44

PRAHA 2

Vinohrady Lublaňská 666/44

Dům postavil stavitel Buldra roku 1879. Nacházela se zde ubytovna IV. správy MV (Správa sledování), využívaná plocha činila 544 m2. FMV objekt uvolnilo v roce 1991. Dnes budovu vlastní řád Školských sester sv. Františka Česká provincie a slouží církevním účelům. N 50° 4.4608’, E 14° 25.8892’

74

V I N O H R A DY

PRAHA 3

3

Žižkov Olšanská 2176/2

V novostavbě postavené speciálně pro Federální ministerstvo vnitra se od sedmdesátých let nacházely úřadovny Správy pasů a víz SNB a současně Krajský odbor pasů a víz, součást Správy SNB hlavního města Prahy a Středočeského kraje. Pasová agenda se stala od padesátých let významnou součástí práce Státní bezpečnosti. Kontrola pohybu osob přes hranici, regulace odjezdů československých občanů do zahraničí patřila mezi klíčové nástroje kontrarozvědky StB pro tzv. boj s vnějším nepřítelem. Sídlo zde našla v osmdesátých letech i XIV. správa SNB – Správa kontrarozvědky pro boj proti mimořádným a zvláštním formám trestné činnosti, tedy proti terorismu. Posledním útvarem Státní bezpečnosti na Olšanské byla VI. správa SNB (Správa operativní techniky). Útvar se zabýval vývojem, výrobou a aplikací tzv. operativní techniky, tedy například odposlechových zařízení apod. Objekt stále vlastní stát a spravuje Ministerstvo vnitra ČR. V současnosti je komplex na Olšanské 2 široké veřejnosti znám jako úřadovna cizinecké policie. Je zde ředitelství, oblastní ředitelství i Oblastní odbor cizinecké policie Krajského ředitelství Policie ČR Praha. N 50° 4.9930’, E 14° 27.8640’

ŽIŽKOV

75

76

ŽIŽKOV

PRAHA 4

4

Nusle Na Pankráci 1623/72

V osmdesátých letech zde sídlila Správa vývoje automatizace, IV. správa SNB (Správa sledování) a VI. správa SNB (Správa operativní techniky). Budova patří státu a slouží komerčním účelům a Ministerstvu vnitra ČR. N 50° 3.3240’, E 14° 26.1065’

NUSLE

77

Soudní 988/1

(Pankrácká věznice) Areál je velmi cennou architektonickou i historickou památkou. Projekt c. k. trestnice pro muže zpracoval hlavní inženýr ministerstva spravedlnosti Franz Maurus. Stavba probíhala v letech 1885–1889 a trestnice (zařízení pro výkon soudem uloženého trestu) otevřela brány roku 1889. V roce 1926 se stala Věznicí zemského soudu trestního v Praze a od roku 1929 Věznicí krajského soudu trestního v Praze. Po roce 1948 měla kapacitu až 3 000 vězňů. Šlo o stavbu na svou dobu moderní, včetně ústředního vytápění a plynového osvětlení, do roku 1926 zásobované z vlastní plynárny. Vězňům sloužily koupelny, knihovna, učebny, přednáškový sál, tělocvična, dílny, šest vycházkových dvorů, římskokatolický kostel, evangelická kaple a židovská modlitebna. Ve věznici se nacházela i nemocnice, jejíž některá specializovaná oddělení měla spádovou působnost pro všechna vězeňská zařízení ČSR. V letech 1939–1945 věznice sloužila nacistické okupační správě. Okupanti sem umístili protektorátní krajskou věznici (pro kriminální vězně), německou policejní věznici gestapa „Polizeigefängnis der Geheime Staatspolizei“ a vyšetřovací věznici německého soudu „Untersuchungshaftanstalt“. V přízemí křídla A se od dubna 1943 nacházely cely smrti. Výnosem říšského ministra spravedlnosti ze dne 15. dubna 1943 byla v tomtéž křídle vybudována tzv. sekyrárna se zasedací místností, popravčí místností a rakvárnou. Do 26. dubna 1945 zde pod gilotinou zemřelo celkem 1 075 lidí, z toho 155 žen. Po válce se obnovila činnost Věznice krajského soudu trestního v Praze XIV. Dne 27. června tu zemřel bývalý protektorátní prezident JUDr. Emil Hácha. Byla tu vykonána řada retribučních poprav. Na nedalekém Soudním náměstí před budovou Nejvyššího soudu veřejně popravili protektorátního primátora Prahy dr. Josefa Pfitznera. Od roku 1948 tu byla vazba Státního soudu pro tzv. trestné činy proti republice. V roce 1949 zde vzniklo vazební oddělení Krajského velitelství Státní bezpečnosti v Praze. Popravy po únoru 1948 se vykonávaly na dvou šibenicích postavených pod širým nebem na dvoře nemocničního bloku věznice. Mezi jmény zde popravených najdeme např. dr. Miladu Horákovou, kurýra zahraničního odboje Štěpána Gavendu či generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského a dalších deset prominentních komunistů. Na popravišti pankrácké věznice ukončilo život 150 z celkem 450 osob popravených v Československu od roku 1948 z politických důvodů. Roku 1954 se stala Pankrác jediným místem poprav v českých zemích, ale od té doby se popravy vykonávaly v podzemí věznice. Od října 1952 se věznice nazývala Útvar nápravných zařízení Praha XIV. Ministerstva národní bezpečnosti. Od roku 1954 zněl název zařízení Věznice č. 2 Praha, roku 1961 pak Útvar nápravných zařízení č. 2 Praha a konečně od roku 1965 Nápravně výchovný ústav č. 2 Praha. Věznice sloužila od roku 1953 do roku 1979 i jako Ústřední eskortní středisko, tedy centrální bod přesunů vězňů či jako jeden z technických ústavů MV, v němž se využívaly odborné znalosti vězňů ke konstrukčním pracím. Organizačně pod věznici spadaly v padesátých i šedesátých 78

NUSLE

letech i desítky detašovaných pracovních oddílů ve středních Čechách. Za všechny jmenujme Důl generál Svoboda Kamenné Žehrovice, SONP Kladno-Dubí, cementárny a železárny v Králově Dvoře, do roku 1953 existující smutně proslulý tábor ve vápencovém dole Mořina (zvaný „Český Mauthausen“), Keramické závody, n. p. RAKO Rakovník nebo Důl Fierlinger ve Vinařicích u Kladna. Areál sloužil nejen jako vězeňské zařízení, ale také jako ubytovna příslušníků nápravných zařízení a učebny. V přilehlé budově sídlila i Správa Sboru nápravné výchovy, které od roku 1965 podléhala všechna vězeňská zařízení v ČSSR. Vazební věznice Praha Pankrác je v provozu do dnešní doby a stále slouží svému původnímu účelu, nyní pro výkon vazby s oddělením výkonu trestu pro muže v režimu s dohledem, dozorem a ostrahou. Sekyrárna byla přebudována v roce 1985 jako památník protifašistického odboje. V roce 1993 zde zřídil Kabinet dokumentace a historie vězeňství Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR i související historickou expozici, věnovanou vývoji vězeňství na našem území od středověku až po moderní dobu. Unikátní prostor se bohužel nachází uvnitř areálu věznice, takže je přístupný jen zcela výjimečně. O výročí popravy dr. Milady Horákové 27. června (Den památky politických vězňů) se koná každoročně v místě popravy na dvoře nemocničního bloku pietní akt. Objekt sám je kromě ojedinělých zmíněných výjimek veřejnosti jinak nepřístupný. N 50° 3.4848’, E 14° 26.2498’

80

NUSLE

PRAHA 5

5

Smíchov Drtinova 102/5, Holečkova 102/27

V letech 1947–1951 ulice Františka Drtiny, poté 1951–1991 ulice Nikose Belojannise. Objekt je viditelný z Holečkovy ulice. Objekt užívala IV. správa SNB (Správa sledování). Dnes v soukromém vlastnictví a slouží podnikání. N 50° 4.5756’, E 14° 23.9701’

SMÍCHOV

81