často medzi „bežnými“ zamestnancami a prakticky sa s nami delí o ten istý pracovný priestor. Ak môžem hodnotiť firmu z pohľadu ekonomiky, z pohľadu čísiel, tak áno. Boli roky dobré, lepšie, ale aj zlé, kedy sa nedarilo na trhu, resp. zákazky nevyšli tak, ako sme očakávali. A tu sa prejavia správne rozhodnutia vedenia firmy, správne naštartovanie ľudí a schopnosť poučiť sa aj z neúspechu. Napriek čiastkovým neúspechom je latka nasadzovaná čoraz vyššie, sú kladené aj na zamestnancov vyššie nároky, ale vlastne vďaka tomu zostávajú vo firme ľudia, ktorý chcú pracovať a sú za to aj patrične odmenení. V súčasnosti má firma 18 kmeňových zamestnancov, obrat je na úrovni okolo 5 milionů. Je to najmä vďaka správnemu managementu, správnemu výberu ľudí a samozrejme v neposlednom rade aj finančnej motivácii. Dnes ponúkneme prácu na stavebnom trhu nielen našim zamestnancom, ale aj mnohým subdodavateľom. Domnievam sa, že je to výborná cesta, napokon za všetko hovorí samotný rozvoj firmy.

Na začiatku jedna prenajatá kancelária s jedným či dvoma počítačmi, dnes má spoločnosť vlastné kancelárske priestory v Bratislave, ktoré vybudovala kúpou nehnuteľnosti, kde sú taktiež vybudované podkrovné apartmány na ubytovanie pre vlastných zamestnancov alebo aj návštevy. Vzhľadom k tomu, že spolupráca s materskou firmou je tak úzko prepojená, je priam nevyhnutné byť v dennom kontakte, čo nám umožňuje internet, zdieľanie spoločných serverov. Toto všetko by ale nebolo bez záujmu budovať slovenskú pobočku tak zo strany vedenia, ako aj lojálnych zamestnancov na Slovensku. Často mi je kladená otázka, aké to je pracovať s českými kolegami pod českým vedením. Napriek tomu, že patrím ku generácii, kde pre mňa čeština nepredstavuje jazykovú bariéru, domnievam sa však, že to nie je o českých kolegoch, českom vedení, je to o ľuďoch. Pre mňa osobne je maximálne motivujúci ten fakt, že mám tú česť pracovať vo firme, ktorá nestojí na jednom bode. Som presvedčená o tom, že ROSS Slovakia zďaleka nie je na konci so svojim rozvojom. Pokiaľ budeme „elektriku“ potrebovať, tak najlepšie ju vie robiť určite ROSS a verím tomu, že bude získavať dobré zákazky, dobre ich pripravovať, dobre ich menežovať, aby sme my účtovníci mohli účtovať len v tých kladných číslach.

Pokiaľ budeme „elektriku“ potrebovať, tak najlepšie ju vie robiť určite ROSS a verím tomu, že bude získavať dobré zákazky.

Autor: Katarína Cigánová, účetní ROSS Slovakia (rah) Ross aktuálně / 7

ROZHOVOR:

MARCELA VÁŇOVÁ: Říkají mi rybička

Cestovatelka, plavkyně, asistentka výrobních ředitelů divize Stavby a technologie – stručná vizitka Marcely Váňové. V řadách společnosti ROSS zaujímá své místo od roku 2005. Mezi muži se jí líbí, kupodivu využívá i svých znalostí a dovedností, které načerpala jako au-pair. V současnosti dálkově studuje vysokou školu – obor finance a řízení.

Marcela Váňová mluví velmi dobře anglicky. Když neví jak dál, používá ruce a nohy.

Říkají vám rybička. Proč? Začalo to tím, že chodím každý týden do bazénu. Ráda plavu už od malička, mimo jiné kvůli zádům. Mnozí nechápou, jak se můžu v šest hodin ráno cachtat ve studené vodě. Pro mě je to však vynikající relaxace, jelikož ve vodě alespoň na chvilku zapomenu na všechny starosti a problémy, které život přináší.

Dříve jste byla jako au-pair v Anglii. Říká se, že s muži je to jako s malými dětmi. Využijete i tyto zkušenosti? To máte pravdu, někdy si připadám jako jejich máma (smích)! Děti jsou občas rozverné, umanuté, šéfové mají občas obdobné stavy, zkušenosti se určitě hodí. A také jazyk – často mluvím anglicky, telefonuji do zahraničí, je to důležitá věc.

Plavete také v práci? Plavu (smích)! Plavu v příkazech, rozkazech a když je té práce moc. Tady se člověk rozhodně nenudí. Jsem asistentka, v podstatě taková holka pro všechno. Úkolů je hodně a když dostanu deset věcí najednou, tak v tom někdy lítám skutečně hodně. Pak je trapas, když mi někdo za hodinu volá a já nevím, co chtěl.

Co když voláte do nějaké exotické země, kde se nemluví anglicky? Domlouvám se rukama nohama! Po telefonu to moc nejde, většinou ale sklouzneme nějakým způsobem k té angličtině. Teď ale máme hodně zakázek v Rusku a s ruštinou mívám problém a neznám azbuku. Kolegové ale vždycky pomohou. Letos jsem byla v Mexiku, tam mluví spíš španělsky, anglicky jsem se ale domluvila na letišti, v hotelu a celkem s tím nebyl problém. Horší už to bylo třeba na tržnici, ale znovu přišly moje ruce a nohy.

Stává se vám to často? Snažím se, aby to byly spíš výjimky (smích). Mám všude upomínky, lístečky. Mám je v mobilu, v počítači, na stole, zkrátka všude. Jak se vám žije v převážně mužském kolektivu? Pracuje se mi perfektně. Mám dva starší bratry, od dětství se pohybuji převážně mezi chlapy. Baví mě to. Muži jsou bezprostřední, nic si nešuškají za zády jako ženy, řeknou všechno na rovinu. Cítím se mezi nimi fajn. Tohle mě tady drží nad vodou, máme perfektní kolektiv. Kromě vypjatých stresových situací si tady užiju i legrace.

8 / Rozhovor

Máte nějaký veselý zážitek se sluchátkem u ucha? Mám docela zajímavý. Jednou jsem volala na ambasádu Indie kvůli vízům a nějakým věcem do obchodní nabídky. A pan velvyslanec měl úplně šílený přízvuk. Vůbec jsem mu nerozuměla, bylo to hrozné. Nakonec jsem se ale s Jeho Excelencí nějak domluvila. V souvislosti s přízvukem si pamatuji, když jsem přijela do Anglie, tak v té rodině měli kromě čtyřletého děvčátka ještě staršího kluka a holku. A ti měli také zvláštní přízvuk, na který jsem si musela zvyknout, než jsem jim porozuměla.

Kromě plavání a sportování po práci také cestujete. Kde se vám nejvíc líbilo? Mně se líbilo snad všude, ale největší zážitky mám z pracovní cesty z Číny, kde jsem byla na předávání zrekonstruovaného zastupitelského úřadu. Krásné je to i v Mexiku, kde jsem byla na dovolené s kolegy. Podívali jsme se i do Cancunu k moři, to je opravdový ráj. Jinak každý rok jezdím do Británie, protože tam mám spoustu přátel a také bratra, který pracuje v Oxfordu. Velká Británie je demokratická země, o Číně a Mexiku se to říci nedá. Jak jste tam vnímala tento fakt? V Číně je jejich komunismus viditelný na první pohled. I když já jsem tam byla v roce 2008 pár měsíců před olympiádou, kdy se snažili centrum své metropole proměnit v něco jiného. Proto jsem už neměla tu čest vidět tržnice s psím masem ani dřevěné nebo plechové chatrče, kde lidé žijí. S angličtinou jsem ani tam neměla problém, přišli jsme ale také do míst, kde mluví jen tou jejich „hatmatilkou“, a to je síla. Máte nějakou zemi zaslíbenou? Mám, je to Nový Zéland a Austrálie. Už jsem měla několik vzplanutí, že tam odjedu klidně trhat jablka. Pořád ale stojím při zemi a rovněž nevím, jak by to přijali rodiče. U ROSSu ale zapouštím kořeny a tak prozatím zůstanu tady. (rah)

HISTORIE:

Elektrifikace Německého Brodu a okolí Dnešní člověk těžko chápe, že před dvěma staletími nebyl znám elektrický proud. Prvotním mediem ke svícení byl plyn a po něm petrolejová lampa. Vynálezce František Křižík začal se svými experimenty s elektrickou energií kolem roku 1880. Jeho obloukové lampy osvítily nejprve Písek, brzy poté Jindřichův Hradec a první městská elektrárna v Českých zemích vznikla roku 1888 v Praze na Žižkově. V Německém Brodě došlo k plošnému užívání elektřiny poněkud později. První krok k vybudování zdroje elektrické energie v Brodě sledujeme v roce 1896. Tehdy městské zastupitelstvo vypsalo jakési referendum, zda jsou občané schopni odebírat proud z plánované elektrárny. Každý stvrdil svůj souhlas podpisem. O šest let později byl uveden v činnost první zdroj, který se používal v místní nemocnici k osvětlení. „Dynamo mělo 10 koňských sil a poháněl ho lihový motor,“ uvádí se v archivních materiálech. V roce 1904 se ale situace radikálně změnila. Dokonce se spekuluje o možné korupci mezi tehdejšími zastupiteli. Z původně zamýšlené elektrárny totiž sešlo a v Německém Brodě vyrostla městská plynárna na svítiplyn. Tím se oddálilo plošné rozšíření elektřiny, zatímco okolní města jako Humpolec, Chotěboř, Pelhřimov a Jihlava měla své vlastní elektrárny dávno v provozu. Až po několika letech byl první proud do Brodu přiveden z Okrouhlice. Tam fungovala od roku 1911 vodní elektrárna na Sázavě, která patřila jistému panu Fillipimu (pozn. Okrouhlice, č. p. 19, výkon 6kW). Dodávala energii do okolních vesnic – do Babic, Nové Vsi, Lipnice nad Sázavou, Světlé nad Sázavou a do Dolního Města. O připojení k této elektrárně Německý Brod požádal až v listopadu 1915, tedy po vypuknutí

I. světové války. Dráty s vysokým napětím vedly ale jen do uprchlického tábora, který se nacházel na pozemcích dnešní psychiatrické léčebny. „V táboře byla postavena trafostanice v budově kotelny s výkonem 70kVA a současně vystavěli odbočku vedení vysokého napětí o výkonu 15 kVA v Kotlasově mlýně – dnešní vodárně,“ popisuje kronika. Když bylo celé vedení zprovozněno, psal se 12. květen 1916. Válka další rozvoj nového fenoménu pozastavila nebo minimálně přibrzdila. Okresní úřad c.k. hejtmanství ale už v červnu 1918 uvažuje o zřízení elektrárenských svazů. Bylo to po vzoru Přibyslavi. 13. listopadu téhož roku se tedy koná ustavující schůze Posázavského svazu v Německém Brodě. Ten se přiřadil k oblasti jižních Čech, kde sítě vysokého a nízkého napětí a trafostanice budovaly cekem čtyři svazy. V roce 1920 v Brodě vznikl Městský elektrárenský podnik se sídlem pod starou radnicí. Současně Ing. Zrzavý, zeť majitele okrouhlické elektrárny, žádá o prodloužení stávajícího vedení až k nemocnici, odkud je v zápětí napájen i pivovar. Sekundární síť byla prodloužena přes Letnou do Horní ulice až na Vrabčí Trh. Městští zastupitelé 10. dubna 1920 podepisují smlouvu o dodávkách proudu pro jejich vlastní

budovy. Současně pokračuje elektrifikace dalších částí města - ulice Plovárenská, Žižkov, Na Valech, Žabinec, Trčkova ulice. Posázavský elektrárenský svaz byl také pověřen přípravou elektrifikace okolních okresů – Humpolce, Dolních Královic, Ledče a dalších. Celkový počet obyvatel na území Svazu činil v roce 1920 asi 233 tisíc. Zemský výbor navrhl vystavět tři velké vodní zdroje – na Doubravce u Chotěboře, na Sázavě pod Stvořidly a na Želivce u Sedlice. První dva jmenované zůstaly jen na papíře, třetí slouží dodnes. O této vodní elektrárně se dozvídáme z kroniky: „První kilowattu vyrobila v červnu 1926. Byly v ní namontovány dvě soustrojí o celkovém výkonu 1,1MW, což je další a bližší zdroj elektřiny pro Brod. Město bylo dle dohod svazů napojeno na elektrárnu v Mydlovarech. Zmíněné elektrárny na Sázavě a u Chotěboře zapadly, ačkoli jejich stavbu lidé velmi urgovali.“ Kanceláře Posázavského svazu sídlily v Rolnickém domě. Roku 1929 se však stěhují do nově postavené budovy v Jungmannově ulici (dnešní Humpolecká). Prostory k tomuto účelu slouží dodnes. (rah)

Německý Brod se do elektrifikace nijak nehnal, předčila ho snad všechna větší okolní města. O pokrytí alespoň části města můžeme mluvit až od roku 1916.

Zdroj: Kroniky akciové společnosti Východočeská energetika Fotografie: akcie společnosti Východočeská elektrárna (1928) Historie / 9

TRENDY:

Vysočinu rozpůlí dráty vysokého napětí Dráty samozřejmě ještě nevisí, zatím jsou jen plány. V územních rezervách kraje Jihočeského a Vysočiny jsou vyčleněné pruhy o šíři asi šesti set metrů. „Výstavba nového vedení se řídí všemi zákony platnými pro přípravu a realizaci projektů liniových staveb. Vztahují se na ně veškerá pravidla územního a stavebního řízení, včetně posouzení vlivu stavby na životní prostředí, které skončilo v létě 2010,“ dodává Mandátová. Samotná výstavba proběhne tak, aby minimálně narušovala zemědělské práce a vegetační cyklus plodin. „Zpravidla nejsou zapotřebí těžké stavební stroje ani jiné mechanismy, které by vyžadovaly zřízení speciálních technologických komunikací.“ ČEPS použije sloupy s označením Donau (na snímku) s výškou 41,5 metru nad terénem. Kolem vedení se zřizují ochranná pásma, která jsou dvacet metrů na každé straně od krajního vodiče. Současně pod vedením nesmí být vyšší rostlina než tři metry. Dráty se totiž prodlužují v závislosti na klimatických podmínkách.

Stavba vedení 2x 400kV souvisí s rozvojem jaderné elektrárny Temelín a je v plánu už mnoho let. Mimo jiné je třeba dopravit velmi vysoké napětí do severovýchodních Čech a rozvodna v Mírovce u Havlíčkova Brodu se k tomu přímo nabízí. „Souvisí to samozřejmě s Temelínem, není ale ještě definitivně určen výkon nových bloků. Uvažuje se o variantě 2x 1200 nebo 2x 1700 MW,“ řekla redakci ROSS magazínu Pavla Mandátová z tiskového oddělení společnosti ČEPS, která spravuje přenosovou soustavu České republiky.

10 / Trendy

Vedení velmi vysokého napětí je ale na druhé straně kontroverzní stavbou v očích starostů a obyvatel dotčených obcí. Například Suchou u Havlíčkova Brodu dráty rozdělí, rozdělí mimo jiné i chatovou oblast u Ústí na Jihlavsku. Odtud se ozývá velmi silný odpor. „Na důchod jsme si s manželkou koupili chatu a chceme tady strávit poslední roky našeho života. Teď nám nad hlavami potáhnou dráty, které vydávají nepříjemný zvuk, prý při nepříznivém počasí jiskří a kdo ví co ještě,“ stěžuje si starší muž původem z Jihlavy. O kus dál, u Kamenice, vedení odřízne od vesnice dva samostatně stojící domky. Navíc už tudy vede linka 110 kV. „Proč to nedají do země?“ dotazuje se obyvatel další dotčené obce Úsobí, kde vysoké napětí oddělí od okolí vzácnou srostlici sedmi javorů. „Vedení zvláště vysokého napětí v kabelech uložených pod zemským

povrchem je zatím i ve světě ojedinělé. Výjimečně se toto řešení používá v případech, kdy stavba nadzemního vedení je vyloučena z technických či prostorových důvodů – typickými příklady jsou propojovací vedení v husté městské zástavbě. Přitom celková délka jednotlivých úseků těchto kabelových vedení, vesměs uložených ve speciálních kolektorech, nepřekračuje jednotky kilometrů,“ vysvětluje Pavla Mandátová s tím, že podzemní vedení je asi dvacetkrát dražší než vedení nadzemní. U podzemního vedení je velmi obtížné řešení poruch při provozu. Doba zásahu do opětného uvedení kabelového vedení do provozu se pohybuje nikoliv v řádu hodin až dní, ale týdnů až měsíců. Stavba je v porovnání s nadzemním vedením nesrovnatelně náročnější. „Z každého kilometru vedení bychom odtěžili asi 13 500 kubíků zeminy. K tomu potřebujme stálé speciální silnice na pohyb těžké mechanizace i v době normálního fungování linky.“ „Vůbec nás to netěší a budeme protestovat,“ stojí si za svým obyvatel Ústí a dodává: „Klesnou ceny našich nemovitostí a kdo nám to nahradí?“ Poklesy cen domů a pozemků potvrdil po zkušenostech z jiných lokalit i realitní makléř. „Může to být až o třetinu,“ vypočítal prodejce realit v Havlíčkově Brodě Petr Doucha. Pohyb cen nemovitostí je podobný v lokalitách, kde jsou viditelné vrtule větrných elektráren. Například v Německu jsou místa, kde lidé přicházejí až o polovinu ceny svého majetku. Linka Kočín – Mírovka v délce kolem 120 kilometrů se má začít stavět v roce 2015. Akciová společnost ČEPS je v tomto případě stavitelem vysokonapěťové linky. Zajišťuje také rovnováhu mezi vyrobenou elektrickou energií a její spotřebou v každém okamžiku. (rah) Zdroje: www.ceps.cz

1. místo Blahopřejeme rodičům! Natálie Tučková se narodila 29. června 2010 tatínkovi Michalu Tučkovi, který pracuje ve firmě jako přípravář, rozpočtář.

Martin Hrančík se narodil 20. července 2010 tatínkovi Martinu Hrančíkovi, který pracuje ve firmě jako technik.

Jindřich Kubát se narodil 19. srpna 2010 mamince Kateřině Kubátové, která pracuje ve firmě jako vedoucí rozpočtového oddělení.

Julie Klusáčková se narodila 31. srpna 2010 mamince Vendule Klusáčkové, která pracuje ve firmě jako dělnice pro montáž rozvaděčů. Fotosoutěž

/ 11

SLOVENSKO:

12 rokov, 4 vlády a niekoľko míľnikov Slovenskú politiku v poslednej dekáde ovplyvňovali najmä Mikuláš Dzurinda počas svojho dvojitého funkčného obdobia a Róbert Fico, ktorý opustil premiérsku stoličku len pred pár týždňami. Novou osobu, ktorá bude zastávať najmocnejšiu funkciu v Slovenskej republike, je Iveta Radičová - neúspešná kandidátka v minuloročných prezidentských voľbách a historicky prvá žena vo funkcii premiéra. Dzurinda začal svoju vládu v roku 1998 po voľbách s najvyššou účasťou až do dnešných dní (84,24 %). Bolo to dané najmä silnou vôľou po zmene po rokoch vlády bývalého premiéra Mečiara, kedy bolo s jeho menom spojených mnoho káuz a veľmi chladné vzťahy so zahraničím. Na novú koalíciu (tvorená ľavicovou SDĽ, maďarskou SMK, novou nevyprofilovanou SOP a Dzurindovou SDK) čakala vysoká nezamestnanosť, prakticky zamrznuté rokovania o vstupe do EÚ alebo NATO a rozvrátené verejné financie. V prvom funkčnom období od roku 1998 do 2002 sa vláda zamerala hlavne na zlepšenie vzťahov so zahraničím, snahu vytvoriť podmienky na prijatie do medzinárodných organizácií a postupnú konsolidáciu rozpočtu. Rozsiahlejšie reformy prišli až počas druhého volebného obdobia. Strany, ktoré tvorili víťaznú koalíciu boli opäť rôznorodé, čo sa prejavilo ku koncu obdobia v podobe predčasných volieb. K SMK sa pridali kresťanskí demokrati KDH a nová liberálna strana Pavla Ruska ANO. Počas tohto funkčného obdobia sa uskutočnili najväčšie reformy od vzniku štátu. Daňový systém sa prestavil na tzv. rovnú daň, ktorá vytvorila priaznivejšie podnikateľské prostredie a zatraktívnila SR v očiach investorov, najmä

12 / Slovensko

z automobilového a elektrotechnického priemyslu. Pri prepočte vyrobených automobilov na počet obyvateľov je SR automobilová veľmoc s najvyšším podielom na svete. Ďalšou dôležitou reformou bola zmena zdravotného systému, ktorá priniesla čiastočnú finančnú spoluúčasť občanov. Pre udržateľnosť vyplácania renty sa zmenil aj dôchodkový systém a zaviedol sa dobrovoľný druhý pilier priebežného sporenia. Vzťahy so zahraničím dostali nový rozmer, keď sa v roku 1999 Slovensko stalo členom NATO a 1. apríla 2004 štátom Európskej Únie. Ľavicový Smer Róberta Fica zostavil v roku 2006 vládu s pomocou pravicovej SNS a “zhasínajúcej” Mečiarovej HZDS. Aj napriek ostrej kritike reforiem predchádzajúcej garnitúry nenastali rozsiahlejšie zmeny a priestor dostali skôr marketingovo efektné opatrenia ako zrušenie poplatkov u lekára a zavedenie výnimiek z rovnej dane na nižšie sadzby pri niektorých výrobkoch. Počas Ficovho funkčného obdobia sa Slovensko stalo členom eurozóny a od 1. januára 2009 je oficiálna mena v krajine euro. Pokračovanie v Dzurindových reformách nenastalo, avšak ani radikálnejšie nové opatrenia neboli uvedené do života. Väčšina funkčného

obdobia sa odohrávala počas celosvetovej finančnej krízy a to sa odrazilo aj na nezamestnanosti, ktorá bola na konci funkčného ho obdobia na jednej z najväčších hodnotách 12,34 %. Po voľbách v júni 2010 zostavila novú vládu Iveta Radičová spolu s nováčikmi - liberálnou SaS, slovensko-maďarským Mostom-Híd a kresťanskými demokratmi KDH. Fico aj napriek výraznému víťazstvu nemohol zostaviť svoj druhý kabinet. Počas úvodných týždňov pod taktovkou prvej ženy v úrade sa ozývajú hlavne kritiky na predchádzajúcu garnitúru v podobe predražených tendrov, nevýhodných zmlúv a káuz ministrov. Dá sa povedať, že pani Radičová teraz dôkladne upratuje svoj nový dom a to, či ho nanovo zariadi alebo len jemne obmení je ešte nejasné. Z hľadiska personálneho obsadenia ministrov aj deklarovaných cieľov v programovom vyhlásení je však cítiť kontinuitu s predchádzajúcimi Dzurindovými vládami. Autor: Oto Kóňa Student politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se marketingem politických kampaní, komunikací politiků s voliči a prezentací jejich programů. Foto: internet

TUNISIA:

The relatively safe tourist paradise The coast state Tunisia lies in the northwest part of Africa, which is called Maghreb. Maghreb also includes neighbouring Algeria and Morocco. Tunisia borders with Algeria and Libya. Unlike these states Tunisia is relatively safe one, many tourists from all over the world visit it and this African country is able to bear them. A good-sized group of people from ROSS Holding also has some fresh experience with this seaside state. „I would definitely go there for my holiday and say a good word for.“ from Tunisia phones Jiří Trnka, the project manager, who deals with building of a Cultural village. „The water is pure here, the beaches are clean, and the local people are kind, the muggy weather...what else to wish for,“ he adds. This is a perfect place for holiday for families with children. There is much rubbish everywhere though, which Tunisia is famous for. „The rubbish is everywhere. Only in the centre of town they are able to clean it.“ The tourist parts are clean indeed, but the places beyond the view of a tourist are dirty.

never makes difficulties, says O.K. but eventually you find out that everything is NOT O.K.“

The local people, Tunisian Arabs, are the different matter. „They are not as orthodox as the eastern Islamists are, naturally they are prying and follow their specific rituals,“ says Dušan Lošonský, another manager. Women usually do not wear burka; they wear western clothing and they are quite pretty. „It is interesting to observe human behaviour in the Islamic world. I have some experience from Indonesia for example, where Muslims also live, but they are much helpful and peaceful. In Tunisia people are smiling only in the moment when you pay them, in other cases they can be even unpleasant or rude,“ Dušan Lošovský describes Tunisian Arabs. „A Tunisian

Although Tunisia is not a democratic country, you can feel the European spirit very strongly in this Mediterranean seaside country. Zine El Abidine Ben Ali as a president is basically monarch or oligarch. „Yes, oligarch is the right word. People there like him, they always talk about him and his pictures are everywhere, even in the smallest hollow or the important office. The system cannot be called democracy there,“ insists Dušan Lošonský and he agrees that every Tunisians, although loving their president and being proud of their country, would immediately emigrate if they have the chance. „Yes, they would rather run away to Europe.“

Men drinking strong Tunisian coffee pass their time in the local pubs. „Their coffee is very special, it seems kind of strong to us Europeans,“ Jiří Trnka complains. They do not drink much alcohol, they are still Arabs. When the Ramadan, the ninth month of Islamic calendar, starts everything stops in Tunisia. There are rules that from sunrise to sunset they are not allowed to drink, eat, smoke, chew and have sex. „The streets are empty, shops and restaurants are closed,“ he adds. However, evenings and nights are busy.

Tunisia, officially the Tunisian republic (El-joumhouriyya et-Tounisiyya), is still a paradise for tourists from all Europe. Maybe the local people and their customs are the right things to attract many visitors, who do not want only to rest by the sea. However, the Mediterranean Sea is worth enough. Tunisia has a subtropical climate and the hot and dry summer lasts from May to October. The winter is temperate and the wind brings rain. (red) Českou verzi textu najdete na www.ross.cz

Tunisia / 13

ROSS PODPORUJE:

Handicapované ROSS Holding jako významný zaměstnavatel dává práci lidem se zdravotním postižením. V letošním roce jich je v řadách firmy sedm. Mimo to ROSS nakupuje ochranné pracovní pomůcky od dalších podnikatelů, kteří handicapované také zaměstnávají. Příkladem je jihlavská společnost INVALITEX, která vyrábí a prodává ochranné pracovní pomůcky. Důvodem je nejen legislativní předpis, který to nařizuje. Stejně důležitý je i sociální rozměr, dozvídám se od personální ředitelky ROSSu Jany Blažkové. „Firmy nad 25 lidí musí podle zákona zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu 4 % těchto osob na celkovém počtu. Naše firma má v průměru 350 lidí, vychází to tedy na čtrnáct osob,“ dodává Blažková. „Reálně jich je tady sedm. Vzhledem k tomu, že jsme stavební firma, máme na většinu pracovníků požadavek na dobré zdraví, aby mohli být na stavbách. U administrativních pozic zase narážíme na skutečnost, že často osoby se zdravotním postižením nemají dostatečnou kvalifikaci nebo nejsou žádní vhodní adepti k dispozici.“ Zbývajících sedm osob proto ROSS kompenzuje takzvaným náhradním plněním. „To je odběrem výrobků nebo služeb od firem zaměstnávajících více než polovinu zdravotně postižených. Za každou osobu, kterou bychom měli zaměstnat, je třeba odebrat zboží ve výši necelého trojnásobku průměrné měsíční mzdy,“ vysvětluje personální

14 / ROSS podporuje

ředitelka a doplňuje, že tím obchodním partnerem je jihlavská společnosti Invalitex. Mířím proto do Invalitexu. „Je tady hluk, pojďme do kanceláře,“ říká mi mezi dveřmi obchodní ředitel Miloslav Matějka. „Společnost Invalitex vznikla v prosinci roku 2000 a to z důvodu potřeb trhu, který si stále více vyžadoval možnost uplatňování náhradního plnění od dodavatelských firem. Josef Duben, majoritní vlastník firmy, který podniká jako fyzická osoba na trhu s pracovními oděvy, se pro tuto variantu rozhodl také proto, že úřady práce se neustále potýkaly s neochotou zaměstnavatelů brát osoby se zdravotním postižením,“ vysvětluje Matějka. Invalitex zaměstnává stabilně třináct pracovníků, kteří jsou osobami se zdravotním postižením. Firma je vedena jako chráněná dílna a vzhledem k tomu, že zaměstnává více jak polovinu handicapovaných, splňuje zákonné podmínky. V dílnách najdeme šičky, skladnice, ale také řidiče. „Každý z nich má své specifické zdravotní problémy, my jsme ale s prací nad míru spokojeni a mimo jiné chceme pomáhat,“ doplňuje.

ROSS Holding je pro Invalitex důležitým klientem. „Dobré vztahy udržujeme se všemi zákazníky, ROSS patří mezi ty větší a tomu odpovídají naše vzájemné vazby. Šijeme pracovní oděvy včetně potisku, dodáváme další ochranné pomůcky,“ říká obchodní ředitel. V roce 2009 činil celkový obchod mezi oběma společnosti více než jeden milion korun. Pro samotné lidi s postižením je práce v mnoha případech doslova záchrana. „Žiji si sice ve svém světě, ale potřebuji se dostat mezi lidi, bez toho by to nešlo. K tomu mám pravidelný režim. Ráno musím brzy vstávat, což je dobré,“ vypráví paní z Havlíčkova Brodu, která si nepřála být jmenována. Od útlého věku trpí lehkou duševní chorobou. To, že ji někdo zaměstná, je pro ni velmi důležité. „Cítím, že mi věří i přes moji nemoc a v podstatě bezmoc. Berou mě vážně, což mi neuvěřitelně pomáhá a trochu zvedá sebevědomí. Dělám sice obyčejnou práci, o kterou by asi nikdo nestál, pro mě to je ale víc než cokoli jiného,“ uzavírá. (rah)

Uvidíme se v OKU Kino Sokol, kterému minulý režim vzal první a poslední písmeno, znovu ožívá. Děje se tak po mnoha letech velmi sporadického provozu tělovýchovnou jednotou Sokol. „Kino jsme si pronajali, nejprve ho stavebně upravíme a od konce října 2010 chceme provozovat,“ říká ředitel obecně prospěšné společnosti Havlíčkobrodská Jakub Baloun. Původní sokolovnu navrhl na začátku 20. století stavitel František Liška, jehož dílem je i pošta na protějším rohu Smetanova náměstí. Mimo jiné postavil tři vily v Chotěboři označované jako Karel Havlíček Borovský, Ladislav

Rieger a Jiří Poděbradský. Oko je skutečně výjimečná a nadčasová budova. „Odstraníme šikmé hlediště, upravíme podium a celé zázemí, do budoucna počítáme s restaurací a kavárnou,“ dodává Jakub Baloun. Slavnostní křest nového kulturního domu v Havlíčkově Brodě proběhne 27. října letošního roku. Oko bude patřit také zaměstnancům ROSSu. Zveme vás na tradiční vánoční večírek, který se zde koná 16. prosince 2010 od 17 hodin.

www.cechovka.cz

7. 10. SPLAŠENÉ NŮŽKY

20. 11. TRABAND

od 19.00 hodin klub Čechovka divadelní představení

od 20.00 hodin klub Oko koncert rockové kapely

20. 10. CAVEMAN - ONE MAN SHOW

4. 12. VISACÍ ZÁMEK, ZÁVIŠ

od 19.00 hodin klub Čechovka divadelní představení

od 20.00 hodin klub Oko koncert rockové legendy

27. 10. KŘEST KLUBU OKO

10. 12. UNITED HEADS OF METAL

od 20.00 hodin klub Oko koncert rockových kapel Coca Core Company, Light Sugar Dreaming, Pop Porn, Noostrak

od 20.00 hodin klub Oko koncert rockových kapel Magma hotel, Pop-porn, Status preasents

5. 11. JASNÁ PÁKA S DAVIDEM KOLLEREM

16. 12. VÁNOČNÍ VEČÍREK ROSS

od 20.00 hodin klub Oko koncert legendy

12. 11. DROBEČKY Z PERNÍKU od 19.00 hodin klub Čechovka divadelní představení

13. 11. MEDVĚD 009 od 20.00 hodin klub Oko koncert rockové kapely

od 17.00 hodin klub Oko

17. 12. JAKSI TAKSI, ŠATLAVA od 20.00 hodin klub Oko koncert regionálních kapel

prosinec ŽENITBA od 19.00 hodin klub Čechovka divadelní představení

KUPÓN

na slevu

50 Kč Vzpomínka na vánoční večírek - Čechovka, prosinec 2009

Po předložení tohoto kupónu při vstupu do klubu Čechovka, získáváte slevu na vstupném ve výši 50 Kč. Kupon nelze uplatnit v předprodeji. Reportáž / 15

platnost 1. 10. 2010 - 31. 12. 2010

Připravili jsme pro Vás užitečný elektrotechnický AJ–CZ slovník dnes od písmene

UŽITEČNÉ:

slovník / KŘÍŽOVKA Empty [ˡempti] Empty list Emulsion [ımʌlʃən] Enamel [ıˡnæməl] Enamelled wire Encased [ınˡkeıst] Enclose [ınˡkləʊz] Enclosed Enclosure [ınˡkləʊʒə(r)] Encode [ınˡkəʊd] Encoded Encrypted [ınˡkrıptıd] Encrypted message End [end] Ending [ˡendıŋ] Endless [ˡendleəs] Endless belt Endles screw Endurance [ınˡdjʊərəns] Endurance limit

Křížovka o cenu Vyluštěnou tajenku zasílejte nejpozději do 30. 11. 2010 na e-mailovou adresu [email protected]. Správné odpovědi vylosujeme a výherce získá dárkové balení piva Chotěboř Speciál a tričko s logem.

Připomínky, nápady a náměty k časopisu prosím vhazujte do schránky označené ROSS magazín v sídle ROSS Holding v přízemí za recepcí vlevo nebo posílejte na e-mailovou adresu: [email protected]

16 / Užitečné

prázdný, vyprazdňovat prázdný seznam emulze smalt, email smaltovaný drát uzavřený, zapouzdřený uzavřít uzavřený, krytý, přiložený kryt, pouzdro, příloha zakódovat zakódovaný zašifrovaný, kódovaný šifrovaná zpráva konec, čelom končit ukončení nekonečný nekonečný pás nekonečný šroub odolnost, trvanlivost bez únavy

Endurance test Energy [ˡenədʒi] Energy converter Energy loss Energy saving bulb Engage [ınˡgeıdʒ] Engaged Engine [ˡendʒın] Engine block Engine cooling Engine driven Enhance [ınˡhaːns] Enlarge [ınˡlaːdʒ] Enquiry [ınˡkwaıəri] Enter [ˡentə(r)] Entering pilot Entrance [ˡentrəns] Entry [ˡentri] Envelop [ınˡveləp] Envelope



zkouška na únavu energie měnič energie ztráta energie úsporná žárovka zasunout zapojený, v záběhu motor (spalovací) blok motoru chlazení motoru poháněný motorem zdokonalit, zlepšit zvětšovat, rozšiřovat poptávka, dotaz vstupovat, zavádět vodící čep vstup, vchod vstup, položka (zapsaná) zabalit, ovinout obal, plášť, obálka (dopisní)

E

okolí, prostředí Environment [ınˡvaıərənmənt] Environmetal ekologický, týkající se životního prostředí Equal [ˡiːkwəl] stejný Erect [ˡırekt] přímý, kolmý Erecting bay montážní hala Erecting shop montážní dílna Escape [ıˡskeıp] únik, unikat, vytékat E-signature [ˡiːsıgnəıtʃə(r)] elektronický podpis Estimate [ˡestımət] odhad, odhadnout Evaluation [ıvæljuˡeıʃən] hodnocení, vyhodnocení Evaluation report hodnotící zpráva Even [ˡiːvən] rovný, sudý Even number sudé číslo Event [ˡiːvənt] událost Exact [ıgˡzækt] přesný Excess [ıkˡses] nadbytek, přebytek Exchange [ıksˡtʃeındʒ] výměna, telefonní ústředna Excitation [eksıˡteıʃən] buzení, excitace Execute [ˡeksıkjuːt] vykonat Execution provádění, realizace

V tajence najdete starou píseň z Německobrodska: Když jsem stála na pavlači, přišlo na mě strašidlo... (zbytek v tajence) Tajenka z č. 3/2010 zní: Mluvit pravdu má neobyčejné výhody - člověk si nemusí pamatovat co kdy řekl. Z došlých odpovědí jsme vylosovali Jaroslavu Jelínkovou, která vyhrává originální keramiku z chráněné dílny o.s. Benediktus

Fotogalerie Sokolovna - kino - kulturní dům v průběhu času

Reportáž / 17

V PŘÍŠTÍM ČÍSLE:

REPORTÁŽ: OBCHODNÍ CENTRUM V RUSKÉ RYAZANI ROZHOVOR: PETR NOVOTNÝ, MILAN OPLÍŠTIL HISTORIE: STAVITEL FRANTIŠEK LIŠKA PODPORUJEME: KLUB OKO