Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
1 č íslo
M A G A Z ÍN REPORTÁŽ: Hranipex v Polsku ROZHOVOR: Jan Bárta – Světoběžník před oltářem PROJEKTY: Společenské centrum v BBC, Rekonstrukce nemocnic v Havlíčkově Brodě a Pelhřimově, Trianon, APB Centrum TRENDY: Dvoufotonová technologie PODPORUJEME: Občanské sdružení Benediktus
09
INZERCE
ÚVODNÍK
OBSAH
Nový rok je tu!
ÚVODNÍK Obsah, tiráž ..................................................................................................................1
reportáž
Vážení kolegové, milí spolupracovníci,
Hranipex Polsko ...................................................................................................2/3
starý rok 2008 je nenávratně pryč. Jeho závěr zřejmě každý z nás využil k bilancování, vzpomínce, co nového přinesl, ale jistě nám i něco vzal. Když nic jiného - rok našeho života. Jenže my se nemůžeme dívat dlouho zpět, další rok společné činnosti právě začíná a je jen na nás, jak bude úspěšný a co dobrého přinese. Už nyní, zkraje roku 2009, víme, že skončil velmi náročný rok 2008. Až ho kompletně vyhodnotíme, pravděpodobně zjistíme, že byl jedním z těch úspěšnějších v historii společnosti ROSS. A na tom má zásluhu každý jeden z Vás. Firma nestojí pouze na manažerech a šéfech divizí, ale úspěch jí přináší každý zaměstnanec a spolupracovník, který dělá svou práci dobře. Děkujeme Vám za to, Vaší práce si vážíme! Co máme tedy za sebou? S potěšením můžeme říct, že došlo ke stabilizaci jednotlivých činností firmy. Máme za to, že jsme nyní personálně stabilní firmou, což je pro její další rozvoj a rozmach velmi důležité. Víme ovšem, že nelze „usnout na vavřínech“, že se musíme dál zlepšovat a zdokonalovat. Bez toho to dnes nejde v žádné lidské činnosti. Uvědomujeme si, že by konkurence naši stagnaci okamžitě využila. Nový rok bude ovšem vyžadovat snahu, píli, nové přístupy a úsilí nás všech. Nečeká nás toho právě málo. Vzniká nové středisko energetických systémů. Posilujeme v oblasti generálních dodávek staveb. Rozvíjet musíme jednotlivé odbornosti a budeme dokončovat zatím nejvýznamnější vlastní investice v historii firmy. Doufáme také, že se vyhneme následkům podzimní ekonomické krize. Dovolte nám nyní popřát Vám, zaměstnancům, šťastný Nový rok v barvách ROSSu, hodně zdraví, sil a úspěchů v pracovním i soukromém životě. Našim dodavatelům, odběratelům a partnerům pak přejeme samé dobré obchody, šťastnou ruku při výběru spolupracovníků a vždy jen pozitivně vyhlížející čísla a spokojenost ze spolupráce s naší firmou.
ROZHOVOR Jan Bárta – Světoběžník před oltářem ...............................................................4
ROZHOVOR František Fiala: Už jako dítě jsem do pásáku montoval další elektromotorky ........................5
ROSS aktuálně Společenské centrum v BBC, Rekonstrukce nemocnic, Pivovar Chotěboř, Dílny rozváděčů, Trianon .......................................................6
ROSS aktuálně APB Plzeň, Ohlédnutí ..............................................................................................7
ROZHOVOR Miroslav Krajcigr: Cestuje v práci i ve volném čase .........................................8
MINULOST Říkali mu český Edison ...........................................................................................9
TRENDY Budoucnost záznamu informací – dvoufotonová technologie ..................10
Věrní ROSSu Zaměstnanci 15, 10 let u firmy, čerstvě narozené děti................................ 11
Slovensko Vánoce, Vánoce přicházejí... . ............................................................................ 12
Irsko „White“ Christmas ..................................................................................................13
PODPORUJEME Jinak obdarované lidi .............................................................................................14
POZVÁNKY Firemní akce, kulturní tipy, klub Čechovka .....................................................15
Roman Stryk, generální ředitel František Fiala, technický ředitel
UŽITEČNÉ Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka..........................................16
ROSS magazín Vydává: Vychází: Redakce: Redakční rada:
ROSS Holding s.r.o., Jihlavská 893, 580 01 Havlíčkův Brod čtvrtletně Jana Polanská (jap), Radek Hrubý (rah) Miloš Minařík, Petr Jaroš, Zdena Stryková, Jana Blažková
Číslo 1/2009, datum vydání: 1. 1. 2009 ROSS magazín je zapsaný v evidenci Ministerstva kultury pod číslem MK ČR E 18427 Design: Aňo Agency s.r.o. Kontakt:
[email protected]
2 / Reportáž
REPORTÁŽ:
HRANIPEX – Na kukuřičném poli vyrostl architektonický skvost
Je to jen pár dní, co společnost Ross úspěšně dokončila stavbu, na kterou může být právem hrdá. Kromě toho, že tradičně odvedla dobrou práci, se totiž zároveň podílela na projektu, který je výjimečný nejen důrazem architekta na podobu stavby. A přitom jde „jen“ o průmyslový areál. Hranipex Polsko Stavby tohoto typu nemusí být jenom šedé uniformní krabice.
Polsko sice patří stejně jako Česká republika do EU, ale to zdaleka neznamená, že mají obě země stejnou legislativu
2 / Reportáž
V průběhu června 2008 získal ROSS zakázku v Polsku, kde pro firmu Hranipex vystavěl zajímavý firemní areál. Hranipex Polsko je dceřiná společnost české firmy Hranipex se sídlem v Humpolci. Bez zajímavosti není ani to, že areál navrhoval pro svého bratra Zdeňka architekt Luděk Rýzner a firma OK PLAN ARCHITECTS. Ten v minulosti pracoval pro ROSS na návrhu areálu Villa Park Čechovka. Budova v polské obci Złotniki, v těsné blízkosti města Legnica, se skládá ze dvou částí – ocelové haly a administrativní budovy, kterou tvoří železobetonový skelet opláštěný hliníkovou prosklenou fasádou. U administrativní části budovy vznikla také zajímavá krytá terasa, která je schovaná pod vrstvou zeminy. „Projekt je zajímavý tím, že ač je to čistě průmyslová stavba a výrobní areál pro firmu, je budova založená na poměrně zajímavém designu a moderní architektuře. Ta tu dokazuje, že sluší nejen rodinným domům, ale i podstatně větším objektům. I díky tomu nás ta stavba zaujala a k projektu přitáhla,“ tvrdí Jiří Černý, který řídí ve společnosti ROSS zahraniční generální dodávky staveb.
Celkový finanční objem stavby je 70 milionů korun. Částka je to zajímavá, stejně jako je zajímavá doba, za kterou bylo nutné areál postavit. „V červenci jsme tam přijeli poprvé. To na místě stálo kukuřičné pole. Nechali jsme ho posekat a hned začali budovat stavbu, která musela být kompletně hotová do 22. prosince. Pět měsíců na provádění byla extrémně krátká doba, navíc jsme práci dokončovali v zimním období, což stavební práce velmi ztěžovalo,“ dodal Jiří Černý. V říjnu tam pracovalo asi padesát lidí ze společnosti ROSS, v posledních měsících pak dokonce už sedmdesát až osmdesát pracovníků. Aby toho nebylo málo, nebyl to jen krátký termín, co zajímavou práci stavařům okořenilo. Práce na Hranipexu Polsko byla
pro ROSS první generální zakázkou v Polsku vůbec. A to s sebou přineslo určité komplikace, které by našinec nečekal. Polsko sice patří stejně jako Česká republika do Evropské unie, ale to zdaleka neznamená, že mají obě země stejnou legislativu a normativy. Naopak, v polských zákonech a nařízeních je řada odlišností, které museli manažeři při přípravě stavby striktně dodržovat. S rozdíly se museli pečlivě seznámit, aby nenarazili na místní úřady a dodali stavbu v termínu a požadované kvalitě. „První rozdíl je v tom, že v Česku jsme zvyklí začít stavět, jakmile máme v rukou stavební povolení. To pro Polsko neplatí. Ačkoli jsme měli stavební povolení v předstihu, neopravňovalo nás to ještě k tomu začít. Se stavebním povolením se
musí s odpovědnou osobou na úřadě zvlášť nahlásit úmysl stavět, zaregistrovat speciální stavební deník, který je ověřen stavebním úřadem, a teprve pak se může začít stavět,“ vypočítal rozdíly projektový manažer Černý. Odpovědných osob si musela firma ROSS najmout v Polsku hned několik. Šlo o autorizované odborníky, bez kterých nemůže zahraniční firma v Polsku stavět. Navíc si musela najmout na každou část prací zvláštního odborníka, takže první ROSS zastupoval ve stavební činnosti, další byl odborník na elektroinstalace, jiný na zdravotně technické instalace a podobně. „Právě první jmenovaný, který nás zastupoval vůči polské legislativě, byl navíc znalec místních poměrů, takže pro nás fungoval také jako konzultant a poradce,“ vysvětlil Černý. Kromě výrobně-administrativní budovy ROSS dodával i kompletní infrastrukturu celého areálu, například komunikace, přípravu pro systém na propan butan, i poměrně složité zařízení pro zásobování požární vodou. „Ve vodovodním řádu nemají
dostatečný tlak, takže se nedá tato voda pro hašení použít. Museli jsme v rohu pozemku vybudovat retenční nádrž, kde je díky dopouštění neustále dostatek vody, která může být tlakem čtyř čerpadel v případě potřeby dodávána do požárního rozvodu,“ prozradil Jiří Černý. A nejde o nádrž nijak malou. Takový „rybník“ čítá
asi 300 metrů čtverečních a svadí se do něj i dešťová voda. A jak se spolupracovalo s Poláky? Podle Jiřího Černého byla výhodou příbuznost obou jazyků, i když přiznává, že se zpočátku neobešli bez překladatelů. Postupem času ale Češi pochytali polská slovíčka, a také Poláci české řeči trochu přivykli, takže v osmdesáti procentech si po dvou třech měsících vzájemně rozuměli i bez překladatelů. U odborných výrazů se však bez překladatelů neobešli do konce. Na stavbu Hranipexu v Polsku, firmy, která se zabývá výrobou hran pro nábytek, bude Jiří Černý asi ještě dlouho vzpomínat. Nebývá zvykem, aby byl u průmyslových staveb kladen takový důraz na detail a architekturu. Většinou je nejdůležitější účelnost, a jak budova vypadá je druhořadé. Společnost Hranipex je ovšem zákazník, kterému záleží na tom, aby jeho areály vypadaly pěkně a vkusně, aby byly moderní a lahodily oku. (jap) Reportáž / 3
ROZHOVOR:
FRANTIŠEK FIALA:
ROZHOVOR:
Jan BÁRTA – Světoběžník před oltářem
Už jako dítě jsem do pásáku montoval další elektromotorky
Jan Bárta působí jako katolický kněz v Ledči nad Sázavou. Ve svých jedenadvaceti letech emigroval na falešné doklady do Itálie, kde vystudoval teologii a průběžně také medicínu. Dosáhl titulu doktor teologie. Působil v Itálii a v Německu a jeho velkou celoživotní zálibou je cestování. také kněz. Stýkali jsme se s opatem želivského kláštera Vítem Tajovským (pozn. red. Vít Bohumil Tajovský - opat želivského kláštera v letech 1948 – 1999, odsouzen ve vykonstruovaném procesu v roce 1950 za velezradu, vyzvědačství a organizování ozbrojeného převratu, byl 10 let vězněný). Ten k nám chodil a dokonce jsem mu říkal strýčku. Byl to velmi důležitý člověk v mém životě. To nemohli estébáci přehlédnout. Od svých osmnácti let jste připravoval emigraci, jak to probíhalo?
Kdy jste se rozhodl stát se knězem? Asi v osmnácti letech. Cítil jsem to jako povolání a byl to pro mě veliký dar. Kde jste tady v Čechách studoval? Narodil jsem se v Havlíčkově Brodě a s rodiči jsme žili ve Věži. Chtěl jsem studovat na gymnáziu, ale bohužel to nešlo. Tehdy si mě pozval ředitel soudruh Karel a řekl mi: „Soudruhu Bárto, strana se rozhodla, že nepůjdete na gymnázium, ale na zemědělskou školu.“ Tak jsem ji v Havlíčkově Brodě vystudoval. Měl jsem problémy také u maturity, dokonce mě na ně předem upozornil zástupce ředitele. Zkoušku jsem ale nakonec díky dobrým výsledkům úspěšně složil.
4 / Rozhovor
Několikrát mě vyslýchala bezpečnost, nemohl jsem studovat, jediná možnost tedy byla emigrace. Mezi tím jsem se odstěhoval do Prahy, chtěl jsem být co nejdál od místní StB. V Praze jsem se stýkal s disidenty, zejména se Sergejem Machoninem. Zajímalo mě jejich literární a filozofické dílo. Ani tam jsem ale neunikl agentům, nakonec mě poslali na dva roky na vojnu. Umístili mě k protivzdušné obraně státu, nejprve jsem byl u PTP, později u armády. Prostě groteska! Po vojně jsem nastoupil do škrobáren v Havlíčkově Brodě a všemožně připravoval útěk. Několikrát mě nepustili do Jugoslávie. Dokonce za mnou přišel agent a říká: „Ty svině katolická, ty nám neutečeš!“ S přáteli jsme ale stále přemýšleli jak odjet. V úvahu připadal třeba fiktivní sňatek. To bylo ale na dlouhé lokte. Nakonec mi jeden známý opatřil falešné doklady, na které jsem přes Rakousku odjel se zájezdem do Itálie.
Proč vůbec jste měl problémy s komunisty?
Jak emigraci přijali vaši rodiče?
Celá rodina byla katolická, bratr mého tatínka byl kněz, bratr mé maminky byl
Tatínka vyslýchali, mnohokrát vyslýchali. Nakonec ale byli rodiče rádi, protože
viděli, že jsem v Čechách nemohl studovat, nemohl jsem vůbec nic. Procestoval jste veliký kus světa. Kdy jste v sobě objevil tu cestovatelskou touhu? Vždycky jsem měl touhu po poznání, jak myslí Ital, Němec, Francouz, ale třeba i Japonec nebo Australan. Do této chvíle jsem procestoval 67 zemí. Nejdále jsem byl asi na Novém Zélandě a ve spodní části Jižní Ameriky. Tam se chci také letos vrátit. Máte nějaké nezapomenutelné zážitky z cest ? Rozhodně nikdy nezapomenu na konec srpna roku 2001. Byl jsem se synovcem v New Yorku. Bylo velmi hezké počasí, navštívili jsme mé známé a také jsme byli na budově Světového obchodního centra. Bylo odtud vidět na celý New York. Za pár dnů jsem jel na druhý konec světa do Indie a do Nepálu. Navštívil jsem tam italskou misijní stanici, kde jsem v minulosti také pracoval. A tam mě postihl akutní zánět slepého střeva. Operace byla ale velmi riskantní, tak jsem okamžitě odletěl nadopován léky do Prahy. To bylo 10. září 2001. O den později jsem v televizi sledoval tu obrovskou zkázu v New Yorku. Dvakrát za sebou jsem tedy unikl téměř jisté smrti. Nejprve na mrakodrapech a potom v Indii. Váš životní příběh je doslova strhující, máte nějaké motto? Po mých rodičích mám životní moudro – pokud možno zlo překonat dobrem. (rah)
František Fiala je spolumajitelem firmy ROSS. Je mu devětapadesát let a prakticky celý svůj produktivní život se věnuje elektřině, především elektroinstalacím. Už před rokem 1989 získával cenné zkušenosti nejenom v Česku, ale také v Sýrii. Do firmy ROSS přišel v roce 1993 a po celou dobu koordinuje zakázky v zahraničí. Je ženatý, má dva dospělé syny a čtyři vnuky. Vzpomenete si na své „elektrické“ začátky? Už na základní škole jsem měl dva koníčky – auta, motorky a pak elektřinu. Jako dítě mě velmi silně přitahovaly elektrické hračky. Dokonce si pamatuji, jak jsem do pásáku montoval další motorek a napájel ho z dynama z pionýra a tak jsem jezdil po hřišti. Také to asi rozhodlo, že jsem se vyučil elektromontérem a ne automechanikem. Silnoproudé instalace mi navíc umožnily cestovat, nejenom po České republice. Jezdil jsem na montáže mlýnů, těstáren a tam jsem získal spoustu velmi užitečných zkušeností.
jednou za celou tu dobu jsem byl doma v Havlíčkově Brodě.
taktů jsme využili při první zakázkách v zahraničí a vlastně je využíváme dodnes.
Máte nějaký zážitek z té doby? Těch je pochopitelně celá řada, hlavně elektromontéři byli vždycky veselá parta. Jeden mě tam ale doslova udivoval každý den. Když člověk přijel do Sýrie v červenci, bylo tam kolem pětačtyřiceti stupňů. Podívali jsem se ze střechy rafinerie na Libanon a tam jsme viděli na horách sníh. Mohli jsme vlastně dopoledne odjet do hor na lyže a odpoledne k moři se koupat. Je to podobné jako například v Itálii.
Na kterou zakázku z těch mnoha jste nejvíce hrdý? Úplně na začátku jsme dělali rekonstrukci Radium paláce Jáchymov, Golf klub Karlovy Vary a také rekonstrukci v grandhotelu Pupp v Karlových Varech. Takovým zadostiučiněním je pro mě fakt, že firma ROSS dokáže rekonstruovat české ambasády v zahraničí. Na začátku byla Čína za 70 milionů, Korea, v poslední době Mexiko City. To všechno ve mně vzbuzuje hrdost, že tady jsou šikovní a pracovití lidé, že jsme to dokázali, a že nejenom v elektrice jsme prostě jedničky (smích).
Vy jste začínal jako montér, později jste se ale vypracoval na revizního technika. Kdy to bylo? Po mnoha letech jsem byl vedením podniku (pozn. Okresní stavební podnik Havlíčkův Brod) požádán, abych si udělal revizní zkoušky. To bylo v roce 1983. Až do roku 1985 jsem tak na všech pobočných závodech podniku prováděl revize.
A co podnikatelský duch, měl jste ho už od mládí? Nikdy jsem nebyl obchodníkem, že bych něco kupoval a se ziskem prodával, to ne. Vždycky jsem se snažil vynikat poctivou prací, zkrátka být v práci nejlepší. Proto jsem měl také ve stavebním podniku na středisku elektro jeden z největších platů, neustále jsem se vzdělával a pracoval na sobě.
Pak přišla Sýrie. Jak na to vzpomínáte? To bylo zajímavé. Se svými revizemi jsem se dostal do elektrárny Dukovany, kde jsme prováděli montáže na různých pomocných objektech. Zjistil jsem, že Průmyslové stavby Brno pracují na rafinerii ropy v Homsu v Sýrii a tak jsem se tam zajel zeptat. Předložil jsem veškeré svoje doklady na provádění odborných prací a zároveň jsem měl za sebou dvacet let řízení montáží po celém Československu. Byl jsem tedy zařazen jako vedoucí skupiny, která měl odjet do Sýrie. Od července 1985 až do zimy roku 1988 jsem tam pracoval a řídil jsem elektromontáže. Byla to obrovská stavba, asi 21 objektů. Jen
Pak přišla devadesátá léta. Vzpomenete si na váš první den ve firmě ROSS? Jednou v neděli odpoledne za mnou přijeli pánové Varga a Stryk s nabídkou. Hned druhý den jsem odjel do Havlíčkova Brodu do bývalé baterkárny v Sázavské ulici, kde firma sídlila v takovém malém domečku. Seznamoval jsem se s jejich prací a elektroinstalacemi. Dělali v té době spíše menší věci, rodinné domy. Po čtrnácti dnech rozmýšlení jsem se přidal k nim do party. Přispěl jsem především kontakty, které byly v té době nejdůležitější. Měl jsem spoustu známých ze Sýrie, pracovali tam lidé, kteří následně zprivatizovali velké stavební podniky. Právě těchto kon-
To jsou nesporné úspěchy. Jak relaxujete, dokážete to vůbec? V mládí mě držely motorky a auta a je to můj obrovský koníček dodnes. Můj odpočinek byl v minulosti vymezený více méně mou prací, s rodinou jsem pravidelně býval jen v neděli. Můj život byl samá práce. Dnes si nejvíce odpočinu na zahraničních cestách, když jezdím po zakázkách, to je až neskutečné. Do kina jsem chodil především před rokem 1989, teď už moc ne. Mám rád hudbu, především americkou country.
59 let dva synové, čtyři vnuci Původní povolání – elektromontér, revizní technik Od roku 1993 spolumajitel firmy ROSS Holding
Máte za sebou bezpočet úspěchů, čeho byste chtěl ještě dosáhnout? Nejdůležitější je udržet trend této firmy, velký úkol – zestabilizovat firmu, především teď v době světové ekonomické krize, kdy není téměř nic jistého. Zodpovědnost je to skutečně veliká. Pak se také snažím doma – mám čtyři vnuky a chci, aby po mě něco zbylo. Snažím se jim co nejvíce pomáhat. (rah) Rozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ Společenské centrum v areálu BB Centrum
Vizualizace Společenského centra.
Významné projekty z celé republiky
Společenské centrum je další z dílčích projektů, na nichž pracuje ROSS v areálu BB Centra v Praze. Místo bude v provozu už letos v květnu a v září k němu přibude mateřská školka Elijáš. Společenské centrum má sloužit hlavně k setkávání lidí, bohoslužbám, seminářům a podobně. Budova o více než 2000 metrech čtverečních se vyznačuje dlouhými čistými liniemi a skleněnými průhledy. Má dvě nadzemní podlaží, která využije Církev adventistů sedmého dne a školka. Ta bude určená asi čtyřem desítkám dětí od 3 do 6 let. Investorem je společnost PASSERINVEST GROUP, generálním dodavatelem PSJ Jihlava a zakázka ROSSu zahrnuje kompletní elektro práce včetně silnoproudu a slaboproudu, měření a regulace. Její objem je více než 10 milionů korun a ukončena bude letos v květnu. Pracují na ní projektový manažer Pavol Truchlý, přípravář Pavel Hromada a vedoucí projektových týmů Tomáš Štancl.
Celkový objem zakázky je 36 milionu korun. Rekonstrukce je rozdělena do tří etap, dokončení se předpokládá v říjnu roku 2010. V havlíčkobrodské nemocnici si práci ROSSu objednal Tipastav z Třebíče. Celkem jde o zakázku za 17 milionů korun. I tady se předpokládá její dokončení příští rok a ROSS tu opět dodává silnoproud, slaboproud a MaR. Zakázka je náročná především proto, že se děje za plného provozu nemocnice. Ve zdech jsou navíc rozvody, například mediciálních plynů, které musí zůstat neporušené. U obou nemocnic využívá ROSS zkušeností z minulosti, například z kompletní elektromontáže v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Navíc práce na brodské a pelhřimovské nemocnici jsou jedny z mála, které ROSS provádí ve svém kraji, a jeho pracovníci tak mohou ukázat, co umí, přímo „doma“. Vedoucí zakázky je Jaroslav Plíšek, silnoproud má na starosti Jan Černý a Rostislav Hlaváč, slaboproud pak Tomáš Maťko a Filip Zavadil, MaR Petr Kalina.
6 / Ross aktuálně
Dostavba dílny rozvaděčů Dílny rozvaděčů v areálu společnosti se od podzimu stavebně rozšiřují o objekt sociálního a administrativního zázemí. Nová dvoupodlažní budova bude mít v přízemí šatny pro muže, sociální zázemí, WC pro ženy, kotelnu a rozšířeny budou také skladové prostory. Kvůli výškovému rozdílu bude hlavní vstup do objektu v patře, kde se vystaví nové
Od podzimu vyrůstá v Chotěboři pivovar, který bude vařit světlé pivo výčepní, světlý ležák, tmavý ležák, speciální karamelové i nealko pivo. Vyráběno bude tradiční českou technologií v nově postavené budově menšího pivovaru. ROSS Holding
šatny a sociální zázemí pro ženy, denní místnost pro zaměstnance a kancelář. Stavba bude předána do užívání v únoru. Fasáda má být hotová do prázdnin. V druhé fázi bude pak vybudován strop v jednopodlažní dílně rozvaděčů, takže v patře vznikne velká kancelář. Projekt završí výstavba nových parkovacích míst kolem budovy a chodník pro pěší.
Administrativní budova Trianon Vizualizace Pivovaru Chotěboř.
je stoprocentním vlastníkem společnosti Pivotech a také generálním dodavatelem stavby a technologie. Výstavba byla zahá-
nadstavby. Po roční práci mají být pracovníci společnosti letos v lednu s prací hotoví. Zakázku vede Jaroslav Beneš se svým týmem: projekt manažer za MaR Luboš Mach a přípravář Vít Čechovský, projekt manažer za slaboproudy Pavel Lemon a přípravář Tomáš Blažek.
APB Plzeň
Výstavba nového pivovaru Chotěboř
Rekonstrukce nemocnic V říjnu začal ROSS pracovat na rekonstrukcích dvou nemocnic v kraji Vysočina zároveň. V pelhřimovské nemocnici dodává pro firmu Skanska silnoproud, slaboproud, měření a regulace (MaR) přímo v hlavní lůžkové části.
jena loni v listopadu, zkušební provoz je plánován na jaro roku letošního. Stavbu zajišťuje dceřiná společnost INPOS pod vedením projekt manažera Jaroslava Hortvíka. Výstavba pivovaru je rozdělena do dvou etap, kdy nejprve vyroste zděná dvoupodlažní administrativní část a jednopodlažní výrobní hala, poté budova velké plnící linky. Více v příštím čísle.
a čtyři na něj kolmá šestipodlažní křídla tvoří hlavní budovu. Dominantou je nárožní dvanáctipodlažní věž ve tvaru válce. ROSS zajišťuje dodávku slaboproudých elektroinstalací, měření a regulace za 16 milionů korun. Jde především kamerový, přístupový, parkovací a elektronický požární systém a telefonní rozvody. Na požární bezpečnost je v Trianonu kladen značný důraz. Kromě běžných protipožárních zařízení byly užity i nejmodernější
Budovu Trianon v Praze staví Hochtief Development Czech Republic. Skládá se ze tří částí - osmipodlažní podélný blok
Na druhé etapě výstavby administrativní budovy APB se podílí ROSS kompletní dodávkou silno a slaboproudé elektroinstalace a MaR za 12,5 milionu korun. Získala ji loni na podzim a jde o budovu s vlastní jídelnou pro zaměstnance. Budo-
va bude podle plánu rozdělena do dvou křídel – gastroprovoz a kancelářské prostory. Zároveň je objekt spojen krčkem s administrativní budovou, která vyrostla v první etapě. Na té se taktéž ROSS podílel a díky dobře odvedené práci byl o
spolupráci požádán i nyní. Zakázku řídí projekt manažer Libor Nuzík a technik Lukáš Běhounek. Hotová by měla být letos do konce března. Sídlit zde bude společnost Petra Březiny APB Plzeň a ta je také přímým investorem akce.
Ohlédnutí Na tomto místě budeme pravidelně přinášet ohlédnutí za významnými zakázkami, které společnost ROSS Holding v minulosti realizovala. Přítomnost je důležitá, ale vpřed každou firmu posouvají úspěchy, na kterých se dá stavět budoucnost. Jedním z příkladů je i vůbec první zakázka společnosti v Číně. Od ní letos uplyne devět let.
přepočtu bral jen 1500 až 2000 korun měsíčně,“ pokračoval. Jak se ale Číňané otrkali, musel je prý pořád někdo hlídat. Zpeněžit se tam dá totiž úplně všechno igelit, pet láhev, kousek drátku... Miroslav Kratochvíl absolvoval i několik jednání u ředitelů různých firem. Vzpomíná třeba,
Rekonstrukce Čínské ambasády, Peking, Čína V letech 2000 až 2008 pracoval ROSS s přestávkami na Čínské ambasádě v Pekingu. Miroslav Kratochvíl tam s týmem skončil v letošním roce během olympiády. V letech 2000 – 2002 šlo o zakázku pro generálního dodavatele PSJ na rekonstrukci tří objektů a administrativní budovy. Objem zakázky byl asi 50 milionů korun, pracovalo tam přes čtyřicet lidí a pro ROSS to byla první práce v Číně. V roce 2004 rekonstruoval střechy ambasády a loni stavěl novou konzulární budovu. „Když jsem poprvé přijel do Číny, překvapila mě všude ta neuvěřitelná špína. Na kole jsem projezdil i periférie města, kde stály na ulicích společné záchody, voda se vylévala přímo na ulici. Na tržnicích se porcovalo maso na holé zemi, otřelo se hadrem, prodávali se tam i stažení psi,“ vzpomíná na první šokující zážitky Miroslav Kratochvíl. Také pracovní mentalita Číňanů byla odlišná. „Jejich pracovní síla je hodně laciná. Narazil jsem na dobrou partu lidí, jejichž pracovní nasazení se nedá s českým téměř srovnat. Dřeli, dělali nejhrubší práci a přitom měli k obědu skoro jen hrstku jídla. Pro ně ale byla prestiž pracovat a dostat zaplaceno, i když v
To by bylo, abych tu trubku nenašel!
že byl přijat ve dvacet metrů dlouhé kanceláři u dlouhého stolu. Na jednom konci seděl ředitel a na druhém on. „Tam se neustále dohadujete o cenách. V jeden den úspěšně uzavřete jednání a druhý den třeba neplatí. Ani podpis na dohodě nic neznamená a začíná se znovu. Navíc Číňan nikdy necouvne, vždycky couvnete vy. On vás nepotřebuje, vy jeho ano,“ připouští Kratochvíl. Ten na své působení v Číně zřejmě jen tak nezapomene. Kromě jiného tam našel nové přátele. Jedním z nich je i dnes osmasedmdesátiletý muž, který kdysi v Čechách dohlížel ve Škodě Plzeň na výrobu strojové části k elektrárně, která byla pak v Číně vystavěna. V roce 2000 se s Kratochvílem náhodně setkali a senior mu zpočátku hodně pomáhal například s čínštinou. „Už jsme se ale dostali do fáze, kdy jsme opravdu přátelé, posílám mu každý rok přání na Vánoce a vozil jsem mu z Čech dárky. I pracovně bylo vidět, že kopal za naši společnost,“ vyprávěl. Snad můžeme prozradit, že v Číně před čtyřmi lety poznal i svou současnou ženu, která pochází z Uzbekistánu a kterou si loni v listopadu vzal. Blahopřejeme. (jap, net) Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
MIROSLAV KRAJCIGR
MINULOST:
Říkali mu český Edison
Cestuje v práci i ve volném čase
Prvního ledna 1993 nastoupil Miroslav Krajcigr k firmě ROSS jako zásobovač. Až později se různými cestičkami dostal na pozici řidiče Fordu Transit a Avie. V ROSSu dělá šestnáct let a za rok může odejít do důchodu. Jednašedesátiletý usměvavý muž si ale zatím dny bez zaměstnání neumí představit. Koníčky, záliby i vnoučátka ho jistě zahálet nenechají…
Jezdíte i mimo republiku. Jaká ta práce je? Vozím věci především na Slovensko, letos jsem ale začal jezdit i do Polska. Většinou ráno vyjíždím a večer se vracím. I když jsou ale také občas výjimky, kdy se musí přespat mimo domov. Na mé práci je nejhorší ten provoz na silnicích, který je stále agresivnější. Co manželka, nebojí se o vás? No, jsme spolu už čtyřicet roků, ale to víte, že se o mě trochu bojí. Kolikrát, když jsem přijel v noci, tak mě čekala uplakaná, to samé v zimě, když je špatné počasí. Hodně se ale vzájemně prozváníme nebo si i zavoláme. Už několik let mám služební telefon, tak jí dávám vědět, že jsem v pořádku. Pamatujete si na první pracovní cestu za hranice? To jsem jel tehdy na Slovensko. Neměl jsem s cestou žádný problém. Na Slovensku člověk nepotřebuje tlumočníka. Ani po rozdělení republiky Slováci na Čechy nezanevřeli, bývají vstřícní. Do Polska jsem vyjel jenom párkrát letos a s Poláky nepřicházím téměř do styku, nebyla příležitost s nimi diskutovat nebo je blíž poznávat. Jakými auty jezdíte? Fordem Transit nebo Avií. Ford je bezpečnější než osobní auto, člověk se v něm cítí opravdu dobře. Vozím v nich hlavně rozvaděče.
8 / Rozhovor
Vy prý cestujete nejen v práci, ale je to i váš koníček... Baví mě turistika a cestování. Už dřív jsme cestovali po našem kraji nebo i po republice. Když se pak otevřely hranice, vyjeli jsme třeba do Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Bulharska, byli jsme se ženou v Thajsku, Izraeli a letos také v Číně. Ale nemyslete si, neležíme u moře, spíš tu zemi poznáváme. Deset let jsme s manželkou stavěli baráček, hodně jsme se kolem něj nadřeli, když jsme ho dělali vlastníma rukama, ale teď si zas na druhou stranu ušetříme, když nemusíme platit nájem, a můžeme trochu cestovat – než začneme domek zase opravovat (úsměv).
návštěvou všech velkých památek by byla hezká. Tady v Čechách a na Moravě mám ale také oblíbená místa. Třeba Brněnskou přehradu nebo Moravský kras. Ale abych si odpočinul, nemusím vůbec do ciziny. Mám totiž doma ještě zahrádku. (úsměv)
Co se vám třeba v Thajsku a v Číně líbilo? V Thajsku je jiná kultura, hlavně duchovní, lidé jsou hodně vstřícní a usměvaví, i když jsou chudí. A kulturní památky byly krásné, hodně buddhistických chrámů... V Číně jsme také objeli za deset dní hodně památek – pokud je tedy komunisti nezlikvidovali. I tak toho zničili hodně. Prošli jsme se po Velké čínské zdi, byli jsme v Zakázaném městě, parku Pejchaj, v Sianu jsme navštívili slavnou Husí pagodu a viděli jsme i Terakotovou armádu. Byl to zážitek.
Co bylo před šestnácti lety lepší než dnes? Rád vzpomínám na dobrou partu, která tu tenkrát byla. Někteří odešli, já také vypadl z vrchního patra a už se s těmi lidmi tolik nevídám. Mrzí mě, že jsem dneska z toho kolektivu trochu vyčleněný. Dřív jsem se podílel přímo na chodu firmy, objednával jsem materiál a podobně. To mě bavilo mnohem víc než jezdit autem po světě. Zásobovače jsem dělal i s předchozím zaměstnáním skoro třicet let.
Kam se chystáte dál? Lákaly by mě hlavně Spojené státy, ale nevím nevím, jestli se tam někdy podívám. Reálnější by ovšem byla spíš cesta do Egypta, tam jsem ještě nebyl, a bude to dostupnější. Taková cesta po Nilu s
Vraťme se ještě trochu k minulosti. Jaké zkušenosti jste měl jako zásobovač? Ve Strojní traktorové stanici jsem dělal od roku 1969 a pracoval jsem tam jako odborný ekonom zásobování. Tady před šestnácti lety potřebovali zásobovače, tak jsem přešel do ROSSu. Na pozici řidiče jsem se pak dostal, aniž bych chtěl.
A přitom jste prý takový společenský člověk... To asi jsem. Snažím se nechybět na žádném plese ani schůzi společnosti. Beru s sebou i ženu. Když nejsem nemocný, tak chodím. Jsem rád ve společnosti a navíc je to pro mne jedna z mála příležitostí potkat se s ostatními kolegy. (jap)
V druhé polovině 19. století dochází ve světě k druhé průmyslové revoluci, která je nazývána technicko - vědecká. Po rozšíření páry a na ní závislých zařízení se začínají prosazovat nové zdroje energie - elektřina a nafta. Postupně se prosazuje elektrické osvětlení, elektromotor, telefon, tramvaj, kinematografie, ale také výroba automobilů a motocyklů a rozvoj letectví. V té době celý život technickým novinkám zasvětil český elektrotechnik a vynálezce František Křižík. Narodil roku 1847 v pošumavské Plánici u Klatov. Jako syn chudého ševce a posluhovačky prožil velmi chudé, ale podle vlastních slov šťastné a spokojené dětství. Ve dvanácti letech odešel na studia do Prahy, kde docházel na německé reálné gymnázium. V prvním ročníku však propadl z němčiny a mohl, jak sám chtěl, přestoupit na české reálné gymnázium v Panské ulici. Aby mohl odmaturovat, katecheta mu daroval černé šaty. Ani šaty však nenahradily poplatek za složení maturitní zkoušky, na který Křižík nesehnal dostatek peněz. Naštěstí byl jeden z nejslavnějších Čechů přijat na pražskou techniku jako mimořádný student i bez maturity.
loukovky slaví úspěch po celém světě. Křižík posléze v Plzni otevírá vlastní elektrotechnickou dílnu na výrobu svých lamp a prodejem licencí do Anglie, Francie a Německa získává další finanční prostředky. Vrátil se do Prahy a jeho firma se z původních sedmi zaměstnanců rozrostla na několik stovek pracovníků. Roku 1887 Křižík dostává první zakázky na městské pouliční osvětlení v Písku a v Jindřichově Hradci. Rok nato postavil první českou městskou elektrárnu na Žižkově a začal kromě obloukových lamp vyrábět i lustry, dynama a elektroinstalační materiál a elektrifikoval mnoho měst a obcí. Jeden z největších úspěchů František Křižík slavil na pražské Všeobecné výstavě v roce 1891. Provedl osvětlení celé výstavy a oslnil světelnou fontánou prozářenou obloukovkami s barevnými filtry. V rámci výstavy ale především vybudoval na Letné první pražskou tramvajovou trať. Měřila 800 metrů a stala se opravdovou senzací. Úspěch na výstavě mu přinesl nové zakázky a poskytnutí dalších bankovních úvěrů. Tak v roce 1896 vyjela Křižíkova tramvaj do Libně a Vysočan a rok poté do Královských Vinohrad. Trať po rozšíření měřila 8 km a přepravovala ročně dva miliony cestujících.
Křižíkův život byl zásadně ovlivněn železnicí. Po studiích začal pracovat jako železniční opravář a později jako konstruktér. Vymyslel elektrické ovládání návěstidel, blokovací zařízení pro bezpečný odstup vlaků a automatickou výhybku.
Křižíka však stále lákala železnice a její elektrifikace. A tak v roce 1903 byla díky němu otevřena elektrifikovaná železniční trať z Tábora do Bechyně, první v Rakousku-Uhersku. Železnice dostala název Bechyňka a svému účelu slouží dodnes.
Díky výdělku, který mu jeho vynálezy přinesly, mohl roku 1878 navštívit pařížskou světovou výstavu, kde obdivoval elektrickou obloukovou lampu ruského vynálezce Jabločkova, která však vydržela svítit pouze krátkou dobu kvůli nerovnoměrnému spalování uhlíků. Myšlenka elektrického osvětlení Křižíka uchvátila, začal pracovat na zlepšování obloukovky a roku 1880 si nechal patentovat automatické magnetické seřizování uhlíkových elektrod, za které na další světové výstavě obdržel zlatou medaili. Na výstavu přichází také Thomas Alva Edison s žárovkou, která časem obloukové lampy předčila. V té době však Křižíkovy ob-
Koncem 19. století se elektřina velmi rozšířila. Výrobu ve všech zemích ovládly americké a německé koncerny. Jen v Čechách jsme si elektřinu zásluhou Křižíka vyráběli sami. Jeho firma vybavila zařízením na 130 městských elektráren. Kamenem úrazu bylo, že na nich podobně jako na tramvajích, elektrických mlátičkách pro venkov či lokomotivách vždy více prodělal, než vydělal.
proud střídavý. Křižík tím přišel o velmi výnosnou zakázku na výstavbu ústřední pražské elektrárny. Tak se průkopník využití elektřiny postupně dostává do finančních problémů, z kterých se mu již nepodaří dostat. Zadlužená firma se musí přeměnit na akciovou společnost a roku 1917 ji pro nesplácení úvěru do svých rukou přebírá Pražská úvěrní banka. Křižík se poté stahuje do ústraní. Ve stáří ale netrpěl chudobou a nadále se věnoval technickým novinkám. Po své smrti ve Stádlci u Tábora roku 1941, kdy mu bylo téměř 94 let, byl převezen do Prahy a s poctou pohřben na vyšehradském Slavíně. František Křižík byl jednou z nejznámějších osobností české společnosti. Stal se slavným a uznávaným vynálezcem po celém světě. Dnes je na jeho počest pojmenováno mnoho ulic našich měst a v místech, kde stál jeho závod, se nachází stanice pražského metra Křižíkova. (rah)
Foto: ucw.cz / nahoře Foto: plananl.cz / dole
Jeden z nejvýznamnějších vynálezců všech dob, Praha mu vděčí za svou první tramvaj
Křižíkovou konkurencí v Čechách se stal mladý inženýr Emil Kolben. Křižík, stejně jako Edison, stále věřil v budoucnost stejnosměrného proudu, zatímco Kolben dobře pochopil, že lepší vyhlídky má Minulost / 9
TRENDY:
BUDOUCNOST ZÁZNAMU INFORMACÍ
15 let u firmy
10 let u firmy
Petr Kalina
Miroslav Zikl
Stanislav Lankaš
projektový manažer nastoupil 1. 11. 1993
vedoucí elektro střediska nastoupil 1. 9. 1998
technik IT nastoupil 12. 10. 1998
Před těmi patnácti šestnácti lety jsem pracoval u OSP, které pak už krachovalo, takže jsem krátce dělal ještě pro jednoho soukromníka. Někdy v té době jsem potkal pana Fialu a tak jsem se do ROSSu dostal. A jsem celkem spokojený, jinak bych tu tak dlouho nevydržel.
Pro mého předešlého zaměstnavatele jsem pracoval mimo Brod, ale měl jsem malé děti a chtěl si najít práci v Brodě. V ROSSu měli místo, tak jsem ve třiatřiceti nastoupil. Začínal jsem v nabídkovém oddělení, pak jsem začal jezdit jako technik po stavbách a teď jsem vedoucí střediska, které se zabývá dodávkami servisních činností pro zákazníky v okolí.
Jako čerstvý absolvent školy jsem sháněl práci. Na úřadu práce jsem si sice vyzvednul formuláře, ale nikdy je nevyplnil. Rozesílal jsem životopisy a jediná kladná odpověď dorazila z ROSSu. V obálce mi přišla jen vizitka mého budoucího šéfa, na které bylo zezadu napsáno: Ozvěte se mi. Abbrent. Dnes se tu starám o počítače, počítačovou síť, servery... Je to hodně specifický obor a to mě na něm baví. Baví mě ta kreativita, stále přichází nové technologie, stále je co se učit. Rozrůstá se firma i potřeby, ve firmě je navíc řada oborů a každý potřebuje něco jiného.
věrní rossu
Dvoufotonová technologie Obr. 1
Současný svět a epochu lze s trochou nadsázky hodnotit jako „dobu elektrotechniky“. Je to doba, ve které nenápadnými a každodenními pomocníky jsou elektronická zařízení a univerzální, speciální nebo jednoúčelové počítače. Mám na mysli mobilní telefony, elektronické diáře, komunikátory, automobily, přijímače pro přenos obrazových a zvukových informací atd. Pokusme si představit scénu, ve které na pouhou hodinu přestanou platit zákony části fyziky- elektrotechniky. Takže bude zima (horko), nepůjde voda, ventilace, nic a nikdo nepůjde a nepojede, nikam se nedovoláte, nic nebudete vědět. Hluk bude jen snad od výkřiků zděšených lidí. Aby se pokrok nezastavil a tato situace nenastala, musí se řešit několik, z hlediska vědy a jejího státního hodnocení, banálních problémů. Jedním z nich je energetická bilance - snížení spotřeby jednotlivých aplikací, nalezení nových principů transformace energie i velmi malých výkonů. Další problém je zvyšování kapacity paměťových možností všech datových aplikací, rychlosti přenosu dat a jejich systematizování. Neposledním problémem je zvýšení rychlosti záznamu a čtení dat z paměťových zařízení.
Obr. 2
Problémy kapacity dostupných paměťových médií jsou řešeny cestou vývoje z mikroskopických rozměrů směrem k nano rozměrům. Dále pokračují studie a experimenty s molekulárními aplikacemi, [2]. Tak například se zkoumá možnost návrhu elementů paměti, založené na počtu a rozmístění jader prvků- Ce, Fe, Os, Ru na dielektrickém základu. Vlnová délka snímacího signálu musí být ovšem přizpůsobena rozměrům elementů paměti.
10 / Trendy
Lze tak dosáhnout i poměrně vysokých hustot záznamu a rychlostí snímání údajů. Dalším směrem vývoje je využití organických struktur jako paměťových médií. Jiným přístupem je využití Josepsonova jevu - supravodivý stav na rozhraní velmi tenké elektricky nevodivé bariéry. Tato technologie nabízí konstrukci velmi rychlých procesorů a paměťových médií. Ovšem potřebuje odpovídající rychlost komunikačního signálu. Společným prvkem jak záznamu, tak snímání informací, je krátká vlnová délka a to v oblasti optických frekvencí a vyšších frekvencí (gama). Zde se nabízí použití efektů na úrovni fotonů. Známá je jednofotonová a dvoufotonová technologie. Využívá se zde jak polarizace elektromagnetické vlny- jednotky kvanta- fotonu, tak párů fotonů s různými vlastnostmi. Foton je buď polarizován horizontálně nebo vertikálně. Horizontální polarizace znamená logickou nulu, vertikální znamená logickou jedničku. Dvoufotonová technologie pracuje se dvěma páry fotonů, které mají pro záznam definované a vhodné vlastnosti- posun, šířka spektra, atd. Tímto způsobem lze pracovat se signálem a základní informací - 0/1. Dostáváme se tak do oblasti kvantové elektrodynamiky. Ta samozřejmě pracuje s dalšími efekty této oblasti fyziky. Dohromady máme tedy perspektivu jak vzniku základu procesoru, tak paměťového média a principu velmi rychlé komunikace mezi těmito elementy. Samozřejmě se uvažuje o kvantovém internetu. Komunikace je na bázi jak jednofotonové, tak dvoufotonové technologie. Nabízí se otázka, zda uvedené technologie nejsou jen dalšími slepými cestami. Odpověď se časem ukáže. Některá rozhodnutí a směry nezávisí na racionálních základech. Tak jako dynamický nástup osobních počítačů. Tak náročná a schopná technika a nyní je ve vysokém procentu využívána pouze k prosté komunikaci. Ani neslouží k přenosu náročných dat, využití k řešení náročných numerických úloh nebo řízení obtížných velmi rychlých
dějů strojů a přístrojů. Jedním z efektů, proč dnes existují téměř v každé domácnosti některých kontinentů osobní počítače s náročným operačním systémem je ten, aby výzkum a vývoj nejnáročnějších počítačových strojů mohl pokračovat, musel se již dosažený produkt- procesor, paměť a základní deska prodat a z takto získaných prostředků se rozeběhl další výzkum a vývoj prostředků. K takovýmto náročným polovodičovým obvodům musel být vyvinut program (systém programů), který by všem i informačně negramotným lidem umožnil snadný přístup a používání. Doposud byly všechny výpočetní prostředky ovládány textově, nikoliv symbolicky. Tak vznikly objektově orientované programovací prostředky.
Martin Bárta
Čas od času přišly samozřejmě problémy na stavbách, ale člověk se nesmí hned položit, musí něco vydržet. Postupem času jsem se asi tak trochu otrkal. Ale byli lidé, kteří to po jedné stavbě zabalili.
U zmíněné technologie přenosu záznamu a řízení informací pomocí fotonové technologie bude rozhodovat o dalším nasazení podobný fenomén. Proto, čas nám ukáže, zda budeme mít doma fotonový telefon a počítač! (red)
Moje práce byla dřív o menších zakázkách v oboru měření a regulace – kotelny, klimatizace a podobně. Dělali jsme tak ve dvou třech lidech. Dnes se firma rozrostla, takže pracujeme třeba na velkých byznys centrech, kde děláme kompletně kotelny, klimatizaci, řízení spotřeby a všechno, co chce zadavatel monitorovat.
Zdroje: [1] www.scincemag.org [2] www.nature.com [3] http://www.intv.cz/?section=page&super=4 [4] Valentina Parigi,1 Alessandro Zavatta,2 Myungshik Kim,3 Marco Bellini Probing Quantum Commutation Rules by Addition and Subtraction of Single Photons to/from a Light Field, 28 SEPTEMBER 2007 VOL 317 SCIENCE Komentáře k obrázkům: Obr. 1 Experimentální úloha pro součet a odečet jednoho fotonu k základnímu signálu. Obr. 2 Schéma kvantového přenosu informací- fotonová technologie Obr. 3 Schéma šíření informací pomocí fotonové technologie po optických vláknech
Obr. 3
Dřív jsem s kolegy normálně dělal, ale teď musí práci někdo trochu organizovat, shánět subdodavatele, jednat na stavbách, absolvovat kontrolní dny, rozčilovat se a vyřizovat všechno, co je potřeba. Asi dva roky jsem taková spojka mezi stavebníkem a našimi kluky. Jsem tu patnáct let, ale nepřemýšlel jsem o tom, jestli tu budu dalších patnáct. Já to počítám na pětiletky. Po vyučení jsem chtěl dělat v okrese. Dopadlo to jinak a tak jsem si ve třiceti říkal: Uvidíme za pět let. Pak jsem to oddálil na čtyřicet. Teď je mi pětačtyřicet a tak mezníkem bude asi padesátka. Ale ne že bych chtěl jít od firmy, ale spíš být víc doma. Ženě se to moje ježdění moc nelíbilo, hlavně když byly děti malé, ale zvládla to.
Práce mě baví, i když se často objeví problémy, ale většinou se je daří vyřešit. I pracovní krize přišly a hlavou se mi honily myšlenky, jestli by už nebyl čas odejít, ale pak se vždycky něco podařilo a to mě povzbudilo do další práce. Navíc tu mám pocit osobního růstu, u firmy jsem se spoustu věcí naučil, hlavně jednání s lidmi a to se hodí i mimo práci. Když se řekne ROSS, okamžitě se mi vybaví obrovský rozmach firmy. V době, kdy jsem nastupoval, už za sebou určitý rozvoj měla, ale za těch posledních deset let dokázala tolik, že musím smeknout. Pokud by chtěl někdo z rodiny nastoupit k ROSSu, asi bych ho neodrazoval, ale jde o to, zda by se dokázal přizpůsobit jeho chodu. Myslím si, že tu jsou různá specifika, která nemusí všem sedět. Přece jenom je tu na pracovní nasazení a odbornost vyvíjen určitý tlak a kdo je slabší povaha, nemusí ho vydržet. Můj velký koníček je cyklistika. Hodně jezdím na kole, na kterém dokážu vypnout a soustředit se na výkon, protože to beru sportovně, účastním se maratónů a podobně. V létě jsme třeba vyrazili po stopách Tour de France a vychutnali si ty největší kopce.
IT technici jsme tu tři, moc to nestíháme, ale náročné je to hlavně v tom, že jsme tu tři na všechny oblasti, jimiž se firma zabývá. Ve velkých korporacích je konkrétní odborník na konkrétní oblast, ale tady musíme umět všichni všechno. Je zvláštní, že tři jsme tu byli, i když bylo ve firmě asi 70 počítačů, a teď je jich tu přes 200. Štve mě, že někteří lidé nejsou schopni pochopit, že všechno kolem počítačů má svoje pravidla, která je nutné dodržovat. Je to jako na silnici – když člověk nedodržuje předpisy, dojde k nehodě. Jenže u počítače se pravidla hůř prosazují. O změně práce jsem nepřemýšlel. Je to dáno i mým oborem. V něm není v okrese příliš uplatnění. Ale hlavně, když se tu vyskytl nějaký problém, vždycky jsme tu byla dobrá parta a dokázali se domluvit.
obchodní oddělení nastoupil 19. 10. 1998 Před deseti lety jsem šel do ROSSu na pohovor. Předchozí zaměstnání mě nenaplňovalo pracovně ani finančně. Pak jsem se náhodou dozvěděl o ROSSu. Tehdy jsem nastoupil na měření regulací, kde jsem se všechno nově učil. Sedm let jsem jezdil po montážích, kde jsem dělal měření a regulace. Těch sedm let bylo hezkých – spousta zážitků, kamarádů, ale obojí má něco. Po určité době jsem začal budovat zázemí pro rodinu – s přítelkyní jsme hledali bydlení, nechtěl jsem jí v tom nechat samotnou a být přes týden pryč. Dneska na obchodním oddělení připravuji nabídky na měření regulací. Určitě byly za těch deset let i krize, zažil jsem i přetahování od konkurence, ale nikdy jsem ty nabídky nebral příliš vážně. Zlomových bylo těch sedm let, potřeboval jsem být víc doma a firma mi umožnila pracovat stabilně v místě. Za ty tři roky se nám podařilo sehnat bydlení, zrekonstruovat ho, stihl jsem se oženit - předloni zjara jsme se vzali a oba se těšíme na první přírůstek do rodiny. A co volný čas? Sport a manželka. Jezdíme a chodíme třeba po turistických trasách.
Nově narozená miminka Martin Kafka se narodil 15. září 2008 tatínkovi Martinu Kafkovi staršímu. Ten pracuje ve firmě jako výrobní ředitel divize elektro. Blahopřejeme.
Daniel Bláha se narodil 13. listopadu 2008 tatínkovi Radku Bláhovi. Ten pracuje v ROSSu jako projekt manažer ve stavební divizi. Blahopřejeme. Věrní ROSSU / 11
IRELAND:
SLOVENSKO:
„Vánoce, Vánoce přicházejí...“ ... sa spieva v jednej českej pesničke. Vianoce sú hádam najkrajším sviatkom roka. Nebolo to inak ani u našich predkov.
V dobách pohanskej Európy pripadal na dnešné kresťanské Vianoce zimný slnovrat 21. december. Bolo to obdobie oslavy znovuzrodenia slnka a čas vhodný k magickým úkonom. Niektoré z pradávnych predkresťanských kúziel pretrvali a stali sa z nich zvyky a tých je na Slovensku naozaj veľa. Vianočné dni boli vždy považované za ideálnu dobu k veštbe do budúcnosti.
to dobre zdvihlo, aj gazdovstvo sa malo „dvíhať“. Svetlo v izbe sa nesmelo zapáliť, kým nebolo všetko pripravené.
O tom čo znamenajú Vianoce a vianočné sviatky sme sa spýtali v našej malej ankete:
Do kúta nad stôl zavesili domáci na hradu jedličku, zvanú tiež jezuľa, ovešanú orechmi a jablkami. Pod stôl položili väčší železný predmet, najčastejšie sekeru, a kto ho počas večera pristúpil nohou, mal byť po celý rok zdravý.
Otto, psychológ: Vianoce? Tak normálne. Veriaci nie sme, ale na Vianoce pred Štedrou večerou sa pomodlíme a potom ideme spoločne celá rodina na polnočnú omšu.
Naši predkovia prilepili na lodičky zo škrupiniek sviečky a poslali ich po vode. Verili, že komu poplávala loďka ďaleko, odíde do cudziny. Majiteľ škrupinky, ktorá sa držala pri kraji nádoby, zostane blízko domovu. Potopená orechová škrupinka veštila smrť.
Nohy stola obopnuté reťazou symbolizovali súdržnosť a celistvosť rodiny v nastávajúcom roku. K stolu položili naši predkovia nádobu, do ktorej dali toľko lyžíc vody, koľko bolo prítomných. Po večeri vodu premerali. Ak tam nebolo toľko lyžíc ako prv, niekto z prítomných mal do roka zomrieť. Inde zase do nádoby odkladali pre duše zosnulých kúsky z každého jedla, prv než ho začali jesť. Stôl bol prikrytý bielym obrusom. Na jeho vrchu boli dva pecne chleba. Jeden z nich musel ostať počas sviatkov celý. Z ďalšieho lámali a jedli. Na stole nesmel byť nôž. Bol na ňom cesnak, oblátky, med, sladká pálenka, orechy, varený hrach alebo bôb, varené sušené ovocie. Hlavným štedrovečerným jedlom bola kapustnica s hríbmi a opekance s makom a medom. Z pečiva sa jedli viaceré druhy lokší, makovníky, niekde aj orechovníky.
Pri Štedrej večeri sa krájali aj jabĺčka. Kto našiel z jadier krížik, mal do roka zomrieť. Komu zostali jadrá neporušené alebo mali tvar hviezdy, mal byť celý rok zdravý. Štedrý deň bol na Slovensku bežne známy pod názvom Kračúň. Bol medzníkom medzi ubúdajúcim a pribúdajúcim svetlom, ktorého pôvodcom bolo slnko. Celý deň sa každý usiloval kontrolovať a usmerňovať svoje konanie, pretože kto ako robil v tento deň, tak mal konať po celý rok. Kto ráno nalačno kýchol, mal sa dožiť vysokého veku. Ani v tento deň nemala prísť žena prvá do domu. Požičané predmety sa museli pred Štedrým dňom vrátiť. Nič sa nesmelo požičať, lebo by sa ja majetok „rozpožičal“. Magický význam malo aj cesto a pečivo. Keď gazdiná vyniesla cesto na koláče, poobtierala si ruky o ovocné stromy, aby dobre rodili. Hodila z neho aj sliepkam, aby dobre niesli. Ak sa pri kysnutí ces-
12 / Slovensko
Eva, študentka strednej školy: Moja mama sa celý december naháňa a tvári sa ustarane. Dvadsiateho štvrtého je už hysterická. Otec v teplákoch pozerá telku, alebo chodí okolo a vhodne to dopĺňa frflaním. O trištvrte na šesť mama vypne sporák, chvatne preloží neporiadok zo stola na kuchynskú linku, uhladí si vlasy, my pribehneme ku stolu a začneme „V mene Otca...“ Chápete, stále tie nervy a zrazu cvak, nech je tu sviatočná nálada. Katka, profesorka na gymnáziu: Môj manžel je lekárom a zhruba každé štyri roky má na Štedrý večer službu. Raz som zbalila večeru aj deti a jedli sme všetci spoločne v nemocnici, aby tam manžel nebol na Vianoce osamelý. Vlani sme si urobili slávnostnú večeru o deň skôr, aby sme mohli byť sami. Vždy si nejako poradíme, vychádzame si v ústrety. Ja si myslím, že Vianoce v rodine môžu byť len také, aká je rodina po celý rok. (red)
“White” Christmas Same as other countries professing Christian traditions, Ireland, the island of everlasting green, cloaks with man-made white to invoke the atmosphere of Christmas. These days are usually not, as opposed to our country, full of expectations whether this time Christmas will be white with snow, because local climatic conditions usually deny that. So, people are used to raw winter weather with temperatures above zero, often accompanied by a strong wind. However, it does not prevent either the native Irish people, or all those working or studying in the country during the whole year and unable to get home for various reasons, from spending marvellous Christmas in a fullfledged fashion.
western coast of Ireland, the traditional midnight mess was shifted earlier because of fully stretched priests so, that the birth of Jesus birth is celebrated as early as about seven o’clock p.m. Then it depends on family customs, people either move to local pubs for a short chat with friends or go straight home. There, after a light supper, everybody unwraps a present, families have fun and go to bed. So-called ”Kris Kindle” or ”Secret Santa” is highly popular especially with bigger families; it is presenting gift to a person determined by lot.
The first-sight difference in how Christmas are spent in Ireland is apparent to all working individuals. Only December
Everybody takes lots to select the person to be gifted. A financial limit is usually set for the present. That is also the way parties are done at schools and the way colleagues enjoy themselves in businesses. Because Santa visits homes on Christmas Eve secretly, children in most families find presents under Christmas tree (usually pine tree) on December 25th in the morning. On the background of unwrapping presents, breakfast takes place, lasting up to two hours. Refreshed families then jointly set off for a walk. Irish people spend the rest of the day similarly as we do; that is watching TV shows, eating, drinking and relaxing. On that day, what we know as “Christmas Eve dinner” is prepared. Mostly, people sit down to the table already from 1 to 3 p.m., but many families begin at five or six o’clock. Instead of ”scalies”, the Irish rather enjoy “fledglings”; most of the tables offer a turkey hen, goose or duck with stuffing, baked or mashed potatoes and a plenty of boiled vegetables.
25 and 26th and January 1st, the New Year, are accepted as national holidays, the time off. December 24th, same as in our country, is called the Christmas Eve. Most people, however, spend that day at work and go home only after saying good bye to colleagues with a pint of Guinness (two days’ separation from colleagues surely deserves such a farewell). Attendance of midnight mess is very popular, by that time churches literally burst at seams. According to a friend of mine, Jennifer, a girl from a small village on the
on table). Very popular in Ireland is Boxing (Saint Stephen’s) Day, the 26th of December. People call it here the Singing Day because every true Irishman spends that evening in a pub, singing soundly. The New Year’s Eve is not very special here; people mostly go out to enjoy some fun. The Christmas tree is trimmed on what we know as the Three Kings’ day, which otherwise is called here ”Women Christmas”. The interesting thing is that an increasing number of families make use of special offers in restaurants and hotels and enjoy their Christmas Eve menus there. But it still holds that Christmas is holidays when the whole family should be together, which is definitely the case in Ireland. (Lucie Zichová & red) Českou verzi textu najdete na: www.ross.cz
No home can do without the traditional Christmas pudding as a dessert (similar to Czech marble cake, but dark only, with a galore of butter, candied fruit and brandy or whiskey, which is lighted once Ireland / 13
ROSS PODPORUJE:
JINAK OBDAROVANÉ LIDI
Hlavním posláním sdružení Benediktus je snaha o co možná nejtěsnější soužití zdravých lidí s lidmi postiženými. „Obě skupiny, jak zdraví tak i znevýhodnění, se mohou nesmírně obohacovat. Přesvědčujeme se o tom každý den,“ říká vedoucí sdružení Benediktus Blanka Nikodemová. Péče využívá kolem dvaceti klientů a nejde o obvyklý stacionář. „Nazývá se to odlehčovací služba. Je to pomoc rodinám, které mají děti s postižením. Chodí k nám po dohodě, jak jim to vyhovuje,“ dodává. V rámci odlehčovací služby fungují řemeslné dílny, kam docházejí převážně právě postižení. Benediktus
14 / Ross podporuje
Občanské sdružení Benediktus pracuje na Chotěbořsku od roku 2000. Pomáhá nejen mentálně a jinak postiženým lidem, ale i jejich rodinám. Současně se snaží, aby se nevytratily některé zajímavé lidové zvyky a tradice. To vše staví na pevných duchovních základech, které vycházejí i ze samotného názvu sdružení. Benediktus totiž česky znamená požehnaný. se totiž snaží zachovat alespoň v malé míře tradiční řemesla Vysočiny. „Starý pán nás učil plést slaměné ošatky, vyrábíme svíčky, sušíme ovoce, tkáme a chceme také dílnu na zpracování ovčí vlny,“ dozvídáme se od sociální pracovnice Radky Jindrové. Aktivity občanského sdružení se nesoustřeďují jen v Chotěboři, ale také v nedalekém Modletíně. Malou vesničku najdeme poblíž Rušinova v Železných horách. Opravují tam starou faru, obnovili kdysi slavné poutě ke svaté Anně a po francouzském vzoru připravují Archu. „Je to v České republice unikátní projekt. Bude to jeden dům, kde budou společně žít lidé zdraví a handicapovaní,“ vysvětluje Blanka Nikodemová. První Archu založil před pětačtyřiceti lety Francouz Jean Vanier. Dnes jich ve třiatřiceti státech světa najdeme přes stovku. Posláním jednotlivých komunit je doprovázení svých členů v osobním, duchovním a profesionálním životě. V Arše žijí lidé různých kultur, jazyků, tradic, náboženství, sociálního původu i intelektových schopností, kteří mezi sebou vytvářejí vztahy na základě sdílených hodnot. Komunity chtějí být v dnešním světě znamením naděje, solidarity, víry a pokoje. „Modletínská fara byla téměř v katastrofálním stavu. Za vydatné pomoci dobrovolníků a sponzorů ji pomalu opravujeme. Delší dobu spolupracujeme se zahraničními komunitami. V létě u nás byli lidé z Bretaně a my jim návštěvu oplatíme,“ plánuje Blanka Nikodemová a pokračuje: „Měli bychom mít nějakou
ukázku na tamní střední škole a chtěli bychom tam také získat další dobrovolníky. Bez nich by to nešlo.“ Práci občanského sdružení Benediktus nevidí každý. Postižení lidé bohužel stále žijí v jakémsi stínu společnosti. Benediktus se ale zviditelňuje, a to dost výrazně. Pořádá velké - pro veřejnost přitažlivé akce. Jednou z nich jsou Svatováclavské slavnosti v Chotěboři. Před Velikonocemi je to provedení Pašijí a loni v létě se poprvé po mnoha desítkách let konala pouť ke svaté Anně v Modletíně. „Tam vždycky bývaly slavné poutě, ale před čtyřiceti lety to skončilo. Přišlo velké množství lidí, byli jsme mile překvapeni,“ libuje si Radka Jindrová. Občanské sdružení Benediktus je nezisková organizace a její činnost plně závisí na darech a dotacích. Státní peníze nezajistí zdaleka všechno a tak jsou odkázáni na dobrodiní dárců a sponzorů. Jejich seznam je úctyhodný. Mezi prvními figuruje i společnost ROSS Holding, která kromě finančních darů podporuje také jednoho klienta a jeho osobního asistenta. „V každé vyspělé společnosti je zcela normální, že ti bohatší podporují ty, kteří mají menší schopnosti. Je to takové lidské,“ domnívá se Blanka Nikodemová. „Firma ROSS Holding nám mimo jiné půjčila sál v Čechovce, kde jsme pořádali koncert bratří Ebenů, což byla další akce sloužící k tomu, aby lidé věděli, co je Benediktus a uvědomili si, že mezi námi žijí lidé, kteří si zaslouží naši pozornost a cit.“ Benediktus získává také peníze ze zdrojů Evropské unie a díky nim v minulosti opravili svoje sídlo v Chotěboři, takzvaný domeček (viz foto). (rah)
KULTURNÍ AKCE:
KULTURNÍ AKCE:
ČECHOVKA
PLES ROSS HOLDING 10. ples ROSS Holding Na jubilejním desátém plese, který se koná v pátek 23. ledna 2009 v sále Kulturního domu Ostrov v Havlíčkově Brodě, se můžete těšit na kapelu Los Rumberos, která hraje latinsko-americkou hudbu. Terne Čhave vás rozproudí energickou cikánskou muzikou a do časů slavných Beatles se máte šanci vrátit s Backwards, jednou z nejlepších revivalových skupin. A legendární Olympic snad není nutné ani představovat. V předsálí bude navíc hrát trio Rosa a kromě toho vás čeká velké překvapení v podobě doprovodného programu. Ani letos nezapomeneme na charitu - podpoříme občanské sdružení Benediktus z Chotěboře. Jak to vypadalo před 10 lety? První ples se konal 17. 12. 1999. „Prosincové datum jsme vybrali s tím, že ples budeme pořádat místo vánočního večírku. Ale nebylo to ono. Na ples chodí „rossáci“ s partou svých známých a s ostatními kolegy se třeba ani nepotkají,“ vysvětlila personální ředitelka Jana Blažková, která měla pořádání prvního plesu na starosti. Druhý ples se už konal v lednu a byl pojat více pro veřejnost. A dnes je z toho tradice, o vstupenky je velký zájem mezi zaměstnanci i mezi veřejností, místa k sezení bývají vyprodána do tří dnů. „O zájmu svědčí i to, že v kadeřnictvích si ženy zamlouvají termíny na učesání v den
7. 1. NOVOROČNÍ KONCERT od 19 hodin v sále Staré radnice
31. 1. KING OF CIRCLE od 15 hodin v sále klubu Čechovka Závod ve flatlandu na BMX kolech s doprovodným programem.
14. 2. BLUESOVÝ VEČER plesu již v září,“ dodává s úsměvem Blažková. S myšlenkou založit tradici „rossáckých“ plesů přišli majitelé společnosti Roman Stryk a František Fiala. Od začátku bylo jasné, že nepůjde o tradiční plesy „tři na tři“ s půlnoční tombolou, ale o akci, která má přesahovat region a která bude zajímavá i pro obchodní partnery společnosti. Proto se pořádají „bigbítové plesy“, kdy se ve velkém sále střídají známé kapely se začínajícími a kolem půlnoci dostává prostor hvězda večera. Program doplňují různé atrakce o přestávkách a v předsálí hraje po celý večer kapela osvědčené evergreeny, na které je možné také tančit.
lečnost. Když jsme ji zvali po letech podruhé, byl Čechomor hvězdou večera a vystoupil za desetinásobný honorář,“ prozrazuje Jana Blažková. Její vzpomínky postupně vyplouvají a dostáváme se i k trapasům prvního plesu: „Největší průšvih byl DJ Lucifer, který se měl postarat o popůlnoční diskotéku. Hrál takové hrůzy, že i nejotrlejší hosté to postupně vzdali a odešli.“ Naopak největší ohlas měly v minulosti formace Mňága a Žďorp, Katapult, Čechomor, Děla Mládek, Anna K, No Name, Turbo a Buty.
od 20 hodin koncert: Petr Kalandra Memory Band, The Bowling
21. 2. ČECHOVKA FEST od 16 hodin koncert: Noostrak, D.A.D., Streetmachine, Streight, X-Core, Atari Terror, Pork Soda, The Swich, Underside, Projekt X
24. 2. NEZMAŘI od 19 hodin v Čechovce – koncert
7. 3. ANNA K od 20 hodin v Čechovce – koncert
„S prvním plesem nám pomohla pražská agentura. Mimo jiné nám doporučila i tehdy neznámou kapelu Českomoravská hudební spo-
Všechny rossácké plesy jsou spojeny s charitou. Firma hledala různé způsoby, jak uspořádat dobrovolné sbírky, dražby obrázků a podobně, jejichž výtěžek šel do Speciální školy U Trojice. „Nejvíce se vydařila dražba obrázků a maskota na plese v roce 2007. Celkem se shromáždilo 121 tisíc korun, za které Speciální škola pořídila schodolez. Díky němu zdolávají schodiště i děti na vozíku,“ upřesnila personální ředitelka.
Po předložení tohoto kupónu při vstupu do klubu Čechovka získáváte slevu na vstupném ve výši 50 Kč. Kupon nelze uplatnit v předprodeji Reportáž / 15 platnost 1. 1. 2009 – 31. 3. 2009
INZERCE
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA Bachelor [ˈbæt∫ələl-ər] bakalář Back [bæk] zpět, zadní strana Back off [bæk] [of] odšroubovat Back out [bæk] [aut] vyšroubovat Backlash [bæklea∫] vůle, mrtvý chod Backup [bækʌp] záloha Banana [bəˈna:nə] banánek, konektor Bare wire [bæ (r)] [ˈwaeir] holý drát Barrel [ˈbærəl] sud, barel Bars [ba:z] tyčová ocel, tyčovina Base [beIs] základna, patka, patice Basic controller [ˈbaIsIk] [kənˌtroulər] základní řídící jednotka Bass [ˈbels] nízké kmitočty Batch [baet∫] série, šarže, skupina Battery [ˈbætəri] baterie, akumulátor Battery backup [ˈbætəri] [bækʌp] bateriové zálohování Battery box [ˈbætəri] [boks] skříň akumulátoru Battery clip [ˈbætəri] [clIp] svorka baterie Battery truck [ˈbætəri] [trʌk] hovor. ještěrka Beacon [ˈbi:kən] maják
Křížovka o cenu
Připravili jsme pro Vás užitečný elektrotechnický AJ–CZ slovník dnes od písmene
pípat Beep [bi:p] Bend [bend] tvarovka, ohýbat Bevel [ˈbevəl] úkos, zešikmení Bidirectional [baIdIˈrek∫ənəl] obousměrný Bill of delivery [bil] [əf] [dIˌlIvərI] dodací list Bill of material [bil] [əf] [məˌtIərIəl] kusovník Bit [bit] bit, vrták Blank form [blænk] [fo:rm] nevyplněný formulář Blind hole [blaInd] [houl] slepá díra Blocked [blɒk] zablokovaný Blower [ˈbləƲə(r)] ventilátor, dmychadlo Blunt [blʌnt] tupý (nástroj) Bore [bɘr] vrt, vrtání Braided [ˈbreIdId] opletený (vodič) Breakdown [ˈbreIkIdaun] nehoda, havárie Brick [brik] cihla Bridge [brIdƺ] můstek, přemostit Broadcast [ˈbrɘ:ka:st] vysílání Broadband [bro:dbænd] širokopásmový (typ připojení k internetu ADSL)
V tajence najdete citát R. D. Bacha
Budget [badƺit] Building [ˈbildiŋ] Building code [ˈbildiŋ] [kout] Building site [ˈbildiŋ] [sait] Built in [bilt in] Bulb [bʌlb] Business [biznǝs] Busy [bizi] Butt [bʌt] Button [ˈbʌtn] Buzzer [ˈbʌzǝr] Cable [ˈkeibl] Cable clamp [ˈkeibl] [klæmp] Cable joint [ˈkeibl] [dƺǝint] Cable run [ˈkeibl] [rʌn] Call [cǝ:l] Cam [kæm] Can [kæn] Cane [kein] Cant [kænt]
B-C rozpočet stavba stavební předpisy staveniště vestavěný žárovka obchod zaneprázděný styková plocha tlačítko bzučák kabel kabelová svorka kabelová spojka kabelová trasa volání vačka plechovka tyč hrana
Tajenka z č. 1/2008 zní: Ampérovo pravidlo pravé ruky. A víte jak je to celé ? Ampérovo pravidlo pravé ruky, říká, když uchopíme vodič elektrického proudu pravou rukou tak, že palec ukazuje směr proudu, ostatní prsty ukazují orientaci indukčních čar. Z došlých odpovědí jsme vylosovali pana Lukáše Hospodku, který vyhrává mobilní telefon Sony Ericson W380.
Vyluštěnou tajenku zasílejte nejpozději do 28. 2. 2009 na e-mailovou adresu
[email protected], správné odpovědi vylosujeme, výherce získá bytovou lampu.
Připomínky, nápady a náměty k časopisu prosím vhazujte do schránky označené ROSS magazín v sídle ROSS Holding v přízemí za recepcí vlevo nebo posílejte na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
Reportáž / 17
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: ROZHOVOR: Václav Moravec ROZHOVOR: Petr Jaroš TRENDY: Jsme všude bezpeční a anonymní? NAŠI LIDÉ V ZAHRANIČÍ: Jak se žije s Eurem v Evropě PODPORUJEME: Sport
www.ross.cz
[email protected]