0
Obsah 1
Předmět psychologie osobnosti............................................................................................... 8 1.1 1.2 1.3
Pojetí osobnosti ........................................................................................................................8 Osobnost jako předmět poznávání v psychologii .....................................................................8 Vymezování pojmů jedinec, subjekt, osobnost ........................................................................9
1.3.1 1.3.2 1.3.3 1.4 1.5
Psychika a osobnost ............................................................................................................... 11 Pojem „Já“ .............................................................................................................................. 11
1.5.1 1.6 2
Jedinec ............................................................................................................................. 9 Subjekt ........................................................................................................................... 10 Osobnost ....................................................................................................................... 10
Obraz já – sebepojetí ..................................................................................................... 12
Osobnost a psychologický model osobnosti .......................................................................... 13 Determinace osobnosti .......................................................................................................... 15
2.1
Bio-psycho-sociální v osobnosti ............................................................................................. 15
2.1.1 2.1.2 2.1.3 2.2 3
Biologická determinace osobnosti ................................................................................ 15 Psychologická determinace osobnosti .......................................................................... 16 Sociální determinace osobnosti .................................................................................... 17
Systémový přístup k interakci „subjekt-prostředí-činnost“ ................................................... 17 Základní kategoriální systémy v psychologii osobnosti ......................................................... 19
3.1 3.2 3.3 3.4 4
Východiska a kategoriální systémy pojetí a studia osobnosti v klíčových směrech současnosti............................................................................................................................. 19 Rysové přístupy ...................................................................................................................... 20 Situační přístupy .................................................................................................................... 20 Interakční přístupy ................................................................................................................. 21 Psychoanalytické přístupy...................................................................................................... 22
4.1
Sigmund Freud – Psychoanalýza ............................................................................................ 22
4.1.1 4.1.2 4.1.3 4.1.4 4.1.5 4.1.6 4.1.7 4.1.8 4.1.9 4.2
Život ............................................................................................................................... 22 Hlavní body Freudovy teorie ......................................................................................... 22 Struktura osobnosti ....................................................................................................... 23 Intrapersonální konflikty ............................................................................................... 24 Pudy ............................................................................................................................... 25 Vývoj osobnosti ............................................................................................................. 25 Obranné mechanismy ................................................................................................... 26 Úzkost a strach .............................................................................................................. 27 Povaha snů .................................................................................................................... 27
Carl Gustav Jung – Analytická teorie osobnosti ..................................................................... 28
4.2.1 4.2.2 4.2.3 4.2.4 4.2.5 4.2.6
Život ............................................................................................................................... 28 Teorie............................................................................................................................. 28 Struktura psyché............................................................................................................ 29 Vývoj osobnosti ............................................................................................................. 31 Jungova typologie .......................................................................................................... 31 Přesouvání duševní energie .......................................................................................... 31
1
4.3
Alfred Adler – Individuální psychologie osobnosti ................................................................ 32
4.3.1 4.3.2 4.3.3 4.3.4 4.3.5 4.3.6 4.4
Karen Horneyová – Sociokulturní teorie osobnosti ............................................................... 35
4.4.1 4.4.2 4.4.3 4.4.4 4.4.5 4.5
Život ............................................................................................................................... 44 Trauma narození a jeho důsledky ................................................................................. 44 Utváření superega ......................................................................................................... 44 Chtaní a struktura charakteru osobnosti v dospělosti .................................................. 44
Erich Fromm ........................................................................................................................... 44
4.9.1 4.9.2 5
Život ............................................................................................................................... 42 Ego-psychologická koncepce osobnosti ........................................................................ 42 Osobnost jako celek tvořený potřebou a tlakem .......................................................... 43 Osobnost ....................................................................................................................... 43
Otto Rank – Role self a chtění v utváření osobnosti .............................................................. 44
4.8.1 4.8.2 4.8.3 4.8.4 4.9
Život ............................................................................................................................... 40 Teorie............................................................................................................................. 41 Vývoj osobnosti ............................................................................................................. 41
Henry Alexander Murray – Ego-psychologické pojetí osobnosti ........................................... 42
4.7.1 4.7.2 4.7.3 4.7.4 4.8
Život ............................................................................................................................... 37 Teorie............................................................................................................................. 37 Terminologie a hlavní pojmy ......................................................................................... 37 Stadia vývoje osobnosti ................................................................................................. 39
Erik Homburger Erikson – Ego teorie osobnosti .................................................................... 40
4.6.1 4.6.2 4.6.3 4.7
Život ............................................................................................................................... 35 Teorie............................................................................................................................. 35 Základní úzkost dítěte.................................................................................................... 35 Vztahy s druhými lidmi .................................................................................................. 35 Neurotické potřeby dospělých ...................................................................................... 36
Harry Stack Sullivan – Osobnost utvářená mezilidskými vztahy ............................................ 37
4.5.1 4.5.2 4.5.3 4.5.4 4.6
Život ............................................................................................................................... 32 Teorie............................................................................................................................. 32 Vývoj osobnosti ............................................................................................................. 33 Individuální životní styl .................................................................................................. 34 Tvůrčí „já“ ...................................................................................................................... 34 Sourozenecké pořadí ..................................................................................................... 34
Život ............................................................................................................................... 44 Teorie............................................................................................................................. 44
Behaviorstické přístupy.......................................................................................................... 47 5.1 5.2
Behaviorismus ........................................................................................................................ 47 John Broadus Watson – klasický behaviorismus.................................................................... 48
5.2.1 5.2.2 5.2.3 5.3
Život ............................................................................................................................... 48 Teorie............................................................................................................................. 48 Pojetí osobnosti ............................................................................................................. 48
Edward Chace Tolman – neobehaviorismus .......................................................................... 49
5.3.1 5.3.2
Život ............................................................................................................................... 49 Teorie............................................................................................................................. 49
2
5.4
Clark Leonard Hull – neobehaviorismus ................................................................................ 50
5.4.1 5.4.2 5.5
Burrhus Frederic Skinner – radikální behaviorismus ............................................................. 50
5.5.1 5.5.2 5.5.3 5.5.4 5.6
Život ............................................................................................................................... 55 Teorie............................................................................................................................. 55 Vzájemný determinismus .............................................................................................. 56 Schopnost autoregulace ................................................................................................ 56 Pozorování modelů pro chování.................................................................................... 56 K vymezení lidského naturelu........................................................................................ 57
Julian Rotter – osobnost v teorii sociálního učení ................................................................. 57
5.8.1 5.8.2 5.8.3 5.8.4 5.8.5 5.8.6 6
Život ............................................................................................................................... 52 Teorie............................................................................................................................. 53 Proces učení................................................................................................................... 53 Osobnost: podstata a vývoj ........................................................................................... 54 Neurózy: nevědomé konflikty ....................................................................................... 54
Albert Bandura – sociálně kognitivní teorie osobnosti .......................................................... 55
5.7.1 5.7.2 5.7.3 5.7.4 5.7.5 5.7.6 5.8
Život ............................................................................................................................... 50 Pojetí behaviorismu ....................................................................................................... 51 Pojímání osobnosti ........................................................................................................ 51 K pojímání naturelu člověka .......................................................................................... 52
John Dollard a Neal E. Miller – subjektivní behaviorismus .................................................... 52
5.6.1 5.6.2 5.6.3 5.6.4 5.6.5 5.7
Život ............................................................................................................................... 50 Teorie............................................................................................................................. 50
Život ............................................................................................................................... 57 Teorie............................................................................................................................. 57 Východiska teorie sociálního učení ............................................................................... 57 Hypotetický model pro predikci chování....................................................................... 58 Predikce cílově orientovaného chování ........................................................................ 59 Interní versus externí místo kontroly ............................................................................ 60
Existenciální přístupy ............................................................................................................. 61 6.1
Viktor Emil Frankl – naplpování smyslu života osobnosti ...................................................... 61
6.1.1 6.1.2 6.1.3 6.2 6.3 6.4
Ronald David Laing ................................................................................................................. 63 Rollo May ............................................................................................................................... 63 Carl Randson Rogers – fenomenologická teorie .................................................................... 63
6.4.1 6.4.2 6.4.3 6.5
Život ............................................................................................................................... 61 Východiska ..................................................................................................................... 61 Smysl života a základní kategorie životních hodnot ...................................................... 62
Život ............................................................................................................................... 63 Východiska ..................................................................................................................... 64 K pojímání naturelu osobnosti ...................................................................................... 66
Abraham Harold Maslow – humanistická teorie ................................................................... 66
6.5.1 6.5.2 6.5.3 6.5.4 6.5.5
Život ............................................................................................................................... 66 Východiska ..................................................................................................................... 67 Pojetí motivace jako hierarchie potřeb ......................................................................... 68 Základní potřeby podle Maslowa .................................................................................. 69 Potřeby nedostatkové a potřeby růstové (rozvojové) .................................................. 71 3
6.5.6 6.5.7 6.6 7
Koho rozumět zdravou, plně fungující osobností .......................................................... 71 K pojímání lidského naturelu ......................................................................................... 72
Artur W. Combs a Donald Snygg – fenomenologický přístup ................................................ 72 Kognitivní a celostní přístup ................................................................................................... 75
7.1
Ulrych Neisser – osobnost jako kognitivní schéma................................................................ 75
7.1.1 7.1.2 7.2
George Alexandr Kelly – teorie alternativních konstruktů .................................................... 76
7.2.1 7.2.2 7.2.3 7.2.4 7.2.5 7.2.6 7.2.7 7.3
8
Život ............................................................................................................................... 81 Východiska ..................................................................................................................... 81 Pojímání osoby, psychologického pole a životního prostoru ........................................ 82 Konflikty a jejich řešení.................................................................................................. 82
Dimitrij Nikolajevič Uznadze – pojetí osobnosti teorii ustanovky ......................................... 83
7.4.1 7.4.2 7.4.3 7.5
Život ............................................................................................................................... 76 Výchozí pohled – teorie alternativních konstruktů ....................................................... 76 Podstata Kellyho koncepce osobnost ............................................................................ 77 Vlastnosti osobních konstruktů ..................................................................................... 77 K pojetí motivace a základním postulátům zaměření aktivit osobnosti........................ 78 Role Construct Repertory Test ...................................................................................... 80 Základní pojetí lidské podstaty (povahy, naturelu) ....................................................... 81
Kurt Lewin – celostní přístup k osobnosti .............................................................................. 81
7.3.1 7.3.2 7.3.3 7.3.4 7.4
Život ............................................................................................................................... 75 Teorie – osobnost jako kognitivní schéma .................................................................... 75
Život ............................................................................................................................... 83 Východiska ..................................................................................................................... 83 Úrovně ustanovky (zaměřenosti) .................................................................................. 84
Vladimir Georgievič Norakidze............................................................................................... 84 Dispoziční (rysové) přístupy ................................................................................................... 86
8.1 8.2
William Stern – Personologický přístup k osobnosti.............................................................. 86 Gordon Willard Allport – dispoziční teorie osobnosti ........................................................... 88
8.2.1 8.2.2 8.2.3 8.2.4 8.2.5 8.2.6 8.2.7 8.3
Raymond Bernard Cattel – rysová teorie osobnosti .............................................................. 92
8.3.1 8.3.2 8.3.3 8.3.4 8.4
Život ............................................................................................................................... 88 Co je to osobnost ........................................................................................................... 88 Koncepce rysu................................................................................................................ 89 Obecné rysy a individuální dispozice ............................................................................. 89 Proprium: vývoj „jáství“................................................................................................. 90 Funkční autonomie v dospělosti: minulost je minulost ................................................ 90 K pojímání lidského naturelu ......................................................................................... 91 Život ............................................................................................................................... 92 Východiska ..................................................................................................................... 92 Zdroje dat ...................................................................................................................... 94 K úloze dědičnosti, prostředí a sociálních kontextů ...................................................... 94
Hans Jürgen Eysenck – teorie typů a rysů osobnosti ............................................................. 94
8.4.1 8.4.2 8.4.3 8.4.4
Život ............................................................................................................................... 94 Hierarchický model struktury osobnosti ....................................................................... 95 Vymezení základních typů osobnosti ............................................................................ 95 Neurofyziologické základy rysů a typů .......................................................................... 96 4
8.4.5 8.5
Big Five – lexikální přístup k rysům osobnosti ....................................................................... 97
8.5.1 8.5.2 8.5.3 9
Historie „big five“ .......................................................................................................... 97 Lexikální přístup k vymezování rysů „big five“ .............................................................. 97 Kritické výhrady ke koncipování „big five“ .................................................................... 98
Struktura a dynamika osobnosti ............................................................................................ 99 9.1 9.2 9.3 9.4 9.5
10
Měření rysů osobnosti ................................................................................................... 96
Struktura a dynamika osobnosti ............................................................................................ 99 Regulace a autoregulace osobnosti, její podstata a zdroje ................................................. 102 Osobnost jako integrovaný celek ......................................................................................... 102 Základní substruktury osobnosti, jejich pojetí a vztahy ....................................................... 102 Pojetí dynamického aspektu v psychice osobnosti a jeho strukturální souvislosti ............. 103 Problematika temperamentu .............................................................................................. 104
10.1 Pojetí temperamentu........................................................................................................... 104 10.2 Základní teorie temperamentu ............................................................................................ 104 10.2.1 10.2.2 10.2.3 10.2.4 10.2.5 11
Humorální (klasická) teorie ......................................................................................... 104 Konstituční ................................................................................................................... 105 Psychofyziologické ....................................................................................................... 108 Povahové vlastnosti z hlediska typologie osobnosti ................................................... 110 Další teorie temperamentu ......................................................................................... 114
Schopnosti............................................................................................................................ 119 11.1 Vymezování schopností ....................................................................................................... 119 11.1.1 11.1.2
Schopnosti a dovednosti ............................................................................................. 119 Primární schopnosti..................................................................................................... 120
11.2 Podstata schopností ............................................................................................................. 120 11.3 Vztah vrozeného a získaného .............................................................................................. 121 11.4 Vlohy, nadání a talent .......................................................................................................... 121 11.4.1 11.4.2
Vlohy ............................................................................................................................ 121 Nadání a talent ............................................................................................................ 122
11.5 Základní teorie schopností ................................................................................................... 122 11.6 Obecné a speciální schopnosti ............................................................................................. 123 12
Problematika inteligence a tvořivosti .................................................................................. 124 12.1 Inteligence............................................................................................................................ 124 12.2 Tvořivost .............................................................................................................................. 126 12.2.1 12.2.2 12.2.3 12.2.4
Stupně kreativity ......................................................................................................... 126 Klasifikace vzniklého produktu .................................................................................... 127 Strukturní složky tvořivosti (divergentního myšlení) - Guilford .................................. 127 Vlastnosti a rysy tvořivé osobnosti .............................................................................. 127
12.3 ! Kognitivní styly ................................................................................................................... 128 13
Motivační systémy a tendence osobnosti ........................................................................... 129 13.1 Motivační systémy ............................................................................................................... 129 13.1.1 13.1.2
Motiv ........................................................................................................................... 129 Motivace ...................................................................................................................... 130
13.2 Základní teorie motivace ..................................................................................................... 132
5
13.2.1 13.2.2 13.2.3 13.2.4 14
Murray - Členění potřeb jako motivačních sil ............................................................. 133 Cattel - Motivační složky.............................................................................................. 133 Rotter – Potřeby v systému sociálního učení .............................................................. 134 Maslow - Hierarchie potřeb......................................................................................... 134
! Potřeby a zájmy ................................................................................................................. 136 14.1 Pojetí potřeb a jejich členění ............................................................................................... 136 14.1.1 14.1.2 14.1.3 14.1.4 14.1.5 14.1.6 14.1.7
Murrayův přístup k roli potřeb jako motivačních sil ................................................... 136 Cattel ........................................................................................................................... 137 Potřeby v Rotterově systému sociálního učení ........................................................... 137 Maslow ........................................................................................................................ 138 Hierarchie potřeb dle Maslowa ................................................................................... 138 Struktura a dynamika motivačních tendencí příznačná pro jedince ........................... 139 Primární a sekundární potřeby .................................................................................... 140
14.2 Zájmy .................................................................................................................................... 141 14.3 Vztah zájmů a potřeb ........................................................................................................... 142 15
Zaměřenost a hodnotové orientace .................................................................................... 143 15.1 Pojetí zaměřenosti (hodnotových orientací) ....................................................................... 143 15.1.1 15.1.2 15.1.3
Frankl – vymezení základních životních hodnot .......................................................... 143 Spranger – typologie základní hodnotové orientace osobnosti .................................. 143 Gordon – pojetí základních interpersonálních hodnot osobnosti ............................... 143
15.2 Zdroje a systémy hodnotové orientace ............................................................................... 144 15.3 Postoje a ideály (sklony) ...................................................................................................... 144 15.3.1
Morris – pojetí základní životní cesty .......................................................................... 145
15.4 Problematika charakteru a tzv. „jádra osobnosti“ ............................................................... 146 15.4.1 15.4.2 15.4.3 15.4.4 15.4.5 15.4.6 16
Rubinštejn .................................................................................................................... 146 Uznadze, Norakidze – charakter jako individuálně upevněná zaměřenost osobnosti 147 Dorsch .......................................................................................................................... 147 Klages - charakterologie .............................................................................................. 148 Lersch........................................................................................................................... 148 Le Senne - typy charakterů .......................................................................................... 149
Vývoj a rozvoj osobnosti ...................................................................................................... 150 16.1 Teorie vývoje a rozvoje osobnosti ....................................................................................... 150 16.2 Problematika přizpůsobování a tvořivosti ........................................................................... 150 16.3 Vývoj sebepojetí................................................................................................................... 150 16.3.1 16.3.2
Vývoj JÁ........................................................................................................................ 150 Vývoj identity ............................................................................................................... 150
16.4 Úloha vnitřních a vnějších faktorů v rozvíjení osobnosti ..................................................... 151 16.4.1 16.4.2
Činitele utváření a vývoje osobnosti ........................................................................... 151 Procesy utváření a vývoje osobnosti ........................................................................... 151
16.5 ! Podstata a povaha procesu socializace a individualizace osobnosti ................................. 152 16.5.1 16.5.2 16.5.3 16.5.4
Obsah a činitele socializace ......................................................................................... 153 Rodina jako základní socializační činitel ...................................................................... 153 Sebeznehodnocující pojetí: ......................................................................................... 154 Hodnocení dětí ve vztahu k rozvoji osobnosti:............................................................ 154
6
17
Osobnost v náročných podmínkách a situacích ................................................................... 155 17.1 Pojetí a klasifikace psychických zátěží ................................................................................. 155 17.1.1 17.1.2
Konkrétní náročné životní situace ............................................................................... 156 Dynamika psychických funkcí v zátěžových situacích ................................................. 158
17.2 Kritéria a činitele integrovaného rozvíjení a desintegrace osobnosti v situačních kontextech ........................................................................................................................... 159 17.2.1 17.2.2 18
Životní nároky na rozvoj osobnosti ............................................................................. 159 Vyrovnávání se s náročnou životní situací................................................................... 160
Poznávání osobnosti ............................................................................................................ 165 18.1 Základní metodologické problémy poznávání osobnosti .................................................... 165 18.1.1 18.1.2 18.1.3 18.1.4
Hlavní problémové oblasti psychologie osobnosti ...................................................... 165 Možnosti pronikání do osobnosti ................................................................................ 166 Poznávání osobnosti .................................................................................................... 166 Rozdělení metod.......................................................................................................... 168
18.2 Současné možnosti a trendy ve studiu vlastností osobnosti ............................................... 171 18.2.1
Východiska psychologie osobnosti .............................................................................. 171
18.3 Interakční přístupy k odhalování kritických vlastností osobnosti, jejich podstaty, povahy a vývojových tendencí ............................................................................................. 171
7
1
PŘEDMĚT PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI
OBSAH 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Pojetí osobnosti Osobnost jako předmět poznávání v psychologii Vymezování pojmů jedinec, subjekt, osobnost Psychika a osobnost Pojem „Já“ Osobnost a psychologický model osobnosti
1.1
Pojetí osobnosti Duševní = prožívané Duševní život je o Patrný svými účinky v dění uvnitř jedince i v jeho vnějších projevech o Uvědomován o Uspořádán o Individualizován Psychologie osobnosti zkoumá individuální jednotu, vytvořenou z dílčích složek a vazeb duševního života o Je teoretickým základem ostatním odvětvím psychologie (sportovní, vzdělávání atd.) Základní znaky osobnosti o Individualita (jedinečnost) o Organizovanost (strukturace, integrace) o Vývoj na základě rozličných vlivů o Konzistentnost (stabilita chování) Různá pojetí osobnosti o Založená na motivaci (Freud, Murray) o Založená na učení (Watson, Dollard a Miller) o Založená na sebeuvědomění (Frankl, Laing, May, Rogers) o Založená na poznání (Kelly, Piaget) o Založená na pojetí celostního psychologického pole sil a vztahů (Lewin, Murphy)
1.2
Osobnost jako předmět poznávání v psychologii
vývoj
V období vzniku psychologie se autoři soustřeďují na výzkum rozdílů mezi lidmi pozornost se zaměřuje především na inteligenci V průběhu času se psychologie přestala omezovat jen na zkoumáni individuálních rozdílů znakem osobnosti už není jen její odlišnost od druhých, ale I její podobnost
Poznatky získáváme v jevech které o Významě přispívají k identitě (odlišnosti) jedince vůči ostatním 8
o o
Mají předpokládanou vnitřní přičinnou složku Jsou strukturovány v různých souvislostech ve smysluplný vzorec umožňující předvídání dalších částí Usilujeme o vystižení osobnosti na dvou úrovních o Dispoziční (možnosti) – jaké duševní stavy a děje mohou u daného jedince nastat o Aktuální (skutečnosti) – současný stav a průběh duševního dění u daného jedince Čtyři kroky poznávání osobnosti o Popis o Výklad o Předpovídání o ovlivpování Hlavní způsoby poznávání o Nomothetický (nomos = zákon) – vysvětlení osobnosti pojmy a zákonitosmi obecně platnými všem lidem Obecné zákonitosti -> jedinec Vlastnosti se u jednotlivých lidí liší pouze kvantitou o Idiografický (idios = vlastní) – vychází z očekávání příliš velkých rozdílů mezi lidmi, které lze vyjádřit pouze zákonitostmi jedinečnými a platnými pro daného jedince Individuální zákonitosti -> zobecnění Vlastnosti se u jednotlivých lidí liší kvalitativně Přístupy k poznávání osobnosti – Wiggins o Biologický (člověk zako živočich, vzorem je biologie) o Experimentální (zkoumá duševní funkce a jejich projevy v chování, vzorem je fyzika a chemie) o Sociální (osobnost utváří a je utvářena sociálními vztahy) o Psychometrický (matematiky vyjádřená rekonstrukce osobnosti)
Studium osobnosti dnes rozbor determinantů, které působí na formováni osobnosti (biologický základ, sociální prostředí, učeni) výzkum struktury osobnosti, jenž se týká trvalejších rysů osobnosti v jejich vzájemném vztahu (vlastnosti, dispozice, schopnosti, typy, temperament, já, charakter) dynamiku osobnosti, jako vzájemné působení různých druhů motivačních sil projevy osobnosti, vztahující se na výraz osobnosti, poznávání osobnosti druhými a na osobnost ve vztahu k druhým výzkum adaptability osobnosti vývoj osobnosti z hlediska ontogeneze metodika výzkumu osobnosti srovnávací studium jednotlivých teorii osobnosti
1.3
Vymezování pojmů jedinec, subjekt, osobnost
1.3.1
Jedinec
nejširší pojem (používá se i k označení zvířat) všechny úrovně genotypové i fenotypové stavby vyjadřuje nedělitelnost pohledu na zvláštnosti a vlastnosti člověka (celistvost ve všech úrovních)
9
1.3.2
1.3.3
Subjekt užší pojem, nositel psychických jevů obsah, povaha, struktura a dynamika psychických jevů označení nositele psychických jevů charakteristickým obsahem, povahou, strukturou a dynamikou psychických procesů, stavů a vztahů se zřetelem na interakční a autoregulační kontexty aplikovatelné i na zvířata schopná psychické činnosti
Osobnost
Hovorové užití: Kladné ocenění, společenská přizpůsobivostschopnost vyvolávat kladnou odezvu druhých (má osobnost, opravdová osobnost) Ztotožnění s nejvýraznějšími rysy osobnosti (plachá osobnost, neurotická osobnost) „Osobnost je individuální jednota člověka; je to jednota jeho duševních vlastností a děju založená na jednotě těla a utvářená a projevující se v jeho společenských vztazích.“ (Tardy) Různé způsoby pojímání osobnosti – G. Allport
Biofyzické definice o Osobnost je něco existujícího o sobě, obsaženého v poznávaném jedinci „Osobnost je víceméně stabilní a trvalá organizace charakteru, temperamentu, intelektu a těla osoby, určující její jedinečné přizpůsobení okolí.“ (Eysenck)
Biosociální definice o Osobnost je něco existujícího ve vědomí pozorovatele „Osobnost může být vystižena jako vjem či myšlenka vyplývající z toho, že jedinci mají své identity založené na vlastnostech chování, vykazující vnitřní příčinnou složku a mající určitou míru struktury a organizace.“ (Levy)
Definice osobnosti podle obsahového důrazu – Linzey a Hall Souhrnnost o Osobnost je úhrn psychologických prvků jedince -> vypočítávání těchto prvků v definici Jednota o Osobnost je vzorcem či zdrojem organizace za jednotlivými znaky jedince „Osobnost je dynamická organizace těch psychofyzických systémů v jedinci, které určují jeho charakteristické chování a myšlení.“ (Allport) „Osobnost je individuum chápané jako integrace k seberealizaci v interakci se svým prostředím.“ (Říčan)
Přizpůsobení o Osobnost je zvláštní způsob, jímž se jedinec přizpůsobuje podmínkám uvnitř i vně 10
Jedinečnost o Osobnost je to, co jedince psychologicky odlišuje od druhých „Osobnost je jedinečný vzorec rysů, tj. trvalých způsobů, jimiž se jedinec liší od druhých.“ (Guilford)
Podstata o Osobnost je to v člověku, co je pro něj nejpříznačnější z hlediska podstaty „Osobnost je konečný produkt naší soustavy zvyků.“ (Watson)
Sporné otázky definic Zda se má do osobnosti počítat i těleský konstituce Zda je třeba do definice zahrnout i znak přizpůsobení Zda má být v definici obsažena sociální povaha osobnosti Definice osobnosti způsobem užití tohoto pojmu „Osobnost je to, co dovoluje ředpovědět, co učiní osoba v určité situaci; zahrnuje všechno chování jedince, zjevné i vnitřní.“ (Cattel) Osobnost konkrétně sestává ze souboru skórů či popisných výrazů, užitých k popisu studovaného jedince vzhledem k proměnným či dimenzím zaujímajícím ústřední místo v dané užité teorii.“ (Linzey, Hall)
1.4
1.5
Psychika a osobnost V psychologii osobnosti řešíme kvalitativně novou, integrovanou úrovep uvažování vnitřního neoddělitelného sepětí všech pro člověka příznačných psychických jevů výchozí hledisko - všechny psychické jevy jsou neoddělitelné od subjektu usilujeme o pochopení psychiky jako: o dynamického interakčního systému, který se rozvíjí na bázi vrozených předpokladů o interakčního prostředku a produktu realizace existence v sociálních kontextech psychika se realizuje v procesu aktivní interakce subjektu s podmínkami jeho existence rozhodující vazby a souvislosti mezi proměnnými: o subjekt - podstata a povaha aktivit - podmínky jeho existence - subjekt proniknout do systému znamená: o pochopit vztah mezi pojmem osobnost a psychikou vůbec o řešit celý systém v souladu s tím, že se osobnost realizuje v bio-psycho-sociálních interakčních aktivitách o do psychiky nejsme s to proniknout přímo ale jen zprostředkovaně na základě vnějších projevů v konkrétních situacích
Pojem „Já“
Vědomí – dvojí vztah Já Předmět (vědomí čeho) Subjekt (čí vědomí) Chápání Já 11
1.5.1
Hovorový jazyk – Já je činné (vnímající, hodnotící, rozhodující a činící) o Mluvnicky první pád – Já, I nebo Ego, Ich, Moi Psychologické pojmosloví – Já je obrazem sebe (vnímané, hodnocené, chráněné a zdokonalované) o Mluvnicky zvratná zájmena – Sebe, Me nebo self, selbat, soi William James – Já poznávajíc x Já poznávané Vnímání Já jako zážitek styčnosti o V místě – vnímáme Já ve svém těle (uprostřed hlavy, v rovině očí atd.) o V čase – Já má svou přítomnost, minulost a budoucnost, je v čase totožné o V dění – já je jediný příjemce událostí a původce činů (co se děje, děje se mě)
Obraz já – sebepojetí Základem je vjem a představa vlastní osoby – vlastního těla a vlastní osobnosti ve světě Je obsahovou zážitkovou strukturou vztaženou k nezávisle existující, nebo jen pomyslné skutečnosti
Význam obrazu já Zobrazení („Jsem...“) o Člověk si o sobě utváři někdy přiměřený a jindy nepříměřený obraz Hodnocení („Mám být...“) o Citový a značně složitý hodnotící vztah k sobě o Vztah mezi tím jací jsme a jací chceme být (ideální já) Směřování („Chci být...“) o Výzva, zdroj motivace, na rozdíl od hodnocení je tu i činné směřování, vůle Moc („Mohu učinit...“) o Možnost dosáhnout určitého výsledku vlastní snahou a na vlastní zodpovědnost Role („Mám učinit...“) o Role, kterou člověk zaujme, patří k jeho sebevymezení o Kvantitativní vyjádření – stupeo zápalu pro roli; kvalitativní vyjádření – obsah role Vývoj sebepojetí (Říčan podle Eriksonova pojetí vývojových stadií) Batolecí období – „Jsem to, co mohu svobodně dělat“ Předškolní období – „Jsem to, co učiním“ Školní období – Jsem to, co dovedu Dospívání – „Jsem to, čemu věřím“ Mladá dospělost – „Jsem to, co miluji“ Střední věk – Jsem to, co poskytuji Období zralosti – „Jsem to, co po mně zůstane.“ Vlivy působící na rozvoj sebepojetí Zkušenosti s druhými lidmi, s interakcí a se světem vůbec Rodinné prostředí Společenské stereotypy o To co se dítě o sobě dozví na základě příslušnosti ke svému pohlaví, národnosti, věku a dalších skupinových znaků – co je od něj očekáváno Nové zkušenosti
12
Úloha sebepojetí Nástroj orientace o Obraz sebe je jakousi „osobní mapou člověka“ a je součástí osobní mapy světa Stabilizátor činnosti (ustalovací působení v duševní činnosti člověka) Obrany sebepojetí Vytěsnění o úmyslné = potlačení, neúmyslné = vytěsnění (represe) o utlumení projevu vlastních pohnutek o Úplné vytěsnění = zapomenutí Regrese o Únik před současnou úzkostí, tísní nebo frustrací k takovému dřívějšímu stavu, aby člověk měl menší schopnosti a dovednosti, méně zodpovědnosti a tak více podpory okolí Projekce o Účelný sklon ke vcítění do nevyjádřených citů a myšlenek druhých lidí o Využívá se k odvrácení určitého prvku sebeuvědomění, který je s vlastním sebepojetím neslučitelný a vyvolává úzkost Izolace o Schopnost člověka oddělit obsah poznání od citu, který vyvolává Racionalizace o Logický rozbor jednotlivých stránek situace, hledá se nejprospěšnější postup jednání Somatizace o Citové stavy se mohou projevit i tělesnými příznaky (Freud) Odčinění o Nutkavý čin, kterým má být zabráněno uvědomění nepřijatelné pohnutky či myšlenky, nebo vyvážen její výskyt Reaktivní výtvor o Neuvědomělé nahrazení nepřijatelného citu nebo sklonu žádoucím, zpravidla opačným Přesunutí o Původní nepřijatelné pudové sklony jsou přesunuty do jiné oblasti o Jednou z možností je i sublimace (přesunutí do společensky kladně hodnocených činností)
1.6
Osobnost a psychologický model osobnosti Model je hmotný nebo pomyslný útvar vybraný nebo vytvořený tak, aby se ve zvoleném ohledu shodoval s originálem V psychologii je modelovaným útvarem osobnost nebo jeho složka modelem je pak ucelená soustava prvků a vztahů mezi nimi, která je našemu zkoumání přístupnější, a přitom máme za to, že ve zkoumaném ohledu funguje stejně jako osobnost
Zkoumají se podstatné komponenty principy vazeb mezi nimi fungování systému jako celku Modely by měly zahrnovat klíčové souvislosti, kvality a aspekty na dostatečně konkrétní a současně i zobecněné úrovni 13
být vědecky konzistentní, smysluplné a využitelné být empiricky ověřitelné do té míry, že lze vyslovit reálný předpoklad pronikání do struktury
Potíže při modelování osobnosti individuální rozrůzněnost dynamický projev – subjektivní způsob vnímání, vztah mezi aktivitami a okolnostmi jejich vzniku metodologické obtíže – nepřímé postihování, zprostředkovaně přes projevy osobnosti o Pokud pronikáme do osobnosti analýzou vnějších projevů, je nutné zahrnout i činnost, bereme pak v úvahu, že: vše co se týká činnosti, je spojeno s psychikou psychické jevy, projevující se činností, mají své příčiny musíme studovat smysluplné celky (psychické jevy se utvářejí jen v aktivním procesu interakce s podmínkami)
14
2
DETERMINACE OSOBNOSTI
OBSAH 1. Bio-psycho-sociální v osobnosti 2. Systémový přístup k interakci „subjekt-prostředí-činnost“
2.1
2.1.1
Bio-psycho-sociální v osobnosti Osobnost tvoří tzv. bio-psycho-sociální jednotu Její vývoj je výsledkem neustále působících vlivů dvou druhů: o vnější (podmínky prostředí) o vnitřní (biologická výbava)
Biologická determinace osobnosti vrozené dispozice souhrn jejích znaků se nazývá konstituce tedy vrozené uspořádání organismu
evolučně preformované programy chování tedy systém vrozených reflexů, instinktů, které zajišťují přizpůsobení základním podmínkám života přizpůsobení se děje skrze: o vrozené chování (potravové, obranné a orientační reflexy) o vrozené mechanismy učení (podmipování) o hereditární vlivy, a to i na některých druzích sociálního chování (obrana teritoria, agrese, sexualita). Zajímavý pohled na vztah biologické determinace a lidského chování přináší sociobiologie (E.O.Wilson, J. Dawkins) o těla jsou jen přepravními schránkami pro geny, které se snaží o co největší expanzi do okolí, to by pochopitelně znamenalo naší totální biologickou determinaci Nicméně existuje prokazatelný vliv biologických faktorů jako například dědičnost o přenos vlastností z jedné generace na druhou o Informace je předávána geny, částmi pohlavních buněk, které nesou DNA o Soubor genů vytváří genotyp o Některé naše vlastnosti a schopnosti jsou ovlivněny více dědičností než jinými vlivy Například u inteligence a temperamentu o Je-li vloha jednoznačně geneticky určena, její ovlivnění výchovou bývá jen obtížné o Rysy, u nichž se předpokládá významný podíl dědičnosti se nazývají souhrnně kořeny osobnosti Čtyřstupňová hierarchie biologických podmínek – Cattel Dědičná výbava - genové zakódování vlastního vývoje Genová výbava - obsahuje navíc změny dědičného vkladu mutací a segregací Vrozená výbava - zahrnuje i vývojové podmínky prostředí během nitroděložního vývoje Konstituční výbava - produkt předchozích účinků prostředí během pozdějšího vývoje
15
Vlivy vnějšího prostředí fyzické (teplota ovzduší, ...) psychologické (významová interakce s okolím) o které působí prostřednictvím učení Hlavní spor se vede mezi: o nativismem - přesvědčením, že primární úlohu v našem vývoji hrají geny o naturalismem - hlavní úlohu má prostředí a učení
2.1.2
Psychologická determinace osobnosti situační podmínky, prostředí Jedním z významných psychologických vlivů je i kulturní prostředí o systém specifických podmínek, které před člověkem vystupují jako symboly o Prvotní vliv kultury je zprostředkováván rodinou, která má za úkol uvést člověka do konkrétního prostředí, naučit ho orientaci v symbolickém světě o Děje se tak skrze proces primární socializace, odehrávající se prostřednictvím učení o Tato raná sociální zkušenost se podílí na vytvoření bazální osobnosti dítěte, jejíž základní dimenzí je jistota – nejistota o Zdrojem pro ni je míra citu projevovaná rodiči o Období vzniku bazální osobnosti je určující pro celý zbytek života, vytváří se nezvratné rysy osobnosti o Výchova je dána dvěma základními faktory, kterými jsou projevovaná láska či neláska, a míra kontroly dítěte základní typy výchovy – demokratická, autoritativní a liberální vliv kultury na člověka se uskutečpuje procesem socializace o Jeho produktem je funkční jádro osobnosti – já o Já zastává funkci, kterou u zvířat vykonávají instinkty - řídí naše chování o Jednou z jeho funkcí je i internalizace některých hodnot našeho kulturního okolí Zrání je zákonitá posloupnost evolučních a involučních změn ve stavbě a funkci organismu. o Má povahu pevně daných kroků a je pro všechny lidi v podstatě shodné o Hlavní úlohu v našem vývoji hraje dozrávání nervové a hormonální soustavy o V genech máme možnosti, které se mohou realizovat, jejich konkrétní podoba je spoluurčována prostředím o V průběhu zrání přichází kritická období, ve kterých se rozhoduje o dalším vývoji o Selhání v těchto obdobích má za následek nevratné změny uvnitř organismu a nelze je pozdější péčí nahradit. o Proces zrání lze i urychlit (White), poskytneme-li jedinci dostatečně stimulující prostředí, dítě však musí být dostatečně zralé jinak mu spíše uškodíme. Učení je dominantní mezi všemi ostatními vlivy prostředí o Projevuje se přetrvávající změnou v duševní činnosti jedince, která je navozena psychologickým účinkem zkušenosti o Základní mechanismy učení jsou - zpevňování, nápodoba a vhled Zrání vytváří předpoklady pro duševní rozvoj, který je realizován učením Výsledky učení jsou zvratné Někdy je učení individuální zkušeností, většinou však jde o zprostředkovanou zkušenost
16
2.1.3
Sociální determinace osobnosti interakce mezi nimi, aktivita jedince Ta se uskutečpuje procesem socializace Základem socializačního programu je soubor požadavků na osobnost, její utváření a projevy Vždy se socializace staví do určité míry proti požadavkům psychologickým a biologickým, stává se zdrojem vnitřních konfliktů. Jejich nezvládnutí může vyústit do vážných poruch.
Úrovně socializace celokulturní o nejobecnější rovina o soubor norem platných v rámci kulturní skupiny je jedinci předáván v rámci k tomu ustavených institucích Ve vztazích jedince a skupin o jako jsou pracovní týmy, spolužáci, širší rodina o Zde se předávají kulturní vzorce v rámci vzájemné interakce. malé sociální skupiny o Nejdůležitější z nich je úzká rodina o Vyznačuje se přímou interakcí a je bezprostředním zdrojem socializace o Účinek výchovy, kterou člověk dostane v raném dětství uvnitř primární skupiny se pokládá za nadále neovlivnitelný o Dítě má v rodině zdroj uspokojování primárních potřeb Bio-psycho-sociální podmíněnost člověka se snaží o postihnutí rozhodujících vazeb mezi subjektem (osobností) činností (podstatou a povahou aktivit) prostředí (podmínky jeho existence)
2.2
Systémový přístup k interakci „subjekt-prostředíčinnost“ aktivní interakce jedince s podmínkami jeho životní existence (sociální podmínky) interakce mezi vnitřními (vrozené i osvojené) podmínkami a vnějšími podněty interakce celku (osobnost) a částí (psychické jevy) osobnost jako nástroj i jako produkt interakce
Vztah situačních a dispozičních proměnných Přístupy : dispoziční o determinanty individuality (vrozené i získané) o postihováním rysů nelze předikovat chování situační o individuální rozdíly ve specificky určených situacích o krátkodobost neodhalující skutečnou konzistentnost, nedostatečné členění situací dispozice v součinnosti s situací o osobnost v souvislosti s makrosystémem (interakční přístup) o integrální spojení vnitřních a vnějších determinant o konkrétní osobnost v konkrétním prostředí 17
o
osobnost dynamicky se rozvíjející v interakci s životními kontexty
18
3
ZÁKLADNÍ KATEGORIÁLNÍ SYSTÉMY V PSYCHOLOGII OSOBNOSTI
OBSAH 1. 2. 3. 4.
Východiska a kategoriální systémy pojetí a studia osobnosti v klíčových směrech současnosti Rysové přístupy Situační přístupy Interakční přístupy
3.1
Východiska a kategoriální systémy pojetí a studia osobnosti v klíčových směrech současnosti Teorie osobnosti jsou výrazem snahy o integraci a smysluplné uspořádání zdrojů, ze kterých psychologie čerpá
Hlavními rozměry zkoumání jsou dimenze organismus a vědomí o teorie odkazující směrem k biologickým nebo duševním jevům o Extrémy jsou fyziologismus a mentalismus o Vyloučením jednoho z nich se teorie stává redukcionistickou dimenze nitro – vnějšek o teorie pojímající strukturu a dynamiku jako vztažné rámce pro vnitřní a vnější vlivy na osobnost o Extrémem je nativismus na jedné a environmentalismus na druhé straně Přístupy zkoumající osobnost I. Cronbach o Korelační přístup - zkoumá rozdíly mezi organismy o experimentální přístup – zaměřuje se na rozdíly mezi zásahy do systému Wiggin o Biologický centrální je organismus úhel pohledu je podobný jako u biologie, tedy význam je připisován vzájemnému působení biologického základu a chování jednotlivců studium vývojového přizpůsobování, dědičných vloh a rané zkušenosti o Experimentální centrální jsou duševní funkce vychází také z biologie, metodologie pak hledá vzory ve fyzice či chemii Osobnost je vysvětlována působením mechanismů zprostředkujících vliv minulé zkušenosti na její současnou strukturu, prožívání a chování Výzkum se soustředí na vnímání, učení a vyšší poznávací funkce (paměť, myšlení, rozhodování) o Sociální vychází z klinického pozorování společenské podmíněnosti vývoje a z metod společenských věd, kde jedinec je chápán jako sociální atom V tomto pojetí se osobnost ve společenských vztazích nejen utváří, ale je jimi i determinována
19
o
3.2
Osobnost je vykládána v rámci společenských vazeb na úrovni bezprostřední interakce Soustředí se na sociální role, normy a kulturu společenství Psychometrický empiricky založená a matematicky vyjádřená rekonstrukce vnitřního prostředí osobnosti Základem je zjišťování a měření osobnostních vlastností a stavů Výzkum je zaměřen na vyvozování osobnostních stavů a vlastností z vnějších projevů
Rysové přístupy
Hlavní představitelé Stern o „duchovní otec“ dispozičních přístupů o Zakladatel duchovědné (rozumějící) psychologie a personologie Cattel Allport Eysenck Popis
3.3
Člověk vlastní široké dispozice (rysy) odpovídat v určitých situacích určitými způsoby Každý člověk se vyznačuje neopakovatelnou individualitou a strukturou rysů Zárovep každý člověk vykazuje konstantnost prožívání, myšlení a aktivit napříč času, událostí a zkušeností Speciální pozornost pak zasluhuje dotazník Big Five Nesouhlas hlavně v bodu konzistence chování osobnosti napříč času, životních podmínek a okolností Kritici se domnívají že osobnost vykazuje velmi malou konzistenci
Situační přístupy
Hlavní představitelé Watson Tolman Hull Skinner Bandura Rotter Popis
Behaviorismus přistupuje k psychice člověka a jejím projevům z hlediska teorie učení o Všechny tendence jednání a chování člověk získává v procesu reálné životní praxe Osobnost je chápána jako zkušenostmi akumulovaná sada naučených vzorců chování o Koncentrují se na zjevné aktivity člověka o Nezajímají je mentální struktury a procesy v mysli Učení vysvětluje mnohé z našeho chování, nelze ho ale chápat jako jediný činitel utvářející osobnost Dvě zásadní vývojové fáze behaviorismu 20
o o
3.4
Klasický behaviorismus Nové pojetí behaviorismu
Interakční přístupy
Hlavní představitelé Frankl Rogers Maslow Popis
Třetí proud – souběžně s rozvojem psychoanalýzy a behaviorismu Snaha vysvětlovat zákonitosti jednání člověka v jednotě existenciálních, autoregulačních a situačních kontextů Chování – tendence subjektu realizovat sebe sama v interakci s životní realitou Za rozhodující veličinu, determinující variabilitu chování, je považována interakce mezi vnitřním založením subjektu a podmínkami jeho existence Stěžejní je tvořivá osobnost, jako celostní, složitý a neopakovatelně individualizovaný výtvor o Jeho cílem je seberealizace, sebeaktualizace či sebeuplatnění Velký vliv na psychoterapii
Fenomenologické pojetí Frankl Klíčovým aspektem osobnosti je její sebepojetí Hlavní cestou poznávání osobnosti je porozumění jí na základě introspekce dostupných prožitků Základní silou je uvědomování si svého bytí Zdrojem poruch je narušení či ztráta subjektivního smyslu žití Fenomén – vše co proniká do prožívání jedince Humanistické pojetí Maslow, Rogers Navázaly na fenomenologický přístup Předmětem poznávání je zdravá, tvůrčí osobnost Cílem této osobnosti je seberealizace, sebeaktualizace a sebeuplatnění V lidské přirozenosti je stále se pohybovat směrem k osobnímu růstu V lidské podstatě je tendence k tvořivosti a soběstačnosti Lidé jsou vědomými a racionálními bytostmi o Nedominují u nich nevědomé potřeby a konflikty Člověk má svobodu volby a vývoje životního stylu, je aktivním tvůrcem svého života o Je omezen pouze biotickými a sociálními možnostmi a zábranami
21
4
PSYCHOANALYTICKÉ PŘÍSTUPY
OBSAH 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Sigmund Freud – Psychoanalýza Carl Gustav Jung – Analytická teorie osobnosti Alfred Adler – Individuální psychologie osobnosti Karen Horneyová – Sociokulturní teorie osobnosti Harry Stack Sullivan – Osobnost utvářená mezilidskými vztahy Erik Homburger Erikson – Ego teorie osobnosti Henry Alexander Murray – Ego-psychologické pojetí osobnosti Otto Rank – Role self a chtění v utváření osobnosti Erich Fromm
4.1
Sigmund Freud – Psychoanalýza
4.1.1
Život
Narozen 1856 v Příboře na Moravě Starší, přísný otec a mladší, láskyplná matka o Matka v něm vyvolávala silné pocity ohrožení Stěhování do Vídně v útlém věku o Zde odmítán protože se nepřizpůsobil pseudoviktoriánské mentalitě Vídepanů o Byl žid, ale měl záporný postoj k náboženství Ve Vídni bylo ale náboženství považováno za znak společenské patřičnosti a slušnosti Náboženství má podle něj původ v obavách v raných fázích vývoje lidstva Náboženské chování považoval za blízké neurotickému Byl úspěšný lékař, nebyl ale nikdy přijímán svými kolegy Nebyl schopen udržovat dlouhodobá přátelství o Ani s původně blízkým přítelem lékařem Wilhelmem Fliessem, kterého považoval za své „alter ego“ V dospělosti trpěl rakovinou čelisti o Navíc kouřil až dvacet doutníků denně Prožíval klidný a oddaný vztah se svou manželkou Martou o Měl s ní 6 dětí, nejmladší Anna pokračovala v jeho díle Dokázal vždy vyložit jakoukoli situaci tak, že výsledek odpovídal jeho teorii Při okupaci Rakouska se přestěhoval 1938 do Anglie Umírá v Anglii, roku 1939
4.1.2
Hlavní body Freudovy teorie
4.1.2.1
Fyziologický determinismus
Jedinec je puzen mocnými fyziologickými silami, ty mají silný vliv na jeho život Jsou hlavními determinantami chování a vývoje osobnosti Pro rovnováhu osobnosti je třeba aby byla osobnost spíš reaktivní, než aktivní 22
4.1.2.2
4.1.2.3
4.1.3
4.1.3.1
4.1.3.2
Sexuální povaha duševní energie Freudem nazývána libido Oživuje všechny osobnostní funkce Svou povahou je sexuální
Nevědomí Freud přirovnává osobnost k ledovci – největší část je skryta Rozděluje osobnost o Vědomí Plně uvědomovaná část osobnosti o Předvědomí Myšlenky, rozhodnutí a zážitky, které byly uvědomované, ale jsou zapomenuté Lze je ale znovu vybavit o Nevědomí Představy, zkreslené obrazy skutečnosti a přání, které jsou neuvědomované Má silný motivační vliv na funkci osobnosti a chování člověka Může vyplouvat na povrch prostřednictvím snů a parapraí
Struktura osobnosti Osobnost je uzavřeným systémem Libido se uplatpuje v rámci tohoto systému o Vznikají tu veliké tlaky Byly vymezeny tři subsystémy, řízené vzájemně rozpornými principy a cíly – neustále bojují
Id Princip slasti – nevědomé, iracionální Je zásobárnou a rozdělovačem libidinózní energie Domáhá se okamžitého a úplného uspokojení svých tužeb Je sobecké Ryzím id jsou kojenci Uspokojení získává prostřednictvím primárního procesu o Směšování fantazie a reality o Dítě, které touží po krmení a žádá potravu, která nepřichází, si krmení alespop představuje o Obdobné jsou noční sny u dospělých Sny jsou naplněním nevědomých prání dospělých
Ego Princip reality – vědomé a předvědomé, racionální Převádí požadavky id do praktických způsobů naplpování potřeb, stanovuje vhodnou povahu a dobu uplatnění požadavků Vědomá úrovep Zvažuje čina a jejich následky, ukládá do předvědomí zapomenuté události a zážitky Jeho způsob fungování se nazývá sekundární proces o Je založen na realitě a směřuje k dosažení opravdového uspokojení potřeby 23
o
4.1.3.3
4.1.3.4
Toho dosahuje pomocí testování reality (přání id porovnává s realitou a podle ní jej přizpůsobuje) Dobře rozvinuté ego je známkou zdravé osobnosti
Superego Princip dokonalosti – vědomé a nevědomé Obsahuje jak zvnitřněná omezení a zákazy, tak i pochvaly, vštěpované v mladém věku rodiči a významnými dospělými o Tato omezení, zákazy a pochvaly musí být ale jedincem zvnitřněny Část je vědomá, větší část je ale nevědomá (zvnitřněné zákazy z raného věku) Superego odmítá svolení k jakékoli slasti, místo toho se snaží dosáhnout dokonalosti Je moralizující sílou v osobnosti, založenou na principu dokonalosti Lidé s nerozvinutým superegem méně cítí pocity viny a někdy bývají až asociální či zločinní U lidí s příliš silným superegem se objevuje perfekcionismus až mravní úzkost
Interakce Id, Ego a Superego Jsou těsně propojenými složkami osobnosti, nikoli nezávislými činiteli Katexe o Proudění duševní enerie (libida) ze subsystému, kde vznikla ke zdroji uspokojení o Dva druhy katexe: Objektová – zdroj uspokojení je vnější (osoba, činnost...) Ego-katexe – zdroj uspokojení je vnitřní (sebeláska...) o Id, které je zdrojem energie, vytváří katexe obou druhů – vznik další nadbytečné energie v systému Antikatexe o Původem z ega nebo superega o Jejím účelem je bránit katexi id o Vzhledem k tomu, že ale v těchto systémech nevzniká energie, domnívají se jiní autoři že tyto systémy získávají energii k odporu z nadbytečné energie, která se šíří v systému od id V průběhu svého utváření nashromáždí dostatek této energie a stanou se životaschopnými o V raném dětství jsou katexe id zadržovány zvnitřněnými zákazy rodičů (antikatexemi superega), později antikatexemi ega Superego může bránit činům vycházejícím z ega o Vždy, když ego pozměpuje požadavky id s menší přísností, než je přijatelné pro superego Ego je prostředníkem, vytváří kompromisní řešení na základě testování reality
4.1.4
Intrapersonální konflikty
4.1.4.1
Id vs. Ego
Id se snaží o okamžité uspokojení, ego se ale snaží o úpravu tohoto požadavku na základě testování reality Chlapec si chce koupit autíčko, ví ale, že by ho mohli při krádeži chytit a potrestat, rozhodne se tedy šetřit a autíčko si koupit
24
4.1.4.2
4.1.4.3
4.1.5
4.1.5.1
4.1.5.2
4.1.6
Id vs. Superego Požadavky id, vůči kterým vystupuje superego na základě jejich neetické povahy (skutečně či pouze doměle) Chlapec chce autíčko, ale protože zná boží přikázání „nepokradeš“, neudělá to
Ego vs. Superego Člověk se touží pustit do něčeho, co rozumově hodnotí jako etické, ale může se přitom cítit provinile o Často v důsledku zákazů zvnitřněných dříve, v průběhu příliš moralizující výchovy Chlapec si chce koupit autíčko, ale neudělá to, protože děti v Africe mají přece hlad
Pudy Somatické požadavky kladené na mentální život o Mentální život = psychická oblast jedince Vlastnosti pudů: o Jsou vrozené o Patří k id o Slouží jako psychický projev tělesného napětí Freud uznával existenci mnoha pudů, pouze dva ale považoval za základní o Většinou směřují opačným směrem, někdy se ale spojí o Jeden z těchto pudů v osobnosti vždy převládá
Erós – pud života Řídí se principem slasti Hlavní je sexuální zaměření, vedoucí k intimnímu spojení a někdy ke zrození nového života Je spjat s různými částmi těla – erogenní zóny o Jsou vnímavé vůči stimulaci, vyvolávající slast o Mají významnou úlohu ve funkci pudu života o Silný vztak ke stadiím vývoje osobnosti
Thanatos – pud smrti Řídí se principem nirvány (neexistence utrpení a naprostý pokoj) o Každý člověk ji nachází ve smrti Vyznačuje se destruktivitou o Před smrtí probíhá pochod ničení nebo pomaléo rozpadu o Projevuje se zlostí a agresivním chováním (vůči sobě nebo vůči okolí) Možnost, že se Erós změní v Thanatos a sexuální láska na sexuální agresivitu – sexuální vrah
Vývoj osobnosti Pět dynamických stadií Zvláště významné pro prožívání slasti jsou první tři stadia a jejich erogenní zóny o Orální – rty a vnitřek úst o Anální – rektální oblast 25
4.1.6.1
4.1.6.2
4.1.6.3
4.1.6.4
4.1.6.5
4.1.7
o Falická – pohlavní orgány Původně vymezována v pojmech věku o Vzhledem ke zkrácení procesu zrání v dnešní době je toto vymezení matoucí
Orální stadium Narozené dítě spojuje slast s příjmem potravy – sání a polykání Končí s růstem zubů (ústní dutina se stává místo centra slasti centrem bolesti) a odstavením
Anální stadium Slast z uvolpování napětí v konečníku prostřednictvím spontánního vyprazdpování střev Tento zdroj uspokojení je odstraněn v průběhu nácviku čistotnosti o Dítě je nuceno ovládat vyprazdpování a snášet tlak v anální oblasti
Falické stadium Zaměření pozornosti na genitální oblast o Zkoumání pohlavních orgánů, sexuálních fantazií a autoerotické chování (masturbace) Oidipův konflikt o U chlapců o Prožívají erotické city vůči matce a nepřátelství vůči otci, z jehož strany se obává kastrace Elektřin konflikt o Dívky jsou eroticky přitahovány otci o Závidění penisu – frustrace vznikající dojmem postrádání části otcovy anatomie Oba konflikty jsou řešeny procesem identifikace s rodičem stejného pohlaví o Vytěsnění incestních přání vůči rodiči opačného pohlaví o Freud se domníval že u dívek dochází k identifikaci až mnohem později a Elektřin konflikt není nikdy úplně vyřešen
Období latence Zdánlivý spánek sexuálních impulsů Libido je odváděno do školní práce, skupinových činností a nově objevených rekreačních aktivit Dochází k amnézii na dřívější sexuální tužby a zážitky o Tyto vzpomínky se psychoanalytická léčba pokouší vrátit zpět do vědomí
Genitální stadium Začíná v pubertě, kdy působení libida propuká znovu Autoerotické vzorce zanikají a jsou nahrazeny heterosexuálními Dosahování pravých erotických vztahů a zážitků Závěrečné stadium, vstup do dospělosti
Obranné mechanismy Drastická opatření, které používá ego pro svou ochranu před ohrožujícími myšlenkami a přáními, které by mohly způsobit úzkost 26
4.1.7.1
4.1.7.2
4.1.7.3
4.1.8
4.1.9
Působí na nevědomé úrovni K jejich porozumění nejvíce přispěla Anna Freudová
Vytěsnění Iracionální útěk od nepřijatelných myšlenek a přání (často sexuální povahy) Místo užití sekundárního procesu (testování reality) ego vytěsní požadavek do nevědomí o Id ale za vytěsněným obsahem stojí a vzniká ještě větší hrozba o Je třeba uplatnit další obrany o Bojem ega a id o nadvládu vzniká úzkost Příznaky, které vytěsnění vyvolává, nemívají zřejmou souvislost se skutečným problémem Jedinou účinnou alternativou k vytěsnění je ujasnění ohrožujícího materiálu na vědomé úrovni, následné užití racionálního úsudku a učinění vyváženého rozhodnutí
Sublimace Převedení libida od sexuálního uspokojení do činnosti, které si společnost cení (věda nebo umění) Velmi účinný proces, vyhýbá se přímé srážce s libidem a využívá jeho energie Např. mnich toužící po styku se ženou jde do ateliéru a namaluje biblickou scénu
Regrese a fixace Ego má sklon dočasně regredovat k nižšímu stadiu, které bylo méně stresové Např. při nadměrném jedení či pití při stresu se jedinec vrací do orálního stadia Fixace je na rozdíl od regrese dlouhodobá Lidé většinou regredují do toho stadia, v němž jsou fixováni
Úzkost a strach Citové odezvy na ohrožení o Strach má předmět, úzkost nikoli o Úzkost je reakcí na nepoznané či imaginární ohrožení Dva typy úzkosti: o Neurotická Obávání se trestu od společnosti či vnější autority o Morální Obávání se pocitů viny, které vzbouzí superego Úzkost je strach z neschopnosti ovládnutí svých pudů a možnosti dopuštění se nepřijatelného chování o Jde o velmi bolestný a vyčerpávající stav
Povaha snů Sny mají zabránit přerušení spánku o Mají schopnost vyrovnat se s různými podněty, které ho ohrožují Sny poskytují vhled do nevědomých přání osoby o Jsou splněním těchto nevědomých přání Ve snu se objevují pozůstatky uplynulého dne, které se spojují s nevědomím Sny mají dva druhy obsahu 27
4.2
4.2.1
o Manifestní (zjevný) – je srozumitelný i samotnému snícímu o Skrytý (latentní) – jeho interpretace je úkolem psychoanalytika Nevědomí se může projevovat také prostřednictvím parapraxe o Vnější činy s nevědomými významy (např. přeřeknutí)
Carl Gustav Jung – Analytická teorie osobnosti Zakladatel školy analytické psychologie (Analytická teorie) Tato teorie je velice široká a vyvážena, ovlivnila jak vědu tak i literaturu a umění Na druhou stranu je podle některých psychologů příliš abstraktní, složitá a chybí jí jednotící princip
Život 1975 – 1961 Švýcar Byl drsný individualista, důkladný a měl vysokou pracovní morálku Oproti Freudovy byl přijímán odbornou i širokou kulturní veřejností, měl patřičnou vážnost i finanční zajištění Své vztahy s Freudem přerušil po prvních názorových neshodách Měl velmi specifický dům o Velmi připomínal středověk, měl mohutné dřevěné dveře, věžičky a žádnou elektriku, uhlí ani plyn o Topil si vlastnoručně naštípaným dřívím Hodně cestoval, aby mohl pozorovat jedinečné kultury Byl vzdělán i ve filozofii, antropologii, náboženství, mytologii a středověké antropologii Jeho spisy často prostupuje aura tajemna, která nijak nepomáhá důkladnějšímu porozumění jeho pojmům
4.2.2
Teorie
4.2.2.1
Osobnost – samostatný systém
4.2.2.2
4.2.2.3
Jung přijal mnohé principy psychoanalýzy, ale nesouhlasí s tím, že sexuální pudy by byly hlavní činitele lidské psychiky Osobnost nazýval psýché a chápal ji jako samostatnou soustavu Každý člověk je schopný vyjádřit svou jedinečnost ve vztahu k okolí Ego pokládal spíše za aktivní než reaktivní
Rozšířený pohled na minulost Kladl důraz na minulost jedince, ale rozšíril svou perspektivu daleko za bod ontogenické dimenze Do fylogenetické dimenze zahrnoval navíc jak lidské, tak i živočišné předky
Nový pohled na nevědomí Chápal nevědomí pozitivněji, než klasická psychoanalýza Předpokládá zděděné kolektivní nevědomí a osobní nevědomí 28
4.2.2.4
4.2.3
4.2.3.1
4.2.3.2
Sebeuskutečnění a celistvost Za zralého a dobře přizpůsobeného člověka považoval toho, který dosáhl vysokého stupně sebeuskutečnění Zavedl též pojem celistvost – zásadní jednota osobnosti
Struktura psyché Osobnost sestává ze čtyř hlavních subsystémů: o Kolektivní nevědomí – asi polovina osobnosti, jeho součástí jsou archetypy, zasahuje do něj část bytostného Já o Osobní nevědomí – druhá polovina osobnosti, jeho součástí jsou komplexy a ego o Ego (vědomé já) – součást osobního nevědomí, částečně do něj zasahuje bytostné já o Bytostné Já – na pomezí mezi kolektivním nevědomím a egem Psychickou energii též nazývá libido, ale tento termín chápe jako obecnouenergii, nikoli pouze sexuální
Kolektivní nevědomí Tuto součást nevědomí psyché zdědila Kolektivní nevědomí je nejhlubší společný jmenovatel všech lidí Obsahuje negativní i pozitivní zkušenosti lidských i zvířecích předků Jung nepojímá nevědomí, jako možné ohrožení ega, ale spíš jako zdroj moudrosti v lidském životě Jacobiová – navrhla možnost k lepšímu pochopení jeho teorie o V základě leží ústřední energie, která vplývá do psýché posloupností vrstev předků až do konkrétní osoby, tato energie je nevyčerpatelný zdroj o Jednotlivé vrstvy zahrnují: Zvířecí předky Prehistorické lidské předky Předky v rase Předky v národě Předky v kmeni Předky v rodině o Ústřední energie tedy přenáší zkušenosti mnoha generací předků do psýché
Archetypy Uchovává: o Tajemství přejatá od předků o Jádra prapůvodních představ spjatých s přírodními jevy o Tendence nabité silným emočním obsahem Název přejal ze spisů křesťanského učence Augustina Přirovnání k soustavě os krystalu: každá již v sobě obsahuje prvotvar jako archetyp, který obsahuje jádro představy, které napomáhá utváření konkrétních představ Některé archetypy se osamostatnili jako samostatné entity: Persona o Archetyp, který pomáhá jedinci uchovat si svou individualitu při podřizování se požadavkům společnosti
29
o o
4.2.3.3
4.2.3.4
4.2.3.5
Tyto požadavky jsou dány: zvyky, hodnotami a konvenčním chováním Maska vytvořená proto, aby na jedné straně vyvolávala u druhých určitý dojem a na druhé straně skryla pravou identitu jedince o Nesmí ale ovládnout psyché a nahradit vědomá rozhodnutí jedince Animus a anima o Dvě modality téhož archetypu o Animus je přítomen v ženách, pomáhá jim chápat a ocepovat mužnost mužů a naopak o Každému pohlaví přináší vlastnosti pohlaví opačného o Tento archetyp ale nesmí v osobnosti převládnout o Poskytuje základ psychologického vysvětlení bisexuality u lidí Stín o Představuje tendenci k primitivním formám života, typickým pro zvířata o Měl by být přijat jako pravá součást osobnosti o Mělo by se sním zacházet jako s odvrácenou stranou vlastní povahy o Stín dodává psýché její reálnost a životnost o Stín lze přirovnat k Freudově pudové stránce osobnosti
Osobní nevědomí Jedinec jej nedědí z minulosti, ale získává ho Vynořuje se z citů, myšlenek a interpersonálních zážitků, které byly zapomenuty, vytěsněny, potlačeny, nebo zmizely z vědomí jiným způsobem Velice připomíná Freudovo předvědomí
Komplexy Obsahy spjaté s osobními zážitky jedince Sám tento pojem zavedl Psychické prvky, které se vymkly kontrole osobního vědomí a samostatně existují v „temné oblasti“ psyché Vyvíjejí se z konstelací zážitků – myšlenek, rozhodnutí a činů Síla komplexu závisí na: o Účincích zážitku ve vztahu k okolí o Citových dispozicích a povaze jedince Vznikají z významných a často traumatických osobních zážitků Představují neukončené záležitosti jedince v života Neřešené mohou být pro osobní vývoj velmi škodlivé o Vědomím úsilím lze komplex rozřešit a přinést tak třeba nový náhled na život
Ego a bytostné já Měly by spolu být v úzkém kontaktu ve prospěch jedince Ego je odpovědné za trvalou identitu osoby a za její chování – uvažování, cítění, rozhodování a cílesměrné snažení Je jakoby velitel, který se má ujmout vedení Je nejmocnějším katalyzátorem vnitřního růstu osoby Podporuje vyváženou syntézu vědomých a nevědomých procesů Usnadpuje spojení psyché s vnějšími silami růstu – božským principem a přírodou Může významně obohatit vědomé ego a popořit sebeuskutečpování a celistvost jedince Je nadřazeno vědomému ego 30
4.2.4
4.2.5
4.2.6
Zahrnuje vědomou i nevědomou psyché Jung ho pokládal za ústřední bod osobnosti, který uchovává rovnováhu v životě
Vývoj osobnosti Během života si jedinec musí uvědomovat své osobní povolání o Iracionální činitel, který člověka vede, aby se osvobodil od stáda a od jeho vyzkoušených cest Každý je jedinečný a má příležitost vyhnout se životu masově produkované normální osoby o Ty jsou utvářeny procesy výchovy a vzdělání postrádajícími představivost Nepopisuje jasně vymezená stadia duševního vývoje v lidském životě Jediný vývojový obrat probíhá ke konci 30 a začátkem 40 let života, souvisí se vztahem egobytostné já o V první polovině upřednostpování ega, v druhé bytostného já o Nová rovnováha, nový střed osobnosti o Během středních let života začíná člověk tíhnout k filozofickému, kulturnímu nebo náboženskému zaměření Rozlišil několik překážek v růstu a epizod poruchového vývoje
Jungova typologie Jeho typologie se stále užívá Vytvořil dva protiklady introverze – extraverze o Zaměření na intrapsychický svět nebo naopak na okolí o Přítomny jsou oba, jeden ale vždy převažuje Rozlišuje typy osobnosti podle poměrné síly čtyř mohutností, psychických funkcí o Myšlení – zkoumá, co vnímaný předmět je o Cítění – ocepuje hodnotu předmětu o Smyslové vnímání – zahrnuje veškerou smyslovou zkušenost o Intuice – poznává skrytý význam předmětu
Přesouvání duševní energie Duševní energie se může přesouvat z jednoho subsystému do druhého a převádět z jedné činnosti do druhé Přesouvání v pojmech vytěsnění, sublimace a symbolizace Vytěsnění o Jungovský pojem je širší než freudův o Vytěsnit lze myšlenky a přání s jakýmkoli obsahem o Není pokládáno za zdravý způsob přesouvání energie o Není zdravým způsobem přesouvání energie o Vytěsněný obsah může vyvolávat nežádoucí napětí v nevědomí Sublimace o Přesunutá energie je využita k hodnotným účelům o Vede energii z méně socializovaného chování do společensky přijatelných či kulturně vyšších procesů Symbolizace o Též vhodný prostředek, jak přesunout energii do přijatelnějšího počínání o Převedení do rituálních kmenových tanců nebo náboženských obřadů 31
o o
4.3
4.3.1
Energií nabitý pud tak získává zástupné uspokojení a jeho síly ubývá Civilizace sama je výsledkem četných symbolizací
Alfred Adler – Individuální psychologie osobnosti Zakladatel „individuální psychologie“ o Druhá vídepská škola psychologie
Život Žid, ale netrpěl kulturním odcizením jako Freud o Později přestoupil na protestantskou víru pro její otevřenost V dětství trpěl křivicí Nějakou dobu ho nezajímala škola a studium, nakonec ale nastoupil na Vídepskou univerzitu a stal se lékařem (psychiatr) Nikdy nepodstoupil psychoanalýzu a od Freuda odešel stejně jako Jung Následně si založil vlastní odbornou společnost Vždy byl odpůrcem sociální nespravedlnosti a chudoby o Zajímal se tehdy i o Karla Marxe a socialismus o Později byl ale z marxistických surových praktik rozčarován Na jednom socialistickém sněmu se setkal se svou budoucí manželkou Raissou Epstainovou o Přes mnohá zklamání a rozpory spolu nakonec zůstali Ve 20. Letech Adler otevřel řadu dětských poraden, které byly později rušeny z politických důvodů Později se přestěhoval do USA a šířil zde své učení Zemřel v roce 1937 při přednáškové cestě po Velké Británii
4.3.2
Teorie
4.3.2.1
Usilování o nadřazenost
4.3.2.2
4.3.2.3
Každý člověk usiluje o překonání pocitů méněcennosti, vznikajícím v dětství Zde byl v rozporu s Freudovým pojetím principu slasti
Společenský důkaz Usilování o nadřazenost je prospěšné pouze tehdy, je-li sociálně zaměřené Sebestředné a antisociální uvažování o moc je regresivní a je zdrojem deviací
Cílevědomost Důležité prvky: cíle a cílesměrné chování Životní styl každého jedince je obsažen ve vzorci cílů, které si sám zvolil Člověka lze poznat a porozumět mu jen znalostí jeho jedinečných cílů Velký význam vědomé dimenzi osobnosti o nevědomí spojoval s neurotickým chováním
32
4.3.2.4
4.3.3
4.3.3.1
4.3.3.2
4.3.3.3
Sourozenecké pořadí Chápe pořadí narození sourozenců v rodině za ukazatel jejich budoucích postojů a vzorců chování
Vývoj osobnosti Mnozí jeho pacienti byli akrobaté Adler vypozoroval, že jejich tělesná síla byla často kompenzací jiné slabiny organismu => zkoumání orgánové méněcennosti
Pocity méněcennosti Po narození dítě trpí pocity slabosti a bezmoci o Kvůli těmto pocitům následně vzniká pocit méněcennosti o Psychologický jev s fyziologickou příčinou Ztotožpoval slabost s ženskostí nebo nedostatkem mužské energie Překonání této slabosti slouží jako kompenzační proces = maskulinní protest později vůle k moci nakonec usilování o nadřazenost Bez situace nedostatku (pocitů méněcennosti) by život ustrnul
Usilování o nadřazenost Prožívání silného odhodlání změnit situaci nedostatku na situaci dostatku Zdravé a nezdravé podoby o Zdravá: růst a sebeuskutečpování osobnosti o Nezdravá: regresivní projevy Cílem psyché je získání nadřazenosti
Sobecké usilování o nadřazenost Sobecké pokusy bojovat o moc nebo antisociální usilování o nadřazenost Vedou k poruchám, přecitlivělosti, nesnášenlivosti a přání postavit se sám proti celému světu Začíná brzy v dětství (kolem 5 let) Typy dětí: o Rozmazlené dítě Má od narození zaručené výsadní místo, aniž by se o to snažilo V dospělosti mají pocit že se k nim ostatní chovají špatně a křivdí jim Pokaždé tyranizují druhé lidi Požadují splnění všech svých požadavků o Zanedbávané či nechtěné dítě Nenaučily se spolupráci a nezakusily lásku Negativní postoj k životu i společnosti, nedůvěra, podezíravost Neočekávají získání cti či úcty pomocí druhým Cíl vývoje osobnosti: sociální cit Základním znakem dobře přizpůsobené osoby je sociální cit Sociální cit = spolupráce jedince s druhými (vidět očima druhého, slyšet ušima druhého, cítit srdcem druhého) Na vytváření základů sociálního citu má největší vliv matka
33
o
4.3.4
4.3.5
4.3.6
4.3.6.1
4.3.6.2
4.3.6.3
Sociální cit se pak rozšiřuje a vyvíjí ze vztahů s ostatními dětmi a vyzrává ve spolupráci s dospělými spolupracovníky a členy širšího prostředí
Individuální životní styl Zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřující pokusy o kompenzaci, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenost Vliv na utváření individuálního životního stylu má i rodinné prostředí Životní styl významně ovlivpuje psychické i somatické složky jedince Důraz na tělesný psychosomatický vztah, který se v plně integrované osobě rozvíjí Plány budoucího života jsou tedy ovlivněny nejen dětskými zážitky, ale i subjektivním očekáváním o To bývá dost často nerealistické Fiktivní finalismus = mnohé cíle, které si lidé volí, jsou fikcí, ale mohou být užitečné, protože poskytují jednotný vzorec usilování člověka, který by jinak bloudil o Příklad fiktivního cíle: poctivostí dosáhnu bohatství, budu-li mluvit pravdu, bude mě mít každý rád o Pomohou dítěti dojít do dospělosti, kde si zvolí odpovídající cíl
Tvůrčí „já“ Přirozený výsledek pozitivního, zdravého životního stylu Každý může utvářet svůj život a tím ovlivpovat okolí Může se projevovat trvalou potřebou smířit individualitu a jedinečnost člověka s jeho sociálně zaměřeným, spolupracujícím postojem Tvůrčí „já“ má přispívat k blahu celého lidstva Adler měl vizi nové společnosti, v níž by jednotlivec sledoval takvé osobní cíle, které by byly plně v souladu s pokrokem lidstva
Sourozenecké pořadí Nejmladší a nejstarší mají vlohy k poruše přizpůsobení
Prvorozené Musejí ustoupit ze středu rodičovské pozornosti po příchodu sourozence o Mohou touto zkušeností ale i růst, při dobré přípravě Pokud se druhé dítě narodí příliš brzy, první dítě citově trpí a odcizuje se
Druhorozené či prostřední Rodí se do sociálně vyvážené situace Dělí se o pozornost matky ale nezakouší trauma z odsunutí ze středu pozornosti Starší sourozenci jsou jim podnětem k většímu usilování o úspěch o Chovají se, jako by musely neustále soupeřit
Nejmladší Rozmazlovány, nesnadno si vytvářejí sociální cit 34
4.4
4.4.1
4.4.2
4.4.3
4.4.4
Karen Horneyová – Sociokulturní teorie osobnosti spoluautorka interpersonální teorie o spolu s H. S. Sullivanem byla více ovlivněna psychoanalýzou než H. S. Sullivan
Život Narozena v Hamburku (Německo) Její otec byl starší a přísný námořní kapitán Matka byla o 17 let mladší než její manžel, byla inteligentní a vysoce kultivovaná Její rodina patřila k vyšší střední vrstvě Studovala v klášterní škole, po maturitě na gymnáziu vstoupila na lékařskou fakultu Vdala se za právníka a ekonoma Oskara Horneye o Později se ale rozvedli Prodělala psychoanalytický výcvik o Během tohoto období prodělávala silné fyzické vyčerpání a deprese Odjela do USA kde se věnovala klinické praxi a výuce Během tohoto období sílilo její rozčarování z klasické psychoanalýzy Podle rozdílů mezi pacienty usoudila, že hlavní úlohu při utváření osobnosti člověka hrají společenské hodnoty a kultura Rozvíjela pochopení pro specifika ženské psychologie a prosazovala rovnost žen ve společnosti o Odmítla Freudovu doměnku závidění penisu u dívek
Teorie Rozhodující úlohu ve vývoji osobnosti přisuzuje zážitkům v dětství Její pojem základní úzkosti je zakotven v sociálních faktorech prostředí dítěte Vytvořila podklady k pomoci s překonáním základní úzkosti u dětí a neurotických potřeb jejich rodičů Spojovala prvky psychoanalýzy se silným sociálním hlediskem
Základní úzkost dítěte Dítě se rodí do světa obtíženého problémy Úzkost v dětství je vyvolávána dospělými, kteří jsou zatíženi neurózami a chovají se nepředvídatelně Dítě se pak stává nejisté Rozporné chování okolí dítě mate a působí mu pocity bezmoci a osamocení
Vztahy s druhými lidmi Pro překonání základní úzkosti a získání pocitu bezpečí využívá dítě různých interpersonálních vztahů Vysoce ohrožené dítě o Strnule se drží pouze jednoho ze tří následujících způsobů 35
4.4.4.1
4.4.4.2
4.4.4.3
4.4.5
4.4.5.1
o Projevy až extrémní (extrémně agresivní, extrémně přítulné atd.) Duševní zdraví o Lze ho najít pouze v přirozeném a spontánním spojení všech následujících přístupů o Tyto přístupy bychom měli ideálně aplikovat podle povahy situace
Směrem k lidem Dítě se snaží získat dobrou vůli okolí a záviset na něm Pokud panuje mezi rodiči nesoulad, dítě se bude držet toho silnějšího
Směrem proti lidem Nedůvěra vůči společnosti Jediným prostředkem k přežití je podle něj agresivní chování Toto pojetí odpovídá Adlerovu dítěti, které usiluje o moc
Směrem od lidí Takové dítě se snaží vymanit ze vztahů s druhými, protože se mu zdá, že mu nerozumí a nezáleží jim na něm Příkladem mohou být i děti, které se poctivě věnují studiu a nemají zájem o kontakt s vrstevníky
Neurotické potřeby dospělých Neurotické potřeby v dospělosti jsou pouze pokračováním sociálních postojů z dětství Vyznačují se nutkavostí Jejich základní složky jsou nevědomé Horneyová popisuje deset neurotických potřeb o Nepopírá ale, že tento seznam nemusí být úplný ani nesporný Neurotické potřeby: o Náklonnosti a schválení o „partnera“, který převezme péči o jedincův život o Vymezit svůj život úzce vytyčenými hranicemi o Moci o Využívat druhých o Prestiže o Obdivu o Výkonu o Soběstačnosti a nezávislosti o Dokonalosti a nenapadnutelnosti
Překonávání neurotičnosti Uznává hodnotu psychoterapie, ale zdůrazpuje potřebu svépomoci V duši narušené osoby je podle ní mnoho uzdravujících sil Život nabízí mnohé šance ke změně, je tak sám uzdravující Změnu mohou podnítit významné osoby v životě jedince
36
4.5
Harry Stack Sullivan – Osobnost utvářená mezilidskými vztahy
4.5.1
Život
Narodil se irským rodičům na farmě v New Yorku Jeho rodina byla chudá a izolovaná (odlišnost od typických novoanglických osadníků) Měl málo kamarádů a byl často osamělý Absolvoval střední školu a později i Chicagskou lékařskou fakultu o Během studií se seznámil s Freudovými myšlenkami a absolvoval psychoanalýzu Působil v armádě a pak se stal úředním lékařem a konzultantem Zaměstnanec různých nemocnic, vyučoval na univerzitě Velmi často přednášel, měl úzké vztahy s mnoha odborníky ve společenských vědách Publikoval v psychiatrických časopisem Zemřel v roce 1949 při pracovní cestě do Evropy
4.5.2
Teorie
4.5.2.1
Pojem osobnosti
4.5.2.2
4.5.2.3
Osobnost je pro něj pouze výsledkem interpersonálních vztahů o Není tedy samostatnou existencí o Vztahy trvají od dětství po celý život
Přizpůsobení osobnosti: sociální, sexuální a kognitivní Pro rozvoj osobní zralosti a sebenaplnění je třeba patřičných vývojových pochodů v oblastech o Sociální o Sexuální o Kognitivní Pokud některá nedospěla na přiměřenou vývojovou úrovep, nelze dosáhnout adaptace osobnosti
Vývojová stadia
Vývoj osobnosti probíhá ve stadiích Důraz na sexuální dimenzi osobnosti
4.5.2.4
Teorie „prsu v ústech“
4.5.3
Hlavní příspěvek k porozumění interpersonálním vztahům Kojení je první interpersonální zkušenost
Terminologie a hlavní pojmy Často užíval pojmy, které nově zavedl – vlastní terminologii
37
4.5.3.1
4.5.3.2
4.5.3.3
4.5.3.4
Dynamismy Hlavní stavební jednotka interpersonální dimenze osobnosti Vzorec transformace energie Dynamismus slasti – výraz pro instinktové pudy
Jev „prsu v ústech“ Kojení je první výrazný interpersonální styk dítěte se společností Mateřský pečující – ten, kdo dává dítěti pít (matka) V menší míře může tuto zkušenost poskytnout i krmení z lahve Předpokládal 4 situace, s nimiž se může kojenec při kojení setkat např.: o Dobrý a uspokojení poskytující prs v ústech Jednoduchý signál pro kojení Ovlivpuje orální zónu o Zlý prs, prs úzkostné matky Vyvolává tenzi Působí na emoční stav kojence Na pozitivitu nebo negativitu účinků kojení má vliv emoční rozpoložení matky
Kognitivní vývoj Tři vývojové mody poznání: o Prototaxické poznání U novorozence Posloupnost okmžitých stavů vnímavého organismu, zvláště vztažených k zónám interakce s okolím Doetekové, zrakové a sluchové vjemy o Parataxické poznání Pomáhá dítěti objevit určité vztahy mezi událostmi Objevuje se i u dospělých a projevuje se pověrečným či jinak iracionálním chováním Např. dítě hodí do rybníka kámen, protože očekává že bude plavat stejně jako klacek o Syntaxické poznání Plně rozumové uvažování a logické usuzování Příznačné pro zralejší děti a dospělé
Tenze Dva protikladné stavy o Absolutní euforie o Absolutní tenze (hrůza) Jedinec má sklon přibližovat se co nejvíc stavu euforie Převládajícím duševním stavem je alespop mírná tenze Tenze může být vyvolávána opomenutými potřebami organismu nebo úzkostí o Dlouhodobé opomíjení potřeb vyvolává apatii o Tenze z úzkosti vedou zase k somnolentnímu odpoutání (umělé navozování spánku pomocí drog u dospělých)
38
4.5.3.5
4.5.3.6
4.5.3.7
4.5.4
4.5.4.1
4.5.4.2
Systém „já“ a sublimace Každý člověk přirozeně touží po naplnění dvou přání: o Uspokojení potřeb (opak neuspokojování potřeb) o Interpersonální bezpečí (opak úzkostí) Systém „já“ = dynamismus pomáhající k vytvoření obecných dovedností jak se vyhnout zákazům a verbálních technik, jak dodat obtížným situacím lepší podobu o Projevuje se na základě negativní odezvy dospělých na touhu po uspokojování potřeb dítěte Příbuzným dynamismem je sublimace o Chápe tento pojem ale v širší souvislosti, než jen sexuální o Použití jiné, společensky přijatelnější činnosti, která uspokojuje části motivačního systému, jenž působí problémy Pomáhají dítěti vyrovnat se s úzkostí prostřednictvím pozitivních interpersonálních vztahů o Liší se prostředky, které používají k dosažení tohoto cíle
Personifikace Dítě si vytváří představy sebe a okolí Proces personifikace zahrnuje „já“ a „ne já“ Já je hodnoceno na základě interpersonálních vztahů s druhými významnými osobami Výsledkem je dostatečná personifikace „dobrého já“ nebo „špatného já“
Malevolentní transformace Zklamání a z něj vyplývající hněvivé odezvy dítěte o Dítě touží po něžnosti a dospělí mu ji odpírají Nedostatek zájmu dospělých v dítěti budí úzkost Dítě tak reaguje na přátelský přístup cizích lidí nepřátelskými projevy
Stadia vývoje osobnosti Šest stadií mezi narozením a pozdním dospíváním Sociální, sexuální a kognitivní vývoj Každé stadium zahrnuje řadu dynamických procesů
Rané dětství Od narození do rozvinutí artikulované řeči Získání zkušeností „prsem v ústech“ Může být vystaveno tenzi, která povede ke lhostejnosti nebo somnolentnímu odpoutání Vzniká personifikace Dítě dosahuje plného uvědomění vlastního těla Protaxický modus přechází v parataxický
Vlastní dětství Do počátku školy Dítě potřebuje kamarády Rozlišení mužské a ženské role 39
4.5.4.3
4.5.4.4
4.5.4.5
4.5.4.6
Mechanismy malevolentní transformace Užívání systému „já“ k vyhýbání se úzkosti Úočátky užívání preventivní strategie sublimace Objevuje se syntaxické poznání
Juvenilní období Několik prvních let základní školy Socializace (hlavně prostřednictvím interakce ve skupinách) Utvářejí se postoje a účinnější sublimace
Preadolescence Rok či dva Dítě potřebuje kamaráda (vrstevníka stejného pohlaví) Nejlepší přítel, který má vliv i když není přítomen
Raná adolescence Vyznačuje se objevením heterosexuálních zájmů Období mladistvé erotiky
Pozdní adolescence Mladá dospělost Objevení toho, co jedince vábí na genitálním chování a možnosti začlenění toho do života Dynamismus slasti se musí spojit s potřebou intimity, aby došlo k socio-sexuální integraci (odlišnost od Freuda)
4.6
Erik Homburger Erikson – Ego teorie osobnosti
4.6.1
Život
Narozen dánským rodičům v německu Od dětství prožíval krizi identity o Stala se nejtypičtějším znakem jeho teorie Až ve stáří přiznal že byl nemanželským dítětem Jeho matka se později vdala za jeho ošetřujícího lékaře, který byl žid o Opět krize víry, matka křesťanka, otec žid, nepřijímali ho jedni ani druzí Vzdal se univerzitních studií a cestoval po Evropě Po roce cestování se rozhodl vrátit a stát se umělcem Později odjel učit do Vídně děti, jejichž rodiče podstupovali psychoanalýzu o Sám psychoanalýzu podstoupil u Anny Freudové Na začátku druhé světové války se i se svou ženou odstěhoval zpět do Ameriky Věnoval se psychoanalýze, psaní o dětech i pracemi o indiánských kmenech
40
4.6.2
Teorie
4.6.2.1
Modifikace psychoanalýzy
4.6.2.2
4.6.2.3
4.6.3
4.6.3.1
Postfreudián Modifikované psychoanalytické pojetí aplikoval na život v moderní společnosti Omezil význam pudových motivů o Fyziologické tlaky jsou vyvažovány společenskými a kulturními vlivy
Epigenetická stadia lidského růstu Chápal vývoj osobnosti jako proces probíhající epigenetickými stadii od narození do stáří Epi = na, geneze = vznik o Epigeneze = jeden prvek vzniká na podkladě jiného v čase a prostoru
Identita a ego Ústředním tématem vývojového procesu je utváření osobní identity související s vývojem Ega Než se objeví zralé ego, musí člověk získat pocit identity Rituály dospívání mají potvrdit získání identity a integraci Ega Ego se neuplatpuje pouze uvnitř mysli, ale i ve vztahu k sociálnímu prostředí
Vývoj osobnosti Každé stadium je popsáno v podobě psychologické krize, která obsahuje dva konfliktní póly Každé stadium obsahuje možnosti růstu i prvky ohrožení Novou sílu, kterou přinásí vyřešení konfliktu, nazývá ctnost Ohrožení spočívá v uhýbání člověka před patřičným řešením konfliktu Pokud nebyl konflikt vyřešen, odchází dítě s pocitem méněcennosti o To oslabuje ego o Problém by měl být napraven, jinak duševní vývoj stagnuje o Řešením je návrat k bodu, kdy došlo k negativnímu řešení Rozřešení konfliktu a získání ctnosti
Osm stadií Důvěra versus základní nedůvěra o Ctnost: naděje Chápána jako podmínka, aby člověk zůstal naživu o Osoba, která pečuje o kojence mu přináší zážitek důvěry pouze tehdy, když je její chování předvídatelné o Následně se učí kojenec důvěřovat i sobě o Vytváří si účinné způsoby chování k různým nepříjemným událostem Autonomie versus zahanbení a pochybnost o Ctnost: vůle o Dítě se pouští do nových činností o Nebezpečí je v nedostatku nebo nadbytku zábran Iniciativa versus vina o Ctnost: účelnost Dítě může prostřednictvím hry naznačovat své budoucí aspirace 41
o
Přílišná snaha o úspěch vyvolává pocity viny, hlavně když jsou přitom přehlíženy potřeby jiných lidí Snaživost versus méněcennost o Ctnost: kompetence o Dítě přechází od hry k produktivnějším činnostem, které vyžadují dovednosti o Úspěch vyvolává radost, neúspěch pocity méněcennosti Identita versus zmatení rolí o Ctnost: věrnost Zvolenému povolání či životní filozofii o Sjednocuje představy mladého člověka o sobě samém o Vědomí identity ego dává dospívajícímu důvěru, že jeho sebepojetí odpovídá tomu, jak ho vnímají druzí Intimita versus izolace o Ctnost: láska o Intimita je zdravé spojení vlastní identity s identitou druhého o Měla by obsahovat závazek a může být vyjádřena sexuálně o Může člověku pomoci vyjasnit si svou vlastní identitu prostřednictvím identifikace s druhým člověkem Generativita versus stagnace o Ctnost: pečování Ochota konstruktivně přispět společnosti o Lidé se zapojují do společnosti, aby vytvářeli něco hodnotného Potomstvo, hmotné statky, umělecká díla či tvůrčí myšlenky Integrita ega versus zoufalství o Ctnost: moudrost o Člověk by měl být schopen ohlédnout se na celý svůj život s pocitem dobře vykonaného díla a osobního naplnění o „zdravé děti se nebudou bát života, pokud jejich rodiče budou mít dostatek integrity, aby se nebáli smrti“
4.7
Henry Alexander Murray – Ego-psychologické pojetí osobnosti
4.7.1
Život
1893 – 1988 Vystudoval medicínu, ale věnoval se výzkumu v oblasti psychologie Kritizoval akademickou psychologii pro nedostatek pozornosti věnované jedinci ve vztahu k prostředí Dílo: Explorations of personality
4.7.2
Ego-psychologická koncepce osobnosti
Nevycházel z klinické praxe ale zkoumal vysokoškolské studenty Spojil spekulace psychoanalýzy s umělými metodami akademické psychologie Vycházel z pozorování více výzkumníků, jejichž údaje sjednocoval Kladl důraz na chování celé osobnosti, nikoli pouze na prožitky Některé jeho hypotézy je možné objektivně testovat 42
Svůj systém nazývá personologií Zkoumá individuální osobnost pomocí TAT o Tematicko apercepční test o Vyvinul jej o Mnohoznačné sociální situace, do nichž jedinec projikuje systém svých potřeb a tlaků
4.7.3
Osobnost jako celek tvořený potřebou a tlakem
Potřeby a tlaky se vzájemně ovlivpují
Potřeba o Vše, co jedinec chce a o co se snaží o Lze ji identifikovat pomocí vzorců chování, selektivního vnímání, citů a manifestovaného uspokojení Tlak o Alfa tlak Objektivní okolnosti vyvolávající tlak o Beta tlak Subjektivní zpracování alfa tlaku
4.7.4
Osobnost
Struktura – organizace všech integrativních a regulativních procesů o Všechny vědomé procesy jsou regulativní, ale naopak to neplatí Jako systém se osobnost nemění, jako struktura je relativně stabilní Struktura osobnosti: o Id Všechny impulzy a stimuly Energie, emoce a potřeby o Ego Plánuje a organizuje chování, aktivizuje o Super-ego Interiorizované kulturní hodnoty o Ego-ideal Vytváří se na základě superega Ideální sebe-obraz a zdroj stavění si osobních cílů Zdůrazpuje také význam dětství pro rozvoj osobnosti o Jako Freud vytvořil 5 stadií vývoje, v dětství mají ale odlišný obsah Období vývoje osobnosti: o Dětství o Adolescence o Raná dospělost do tohoto období se rozvíjí osobnost a její struktury o střední dospělost rozvinuté struktury jsou uchovávány a zesíleny o období stáří struktura osobnosti se vrací zpět dochází ke ztrátě schopnosti vyvíjet nové struktury
43
4.8
Otto Rank – Role self a chtění v utváření osobnosti
4.8.1 4.8.2 4.8.3 4.8.4
Život Trauma narození a jeho důsledky Utváření superega Chtaní a struktura charakteru osobnosti v dospělosti
4.9
Erich Fromm
4.9.1
4.9.2
Společné znaky s Eriksonem o Postfreudovské zaměření o Zájem o sociokulturní činitele Jejich teorie jsou označovány jako psychosociální teorie osobnosti o Tohoto pojmu užil Erikson
Život Narozen ve Frankfurtu nad Mohanem v ortodoxní židovské rodině o Pocítil antisemitismus a nesnášenlivost vůči židům Psychologii si zvolil jako hlavní předmět svých univerzitních studií (získal doktorát) o Věnoval se ale i filozofii a sociologii Zaujaly ho myšlenky Freuda a Marxe o Pokusil se o vytvoření syntézy těchto teorií o Marxovy sociální pojmy tvořily obecný rámec, který naplnil Freudovými myšlenkami Psychoanalytický výcvik získal v Berlíně, kde se seznámil s K. Horneyovou Nejdříve se držel klasické Freudovské psychoanalýzy, později se od ní odchýlil o Stále se ale pokládal za Freudova žáka, nepostavil se proti němu Odešel do USA, působil v Chicagu a New Yorku o Zde vyučoval kurzy psychoanalýzy stejně jako Karen Horneyová o Ta se ale postavila proti tomu aby vyučoval bez lékařského vzdělání o Bylo jí dáno za pravdu a Fromm na protest odešel a s ním několik dalších Nějakou dobu žil v Mexiku a později se přestěhoval do Švýcarská kde po několika ltetech zemřel
Teorie Psycholog, ale i historik, sociolog a filozof o Vnímal život člověka v celkové perspektivě společnosti Zdůrazpoval důležitost sebeuvědomění a uvědomění si své vnitřní hodnoty K prosazení své svobody je třeba o Činit hodnotová rozhodnutí o Rozvíjet produktivní zaměření života o Objevit krásu a moc altruistických postojů Za hlavní problém moderní společnosti pokládal volbu mezi „robotismem“ a „humanistickým socialismem“
44
o
Na společenství se má každý aktivně a odpovědně podílet, práce má být smysluplná a pracující mají mít možnost využívat kapitálu o Odpovídá Adlerově vizi společnosti jako spolupracujícího společenství Pojem osobnosti Osobnost = celek zděděných a získaných duševních vlastností, které jsou pro jedince příznačné a činí každého jednotlivce jedinečným Rozlišil 2 složky osobnosti: o Temperament Zděděný, konstituční a trvalý Hlavní nástroj osobnosti o Charakter míra, v níž jedinec uspěl v umění žít (vlastní problém etiky) utváří se hodnotovými volbami Produktivní a nonproduktivní charakter Dva základní vzorce charakterových zaměření Produktivní charakter o Obdarování druhých prostřednictvím lásky a práce Neproduktivní charakter o Předpoklad že jedinec není schopen produkovat, takže vše co potřebuje musí dostat od druhých o Může toho docílit pasivním chováním nebo vykořispování Tyto vzorce jsou založeny na dvou procesech: o Socializace Vytváření si vztahu k druhým a ksobě Ochota poskytovat péči Souvisí s produktivním charakterem o Asimilace Člověk získává nebo si přisvojuje žádoucí předměty Souvisí s neproduktivním charakterem U vyvážené osobnosti jsou oba procesy vhodně smíšeny a projevují se trvalým vzorcem Neproduktivní orientace (pod vlivem produktivního charakteru ztrácejí negativní význam a podporují růst): o Receptivní orientace Člověk očekává veškeré zajištění z vnějších zdrojů o Kořistnická orientace Člověk je odhodlán získat to, co potřebuje tím, že si to vezme nebo uloupí Kanibalistické chování o hromadivá orientace snaha uchovávat si nashromážděný majetek obrany proti zásahům vnějšího světa do jeho věcí o Tržní orientace Člověk se řídí zásadou že vše, co potřebuje, se získává procesem výměny Lidské osobnosti jsou na prodej stejně jako jiné druhy zboží Lidské potřeby a láska Pět hlavních potřeb: o Potřeba vztaženosti o Potřeba transcendence o Potřeba zakořeněnosti o Potřeba identity o Potřeba orientačního rámce Zralá osoba je schopná tyto potřeby integrovat 45
o Je schopná důvěrného vztahu k druhému člověku Zralá láska vyplývá z produktivní charakterové orientace Zralá láska je sjednocením za současného uchování vlastní integrity Láska je aktivní silou v člověku Zásada uzdravující moci lásky na terapii
46
5
BEHAVIORSTICKÉ PŘÍSTUPY
OBSAH 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Behaviorismus John Broadus Watson – klasický behaviorismus Edward Chace Tolman - neobehaviorismus Clark Leonard Hull - neobehaviorismus Burrhus Frederic Skinner – radikální behaviorismus John Dollard a Neal E. Miller – subjektivní behaviorismus Albert Bandura – sociálně kognitivní teorie osobnosti Julian Rotter – osobnost v teorii sociálního učení
5.1
Behaviorismus Behaviorismus přistupuje k psychice člověka (osobnosti) z hlediska teorie učení Osobnost je pojímána jako zkušenostmi akumulovaná sada naučených vzorců chování Behaviorismus je výrazný protiklad duchovědných a intuitivně či introspektivně založených přístupů k psychice individua Učení vysvětluje mnohé z našeho jednání, k poznání a pochopení osobnosti ale nestačí zaměřovat se pouze na vnější struktury (stejně jako nestačí zaměřovat se pouze na ty vnitřní) Vývojové fáze pojímání osobnosti v behaviorismu: o Klasický behaviorismus Přístup k osobnosti vyplývá z reflexně orientované koncepce a metodologie usilující o odhalení „atomu chování“ Atom chování = psychický reflex Hledání prvku, který by byl obecně platný pro jakékoli adaptivní chování Důsledky: Vytlačení pojmu osobnost z psychologie Redukce individuality na obecnost Redukování psychologické metodologie na experiment Atomismus Umělost Hlavním reprezentantem byl J. B. Watson o Kvalitativní přestavba výchozí koncepce behaviorismu Přidání středního článku „osobnost“ do pojetí „podnět – reakce“ Snaha o studium chování v ekologicky adekvátních souvislostech a determinacích Snaha respektovat rozdíl mezi zvířetem a lidskou bytostí Základní tendence: Synchronismus (koncentrace na způsoby existence toho kterého druhu) Strukturovanost (studium smysluplných bloků interakčních systémů, snaha proniknout do vnitřní logiky) Naturismus (systematické pozorování živočichů v jejich přirozeném prostředí se stává hlavní metodou) Základní tezí neobehavioristů je jednota člověka s okolní přírodou Psychika se ale stále pojímá jako nástroj a výsledek adaptace (přizpůsobení) 47
5.2
John Broadus Watson – klasický behaviorismus
5.2.1
Život
5.2.2
5.2.3
Americký psycholog Ředitel psychologické laboratoře J. Hopkinse Zakladatel behaviorismu (klasické pojetí behaviorismu) Za nepodmíněné a nenaučené pokládal pouze: lásku, strach a vztek Práce: o Psychology from the Standpoint of a Behaviorist o Behaviorism
Teorie Odmítá pojem osobnosti jako soustavy vnitřního prožitkového dění (subjektivního Já) Podle něj se má aktuální chování studovat a ne o něm hloubat Podle něj se buď psychologie přemění v přírodní vědu, nebo bude jako věda pohřbena Psychický reflex – základní kámen a jednotící článek Individuální zvláštnosti chování vztahuje pouze ke specifické zkušenosti, kterou jedinci získali na základě toho, jakým podnětům byli v životě vystaveni Nezle pozorovat nitro organismu, je ale zastoupeno v chování o Strukturami, které jsou organismu samému vlastní a mají obecnou povahu o Zvyky, které jsou výsledky zkušenosti
Pojetí osobnosti Založeno na koncepci lidského chování Pojímá člověka jako mechanismus jehož činnost je určena obsahem prostředí, ve kterém žije U člověka lze rozlišit dvě úrovně: o Vrozenou Fyziologické vlastnosti organismu Nepodmíněně reflexní povaha vrozených reakcí Spojené se základními emocemi – strach, hněv a sex o Získanou Nové jednotky chování, vzniklé a rozvinuté na podmíněně reflexním základě nových spojů mezi vrozenými odezvami a novými podněty Patří sem: Instinkty (vznikající učením) Zvyky (vznikají na základě styku s okolím) Utvářejí se tedy systémy odpověďového chování které usnadpují nebo komplikují proces přizpůsobování jedince Osobnost je tedy produktem soustavy zvyků Vývojovým cílem osobnosti je dospět k vytvoření vhodné soustavy zvyků o Umožpující účinné přizpůsobování okolí o Zabezpečující přežití Kvalitativní úrovep přizpůsobování
48
o
Přiměřeným řízením procesů získávání a rozvíjení zkušenosti lze zdravého novorozence dovést k jakékoli skladbě povahových vlastností a schopností v dospělosti o => teze o všemocnosti výchovy Soustavu zvyků lze poznat na základě pozorování jedince v přirozených či experimentálních situacích
5.3
Edward Chace Tolman – neobehaviorismus
5.3.1
Život
5.3.2
5.3.2.1
Americký psycholog, hlavní představitel neobehaviorismu Zabýval se studiem reakcí koček a potkanů Svůj přístup nazývá účelovým behaviorismem o Staví na zjištění, že potkani ve svém chování vykazují zvláštní cílové zamětení, očekávání, manipulaci a hledání cílového objektu Sada zprostředkujících proměnných v organismu: o Podnět o Dědičnost o Minulý trénink o Momentálně vyvolaný fyziologický stav Řada významných ocenění, čestných doktorátů věd, členství a funkcí Dílo: Purposive behavior in animals and man
Teorie Nesouhlasí s Watsonem v řešení základního vzorce chování Mimořádný význam v obsahu a způsobu chování přisuzuje jeho cílovému zaměření o Tato zaměřenost se vřazuje mezi podnět a odezvu jako intervenující osobnostní proměnný Vzniká tedy rovnice podnět (stimulus) – organismus (organism) – reakce (reaction) o S-O-R
Pudy Hlavní intervenující proměnná Impulsy či motivy tlačící jedince uspokojovat nějakou potřebu Jsou mostem mezi situací a chováním Způsobují, že organismus projevuje tendenci jednat za určitých podmínek určitým způsobem Rozlišení: o Pudy prvého řádu Chutě či averze Spojené se specifickou fyziologickou excitací Prvotní základna pro chování jedince, na které vyrůstá motivační stavba o Pudy druhého řádu Podoba průbojnosti, družnosti, konstruktivnosti atd. Nemají fyziologickou bázi -> sociálně naučené
49
Transportuje tak hypotézy psychodynamicky orientovaných koncepcí do neintrospektivní terminologie behaviorismu
5.4
Clark Leonard Hull – neobehaviorismus
5.4.1
Život
5.4.2
Narodil se v autě cestou na farmu V dětství trpěl nemocemi a nemožností přístupu ke vzdělání Přesto vystudoval univerzitu a získal doktorát Spojil teorii, matematiku a technickou zručnost do experimentální činnosti v psychologii Vedl laboratoř experimentální psychologie Akceptuje všechny fenomény orientované cílově, na adaptování podnětu a odezvy Stejně jako Tolman používá i pojmů psychoanalýzy a gestaltismu Dílo: o Principles of behavior o Essentials of behavior
Teorie Opouští výzkumné projekty tradičního behaviorismu Doplpuje behaviorální metodologii o matematicko deduktivní systém důsledného uvažování souvislostí, prosazujících se v chování Zformuloval teorii učení a vyvodil jeho zákonitosti o R = f (S, O) (chování je funkcí situace a organismu) Za základní determinantu chování považuje pud (drive) o Pud vyvolává aktivitu organismu, jeho chování o Na síle puzení závisí síla reakce o Povaha pudu určuje charakter chování Při vymezování pudů se opírá o empirická data z výzkumů Pud se v jeho pojetí stává objektivně testovatelnou komponentou celkového aktu chování Navazují na něj představitelé faktorové analýzy osobnosti (Cattel, Guilford či Eysenck)
5.5
Burrhus Frederic Skinner – radikální behaviorismus
5.5.1
Život
Narozen v Pensylvanii Stabilní a srdečné rodinné prostředí s vážností k učení, ukázněností a systémem spravedlivého odměpování Fascinován technikou Miloval školu a byl zklamán nedostatkem zájmu u jiných studentů Graduoval z anglické literatury Nějakou chvíli se chtěl stát spisovatelem, pak ale začal studovat psychologii Doktorát, stal se asistentem s výzkumnou orientací na nervový systém živočichů Přednáší na různých univerzitách, pak odchází do důchodu a umírá Dílo: 50
o o o o
5.5.2
5.5.3
5.5.3.1
Science and human behavior Beyond freedom and dignity About behaviorismus A matter of conseqences
Pojetí behaviorismu Radikální behaviorismus o Zůstává u klíčových znaků původního, klasického behaviorismu Dvojčlenné schéma S-R Teze, že metody studia chování, užívané v experimentech na zvířatech, lze plně využít u člověka o Odmítá koncepci pudů (nelze je objektivně pozorovat) o JÁ chápe jako funkčně sjednocený systém odpovědí organizovaný k diskriminaci stimulů o Rysy chápe jako podmínky a okolnosti posílení a deprivace Operantní behaviorismus o Obohacuje a modifikuje tradiční pohledy a přístupy k principům podmipování o Vymezuje operantní chování (vedle podmíněného a nepodmíněného) o Operantní reakce jsou spontánně vzniklým výsledkem aktivních pokusů o adaptaci o Systém nahodilých pokusů a omylů Nahrazuje to, co jiní považují za vnitřní determinanty chování Sociální behaviorismus o Ignoruje osobnost i vnitřní poznávací činnost o Neřeší sociální aspekty chování člověka o Programové učení Snaha řešit proces adaptace na komplex aktuálních sociálních problémů ve společnosti cílevědomou modifikací chování člověka.
Pojímání osobnosti Anti-teoretický přístup o Abstraktní teorie jsou podle něj zcela zbytečné Celý přístup je třeba založit na studiu toho, jakým způsobem a v jakém směru je chování determinováno prostředím Zamítá všechny názory považující člověka za autonomní bytost Lidský organismus je „černá schránka“ jejíž obsah je třeba vyřadit z empirického vyšetřování Z výzkumů a experimentů vypouští i biologické, fyziologické a genetické faktory o Nelze s nimi manipulovat a kontrolovat je
Přístup k analýze chování Mechanistický přístup ke studiu chování (jako J. Watson) Věda o lidském chování se příliš neliší od jiných přírodních věd o Stejné cíle – predikce a kontrola Je logické postupovat od jednoduchého ke komplexnímu o V tomto případě studovat subhumánní před humánním Studiem zvířat lze odhalit nejobecnější základní principy chování a generalizovat je na jiné organismy (tedy i na člověka) Orientace na experimentální projekt jednoho subjektu
51
o
5.5.4
Nevyžaduje tradiční statistické techniky a studium neexistujícího „průměrného“ člověka Jako základní přístup k odhalování zákonitostí chování prosazuje funkční analýzu chovajícího se organismu o Snaha zjistit exaktní, reálné a specifikované vztahy mezi zjevným chováním organismu a prostřeďovými podmínkami (podněty) Proměnné musí být vždy vnější, viditelné a definované v kvantitativních pojmech Neuznává ideu osobnosti jako síly, podněcující a usměrpující chování Osoba je pouze bodem, v němž se spojují mnohé genetické a prostřeďové podmínky o Skloubí se do výsledku (efektu)
K pojímání naturelu člověka Jeho pojetí člověka je radikálně odlišné od jiných koncepcí o Odmítá intrapsychickou interpretaci chování Zdůrazdpuje naprostou determinovanost chování člověka historií podmipování o Idea svobody je nepřípustná, individuální rozdíly pramení pouze z variability historie posilování Dimenze racionalita versus iracionalita je na jeho přístup neaplikovatelná o Nezajímá ho co je uvnitř „černé skřípky“, lze o tom pouze spekulovat Zastává princip elementarismu o Celek považuje za pouhou sumu částí Zastává jednoznačný situacionismus o Ve vztahu k chování osoby naprosto ignoruje konstituční faktory o Za základní příčinu individuálních rozdílů považuje prostředí Je přesvědčen o změnitelnosti lidského chování v průběhu života Předpokládá přístup z hlediska objektivity o Hypotetické konstrukty zatempují skutečnost o Nepříznačnějším znakem fikce vnitřních činitelů je pojem osobnost Základním předpokladem chování je reaktivita Nezajímají ho dimenze homeostáza – heterostáza o Předpokládají vnitřní motivační vztahy Idea determinismu předpokládá poznatelnost
5.6
John Dollard a Neal E. Miller – subjektivní behaviorismus
5.6.1
Život
Oba narozeni ve Wisconsinu Dolard o získal doktorát ze sociologie o Odešel jako výzkumný pracovník v sociální psychologii do Berlína o Po návratu nastoupil jako profesor na Yaleově univerzitě kde zůstal Vyučoval antropologii, sociologii a psychologii Miller o Doktorát na Yeleově univerzitě o Během doktorského studia spolupráce s Hullem a Dollardem 52
o o
5.6.2
5.6.3
5.6.3.1
5.6.3.2
5.6.3.3
Odešel do Evropy kde prodělal psychoanalytický výcvik Většinu své učitelské a výzkumné dráhy strávil na Yale a později na Rockefellerově univerzitě Spolu vydali tři významné knihy: o Frustration and aggression (frustrace a agrese) o Social learning and imitation (sociální učení a nápodoba) o Personality and psychotherapy (osobnost a psychoterapie)
Teorie Ačkoli byli behavioristi, oba prodělali psychoanalytický výcvik Jejich teorie je vlastně integrace psychoanalýzy a behaviorismu v kontextu daného sociokulturním prostředím Ústředním tématem je proces učení založeny na sledu podnět – odezva Užívají jej k vysvětlení hlavních otázek fungování osobnosti: o Intrapsychické pochody o Povaha a vývoj osobnosti o Nevědomí o Vznik neuróz
Proces učení Podnět (pudová potřeba) + signál -> odezva -> zpevnění o Podnět + odezva -> návyk
Pudová potřeba Jakýkoli silný podnět, který vyvolává odezvu Může být nazván motivací Může jít o vnější události ale i primární pudové potřeby Na základě primárních pudových potřeb si jedinec učením osvojuje sekundární potřeby
Signál Signály rozhodují o tom, kdy bude jedinec reagovat, kde bude reagovat a kterou odezvu uskuteční Signál je též motivačním činitelem, ale jeho hnací síla je specifičtější Každý signál modifikuje motivující sílu podnětu svým způsobem o Např. podnět je že člověk má hlad, signál je vývěska McDonaldu, která pomůže člověku v rozhodování kde se nají a jestli si dá raději něco menšího nebo celé menu Signál může působit tak intenzivně, že se stává potřebou, která sama pudí jedince k činu
Odezva Je vyvolávána motivační silou pudové potřeby a směrovým působením signálu Učení se nemůže uskutečnit pokud neproběhne odezva a pokud tato odezva není zpevněna Účinnost učení a terapie závisí na umění odborníků vyvolat u žáků či pacientů vhodné odezvy, které poskytnou příležitost ke zpevnění Některé interpersonální, skryté odezvy mohou spustit sled vnitřních dějů (strach)
53
5.6.3.4
5.6.4
5.6.4.1
5.6.4.2
5.6.5
5.6.5.1
Zpevnění Každá událost zesilující tendenci k opakování nějaké odezvy Znamená redukci potřeby
Osobnost: podstata a vývoj Sled „podnět/signál – odezva“ nazývají návyk o Pojem vytvořený Hullem Návykům se jedinec učí prostřednictvím zpevnění Podle autorů není osobnost vrození o Jedinec si ji osvojuje v dětství prostřednictvím procesu učení o Sestává z návyků příznačných pro chování dané osoby
Od primárních pudových potřeb k sekundárním Člověk se rodí s primárními (vrozenými) potřebami o Ty napomáhají k uchování fyziologického života jedince Vývoj osobnosti pak spočívá v osvojení repertoáru sekundárních potřeb o Rozvinutí primárních potřeb v sociokulturním kontextu jedincova prostředí Učení: neutrální signál, často spojený s primární potřebou -> získání schopnosti vyvolávat odezvy -> stává se sekundární potřebou Sekundární potřeby tedy zajišťují uchování lidského života v kontextu dané společnosti či kultury
Uplatnění ve výchově Ve vývoji osobnosti má rozhodující význam prvních šest let Dítě se seznamuje i se sekundárním zpevněním (poděkování, peníze atd.) Rodiče by dítěti měli poskytovat všemožnou podporu Nejdůležitější jsou 4 nácvikové situace: o Situace krmení o Nácvik čistotnosti o Raný nácvik v oblasti sexuálních projevů o Nácvik ovládání hněvu
Neurózy: nevědomé konflikty Aplikace Dollardova a Millerova přístupu k vysvětlení Freudových pojmů
Nevědomí Nevědomí sestává z pudových potřeb, signálů a odezev, které se dostavují, aniž by byly chápány či slovně označeny Dlouhé období, v němž probíhá největší část sociálního učení nevědomě Nevědomí není omezeno jen na dětství o Dospělí mohou mít také problémy s označováním svého chovánínebo jeho činitelů o Neurotici nedokážou popsat své konflikty
54
5.6.5.2
Od dětských konfliktů k neurózám v dospělosti Nevědomí je těsně spjato se vznikem neuróz Neurózy jsou nevědomé konflikty naučené v raném dětství Jedince neurózám učí rodiče o Poskytují málo citové podpory nebo podnětů k rozvoji řeči a myšlení o Jiní poskytují signály naznačující ohrožení v sexuálních záležitostech (trestání za zkoumání genitální oblasti) tři typy konfliktů o přitahování – odpuzování (přitahování sexuálním objektem a odpuzování strachem z trestu) o přitahování – přitahování o odpuzování – odpuzování protože jsou neurózy naučeny, mohou být i odnaučeny
5.7
Albert Bandura – sociálně kognitivní teorie osobnosti
5.7.1
Život
5.7.2
Narozen v Atlantě (Kanada) Syn farmáře ukrajinského původu Navštěvoval malotřídní školu a v létě pracoval na silnicích a v pustinách Graduoval na univerzitě v Britské Kolumbii, doktorát získal na univerzitě v Iowě Působil na klinice vnitřního lékařství a na katedře psychologie Zabýval se problematikou agresivity a vývojem sexuálních rolí Rozvíjel přístup sociálně kognitivního učení Na řadě publikací mu pomáhal doktorand R. H. Walters Jeho stěžejní dílo Principles of Behavior Midification (1969) je přehledem a analýzou psychologických principů ovládajících chování Ovlivnil hlavně klinickou a vývojovou psychologii Nějaký čas byl presidentem APA Publikace: o Adolescent Aggression o Social learning and Personality Development o Principles of behavior midification
Teorie Psychodynamické teorie neberou v úvahu mimořádnou komplexnost a různorodost odezvy člověka na životní realitu o Pudy a motivy nemohou vysvětlit variaci ve frekvenci a síle určitého chování v rozdílných situacích a ve vztahu k různým lidem Pokroky v teorii učení přesunuly ohnisko kauzální analýzy z hypotetických vnitřních sil k vlivům prostředí Radikální behaviorismus opomíjí determinanty lidského chování pramenící z kognitivně generovaných procesů Lidé mají vyšší schopnosti, které jim umožpují předvídat výskyt událostí a vytvářet prostředky kontroly nad tím, čím je jejich každodenní život ovlivněn 55
o o
5.7.3
5.7.4
5.7.5
Nejsou autonomní činitelé, řízení intrapsychickými silami Nejsou ani jednoduché mechanické transportéry, oživené vlivy prostředí
Vzájemný determinismus Zdrojům a příčinám fungování člověka lze porozumět postižením kontinuální vzájemné interakce behaviorálních, kognitivních a environmentálních vlivů Dispoziční a situační faktory jsou pojímány jako navzájem závislé zdroje chování Triadický model: (každá ze tří proměnných může ovlivpovat ostatní dvě) o Zjevné chování o Vlivy prostředí (odměny, tresty) o Osobní faktory (názory, očekávání, percepce sebe sama) Lidé jsou jak produkty, tak i producenti prostředí o Vzhledem k obousměrnosti vlivů mezi zjevným chováním a okolnostmi prostředí Lidé mají mimořádnou schopnost užívat symboly a tak i tedy myslet, tvořit a plánovat o Schopnost představit si budoucí výsledky vede k tomu, že je vkládáme do současných motivátorů chování Uznává význam vnějšího posilování o Nepovažuje je ale za jediný způsob, jímž je chování získáváno, udrženo a měněno o Lidé se mohou učit i pozorováním, nasloucháním a četbou o chování druhých Chování je reguováno širokým rozsahem anticipovanch důsledků Mnohé chování je získáno vlivy příkladů Důraz na učení pozorováním a příkladem o Specifický rys Bandurovy teorie
Schopnost autoregulace Zdůrazňuje úlohu autoregulace jako jedinečné lidské schopnosti Tato schopnost se prosezuje při: o Uspořádávání svého prostředí o Vytváření kognitivních podpor o Postihování možných důsledků svých vlastních aktivit Autoregulační funkce mají externí původ (jsou vytvářeny vlivy prostředí) Vyšší intelektová schopnost symbolického myšlení umožpuje člověku ovlivpovat vnější prostředí o Pomocí verbální a imaginativní reprezentace zpracovává a uchovává zkušenosti a zážitky (vodítka pro budoucí chování) o Umožpuje vytváření behaviorálních strategií, směřujících k dlouhodobým cílům o Možnost řešení problémů bez zjevného chování založeného na systému pokusů a omylů Možnost předvídat důsledky chování a podle toho modifikovat své chování
Pozorování modelů pro chování Verbální zprostředkování informací, pozorování chování druhých lidí jako případných vhodných modelů pro vlastní chování o Základ, na kterém se u lidí získává a rozvíjí většina jejich komplexního chování o Možnost realizace všech fenoménů učení, které by jinak pramenily z přímé zkušenosti Na principech modelování se mohou rozvíjet i inovační strategie chování 56
5.7.6
Učení pozorování může vést ke zcela rozdílným stylům chování Pozorováním chování druhých si člověk vytváří kognitivní představy o Kódované informace, jak určité chování realizovat a jak nikoli o Při následných příležitostech pak slouží jako vodítko pro jeho vlastní aktivity o Možností učení z příkladů je člověk ušetřen břemene omylů a šetří čas Konstruktivní proces aktivního posuzování Tento proces je řízen čtyřmi navzájem spjatými komponentami či procesy: o Pozornost – pozorování modelového chování o Paměť – zapamatování a udržování dříve pozorovaného mentálního chování o motorická reprodukce – přenes kódované paměti do nových vzorců odezvy o motivace – realizace modelového chování při potenciální přítomnosti posílení
K vymezení lidského naturelu Centrální místo v Bandurově sociálně kognitivní teorii má kognice a s ní spjatý předpoklad racionality
5.8
Julian Rotter – osobnost v teorii sociálního učení
5.8.1
Život
5.8.2
5.8.3
Narozen jako třetí syn židovských emigrantů z Brooklynu (New York) K psychologii ho přivedly knihy Freuda a Adlera Nějaký čas chodil na Adlerovy přednášky i do Společnosti individuální psychologie Graduoval z psychologie a doktorát získal v oboru klinické psychologie Během 2. Světové války pracoval jako psycholog v armádě Vytvořil originální a ucelenou koncepci sociálního učení osobnosti V důchodu působí jako supervizor projektů postgraduálního studia Dílo: Sociální učení a klinická psychologie (Social learning and clinical psychology)
Teorie Formuloval model sociálního učení ještě před Bandurou Psychoanalýza a fenomenologie podle něj pracují s příliš vágně definovanými pojmy Rozhodl se pro vytvoření jasné a precizní terminologie Tato teorie má zdůraznit v lidském učení roli motivačních a kognitivních faktorů a umožnit porozumění chování v kontextech sociálních situací Výrazně se odlišuje od tradičního behaviorismu Jeho teorie vychází z předpokladu, že nejvýznačnější aspekty osobnosti jsou naučeny v sociálních kontextech
Východiska teorie sociálního učení Chce vysvětlit, že se svému chování učíme v procesu interakcí s lidmi i s jinými elementy svého prostředí Porozumění základnímu potenciálu chování člověka má umožnit predikci jeho chování ve specifických situacích Většina našeho chování je determinována naší jedinečnou schopností myslet a anticipovat 57
5.8.4
5.8.4.1
5.8.4.2
5.8.4.3
5.8.4.4
Aby bylo možné předpovídat, co lidé v určitých situacích udělají, je třeba vzít v úvahu základní kognitivní proměnné: percepci, očekávání a hodnoty Chování člověka je cílově orientované o Lidé usilují pohybovat se směrem k anticipovaným cílům Unikátním rysem Rotterovy teorie je integrování pojmů očekávání a posilování Snaha o proniknutí do principu vymezování a sřetězení klíčových pojmů a principů umožpujících předvídat, jak se člověk v reálných situacích zachová
Hypotetický model pro predikci chování Předpokladem pro úspěšnou a účinnou predikci budoucího chování člověka je přesná analýza čtyř proměnných a jejich vzájemných interakcí:
Potenciál chování Pravděpodobnost výskytu toho kterého zachování se ve vztahu k jednotlivým možným posílením Tato pravděpodobnost může být různá v závislosti na situaci V Rotterově pojetí jsou chováním aktuální motorické aktivity, kognice, verbální chování, nonverbální chování, emocionální reakce a další
Očekávání Subjektivně pojímaná pravděpodobnost, že výsledkem určitého specifického chování bude určité posílení o Před rozhodnutím někam jít zvažujeme, co z toho bude Lidé spíše přijímají takové chování, které bylo v minulosti konsistentně posíleno Nemusí nutně odpovídat realitě Je možné postrádat sebedůvěru a důsledně podcepovat svou naději na úspěch Druhy očekávání: o Specifická Zkušenosti získané ve vztahu k situaci dílčí povahy o Zobecněná Aplikovatelné na řadu situací Zkušenosti akumulované napříč variantou příbuzných situací Vysoce relevantní pro studium osobnosti
Hodnota posílení Vyjádření stupně, v němž preferujeme jedno možné posílení před ostatními o Za situace, že pravděpodobnost vystoupení každého z těchto posílení je relativně stejná Hodnoty posílení jsou zásvislé na očekávání Individuální rozdíly co do preferování jednoho posílení před druhým jsou relativně stailní Zatím co pojmem očekávání byl zdůrazněn aspekt kognice, hodnota posílení spíše zdůrazňuje aspekt motivace
Psychologické situace Termín vyjadřující pohled na situaci „očima pohlížejícího“ (posuzující osoby)
58
5.8.5
5.8.5.1
5.8.5.2
Okolnosti prostředí percipuje každá osoba pro ni příznačným způsobem bez ohledu, nakolik se tato percepce může jiným jevit jako bizardní V Rotterově přístupu k osobnosti je hluboce zakořeněna idea vzájemné interakce osoby s jejím významovým prostředím Základní vzorec pro predikci chování: o Potence chování = očekávání (kognice) + hodnota (motivace)
Predikce cílově orientovaného chování Uvedený vzorec pro predikci chování považuje Rotter za spíše hypotetický, nikoli pragmatický prostředek predikce chování Pro predikci cílově orientovaného chování v rozmanitých situacích užívá obecnější vzorec, ve kterém vystupují jako základní proměnné: o Potřeby o Komponenty potřeb Modifikovaný vzorec, nazvaný Vzorec pro predikci chování v aktuálních každodenních situacích, pak vypadá takto: o Potenciální potřeba = svoboda pohybu + hodnota potřeby Potenciál pro výskyt sady příbuzných chování, směřujících k uspokojení potřeby, je determinován dvěma samostatnými faktory o Obecným očekáváním pravděpodobnosti, že tato sada chování vyústí k uspokojení potřeby o Hodnotou, kterou osoba dává potřebě ve spojení s cílem, jenž je sledován či opovrhován Osoba bude nejpravděpodobněji jednat tak, aby dosahovala cíle: o Který bude v důsledku jednání posílen o Jehož očekávané posílení má pro daného jedince vysokou hodnotu
Potřeby Lidé jsou orientovaní na cíl: o Snaha maximalizovat odměny a zisk o Snaha minimalizovat nebo zabránit trestu a ztrátám Cíle determinují chování osoby ve směru uspokojování základních potřeb Známe-li cíle osoby a její potřeby, můžeme předvídat chování lépe a obecněji Specifické cíle se shlukují do širších kategorií – potřeb Pro predikci chování je nejdůležitějších těchto šest potřeb: o Potřeba uznání a společenského postavení o Potřeba ochrany – závislosti o Potřeba dominance o Potřeba nezávislosti o Potřeba lásky a cilivosti o Potřeba tělesného komfortu
Komponenty potřeb Každá kategorie potřeb má tři základní komponenty o Potenciál potřeby Pravděpodobnost výskytu určitého chování aktivovaného směrem k uspokojení určité kategorie potřeb 59
o
o
5.8.6
Hodnota potřeby Přiměřená hodnota sady posílení Relativní žádoucnost rozdílných posilovačů spojených s uvedenými kategoriemi potřeb Hodnota potřeby se může stát tak vysokou že začne dominovat, to může vést k překroucení reality či neschopnosti rozlišení mezi situacemi Svoboda pohybu a minimální cíl Vypovídá o stupni očekávání, že určité sady chování povedou k uspokojení té které ze šesti kategorií potřeb Minimální hladina cíle referuje o nejnižším bodě, na němž začíná osoba vnímat pozitivní posílení Málo adaptivní lidé mají nízkou svobodu pohybu Předpokládají nedostatek dovedností či informací, nezbytných k dosažení svých cílů
Interní versus externí místo kontroly Locus of control Osobnostní proměnná, která vystupuje v podobě zobecněného očekávání, na jaké možnosti a zdroje kontroly a posílení, v jakém stupni a v jakém směru je člověk ve svém životě orientován Osoby s externím místem kontroly o Jsou přesvědčeny, že jejich úspěchy a nezdary jsou determinovány externími faktory o Externí faktory – osud, štěstí, moc druhých, nepředvídatelné síly prostředí, bůh Osoby s interním místem kontroly o Jsou přesvědčeny, že jejich úspěchy a nezdary jsou determinovány jejich aktivitami a schopnostmi o Věří že sami podstatně ovlivpují své posilování Jde spíše o kontinuum s externí hranicí na jedné straně a s interní na druhé o Nejde tedy o typy o Lidé jsou rozmístěni do celé šíře tohoto kontinua s málo případy extrémů Vypracoval škálu I-E na měření místa kontroly o 23 položek volby síly o 6 položek sloužících k utajení a zamaskování účelu testu
60
6
EXISTENCIÁLNÍ PŘÍSTUPY
OBSAH 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Viktor Emil Frankl – naplpování smyslu života osobnosti Ronald David Laing Rollo May Carl Randson Rogers – fenomenologická teorie Abraham Harold Maslow – humanistická teorie Artur W. Combs a Donald Snygg – fenomenologický přístup
6.1
Viktor Emil Frankl – naplňování smyslu života osobnosti
6.1.1
Život
6.1.2
Narozen ve Vídni v učitelské rodině Měl sklon k introspekci Ovlivnila ho sebevražda spolužáka, který měl v ruce knihu F. Nietzscheho Měl kontakty s Freudem i Adlerem Studoval medicínu a později provozoval psychiatrickou praxi V období hospodářské krize pracoval na reedukaci problémové mládeže o Zde ho zaujala hrůznost pocitu životní prázdnoty Byl v koncentračním táboře kde pomáhal spoluvězpům přežít Propracovává své přístupy a ivotní zkušenosti do pojetí osobnosti a systému logoterapie Získává doktorát z psychologie a krátce před smrtí i čestný doktorát na Univerzitě Karlově Publikace o 30 knih přeložených do 20ti jazyků o Psycholog prožívá koncentrační tábor o Lékařská péče o duši o Vůle ke smyslu
Východiska Pohlíží na dospělého člověka, který sám o sobě rozhoduje o Je pro něj příznačné vědomí odpovědnosti za volbu a realizaci vlastní životní cesty Za ústřední duševní sílu osobnosti považuje touhu po odhalování a naplpování smyslu života Pocity bezesmyslnosti by měly být klíčovým podnětem lékařské péče o duši Narůstající pocit bezesmyslnosti označuje jako existenciální vakuum Člověk dnes strádá ochuzením instinktů a ztrátou tradice o Brzy už nebude vědět, co chce a propadne konformismu a autoritářským vůdcům Vyžaduje kvalitativně nový stupep psychoterapie – logoterapii o Psychoanalýza vyžaduje přizpůsobení o Individuální psychologie vyžaduje utváření o Ale je třeba dodat třetí kategorii – naplnění
61
6.1.3
6.1.3.1
Nalezení smyslu svého života a jeho vnitřní naplnění Vtahuje duchovno do duševního léčení Úlohou lékaře je pomoci pacientovi k jeho vlastnímu hodnotovému a světovému, existenciálnímu názoru
Smysl života a základní kategorie životních hodnot Člověk hledá smysl své existence a usiluje o jeho naplnění Otázka smyslu života nejvíce vystupuje v pubertě a dospívání o Během života pak i při velkých změnách a otřesných zážitcích Orgánem smyslu je svědomí o Má intuitivní schopnost najít jednorázový a jedinečný smysl, který se skrývá v každé situaci o Smysl je vázán na jednorázovou a jedinečnou situaci (nalézáme ho a odkrýváme) o Nad smyslem jsou smyslové univerzálie Vztahují se na lidské postavení jako takové Hodnoty o Život staví člověka do situací, kdy si hodnoty navzájem odporují a je třeba volit o Pokud je svědomí systematicky a metodicky potlačováno, je výsledkem směřování k: Západnímu konformismu Východnímu totalismu Tři nejobecnější kategorie možných hodnot, s nimiž je třeba se vyrovnat: o Tvůrčí hodnoty Lze realizovat pouze činností Každé povolání dává šance dát životu smysl, pokud je práce v něm správně vykonávána o Zážitkové hodnoty naplpované prožíváním, přijímáním světa do Já speciálním projevem realizace zážitkové hodnoty je láska o Postojové hodnoty Jejich realizace spočívá v tom, jak se člověk staví k omezením svého života, jak se staví k nezměnitelnému osudu, jak ho bere a jak ho nese Uskutečpovány tam, kde musí být přijímáno něco nezměnitelnoho, osudového Život může najít naplnění jak v tvoření a radosti, tak v utrpení (obětování či ztroskotání) Existenciální analýza musí člověka učinit schopným trpět, zatím co psychoanalýza ho chce udělat pouze schopným prožitků nebo výkonů Po smyslu života se nemáme ptát, ale odpovídat na něj tím, že za život přebíráme odpovědnost o Odpověď má přicházet v jednání a činech, nikoli ve slovech
Pojímání osobnosti Ve „Vůli ke smyslu“ vymezuje deset tezí o osobě: o Osoba je individuum Nedá se dále rozštěpit a dělit, protože je jednotou o Osoba není jen nedělitelná, ale i neslučitelná Není jen jednotou, ale i celkem Osoba nemůže být předávána dále, není schopna rozmnožování (rozmnožuje se pouze organismus) 62
o o
o
o o
o
o o
6.2
6.3
Každá jednotlivá osoba je absolutní novum Duchovní existence není ani rozmnožitelná z rodičů na dítě Osoba je duchovní a je v protikladu k psychofyzickému organismu Osoba potřebuje organismus, aby mohla jednat a vyjadřovat se Organismus je nástrojem, prostředkem a má tedy užitkovou hodnotu Důstojnost přísluší pouze osobě, ne organismu Osoba je existenciální (není faktická) Člověk vždy teprve rozhoduje, čím v nejbližším okamžiku bude, svoboden v tom, pro co či proti čemu se rozhoduje Osoba patří do oblasti Já, nikoli Ono (není pod diktátem Ono) Já nelze odvodit od Ono (pudovosti) Osoba zakládá tělesně-duševně-duchovní jednotu a celost, která tvoří podstatu „člověk“ Člověk představuje průsečík, kde se kříží tři vrstvy bytí – tělesná, duševní a duchovní Osoba je dynamická (tím, že duchovno dokáže distancovat a odvrátit od psychofyzična) Duchovno se dokáže distancovat a odvrátit od psychofyzična Teprve když se člověk vypořádává sám se sebou, odděluje se duchovno a tělesno-duševno Zvíře není osobou, protože nemá korelát k osobě, ani svět, nýbrž pouze okolí Není s to postavit se nad sebe samo nebo proti sobě Člověk je člověkem pouze v té míře, v jaké je proniknut a prozvučen voláním transcendentna Naslouchá tomuto volání ve svém svědomí Na otázku smyslu odpovídá jak teistický, tak i ateistický světový názor Člověk věří ve smysl, má vůli ke smyslu dokud dýchá I sebevrah věří ve smysl, ale ne smysl dalšího žití, nýbrž smrti
Ronald David Laing Vidí základní zdroj úniku před odpovědností volby v úsilí člověka přizpůsobit se nárokům, které na něho klade společenské prostředí o Tím popírá své nejvlastnější potřeby, včetně potřeby existence o Ztrácí kontakt se sebou samým o Znemožpuje si uspokojování pudových motivů i vytváření mezilidských vztahů
Rollo May Reprezentuje americkou odnož s frommovskou akcentací problematiky „odcizení“ Klíčovým zdrojem psychického narušení je podle něj odcizení se sobě samému, smyslu svého života Jsou možné terapeutické zásahy, ale za cenu ztráty vlastního uvědomělého bytí a seberealizace
6.4
Carl Randson Rogers – fenomenologická teorie
6.4.1
Život
Narodil se v Chicagu jako 4. Ze 6 dětí 63
6.4.2
Jeho rodiče byli citliví, zbožní, dogmatičtí a fundamentalističtí Většinu času trávil osaměle četbou knih Studoval 3 různé vysoké školy a byl vždy vynikajícím studentem O prázdninách pracoval na farmě a chtěl se stát farmářem Po svatbě absolvoval teologický seminář a byl rozčarován přednáškami o náboženství Vystoupil z tohoto semináře a studoval klinickou a pedagogickou psychologii Byl profesorem psychologie na univerzitě v Ohiu Pracoval v Centru pro studia osobnosti v LaJolla Měl velký vliv na poradenskou a terapeutickou praxi Umírá na srdeční infarkt po operaci zlomené kyčle Publikace: o The clinical treatment of the problem child o Psychotherapy and personality change
Východiska Jeho přístup k osobnosti pramení z osobních zkušeností z práce s emocionálně narušenými lidmi, z jeho zájmu o ty, kdo potřebují profesionální pomoc o Vyznačuje se výrazným optimismem Člověk vykazuje aktivní energickou, na budoucí cíle a seberealizaci zaměřenou sílu Akcentuje přirozený vývoj člověka ke „konstruktivnímu naplnění“ vrozených možností Má hlubokou úctu k lidské přirozenosti Lidství má podle něj přirozenou tendenci pohybovat se směrem k nezávislosti, sociální odpovědnosti, tvořivosti a zralosti o Negativní názor o vrozené hříšnosti a špatnosti lidí podle něj živí křesťanská víra o Tento názor podporuje i Freud, předložením obrazu osoby s Id o Podle těchto názorů je lidstvo iracionální, nesocializované, sobecké a destruktivní k sobě a druhým Pokud se lidé někdy projevují negativně, pak v té době nejednají v souladu se svou pravou vnitřní podstatou Rogers si uvědomuje, že jeho pohled může být považován za naivní optimismus Veškeré chování člověka je nabuzeno a vedeno jediným, nečleněným, hlavním životním motivem, který označuje termínem realizující tendence o Vrozená tendence organismu rozvíjet svou kapacitu o Stát se tím nejlepším já, jaké mu jeho vrozená povaha dovoluje o V jeho koncepci je jediný předpokládaný motivační konstrukt o Ostatní potřeby pouze vyplývají z tohoto jediného motivačního konstruktu Je jediným ústředním zdrojem energie v lidském organismu o Tkví ve fyziologických procesech celého těla Je biologickým faktem a nikoli psychickou tendencí Zajišťuje zachování organismu při deficitu potřeb Hýbe osobou ve směru k větší autonomii a soběstačnosti Není cílena jen redukcí tenzí, ale obsahuje v sobě i jejich vzrůst, rozvoj Chování je motivováno hlavně potřebou člověka vyvíjet a realizovat se, něco dokázat Tato konstruktivní biologická tendence je podstatou života Lidé odvozují pocit spokojenosti či nespokojenosti ze svých zkušeností Přijímány jsou ty zkušenosti, které jsou vnímány jako podporující či zvyšující Self Každá osoba je vrozeně motivována být naživu a realizovat se 64
Rogersův přístup k subjektu je tudíž důsledně fenomenologický Chceme li vysvětlit, proč daný jedinec myslí, cítí jedná právě daným způsobem, musíme jít do jeho osobního světa významů o Subjektivní prožitky jsou hlavním a jediným klíčem, umožpujícím porozumět chování o Chování je ovládáno tím, jak jsou podnětové situace interpretovány Nikdo nemá právo nutit svou realitu druhým Chování je vždy ovlivněno současnou percepcí a interpretací a předvídáním budoucího Koncepce „jáství“ („SELF“, sebepojetí) a jeho vývoje Nejdůležitější otázkou je otázka „Kdo jsem?“ o Jeho přístup se tedy někdy označuje jako teorie Self Self definuje jako organizovaný, konzistentní konceptuální „gestalt“ soustředěný na percepci rysů Já a na percepci vztahů Já k druhým lidem a k rozmanitým aspektům života Sebepojetí znamená pojetí osoby o tom, jakou osobou je Ideální Self (Já-ideál) – co, jací bychom mohli být (chtěli být) o Zrcadlí ty atributy, jež by osoba ráda vlastnila, ale dosud je nemá Sebeúcta je daná vztahem mezi pojetím Já jaký jsem a Já jakým bych chtěl být Vědomé sebepojetí se utváří v aktivní interakci s jinými od raného dětství a je v něm obsažena o Potřeba prožívat sebe sama v souladu s tímto pojetím o Potřeba kladného přijetí druhými o Potřeba kladného přijetí sebou samým Existenciální rozpor o Ochromuje možnost sebeaktualizace Rogers se soustřeďuje na cesty, jimiž je, prostřednictvím hodnocení druhými podněcován vývoj pozitivního či negativního obrazu o sobě samém o Novorozenec vnímá všechny zážitky jako nečleněné o Postupně začíná odlišovat sebe od zbytku světa o Struktura Self je vytvářena postupně, interakcí s prostředím Obsah sebepojetí osobnosti je produktem socializačního procesu, jeho vývoj je vázán na: o Potřebu pozitivního vztahu Potřeba lásky a péče u kojence o Potřebu pozitivní sebeúcty Výsledkem je takové jednání osoby, které je přijímáno jak druhými tak sebou samým o Podmínky váženosti (pozitivního přijetí, hodnocení) Nevedou k rozvoji plně fungující osobnosti Člověk se učí za co může a za co nemůže očekávat pozitivní vztah k sobě o Bezvýhradnost pozitivního vztahu Znamená vytvoření rodinného prostředí, ve kterém je dítě ocepováno a uznáváno přesně podle toho, jaké je Je jedinou cestou, která nepřekáží dětské tendenci realizovat se Výsledkem je prožívání nepodmíněné pozitivní sebeúcty Rozdíl mezi psychicky narušenou a „plně fungující“ osobou Vymezuje zdroje a projevy rozpadu osobnosti Způsoby chování, které osoba volí, jsou shodné s její percepcí sebe sama, s úsilím dosáhnout soulad mezi svou percepcí a zkušeností o Percepce, které jsou v souladu s pojímáním sebe a s podmínkami sebeúcty, vstupují do vědomí a jsou vnímány přesně K minimalizaci nesrovnalostí v Self člověk disponuje dvěma mechanismy obrany: o Zkřiveným (selektivním) vnímáním 65
Nesourodý zážitek je brán do vědomí v přizpůsobené podobě Popřením Jedná obranným způsobem, snaží se vyvarovat možnému narušení sebecitu Zdravý život plně fungující osoby o Jedinci, kteří využívají svou kapacitu a talent, realizují své možnosti a pohybují se směrem k úplnému poznání sebe sama, celého rozsahu svých zkušeností Pět hlavních osobnostních rysů, společných plně fungujícím lidem o Otevřenost zkušenostem o Existenciální život o Organismová spolehlivost o Svoboda zkušeností (nezávislost) o kreativita o
6.4.3
K pojímání naturelu osobnosti Člověk je s to realizovat svobodnou volbu a hrát aktivní roli při seberealizaci Jeho základní premisou je racionalita lidí Orientací na porozumění a studium osobnosti jako sjednocenému celku je evidentní, že zdůrzpuje holismus Jeho základní fáze implikují biologický základ vývoje osobnosti Jeho přesvědčení o změnitelnosti člověka během života vyplývá důrazu na kontinuální rozvoj osobnosti Klíčovým předpokladem jeho personologického systému je subjektivita Osoba je orientovaná do budoucnosti, účelně se pohybuje vpřed (je neobyčejně proaktivní) Realizační tendence je pojmem heterostatickým Fenomenologický postoj implikuje, že lidský organismus je tradičními vědeckými termíny nepoznatelný
6.5
Abraham Harold Maslow – humanistická teorie
6.5.1
Život
Narozen v Brooklynu (New York) Jeho rodiče byli nevzdělanými židy, emigranty z Ruska Nejstarší ze 7 dětí, byl podporován v akademické kariéře Považoval se za osamělého a trpícího Jeho vztahy s matkou nebyly nejlepší o Dovedla ho až k nedůvěře v náboženství Začal studovat práva, ale nakonec vystudoval psychologii Rozvinul laboratoř studia chování opic o Zaměření na sexuální a sociální oblast Pracoval u Thorndika a setkal se i s mnoha dalšími evropskými intelektuály Předseda oddělení osobnosti a sociální psychologie APA Zemřel na srdeční infarkt Publikace: o Toward a psychology of being o Motivation and personality
66
6.5.2
Východiska Zdůrazpoval úzké spojení psychologie s filozofickým pojetím člověka Hlásí se k humanistické, existenciální koncepci člověka Člověka pojímá jako bytost, zásadně se odlišující od jiných živočišných druhů Jádro lidské přirozenosti je biologicky determinované těmi předpoklady, jež jsou vrozeny pouze člověku Za nejvýraznější specifiku lidské bytosti označuje potřebu seberealizace o Tato potřeba je potřebou růstu o Ostatní potřeby chápe jako potřeby nedostatkové Svůj existenciální světový názor charakterizuje jako o Holistický (v přírodě existují jen živé celky a nikoli živá hmota, kdy celek je více než souhrn všech částí) o Funkční o Dynamický o Účelový Pronikání do osobnosti zakládá na idiografických metodách o Nejlepším způsobem zjišťování jakým člověk je, je přimět ho, aby to sdělil Přímou odpovědí na otázku Nepřímo (kresbami, sny, příběhy apod.) Cílem poznávání osobnosti je porozumět jí Hlavní pojem v jeho teorii osobnosti je osobnostní syndrom o Strukturovaný a organizovaný komplex (jednotu) rozdílných specifik osobnosti (chování, myšlenek atd.), které ve svém celku, funkční jednotě, determinují zjevné chování o => každá akce je výrazem celé integrované osobnosti Aktivace chování je determinována jednou nebo více neuspokojenými potřebami o Jsou li uspokojeny všechny nedostatkové potřeby, je chování jedince determinováno potřebami růstovými Seberealizace o Člověk dělá to, pro co je individuálně uzpůsoben o Čím se člověk může stát, tím se stát musí – musí být věrný své povaze Základní principy humanistické psychologie o osobnosti Humanistická psychologie o Snaha vytvořit teoretickou alternativu k psychoanalýze a behaviorismu o Vycházejí hlavně z existenciální filozofie (Heideger, Sartre...) principy o nejdůležitějším pojmem humanistické psychologie je stávání se (being) osoba není nikdy osobou statickou osoba vždy usiluje o naplnění své existence a realizaci co nejvíce ze svých potencialit hledá naplnění svého života v byrokratické společnosti je jedinec zbaven osobitosti a utopen ve skupině o humanistická teorie osobnosti je konstituována na tom, že jediná realita, kterou známe, je ta osobní, subjektivní, a nikoli objektivní je jedinečná, teď a nyní každá osoba musí být studována jako integrovaný, jedinečný a organizovaný celek psychologové se dosud zabývali studiem jednotlivých událostí a opomíjeli porozumění celé osobnosti 67
co se přihodí v jakékoli části organismu, ovlivní celý organismus zdůraznění kvalitativního rozdílu mezi chováním animálním a humánním aplikace animálních přístupů na zkoumání osobnosti je irelevantní ignorují charakteristiky, které jsou jedinečně lidské (vinu, lásku) ignorují vše, co vede k reprodukování poezie, hudby a vědy člověk je kvalitativně něčím jiným než strojem soustředěným na řetězce podmíněných a nepodmíněných reflexů o optimistický pohled na vnitřní podstatu lidství, lidskost odmítají Freudovu malou důvěru v lidské schopnosti a pesimistické spekulace o lidském osudu zdůrazpují, že lidská povaha je v zásadě dobrá, či přinejmenším neutrální zlé a destruktivní síly jsou způsobeny frustrací lidská povaha zahrnuje obecné možnosti pozitivního růstu a zdokonalování o nejobecnějším rysem, obecným znakem lidské povahy, je lidský tvůrčí potenciál (tvořivost) je v potenci každého člověka, takže nevyžaduje zvláštní schopnosti tvořivost je univerzální lidská funkce, vedoucí ke všem formám sebevyjádření tvořivý nemusí být jen hudební skladatel, ale třeba i programátor o důraz na studium psychicky zdravých, na zdravou lidskou bytost kritika předpojatosti vůči člověku, pramenící ze studia patologie je chybou soustředit se na slabosti a nedokonalosti člověka a ignorovat lidskou sílu a přednosti je třeba snaha porozumět psychicky zdravým osobám a to ne tak, že je porovnáme s těmi nemocnými nemůžeme porozumět mentální chorobě, dokud neporozumíme zdravé osobnosti téma naplpování sebe sama, které je ústřední, je neodhalitelné studiem narušených jedinců mimořádný ohlas těchto názorů u psychologů v 60. a 70. Letech o optimistická alternativa v kontrastu k mechanistickým a dehumanizujícím modelům lidského chování o
6.5.3
Pojetí motivace jako hierarchie potřeb Člověk je „potřebujícím organismem“ jenž zřídka dosáhne stavu úplného a celkového uspokojení o Je li jeden typ potřeby uspokojen, objeví se jiný Pro lidský život je příznačné, že lidé si většinou vždy něco přejí Výchozí principy: o Antropocentrický Diferenciace lidského motivačního systému od systému subhumánních živočichů o Eupsychický Vyžaduje zabývat se nejvyššími schopnostmi zdravého a silného člověka i obrannými mechanismy zmrzačených duší o Klasifikační Východiskem klasifikování motivačního života mají být základní cíle a potřeby, jimiž se osobnost vyznačuje (to, co ji táhne, nikoli to, co ji postrkuje) o Princip zřetele k vědomé i nevědomé motivaci Vědomé motivy se vztahují spíš k prostředkům, než k cílům Cílem je vždy uspokojení základních potřeb 68
6.5.4
Ty jsou samy o sobě cílem Jsou společné lidem všech kultur Nejdůležitější úloha v motivaci osobnosti náleží potřebám Absence „potřebování něčeho“ má v nejlepším případě krátký život Uspokojená potřeba nemotivuje Potřeby nejsou vždy bezprostředně zřejmé
Základní potřeby podle Maslowa Tento systém potřeb je organizován jako systém hierarchický o Všechny potřeby jsou ale potřebami základními Uplatpuje se zde ale i princip funkční autonomie o Běžně teprve uspokojení nižších potřeb otevírá zaměřenost na potřeby vyššího stupně o Jakmile je ale jednou dosaženo úrovně vyšších potřeb, mohou se tyto potřeby stát autonomními (nezávislými na stupni uspokojování potřeb nižších) Např. někteří kreativní lidé usilují o rozvoj a vyjádření svého talentu navzdory útrapám a sociálnímu posměchu Čím nižší místo daná potřeba zaujímá, tím větší je její síla se prosazovat Pokud je nižší potřeba frustrovaná, jedinec se motivačně vrací na neuspokojenou úrovep a zůstává na ní, dokud není stupep jejího uspokojení přijatelný
POTŘEBY SEBEREALIZACE Realizace potenciálu POTŘEBY SEBEÚCTY Úspěch a uznání POTŘEBY PŘÍSLUŠENSTVÍ A LÁSKY Přidružení a přijetí POTŘEBY BEZPEČÍ A JISTOTY Dlouhodobé přežití a stabilita FYZIOLOGICKÉ POTŘEBY Hlad, žizep atd.
6.5.4.1
Fyziologické potřeby Nejzákladnější, nejmocnější a nejnaléhavější Zajišťují biologické přežití člověka jako organismu Potřeba potravy, kyslíku, pohybu, spánku, smyslové stimulace, tepla, vyměšování, odstrapování bolesti atd. Mnohé z nich jsou homeostatické (zajišťují udržení rovnovážného stavu) Pokud je některá z těchto potřeb neuspokojena, velmi rychle začne dominovat 69
6.5.4.2
6.5.4.3
6.5.4.4
6.5.4.5
Potřeby bezpečí a jistoty Uhýbání neznámému, neobvyklému a hrozivému, vyhledávání jistoty, stability a spolehlivosti Potřeby dlouhodobého přežití Dobře pozorovatelné u malých dětí Mohou se projevovat i jako snaha najít výnosné zaměstnání, uzavírání pojistek apod. Vznikají a projevují se při konfrontaci s reálnými ohroženími
Potřeby sounáležitosti, náklonnosti a lásky Potřeba někam a někomu patřit, být přijímán a milován a zárovep sám přijímat a milovat Cílem je skupinové příbuzenství, láskyplné vztahy a nalezení místa v rodině i společnosti Hrají významnou roli po celý život Dva druhy lásky: o D-láska (nedostatková) Láska z potřeby něčeho, co nám chybí (sebeúcta, sex apod.) Láska sobecká, je spojena s potřebou brát, nikoli dávat o B-láska (jsoucí – being) Založená na vážení si druhých osob jako takových Existuje navzdory nedokonalosti druhých Primárně spjatá s pěstováním pozitivní sebeúcty, přijímáním sebe sama a pocitem potřeby zasloužit si lásku druhého Stimuluje individuální rozvoj Odmítá freudovské odvozování lásky a citu ze sexuálního instinktu Hledání intimních vztahů je nejrozšířenější sociální potřebou i strádáním v současnosti
Potřeby uznání, úcty a sebeúcty Potřeba dosahování úspěšného výkonu a potřeba prestiže, ocenění druhými i sebou Dva základní typy: o Úcta k sobě samému Ohled na vlastní důstojnost Přání způsobilosti, důvěry, úspěchu, svobody o Úcta od druhých Přání prestiže, uznání, reputace, postavení, ocenění a přijetí Uspokojení potřeby sebeúcty -> sebedůvěra, pocit užitečnosti a potřebnosti Frustrace potřeby sebeúcty -> pocity méněcennosti, slabosti, pasivity a závislosti Zdravá sebeúcta o Zakládá se na skutečných zásluhách Potřeby sebeúcty ve svém výrazu a intenzitě široce variují o Adolescenti – podstatný je souhlas vrstevníků definovaný popularitou o Dospělí – podstatné je rodičovství, dobře placená práce a uznávaný přínos V rané dospělosti kulminuje a pak klesá o Realističtější pohled o Většina dospělých zakusila dostatečné uspokojení této potřeby
Potřeby seberealizace Naplnění svých předpokladů a možností růstu a rozvoje Potřeba uskutečnit to, na co daný člověk potenciálně má
70
6.5.5
6.5.6
Ten kdo této nejvyšší úrovně dosáhne, usiluje o plné užití a využití svého talentu, schopností a potencialit Lze jí dosáhnout až po středním věku Souvisejí s ní i další skupiny potřeb o Potřeby vědění a porozumění (získávání poznání pro ně samo) o Potřeby estetické Seberealizace nemusí nabýt formu tvůrčích či uměleckých snah o Důležité je aktualizovat své potenciality co nejlepší realizací své činnosti
Potřeby nedostatkové a potřeby růstové (rozvojové) Svou strukturu potřeb Maslow člení do dvou skupin o Potřeby nedostatkové Zajišťují biologické a psychické přežití a uchování jedince První čtyři skupiny potřeb o Potřeby růstové Vedou k přesahování přítomnosti, současného stavu člověka a k jeho rozvoji ve směru dosahování nadosobních cílů Potřeba seberealizace K uspokojování růstových potřeb dospěje jen asi 1% lidí o Mnozí lidé jsou ke svým možnostem slepí, nerozumí hodnotě seberozvoje nebo mají tendenci pochybovat o svých schopnostech o Tendenci k seberealizaci může dusit sociálně kulturní prostředí Lidé potřebují napomáhající společnost o Překážkou může být i silný negativní vliv potřeby bezpečí Proces růstu vyžaduje stálou ochotu riskovat Dosažení potřeb seberealizace umožpuje v podstatné míře podřizovat uspokojování nedostatkové motivace cílům vyplývajícím z motivace růstové Jako vzory lidí, kteří dosáhli odpovídající seberealizace uvádí: o B. Lincolna, A. Einsteina, T. Jeffersona, W. Jamese a další Potřeby nejsou uspokojovány způsobem „vše nebo nic“ o Potřeby se překrývají, osoba může být motivována současně více hladinami potřeb Relace orientace na uspokojování základních potřeb: o 85% z potřeb fyziologických o 70% z potřeb bezpečí a jistoty o 50% z potřeb lásky a příslušnosti o 40% z potřeb sebe úcty o 10% z potřeb seberealizace
Koho rozumět zdravou, plně fungující osobností Realizující se lidé manifestují následujícími rysy: o Účinnější vnímání reality o Akceptování sebe sama, jiných a přírody o Nenucenost (sponteneita), prostota a přirozenost o Soustředěnost na problém (úlohu) o Potřeba soukromí o Autonomie o Kontinuální svěžest chápání, vnímání a porozumění o Vrcholné či mystické zážitky o Sociální zájem 71
6.5.7
6.6
6.6.1.1
o Hloubka interpersonálních vztahů o Demokratický charakter o Rozlišování mezi prostředky a důsledky o Filozofický smysl pro humor o Tvořivost o Odolnost vůči inkulturaci Zdraví lidé s výraznou potřebou seberealizace nejsou andělé o Nejsou dokonalí a jsou stejně náchylní k neřestem jako smrtelníci o Na vzdory tomu všemu ale vynikají psychickým zdravím K měření seberealizace vytvořil Maslow svůj test: The personal orientation inventory o První hlavní škála měří zaměřenost osobnosti dovnitř nebo ven o Druhá škála měří zaměření osobnosti na současnost, případně budoucnost či minulost o Obsahuje 10 subškál zaměřených na jednotlivé ukazatele seberealizace
K pojímání lidského naturelu Lidé jsou v rozhodování o tom, jaký život povedou, v podstatě svobodní a odpovědní Ústředním rysem lidských bytostí je racionalita Obtížně budeme hledat teoretika osobnosti výrazněji spjatého s idejí holismu Maslow dává větší váhu konstituci o Lidská povaha je vrozená, nikoli vytvořená Zdůrazpuje princip změnitelnosti Maslowův přístup odhaluje výrazný příklon k subjektivismu Pro člověka je příznačná jednota proaktivity a reaktivity Svůj přístup zakládá na principu heterostázy Lidé jsou tradičními technikami vědeckého vyšetřování nepoznatelní
Artur W. Combs a Donald Snygg – fenomenologický přístup Američané Navrhli fenomenologický přístup k osobnosti Do této doby se fenomenologičtí psychologové zajímali o vnímání, učení, paměť a myšlení, nikoli o osobnost
Vjemové pole (phenomenal self) Fenomenologie pohlíží na osobnost ze vztažného rámce vnímání Chování studuje z hlediska chovající se osoby o Nikoli z hlediska vnějšího pozorování Zkoumá vjemové (fenomenologické) poje jedince o To zahrnuje vše, co a jak jedinec v daném momentě vnímá Je svou povahou subjektivní Jevy, ač někdy nepřesné, se dotyčnému jeví jako reálné a jedná podle nich Vnější oblastí vjemového pole je vnímané jevové já
72
6.6.1.2
6.6.1.3
6.6.1.4
6.6.1.5
6.6.1.6
6.6.1.7
Jevové Já Způsob, jak se člověk vnímá v určité situaci nebo roli Mění se podle situace, ale není jen pouhým souhrnem izolovaných dojmů, ale je uspořádanou soustavou, která všechny dojmy zahrnuje Jeho jádrem je sebepojetí (self-concept)
Sebepojetí Kolem něj je uspořádán zbytek vjemového pole Zůstává relativně stálé (na rozdíl od jevového já) Slouží jako zachycení, jímž si jedinec symbolizuje a zjednodušuje svoji velkou složitost Ovlivpuje zdraví o Pozitivní sebepojetí = zdraví o Negativní sebepojetí = maladaptace a sociopatie
Proměnlivost vjemového pole Procesem diferenciace vznikají nové vjemy, které vstupují do vjemového pole Vjemy povrchnější povahy zůstávají na periferii, důležité vjemy vstupují dovnitř, některé až k jevovému já Periferní vjemy ovlivpují chování málo, hluboko pronikající chování determinují (určují) Postupné změny v hodnotách a zájmech osoby jsou vysvětlovány začlepováním nových a rušení starých vjemů o Jevové já a sebepojetí jsou odolnější, ale ne zcela imunní proti změnám
Zrání a adekvátnost Měnlivost vjemového pole je záklaem vývoje Základní lidská potřeba adekvátnosti – motivační síla, díky níž člověk usiluje o zralost Adekvátní já – uspořádaná, vyvíjející se, śpěšně se vyrovnávající s nároky života
Adekvátní já Pozitivní obraz o sobě o Vzdor vědomí vlastních nedostatků se tito lidé vnímají jako důstojní a hodnotní Přijetí sebe a druhých o Pozitivní sebeobraz vede k sebepřijetí, přijetí všech zážitků, které se objeví v jejich věmovém poli o Díky přijetí dokážou sobě i druhým odpouštět, protože nedokonalost a selhávání berou jako přirozené součásti lidské povahy Uvolněná otevřenost životu o Vývoj, růst, nikoli dokonalost o Vjemové pole je současně soudržné i proměnlivé Adekvátní jedinec je dobře přizpůsobený, ale nikoli konfomní o Nepodřizuje se konvencím a nestará se o mínění lidí kolem
Emoční problémy Vyplývají z rozpadu procesů diferenciace, vnímání a sebepřijetí Je narušena schopnost vnímat a přetvářet vjemové pole 73
Základní pocit inadekvátnosti Neurotici – narušená perspektiva o Zkreslení perspektivy je úměrné vlastnímu pocitu provinilosti a bezcennosti o Negativní sebeobraz
74
7
KOGNITIVNÍ A CELOSTNÍ PŘÍSTUP
OBSAH 1. 2. 3. 4. 5.
Ulrych Neisser – osobnost jako kognitivní schéma George Alexandr Kelly – teorie alternativních konstruktů Kurt Lewin – celostní přístup k osobnosti Dimitrij Nikolajevič Uznadze – pojetí osobnosti v teorii ustanovky Vladimir Georgievič Norakidze
7.1
Ulrych Neisser – osobnost jako kognitivní schéma
7.1.1
Život
7.1.2
7.1.2.1
Narodil se v Německu a vzápětí emigroval s rodiči do USA Byl profesorem psychologie na univerzitě Realizoval mnoho experimentálních studií orientovaných na pozornost a paměť o Soustředil se na paměť pro životní události a její vztah s přirozeným nadáním Napsal klíčovou práci, která vyvolala kognitivní revoluci položením otázky na validitu kognitivních výzumů o Kognitivní psychologie postrádá ekologickou validitu o Musí radikálně změnit svou orientaci, pokud chce přetrvat Dílo (ve vztahu k psychologii osobnosti) o Cognitive psychology o Cognition and reality: Principles and implication of cognitive psychology o The perceived self: ecological and interpersonal sources of self-knowledge
Teorie – osobnost jako kognitivní schéma Podrobil přístupy a projekty kognitivní psychologie kritické analýze o Uzavírání se do laboratoře je chyba Na poznávání okolního světa pohlíží jako na aktivní proces, jehož nezbytnou komponentou jsou psychické prostředky o Ty se formují v procesu učení Snaha spojit zkoumání procesů zpracovávání informací s takovou teorií lidské podstaty, která by o Byla využitelná mimo laboratoř o brala v úvahu součinnost člověka s okolním světem snaha pochopit poznávací aktivity osobnosti v běžném životním prostředí vstřebává ideje mnoha autorů (Piaget, Miller...) do koncepce, v níž má klíčové postavení „schéma“
schéma o o
hlavní kognitivní struktura (vnitřní část perceptivního cyklu) tato struktura je utvářena hromaděním zkušeností
75
je zkušenostmi modifikována zaměřuje aktivity a přístupy k novým informacím systém přijímání informací se podobá pojmu formát v programování schéma není prostým formátem, funguje rovněž v kvalitě plánu schéma je výběrné, není jen plánem, ale i vyplpovatelem plánu o je strukturou činnosti i strukturou pro činnost aktivita schémat nezávisí na vnějším zdroji energie neustále se realizující a rozvíjející cyklický vztah mezi objektem, aktivitou schémat a zkoumáním v podobě receptivního cyklu schémata jsou v organismu spojena do motivů o ty v širším měřítku přijímají informace a zaměřují činy aktivity usměrpované dvěma schématy se mohou ocitnout v konfliktu schémata se formují zkušeností a učením
7.2
George Alexandr Kelly – teorie alternativních konstruktů
7.2.1
Život
7.2.2
Narozen na farmě v Kansasu jako jedináček Rodiče byli velmi zbožní a těžce pracující, vystupovali proti zlu Byl vzdělán ve fyzice a matematice a chtěl pracovat ve strojírenství Začal se ale zajímat o sociální problémy a psychologii Studoval obecné faktory řeči a poruchy čtení Pracoval v oblasti klinické psychologie o Tyto služby realizoval i v pojízdné psychologické klinice a ve státních školách Mnozí stoupenci jiných psychologických směrů se v jeho koncepci našli Dílo: o The psychology of Personal Construct
Výchozí pohled – teorie alternativních konstruktů Zdůrazpoval poznávací procesy jako převládající složku rysů, determinující fungování osobnosti V jeho systému je osoba vědec, usilující pochopit, tlumočit, anticipovat a řídit svůj osobní svět Veškeré aktivity člověka se řídí tím, jak předjímá události Způsoby předjímání a hodnocení událostí vyplývají ze zkušenosti ve styku s okolím V psychice se ustanovují v podobě osobních konstruktů Poznáme li osobní konstrukty osobnosti, můžeme vysvětlit a předvídat její jednání a chování v různých situacích o přestavbou soustavy osobních konstruktů odhalovat možnosti a cesty prevence selhání často byl jeho přístup desinterpretován o například je chybné jeho ztotožpování s kognitivní teorií o konstrukty nejsou jen verbální, ale i neverbální (např. bazální lidské diskriminace na úrovni fyziologické, vegetativní i emocionální) je třeba brát v úvahu celého člověka a nefragmentovat ho základní oblastí zájmu se stává subjektivita ve smyslu celé osoby 76
7.2.3
7.2.4
Podstata Kellyho koncepce osobnost Svůj přístup buduje na dvou základních myšlenkách o Lidé všech věkových kategorií hledají a využívají alternativní styly a způsoby, jak porozumět událostem Nic není nezaměnitelné a absolutně správné, všechny naše interpretace univerza jsou nahraditelné (politika, náboženství atd.) Ve světě není nic osvobozeno od interpretací Objektivní realita existuje, ale různí lidé ji percipují různým způsobem Teorie konstruktů se soustřeďuje na způsob, jak lidé percipují a interpretují své životní zkušenosti (aby porozuměli životu) Realita je to, co chápeme (konstruujeme) jako realitu Teorie alternativních konstruktů zakládá na spojení svobody a determinismu Determinismus a svoboda jsou neoddělitelné o Je založen na analogii „osoba jako vědec“ Člověk si stejně jako vědec vytváří své pracovní hypotézy o realitě Pomocí těchto hypotéz se pak snaží anticipovat a řídit životní události Pohled na všechny osoby jako na vědce vede k významným důsledkům Lidé jsou orientováni spíše na budoucí, než na minulé či současné události jejich života Lidé se vyznačují tendencí i schopností spíše prostředí aktivně zpracovávat, než na ně pasivně odpovídat Pro život člověka je příznačné neustálé úsilí dávat hmotnému světu zkušeností smysl Tato životní kvalita mu umožpuje vytvářet svůj vlastní osud Soustřeďuje se na psychické procesy, umožpující lidem organizovat a porozumět událostem, k nimž v jejich životě dochází
Vlastnosti osobních konstruktů Osobní konstrukty jsou pojímány jako šablony, jimiž osoba pojímá a zpracovává životní realitu Člověk se dívá na svět prostřednictvím zřetelných modelů, vzorců (osobních konstruktů) Konstrukt představuje konzistentní způsob, kterým dává význam určitým aspektům reality, a to ve vztazích podobností či kontrastu Všechny osobní konstrukty jsou bipolární a dichotomní K formulaci konstruktu jsou zapotřebí nejméně tři elementy (události či myšlenky) o Dva elementy konstruktu musí být vnímány navzájem podobné o Třetí musí být od nich odlišný o Všechny konstrukty musí mít dva protikladné póly dimenze, pól podobnosti a pól kontrastu o Teorie osobního konstruktu řeší, jak lidé interpretují a předjímají své zkušenosti v pojmech podobností a kontrastů Konstrukty musí z něčeho vzejít Nejpřiměřenější je předpokládat, že nejsou produktem raných zážitků, ale konkrétní osobní historie Všechny konstrukty se vyznačují příznačnými formálními vlastnostmi o Rozsahem vhodnosti Události, pro ně je konstrukt relevantní či aplikovatelný
77
o
o
o
7.2.5
Např. konstrukt „dobro – zlo“ je má mnohem širší rozsah vhodnosti než „panenství – prostituce“ Ohniskem vhodnosti Rozsah událostí na něž je daný jedinec nejpřipravenější daný konstrukt aplikovat Dimenzí propustnost – nepropustnost Propustné konstrukty Mohou přijímat do svého rozsahu vhodnosti i vztahy, které dosud nebyly v rámci jejich hranic pojímané Nepropustné konstrukty Zůstávají uzavřeny pro interpretaci událostí, jejichž začleněním by došlo k ovlivnění původní formulace Typem Klasifikace podle povahy kontroly, kterou vůči svým elementům explicitně používají Zajištěné konstrukty „fixují“ elementy výlučně do vlastní sféry Škatulkový (přihrádkový) typ konstruktu Co je v jedné přihrádce, nemůže být v jiné Konstelační (shromažďující) konstrukty připouštění, aby elementy náležely i do jiné oblasti Jakmile je událost subsumována pod jeden konstrukt, jsou tím fixovány její další charakteristiky Propoziční (situační) konstrukt ponechává své elementy otevřeny alternativním konstrukcím Flexibilní myšlení
K pojetí motivace a základním postulátům zaměření aktivit osobnosti Pojem „osobnost“ je konstruktem psychologa „osobnost je naše abstrakce aktivity osoby a naše následné zobecněné této abstrakce na všechny události jejího vztahu k jiným osobám, známým i neznámým, stejně jako na vše jiné, co se může zdát pro její charakterizování zvlášť hodnotné“ Osobnost je abstrakcí, vytvářenou personology pro potřeby pozorování psychických procesů a vyvozování závěrů Pojem „motivace“ považuje za nepotřebný o Lidé podle něj nejsou motivováni žádným jiným důvodem než tím, že žijí Přístupy k motivaci lze podle něj rozdělit na: o Pohánějící (termíny pudy, motivy či stimulus) o Táhnoucí (konstrukty záměr, hodnota, potřeba atd.) Kelly ponechává, ale reformuje některé tradiční pojmy emocí v souladu s teorií osobního konstruktu o Úzkost Neurčitý cit nejistoty a bezmocnosti Výsledek vědomí, že nám dostupné konstrukci nejsou dostatečně využitelné pro vhodnou anticipaci o Vina Vzniká, když jedinec ví, že jednal způsobem neslučitelným s představou sebe sama 78
o
7.2.5.1
Hrozba Spojena s vědomím, že náš konstruktový systém se novým zjištěním drasticky narušuje a mění Nejhrozivějším typem hrozby je myšlenka na smrt o Nepřátelství Kontinuální úsilí vynutit si platnost svého neúspěšného modelu sociální predikce Procesy osoby jsou psychicky usměrňovány způsoby, jimiž anticipuje průběh událostí (tedy nikoli motivací) o Tím vysvětluje odlišný směr a obsah aktivity člověka Jednotlivé termíny základního postulátu: o Procesy osoby Lidé jsou dynamickými organismy řídícími se svými do budoucnosti orientovanými konstrukty o Usměrpován Chování je napříč času a situací relativně stabilní o Způsob Synonymum pojmu konstrukt Zdůrazpuje individualitu konstruování událostí Každá osoba užívá rozdílné způsoby jako osobní volby usměrpující její procesy o Anticipované události Vnitřní prediktivní a motivační rysy kognitivní teorie Člověk usiluje predikovat realitu a anticipovat budoucí události Tento postulát tvoří základní kámen jeho teorie: o Odhaluje základní sily v osobnosti Zcela odlišným způsobem než v jiných přístupech o Specifikuje, že všechno lidské chování směřuje k předvídání událostí o Odhaluje, že jde o systém psychologický Ze základního postulátu vyvodil 11 důsledků pro teorii osobního konstruktu
Hlavní důsledky pro teorii osobního konstruktu Individualita a organizace (osobitost a uspořádání) o Lidé nepřistupují k událostem a jejich interpretaci naprosto stejně o Každý interpretuje realitu „svýma očima“ o Konstrukty jsou různými způsoby organizovány i uvnitř osoby o Organizace osobních konstruktů je v podstatě logická o Konstrukty jsou uspořádány hierarchicky (do „pyramidy“) o Uspořádání konstruktů není upevněné na trvalo a je zachováno jen tehdy, má li prediktivní účinnost Otázka, zda konstruovat, či nekonstruovat o Lidé musí volit který konstrukt a jakou míru k predikování každodenních událostí použijí o Člověk volí takovou alternativu, u níž anticipuje větší možnosti rozšíření a definování systému o Volí tu alternativu, která učiní události nejsrozumitelnějšími o Systém konstruktů je vypracován: Buď ve směru výkladu (vysvětlení) Nebo ve směru rozšíření (extenze) 79
7.2.6
Cyklus P – C – P (obezřetnost – zvažování – řízení) o Model činnosti osoby stojící tváří v tvář nové či dvojznačné situaci o Postupná řada uvažování různých možných konstruktů během rozhodování Fáze obezřetnosti zvažování různých konstruktů, které lze využít Fáze zvažování Redukce počtu alternativních konstruktů na jeden nejdůležitější (nejvhodnější) Fáze řízení cyklu Rozhodnutí pro směr aktivity a doprovodné chování o Osoba může postupovat celou řadou cyklů P – C – P než se rozhodne Změna v systému konstruktu o Pokud konstrukt neplní svou funkcí (predikce událostí) mění se o Ke změně dochází nejčastěji při vystavení novým či neobvyklým událostem, na které už původní konstrukt nestačí o Důsledek učení o Systém konstruktů je neustále testován naší zkušeností Sociální vztahy a osobní konstrukty o Lidé se podobají ostatním v té míře, v jaké konstruují podobným způsobem své zkušenosti o To je důsledek Společenství (commonality) Jedinci jsou si podobní proto, že události pro ně mají přibližně stejný psychologický význam Lidé stejné kultury konstruují své zkušenosti shodným způsobem Společenskosti (sociality) Být v interakci s kýmkoli jiným vyžaduje, aby osoba utvářela stejnou část konstrukce systému, jakou mají druzí Člověk by měl být schopen postavit se na pozici druhých, aby jim mohl porozumět o Zastávání role ve vztahu k jiným nemusí ale znamenat souhlas s nimi
Role Construct Repertory Test Test vypracovaný k odhadnutí závažných konstruktů dané osoby Má pomoci porozumění systému osobních konstruktů klienta Neposkytuje ale tradiční psychometrické ohodnocení Řada forem Rep Testu o Subjekt dostane 20-30 definic rolí osob, které mají pro vyplpujícího speciální význam Např. já, matka, otec, mistr, lékař, mravná osoba atd. o Pro každou roli pak napíše jméno osoby, která popisu nejvíce odpovídá o Po dokončení seznamu definic jsou subjektu dána tři ze jmen k posouzení jakým způsobem se liší a podobají o Určení toho, jak subjekt kategorizuje a diferencuje dané osoy o Všechny role jsou v triádách užity přibližně rovnoměrně o Psycholog pak může formulovat hypotézu o způsobu, jak subjekt ve svém životě vnímá a vyrovnává se s významnými lidmi Forma seznamu je pak podrobována klinické analýze
80
7.2.7
Základní pojetí lidské podstaty (povahy, naturelu) Lidé determinují své vlastní chování o Systém konstruktu jim poskytuje svobodu rozhodnutí i omezení aktivit Ústřední roli v jeho koncepci má racionalita o Lidé se snaží porozumět okolnímu světu Zdůrazpuje holismus o K porozumění osobě je nezbytné porozumět jejímu systému konstruktů Neuznává dědičnost, prostředí je podle něj všudy přítomné Změnitelnost o Na život pohlíží jako na stálý pohyb o Teorie je prostoupena dynamickými změnami Lidé žijí ve vysoce subjektivním světě osobních konstruktů o Zůstávají uzavřeni do svého subjektivního systému Považuje motivaci za přebytečný konstrukt a proto nevyjadřuje žádný předpoklad co do vztahu proaktivita – reaktivita Vztah homeostáza – heterostáza e rovněž týká otázky motivace Nepovažuje lidskou povahu za poznatelnou ve smyslu tradičních technik vědeckého vyšetřování
7.3
Kurt Lewin – celostní přístup k osobnosti
7.3.1
Život
7.3.2
Německý psycholog, narodil se v Prusku Studoval psychologii na univerzitě v Berlíně a následně se zde stal profesorem Jediný, který se zabýval osobností z hlediska tvarové psychologie systematicky a v její celosti a vztazích Vášnivý obhájce experimentu v psychologii, důraz na metodologii Hostoval na Stendfordské univerzitě a nakonec se rozhodl přestěhovat do USA, kde zemřel na srdeční infarkt Publikace o Dynamic theory of personality
Východiska Jeden z vůdců tvarové psychologie (gestaltpsychologie, celostní psychologie) Gestaltismus považuje vědomí za psychickou realitu Chce pomocí pojmu „náhlý vhled“ celostně interpretovat zdůrazněním role diferenciace a vyčlenění celku proti pozadí Plně využil hlavní myšlenky tvarové psychologie pro koncipování teorie osobnosti o Obraz světa (gestalt) nevzniká syntézou jednotlivých prvků, ale naráz Celek není jen sumou částí, je celostní strukturou o Obraz se vytváří v daný okamžik ad hoc Minulá zkušenost nehraje žádnou roli Obraz vzniká cestou náhlého vhledu (Aha, insight) o Princip izomorfismu (totožných zákonitostí v různých vědách) Chování a činnost člověka určují jeho vnitřně psychologické potřeby a motivy 81
7.3.3
Psychologie musí zkoumat zákonitosti utváření a projevování motivů Jeho způsob uvažování do značné míry ovlivnila fyzika a topologie o Topologické pojmy (síla, vzdálenost nebo směr) jsou podle něj ve své podstatě matematické a nikoli statistické o Lze je nejlépe vyjádřit pomocí vzorců
Pojímání osoby, psychologického pole a životního prostoru Osobnost je pojímána jako dynamická soustava, která zprostředkovává integraci silového působení vnějších a vnitřních činitelů na člověka Rozlišuje situaci fyzikální a psychologickou Pro pochopení i předvídání chování osobnosti je nezbytné vycházet z aktuální psychologické situace Osobu spolu s psychologickým okolím, které ji obklopuje, označuje souhrnným pojmem životní prostor o Mimo tento prostor leží vnější obal ŽIVOTNÍ PROSTOR Psychologické okolí
Osoba
Vnější obal
7.3.4
Prostřednictvím psychologického okolí osoba komunikuje s vnějším světem Psychologické okolí obsahuje oblasti, jejichž hranice se vyznačují různou hustotou, pevností a pružností o Každá tato oblast obsahuje určitou psychologickou skutečnost, která ovlivpuje chování dané osoby o Zdravá osoba má mnoho psychologických oblastí, ty se mohou ale po traumatickém zážitku zúžit o Každá psychologická oblast má pro danou osobu svou specifickou hodnotu a význam Psychologická situace sestává: o Z objektů, které se vyznačují kladnými či zápornými pobídkovými hodnotami o Ze sil, které určují směr pohybu, chování o Z přesně vymezených a ohraničených oblastí, cílů a zábran Chování je pohybem od jedné aktivity k jiné = má charakter směru o K cíli o K vyhnutí se něčemu o K úniku ze současného vztahu o K prodloužení současného vztahu
Konflikty a jejich řešení Okolní svět staví člověka do spletitých situací 82
Vznikají konflikty rozhodování se co dělat, respektive co dělat dříve a co potom Zkoumáním člověka v běžných životních situacích dospěl k názorům že: o Obecným principem rozřešení konfliktu mezi navzájem neslučitelnými silami stejné sily je pohyb ve směru síly dominující o Výsledkem psychického konfliktu je akce, uspokojující současně všechny navzájem si konkurující motivy Konflikty vymezuje z vektorového hlediska o Slučitelné o Rozpolcené o Protikladné o Vyhrocené, neslučitelné Rozlišuje tři druhy konfliktů o Protikladné působení dvou pozitivních, stejně žádoucích hodnot, které nemohou být realizovány současně (++) o Působení dvou negativních hodnot, kdy se vzdalováním od jedné blíží k druhé (--) o Pozitivní hodnota, které lze dosáhnout jen zlomením síly překážející negativní hodnoty (+-) Např. dítě si chce pohladit psa, ale bojí se ho Tato koncepce se ukázala příliš abstraktní a empiricky málo plodná Zdůraznění nezbytnosti zkoumat osobnost v celcích o Zkoumání smysluplných jednotek a kontextů „osobnost – situace“ Lewinovu koncepci konfliktů rozpracovali N.E. Miller a O.H. Mowrer
7.4
Dimitrij Nikolajevič Uznadze – pojetí osobnosti teorii ustanovky
7.4.1
Život
7.4.2
Gruzínský psycholog Absolvoval filozofickou fakultu Lipské univerzity Založil v Gruzii první ženskou stření školu, byl jedním ze zakladatelů Gruzínské univerzity Byl ředitel Gruzínské akademie věd Je autorem originální teorie ustanovky o Vypracoval i experimentální metodu jejího zkoumání Publikace: o Osnovnyje položenija teoriji ustanovki o Eeksperimentalnyje osnovy psychologiji ustanovki
Východiska Experimentální výzkumy fixované zaměřenosti (ustanovky) o Předchozí zkušeností podmíněná pohotovost člověka realizovat určitou činnost (vnímat, myslet apod.) o Stav pohotovosti k určité formě reagování Rozlišujeme ustanovku senzorickou (pohotovost k vnímání) či motorickou (pohotovost k pohybu a jednání) o Přítomnost jedné ztěžuje vytvoření druhé Ustanovka se upevpuje opakováním vlivů a situací, jimiž je vytvořena 83
7.4.3
7.5
Pojem zaměřenost vznikl v německé experimentální psychologii o Doba reakce závisí na rozpoložení zkoumané osoby v počátečním okamžiku reagování (Lange) o Uznadze přehodnotil pojetí zaměřenosti a založil je na principech determinismu Zaměřenost je psychologický obsah vzájemného působení konkrétní aktualizované potřeby a situace, v níž se tato potřeba uspokojuje Faktor, podmipující aktivní a cílevědomé přizpůsobování osobnosti k prostředí a adekvátní organizaci jejího veškerého psychického života Pojímá zaměřenost (ustanovku) jako jednotu variabilnosti a stability o Ustanovka je psychologickým obsahem vzájemného působení konkrétní potřeby a situace, v níž se potřeba uspokojuje Trojčlenný vzorec aktivnosti člověka: o Prostředí – subjekt (ustanovka) – chování o Akty chování jsou bezprostředně podmíněny subjektem, jeho ustanovkou o Chování člověka musíme pojímat ve spojení s osobností, která chování reguluje
Úrovně ustanovky (zaměřenosti) Ustanovka na základě aktuální potřeby a reálné situace o Na této úrovni vzniká impulsivní chování o Projevují se pouze afektivní, perceptivní a reproduktivní obsahy psychiky o Příznačná pro každodenní chování Ustanovka na úrovni objektivizace o Na verbálním projektu potřeby a odrážené situace o Osobnost se na tuto úrovep musí pozvednout všude tam, kde je nezbytné dospět k novému řešení Tyto dvě úrovně ustanovky se u člověka neustále střídají o Vzájemně se podmipují a navzájem na sobě závisí Fixovaná ustanovka o Díky častému opakování a subjektivní významovosti se některé ustanovky upevoují o Charakterizuje vzájemný vztah osobnosti s prostředím o Jejich základní vlastností je snadné vyvolání o Určují příznačnou individuální svéráznost osobnosti (charakterizují ji) Základní vlastnosti ustanovky jako ukazatele typologických zvláštností lidí: o Nauditelnost (lehkost jejího vypracování) o Statičnost versus dynamičnost (dlouhé nebo rychlé uhasínání) o Plastičnost či rigidita o Stupep konstantnosti či variabilnosti o Odolnost Ustanovka je vlastně faktor účelného přizpůsobovacího chování jedince
Vladimir Georgievič Norakidze Absolvoval Tbiliskou univerzitu Pracoval v institutu psychologie gruzínské akademie věd Publikace: o Temperament i fiksirovannaja ustanovka o Metody issledovanija charaktera ličnosti
84
Aplikoval teorii ustanovky na problematiku motivačních vlastností – charakteru osobnosti Akty chování jsou bezprostředně determinovány subjektem, jeho zaměřeností, ustanovkou Potřeby a fixované ustanovky osobnosti tvoří základ motivace veškerého chování a motivační bázi, na níž vzniká charakter osobnosti , jeho rysy Ustanovky se fixují o K předmětům o Ke společenským jevům o Ke druhým lidem o K sobě samému Činnost osobnosti je tudíž realizací ustanovky o Vcházejí do ní vlastnosti osobnosti (rysy charakteru, schopnosti a temperament) Lze odlišovat o Cílevědomé a harmonické typy lidí (jednotlivé komponenty v souladu) o Vnitřně konfliktní typy s vnějškově uspořádaným chováním o Impulzivně konfliktní typy (převládá impulzivní zaměřenost)
85
8
DISPOZIČNÍ (RYSOVÉ) PŘÍSTUPY
OBSAH 1. 2. 3. 4. 5.
William Stern – Personologický přístup k osobnosti Gordon Willard Allport – dispoziční teorie osobnosti Raymond Bernard Cattel – rysová teorie osobnosti Hans Jürgen Eysenck – teorie typů a rysů osobnosti Big Five – lexikální přístup k rysům osobnosti
8.1
William Stern – Personologický přístup k osobnosti Život Německý psycholog a filozof začínal svou odbornou činnost u Ebbinghause na Berlíské univerzitě Působil na katedře psychologie v Hamburku Průkopník v oblasti diferenciální psychologie S Münsterbergem rozvinul pojem psychotechniky a zabýval se testovcími metodami o Zavedl pojem inteligenční kvocient Emigroval do Holandska před nastupujícím fašismem a následně do USA kde umírá Teorie – personologický přístup k osobnosti Obrátil pozornost psychologů na kategorii osobnosti, jako na zvláštní systém, který nelze redukovat na sumu životních projevů jedince či zúžit na zpracování vlivů z vnějšího prostředí o Je třeba ho pojímat a chápat v komplexu aktivního vztahu osobnosti s vnějším světem Hlavní myšlenky o Osobnost v sobě obsahuje možnosti, tendence, dispozice a předpoklady jednat určitým, pro daného jedince příznačným způsobem Stálé vlastnosti, které jsou jí vlastní od začátku Vytvářejí rámec vlastního sebeurčení o Osobnost má svou hlubinnou stavbu Vrchní vrstvy jsou obráceny ke světu, hlubinné vrstvy tvoří její specifickou svéráznost Hlubinné vrstvy lze studovat pouze pomocí polysymptomatiky o Osobnost vystupuje jako teleologický počátek Dispozice, afekty, fenomény osobnosti jsou psychofyziologicky neutrální Osobnost není pasivní, ale je tvůrce a regulátor psychofyzických událostí Psychologii osobnosti vnímá jako novou, rozhodující orientaci celé psychologické vědy jak v teorii tak praxi Svůj přístup k osobnosti realizoval ve výzkumech individuálních rozdílů Základní znaky osobnosti Substancialita „mnohojednotnost“ o Osobnost je celostní substancí (unitas multiplex), která sestává z vydělitelných částí, ale není jejich prostým souhrnem o Obsahuje možnosti, tendence, a předpoklady jednat určitým způsobem
86
o
Dispozice jsou nejdřív mnohoznačně neurčité, ale díky konvergenci se světem se postupně stále rozvíjejí a stávají se jednoznačnými o Osobnost je plastická, ale tato plastičnost má své meze o I přes veškeré změny zůstává osobnost sebou samou Kauzalita, interakční cílesměrnost o Bytí a činnost jsou navzájem nerozlučně spjaty Osobnost existuje protože jedná, a působí, protože existuje o Causa finalis – neustálé směřování osobnosti k cíli o Teorie konvergence – vzájemné působení světa a cílově zaměřené osobnosti o Osobnost je jako jednotný celek podmínkou existování a fungování psychiky Psychické má fragmentární povahu a nabývá smysl jen díky začleněnosti do osobnosti Vědeckým předpokladem psychologie jako vědy je věda o osobnosti Individualita, zvláštnost osobnosti jako Já o Osobnost je vůči světu i jiným osobám jasně ohraničena – vydělena jako specifická individualita o Každá osoba je vnitřně nerozdělitelným a od vnějšku odděleným individuem o Hlavním aktem osobnosti, který v ní utváří psychické, je proces zvnitřpování Konvergence – vytváří a mění životní procesy Konflikt – probouzí prožitky o Ve vědomí se neodráží celý život, ale jen ty jeho stránky, které jsou spojeny s životním bojem Souhrnný model „dimenzí osobnosti“ Výklad podstaty, projevů, utváření a rozvíjení osobnosti v dialogu se světem Integruje ho do souhrnného modelu dimenzí osobnosti Dimenze: o Prostorové (prostor vnitřní i vnější) o Rozprostranění v čase (minulost – přítomnost – budoucnost) Základním stavem osobnosti je její současnost o Neutrální vůči času i prostoru Aktualizované prostorové a časové dimenze tvoří individuální „životní prostor“ o Tím se do osobní současnosti promítají osobně ztvárněné konkrétní životní události Život osobnosti se vyvíjí od původního stavu neurčitosti a difúznosti ke stále výraznější a obsahově bohatší strukturovanosti
Sternova koncepce osobnosti je příliš spekulativní o Některé z jeho myšlenek jsou ale aktuální dodnes Teorie konvergence Pohlížení na osobnost v interakci s podmínkami existence Teze o nutnosti pojímat subjekt v jeho celosti a poznávat ho na zkladě jeho vlastní životní historie Úsilí organicky ve výzkumu spojovat hlediska nomotetická (směřující k obecné zákonitosti) s hledisky idiografikými (snaha proniknout do jednotlivých případů)
87
8.2
Gordon Willard Allport – dispoziční teorie osobnosti
8.2.1
Život
8.2.2
Narozen v Indianě jako nejmladší ze 4 bratrů Otec byl venkovský lékař, rodinný život byl příznačný důvěrou a city Mladý Allport byl sociálně izolované dítě dovedné ve slovech, ale ubohé ve sportu Studoval na Harvardu, kde chodil i na kurzy psychologie Až později studoval postgraduálně psychologii a získal doktorát Studoval i na univerzitách v Evropě Působil na Harvardu, kde otevřel první kurz psychologie osobnosti v USA Stal se docentem a následně profesorem, na Harvardu působil až do smrti Byl označován děkanem amerického studia osobnosti Publikace: o Personality: a psychological interpretation o Pattern and growth in personality o The person in psychology: selected essays Osobnostní testu o The A – S reaction study o A study of values
Co je to osobnost Spojil Sternovy teze s fenomenologií a humanistickou psychologií Za východisko teorie osobnosti pojímá ideu že: předmětem vědy o osobnosti je porozumění její individualitě, jejím interpretacím Analyzoval 50 různých definic aby získal tu svou Osobnost je dynamická organizace těch psychofyzických systémů organizmu, jež determinují jeho charakteristické chování a myšlení. o Dynamická organizace Lidské chování se stále vyvíjí a mění Existuje základní struktura jež integruje a organizuje různé elementy o Psychofyzické systémy Je nezbytné brát v úvahu elementy „mysli“ a „těla“ o Determinují Osobnost obsahuje determinující tendence, jež dají podnět k takovým akcím, jimiž se odhaluje pravá povaha individua o Charakteristický Svrchovaný význam přisuzovaný jedinečnosti jednotlivé osoby o Chování a myšlení Pokrývá vše, co osoba dělá Odmítá užívat pojmy „temperament“ a „charakter“ jako synonyma pro pojem osobnosti o Charakter Systém hodnot, k nimž aktivity osobnosti směřují o Temperament Surový materiál, na němž je osobnost utvářena Jeden z aspektů vrozené výbavy limitující vývoj osobnosti
88
8.2.3
8.2.4
Koncepce rysu Staví se proti nomotetické koncepci osobnosti Předpokládá, že každý člověk jedná konzistentním, ale odlišným způsobem než jiný Rys považuje za validní jednotku analýzy toho, jací lidé jsou a jak se navzájem od sebe odlišují Rys = predispozice jednat v širokém rozsahu situací a napříč času relativně stejným způsobem o Psychologické entity, které činí mnohé podněty i mnohé odpovědi rovnocennými o Rovnocennost podnětů a odpovědí je sjednocena a zprostředkovaná rysem Rysy osobnosti jsou zapuštěny do sociálních situací o Nečekají až budou vnějšími podněty probuzeny o Rysy a situace jsou navzájem funkčně závislé a determinují chování 8 základních kriterií pro vymezení rysu osobnosti (rysy rysů) o Rys osobnosti je reálnou, vitální částí její existence o Rys je obecnější než zvyk, ukazuje stálé a obecné charakteristiky chování o Rys je dynamický, determinuje chování a motivuje ho o Rys lze empiricky zjistit (odvození pomocí statistických technik) o Rys je jen relativně nezávislý na jiných rysech, neexistují hranice oddělující jeden rys od druhého o Rys není synonymem pro morální či sociální názor o Na rys lze pohlížet jak z hlediska osobnosti tak z hlediska jeho distribuce v rámci celé populace o Akty a zvyky nejsou důkazem existence rysu někdy hýbe chováním spíše sociální situace než osobní rysy
Obecné rysy a individuální dispozice Obecné rysy (jinak také dimenzionální či nomotetické) o Ty rysy, ve kterých je možno lidi mezi sebou navzájem porovnávat o Nejsou skutečnými rysy, jsou jen rysy zaměřené na aspekt individuální dispozice Individuální dispozice (původně individuální nebo morfologické rysy) o Rysy „skutečné“ o Charakterizují pouze a jen danou osobnost o Nelze s nimi zacházet přesným metrickým způsobem vzájemného porovnávání jednotlivců o Hierarchie dispozic: Dominující (kardinální) Pronikavé a vysoce zobecněné Člověk je jejich vlivem vždy poznamenán Vyznačuje se jimi jen málo lidí Centrální Jsou méně pronikavé, ale stále zcela obecné charakteristiky osoby Takové atributy, které se zmipují v doporučujících dopisech (přímý, pozorný, komunikativní atd.) Lze je snadno postřehnout, ale je jich jen málo Sekundární Méně nápadné, významné, zobecnitelné i konzistentní a málo relevantní k definování osobnosti Např. preferování potravy a oblečení
89
8.2.5
8.2.6
Proprium: vývoj „jáství“ Allport viděl nezbytnost vymezit všezahrnující konstrukt, jako je self, ego či styl života o Tyto termíny ale považuje za nejasné a dvojznačné Pojem proprium o Pozitivní, kreativní, o vývoj usilující, vpřed se pohybující lidská podstata, součást subjektivního zážitku = jáství 7 aspektů jáství zahrnujících vývoj propria od dětství do dospělosti o Vědomí tělesného Já – tělesné self Kojenec (1. Rok života) Vědomí tělesných pocitů Dítě začíná odlišovat sebe od ostatních objektů o Vědomí identity Já – self-identita Kontinuita self, přestože dochází ke změnám Dítě začne chápat že navzdory změnám bude stále tou samou osobou o Vědomí sebeúcty – self-esteem Hrdost na svůj výkon, dosahování Rozvíjí se ve 3. Roce života Závisí na úspěších dítěte a stává se významným zdrojem upevpování sebeúcty o Extenze vědomého Já – self-extense Self zahrnuje relevantní aspekty sociálního a fyzického prostředí Kolem 4-6 let Dítě si začíná uvědomovat že mu záleží i na jistých aspektech jeho prostředí, včetně lidí o Vědomí obrazu o sobě, sebepojetí – self-image Cíle a aspirace začínají reflektovat očekávání významu druhých Kolem 5-6 let Dítě ví co od něj okolí očekává o Vědomí Já jako racionální klenba Abstraktní porozumění, logické aplikování při řešení každodenních problémů 6-12 let Vědomí racionální schopnosti nalézt řešení životních problémů a účinně se vyrovnávat s reálnými nároky o Propriové směřování (snažení, usilování) Sjednocený smysl self a plánování dlouhodobých cílů Adolescence Klíčovým problémem je výběr životní kariéry a dalších životních cílů Sledování dlouhodobých cílů Smysl pro zaměřenost úsilí na cíle Uvědomění si účelu života a jeho záměru Konečným stadiem vývoje propria je sjednocená lidská schopnost sebe-poznání a sebeuvědomění
Funkční autonomie v dospělosti: minulost je minulost Normální zdraví dospělí jedinci jsou motivováni svou orientací na určité hodnoty a svým vlastním systémem zájmů o Tímto se staví proti psychoanalýze i behaviorismu Pojímá osobnost jako dynamicky motivovaný a rozvíjený systém 90
8.2.6.1
8.2.7
Čtyři požadavky, s nimiž se musí každá teorie motivace vyrovnat o Musí pochopit současné motivy Poznatky o minulosti jsou bezcenné, pokud nejsou zárovep současnými motivy o Musí uznat existenci mnoha druhů motivů Motivy jsou tak rozmanité, že jim nelze porozumět redukováním na jeden jediný o Musí uznat dynamickou sílu kognitivních procesů Uvažovat i dlouhodobé cíle osobnosti, její hodnoty a záměry o Musí uznat konkrétní jedinečnost motivů Jedinečný způsob jakým motivy fungují v životě jedince Pojetí funkční autonomie tato kriteria naplpuje Zdůrazpuje význam sjednocené životní filozofie Hodnoty – základní přesvědčení daného jedince o tom, co je a co není v životě skutečně důležité Od Sprangera převzal následující typy hodnotových orientací, používá je ale vlastním způsobem (základní alternativy hodnot): o Teoretický o Ekonomický o Estetický o Sociální o Politický o Náboženský
Zralá osobnost Odmítal že zralí a nezralí lidé mají něco společného Osobní zralost pojímá jako výsledek kontinuálního životního procesu (stávání se) Vymezení rozdílu mezi zdravou a nezdravou osobností: o Zdravá (zralá) osobnost – funkčně autonomní, motivovaná vědomými procesy o Nezralá (neurotická) osobnost – ovládána nevědomými motivy Šest atributů charakterizujících zralou osobnost o Široké vědomí Já o Schopnost vroucích sociálních interakcí Důvěrnost (intimita) – hluboká láska k blízkým Soucit – scopnost člověka tolerovat rozdíly o Vykazuje emocionální jistotu a sebedůvěru o Vykazuje reálné percepce a dovednosti o Vykazuje sebenáhled a humor o Má sjednocenou filozofii života
K pojímání lidského naturelu Zdůraznění principu svobody Lidské bytosti fungují racionálně Jeho teorie je spletitým propojením holistických a elementaristických přístupů Předpokládá dokonalou vyváženost role konstituce a prostředí Změnitelnost a neměnnost mají v jeho koncepci stejné zastoupení Zdůrazpuje jedinečnost
91
o
Psychologie se stane plně vědeckou jen když bude s to zacházet s problémy individuální jedinečnosti V jeho koncepci je obsaženo hledisko proaktivity o Lidé žijí ve světě budoucích cílů, životních ambicí a z nich pramenících snah Jeho přístup staví na principu heterostázy Věda sama o sobě nemůže dospět k úplnému porozumění lidské povaze o Zdůrazpuje heuristický realismus Hlavní překážkou v odhalování lidské povahy je skutečnost, že rysy nejsou přímo pozorovatelné
8.3
Raymond Bernard Cattel – rysová teorie osobnosti
8.3.1
Život
8.3.2
Narozen v anglii Jako malý hoch zažil 1. Světovou válku a viděl mnoho zraněných vojáků Nejdříve studoval fyziku a chemii, pak teprve přešel k psychologii Byl asistentem Charlese Spearmana Nějakou dobu byl ředitelem klinické psychologie v Anglii Působil jako profesor na Havajské univerzitě a univerzitě Illianois Zemřel v Honolulu Publikace o Publikoval na 41 knih a 450 výzkumných statí o Personality: A psychologica interpretation o Personality o Pattern and growth in personality o The scientific analysis of personality o Structural personality learning theory
Východiska Chce vyvinout teorii rysů osobnosti na základě vědecké statistické analýzy objektivních behaviorálních dat Neorientuje se na klinické dojmy ani intuitivní názory na povahu člověka Využívá faktorovou analýzu => nejkomplexnější systém pojetí osobnosti, podložený mimořádně rozsáhlou výzkumnou činností Předpokládá, že jádro osobnostní struktury utvářejí rysy o Rysy jsou obecné a jedinečné o S Allportem nesouhlasí pouze v názoru, že rysy v osobě skutečně existují Snaha vysvětlit komplikované vztahy mezi systémem osobnosti a jeho sociokulturním fungování Teorie, která chce postihnout a vysvětlit podstatu procesu fungování a rozvoje osobnosti musí: o Brát v úvahu mnohočetné rysy osobnosti o Být založena na systematických metodách výzkumu a precizním měření Osobnost = to, co umožpuje předvídat, co v té které situaci daná osoba učiní o Speciální rovnice – R = f (S, P) R = specifická odpověď 92
f = funkce S = podněty situace P = existující struktury osobnosti o Tato rovnice je značné zjednodušení Cattelovy teorie rysů Personolog musí hledat cesty ke zvýšení prediktivní přesnosti vyvozovaných závěrů o Musí uvažovat i nerysové proměnné (nálady, sociální role apod.) o Vážit každý rys z hlediska jeho relevance k situaci Vymezení a kategorizace rysů osobnosti Rysy osobnosti = Relativně stálé tendence odpovídat konzistentně v různých situacích a různých časových dimenzích Rysy lze klasifikovat a kategorizovat několika způsoby (povrchové x zdrojové, konstituční x situační, rysy schopností x temperamentové x dynamické, obecné x jedinečné): o Rysy povrchové Sada navzájem závislých behaviorálních charakteristik Např. rys neuroticismus = neschopnost soustředit se, nerozhodnost a neklid Mají jen vysvětlující hodnotu pro dané chování o Rysy zdrojové Základní struktury, vytvářející stavební bloky osobnosti Nezávislé dimenze či faktory, které konečným způsobem určují konzistenci v každém pozorovatelném chování osoby Existují na hlubší hladině osobnosti o Konstituční rysy Odvozené od biologických a fyziologických podmínek osoby o Situačně tvarované rysy Podmíněné vlivy v sociálním a fyzickém prostředí Reflektují naučené charakteristiky a styly chování o Rysy schopností Dovednosti osoby a účinnost ve sledování požadovaných cílů o Temperamentové rysy Vztahují se k emotivním a stylistickým kvalitám chování o Dynamické rysy Reflektují motivační elementy chování Aktivizují a řídí osobnost ve směru zvláštních cílů Ergické pudy o Struktura vrozené reaktivity zaměřená na dosahování konzumačních cílů Sentimenty o Člověk je získává v průběhu života působením společenských institucí o Naučené zaměření na cíle o Obecné rysy Vystupují v rozličném stupni u všech členů téže kultury Organizace obecných rysů je ale v každé osobnosti jedinečná o Jedinečné rysy Daná osoba se na nich podílí jen s malým počtem jiných lidí Tzn. Tyto zájmy jsou hodně specifické a daný člověk je má společné pouze s málokterým jiným člověkem Zdůrazpují jedinečnost osobnosti Vyvodil, že základní struktura osobnosti je tvořena 16 zdrojovými rysy o Catellův 16 faktorový dotazník
93
8.3.3
8.3.4
Zdroje dat Multivariační strategie výzkumu Jeho přístup nezahrnuje experimentální manipulaci s proměnnými Zabývá se třemi základními zdroji dat: o L (life) – data Údaje ze života daného jedince, chování v každodenních situacích o Q (questionnaire) – data Údaje ze sebeposuzujících dotazníků a rozhovorů Odrážejí osobní introspekci a sebepozorování Člověk ale nemusí sám sebe dostatečně dobře znát o OT (objective test) – data Údaje získané aplikováním objektivních testů Speciálně vytvořené situace umožpující měření výkonu osoby v určitých úkolech Nejrezistentnější vůči falšování Z těchto tří druhů údajů dospěje k získání týchž faktorů či zdrojových rysů osobnosti Rysy mají rozdílnou sílu, která je určená důležitostí v řízení variace v chování o Rysy jsou v 16PF seřazeny od nejsilnějších po nejslabší
K úloze dědičnosti, prostředí a sociálních kontextů Úsilí postihnout úlohy dědičnosti a prostředí v utváření rysů osobnosti o Používá mnohostrannou abstraktní analýzu variance o Hledá přítomnost genetických vlivů v různých rysech o Používá k tomu Identická dvojčata vychovaná v téže rodině a vychovaná odděleně Neidentičtí sourozenci – dvojčata vychovaná v téže rodině a odděleně o Význam dědičnosti a prostředí je u jednotlivých rysů odlišný Rysy určené vlivy prostředí - 2/3 Rysy určené dědičností – 1/3 Zjištění, že většina lidského chování je určena skupinami, do nichž osoba náleží o Zpřespuje roli bezprostředně situačních faktorů o Stejně jako jednotlivce lze popsat pomocí rysů i sociální skupiny Nazývají se pak syntalitou skupiny o Následně zkoumal syntalitu různých skupin
8.4
Hans Jürgen Eysenck – teorie typů a rysů osobnosti
8.4.1
Život
Narozen v Berlíně Otec zpěvák, matka filmová herečka Rodiče ho vedli na dráhu divadelního podnikatele, ale po jejich rozvodu vyrůstal u babičky Studoval ve Francii a Londýně, kde získal doktorát z psychologie Působil jako psycholog v psychiatrické nemocnici léčící vojáky Nějaký čas přednášel na Londýnské univerzitě po odchodu do důchodu napsal životopis a pěstoval tenis dokud nezemřel kontroverzní osobnost 94
8.4.2
8.4.3
důležitá role v diskusích o dědičnosti inteligence a účinnosti psychoterapie o u dědičnosti inteligence je pro dědičnost o u psychoterapie – hlavně psychoanalýzy – je proti (je málo účinná u mentálních poruch) dílo: o dimensions of personality o the structure of human personality o personality structure and measurement o the measurement of personality o manuály k měření osobnosti
Hierarchický model struktury osobnosti Shoda s Cattelem o Cílem psychologie je predikovat chování o Základní cestou řešení záhad psychiky osobnosti je faktorová analýza Nesouhlas s Cattelem o Způsob užití faktorové analýzy – jeho přístup jde od teorie k empirii Eysenckova výzkumná strategie: hypotézoa o povaze základního rysu, který je třeba měřit -> precizní měření ukazatelů daného rysu o K pochopení většiny chování člověka se vystačí s postižením tří superrysů (typů) osobnosti Cattel uvažuje o 16ti o Klade větší důraz na význam genetických faktorů ve vývoji osobnosti Teorie hierarchického uspořádání elementů osobnosti o Superrysy (typy) Nejmocnější vliv na chování Dimenze osobnosti, která je rozložená podél kontinua od nízkého začátku k vysokému konci Extraverze x introverze, neuroticismus x stabilita, psychoticismus o Jednotlivé rysy jsou zahrnuty pod superrysy povrchnější reflexe nad nimi ležících typových dimenzí specifickými kvalitami přispívající k dané dimenzi o Habituální odezvy Odvozeny z množství specifických odezev o Specifické odezvy Např: o Superrys – extraverze o Jednotlivé rysy – sociabilní, živý ... o Habituální odezvy – hovory s jinými lidmi, návštěvy společnosti... o Specifické odezvy – úsměv jako reakce na setkání s lidmi
Vymezení základních typů osobnosti Využíval různé postupy a metody pro shromažďování údajů o lidech o Např. sebeposuzování, pozorování, biografické informace atd. Získaná data podrobil faktorové analýze Nalezl dvě základní dimenze rysů o Extraverze x introverze o Neuroticismus x stabilita 95
8.4.4
8.4.5
Dimenze jsou ortogonální a statisticky navzájem nezávislé Na základě kombinace vysokých a nízkých skórů na každé dimenzi lze lidi rozdělit do čtyř skupin (typů) o Melancholik o Cholerik o Flegmatik o Sangvinik Oba typy dimenzí jsou normálně rozloženy a jsou kontinuální Popisy rysů v každé typové kategorii jsou pro relativně extrémní jedince Později přidal ještě jednu dimenzi o Psychoticismus x síla superega Psychoticismus egocentrismus, impulsivita, necitlivost, antisociálnost atd. ukazuje na genetickou dispozici stát se psychotickým či psychopatickým
Neurofyziologické základy rysů a typů Specifikuje neurofyziologické základy pro každý ze tří supertypů o Rozdíly v introverzi – extraverzi Spojené s hladinami EEG (kortikální nabuzení – arousal) Kontinuum excitace od spánku po stav paniky Introverti jsou přibrždění, proto jsou senzitivnější Extraverti jsou málo nabuditelní, proto jsou méně vnímaví a vyhledávají siuace, které je mohou výrazněji excitovat o Rozdíly ve stabilitě – neuroticismu Odraz stupně reagování autonomního nervového systému Spojeno s limickým systémem a viscerálním či citovým systémem Vysoký neuroticismus Tendence reagovat rychleji, bolestivě Trvalejší reakce než stabilnější osoby Neurofyziologická interpretace dimenzí osobnosti je úzce spjata s jeho teorií psychopatologie o Osoby s vysokými dimenzemi introverze i neuroticismu jsou kandidáty na úzkostné poruchy o Osoby s vysokou extraverzí a neuroticismem bývají zase psychopatické Vrozené jsou pouze predispozice k psychickým poruchám o Ty jsou pak v některých případech spuštěny a to působením určitých typů situací určitým způsobem o Faktory prostředí mohou změnit vývoj a rezistenci takových poruch
Měření rysů osobnosti Zkonstruoval řadu dotazníků na měření individuálních rozdílů Obě hlavní dimenze rysů byly validizovány mnoha výzkumníky a různými typy testů Empiricky ověřené rozdíly mezi introverty a extraverty: o Introverti preferují teoretická a vědecká povolání, extraverti práce orientované na lidi o Introverti vykazují častější masturbaci, extraverti dříve vstupují do sexuálních vztahů o Introverti dosahují vyšší stupep vysokoškolského vzdělání a častěji odcházejí ze studia z psychiatrických důvodů, extraverti spíše z těch školských 96
o o
8.5
8.5.1
8.5.2
Introverti vykazují vyšší hladinu nabuzení ráno, extraverti večer Podstatná je hlavně rozdílná citlivost ke stimulaci Test citrónové kapky – introverti při čtyřech kapkách citronové šťávy produkují introverti dvakrát více slin než extraverti
Big Five – lexikální přístup k rysům osobnosti Podnětem je úsilí o taxonomii klíčových charakteristik osobnosti o Psychologie osobnosti nemá obecně vymezenou a akceptovanou taxonomii, která by postihovala veškeré variace sociálního chování Obtížnost vytvoření takové taxonomie vyplývá z těchto skutečností: o Vlastnosti osobnosti jsou abstraktní, o jejich reálné existenci se často pochybuje o Množství charakteristik, ve kterých se různí lidé liší, jsou neohraničené
Historie „big five“ W. McDougall – předpoklad 5 faktorů vhodných k popisu osobnosti o Intelekt o Charakter o Temperament o Dispozice o Nálady Big five o Autorem označení je L. R. Goldberg o Standard Makers of the Big-Five factor Structure Názor na počet základních faktorů v taxonomii osobnosti není jednotný o Eysenck – tři faktory o Cattel – 12 faktorů (nenechme se zmýlit 16PF) Faktory Q1-Q4 jsou vyizolovány pouze v dotaznících D. Fixke – pět základních faktorů (dimenzí) ve struktuře osobnosti (vycházel z Catella) o Sebejisté vystupování o Sociální adaptabilita o Konformita o Emoční sebeovládání o Zvídavý intelekt E. C. Tupes a R. C. Christal – pět faktorů (opět vycházeli z Cattela) o Surgence (hovornost, asertivita) o Příjemnost (kooperativnost, důvěrnost) o Spolehlivost (svědomitost, odpovědnost) o Emocionální stabilita (klidnost, nezmatenost) o Kulturnost (intelektuálnost, kultivovanost) Poslední pětici faktorů označil Goldberg jako Big Five o Chtěl tím říci že každý z nich je široký a sumarizuje velký počet osobnostních rysů
Lexikální přístup k vymezování rysů „big five“ Založen na předpokladu, že nejvýznamnější individuální diference jsou kódovány v přirozeném jazyce v podobě jednotlivých slov Psychologická analýza osobnostních deskriptorů v přirozeném jazyce Galton, Klages, Allport nebo Odbert 97
8.5.3
Přirozený jazyk obsahuje mnoho termínů které se nehodí na vědecký popis osobnosti o Ale zárovep v něm chybějí některé důležité individuální charakteristiky Přístup k osobnosti je velmi široký Jde o to vymezit jako výchozí materiál pro taxonomický systém lexikální index termínů vyjadřujících popis rysů osobnosti Postup: o Ve slovníku příslušného jazyka se vyberou všechny termíny postihující chování a prožívání jedince o Pak je snaha oddělit rysové termíny od termínů, které popisují emoce, postoje, charakteristiky zevnějšku atd o Na škálách posuzují respondenti sebe a jim známé osoby Jejich odpovědi jsou podrobeny faktorové analýze o => odvození např. právě pětifaktorového modelu osobnosti Výsledné položky o Extraverze o Přívětivost o Svědomitost o Emocionální stabilita o intelekt
Kritické výhrady ke koncipování „big five“ Problém výběru adjektiv z celého slovníku Výhrady ke značnému překrývání jednotlivých rysů Výhrady se týkají i selekce počtu faktorů Omezená deskriptivní užitečnost a malá prediktivní síla pro utváření hypotéz Kritika D. P. Adamse o Nezachycuje konstrukty ležící mimo rysy o Není adekvátní pro predikci specifického chování o Nebere v úvahu kontexty a podmíněnosti lidské zkušenosti o Spočívá na zjednodušených a povrchních informacích o sobě a o druhých Získané poznatky ale mohou být dobrým nástrojem pro o Pochopení deskripce osobnosti v živém jazyce o Propracovávání taxonomie relevantních a representativních termínů taxonomické povahy jako nástroje poznávání osobnosti
98
9
STRUKTURA A DYNAMIKA OSOBNOSTI
OBSAH 1. 2. 3. 4.
Regulace a autoregulace osobnosti, její podstata a zdroje Osobnost jako integrovaný celek Základní substruktury osobnosti, jejich pojetí a vztahy Pojetí dynamického aspektu v psychice osobnosti a jeho strukturální souvislosti
9.1
Struktura a dynamika osobnosti Dynamika osobnosti o všechny děje, které opakovaně probíhají ve vzájemném styku člověka s okolím o jejich výskyt je vázán na právě přítomné podmínky o výsledkem je změna stavu jedince a okolního světa Struktura osobnosti o přetrvávající vlastnosti dynamiky, které jsou pro člověka příznačné o projevují se významově soudržnými způsoby chování, někdy i za odlišných situací Mezi strukturou a dynamikou neexistuje jednoznačná funkční závislost, ale struktury se během života mění o Způsob proměny je závislý na zákonitém sledu změn (věk, krizové momenty vývoje apod.) o Proces změn se nazývá vývoj osobnosti
Prvky dynamiky osobnosti Dynamika je určena pohybem duševních sil, zabývá se děním a aktuálními, dočasnými změnami osobnosti Psychické děje poznávací citové volní
Jejich zdrojem je po nějaké stránce nevyvážený stav jedince, mající zdroj v interakci s okolím Snahou je dosáhnutí rovnováhy Psychické stavy vystihují celek v určitém okamžiku Jsou popisovány skrze právě přítomnou přechodnou kvalitu, která má svůj obsah, stupep a trvání Stavy jsou spoluurčujícím činitelem při vzniku psychických dějů Jejich výskyt je projekcí existence trvalejší struktury v osobnosti (časté stavy úzkosti poukazují na úzkostnost)
Osm základních duševních stavů - Mikšík Psychická pohoda pocit síly a energie činorodost impulzivní reaktivita psychický nepokoj 99
úzkost deprese sklíčenost
Prvky struktury osobnosti Psychické vlastnosti jsou popisnými konstrukty pro strukturu, umožpují do jisté míry předpovídat chování a prožitky Při zkoumání struktury se dotazujeme na tři základní otázky Konzistence (objevuje se daný rys vždy za srovnatelných podmínek?) obecnost (objevuje se i v jiných situacích?) univerzalita (objevuje se i u srovnatelných osob stejné populace?) Přehled hledisek užívaných k třídění vlastností – Tardy Dělení podle obsahových stránek osobnosti o vlastnosti označující úrovep jakosti funkce např. schopnosti o dynamické vlastnosti - snadnost vzniku, doba trvání apod... Dělení podle funkčních vztahů osobnosti o duševní funkce k nimž se vlastnosti vztahují o předmětů na něž jsou vztahovány o činností jichž se týkají Vlastnosti označující vztah jiných vlastností daného člověka, které jsou stanovené vývojem a řízení o Dělení na jednotlivé vrstvy je pouze zkratkou, většinou je osobnost chápána jako soustava sjednocujících vazeb. Vztah struktury a dynamiky struktura – trvalá organizace rysů osobnosti o struktura, rys, schopnosti, potencionální, dispozice dynamika – změna toku o dynamika, proces, motivace, aktualizované, situace jsou neoddělitelné atributy celostního systému konkrétní osobnosti o sumací poznatků o jednotlivých rysech a procesech nelze pochopit podstatu osobnosti, její integritu přístupy struktura jako upevněná tendence k určitému chování struktura jako substráty regulujících funkcí, pohotovost k reakci interakční o latentní a potenciální rysy o tendence k procesu (relativní četnost výskytu) o studuje chování jedinců v konkrétní interakci za definovaných okolností o předpokládá klíčové komponenty determinující její interakční chování postihnout systém vazeb mezi těmito komponenty Dynamika hybné síly podmipující chování potřeby, motivy pohyblivost, hybnost, živost, síla tempo střídání psychických procesů, vztahů a činností
100
Integrovanost osobnosti = všechny nižší etáže regulace chování podřízené pod osobností individuální psychodynamické vlastnosti jsou ve službách dominující zaměřenosti osobnosti Desintegrace osobnosti = destrukce integrující a řídící nejvyšší etáže psychické činnosti jedinec pak reaguje pod vlivem emociogenních situačních komponent vědomí je zúženo na bezprostřední emociogenně působící podněty bezúčelné, zkratkovité, neinstrumentální, impulzivní chování zasaženy jsou o motivační struktura, kvalita hodnotových orientací o schopnosti adekvátně se vyrovnat se situačními kontexty
V běžném životě se snažíme charakterizovat lidi podle jejich chování a vlastností Předpokládáme, že chování se objektivně projeví Předpokládáme, že tyto vlastnosti jsou víceméně trvalé a nejsou závislé na situaci, do které se jedinec dostane Při srovnávání lidí určujeme vlastnost jako každý rozlišitelný a relativně stálý rys individua
Vlastnost stránka lidské osobnosti, kterou člověku přisuzujeme na základě jeho zvláštního poměrně stálého chování Rys
projev určité stránky osobnosti, který momentálně v jejím chování vnímáme (bojácnost, kterou právě člověk projevil) Vlastnost vzniká spojením příbuzných rysů a na rozdíl od nich představuje stálejší charakteristiku osobnosti
Několik pojetí vlastností vlastnost jako stálý způsob chování vlastnost jako generalizovaná reakce (behavioristé) – reakce na specifickou situaci se generalizuje na podobné a pak na méně podobné situace vlastnost jako konzistentní aspekt osobnosti – z chování lze usuzovat na vlastnosti Trvalost vlastností je třeba chápat relativně. Předpokládá se, že stabilita vlastností závisí na o spojení vlastností s organickým podkladem (dědičné vybavení) o na uložení vlastností směrem k já a k ostatním vlastnostem o na jejich závislosti na sociální situaci o na míře jejich obecnosti vlastnosti trvaleji spojené s organickým podkladem, centrálněji uložené (významnější pro osobnost), méně závislé na sociálních vlivech a obecnější jsou také trvalejší Obecné (společné) vlastnosti existují u každého člověka, kromě toho má řadu oblastí diferenčních a nejvíce specifických jsou takové, které jsou společné lidem v určité kultuře jsou to takové aspekty osobnosti, vzhledem k nimž může být úspěšně srovnávána většina lidí v dané kultuře (viz modální osobnost) Kriteriem toho, zda osoba má určitou vlastnost, je:
101
frekvence, s níž se určité chování (o vlastnosti vypovídající) objevuje intenzita, s jakou se objevuje
Vzájemný vztah vlastností Každá z vlastností je zakořeněna v psychické struktuře individua a tvoří určité substruktury Čím více je osobnost vyzrálejší, tím konzistentnější je systém vlastností Někdy se rozlišují Vlastnosti: o primární - představují dispozice individua, které jimi můžeme popsat o subsidiární - nemají takový zásadní vliv ve struktuře osobnosti Osobnost je celkem, skládajícím se ze struktur, které se projevují především vnitřní spojitostí chování od osob předpokládáme určitou stálost v jednání, což se jeví jako vazba prožívání – chování Dispozice generalizované determinované tendence, které jsou jedinečné dispozice jsou o vzájemně závislé – jednání osoby je podloženo řadou dispozic o konzistentní – osoba zůstává v určitých situacích sama sebou o genotypické (genotyp už projevem pravé dispozice) Vrozené dispozice existují, ale k jejich projevu je třeba okolí Schopnost možnost učit se snadno a dosáhnout určité úrovně vědomostí a dovedností v určité specifické oblasti Schopnosti se blíží svým rozložením normální křivce U každého jedince je vysoká variabilita schopností o ale není prokázáno, že vysoká schopnost v jedné oblasti je nutně kompenzována nižšími schopnostmi v oblastech jiných U každého člověka je možno hovořit o obecné úrovni všech jeho schopností Studiem schopností se psychologie zabývá již řadu let Byla vypracována řada testů, které měří úrovep schopností ve speciálních oblastech
9.2
Regulace a autoregulace osobnosti, její podstata a zdroje
9.3
Osobnost jako integrovaný celek
9.4
všechny nižší etáže regulace chování podřízené pod osobností individuální psychodynamické vlastnosti jsou ve službách dominující zaměřenosti osobnosti
Základní substruktury osobnosti, jejich pojetí a vztahy Vzájemný vztah vlastností
102
9.5
Každá z vlastností je zakořeněna v psychické struktuře individua a tvoří určité substruktury. Čím více je osobnost vyzrálejší, tím konzistentnější je systém vlastností. Někdy se rozlišují Vlastnosti: o primární - představují dispozice individua, které jimi můžeme popsat o subsidiární - nemají takový zásadní vliv ve struktuře osobnosti. Osobnost je celkem, skládajícím se ze struktur, které se projevují především vnitřní spojitostí chování - od osob předpokládáme určitou stálost v jednání, což se jeví jako vazba prožívání – chování
Pojetí dynamického aspektu v psychice osobnosti a jeho strukturální souvislosti
103
10
PROBLEMATIKA TEMPERAMENTU
OBSAH 1. Pojetí temperamentu 2. Základní teorie temperamentu 2.1. Humorální 2.2. Konstituční 2.3. Psychofyziologické 2.4. Primárně psychologické 2.5. Faktoriální 3. Pojetí psychické variabilnosti osobnosti
10.1
Pojetí temperamentu Určují či charakterizují způsoby jednání a chování osobnosti Jsou nejsnáze pozorovatelnými vlastnostmi v běžném životě Lze jimi člověka obecně charakterizovat Pozornost je těmto vlastnostem věnována už ve starověké filozofii a medicíně, v antickém Řecku i v dálné Indii či Číně Nejstabilnější ukazatelé rozdílů mezi lidmi o Prodělávají sice vývojové změny, ale stejně u každého Některé definice: o Integrální slitina vrozených a osvojených pohotovostí k určité, subjektivně příznačné psychodynamické odezvě na aktualizované situační komplexy o Subjektivně příznačný způsob, proces a styl vyrovnávání se s dynamickými změnami vnějšího a vnitřního prostředí S pojmem temperament se obvykle spojují zvláštnosti ve způsobech a formách prožívání i chování Termín temperament zavedl Galen a přisoudil ho Hippokratovi o Z latiny (temperamentum),v řečtině (krasis) = správné míšení, správný poměr o V Čechách mylně odvozováno od řeckého „tempus“ (čas, léto) – užíván pojem „letora“ o Dříve vyhraněné typy považovány za odchylky od správného mísení, dnes jde o akcentované osobnosti
10.2
Základní teorie temperamentu
10.2.1
Humorální (klasická) teorie
Antika Učení vypracoval Galenos (lékař129-199 n. l.) podle Hippokrata (460-370 př. N. l.) Popsal základní typy temperamentových vlastností a interpretoval je Tělesné šťávy: krev, hlen, žluč a černá žluč
104
o
Černá žluč byl omyl, kde při pitvě narazili na sraženou krev a mysleli si že je to černá žluč, jinak nic takového jako černá žluč neexistuje Kategoriální pojetí temperamentu: sucho-vlhko, chladno-teplo o Sucho, chladno – černá žluč o Sucho, teplo – žluč o Vlhko, chladno – hlen o Vlhko, teplo – krev Určeny typy temperamentu o Krev – sangvinik (živý, pohyblivý, časté střídání dojmů, rychlé reakce) o Hlen – flegmatik (pomalý, klidný, stálé nálady snahy, nevýrazné projevy) o Žluč – cholerik (rychlý, prudký, náruživý, nevyrovnaný, náhlé změny) o Černá žluč – melancholik (snadno zranitelný, hluboké prožívání, chabě reagující) Toto vymezení se používá dodnes o I současné povahové vlastnosti či typy temperamentu se k nim přirovnávají
10.2.2
Biopsychické resp. Morfologické koncepce Přesahy do struktury schopností a charakterových vlastností Patří sem o Fyziognomika Osobnostní vlastnosti a znaky podle ní lze usuzovat z vnějšího vzhledu člověka (hlavně z výrazu obličeje) Aristoteles, J.K. Lavater a C. Lomboroso (zločinecké typy osobnosti) o Frenologie Jednota těla a ducha, vzájemné působení obsahu a formy Lokalizace jednotek v mozku, do nichž jsou uloženy vlastnosti osobnosti F.J. Gall o Konstituční typologie temperamentu Souvislost mezi konstitucí a povahovými vlastnostmi (konstituce tyto vlastnosti předurčuje) E. Kretschmer (Evropa) a W.H. Sheldon (USA) Fyziognomika a frenologie byly odsouzeny k nezdaru, ale ještě se někdy objevují v laické veřejnosti (např. rady jak proniknout do povahových vlastností člověka podle tvaru nosu apod.) Konstitučně typologické koncepty temperamentu jsou rozvíjeny a uvažovány dodnes
10.2.2.1
Konstituční
Fyziognomika
Hledání souvislostí mezi fyziognomií (vzhledem, podobou, tvářností) a povahou člověka Vyvozování vlastností z vzhledu, postavy, vzezření, obličeje, tvaru čela, nosu, úst apod. Čtení ve tváři ale pomáhá lidem v běžné komunikaci, pomáhá nám posuzovat druhé, ale často jsme zklamáni z mylných interpretací a vlivu haló efektu Pochází již z Číny (konfuciánské období, před 3000 lety) – zde chápána jako významná metoda předvídání osudu, zdravotního stavu a povahových rysů (čtení z obličeje) o Dále se jí zabýval i Hippokrates o První písemnou práci napsal Aristoteles (Obraz tajemství přírody), který ke čtyřem typům podle Hippokrata přidal ještě éter (božský, nezničitelný)
105
o
Staré Řecké učení objevil v Renesanci J. C. Lavater, vydává dílo Fyziologické fragmenty pro podporu lidské zralosti a lásky – nadšení pro fyziognomiku Byl si ale vědom hranic tohoto učení, přesto způsobil řadu přehmatů v soudnictví i v odborné a laické veřejnosti a ke vzniku řady předsudků Jedním takovým předsudkem bylo, že hezcí lidé mají i dobrou povahu a oškliví lidé jsou zlí (byl dokonce zatčen špatný vrah a až druhá vražda dovedla k pravému vrahovi – na pohled hezkému a neškodnému člověku) Tyto předsudky často setrvávají dodnes Fyziognomie byla tedy velmi zavádějící a zárovep zcela irelevantní, ale ne tím, že se snaží o interpretaci výrazu tváře (to ostatně dělá i zkušený lékař, který se snaží hledat příznaky nemoci ve vnějším vzhledu i výrazu obličeje) o v obličeji a mimice se zračí vnitřní prožívání, psychické stavy atd. není chyba je tímto způsobem hledat -> je v pořádku, když sledujeme výraz celého obličeje nebo těla jako celku např: někdo je shrbený, má pokleslé koutky úst, celkově zoufalý výraz – je asi smutný nebo něco podobného o fyziognomika se ale snaží vyvozovat generalizující závěry z jednotlivých obličejových oblastí např: přirostlé ušní lalůčky jsou znakem introvertních, zdrženlivých osob… otázkou je zde tedy obsahová, konstruktová či kriteriální variabilita těchto psychologie výrazu se na rozdíl od fyziognomie snaží posuzovat výraz v jeho zlostnosti a interakčních souvislostech
10.2.2.2
Frenologie
„psychodiagnostická metoda“, která vychází z vnějších typologických znaků, a na základě přesvědčení o „vzájemném působení obsahu na formu a formy na obsah“ z nich vyvozuje povahové vlastnosti osobnosti Zakladatelem je vídepský anatom Franz Joseph Gall Tři základní myšlenky: o Mentální procesy vznikají v mozku a ne v oddělené entitě, nazývané „duše“ o Tyto procesy vznikají ve funkčně oddělených částech mozku (mozkových centrech) Tato myšlenka se v podstat potvrdila (Brockovo centrum, Wernickeho centrum apod.) o U každého jedince tato mozková centra zbytpují či ubývají a na odpovídajících místech lze na lebce nahmatat hrbolky či propadliny, v závislosti na jeho povahových vlastnostech a duševních schopnostech Tato myšlenka se ale ukázala naprosto irelevantní Teorie: jak myslíme, tak se tvaruje naše leka Domníval se, že z tvaru lebky lze vyčíst predispozice daného člověka k různým druhům jednání a chování, jeho talent i slabiny o Pokud víme, které oblasti o těchto predispozicích informují Frenologie měla mnoho stoupenců o Bylo definováno asi 42 schopností, jež lze z tvaru lebky vysoudit o Zkoumání hlav popravených a hledání zločineckých rysů inspirovalo i C. Lomborosa, jehož výzkumy a metody byly následně využívány v soudní praxi Ve skutečnosti tvar lebky informuje spíš o genetických a jiných souvislostech, než povahových vlastnostech o Lze například odlišit Japonce od Čecha nebo ženu od muže 106
Frenologie, stejně jako fyziognomie, i přes dokázanou neschopnost posuzovat povahové rysy jsou stále oživovány v různých pochybných kurzech diagnostiky člověka
10.2.2.3
Vymezuje a zobecpuje 3 vyhraněné a 1 nevyhraněný „tělesný typ“, s nimi spojuje typy temperamentu a jejich vyústění do specifických chorob o Vymezení na základě deskriptivního zpracování psychiatrických případů Typy (tělesný typ – typ temperamentu – choroba): o pyknický – cyklotymní – cyklofrenie zaoblená postava, kratší končetiny střídání veselé a smutné nálady, vzrušení a klidu, bezprostřední afektivní psychóza, mánie a deprese (maniodepresivita) o leptosomní – shizotymní – schizofrenie útlá postava, vysoký přecitlivělost a dráždivost střídající se s tupostí, uzavřenost ale bohaté zážitkové nitro rozštěpení myšlenkového a citového kontaktu se skutečností o atletický – viskozní – epilepsie silný vývoj svalstva a kostry, robustní postava, málo tuku výbušnost a netečnost s pomalostí, důkladnost, houževnatost záchvaty s poruchou vědomí nebo strnulost nejméně přesně popsán, často opomíjen o dysplastický různé případy nepravidelné tělesné stavby, nevyhraněné tělesné typy hlavní důraz na cyklotymní a schizotymní povahy, diagnostikuje že: o cyklotym může být: hypomanický (přiznačný bujarostí) praktický realista (pohodlný humorista) dobromyslný (měkký a poddajný) o schizotym hyperastesický (přecitlivělý, popudlivý…) středně schizotymní (chladný, důsledný…) anastesický (necitlivý, studený, zmatený, netečný…) temperamentové zvláštnosti jsou v pozadí toho, jakým způsobem se projeví speciální nadání člověka: o básník cyklotym – realista, humorista schizotym – patetik, romantik, formalista o badatel cyklotym – názorný, popisující empirik schizotym – exaktní logik, systematik, metafyzik o vůdce cyklotym – odvážný hazardér, organizátor, rozumný zprostředkovatel schizotym – idealista, despota a fanatik, studený kalkulátor
10.2.2.4
Kretschmerova konstituční typologie
Sheldonova konstituční typologie
vychází ze studia chování zdravých osob (vysokoškoláků) o hodnotí je v kategoriích temperamentových typů o tyto dává do vztahu k výsledkům měření jejich tělesných forem 107
o
o
dělení o endoderm (endomorf -> visceroton) základ pro střeva, zažívací orgány a útroby odpovídá piknikovi (cyklothym) o mesoderm (mesomorf -> somatoton) základ pro svalovinu, vyměšovací a pohlavní orgány odpovídá atletikovi (viskózní typ) o ektoderm (ektomorf -> cerebroton) základ pro kůži, smyslové orgány a nervy odpovídá leptosomovi (schyzotym) typické rysy: o viscerotonie (endomorf – pyknik) uvolněné držení těla a pohyby, záliba v komfortu, pomalé reagování, miluje jídlo, je rád ve společnosti druhých, pocity blaha z vaření o somatotonie (mesomorf – atletik) sebejisté držení těla a pohyby, záliba v dobrodružství, energičnost, miluje tělesná cvičení, chce dominovat a usiluje o moc, miluje riziko o cerebrotonie (ektomorf – leptosom) napjaté držení těla a pohyby, sklon k nadměrným fyziologickým odezvám, urychlená reagence, miluje soukromí, duševní kontrola, nejistota, emocionální uzavřenost některé studi potvrdily korelační studií (dvouleté pozorování 200 studentů) vztahy mezi stavbou těla a temperamentem, jiné studie tento vztah ale nepotvrdily (např. I.L. Child 1950)
10.2.3
základem rozdílnosti jsou rozdílné relace ve vývoji zárodečných blan z nichž vyplývají rozdíly v tělesné konstituci vajíčko -> blastula -> gastrula -> ektoderm, mesoderm a endoderm ze zárodečných blan se vyvíjejí všechny orgány a tkáně -> určitá tělesná stavba -> určité temperamentové charakteristiky osobnosti
Psychofyziologické
vysvětlují individuální zvláštnosti temperamentových vlastností specifickými vlstnostmi centrální nervové soustavy založil I.P. Pavlov odmitnutí druhotných znaků biologické organizace, orientace na centrální nervovou soustavu jako na vedoucí systém regulující všechny aktivity lidského organismu úsilí odhalit rozhodující vlastnosti nervové soustavy -> vymezení jejich obsahu a struktury -> stanovení jejich vztahu k osobnosti nejvýznamnější mezníky vývoje této koncepce: o vývody I. P. Pavlova o třech klíčových vlastnostech hypotetických stavů podráždění a útlumu v mozku: jejich síly, vyváženosti a pohyblivosti o Nová hlediska pro typologii povahových vlastností u člověka přinesl N. I. Krasnogorskij – síla a hlavně rovnováha nervových procesů se týká především vztahu mezi mozkovou kůrou a podhořím o V. D. Nebylicyn – psychofyziologický model osobnosti, opírající se o tradiční pojímání vlastností nervové soustavy, nevysvětlil klíčové problémy spojené s temperamentem; nezbytnost opírat se o vlastnosti, které determinují individuálně příznačné zvláštnosti projevů, chování v nejobecnějších rysech
108
10.2.3.1
Vyvodil a experimentálně ověřil čtyři „základní typy nervové soustavy“ (jsou kombinacemi některých krajních pólů uvedených kvalit) o Přiřadilje k tradičním typům temperamentů vymezených Hippokratem Základní typy CNS dle Pavlova: o Sangvinik – silný, vyrovnaný, pohyblivý Jejich živost a přizpůsobivost se spojuje s vysokou pohyblivostí nervových procesů u silných vyrovnaných jedinců o Flegmatik – silný, vyrovnaný, pomalý Inertnost uvedených procesů u silných a vyrovnaných jedinců se promítá do jejich temperamentu klidným a vyrovnaným chováním o Cholerik – silný, nevyrovnaný Jejich prudkost a efektivita je způsobena převahou vzruchu nad útlumem o Melancholik – slabý Snížená práceschopnost nervových procesů (slabý typ) Dělal i experimenty týkající se možnosti ovlivnění vrozených temperamentových rysů o Výzkumy na štěpatech, rozdělil je na dvě skupiny kterým zajistil odlišné životní podmínky (jedni volně a druzí v klecích) o Psi vyrůstající v kleci byli až patologickými melancholiky, bázliví, větší útlum o U psů žijících na svobodě se objevovaly různé odstíny ostatních typů o Typ vyšší nervové činnosti je tedy podle něj určován strukturou vrozených vlastností NS ale je dále determinován způsobem života a působením vnějšího prostředí o Otázka – změna biotypu či překrytí? Své výzkumy doplnil hypotetickým vymezením specificky lidských typů vyšší nervové činnosti, zakládajícím na kognitivních složkách, na vztahu první a druhé signální soustavy; vyvozuje že: o Dominující prvosignální soustava převažují smyslové dojmy a emocinální reakce nad racionální úvahou Jasně vnímají skutečnost, slabí v analýze o Dominující druhosignální odraz Snadné odtržení od skutečnosti Hegel odpověděl na námitku, že se jeho teorie o absolutní ideji rozcházejí z praxí, „Tím hůře pro fakta“ Teorie byla překonána, ale zajímavá zůstává výchozí myšlenka o úloze psychofyziologické úrovně regulace aktivit i metodologie přístupu
10.2.3.2
I. P. Pavlov
N. I. Krasnogorskij
Experimentální práce s dětmi Síla, a hlavně rovnováha nervových procesů se týká především vztahu mezi mozkovou kůrou a podkořím Různé typy: o Centrální Sangvinik a flegmatik Rovnováha mezi podmíněnými a nepodmíněnými reflexy Vytrvalost myšlení a citů, ovládání citových projevů rozumovou úvahou Rozlišení mezi flegmatiky a sangviniky je podle pohyblivosti nervových procesů (flegmatik – pomalý, těžkopádný, sangvinik – živý, neklidný) o Vzrušivý Cholerik 109
o
10.2.3.3
Slabý
Stálá převaha nepodmíněných reflexů a jejich slabá regulace Relativní převaha podkoří nad mozkovou kůrou, převaha emocí Melancholik Celková slabost kůry i podkoří Stálé ohrožení nervové soustavy vnějším nadlimitním útlumem
V. D. Nebylicyn
Dospěl k závěru že dosavadní psychofyzický model osobnosti, který se opírá o tradiční pojetí nervové soustavy nevysvětlil klíčové problémy spojené s temperamentem o Nezbytnost opírat se o existenci obecnějších vlastností této soustavy o Vlastnosti determinující individuálně příznačné zvláštnosti projevů, chování, v nejobecnějších rysech o Hypotéza: obecné vlastnosti nervové soustavy jsou podmíněny regulační součinností čelního laloku mlzkové kůry s níže ležícími útvary, hlavně s retikulární formací a s limbickým systémem Vymezil nejdůležitější komponenty temperamentu: o Emocionálnost (určena fungováním čelně-limbického systému, zvláštnosti vzniku a průběhu různých emocí a nálad) Citlivost (dostupnost dojmům), afektivní vnímavost Impulzivnost (rychlost s níž se emoce stává hnací silou činů) Emocionální stabilitu (rychlost, s níž proběhne změna z jednoho prožívání na druhé) o Obecnou psychickou aktivitu (činnost čelně-retikulární soustavy, tendence subjektu k sebevyjádření, temperamentová komponenta nejširšího významu) Stupně této aktivity (póly malátnost, liknavost lenost, inertnost až po nejvyšší stupně energičnosti, rozjařenosti) Zaměření, obsahová kvalita (úrovep realizace aktivnosti určená komplexem motivů a vztahů, intelektovými a charakterovými vlastnostmi) o Komponentu motorickou či pohybovou (přiřazuje k zaměření a obsahové kvalitě; spojení s funkcí pohybového a řečově-motorického aparátu, její oddělení od předchozí komponenty je dáno zvláštním významem motoriky jako prostředku aktualizace vnitřní dynamiky) Tyto komponenty temperamentu ho pomáhají odlišit od ostatních psychických útvarů osobnosti (zaměřenosti, charakteru a schopností) psychofyzické koncepce mají společné to, že konec konců temperament pojímají jako vrozenou dispoziční charakteristiku subjektu o úvahy o tom, zda je možné temperament považovat za jednu ze základních substruktur osobnosti nebo zda nejde o psychickou kvalitu spadající do rámce uvažování na obecnější úrovni subjektu
10.2.4
Povahové vlastnosti z hlediska typologie osobnosti
10.2.4.1
Typy osobnosti v systému Jungovy analytické psychologie
rozvíjí specifické učení o struktuře Já v jeho základních funkcích a zaměřenostech, z něhož pak vyvozuje základní temperamentové typy tohoto JÁ 110
čtyři základní funkce JÁ jsou: o čití (vědomé vnímání smyslovým aparátem, bez porozumění) o myšlení (rozumné hodnocení, odlišování pravdy a lži) o cit (citové hodnocení, nalézání dobra a zla) o intuice (nevědomé vnímání, bleskové porozumění) dvě výrazné formy zaměřenosti duševní enerine na úrovni vědomého o introverse zaměřenost duševní energie dovnitř abstrahované chování,tendence skrýt libido* před vnějškem *libido v pojetí Junga je nespecifická psychická energie o Extraverse Zaměřenost duševní energie ven, ve směru k objektům Spojením těchto dvou skupin kriterií vymezuje 8 globálních typů osobnosti: o Introvertně zaměřený Myšlenkový typ (racionalista, myšlenky jsou více než fakta) Citový typ (řídí se subjektivně založeným cítěním, své představy klade nad objektivní skutečnost) Počitkový typ (vysoká senzitivnost, intenzita subjektivní části na bezprostředním vnímání) Intuitivní typ (snílek, mystik či umělec, neexistuje pro něj realita, řídí se vnitřními originálními intuicemi) o Extravertně zaměřený Myšlenkový typ (vzor vědeckého myšlení naší doby, soudí o vnější skutečnosti na základě pojmů vyvozených z konkrétní reality) Citový typ (objektivní ohodnocení skutečnosti, brání se subjektivně založeným soudům) Počitkový typ (krajní realista, řídí se silou vnějších vlivů) Intuitivní typ (zaměření na plány a možnosti než na přítomnou realitu)
10.2.4.2
Eysenckovo psychometricky založené pojetí temperamentu
Psychometricky založená Přejímá Jungovo pojetí extroverse a navazuje i na Pavlovovu fyziologii, nebehavioristickou torii učení, Kretschmerovu typologii a přidává i vztah k Hippokratovým typům Přidává též zkušenosti s duševními poruchami z vlastní praxe Usiluje o podložení vytvořené koncepce faktorovou analýzou projevů a prožitků člověka Existence tří nezávislých temperamentových vlastností: o Bipolárně koncipovaná dimenze „introvertovanost-extravertovanost“ (nevymezuje ji jako Jung zaměřeností JÁ, ale způsoby chování) Introvert (sklon k introspekci a uzavřenosti, zdrženlivost, cítí se lépe mezi knihami než mezi lidmi, má rád klidný způsob života, rád předem plánuje, spolehlivost a stálost, kontroluje své city není agresivní, silně prožívá křivdy, spíše pesimista) Extrovert (sklon k bezstarostnosti, otevřenosti a družnosti, hodně povrchních přátelských vztahů, komunikativní a činorodý, optimista, lehkomyslný, má rád změny, nesnáší jednotvárnost, je pohotový, méně spolehlivý, obtížně zvládá city, je impulzivní) o Neuroticismus (charakterizovaný jako kontinuální škála) Od emocionální stability (citová stálost, dobrá integrovanost osobnosti ve smyslu dobré psychické odolnosti, houževnatosti a vytrvalosti) 111
Po výrazné projevy neuroticismu (špatn integrovanost osobnosti ve smyslu přecitlivělosti, citové nestálosti, nedostatku sebedůvěry, prožitků úzkosti a starostlivosti atd.) o Psychoticismus (založeno na Kretschmerově i Jungově pojetí přechodu temperamentových vlastností od normy k patologii; určité temperamentové typy předurčují sklon nositele k určitému druhu psychického narušení) tato škála připojena teprve dodatečně První dvě škály vytvářejí kombinací temperamentové charakteristiky osobnosti schodné s Galénovskými typy o Uvnitř základnícho temperamentového rozčlenění má jemnější diferenciaci chování (prožitků a projevů) osobnosti podle vzájemných relací v uvedených faktorech Vytvořil dotazník EPI (česky EOD – Eysenckův osobnostní dotazník) Přiřazení typů: o Introvertovaný, nestabilní – melancholik Náladový, úzkostný, rigidní, střízlivý, pesimista, nesociabilní, tichý o Introvertovaný, stabilní – flegmatik Pasivní, starostlivý, přemýšlivý, klidný, ovládající se, spolehlivý, chladný o Extravertovaný, nestabilní – cholerik Nedůtklivý, neklidný, agresivní, vznětlivý, vrtkavý, impulzivní, aktivní o Extravertovaný, stabilní – sangvinik Družný, soupeřivý, sdílný, nenucený, lehkomyslný, čilý, bezstarostný Psychoticismus měří míru (úrovep) psychopatologických projevů osobnosti (problémy a přizpůsobivost) o Vystupuje v rozdílných kvalitách utěch, kteří vykazují trend k emocionální labilitě o U labilních introvertů – osobnostní problémy, sklony k psychasteniím až schizofrenii o U labilních extrovertů – vztahové problémy, sklony k hysterii, sociopatii až afektivním psychózám Guilfordova matice primárních temperamentových faktorů Po vzoru Mendělejevovy periodické soustavy prvků se pokusil vytvořit systémy faktorů jednotlivých stránek osobnosti Kombinuje empirii s teoretickými úvahami, opírá se o přístupy W. S. Zimmermanna Dělí temperamentové dispozice dětí podle oblastí chování, které determinují: o Vztahující se k chování vůbec (v mnoha různých způsobech chování) o Determinující emocionální aspekty chování o Projevující se v sociálním chování Předpokládané dimenze pak dělí do subkategorií podle určitých společných znaků: o Zda vyjadřují pozitivní či negativní orientaci k subjektům činnosti o Zda podmipují větší či menší odezvu jedince na stimulaci o Zda se projevují aktivitou či pasivitou o Zda jde o činnost kontrolovanou či impulzivní o Zda je reakce determinovaná subjektem či objektem Jednotlivé dimenze: o Dimenze vyjadřující obecné temperamentové dispozice Sebedůvěra – pocity méněcennosti Bdělost – nevšímavost Pohotovost k udržování kontaktu s okolím Impulzivita – uvážlivost Sebeomezování – bezstarostnost Vážnost, svědomitost - lehkovážnost Objektivita – přecitlivělost
112
o
o
10.2.4.3
Přecitlivělý člověk má pocit že „je do něho vidět, bojí se pokořujících zážitků, je zaujatý sebou Dimenze vyjadřující emoční dispozice Veselost – deprese Tato deprese má ale jiný základ než deprese patologická Emoční nezralost – emoční zralost Nezralý člověk citově reaguje jako dítě, neovládá své citové projevy, podléhá snění, pověrám a je v zajetí magického myšlení Nervozita – klidnost Stabilita – cykloidnost Stabilita x kolísání nálad (veselá – smuná, hněv – apatie atd.) Nesmělost – vnitřní jistota Egocentrický postoj spojený se vztahovačností proti postoji objektivnímu a zachování klidu napříč situaci Dimenze vyjadřující sociální dispozice Ascendence (troufalost) – bojácnost Často se označuje jako dominance-submise, ale vhodnější termíny jsou troufalost - bojácnost Nemusí zahrnovat přání panovat nad druhými, nespíš hájit svá práva, iniciuje kontakt s vůdcem či mluvčím Družnost – soběstačnost Sociálně iniciativní – sociálně pasivní Přátelskost – hostilita Hostilní člověk se protiví kontrole, opovrhuje ostatními, je nevraživý, bývá snadno podrážděný Tolerance - kritičnost
Keirseyovo vymezení čtyř typů temperamentu
Přejímá schémata zakládající na Hippokratovi, Galenovi a Kretschmerovi Vytváří 16 typů temperamentu a osobnosti roztříděných do 4 základních typů (podle Kretschmera): o Schizotymní, hyperstenický o Schizotymní, anestetický o Cyklotymní, depresivní o Cyklotymní, hypomanický Typy temperamentu: o Umělecký (artisan) temperament Miluje zábavu, optimista, realista, troufalý a spontánní, vznětlivý, potřebuje vyvolávat senzace, cení si svobodu… Subtypy: Skladatelé, živnostníci, umělci a spekulanti o Opatrovnický (guardian) temperament Spolehlivost, prospěšnost a pracovitost, věrná partnerství, oddanost, obezřetnost a skromnost, spolehlivost a tradice, vyhledává jistotu Subtypy: inspektoři, prospektoři, dodavatelé a dozorci o Racionální (rational) temperament Pragmatický, skeptický, nezávislý, zaměřený na řešení problémů, důvtip, racionální partnerství, vyrovnaný, logik, prahne po výkonu Architekti, polní maršálové, vynálezci a duchovní vůdci o Idealistický (idealist) temperament 113
Nadšenec, věří svým intuicím, touha po romantice, sní o dosažení moudrosti, pyšní se svou láskyplností, dobrosrdečností, má tendenci dávat, věřit, intenzivní partnerství, podněcující vedení Léčitelé, poradci, závodníci a učitelé Florence Littauerová publikuje na internetu test, podle kterého se lze přiřadit k určitému typu temperamentu Všechny koncepce vyúsťují do profilů shodných s původní antickou typologií
10.2.5
Další teorie temperamentu
10.2.5.1
Temperament v pojetí Heymanse a Wiersmy
Koncepce jdoucí za rámec klasické typologie temperamentu o K nám se dostali zásluhou V. Smékala, který vyvinul TE-ZA-DO (temperamentně zaměřeného dotazníku) Holadští psychologové Základní dimenze modelu: o Emotivita Citová vzrušivost ve smyslu přístupnosti dojmům, častosti a uměřenosti, emoční lability či stability o Aktivita Síla vůle nebo volní vzrušivost (cílevědomost, organizovanost, záměrnost aktivit atd.) o primarita – sekundarita Rychlé pomíjení x dlouhé doznívání duševních dějů Osoby s primaritním účinkem žijí okamžikem, jsou impulzivní Sekundarita se projevuje pomalejším rozhodováním a jednáním, tíhnutím ke stálosti a introvertovanosti Smékal koncipuje svůj nástroj šířeji než původní autoři, kromě 3 základních dimenzí postihuje: o Další pomocné dimenze postihování temperamentu Šíře pole vědomí (bohatost psychických obsahů, které si v daný okamžik uvědomujeme) Polarita (tíhnutí k maskulinnímu či feminnimu temperamentu) o Čtyři dimenze zaměření Avidita (forma egocentrismu) Smyslové zaměření Citlivost Rozumové zaměření Kombinací 3 základních dimenzí vzniká na krajních pólech (průsečících krychle) jejich kontinua osm základních typů temperamentu (tato soustava navazuje na klasické vymezování temperamentu, ale současně jej rozšiřuje o nově koncipované a empiricky ověřené typy): o Apatik Nízká emotivita i aktivita, sekundarita Uzavřený, samotářský, věrný svým zvyklostem, nespolečenský, roztržitý a nepřesný, ale důvěrihodný a spolehlivý, působí těžkomyslně, váhavě a pohodlně, úzký okruh zájmů, často zachmuřený, konzervativní, chybí mu odvaha, nejraději má klid o Cholerik 114
o
o
o
o
o
o
10.2.5.2
Vysoká emotivita a aktivita, primarita Plný života a nadšení, impulzivní, energický, rázný, optimista, je schopen strhnout druhé, praktický a šikovný ale povrchní, někdy postrádá smysl pro míru a vkus, silné a měnlivé city, otevřený, nemá soudnost, má odpor ke spekulaci a hloubání, zaměřený na čin Sentimentální Vysoká emotivita a nízká aktivita, sekundarita Ctižádostivý ale zůstává jen u tužeb a přání, uzavřený, vážný, odstup od druhých, snadno zranitelný, bázlivý a úzkostlivý, často nespokojený sám se sebou, obrací se v představách k minulosti kterou si idelaizuje, sklony k sebeanaýze, drží se stranou, oddává se snění, vyhýbá se stykům s okolým, nerad se rozhoduje, málo pohotový, pochybuje, má raději jistotu a bezpečí soukromí Sangvinik Nízká emotivita a vysoká aktivita, primarita Sebejistý, živý, veselý, společenský, umí zacházet s lidmi, lehce se přenese přes nezdary, pohyblivý, impulzivní ale chybí mu prozíravost, bezstarostný, lehkomyslný a povrchní, slabé city, činorodý, praktický, živá fantazie, snadno proniká k jádru věci, přizpůsobivý, touží po společenském úspěchu Amorfní Nízká emotivita i aktivita, primarita Přizpůsobivý, poddajný, ochotný se nechat ovládat, afektovaný, často se nudí a tak vymýšlí co bykomu provedl, netečný k minulosti i budoucnosti, jde mu jen o rozptýlení, povrchní, snášenlivý až lhostejný, rád je obdivován, vyrovnané a veselé nálady, často je však samotář Pasionovaný (vášnivý) Vysoká emotivita a aktivita, sekundarita Ctižádostivý – uskutečpuje své úmysly, pomalu stoupající, stálé a silné afektivní city, energické chtění, city ovládá vůlí, pracuje rovnoměrně, soustředěně, vytrvale a samostatně, často je osamocený, uzavřený a nedůvěřivý, dobrý pozorovatel, dominantní, svědomitý, čestný, spolehlivý, heslo: povinnost především Nervní Vysoká emotivita a nízká aktivita, primarita Vznětlivý, sklony k odmlouvání a kritizování, nestálé a kolísající nálady, přecitlivělý, bujná fantazie, často podléhá idealizaci představ, rychle vzplane pro novou věc ale brzy se odvrátí k jiné, nerozhodný, nevyrovnaný a neklidný, nestálý, musí být povzbuzován k činnosti, záliba v neobvyklých a tajemných věcech Flegmatik nízká emotivita a vysoká aktivita, sekundarita chladný a střízlivý, vyrovnaný, ovládá city, činorodý, dovede setrvat u práce, uskutečpuje vytčené ideály i přes překážky, rozvážný, trpělivý, objektivní, přesný se smyslem pro humor, systematický a metodicky přsmý, pomalý, záliba v abstraktních systémech a přesném definování pojmů, zásada dodržovat pravidla a řídit se principy
Teorie vrozených temperamentových bloků osobnosti
A. Thomas, S. Chess a H. Birch 115
Devět vrozených temperamentových stavebních bloků, jejichž obsahovou konkretizací se postupně utváří a rozvíjí osobnost: o Úrovep a rozsah motorické aktivity o Rytmus a pravidelnost funkcí o Přijetí nebo vyhýbání se novým osobám či objektům o Adaptabilita na změny prostředí o Práh či vnímavost na podněty o Intenzita či energetická úrovep odezvy o Obecná nálada či dispozice o Rozptýlitelnost o Rozpětí pozornosti a vytrvalosti Učiněné vývody o vztahu těchto vrozených bloků k rozvíjení povahových vlastností dítěte od narození: o Vedené vrozené charakteristiky ovlivpují způsoby chování jedince hned po narození o To má zpětné důsledky pro vztah referenčních osob k dítěti o Které na chování dospělých reaguje posílením příslušných schémat chování (-> spirálovité podmipování dalšího cyklu aktivit dítěte vůči prostředí) Pro optimální vývoj osobnosti je tedy třeba od ranného věku přihlížet ke komplementaritě temperamentu a výchovných podnětů Rozlišil jako důsledek tři typy temperamentových projevů dítěte: o Typ vyrovnaného dítěte Pozitivně laděné, pravidelný bioritmus, mírná intenzita reakcí, přizpůsobivost, dobrá nálada, dobře spí -> bezproblémové děti Asi 40% o Typ problematického dítěte Záporné citové ladění, nepravidelný rytmus fyziologických funkcí, intenzivní reakce na podněty, pomalé přizpůsobování, rozmrzelé, neutišitelné, asi 10% o Typ pasivního dítěte Apatie, nízká úrovep aktivity, mírně mrzuté ale bez výkyvů, sklon k pravidelnosti ale potřebují pomalé přizpůsobování změně Námitky k modelu: o Temperamentové bloky nebyly ověřeny faktorováním o Neexistuje důkaz, že popsané stavební bloky jsou skutečně vrozené Jejich přístup se ukázal dobrý hlavně v klinické praxi (temperament jako kombinace vrozeného s interakcemi dítěte hned po narození)
10.2.5.3
Pojetí bazální struktury psychické autoregulace
Předešlé modely temperamentu vycházejí z jeho pojímání v rovině biologicky determinované organizace psychiky Tento přístup vymezuje způsoby, jimiž se integruje dynamická autoregulace interakčních aktivit osobnosti, do struktury její bazální psychické autoregulace o Bazální psychická autoregulace = integrovaná slitina vrozených a osvojených strategií, jimiž se subjekt v procesu své reálné životní praxe dynamicky vyrovnává s různorodými variantami situačních komplexů o Závisí na ní, které životní podmínky, okolnosti, kontexty či nároky jsou pro daného jedince otpimální a které ne Tyto struktury se týkají bazálních způsobů a procesů vnitřního nabuzování a vnějších projevů, které jsou danému jedinci vlastní 116
Promítají se i do motivační struktury a schopností člověka integrovaně jednat Pro vymezení těchto povahových rysů, daných specifickou strukturou psychické autoregulace není užit pojem „temperament“ kvůli přistupu odborné i laické veřejnosti k jeho užívání Povahové vlastnosti jako vnitřně specificky strukturovaný komplex čtyř prakticky neávislých komponent (kognitivní, emocionální, regulační a adjustační) Do každé komponenty se promítají faktory vyššího řádu, ve dvou nezávislých a kvalitativně odlišných aspektech: o Psychická (vnitřní) sponteneita (vzrušivost, rychlost) o Motorická (vnější) hybnost a interakční reaktivita Základní komponenty: o Kognitivní variabilnost Vysoká variabilita je typická tendencí ke změně, tíhnutím k vysoké kvantitě, dynamice a proměnlivosti Invariabilita je tíhnutí ke stabilnímu prostředí o Emocionální variabilnost Týká se prožívání interakcí s prostředím a situačních změn Variabilita: výrazná emocionální vzrušivost, citlivost, snadné nabuzování, proměnlivost, rychlá vzplanutí emocí Invariabilita: emocionální stbilita, citová stálost, nízká citlivost, snížená emotivita (až emocionální chudost až emocionální chlad) o Regulační variabilnost Týká se mechanismů, forem a způsobů spouštění a ovládání regulujících či usměrpujících funkcí konativní modality, kvality autoregulace, citové orientovanosti jednání a zachování se Vyriabilita: nízké sebeovládání, bezprostřední a zkratkovitou odezvou na podnty bez zvažování možných důsledků Invariabilita: interakční rigidita, tendence soustavně při rozhodování sledovat možné důsledky o Adjustační variabilnost Týká se vpravování nových podmínek a okolností života a činnosti Variabilita: tendence odpovídat na působíví situační proměnné pohotovým přizpůsobováním Invariabilita:navzdory tllakům a interakčním nezdarům se jedinec stále drží přijatých, zvolených či osvojených přístupů, činností a schématu chování To, v jakých relacích u člověka uvedené komponenty vystupují a integrálně se sjednocují, rozhoduje o kvalitativních rysech bazální úrovně dynamiky psychické integrovanosti jeho osobnosti Jeden z možných způsobů uspořádání do systémů – výchozím aspektem je vztah mezi emocionální a regulační komponentou, vertikální členění je pak úrovep adjustability o Vysoká adjustabilita Vysoká kognitivní variabilnost Adjustativní (klidný - nízká emocionalita i regulace) Hybný (vzrušivý - vysoká emocionalita a nízká regulace) Předvídavý (prožitkový - vysoká emocionalita a nízká regulace) improvizující (reaktivní - nízká emocionalita a vysoká regulace) Nízká kognitivní variabilnost Odolný (klidný - nízká emocionalita i regulace) Bezprostřední (vzrušivý - vysoká emocionalita a nízká regulace) Obezřetný (prožitkový - vysoká emocionalita a nízká regulace) pragmatický (reaktivní - nízká emocionalita a vysoká regulace) o Nízká adjustabilita 117
Vysoká kognitivní variabilnost Cílesměrný (klidný - nízká emocionalita i regulace) Vznětlivý (vzrušivý - vysoká emocionalita a nízká regulace) Úzkostný (prožitkový - vysoká emocionalita a nízká regulace) sebeprosazující (reaktivní - nízká emocionalita a vysoká regulace) Nízká kognitivní variabilnost Frigidní (klidný - nízká emocionalita i regulace) Iregulovaný (vzrušivý - vysoká emocionalita a nízká regulace) Depresivní (prožitkový - vysoká emocionalita a nízká regulace) invariabilní (reaktivní - nízká emocionalita a vysoká regulace) k pojetí základních variant struktury bazální psychické autoregulace osobnosti a k jejich interpretaci je třeba zdůraznit: o označení jednotlivých variant je vyvozeno z empirických zkušeností o je možné přistoupit i k jinému principu rozčlenění, ale hlavně je třeba plasticky hodnotit a postihovat průnikové souvislosti lze tedy analyzovat a hodnotit souvislosti „napříč“ předložené klasifikace o uvedené příklady zdůrazpují nezbytnost plastického pohledu na předpoklady a podmínky přelévání mezi variantami, pochopení možných změn pod vlivem záměrného či živelného působení podmínek, situací a stimulací na subjekt o výzkumy prokázaly, že podstatnou roli v projevech této osobnostní struktury hraje věk směrem k mladším věkovým obdobím narůstá vzrušivost, výraznost tíhnutí k hybnému osobnostnímu profilu s tendencí k bezprostředním situačním odezvám ve směru k vyšším věkovým kategoriím naopak sklon k obezřetnosti a menší psychické a interakční hybnosti
118
11
SCHOPNOSTI
Obsah 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Vymezování schopností Podstata schopností Vztah vrozeného a získaného Vlohy, nadání a talent Základní teorie schopností Obecné a speciální schopnosti
11.1
Vymezování schopností Patří do systému determinant a regulačních procesů o Vedle vloh, nadání, inteligence, poznávacích vlastností, tvořivosti, kognitivních či akčních stylů Osobnostní vlastnosti či předpoklady pro osvojování si a dosažení určitých úrovní činnosti o Širší pojetí – potenciální předpoklady pro realizování těch kterých aktivit o Užší pojetí – příznačně rozvinuté vlastnosti osobnosti (možnosti a meze jedince) Říčan – schopnosti jako meze či „osobní strop“ výkonnosti jedince v určitém druhu činnosti o Právě dosažitelná úrovep výkonu (ability) o Úrovep výkonu, jaké vůbec někdy může v požadované činnosti dosáhnout, bude-li mít příznivé podmínky pro učení v tomto směru (aplitude) Psychologie osobnosti se snaží o analýzu jejich dispozičních podmínek Dovednosti – konkrétní schopnosti spjaté s určitou činností Schopnosti – obecnější, k praktickým činnostem mají vztah zprostředkovaný dovednostmi na vývoji schopností se podílí jak dědičnost tak výchova (tedy vnitřní i vnější vlivy)
Další předpoklady a součásti schopností znalosti (rozsáhlejší soustavy poznaných vztahů v určitém oboru činnosti) a vědomostí (jednotlivé vztahy) zkušenosti sociální vztahy a vlivy prostředí duševní funkce (vnímání, paměť, myšlení, pozornost) Dělení schopností praktické (projevující se jako dovednosti zacházet s konkrétními podněty) sociální (projevujícíse v dovednosti chápat lidi a vyjít s nimi)
11.1.1
Schopnosti a dovednosti
Dovednosti o bezprostředně spjaté s konkrétními činnostmi o úrovep osvojení si určitého stupně dokonalosti při realizaci opakujících se prvků či dílčích součástí opakující se činnosti v osvojené podobě, struktuře a kvalitě vytváření a upevnění činnostních automatismů vytváření systému znalostí a dovedností, návyků a zvyků 119
-> osvobození myšlenkových aktivit pro řešení nestereotypních aspektů interakce
Schopnosti o obecnější potence k osvojení si a realizaci určité kvality výkonu, typů či struktur činnosti o projevují se v kvalitě a kvantitě podávaného výkonu Schopnosti jsou základem pro utváření dovedností a návyků <-> dovednosti a návyky usnadpují rozvíjení schopností o Rozvíjení sumy poznatků o Rozvíjení metod operování s poznatky
Měření schopností Schopnosti lze měřit pouze skrze dovednosti – výkon Měřením výkonu neměříme přímo schopnosti o Promítají se sem i zkušenosti a situační faktory o Nejobtížnější je rozlišit na kolik je kvalita výkonu utvářena schopnostmi a nakolik osvojenými dovednostmi, znalostmi a zkušenostmi => důsledná operacionalizace schopnostních proměnných a volba metod a nástrojů měření
11.1.2
Primární schopnosti
L. Thurston V - slovní porozumění - schopnost chápat význam slov (tzv. verbální faktor); W - slovní plynulost - schopnost rychle nalézat vhodná slova (tzv. faktor verbální produktivity); N - zacházení s čísly - schopnost provádět jednoduché početní úkony (tzv. početní faktor); S - prostorová představivost - schopnost rozpoznávat prostorové útvary a v představách s nimi operovat (tzv. prostorový faktor); M - paměť - schopnost uchovat a přesně vybavovat dřívější podnětové útvary, především slovní (tzv. pamětní faktor); P - pohotovost vnímání - schopnost rychle postihovat podrobnosti vnímaných předmětů, především zrakem (tzv. percepční faktor); R - usuzování - schopnost nacházet pravidla pro řešení složitých úloh (tzv. indukční faktor). Sekundární schopnosti – všechny schopnosti vyvinuté na základě primárních schopností
11.2
Podstata schopností
Můžeme chápat jako Komplex psychických vlastností (díky kterým může člověk zvládnout určité činnosti) Individuálně psychické zvláštnosti (předpoklad pro snadné osvojování dovedností) Potence člověka (možnost člověka úspěšně se realizovat a dostát nárokům)
Schopnost je vždy schopností k něčemu (k realizaci určitých aktivit atd.) Zajímá nás to, co nám umožpuje předvídat úspěch či selhání jedince v konkrétní činnosi
Nároky životních situací na schopnosti požadavky na výkonnost – rozsah, povaha a kvalita tělesných a duševních sil problémové situace – zkušenosti, schopnosti, adaptabilita, kreativita 120
překážky – cílově orientované činnosti konfliktové situace – ambivalentní obsah a struktura motivací stresové situace – zaměřenost na realizaci kvalitního výkonu
klíčové komponenty, vcházející jako základní vlastnosti do subjektivní struktury schopností vhled do podstaty a povahy problémových situací psychická odolnost adaptabilita a adjustabilita (psychická flexibilita) schopnost osvojovat si nové poznatky, učit se schopnost účinně regulovat své vnitřní a vnější aktivity sociální empatie a komunikativnost schopnost je vždy schopností k něčemu a je vázána na: o povahu a podstatu nároků na subjekt o přístup osobnosti k těmto nárokům
11.3
Vztah vrozeného a získaného Rozlišujeme vlohy a schopnosti Vlohy o Druhově i individuálně příznačné zvlášnosti receptorů a všech integrujících etáží mozku o geneticky podmíněné, dědičné a zárovep ovlivněné i prenatálním vývojem Schopnosti o Vznikají na základě (bázi) vloh o Jejich rozvoj nebo naopak potlačení rozvoje ovlivpuje prostředí
11.4
Vlohy, nadání a talent
11.4.1
Vlohy
Vrozené vlastnosti nervové soustavy o Podstatou je fakt, že určité části nervové soustavy mohou pracovat lépe než jiné o Při nedostatku jistých vloh se snižuje rozvoj a projevy schopností, do kterých mají jako organická součást vstupovat Vlohy jsou rámcem možností, ve kterém se mohou rozvíjet ty které schopnosti o Nádoba, která může a nemusí být úplně naplněna a to různým obsahem o Nakolik se schopnosti rozvinou záleží jen na vnějších podmínkách Skupiny vloh o Vlohy pro abstrakci či symbolizaci o Vlohy senzorické (diferencující se podle dominantního analyzátoru) o Vlohy motorické o Vlohy pro sociální podněty a obsahy
Vlohy a schopnosti Každá schopnost se zakládá na větším souboru vloh Tatáž vloha může tvořit základ pro vývoj více schopností Každá vloha v kombinaci s jinými může ovlivpovat úspěšnost v dimetrálně rozdílných činnostech 121
Meze dané vlohami jsou u většiny osob širší, než jsou realizované, naplněné schopnosti Kombinace vloh předem neurčuje, jaké schopnosti se na jejich bázi vytvoří o Ke specializaci dochází až konfrontací jedince s prostředím
11.4.2
11.5
Nadání a talent
Speciální schopnosti o Zdroj individuálních rozdílů v úrovni dovedností o Nedokážeme ale efektivně rozlišit jednotlivé druhy ani určit jejich podstatu o Složité struktury dispozic, limitované vlohami a utvářené prostředím o Matematické, lingvistické, hudební, výtvarné, literární, dramatické a pohybové o Někdy i organizační, technické a manuální o Vkus Zvláštní schopnost, projevující se zvýšenou ciltivostí k vnímání krásy nadání o Označení vyšší úrovně schopností předurčující k úspěchu o Soubor vloh příznivých pro rozvoj schopností člověka realizovat určité druhy činností na kvalitativně vyšší úrovni než srovnatelná širší populace o Většinou se projevuje už od dětství, většina vysoce nadaných jedinců Začíná velmi brzy chodit, mluvit, používá diferencovanější jazyk Často si píší deník, mají bystrý postřeh Brzy kladou otázky, komentují, zpochybpují autority Brzy volí raději společensky přijatelné způsoby chování než otevřenou agresi Bývají iniciátory her a jiných činností ve skupině, jsou samostatnější Mají mimořádný zájem o knihy a jiné zdroje informací Jejich den bývá bohatě naplněný, filozofují a rádi debatují s dospělými Rádi soutěží, hrají logické hry a dokonce i vymýšlejí složitější pravidla Mají těžkosti v hledání rovnocenného soupeře Nudí je běžné činnosti Mají vyvinutý smysl pro humor a holdují koníčkům o Obecná typologie nadaných jedinců Úspěšní – obecně uznávaní Nepřizpůsobiví – adaptační problémy, nerovnoměrný osobnostní vývoj Předčasně nadaní – překvapují okolí již ve školním věku Později zrající – projevují se až v dospělosti Se skrytým nadáním – často se projeví až náhodně Talent o rozvíjí se na bázi nadání o Spojení mimořádného nadání s mimořádně dobrými podmínkami k jeho rozvoji Genialita = mimořádné nadání
Základní teorie schopností
Hledání klíčové struktury schopností jako vlastnosti Tendence zúžení schopností na nejobecnější schopnost (G-Faktor) o Inteligence – globální schopnost tvořivě myslet a účelně se vyrovnávat s prostředím Tendence pojmout do rámce výkladu schopností celou osobnost Výchozí (koncepční) přístupy vymezování schopností jako vlastností či rysů osobnosti
122
11.6
Teorie vycházející z pojímání osobnosti v kategorii přizpůsobivosti (schopnost adaptovat se podmínkám existence) o W. Stern – schopnosti jsou tím vyšší, čím lépe je člověk schopen zorganizovat dosavadní repertoár chování tak, aby byl v nové situaci schopen adekvátně reagovat o termíny erudice (zásoba zkušeností získaná výchovou) schopnost (vrozený předpoklad projevující se schopností těžit z nové situace, zařadit do svého chování nové prvky a aplikovat je na další situace) Teorie, které pojímají obecné schopnosti jako dispozice abstraktně myslet o Schopnost užívat pojmy, symboly a vyšší ideační procesy o Kombinační a rekombinační schopnost o Schopnost přenosu principu řešení z jedné situace na druhou Důraz na vhled jako podstatu schopností o Lindworský Vhled – schopnost nacházet v podnětových situacích smysl a význam Schopnost najít podstatný obsah v tom čím se zabýváme Schopnost postihnout všech prvků nějaké třídy jevů a uvést je do systému nalezením vhodného organizačního principu Teorie, zdůrazpující schopnost učit se, osvojovat si novou zkušenost
Obecné a speciální schopnosti Obecné schopnosti o Schopnosti, které potřebujeme při výkonu téměř všech činností o G-Faktor – Charles Spearman o Progresivní martice – John Carlyle Raven o Inteligence Lze ji chápat jako systém řady dílčích schopností, které se vzájemně podmipují a doplpují Speciální schopnosti o Uplatpují se jen ve specifických druzích činnosti člověka a podmipují jeho výkon o Schopnosti, „bez kterých se obejdeme“ o „hudební sluch“, schopnosti v psaní na stroji, herecké schopnosti, pohybové schopnosti a další specifické činnosti o -> nadání -> talent
123
12
PROBLEMATIKA INTELIGENCE A TVOŘIVOSTI
OBSAH 1. Inteligence 2. Tvořivost 3. Kognitivní styly
12.1
Inteligence Lze ji chápat jako obecnou schopnost Jedna z definic „Inteligence je to, co měří inteligenční testy.“
Spearmanova teorie dvou faktorů – G a S G – obecný faktor inteligence (odlišuje rozdíly mezi lidmi) S – specifické schopnosti (základ speciálního nadání) Thorndike – mnohofaktorová teorie vzorků teoretická (abstraktní) inteligence praktická (konkrétní) inteligence sociální inteligence inteligence jako funkce integrovaného spojení několika základních schopností – Amthauer, Hrabal Meiliho 5 typů intelektu logicko - formální obrazově - konkrétní analyticko - receptivní kombinatoricko - tvůrčí rovnoměrně rozvinutý Guilford – nejkomplexnější pohled – 120 kvádrů základní intelektové operace (procesy) - operations o poznávání o paměť o konvergentní myšlení o divergentní myšlení o hodnocení základní obsahy, materiály, se kterými intelekt operuje - conten o konkrétní materiál o symbolický materiál o sémantický materiál o materiál chování o auditorní materiál produkty, výsledky intelektových operací s materiály operace - products o jedinečné o třídy o systémy 124
o o o
transformace implikace vztahové myšlení
netradiční vymezování intelektových předpokladů praktická (manipulační, operativní) inteligence kreativita, tvořivá inteligence sociální inteligence emocionální inteligence o Goleman sebevědomí organizaci vlastního života motivování sebe sama k řešení úkolů empatie angažovaný kontakt s druhými lidmi schopnost řešit problémové situace (podle Thomsona vždy komplexním procesem o následujících fázích) o identifikace problému o explorace oblasti, v níž problém vzniká a existuje o sestrojení plánu k reorganizaci situace či vlastního chování o realizace přijatého rozhodnutí a kontrola účinnosti o emocionální inteligence – Goleman (pět schopností) vrozené a osvojené v intelektových schopnostech Galton – vrozenost intelektových schopností Odin – vnější vlivy na intelektové schopnosti Stern – konvergence vnitřních a vnějších vývojových podmínek Kovalev – vrozené a zděděné předpoklady jsou otevřenými možnostmi, jejichž konkretizace je výsledkem socializace a výchovy Cattell – 2 faktory inteligence: fluidní – přizpůsobení se novým podmínkám a situacím, je determinována převážně geneticky krystalická – řešení úkolů vyžadujících určité dovednosti a využívající minulou zkušenost, závisí především na vlivech prostředí míra a kvalita intelektové vybavenosti závisí na 125
o obsahu intelektové výbavy o metodě myšlení kvalita projeveného stupně či úrovně inteligence je determinována o biologickými předpoklady o životními kontexty v testech nezjišťujeme pouze vrozenou potenci, ale i úrovep její transformace do osvojené obecné schopnosti operovat se svým intelektovým potenciálem
12.2
Tvořivost Nalézání takových řešení problému, která jsou nejen správná ve smyslu úlohy, ale zárovep se vyznačují novostí a nezvyklostí Zahrnují tedy divergentní řešení problémů o Na rozdíl od inteligence, jejíž produktem je hlavně konvergentní řešení problémů a úloh s jediným správným řešením Statistické vymezení originality (původnosti) – četností výskytu daného řešení ve vzorku osob Tvořivé řešení musí o Zahrnovat původnost (originalitu) o Být správná (kladně hodnocená společensky sdíleným pojímáním skutečnosti) Tvůrčí schopnosti se mohou projevovat v úkolech jako o najít řešení technického problému obvyklými způsoby neřešitelného o najít co největší počet neobvyklých, avšak účelných použití známého předmětu o najít co největší počet předmětů, které může předkreslený vzorec geometrických tvarů představovat tvořivost je složkou celého životního stylu člověka činitelé tvořivé schopnosti o vnitřní inteligence otevřenost nové zkušenosti iniciativa ve vytváření řádu pružnost způsobů chování o vnější snaha se odlišovat (opak tlaku ke konformitě a odmítání odlišnosti) odvrácení se od kulturních stereotypů výchovné přístupy (zvláště liberální, případně demokratický)
12.2.1
Stupně kreativity
Podle Flanagana Produktivita – kvantita idejí Kreativita – kvalita idejí, novum Ingenuita – objevování problémů a jejich invenční překvapivé řešení Obdobně uvádí stupně tvořivosti Maňák Tvořivost expresivní (spontánní) – živelné produkty vznikající z náhlého vnuknutí, ze silného nutkání
126
Inovativní – inovace, obnovení, novinka ve vztahu k běžnému úzu, záměrné úsilí vykonat něco netradičního Inventivní – vysoká originalita, objektivně uznávaný přínos, zcela nové řešení Emergentní – projev génia
12.2.2
Klasifikace vzniklého produktu
Imitace Přizpůsobení stávajícího řešení odlišným podmínkám Zdokonalení určitého řešení - na problém je aplikován upravený nebo zcela originální postup řešení
Bakalář a Erazím Objev – nejvyšší stupep – základní vědecké poznání Vynález – aplikace vědy nebo tvořivé inženýrské práce Pedagogický vynález – řešení objektivně známé, je ovšem nové ze subjektivního hlediska řešitele (tvůrčí produkt s didaktickým významem) Nekonvenční řešení – nové některé postupy a podmínky, nejde ale o vynález
12.2.3
Strukturní složky tvořivosti (divergentního myšlení) Guilford
Fluence (plynulost) – plynulost toku nápadů Flexibilita (pružnost) – pružnost myšlení Originalita (původnost) Senzitivita (citlivost) - citlivost na problémy Redefinování (nová interpretace) - změna významu či reorganizace informací, po-užití starých poznatků novým způsobem Elaborace (propracování) - schopnost najít, doplnit, vypracovat funkční detaily při řešení problému, jejichž spojením se vytvoří kompletní řešení
Další složky tvořivosti Imaginace Intuice Představivost Fantazie
12.2.4
Vlastnosti a rysy tvořivé osobnosti
vnímání a asociace tvořivé osoby směřují k menší všeobecnosti a typičnosti projevuje zájem o formu a eleganci, není svázána přesností a pečlivostí je intuitivní a emfatická, psychicky náladová, má zájem o lidské jednání je otevřená, vnímavá, nachází zalíbení v nových přístupech je esteticky, emocionálně a sociálně senzitivní využívá vlastní představivosti a fantazie překračuje hranice konvencí a je málo konformní nebo vůbec (nejde s dobou) 127
12.3
je zvídavá a snadno se nechává inspirovat okolím má široké zájmy je hravá, často využívá například přirovnávání a srovnávání
! Kognitivní styly
Kognitivní styly odlišnosti ve způsobu poznávání, tj. ve výběru, vnímání, klasifikaci, selekci, ukládání a kódování přijímaných informací dispoziční základ, nejde o dispozice v pravém slova smyslu, spíše se jedná o druhy dynamismů ovlivpují organizaci zpracování informací osobností Zdrojem konceptualizace kognitivních stylů: Kretschmerovo odlišení typů myšlení pyknika a asthenika Jung - způsob myšlení extraverta a introverta psychoanalýzy - převažující typ odporu (obrany) u pacienta způsoby interpretace výkonů v projekčních a performačních testech kognitivní styly závislosti - nezávislosti na poli (Witkin) reflexívnost - impulzivita ( Kagan) vyostřování - uhlazování (Klein) konvergentní - divergentní (Hudson) tvořivý - netvořivý styl (Cropley) - 4 póly dimenzí vizualizátor - verbalizátor (Richardson) percepční - intuitivní (Jung) kognitivní komplexita - simplicita (Tripodi, Bieri) globální - detailní (Meil) chaotický – systematický
128
13
MOTIVAČNÍ SYSTÉMY A TENDENCE OSOBNOSTI
OBSAH 1. Motivační systémy 2. Základní teorie motivace
13.1
Motivační systémy Základní otázky o Co daný jedinec chce o Proč to daný jedinec chce o Proč je jedinec aktivní a proč právě tímto směrem Motiv = pohnutka, motivace = soustava pohnutek Pohnutky jsou slitiny vrozených a získaných charakteristik zaměřenosti osobnosti, které se působením incentiv projevují v aktualizovaných činnostech o Organické pohnutky o Specificky lidské pohnutky Motivační vlastnost = zobecnění a zpevnění pohnutek
13.1.1
Motiv
Činitel, který vybuzuje (energetizuje“ chování a zárovep jej řídí Vnitřní hybná síla jednání a chování To, co člověka podnítí k tělesné či psychické aktivitě Motivem je každé specifické snažení dosáhnout určitého cíle bez ohledu na to, jak bylo vyvoláno Vždy se spojují do širších komplexů Působení motivů na člověka je závislé na jeho osobnosti a situaci Pro každou osobu je charakteristický určitý, relativně stálý soubor klíčových motivů a cílů, který nám umožpuje předvídat jejich chování a je základem životního stylu Motivy jsou hierarchicky uspořádány o Vyšší motivy (aspirace) se objevují až po realizaci nižších motivů
Dělení motivů Vrozené – získané Vědomé – nevědomé Potřeby – postoje – hodnoty Impulsy (vycházejí zevnitř, např. hlad) – incentivy (vycházejí z okolí, např. úkol, který je třeba splnit) Individuum a motivace Reaktivní individuum – jedinec odpovídá na určité požadavky okolí Aktivní individuum – motivy vycházejí zevnitř, snažíme se je aktivně zvládnout Člověk má vždy určitou míru aktivity o Aktivační kontinuum smrt – život
129
o
13.1.1.1
Motivace
Označení všech podmínek, které determinují lidskou aktivitu Proces vyvolávání a udržování aktivity a současně regulování způsobu aktivity Všechny pochody a stavy, které se označují jako potřeby, snažení, žádosti, tenze a cíle Činnost člověka je v každé chvíli výběrová (nesmíme se snažit pochopit chování druhého podle sebe) Hypotetické hybné síly v duševním životě, ktré vzbuzují zvlášť zaměřenou činnost jedince (snažení, tíhnutí člověka k činům) různé intenzity, obsahu a cíle Madsenovo vektorové pojetí – nemotivované chování jsou takové projevy jedince, které lze vysvětlit pouhým působením vnějšího podnětu na jednoduchou nervovou strukturu K realizaci motivovaného chování jsou nezbytné vnitřní motivační dispozice a podněty, které danou dispozici aktualizují
13.1.2.1
Získané motivy
Naučené odpovědi Motivy se mohou stát i emoce o Příjemnost či nepříjemnost a její očekávání mohu subjektivně prožívat jako motiv, ale ne vždy jsme jím vedeni o Emoce jsou ale většinou pouze doprovodnými jevy aktivity, která je motivována jinak Např. strach o Vrozená reakce na ohrožení o Naučená reake na původně neohrožující situace (může být anticipován)
13.1.2
Vrozené motivy - instinkty
Instinktivní chování je takové, v němž rozhodující úlohu hrají vrozené struktury U jedinců téhož druhu stejné a stálé, skládající se z více či méně komplikovaných činností Slouží cílům, potřebným pro organismus Vrozený biologický proces (impuls či puzení)
13.1.1.2
Aktivita je inherentní znak každého organismu (člověk jedná aktivně i tehdy, když není deprivován)
Dynamika motivace
Motivovanost vyplývá ze vztahu člověka a okolí Motivace je v podobě snah prožívána jako o Požadavek určitého dění o Změna výchozího stavu o Síla k uskutečnění určitého cílového stavu Člověk vnímá sám sebe jako aktivního činitele Čím je motivovanost silnější, tím více úsilí člověk vynakládá Dosažená úrovep výkonu je výslednicí o Intenzity vybuzené motivace o Složitosti (náročnosti výkonu) Yakes, Dodson – optimum motivovanosti je o u jednodušších činností na vyšší úrovni intenzity
130
o u složitějších činností na nižší úrovni intenzity Arnoldová o Motiv je vždy subjektivní o Organismus je svou podstatou aktivní o Teorie motivace nemusí vysvětlovat, proč živá bytost jedná, musí však vysvětlit proč jedná právě daným způsobem Působení motivu zesiluje určité chování a usměrpuje jeho průběh S rostoucí velikostí potřeby (odchylky od žádoucího stavu) klesá velikost pobídky (podnětu, situace) potřebná pro vyvolání motivu
Hypotézy pro výklad motivační dynamiky Homeostatická (Cannon) Pobídková (Atkinson) – motivace přichází z venčí Poznávací (Woodworth) – poznávací děje mají motivační účinky Humanistické (Maslow) – motivace nedostatková (růstová) Madsen - Spojení tří hypotéz Homeostatický model (hypothalamus) – motivem je hlad, žízep, dýchání, vyměšování, spánek, sex apod. Pobídkový model (limbická soustava) – strach, agrese, potřeba sdružování, výkonnost, moc Poznávací model (mozková kůra) – zvědavost, odstrapování poznávacího nesouladu PŘEDMĚTNÁ STRÁNKA MOTIVACE – CÍLE, ASPIRAČNÍ ÚROVEŇ Cíle jsou organizujícími prvky lidské motivace po stránce obsahového zaměření o Jasná představa, obrazový obsah, předjímání uspokojení Cíl motivované činnosti – představa objektivního stavu světa, který dosažení prožitkového optima umožní Cíle si člověk volí a vytváří na základě vlastních nebo zprostředkovaných zkušeností s uspokojováním motivů Aspirace o Volba cílů s ohledem na uspokojení a míry naděje na dosažení o Stupep objektivní náročnosti, kterou představuje jedincem zvolený cíl z hlediska svého dosažení o Závisí na bezprostřední úspěšnosti nebo neúspěšnosti v předchozích pokusech na osobnostních vlastnostech sebepojetí (sebehodnocení) o Lewin – vyvozuje stanovení vlastních aspirací ze dvou druhů motivace touha po úspěchu snaha vyhnout se neúspěchu HÉDONICKÁ STRÁNKA MOTIVACE – POCITY A EMOCE tělesné pocity o libost – nelibost, slast – bolest o vztah slast – bolest s prospěšností, spolehlivý za normálních okolností, v dnešní civilizaci někdy selhává (např. bolest při lékařském ošetření, slast vyvolaná jedy) emoce (city) o hédonické prožitky jsou orientačními a dynamickými spojnicemi mezi podněty a motivačními stavy o kvalita a intenzita je zčásti dána temperamentem o slouží jako základní poznávací osnova a podstatná složka motivace o u emocí hodnotíme 131
13.1.2.2
hédonickou kvalitu, intenzitu, časový průběh, intencionalitu (vztaženost k předmětu) zesilující (stenické) – zeslabující (astenické) povrchní – hluboké rozdělení podle obsahu – strach, hněv, náklonnost, úzkost, smutek, radost
Struktura motivace
Stálé vzorce svědčící pro existenci motivačních dispozic
Jednotlivé motivy Prvotní (vrozené, pud – potřeba) – druhotné (odvozené) o Madsen Primární motivy (hlad, žízep, sex, odpočinek atd.) Afektivní motivy (potřeba bezpečí, agrese) Sekundární motivy (sociální kontakt, moc, vlastnictví) Jednotlivé postoje Pohotovost reagovat určitým způsobem na určitý podnět Jeden postoj je zpravidla sycen více motivy Postoje slouží člověku k uspořádání prožívaného světa Jednotlivé kultury a skupiny vštěpují svým členům určitý soubor postojů jako základní Dělení postojů o Zájmy Postoje, jejichž předmětem je určitá činnost Stavěl – poznávací, estetické, sociální, přírodní, obchodní, technické, rukodělně materiálové, výtvarné, sportovní zájmy o Hodnoty Nejobecnější postoje, hodnotové orientace Nejvyšší abstrakce konkrétních postojů Různé osobnostní typologie založené na hodnotách Znaky postoje o Obecnost (šíre) o Závažnost (intenzita obsažených motivů) Jednotlivé motivační vlastnosti (sklony) Obecnější než postoje Některá teoretická pojetí vývoje osobnosti umisťují vznik motivačních vlastnosti v čase do vývojového období (např. Freud – orální, anální, falické stadium atd.) Teorie chování odvozují osobnostní sklony jako zobecnění úspěšných odezev v situacích daného druhu
13.2
Základní teorie motivace Psychoanalytický přístup – pud Eros a pud Thanatos jako motivy Gestaltistický přístup – pregnance Behaviorismus – drive (pud) Homeostatický přístup – motivem je snaha o obnovení homeostázy (rovnováhy) v organismu Incentivní (pobídkový) přístup – motivem jsou vnější podněty 132
Kognitivní přístup – motivem je anticipace (předjímání, očekávání) Humanistický přístup – ryze lidská motivace
13.2.1
Murray - Členění potřeb jako motivačních sil
Personologie Rozlišuje o Potřeby (need) – vše, co jedinec chce, o co se snaží o Tlak (press) – vše, co prostředí od jedince vyžaduje TAT (tematicko apercepční test) o Projektivní technika založená na předkládání obrazových tabulí s mnohoznačnými situacemi o Jedinec je interpretuje a projikuje tak do svých odpovědí systém svých potřeb a tlaků o Je silně ovlivnitelný poznatky z knih, novin, filmů atd. Pro jednání je podstatné, co jedinec jako tlak subjektivně prožívá Každá potřeba má dynamickou povahu, vyznačuje se emočním doprovodem, silou a dobou trvání o Vede k manifestnímu chování zaměřenému na její uspokojování Murray vychází z psychoanalytické teorie vývoje a struktury osobnosti o Ego není prostředníkem mezi ID a SUPER EGO o Ego ideál – ideální obraz sebe sama Období vývoje o Období dětství, adolescence a rané dospělosti – struktury se vyvíjí o Období střední dospělosti – osobnostní struktury jsou uchovány a zesíleny o Období stáří – ztrácí se schopnost vyvíjet nové struktury Potřeby Viscerální – vrozené, determinované primárně stavy nebo procesy ve vnitřních orgánech o Nedostatku (hlad, žízep) o Přebytku (defekace, urinace) o Obrany a úniku Psychogenní – získané, determinované vnějšími tlaky o Spojené s neživými předměty o Vyjadřující ambice o Vztahující se k síle člověka o Spojené s tendencí sebe či druhé poškodit o Vyjadřující náklonnost o Kognitivní potřeby Skryté o Obava zůstat bez pomoci, exhibicionismus Tlak
α tlak – objektivní stav věcí a okolností vyvolávající tlak β tlak – subjektivní zpracování tohoto tlaku
13.2.2
Cattel - Motivační složky
Určuje o Rysy schopností jako faktory určující jak dobře je člověkem prováděn určitý výkon o Temperamentové rysy jako faktory determinující styl chování 133
o
Dynamické rysy jako faktory determinující „sílu“ nebo aktivaci chování
motivačních komponenty Prvního řádu o Ergy – primární, vrozené o Sentimenty – naučené zaměření na dílčí cíle o Postoje – zájem na určitém směru činnosti za určité situace Druhého řádu o Zájmy integrované do sentimentu vlastního já (motivace a, b) o Neintegrované, nevědomé zájmy (ostatní motivace) Motivace α motivace – vědomé id - motivace na úrovni přání bez ohledu na skutečné možnosti β motivace – realizované ego – úrovep skutečně uspokojovaných motivů γ motivace – Ideální Já, superego - úrovep požadavků sebepojetí, jaký člověk chce být δ motivace – nevědomí, sympatický nervový systém – úrovep fyziologických dějů ε motivace – vytěsněné komplexy – úrovep neuvědomovaných podnětů
13.2.3
Rotter – Potřeby v systému sociálního učení
Behavioristický model chování člověka Snaha o odhalení možností a cest předvídání, jak se člověk zachová vzhledem k aktualizaci specifických sociálních situací Vzorec pro predikci cílově orientovaného chování člověka v reálných situacích o Potenciální potřeba = svoboda pohybu + hodnota potřeby Potřeba = soubor chování, který se vztahuje k týmž či svou povahou podobným sadám posílení Lidé se snaží maximalizovat odměny a minimalizovat ztráty
Kategorie potřeb Potřeba uznání Potřeba bezpečí a ochrany Potřeba dominovat Potřeba nezávislosti Potřeba lásky a citlivosti Potřeba tělesného zdraví a potěšení (komfortu) Základní komponenty obsažené v potřebách Potenciál - Pravděpodobnost toho, že se za daných podmínek a situací vyskytne chování aktivující člověka směrem k uspokojování té které kategorie potřeb Hodnota potřeby - Nakolik je přiměřené a relativně žádoucí to které posilování z možných rozdílných posilovačů spojených se základními kategoriemi potřeb Svoboda pohybu - Stupep očekávání toho, jaké sady chování povedou k uspokojení té které kategorie potřeb
13.2.4
Maslow - Hierarchie potřeb
Principy modelu o Antropocentrický – specifika lidských potřeb o Eupsychický – stav, ke kterému lze dospět 134
o Klasifikační – potřeby táhnou, nepostrkují o Role nevědomí Cílem snažení člověka je uspokojování potřeb o Potřeby nemusí být vždy bezprostředně zřejmé o Uspokojená potřeba nemotivuje Funkční autonomie – pokud již bylo dosaženo vyššího stupně potřeb, může se tento stupep potřeb stát autonomním, tedy nezávislým na uspokojení nižších potřeb
Dělení potřeb Potřeby nedostatkové D-potřeby o Fyziologické potřeby – zajišťují biologické přežití člověka Potřeba potravy, tepla, vyměšování, odstrapování bolesti o Potřeba bezpečí – vyhýbání se neznámému, hledání jistoty Potřeba jistoty, stability, spolehlivosti Osvobození od strachu, úzkosti a chaosu Potřeba struktury, pořádku, zákona a mezí Potřeba silného ochránce o Afiliační potřeby – potřeby sounáležitosti, náklonnosti a lásky Potřeba sjednocovat se, někam a někomu patřit, být přijímán a milován o Potřeba uznání, úcty a sebeúcty Potřeba dosahování úspěšného výkonu a prestiže, potřeba být druhými akceptován a oceněn, potřeba být sebou i druhými kladně hodnocen Potřeby růstové B-potřeby (metapotřeby) o Potřeba seberealizace – naplpování svých předpokladů a možností růstu a rozvoje Potřeby vědění a porozumění Potřeby estetické Potřeba životní orientace o Ne každý dosáhne tohoto stupně potřeb o Metapotřeby charakterizující růstovou motivaci Celostnost, dokonalost, dokončení, správnost, životnost, bohatost, prostota, láska, laskavost, jedinečnost, nenucenost, hravost, reálnost, soběstačnost Psychické onemocnění – metapatologie (nedůvěřivost, nenávist, cynismus, odpor...)
135
14
! POTŘEBY A ZÁJMY
OBSAH 1. 2. 3. 4.
Pojetí potřeb a jejich členění Primární a sekundární potřeby Zájmy Vztah zájmů a potřeb
14.1
Pojetí potřeb a jejich členění
14.1.1
Murrayův přístup k roli potřeb jako motivačních sil
svůj systém označuje jako personologii o předmětem a cílem zkoumání je proniknout do psychiky individuální osobnosti a výchozí informační bází toho zkoumání jsou životní dějiny individua do osobnosti lze proniknout analýzou celků, témat tvořených specifickou jednotou o potřeby - všechno to, co jedinec chce, o co se snaží 5 kritérií jejich identifikace: typický trend (průběh a výsledek) jednání typický modus (vzor) chování selektivní vnímání city manifestované uspokojení (či nespokojenost) s dosažením určitého efektu o tlaku (press) = všechno to, co prostředí vyžaduje od jedince, co má splnit, naplnit 2 druhy tlaku: α tlak - objektivní stav věcí a okolností vyvolávajících tlak β tlak - subjektivní zpracování tohoto tlaku pro jednání je podstatné, co jedinec jako tlak prožívá subjektivně potřeby a tlaky se navzájem ovlivpují každá potřeba má dynamickou povahu, vyznačuje se emočním doprovodem, silou a dobou trvání a vede k manifestnímu chování zaměřenému na její uspokojování
14.1.1.1
Aplikoval TAT na 3 kategorie potřeb:
viscerogenní potřeby – vrozené o př. potřeby nedostatku (potřeba potravy, kyslíku, podnětů) přebytku (potřeba sekrece, urinace …) obrany a úniku psychogenní potřeby – získané, manifestní, determinované vnějšími potřebami skryté potřeby – např. obavy zůstat bez pomoci, ponížení, exhibicionismus systém tlaků a potřeb je uspořádán do celkové organizace osobnosti, na níž lze pohlížet jako na: o proces, kdy je osobnost identická se svou historií, s průběhem jednoznačných a protikladným tendencí jednání a chování v jejich tematické bohatosti o strukturu – organizaci všech integrativních, regulativních procesů v mozku
136
14.1.1.2
osobnost = systém organizace vyvíjející se v průběhu celého života 3 základních období: - období dětství, adolescence, rané dospělosti, kdy se struktury vyvíjí o období střední dospělosti – osobnostní struktury jsou uchovány a zesíleny o období stáří – ztrácí se schopnost vyvíjet nové struktury osobnost, přestože se mění, vykazuje relativně stabilní strukturu o označuje ji tradičními pojmy psychoanalýzy, ale s obsahovými rozdíly: ID - vrozené i akceptované impulsy, tzn. I stimuly sociální akceptace (oproti Freudovi) EGO - centrální instituce, která plánuje a organizuje jednání o není prostředníkem mezi ID a SUPER-EGO, ale má funkci aktivizující SUPER-EGO - hodnoty a pokroky kultury, které se staly vnitřním světem jedince, jsou Interiorizované na jeho základě se vytváří EGO-IDEAL EGO-IDEAL - ideální obraz sebe sama, je zdrojem stavění si takových osobních cílů, o jejichž realizaci daný jedinec usiluje TAT - projektivní technika založená na předkládání obrazových tabulí (v sériích po 20 s ohledem na pohlaví a věk) s mnohoznačnými situacemi, které daný jedinec interpretuje s projikuje tak do svých odpovědí systém svým potřeb a tlaků. ALE je to hodně ovlivněný reprodukovanými poznatky z knih, novin, filmů, takže nejde až tak moc o výtvor vlastní fantazie
14.1.2
Murray vychází z psychoanalytických pozic:
Cattel
ergické pudy – vrozené reakce na dosahování konzumačních cílů sentimenty – naučené zaměření na cíle
14.1.3
Potřeby v Rotterově systému sociálního učení
svůj behavioristický model chování člověka staví proti dosavadním psychoanalytickým, fenomenologickým i behavioristickým teoriím a přístupům k osobnosti neberou v úvahu specifickou povahu a úlohu kognitivních a motivačních faktorů lidského chování v jeho reálných sociálních kontextech. jádrem jeho úsilí při zpracovávání teorie sociálního učení je odhalení možností a cest předvídání, jak se člověk zachová vzhledem k aktualizaci specifických sociálních situací vzorec pro predikci cílově orientovaného chování člověka v reálných životních situacích potenciální potřeba = svoboda pohybu + hodnota potřeby
potřeba = soubor chování , který se vztahuje k týmž či svou povahou podobným sadám (formám, obsahům) posílení potřebu tedy definuje ve vztahu k cílově orientovanému chování lidé jsou totiž orientování cílově = snaží se maximalizovat odměny a minimalizovat ztráty na základě tohoto přístupu definuje 6 kategorií potřeb o potřeba uznání o potřeba bezpečí, ochrany o potřeba dominovat o potřeba nezávislosti o potřeba lásky a citovosti o potřeba tělesného zdraví a potěšení (komfortu)
137
pokud bychom chtěli predikovat, jak se daný jedinec zachová, je třeba vzít v potaz determinovanost 3 základními, vnitřně v potřebách obsaženými komponentami: o potenciál = pravděpodobnost toho, že se za daných podmínek a situací vyskytne chování aktivující člověka směrem k uspokojování té které kategorie potřeb o hodnota = nakolik je přiměřené a relativně žádoucí to které posilování z možných rozdílných posilovačů spojených se základními kategoriemi potřeb o svoboda pohybu = stupep očekávání toho, jaké sady chování povedou k uspokojení té které kategorie potřeb
14.1.4
Principy o antropocentrický - člověk je specificky determinovaná a integrovaná bytost, kterou nelze postihnout přístupy aminocentrickými o eupsychický – nezbytnost brát v úvahu stav, ke kterému jsou s to dospět všechny plně fungující lidské bytosti o klasifikační – odmítá stavět na indexu pudů a zdůrazpuje jako východisko pro členění motivačních sil základní cíle a potřeby, jimiž se osobnost vyznačuje o role nevědomí - nezbytnost brát v úvahu roli nevědomé, neuvědomované motivace Potřeby o fyziologické o bezpečí o afiliační o uznání o seberealizační vědění estetické životní orientace
14.1.5
Hierarchie potřeb dle Maslowa
funkční autonomie potřeby Potřeby o D – nedostatkové o B – růstové celostnost, jedinečnost, správnost, hravost, prostota,…
14.1.5.1
Maslow
Potřeby nedostatkové
zajišťují biologické přežití a psychologickou rovnováhu o potřeby fyziologické - vše co organismus nezbytně potřebuje k životu, respektive k přežití (teplo, strava, kyslík, spánek) o potřeba bezpečí - hledání jistoty, uhýbání neznámému o potřebypřináležení a lásky - patřit někam a někomu, milovat a být milován, být emočním objektem i subjektem o potřeba úcty a sebeúcty - být druhými vážen, ceněn, být sám sebou kladně hodnocen o potřeba sebeuskutečnění - naplnit své možnosti růstu, stá se tím, čím se mohu stát
138
14.1.5.2
jejich uspokojování vede k dosažení a především k přesažení současného stavu člověka – rozvoj nadosobních cílů o potřeba poznávání a porozumění - získávat poznatky, obohacovat se, pracovat na sobě o potřeba estetických prožitků - objevovat řád, symetrii, krásu, kino, hudbu Základní pravidlo dle Maslowa - nelze dostatečně uspokojit potřeby vyšší, nejsou-li uspokojeny potřeby nižší
14.1.6
Substruktura motivačních vlastností
soubor klíčových vlastností osobnosti, na nichž závisí, jaké pohnutky budou dominovat v jejích postojích, hodnotových orientacích v souvislosti s životními podmínkami relativně stabilní, individuálně příznačný, hierarchicky uspořádaný systém zaměřenosti zakládá se na vrozených dispozicích a upevpuje se v procesu aktivní interakce
14.1.6.2
Struktura a dynamika motivačních tendencí příznačná pro jedince
jakými motivačními vlastnostmi se vyznačuje k čemu směřuje čím je směřování determinované nakolik determinaovatelní
14.1.6.1
Potřeby růstové
Základní a odvozené potřeby
uspokojení potřeb je podmínkou existence, přežití aktualizace potřeby se projevuje jako subjektivní strádání, jedině ve vědomí se stávají hybnou silou potřeba je vždy předmětná struktura motivačních vlastností se utváří na základě vrozených, základních potřeb v průběhu interakce s prostředím, z nich se odvozují sekundární potřeby, zájmy, postoje, hodnotové orientace potřeby základní a druhotné o Primární (Základní) potřeby (kritéria) biotické – zabezpečující přežití aminocentrické – společné se zvířaty antropocentrické – společné všem lidem přežití člověka jako biologického, ale i společenského tvora základní potřeby zachování vlastního života sexuální poznávací sociálního kontaktu seberealizace mají cyklickou povahu nedostatečné uspokojení – deprivační syndrom o sekundární (druhotné, kulturní) potřeby patří sem potřeby 139
METAPOTŘEBY Celostnost Dokonalost Dokončení Správnost Životnost Bohatost Prostota Krása Laslavost Jedinečnost Nenucenost Hravost Reálnost Soběstačnost
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14
14.1.6.3
Metapotřeby
Primární a sekundární potřeby
Potřeby a zájmy jsou základem motivace Neuspokojení potřeby prožívá člověk velmi nelibě Potřeby se stávají hybnou silou aktivity člověka jedině tehdy, jestliže napětí spojené s jejich aktualizací vstoupí do vědomí Na potřebách vyrůstají zájmy
14.1.7.1
RYSY Jednota, integrace, organizace, struktura, pořádek Nevyhnutelnost, účelnost, přiměřenost, spravedlnost, úplnost Naplnění, určení, osud Slušnost, čestnost, upřímnost, zákonnost Proces, neztrnulost, spontaneita, autoregulace Rozlišování, složitost, komplikovanost Poctivost, přímost, obnaženost, podstatnost Tvar, životnost, prostota, správnost, dokonalost, naplněnost, bohatost Vhodnost, benevolence, spravedlivost, poctivost, čestnost Výstřednost, nesrovnatelnost, individualita, novost Pohoda, bez napětí, půvab, perfektivní fungování Šprým, potěšení, zábava, veselost, humor, nezávaznost Obnaženost, bezelstnost, plnost, ryzost a nepanovačnost, zásadovost Autonomie, nezávislost, žití podle svých zásad
metapotřeby nemají hierarchické uspořádání jsou stejně jako potřeby nedostatkové instinktivní, biologicky zakořeněné musí být uspokojovány, aby bylo dosaženo duševního zdraví člověka metamotivace není možná, pokud nejsou uspokojeny potřeby nedostatkové jejich deprivace či frustrace může ústit do psychického onemocnění, které Maslow označuje jako „metapatologie“. Mezi její projevy patří o nedůvěřivost, cynismus, skepticismus o nervozita, nechutenství o ztráta pocitu jáství a osobitosti o skleslost, nechuť něco dělat o vztek, otrlost, nezákonnost o deprese o bezvýznamnost, zoufalství, ztráta smyslu života
14.1.7
morální intelektuální estetické určitého způsobu života mohou být primární ve významu nejsou-li uspokojeny – frustrace rozvíjejí se v podmínkách existence
Primární (základní) potřeby
Vrozené 140
Rozhodující význam pro projevy a další rozvoj osobnosti Cyklická povaha – uspokojení -> strádání ->motivace -> aktivace -> uspokojení Nedostatečné uspokojování těchto potřeb může přímo ohrožovat existenci jedince o Je doprovázeno psychickou trýzní a strádáním – deprivace Fyziologická Senzorická Ohrožení Sociální Rozvojová Sexuální (neohrožuje jedince jako takového, spíš lidstvo jako druh)
Vymezující kriteria Biologické – základní jsou potřeby zajišťující biologickou existenci jedince Amniocentrické – základní jsou potřeby které jsou člověku vrozené Antropocentrické – základní jsou potřeby společné všem lidem Primární potřeby Potřeba zachování vlastního života Potřeba sexuální Potřeba poznávací Potřeba sociálního kontaktu Potřeba seberealizace
14.1.7.2
Sekundární potřeby
Druhotné Vznikají v procesu života – rozvíjí se v období adolescence Specifikace základních potřeb Jejich nedostatečné uspokojení sice nevede k zániku jedince, ale může též způsobit psychickou trýzep - frustrace
Sekundární potřeby Potřeby morální Potřeby intelektuální Potřeby estetické Potřeby určitého obsahu a způsobu života, druhu činnosti, kulturního vyžití, styku s lidmi
14.2
Zájmy Zájem – zaměřenost daného jedince na nějaký předmět, děj či jev, spojená s tendencí ke konkrétní činnosti orientované ve směru uspokojování, zmocpování se předmětu zájmu Povzbuzují k činnosti, k vyhledávání předmětu zájmu Konstituují se a prohlubují prostřednictvím činnosti
Rozdělení zájmů Setrvalé zájmy – trvalé, stálé Spontánní zájmy – bezprostředně vzniklé, dočasné o Vznikají v důsledku změn vnitřního prostředí o Vznikají na principu novosti (staví na zájmu pronikat do nových, neprobádaných oblastí)
141
14.3
Vztah zájmů a potřeb Aktualizovaná potřeba se obvykle projevuje v podobě zájmu o určité aktivity Zájmy vyrůstají z části na potřebách
142
15
ZAMĚŘENOST A HODNOTOVÉ ORIENTACE
OBSAH 1. 2. 3. 4.
Pojetí zaměřenosti Zdroje a systémy hodnotové orientace Postoje a ideály Problematika charakteru a tzv. „jádra osobnosti“
15.1
Pojetí zaměřenosti (hodnotových orientací)
15.1.1
Frankl – vymezení základních životních hodnot
Ústřední duševní silou člověka je touha po odhalování a naplpování smyslu života Odpověď na to, v čem vidíme smysl života, nedáváme ve slovech, ale v činech Rozvoj individuálně příznačných struktur tzv. osobních hodnot Povinností člověka je realizovat své lidské hodnoty do posledního okamžiku své existence o Život se může naplpovat v radostech ale i utrpením
Kategorie hodnot Tvůrčí hodnoty - lze realizovat pouze činností o Oblastí naplpování je práce, povolání – nesmí být ale omezené jako vydělávání peněz Zážitkové hodnoty - uskutečpují se vprožívání, realizují se v přijímání světa do „já“ Postojové hodnoty - realizují se přístupem člověka k omezením svého života
15.1.2
Spranger – typologie základní hodnotové orientace osobnosti
„čistě psychologické“ elementy duševního života Základní typy hodnotových orientací pojal jako „čisté“, ideální osobnostní vzorce Allport, Vernon a Lindzey – nástroj na měření hierarchického uspořádání hodnot u konkrétní osobnosti
Kategorie hodnot Poznání – teoretický typ – cílem je poznání pravdy Užitečnost – typ ekonomický – cílem je obhajoba vlastní existence Krása – estetický typ – cílem je hledání harmonie Láska – sociální typ – cílem je konání dobra Moc – politický typ – cílem je ovládání druhých Jednota – náboženský (ideový) typ – cílem je překonávání sebe sama
15.1.3
Gordon – pojetí základních interpersonálních hodnot osobnosti
Vymezil šest interpersonálních hodnot osobnosti, které zahrnují o Vztah jedince k druhým lidem o Vztah lidí k danému jedinci Z jeho koncepce vychází strukturálně hierarchická diagnostika interpersonálních hodnot komplexem šesti škál 143
o
o
Tři škály orientované na to co daný jedinec očekává a vyžaduje od druhých Porozumění Uznávání nezávislost Tři škály orientované na postižení tendencí jež daný jedinec projevuje vůči druhým Dominovat, vést, rozhodovat Být konformní, řídit se konvencí Projevovat altruismus a porozumění
Hodnoty Podpora – touha setkávat se s porozuměním Konformita – sociálně korektní jednání a dodržování obecně uznávaných pravidel Uznání – touha být obdivován, vyhledáván a považován za důležitého Nezávislost – mít právo dělat to, co sám uzná za vhodné Benevolence – jednat ve prostpěch druhých, dělit se s nimi Vůdcovství – mít druhé na starosti, mít autoritu Osobnostní typy ve vztahu k Sprangerovým typům Osobnost teoreticky orientovaná – nezávislost a vůdcovství Osobnost ekonomicky orientovaná – uznání Osobnost sociálně orientovaná - benevolence Osobnost esteticky orientovaná - nezávislost Osobnost politicky orientovaná - vůdcovství Osobnost nábožensky orientovaná – konformita a benevolence
15.2
15.3
Zdroje a systémy hodnotové orientace Hodnoty – nejpodstatnější přístupy či postoje člověka k základním oblastem životní reality o Ty postoje, které nejvýrazněji determinují jeho jednání a chování Projevují se v každé činnosti o Výběr (selekce) činností o Úsilí věnované činnosti o Cíle které jedinec její realizací sleduje Nedostatečně uspokojované hodnoty nebo konflikt mezi nimi působí psychickou tenzi a maladjustaci
Postoje a ideály (sklony) obsahové sjednocení, seskupení či integrování různých motivů do konkrétního vztahu daného jedince k určitým oblastem, předmětům a jevům životní reality, k aktivitám a jejich cílům apod. postoje jsou uspořádány do určitého systému vztahový rámec postojů se promítá do konkrétních aktivit v podobě tendence či sklonu vyjádřit svůj postoj určitým subjektivně příznačným obsahem a způsoben projevu, zachování se, reagování, jednání struktura postojů se promítá do konkrétních aktivit v podobě tendence či sklonu DIAROS – dotazník na odhalování postojů jedince k základním oblastem, podmínkám či okolnostem jeho reálné životní praxe
kategorie postojů (DIAROS) 144
základní životní podmínky a materiální zabezpečení kulturní vyžití či realizace zájmů a koníčků oblast a kontexty práce oblast rodiny oblast zdraví oblast sociálních vztahů oblast celkových podmínek a možnosti seberealizace
Posuzování individuální tendence či sklonu riskovat s enormně vysokou tendencí k riziku, příznačný je rozpor mezi subjektivními předpoklady k účinnému řešení situace a mezi volbou obsahu a způsobů akce enormně obezřetní, je u nich neřešitelným problémem nutnost se rozhodnout v situacích, v nichž je nutné přijmout určitou míru rizika chybného rozhodnutí Rysy osobnosti mající vliv na úrovep přijetí rizika úrovep aspirace o ukazuje na subjektivně příznačnou míru potřeby či motivace dosažení o ovlivpuje rozhodovací procesy o blíží se pojmu ambice neboli vymezuje to, na co si člověk troufá hladina anticipace o předvídání důsledků realizování určité aktivity o nakolik člověk jedná pod vlivem možných následků v budoucnosti tendence spoléhat na náhodu o projevuje se tam, kde nelze výsledky předpovídat a volba rozhodnutí je spíš záležitostí ke sklonu k lehkomyslnosti o není závislá na anticipaci sociální exhibicionismus (tendence předvádět se) o tendence se předvádět, získat obdiv za to, co dokáže o bývá projevem úsilí překonat jistý komplex méněcennosti Leary
přátelství – agresivita k lidem tendence dominovat – tendence se podrobovat
15.3.1
Morris – pojetí základní životní cesty
snaha postihnout nejobecnější charakteristický životní postoj k vymezení 3 univerzálních, obecných komponent životních postojů či cest osobností o buddhistickou snaha účinně ovládat sám sebe a řešit utrpení mravním osvícením překonání smyslových žádostí, touhy po nesmrtelnosti a po úspěchu o prométheovskou tendence účinně zacházet se světem, přetvářet jej o dionýskou tendence realizovat svá aktuální přání požitků, oddávat se smyslové radosti ze života kombinací těchto cest lze získat 7 základních cest o později bylo přidáno dalších 6 na celkový počet 13 (ne Morrisem)
145
o
15.4
získávání všeho nejlepšího, soběstačnost, smyslové oddávání se, orientace na pohodlí, realistické řešení problémů apod.
Problematika charakteru a tzv. „jádra osobnosti“ Soubor takových motivačních vlastností osobnosti, na nichž závisí, jak se daný subjekt zachová v rozmanitých životních situacích Charakter je psychologický svéráz jedince Podle Allporta je zhodnocenou osobností Kromě toho, že vyjadřuje psychologickou jedinečnost každého z nás, používá se pojem charakter i pro ("morální profil") Podstatu charakteru vnímá každá jednotlivá teorie osobnosti odlišně o Systematický eklekticismus jej vidí jako celek v osobnosti a její dotvoření a přisuzuje mu normativní charakter Stranger připomíná, že charakter podléhá významnému socializačnímu vlivu, uplatpující se skrze sociální tlak, osobní očekávání, kontrolou impulzů a konečně percepční diferenciací, při které je zesilována či zeslabována integrita charakteru v závislosti na vnímání situace Integritu charakteru definujeme jako schopnost tlumit a ovládat určité impulzy Rohracher se zajímal o vztah osobnosti a charakteru a tvrdí, že o charakter je ("duševně- duchovní zvláštnost jedince") a úhrn jeho vloh jako pouhý souhrn množství o osobnost je diferencovaný systém, výsledek vývojového procesu Psychoanalýza vytvořila druhy charakterů podle toho, v jakém stadiu vývoje je jedinec fixován a mluví o charakteru o morálním (pasivní, závislý na péči, egocentricky citlivý) o análním (pedanterie, skrblictví) Charakter je formován individuální zkušeností Charakterové vlastnosti – vztahově postojové vlastnosti osobnosti o vztah člověka k sobě - sobectví, egoismus x altruismus o vztah k práci – pracovní vlastnosti - svědomitost, iniciativnost, spolehlivost o mravní postoje - zásadovost, disciplinovanost, mravnost
15.4.1
Rubinštejn
Psychické vlastnosti osobnosti Spojené s podněcující (motivační) stránkou psychické regulace činnosti, které se v osobnosti upevpují ve formě charakteru o Společensky determinované, zvnitřnělé Spojené s výkonovou (akční) stránkou psychické regulace činností, které se v osobnosti upevpují ve formě schopností Základní výchozí aspekty Vzájemný vztah biologického a společenského Vzájemný vztah vnitřních a vnějších podnětů Vzájemný vztah variability a konstantnosti potencí, vztahů a variabilnosti osobnosti
146
15.4.2
Uznadze, Norakidze – charakter jako individuálně upevněná zaměřenost osobnosti
Ustanovka = zaměřenost osobnosti Zaměřenost osobnosti pojímají jako o Stav o Předpoklad a vodítko přizpůsobovacího chování
Pojetí charakteru Fixuje zaměřenost k předmětům, ke společenským jevům, k druhým lidem, k sobě samému Rys charakteru je vlastně fixovanou zaměřeností značné subjektivní hodnoty Charakter jako dispozice aktualizovat tu či onu zaměřenost závisí na okolnostech, prostředí a situacích Svéráznost modu aktivnosti Komponenty vcházející do charakteru Rysy charakteru jako dispoziční zaměřenost o Směřování k úspěchu, komunikativní rysy, pasivní přizpůsobování se atd. Hladina, na které projev uvedených vlastností probíhá (impulzivní – objektivizace) Emocionální dispozice osobnosti (tradiční pojetí temperamentových rysů) Struktura charakteru - dána vazbami, které mezi výše uvedenými komponentami vystupují o Účelně harmonické typy lidí o Vnitřně konfliktní typy o Impulzivně konfliktní typy Rozlišujeme vnitřně konfliktní typy - nesoulad mezi přirozenými impulsy a volními cíly účelně harmonické typy - komponenty v souladu impulsivně konfliktní typy-= převládá impulsivní hladina psychického nad schopnostmi vhledu a objektivizace
15.4.3
Dorsch
Charakter o celková struktura individuálních zvláštností člověka o dispozice určující způsoby individuálního životního přizpůsobení, odpovědového jednání a hodnocení V obecné řeči se charakter někdy ztotožpuje s etickým hodnocením morálního standardu
Struktury dispozic určujících způsoby individuálního jednání Moment setkávání se Struktura a relace vlastností Konstantnost Hodnotící postoje nositele charakteru a následné hodnocení jím realizovaného chování Individuální jedinečnost příslušného charakteru Genetický moment Vlastnosti tvořící základní elementy popisu charakteru
147
15.4.4
Klages - charakterologie
Charakter vykazuje dvě tendence o životní (duše) o determinující
Významy pojmu charakter (Klages, Lersch, Kretschmer) Fenomenologicko – estetický (obecné charakterizování daností) Etický – charakter jako hodnota Psychologický – ve smyslu individuální osobitosti daného jedince o Tento byl stěžejní pro jejich koncepce Charakter zahrnuje Vlastnosti materiálu (množství) – schopnosti, elementární obsah počitků o látka - veškeré schopnosti osobnosti (paměť, chápavost, síla vůle, cit) Vlastnosti směru (povahy) – trvalé snahy, sklony, zájmy o kvalita - je zakotvena ve vlastnostech citů a ve spojení s vůlí vytváří zájmy Vlastnosti struktury (vztahu, poměru) – povrchnost, těkavost, upovídanost o struktura - vzájemné vztahy mezi vlastnostmi v dimenzi jednotnost / nejednotnost Kořeny charakterových vlastností Tělesné – senzorické a motorické Duševní – pohlížení a uzpůsobování Duchovní – chápání a volní akty o Jako jediný má pouze člověk, zvířata ne
15.4.5
Lersch
Jeho pojetí charakteru vyjadřuje v podstatě to samé co pojem osobnost
Struktura Základní endothymní pudy, zaměřené na současnost o Životní pocity Tělesné Nálady afekty o Sebecit Sebedůvěra Vědomí vlastní hodnoty o Pocity usměrnění Reflexní formy (potěšení, smutek) Mezilidsky zaměřené formy (družnost, soucit) Nadstavba – myšlení a vědomé chtění o Snahy Životní snahy (užívání, prožívání) Transitivní snahy (tvůrčí snahy) o Vůle se silou vůle Samostatnost stanovení cílů Schopnost rozhodnutí, odhodlání Připravenost k vynaložení úsilí 148
o
15.4.6
Noetická nadstavba se schopností abstrakce Schopnost úsudků Kombinační schopnosti Důslednost myšlení
Le Senne - typy charakterů
viskózní typ - citová labilita, potřeba silných dojmů, impulzivita, vyhledávání zážitků, nechápavost druhých cholerický typ - bohaté, ven obrácené city, těžko se ovládá, společenský sentimentální typ - silná emotivita, špatná přizpůsobivost, pesimismus, útěky do bezpečí vášnivý typ - exaltovanost, celkově dynamický, ovládaný prudkými hnutími, bezohledný Sangvinický typ - koresponduje s vyhraněnou extraverzí apatický typ - ovládán stereotypem, lehce skleslý, konzervativní flegmatický typ - aktivní, málo emotivní, chladný, lpí na minulosti, pochybovačný amorfní typ - vitálně a egoisticky založený, slabé city a pomalé reakce
149
16
VÝVOJ A ROZVOJ OSOBNOSTI
OBSAH 1. 2. 3. 4.
Problematika přizpůsobování a tvořivosti Úloha vnitřních a vnějších faktorů v rozvíjení osobnosti Podstata a povaha procesu socializace a individualizace osobnosti Vztah obecného a jedinečného v podmínkách, předpokladech a procesu příznačného vývoje a rozvoje osobnosti
16.1
Teorie vývoje a rozvoje osobnosti Freud – psychosexuální vývoj Erikson – vývoj identity Allport – propriový vývoj behariosmus – naučená osobnost humanistická psychologie – vlastní aktivita
16.2
Problematika přizpůsobování a tvořivosti
16.3
Vývoj sebepojetí
16.3.1
Vývoj JÁ
vynořující se já - pravidelnosti interakčních aktivit,fyzivká jednota v čase, tělesné schema subjektivní já - druzí vnímají verbální já - poznávání se v zrcadle sebehodnocení
16.3.2
Vývoj identity
identita = prožívání toho, čím jedinec je procesy utváření o zrcadlové já – Cooley, Mead o sociální srovnávání – Festinger o přijímání rolí o percepce sociální odlišnosti teorie ego-identity (Erikson) teorie ego-identity (Marciu) - stavy identity o difuzní – před vyvíjením identity o předčasné uzavření – převzetí hodnot od autorit o moratorium – zkoumání alternativ o dosažení identity toerie identity v symbolickém interakcionismu (Styker) o self je hierarchická soustava internalizovaných rolí 150
teorie sociální identity (Tajfel) o osobní identita o sociální identita – skupinová identita (model minimálních skupin) sociálně konstruktivistický přístup o Haré – systém přesvědčení nebo metod, kterými dávají lidé význam svému jednání o Garfinkel – etnometodologie o Goffman – dramaturgický přístup
16.4
Úloha vnitřních a vnějších faktorů v rozvíjení osobnosti vrozené dispozice o zrání situační podmínky, prostředí o učení o se utváří v sociálním prostředí a zárovep ho ovlivpuje o propojení kultury a osobnosti o modální osobnost. - všemi sdílené osobnostní jádro, které zrcadlí typické vlastnosti a podstatné hodnoty dané kultury o Sullivan – interakční původ osobnosti interakc mezi nimi, aktivita jedince o kritické periody vývoje – např. pro jazyk a sociální dovednosti o zrání je limitem učení
16.4.1
Činitele utváření a vývoje osobnosti
16.4.1.1
Vnitřní výbava organismu (R. Cattel)
dědičná výbava genová výbava vrozená výbava konstituční výbava
16.4.1.2
Vlivy prostředí ve vztahu k vnitřním činitelům
fyzické psychologické – interakce na úrovni významové, učení, přizpůsobení
16.4.2
Procesy utváření a vývoje osobnosti
16.4.2.1
Zrání
se projevuje zákonitou posloupností evolučních a involučních změn ve stavbě a fci organismu má povahu pevného sledu kroků či programu, který je u všech lidí prakticky shodný, rychlost v nějaké míře rozdílná Hlavní úlohu v utváření osobnosti má dozrávání nervové a hormonální soustavy kritická období 151
o Bowlby – během 1. 2 let si dítě musí vytvořit citový vztah k jednomu dospělému o schopnost normálního citového vztahu do budoucnosti apod. - vlčí děti závisí na přiměřenosti podněcování činností o ne deprivace, ale ani zahlcení podněty příliš brzo
16.4.2.2
16.5
Učení
má a utváření osobnosti člověka největší význam o psychologický účinek zkušenosti o procesy zpevpování, nápodoby, vhledu Konkretizace podoby lidských vlastností a činností z obecných předpokladů Na rozdíl od zrání jsou účinky samotného učení v nějaké míře zvratné vyhasínáním ustavených spojů a přetvářením jejich vzorců o účelné z hlediska přizpůsobování jedince měnícím se okolnostem Obsah učení je integrován do soudržné soustavy osobnostní struktury Podmínkou pro účinné učení je odpovídající stupep zralosti a výkonnosti nervové soustavy Učení o Individuální o Sociální o Nahodilé o Soustavné o Socializace o výchova
! Podstata a povaha procesu socializace a individualizace osobnosti imitace identifikace interiorizace norem, hodnot a postojů o od heterorefulace k autoregulaci
Socializační činitele celokulturní vlivy – základní osobnost, převládající hodnotové orientace – kulturní tlaky, před. osobním stykem nebo institucemi širší vztažná skupina – vztah: rod, vzdělání, zaměstnání, majetkové poměry, místo bydliště, věk, světonázorové nebo zájmové zaměření, typická zaměření a způsoby malé společenské skupiny – původní rodina – reálné a modelové prostředí, často přenos vztahů, nápodoba
proces, jímž se individuum stává členem nějaké skupiny. o Socializace a vývoj osobnosti jsou dvě stránky téhož. o Socializace zdůrazpuje pochody učení při přizpůsobování na sociální požadavky, zatímco osobnost se vztahuje na konečné výsledky tohoto procesu. interakční proces, jímž je chování osoby modifikováno, aby se stalo konformní s očekáváními, které mají členové skupiny, k nímž osoba náleží. Trvá celý život. vrůstání do sociálního systému, který není obecný a abstraktní, ale existuje ve zvláštních formách společenských vztahových systémů – v sociálních skupinách.
152
Kruh: lidé, kteří vyrostou v určitém socializačním okruhu, dávají tutéž socializaci dál (výchovou)
Dva axiomy (zákl.předpoklad přijatý bez důkazů x zásadní poučka, platná bez dokazování): různí lidé zastávají různé sociální pozice v celospolečenské struktuře a to určuje, které složky kultury k nim proniknou a které se přenesou do osobnosti při jejím vývoji socializace je vždy orientována na budoucnost – socializační činitelé (především rodiče) anticipují svět, ve kterém bude jejich dítě žít – záleží na tom, co předpokládají, podle toho zaměřují působení. Socializací získává dítě: o fakt o fyzickém a sociálním okolí o množství různých vědomostí a dovedností o postoje a hodnoty, vztahující se k morálním standardům a druhým lidem
16.5.1
Socializační program – sled vývojových úkolů (pro jedince vodítka, sdělující, co se od něj právě očekává a co se od něj bude očekávat v budoucnu, a motivaci dělat to, co od něj společnost požaduje) – obvykle odpovídající zrání, problém u mentálně zaostalých a v menší míře i rychleji se rozv. dětí. Socializace se vždy v nějaké míře dostává do rozporu s bezprostředními biologickými a psychologickými tendencemi > konflikty: o závislost – obecně je v našem společenském prostředí kladně hodnocena nezávislost o agrese – tlumení, může být zdrojem poruch interpersonální n. psychosomatické povahy o výkonnost – v našem prostředí neobyčejně vysoce hodnocená stránka osobnosti, nižší výkonnost = nižší hodnota jednice, diskriminace... & opomíjení nevýkonnostních kvalit osobnosti o sexualita – motiv k pohlavnímu styku bývá často v rozporu s motivací vztaženou k početí dítěte; pohlavní zrání, duševní vývoj a společenské osamostatpování lidského jedince se rozpojily, rozpor – cit. vztah × sex × spol. norma...
16.5.2
Obsah a činitele socializace
Rodina jako základní socializační činitel
Rodina je primární skupina s intimní interakcí jednotlivých členů, kteří se navzájem úzce identifikují a cítí bezprostřední zájem o skupinu jako celek. Každý člen rodiny nejen participuje na životě celé skupiny, ale podřizuje se i sociální kontrole, vypracovaným pravidlům, regulujícím chování členů.
Členové rodiny: Slouží dítěti jako modely sociálního chování. Na dítě působí – výchovné procedury (od prvopočátku –viz hygienické praktiky, láska, krmení, reakce na pláč a smích) Dvě základní dimenze: matka může být velmi láskyplná, ale silně omezující (kontrolující dítě). Sourozenci: každé dítě má odlišné prostředí – důvody: jedinečná konstituce dítěte, na níž závisí, co dítě stimuluje rozdíly v pohlaví dětí – rozdíly v reagování (tradice role chlapce a dívky) rozdíly v pořadí narození – změny v sociálních pozicích změny v rodičovské péči, závislé na věku, zkušenosti, fyzických a psychických změnách rodičů 153
změny v socioekonomickém statusu rodiny symbolický význam, který má každé dítě pro rodiče (prvorozený, dcery, syn, dědic)
16.5.3
teorie atribucí - dítě si navyká přijímat vlastnosti, které mu druzí připisují za své o atribute se mění v autoatribuci (kauzální atribute – vše musí mít pro nás příčinu). o Pokud jde o vlastnosti, které dítě hodnotí jako méněcenné – dochází k demolizaci teorie balance – navozené mínění o sobě má tendenci ke konzistenci – dítě, které sebe sama vnímá jako inteligentní (bylo tak opakovaně hodnoceno) usiluje o vyšší výkon teorie sebepotvrzující předpovědi – člověk, který počítá se selháním, spíše selže než ten, kdo počítá s úspěchem. o Vztah sebepojetí a výkonu je výraznější než vztah výkonu a inteligence.
16.5.4
Sebeznehodnocující pojetí:
Hodnocení dětí ve vztahu k rozvoji osobnosti:
sociální srovnávání: ve srovnání s ostatními jsi horší/lepší – sebekoncepce se více tvoří srovnáváním s ostatními, než se svým předchozím výkonem subjektivní vzorek: víš jak na to, ale dnes to nebylo ono intraindividuální srovnávání: bere v úvahu předchozí žákovy úspěchy: ve srovnání s minulým ses začal učit
154
17
OSOBNOST V NÁROČNÝCH PODMÍNKÁCH A SITUACÍCH
OBSAH 1. Pojetí a klasifikace psychických zátěží 2. Kritéria a činitele integrovaného rozvíjení a desintegrace osobnosti v situačních kontextech
17.1
Pojetí a klasifikace psychických zátěží
působí jako mobilizující prvek (podněcují aktivitu) rozdíly v řešení těchto situací dané vlastnostmi organismu odolnost - schopnost organismu vyrovnat se s nimi bez nepřiměřených patologických reakcí o závisí na mnoha faktorech (zkušenosti, věk, vrozené vlastnosti, duševní stav, společenské vztahy) Dělení podle náročnosti: o extrémně náročné - dochází k narušení osobnosti o značně náročné - na osobnosti se nepodepíší o prostě náročné fáze o Šok o Popření o smlouvání o deprese o Vyrovnání adaptace (GAS) o poplachová reakce o snížení odolnosti organismu způsobené šokem o stadium rezistence - přizpůsobení organismu o stadium vyčerpání - zhroucení organismu až smrt, nastává při dlouhodobému vystavení náročné životní situaci aktualizace či vyhrocení vztahu mezi povahou životní reality a potenciálními schopnostmi osobnosti účinně jednat pramení o ze specificky nových nároků na postoje či interakční aktivity o z individuálních vlastností a zvláštností osobnosti o z nově aktualizovaných kontextů, podmínek seberealizace Vymezení pojmu psychická zátěž psychická zátěž v sobě nese hledisko jednoty vnějších a vnitřních podmínek o zatížen je vždy někdo něčím o rozhodující je řešení vztahu mezi vnějšími vlivy a vnitřními podmínkami hladina prožívané psychické zátěže je subjektivní, hodnotí se v kategoriích o Běžné nároky na psychiku o Optimální psychická zátěž o Pesimální psychická zátěž o Hraniční psychická zátěž o Extrémní psychická zátěž Běžné nároky na psychiku (běžná psychická zátěž) obvyklé, subjektivně přiměřené, osvojené kontexty života, činnosti, interakce ukazuje na jaký způsob života je jedinec plně adaptován 155
má významnou roli ve stabilizaci osobnosti a jejího vztahu k okolí situace je zdrojem pocitů jistoty, bezpečí, stálosti a kontinuity pokud je však dlouhodobá, lze ji považovat za projev či důsledek podnětové a prožitkové stereotypie o člověk se pak přizpůsobuje jednou provždy
Optimální psychická zátěž výraznější změny podmínek vyžadují revizi standardních přístupů a interakční aktivity o dochází k aktualizaci psychické zátěže, což je hnací silou psychického rozvoje člověka jako osobnosti člověk je pro takový stupep psychické zátěže vybaven o dynamické napětí končí osvojením nových zkušeností, motivace, vlastností, schopností a schémat interakce není provázena negativními důsledky v psychice o naopak následují prožitky uspokojení z dosaženého úspěchu a obnovení psychické rovnováhy na nové úrovni Pesimální psychická zátěž aktualizována výrazně nízkými či vysokými nároky na psychiku o co do intenzity nebo délky trvání nízké nároky nepodněcují psychický rozvoj osobnosti o člověk se snadněji octne v situaci, která se jeví jako neřešitelná vysoké nároky jsou zdrojem psychické desintegrace Hraniční psychická zátěž takové nároky jsou kulminačním bodem řešitelnosti o čl. se s nimi vyrovnává jen s mimořádným vypětím svých psychických sil, při značném rozkolísání a „obětování“ některých funkcí o vznikají funkční poruchy, specifické únikové, obranné a kompenzační mechanismy k zachování psychické integrity po takové situaci zůstávají výrazné stopy v psychice, ale člověk je s to se s nimi nakonec přijatelně vyrovnat práh hraniční psychické zátěže Extrémní psychická zátěž při její aktualizaci jsou jakékoli kompenzační mechanismy neúčinné, nebo je daný jedinec není vůbec s to uplatnit o desintegrované chování, psychické selhávání svou roli hraje také čas, čím déle zátěž trvá, tím se zhoršuje její stupep do psychiky se promítá i zátěž fyzická, fyziologická (biofunkce a nervová soustava)
17.1.1
Konkrétní náročné životní situace
17.1.1.1
Frustrace
překážka na cestě k cíli, zabrapující nám v uspokojení potřeby, dlouhodobá vede až k deprivaci potřeby o biologické - jídlo, spánek o emocionální - láska 156
o sociální - kontakt s lidmi o senzomotorické - podněty typy bariér o vnější pasivní - porucha vozu aktivní - požadavek o vnitřní pasivní - nedostatek vůle, strach aktivní - boj motivů frustrační tolerance - schopnost snášet frustraci, závisí na věku, intelektu, zkušenosti
17.1.1.1.1 Konflikt typ frustrace, překážka na sebe bere podobu protisměrné pohnutky (střet protikladných tendencí) vnější i vnitřní (předcházejí vnějším) nezbytná podmínka pro vývoj jedince (motivuje, zvyšuje psychickou odolnost jedince) typy o apetence x apetence - dvě kladné síly (dítě si chce hrát a zárovep jít ven s kamarády) o averze x averze - dvě negativní síly (za nesplnění těžkého úkolu nás čeká trest) o apetence x averze - kladná a negativní síla (chci pohladit psa, ale bojím se, že mě kousne) o dvojitý konflikt - svár strachu a přání, touhy po prestiži a obav z posměchu dítě chce vylézt strom, ale bojí se, že spadne, chce získat obdiv kamarádů, ale obává se, že si vyslouží jen posměch
17.1.1.2
Stres
psychický stav vyvolaný situacemi, při nichž není přerušen, ale pouze ztížen proces uspokojování potřeby (časový tlak, předvídání neúspěchu - stresory) o eustres - pozitivní (těšení se na něco) o distres - negativní projeví se v místě nejnižšího odporu, jež je nám geneticky dáno (infarkt, mrtvice, žaludeční vřed)
17.1.1.3
Agresivita
vlastnost chování, jež vede k destrukci příčiny o CNS- za agresivní chování odpovědný limbický systém, hypothalamus, střední mozek, tlumí jej kortex (šedá kůra mozková) o instinkt - biologicky zděděná tendence k určitému chování ve stavu ohrožení o učení - agresivnímu chování, snadnější u chlapců (vyšší hladina testosteronu) o nápodoba - pokud určitý typ chování vede k mému cíli, napodobím jej o frustrace - snaha zničit překážku o deprivace - stav dlouhodobého neuspokojení potřeby typy agresivního chování o reaktivní - na instinktivním základě (ohrožení - útok) o instrumentální - agrese využívána jako prostředek k dosažení cíle (promyšlené využití - zvrácenost) o fyzická - častěji muži 157
o o o
verbální - častěji ženy přímá - proti objektu, který vyvolal náš vztek nepřímá - je-li objekt samotný pro nás nebezpečný, útočíme na jeho slabiny, na věci, které má rád (např. pomluva) vždy chtěná, promýšlená o heteroagrese - působí navenek o autoagrese - trestání sebe sama tlumení agresivity o nejprve je nutno rozlišit úrovep agresivního chování o pozitivní posilování - u nebrutálních projevů agrese, na projevy agrese jen poukazujeme a dále si jich nevšímáme, chválíme veškeré kladné projevy o vyhasínání - každý projev, který neposilujeme, časem zmizí (dobré kombinovati s pozitivním posilováním) o izolace - výchovné ústavy o systém kontraktů - když něco dodržíš, dostaneš to, co chceš dehumanizace nepřítele o velmi nebezpečná tendence, snižuje se práh citlivosti o možná u jedinců, jejichž idolem je akční hrdina, dosahující svých cílů výhradně agresí konfabulace - jedinec tu část minulosti, kterou zapomněl, nahradí jinou vzpomínkou, aniž by si toho byl vědom
17.1.2
Dynamika psychických funkcí v zátěžových situacích
nerovnovážný vztah s prostředím se jedinec snaží vyřešit o úsilím změnit prostředí o úsilím změnit sebe sama 3 kvalitativně odlišné způsoby adaptačních procesů o aktivní a adekvátní vyrovnání se - přímé a účinné řešení o kompenzace - náhradní, nepřímé vyrovnání se s novými kontexty; pro překonání krátkodobých zátěží o snaha uniknout z působení těchto situací proces psychické adaptace nebo adjustace na zátěž je aktivním procesem obnovování rovnováhy mezi subjektem a životním prostředím o zde jsou určité typické fáze s příznačnými změnami v psychice subjektivní
Tabulka 17-1 Linie nespecifických změn v psychice
1. fáze Mobilizace psychických sil
17.1.2.1
2. fáze Řešení zátěže Mechanismy Mechanismy rezistence adjustace
3. fáze Vyřešení zátěže a obnovení normality
Podlehnutí tlaku zátěže a selhání
Mobilizace psychiky
první fáze je fází přípravnou, dochází k aktivaci psychiky a to hlavně v emocionální sféře jedinec registruje nebo anticipuje změnu a aktualizuje mobilizační pohotovost o nejvýraznější při prožitku ohrožení či ztráty aktivace psychiky mívá mnohdy neurčitý charakter o po počátečním nástupu vždy nabývá určitý emocionální obsah a napětí o je spojena se změnami vnitřních procesů v orgánech 158
myšlení je zúženo, člověk jedná živelněji psychické procesy, zkoumané na vojácích a sportovcích byly rozděleny na stavy o bojové pohotovosti -důvěra ve vlastní síly, optimální vyladění a mobilizace rezerv o předstartovní horečky - extrémní excitace a impulsivita, neovládání se, nejistota enormní vyčerpávání energických rezerv ještě před řešením situace o apatie - sklíčená nálada, snaha vyhnout se situaci, nedůvěra v úspěch, předráždění rozvoj nadlimitního ochranného útlumu nástup psychického napětí a emocionality v mobilizační fázi není projevem psychického narušení ale vytvořením předpokladů pro řešení zátěže to, jak výrazná mobilizace se rozvine a jak moc zasáhne jedince je funkcí o neočekávanosti vzniku zátěže a její intenzity o hodnot, kterých se týká o zkušeností s vyrovnáním se se zátěží o emocionální vzrušivostí jedince o okolností u anticipované zátěže může tato fáze trvat dlouho s nárůstem tendencí a vést tak k předčasnému vyčerpání sil úrovep aktivace a emotivity lze ovlivnit zevně (psychofarmaka, doping)
17.1.2.2
tato fáze je determinována rozvojem určitých tendencí o potřeba poznat a řešit problém o stimulující prožitky (nebo aspop neutrální, ne nemobilizační) o optimalizace vztahu mezi aktivací emocí a aktivací rozumové činnosti k řízení a řešení o aktivní činnost vedoucí postupně k nalezení rovnováhy a rozvahy v opačném případě jedná člověk pod tlakem emocí a není s to situaci účinně řešit
17.1.2.3
Aktivní řešení zátěže
Vyřešení zátěže x selhání
třetí fáze v průběhu nespecifických změn v psychice začíná o nalezením a realizací vhodného postupu uspokojení až euforie a následně k nástupu vyčerpání v důsledku vynaloženého úsilí a energie o nebo podlehnutím tlaku okolností dochází k dočasné destrukci psychické činnosti v důsledku negativního efektu snahy řešit situaci následně k dočasnému zotavení, spojenému s novými pokusy situaci řešit pokud se to nepodaří, ke konečnému efektu selhání ve smyslu chronického oslabení psychické odolnosti vůči zátěži (většinou hlavně úzkost)
17.2
Kritéria a činitele integrovaného rozvíjení a desintegrace osobnosti v situačních kontextech
17.2.1
Životní nároky na rozvoj osobnosti
v aktivním styku s podmínkami existence člověk neustále řeší rozpor mezi tím, co již interiorizoval a novými požadavky
159
konkrétní životní podmínky mohou svou povahou stimulovat další psychický rozvoj osobnosti nebo vést k psychickému selhání systematické rozvíjení předpokladů osobnosti pro integrované řešení své interakce s realitou lze považovat o ze proces „zvnitřpování“ vztahu jedince s podmínkami existence o jeho podněcování za jeden ze základních cílů výchovy desintegraci je možné pojímat jako situační stav nebo jako trvalejší charakteristiku o pokud jde o trvalou charakteristiku, hovoříme o desintegrované osobnosti o nahodilé chování, bez vhledu, neschopnost realizovat adekvátní interakci s prostředím o dochází k ní působením situačních vlivů, které vedou k destrukci řídící role nejvyšších etáží psychické regulace vnitřních a vnějších aktivit o o podmínkách takové destrukce jádra rozhoduje motivační struktura osobnosti potence a pohotovost rozvinuté schopnosti racionálně jednat o od desintegrace je třeba odlišit systém společensky nežádoucích projevů, který je vyjádřením ústřední motivace jedince, ne jeho psychických selhání, a rozkolísání a vznik nové úrovně psychické integrovanosti osobnosti konkrétní životní podmínky mohou tedy svou povahou kodifikovat již vytvořenou integrovanost osobnosti o mohou stimulovat rozvoj osobnosti o mohou být zdrojem psychické desintegrace o v závislosti na míře a povaze rozporu mezi interakčními předpoklady a situačními nároky
17.2.2
Vyrovnávání se s náročnou životní situací
aktivní o egocentričnost - snaha upoutat okolí (krádeže, výstřední oblečení) o identifikace - napodobení vzoru o kompenzace - vyrovnání nedostatků rozvíjením svých předností (paralympici) někdy i nežádoucí, nepřiměřená a zcestná o racionalizace - zdůvodpování vlastního jednání před sebou samým za účelem jeho ospravedlnění, vyrovnání se s vlastním svědomím o projekce - člověk přisuzuje jiným lidem myšlenky, které napadají jeho a u nichž si uvědomuje, že jsou špatné člověk přenese vinu na druhého, i když se provinil on sám o substituce - nahrazení neúspěchu úspěchem v jiné oblasti pasivní o izolace - uzavření se do sebe, odtržení ode všech problémů o regrese - návrat na nižší stupep vývoje osobnosti (trucovitost, nekontrolované výbuchy, dětinskost) o negativismus - záporný postoj ke všemu a všem, pocit ublíženosti o potlačení a popření vytěsnění problému fixace
160
17.2.2.1
vedle všeobecně se prosazujících změn v psychice v důsledku zátěže probíhají ve všech uvedených fázích i změny specifické o závislé na typu a konkrétním obsahu prožívané zátěže specifické reakce mají buď zajistit o dosažení vytčeného cíle - překonávat rušivé účinky a vlivy zátěží o udržení psychické rovnováhy za nových kontextů - přímo řešit samu vzniklou zátěž 2. fáze specifických změn při zátěži o orientace na překonávání rušivých vlivů zátěže pasivní překonávání těchto zátěží resistencí, odolností vůči jejím vlivům aktivní překonávání agresí - odstranění rušivých elementů modifikací - nalezení jiné cesty k dosažení cíle o přímé řešení nově vzniklé zátěžové situace útokem - boj s nositeli zátěže, snaha přizpůsobit podmínky sobě samému obranou - přizpůsobování sebe podmínkám - korekce vlastních postojů únikem 3. fáze specifických změn o pokud se nedaří vyřešit aktuální zátěž, dochází k přechodu do 3. fáze specifických změn v psychice o Dochází k rozvoji některé formy psychické rezignace jako cesty redukce nebo destrukce psychiky snaha aby se narušený interpersonální vztah stal přijatelným o jde o patologický únik ze situace - vždy nějak neadekvátně modifikovat mechanismy útoku, obrany a úniku potlačení či kompenzace - útěk z tlaku situace jejím zdánlivým vyřešením bagatelizací nebo nalezením náhradního východiska somatizace či sublimace (spiritualizace) - transformace tlaku do tělesné sféry nebo do sféry „oduševnění“ regrese či transgrese - směry v patologických projevech rozvoje člověka vlivem zátěže směrem zpět či vpřed o každá z těchto forem přitom může vystoupit v podobě: agrese jako způsobu úniku přímá úniková agresivita (slovní apod.) přenesená agresivita (obětní beránci) autoagrese - extrém restrikce - člověk omezí sebe sama (distancování se, podlézavost) záměny - přeměna skutečnosti v souladu se subjektivním přáním
17.2.2.2
Specifické změny v psychice
Indikace dynamických změn v psychice
dopad aktuálních situačních kontextů na psychiku je možné indikovat hlavně z příznačné struktury a dynamiky o ve vnějších projevech v nabuzení organismu (bušení srdce, nevolnost, zvracení) o v zaměřenosti, motivaci - změně orientace z cílově zaměřených na situačně frustrované aktivity frustrované chování je na rozdíl od motivovaného stereotypní, neadaptuje se na povzbuzení či neúspěch, s malým či žádným předvídáním o ve schopnosti projevit se a uplatnit účinnou kapacitu rozumu v rozhodování a jednání o v kritériích výkonnosti 161
o
v sociálním chování z hlediska změn co do sugestibility rozvoje orientace k druhým, od nich nebo proti nim vyhledávání pomoci rozvoje agresivity nejcitlivějším indikátorem prodělávané psychické zátěže jsou změny psychického stavu o nejen faktické ale i daným jedincem manifestované sedm základních komponent, které ve svém specifickém propojení rozhodují o individuálně příznačném psychickém stavu o P = psychická pohoda o A = aktivnost, pohotovost k aktivní interakci o O = impulsivita, odreagovávání se o N = psychický nepokoj, rozlada o D = psychická deprese, pocit vyčerpání o U = úzkostné očekávání, obavy o S = sklíčenost uvedené komponenty lze kategorizovat podle dvou dimenzí vyššího řádu: o komfort vs. dyskomfort o prožívání vs. aktivace úrovep prodělané psychické zátěže se promítá do proporcionálního zastoupení a dynamických přesunů vzájemných relací komponent o je možná proporce od 0,00 (komponenta chybí) do 1,00 (je výraznou a výlučnou dominantou o posun nedosáhne extrémních hodnot - do 1,5 SD - není projevem nežádoucích změn psychického stavu, ale projevem mobilizace psychiky změna okolností se neprojeví v psychickém stavu - jedinec je zaměřen jinam nebo nemá vhled dojde k nárůstu extrémních hodnot v dyskomfortních komponentách kritické změny v psychickém stavu vznik emocionální, fyzické nebo mentální zátěže narůstá podíl komfortních komponent, což ukazuje na narůstající bojové vzrušení nebo na euforii ta však může při neočekávaných situacích vést k selhání pochopení situačně aktualizovaných změn v pocitech, stavech a potížích umožpuje o postihovat optimální a pesimální kontexty pro realizaci života jedince o předvídat nebezpečí vzniku kritického stavu o volit relevantní optimalizační zásahy individuálně příznačné rozdíly přitom lze vysvětlit pouze interakčně, ve vztahu s bazální strukturou psychickou variabilnosti osobnosti
17.2.2.3
Dilema: rozvoj či desintegrace osobnosti
jde o kvalitu a důsledky aktualizovaného vztahu mezi předpoklady jedince a situačními nároky na jeho psychiku o tedy o interakci v kontinuu „běžné nároky - extrémní psychická zátěž“ taxonomie životních situací z hlediska dopadu na psychiku o nároky na výkon o nároky na zdolávání překážek o konfliktové situace o stresové situace 162
17.2.2.3.1 Nároky na výkon (problematika nepřiměřených úkolů a požadavků) nepřiměřenost v nárocích na výkonnost může pramenit z o kvality požadavků o nerespektování zákonitostí organismu, psychiky o z nerespektování psychických zvláštností jedince psychickou odezvou je vznik a rozvoj únavy, chronické únavy a vyčerpání z hlediska odolnosti vůči nepřiměřené zátěži se posuzuje „unavitelnost“, resp. „výkonnost“ ve smyslu o stupně odolnosti vůči únavě o schopnosti mobilizovat se o ve smyslu kritického bodu, za nímž následuje vyčerpání jiný typ únavy také může vyvolat monotonie podnětového pole, činností a situací - prožitky nudy o apatie, otrávenost, odpor k vykonávané práci, nerudnost, konfliktnost, pracovní nečinnost 17.2.2.3.2 Nároky na zdolávání překážek lidé se s překážkami vyrovnávají různě a různě se k nim staví o jedinci se zcela nereálným chtěním pesimisté - buď se ani nesnaží o realizaci cíle agresivní - neustále se snaží cíle všelijak dosáhnout o jedinci pasivní či se vším spokojení - jsou spíše ve „vleku“ života člověk většinou neustále o něco usiluje o při tom obvyklou reakcí na střet s překážkou je snaha obejít ji nebo překonat o v tomto procesu se formuje i postoj jedince k překážce, jejímu původci i sobě samému překážka může mít vnitřní nebo vnější zdroj a aktivní nebo pasivní povahu (Rosenzweig) neuspokojený jedinec se může poddat nebo opakovaně usilovat o dosažení cíle tři nejzákladnější typy odezvy na překážky 1. útok - promyšlené jednání k překonání překážky a tak dosažení cíle (afektivní agresivita) 2. kompromis - volba zástupného cíle, kterému nestojí překážka v cestě 3. rezignace na cíl nemůže-li jedinec odstoupit od cílového rozhodnutí a přitom ani dosáhnout cíle, vznikají frustrace či deprivace o frustrace vzniká při blokování možnosti ukojit potřebu míru frustrace ovlivpuje frustrační tolerance závisí na subjektivní významnosti dosažení cíle a jeho zastupitelnosti náhradním cílem na rozdílné schopnosti snášet frustraci se podílí hlavně bazální struktura autoregulace (vrozená) a motivace přizpůsobivost a zkušenost (získané) 4 základní druhy odezvy na frustraci Agresivní - vůči původci, okolnostem, zástupnému objektu, patří sem i projekce úniková - racionalizace, popření, fantazie a snění, vykoupení sebepotrestáním regrese, transgrese a sublimace deprese o deprivace při úplné nedostupnosti, nemožnosti ukojení, nelze ji kompenzovat náhradním objektem
163
psychický dopad deprivace není jednotný, lze ho diferencovat podle toho, zda jde o deprivaci biologickou - následuje například přejídání se ze strachu z další deprivace senzorickou - nastupují halucinace apod. vývojovou -ovlivpuje celý další psychický vývoj potřeby bezpečí - vyvolává setrvalý psychický tlak sociálně-separační - může ji prožívat i člověk s kontaktem s lidmi komplexní existenční deprivaci - vede k mnoha poruchám v myšlení, emocí a charakteru chronickým blokováním cesty k uspokojení potřeb dochází k deprivačnímu syndromu Rosenzweig - dříve než člověk zcela rezignuje, usiluje o obranu vlastního já některou ze tří základních reakcí o extrapunitivní - hledání vnějších příčin o intropunitivní - orientace na vnitřní příčiny o impunitivní - orientace na zlehčování vzniklého stavu
17.2.2.3.3 Konfliktové situace a jejich řešení konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se konflikt je zvláštním typem frustrace, kdy překážka v ukojení jedné pohnutky je dána ve formě pohnutky jiné, stejně naléhavé, ale protisměrné o ambivalentnost vzniklé situace 17.2.2.3.4 Stresové situace zátěž, kdy nějaká rušivá okolnost působí na jedince v období realizace cílové činnosti a tak výrazně narušuje zdárný průběh stresogenní faktory lze členit na o ztížené nebo neobvyklé podmínky o časový deficit o tlak ohrožení o tlak odpovědnosti za správnou a včasnou realizaci, za životy apod. symptomem jsou hlavně úzkost a nejistota, obezřetnost, nerozhodnost negativně působí i představivost (co se může stát) specifickým případem prožívání úzkosti je někdy tréma o bývá spojena se strachem ze ztrapnění se
164
18
POZNÁVÁNÍ OSOBNOSTI
OBSAH 1. Základní metodologické problémy poznávání osobnosti 2. Současné možnosti a trendy ve studiu vlastností osobnosti 3. Interakční přístupy k odhalování kritických vlastností osobnosti, jejich podstaty, povahy a vývojových tendencí
18.1
Základní metodologické problémy poznávání
osobnosti 18.1.1
Hlavní problémové oblasti psychologie osobnosti
Hlavní úkoly poznávání osobnosti o popis o výklad o předpovídání o ovlivpování Formální vztahy o struktura osobnosti – stálost a uspořádanost, prvky a vztahy o dynamika osobnosti – podněty, příležitosti, průběh dějů a stavů, členění, vzorce skladby duševního dění o vývoj osobnosti – neopakovatelné a nevratné vývojové změny, vlivy o patologie osobnosti – poruchy, možnosti ovlivpování Obsahová kvalita o Temperament o Poznání o Motivace o integrace popis osobnosti o vnitřních prvků, struktur a funkčních závislostí o výklad zachycených jevů vnějšími podmínkami o předpovídání osobnostních jevů - ovlivpování dalšího vývoje Existují některé základní problémové oblasti studia osobnosti o oblast popisu a výkladu osobnosti po stránce formálních vztahů struktura, dynamika, vývoj a patologie osobnosti o Oblast objaspování obsahové kvality duševního dění Temperament poznání - příjem a zpracování informací motivace a integrace - celkové sjednocení duševních dějů vzhledem ke třem výše uvedeným podmínkám o oblast metod poznávání a ovlivňování osobnosti ovlivpování osobnosti - co a jak lze cíleně ovlivpovat poznávání osobnosti Poznávání osobnosti je metodologicky náročné, hlavně kvůli nedostupnosti zkoumaných jevů Metodologie měření a rekonstrukce proměnných se rozděluje na o vhodné přiřazení vnějších znaků hypotetickým osobnostním proměnným 165
o stanovení způsobu ověřování předpokladů o tvorbu vhodných měřicích nástrojů Zdrojem dat je vždy pozorování o Jednak pozorování vlastního duševního života (introspekce) o jednak pozorování vnějších znaků (extrospekce) Výsledkem jsou vždycky nutně subjektivní hodnoty, proto musíme u každé takto získané proměnné o vymezit a rozpoznat příslušnou psychologickou kvalitu o zjistit kvantitu, v níž se vyskytuje Nástrojem měření jsou měrné stupnice dvojího druhu o objektivní - určují kvantitativní vlastnosti přímo v jednotkách množství - body za splněné úkoly o posuzovací - kvantitativní vlastnost je vyjádřena v jednotkách množství zprostředkovaně na základě subjektivního hodnocení Vyvozování závěrů z takových dat může mít intuitivní podobu o to znamená, že je založeno na úvaze zkoumajícího o výsledcích v souvislosti s dalšími podmínkami (zkreslující vlivy, osobní preference) o příkladem hodnocení mohou být výsledky projektivních testů o Druhým způsobem zpracování dat je výpočet Je založen na explicitním výpočtu závěru z daných dat, například faktorovou analýzou Samo pozorování můžeme rozdělit do tří rozdílných skupin o prosté pozorování, bez zásahu pozorovatele o záměrné, se zásahem pozorovatele, experimentální pozorování o záměrné se zásahem do průběhu událostí - psychologická zkouška
18.1.2
Možnosti pronikání do osobnosti
vlastnosti osobnosti se vždy projevují v interakci a i každé psychologické vyšetření je pro ni reálnou životní situací tentýž nástroj může mít kvalitativně rozdílnou informační hodnotu musíme postihovat klíčové komponenty vstupující do celostního fungování ani sumace komponentů, ani pouze celostní přístup nutná důkladná interpretace aplikace různých nástrojů a jejich porovnání
18.1.3
Poznávání osobnosti
18.1.3.1
Podmínky a předpoklady poznávání osobnosti
v psychologii osobnosti vždy vytváříme interakční model reálné entity adekvátnost jeho pojetí je závislá na teoretických přístupech a jeho poznávací hodnota na přístupech metodologie adekvátnost vypracovaného modelu je z hlediska metodologie podmíněna hledáním a koncipováním odpovědí na tři metodologické otázky o Co studovat? o Jak a kde studovat? o Čím studovat?
166
18.1.3.2
Tři metodologické otázky
Co studovat? o smysluplné celky makrosystémové povahy – projevy, činnosti, aktivity - to podstatné o nezbytnost studovat smysluplné celky makrosystémové povahy projevy, činnosti a aktivity v přesně definovaných situačních kontextech o vědecký přístup se vyznačuje racionálností, zakládá na jednotě principů úspornosti a postačitelnosti zkoumá vše, co je pro účel nezbytné, ale současně jen to, co je nezbytné o je nezbytné studovat smysluplné interakční celky, zakládat systém pronikání do osobnosti na principu komplexnosti (ne jen skládat jednotlivé projevy) nezbytnost studovat osobnost v makrosystémových projevech, vztazích, interakcích a determinacích Kde studovat? o Jak vlastnosti osobnosti studujeme o Přímo rozborem jedince v náročných situacích aktualizujících psychickou zátěž aktualizovaná úrovep zátěže je vždy subjektivní záležitostí to co jedinec pociťuje jako zátěž a jaká má schémata interakcí k odhalení kauzality je nezbytné studovat psychiku tam, kde se stanou interakční souvislosti evidentními toho lze dosáhnout vyhrocováním sporu mezi subjektem a podmínkami existence se stále více vyjevují i obvykle skryté osobnostní komponenty poznání, které kontexty představují optimální zátěž, je cestou k odhalování klíčových vlastností osobnosti interakční přístup k psychickým zátěžím otevírá cestu komplexnímu pronikání do psychiky osobnosti jakou osobností jedinec skutečně je a čím má předpoklad se stát o Nepřímo analýzou důsledků závažných okolností do psychiky ve smyslu jejich subjektivního zpracování jak se člověk ve své historii za těch kterých podmínek zachoval či zachová jde o specifické promítnutí biograficko-historické metody do oblasti poznávání osobnosti je možné postupovat jednou z cest vycházet ze znalosti současné psychické charakteristiky osobnosti a usilovat o pochopení jejích zdrojů jaké faktory formovaly motivaci, schopnosti jedince apod. – pátrání v minulosti, postup „ex post facto“ (velmi složitý) o je třeba pátrat po takových událostech v životě jedince, které by mohly vést k vysvětlení jeho rysů a projevů o zjišťovat, které události považuje jedinec za podstatné a jak je subjektivně Interpretuje systematicky sledovat aktivity subjektu v reálných životních kontextech longitudinálními výzkumnými projekty o k postihování změn se využívají i projekty průřezové a periodicky opakované – méně náročné, ale málo vhodné pro pochopení kauzálních souvislostí a zdrojů vývoje průřezové techniky porovnávají soubory rozdílného věku ve stejném čase (nevidíme kauzalitu a vývoj) 167
periodicky opakované techniky sledují jedince stejného věku v různé době - změny ve vztahu ke změnám podmínek informace o osobním vývoji a rozvoji jen do určitého momentu optimální by bylo spojení těchto tří technik
o Čím studovat? o Metody o musí odpovídat interakční koncepci a adekvátně operacionalizovat o je třeba vypracovat metody a nástroje, které odpovídají interakční koncepci a adekvátně operacionalizované podstatě studijních vlastností osobnosti v závislosti na situaci o v psychologii bylo vypracováno mnoho metod jejich poznávací hodnota závisí na metodologických východiscích operacionalizace studovaných osobnostních proměnných, na tom jak respektují o nezbytnost systémového přístupu ke studiu osobnosti (je nutno brát v úvahu kontexty) o skutečnost, že osobnost se v životních kontextech projevuje jako komplexní individualita o dynamickou povahu aktualizovaných projevů osobnosti osobnost postihujeme a hodnotíme buď o nomotetickými postupy - v relacích k určité normě o idiografickými postupy - kazuistika
18.1.4
Rozdělení metod
Pozorování o problémem je jak zabezpečit objektivitu pozorování o systém klasifikace a postihování klíčových vztahů o aktualizace kontextů, ve kterých by vyvstaly vlastnosti jedince o exaktní interpretaci nálezů o možnost systémové verifikace závěrů experimentální postupy o nejexaktnější metoda o do vlastností osobnosti pronikáme nepřímo o s osobnostními proměnnými nelze manipulovat - nelze s nimi zacházet jako s nezávislými proměnnými (těmi jsou zde proměnné situační) o klíčovým problémem je „vnést život do laboratoře“ a „vnést laboratoř do života“ biograficko-historické postupy o orientace na odhalování zdrojů individuálních rozdílů o jsou závislé na subjektivním zpracování explorativní metody o testy, rozhovory a dotazníky měly by tvořit organickou část každého vyšetření často jsou jedinou metodou získávání dat, pokud jsou ostatní nedostupné o projektivní techniky celostní postižení osobnosti problémem je objektivizace interpretací
168
18.1.4.1
18.1.4.2
Metody poznávání osobnosti
Pozorování a měření v psychologii osobnosti o Cokoli existuje, existuje v nějaké míře a může (v zásadě) být měřeno (E. L. Thorndike) Výpovědi Chování tělesné znaky vnější a vnitřní psychologická skutečnost Metody poznávání osobnosti o Projevy duševních vlastností, stavů a dějů navozovány a postihovány (rozpoznávány a měřeny) Samovolně záměrně – experimentální (zasahující) pozorování záměrně – psychologická zkouška Rozdílné výzkumné strategie o Pozorování spontánního chování prováděné osobně badatelem přímé pozorování spontánně probíhajícího chování – úmyslné jednání / bezděčný výraz pozorování stop – úmyslných / bezděčných výtvorů zprostředkované zprávou o spontánním chování jedince od jiné osoby, často v podobě posouzení o Výpověď o sobě Rozhovor Dotazník o Nepřímé zkoušky objektivní či výkonové – maximálního výkonu / typického výkonu (osobního stylu) projektivní asociační - Rorschachův test, Jungův asociační experiment konstrukční - Murrayho tematicko apercepční zkouška doplňovací - Rosezweigova obrázková frustrační zkouška – doplpování scházejících výroků osob řadicí - seřazení barev v Lüscherově zkoušce příjemnosti expresivní techniky - kresba osoby, stromu, rodiny o Měření tělesných znaků (na základě představy izomorfie mezi vlastnostmi a ději tělesnými a duševními) tělesných tvarů tělesných dějů K úspěšnému poznávání osobnosti je důležité znát zvláštní předpoklady a meze, které jsou vlastní jednotlivým metodám o každá metoda svou povahou již v nějakém směru předurčuje obsah a formu výsledků o metody jsou rozdílné co do přesnosti, spolehlivosti a závažnosti získaných výsledků
Psychodiagnostické metody
Druhy metod o Pozorování konkrétního chování buď prováděné přímo, nebo sledování stop a výsledků činnosti možné je sbírat data i skrze výpověď třetí osoby o Výpověď o sobě - lze provést dotazníkem nebo rozhovorem o Nepřímé zkoušky 169
objektivní či výkonové zkoušky jako zdroj jednoznačných dat získáváme data buď o maximálním, nebo typickém výkonu zkoušky projektivní, které zkoumají odpověď jedince na významově nejednotný materiál asociační techniky -Rorschach konstrukční techniky - Murray doplpovací techniky - obrázková frustrační zkouška expresivní techniky - kresba rodiny, stromu) o Měření tělesných znaků vychází ze souvislosti mezi fyziologií a psychikou Měří se tělesné parametry fyziologie tělesných jevů - tep, tlak, vodivost kůže V současnosti existuje několik rozdělení psychologie osobnosti podle používaných metod a zaměření výzkumu Například podle Cronbacha se dělí na přístupy o Korelační - ty které zkoumají rozdíly mezi organismy o experimentální - vycházející z přírodovědného zkoumání o sociální - vychází z klinických pozorování o společenské podmíněnosti lidského chování o psychometrické - zjišťování a měření osobnostních vlastností a stavů.
18.1.4.3
Jednotlivé metody
dotazník PASKO o zjišťování interakčních tendencí a sebepojetí o zpracoval M. Jarolímek PSYCHOLAB o soubor testů zaměřených na postihování kvantitativních i kvalitativních ukazatelů ve struktuře a dynamice klíčových psychických funkcí o zahrnuje testy rytmicity, senzomotorické koordinace, koncentrace a rozdělení pozornosti, představivosti, anticipace aj. DIAROS – diagnostická baterie o umožpuje odhalovat předpoklady, souvislosti a zdroje, spolehlivost a desintegrace psychické práceschopnosti jedince v exponovaných profesích, životních, pracovních či sociálních kontextech o zárovep i projevů problémových jedinců ve smyslu jejich sklonu k rozvoji maladaptivního či asociálního chování o sestává z následujících metod SPARO (dříve IHAVEZ) zjišťování subjektivně příznačné úrovně, struktury a dynamiky bazální psychické autoregulace a integrovanosti osobnosti BAROM – bazální autoregulace osobnosti mladistvých (13-17 let) IHATRANS - k modifikaci dat z dotazníku IHAVEZ tak, aby byla využitelná DIAROSEM SUPSO – subjektivní posuzovací škála, která umožpuje hodnotit strukturu a dynamiku psychických stavů, predikovat vznik tzv. kritického psychického stavu (má za následek destrukci interakčních aktivit individua) DUSIN – dotazník spokojenosti a frustrace, orientovaný na postižení hierarchické struktury hodnotové orientace, životní spokojenosti a frustrujích podmínek a okolností života a činnosti 170
SIPO – dotazník interpersonálních hodnot LOGUS – test logického usuzování – zjišťování schopnosti logického úsudku Základní počítačové prostředí je přitom shodné a umožpuje fungování řídícího systému Obsahuje moduly o Nastavení o Změny o Kasuistika o statistika
18.2
Současné možnosti a trendy ve studiu vlastností osobnosti
18.2.1
Východiska psychologie osobnosti
Vlivy o biologické vývojové teorie o klinické lékařství o akademická psychologie a reakce na ni v psychoanalýze o reflexologii a behaviorismu o v útvarové psychologii o empirické sociální psychologie Současné přístupy ke studiu osobnosti o Cronbach rozlišuje přístupy korelační - rozdíly mezi organismy experimentální - rozdíly mezi různými zásahy a naději na jejich integraci o Wiggins rozlišuje psychometrický - Cronbachovy korelační a experimentální zjišťování osobnostních vlastností a stavů, situační proměnné, vyvozování z vnějších projevů experimentální projevy duševních funkcí v chování, vnímání, učení, vyšší poznávací funkce (paměť, myšlení, rozhodování) biologický lidský jedinec především organismus (vývojové přizpůsobování, dědičné vlohy, raná zkušenost) sociální osobnost v pojmech sociálních interakcí, společenských vzorů a rolí
18.3
Interakční přístupy k odhalování kritických vlastností osobnosti, jejich podstaty, povahy a vývojových tendencí
18.3.1.1
Struktura schopnostních vlastností osobnosti
vymezování schopností jako vlastností osobnosti z hlediska struktury inteligence zakládá na dispozičním přístupu interakční přístup předpokládá uvažovat tuto strukturu jako nástroj i produkt vzájemné interakce osobnosti s podmínkami její životní existuje
171
východiskem postihování schopností jako vlastností osobnosti v jejich struktuře i celostních projevech je analýza předpokladů a tendencí vyrovnávání se základními typy životních situací o životní situace, které kladou na její činnost (psychiku) specifické nároky a požadavky struktura schopností rozhoduje o tom, pro koho a jaké požadavky na činnost jsou řešitelné a které stojí mimo hranice jeho schopností Obsahově vystupují nároky životních situací na schopnosti jedince jako osobnosti v kategoriích o požadavků na výkonnost jakou úrovep a kvalitu výkonu vykazuje jak dlouho a intenzivně je subjekt schopen se s nároky vyrovnávat o problémových situací aktualizujích nároky na schopnost orientovat se v dosud nepoznaných a psychicky neosvojených okolnostech života jejich řešení je funkcí schopností subjektu orientovat se v situacích a přijmout adekvátní rozhodnutí povahy adjustační - schopnost účinně se vpravovat do nových situací tím, že se sám přizpůsobí či že si je přizpůsobí kreativní - schopnost řešit nově vzniklou situaci proniknutím do její podstaty, přijetím a realizací adekvátního, situaci odpovídajícího rozhodnutí a systému cílového jednání o to se spojuje s adaptabilitou a adjustabilitou a s takzvanou obecnou inteligencí schopnost řešit tento typ situačních nároků je funkcí cílesměrné regulace chování, pružnosti, hybnosti, tendence k alternativním variantám vyrovnávání se s nároky vyjevuje se tu i frustrační tolerance o konfliktních situací souvisí s procesem rozhodování se v jakém směru jednat v ambivalentních situacích kdy je člověk motivován k navzájem neslučitelným variantám jednání hraje zde svou roli schopnost přijímat určitou míru rizika volby či zamítnutí toho či onoho rozhodnutí o stresových situací jejich ukazatelem je odolnost vůči působení rušivých okolností na psychiku v období realizace cílové činnosti na základě interakčního přístupu lze vymezit jako klíčové komponenty ty schopnostní vlastnosti, které vcházejí v podobě základních vlastností do subjektivně příznačné struktury obecných schopností člověka kvalita podávaného výkonu je funkcí o vloh o stupně trénovanosti o současně je determinovaná aktualizovanou kvalitou vztahu mezi vnějšími podmínkami vnitřními předpoklady a psychickými stavy podávání kvalitní, špičkové výkonnosti v jakékoli profesionální či jiné činnosti tam, kde je toho nejvíce zapotřebí, kde skutečně o něco jde o je determinováno schopností vykázat optimální kvalitu výkonu za podmínek a situací, které nejsou optimální, ale přitom v nárocích na realizaci dané činnosti obsažených Při posuzování předpokladů a schopností vykonávat úspěšně tu kterou profesi, realizovat určitou činnost, zastávat specificky náročnou pracovní či jinou funkci, je nezbytné brát v úvahu o komplex vrozených předpokladů = vloh determinujících úrovep nadání 172
o
systém těch obecnějších schopností jako vlastností osobnosti odolnost schopnost se vyrovnávat s nároky na interakčních pohotovost schopnost týmové spolupráce o všechny jiné osobnostní vlastnosti motivační postojové stavové vztahové k vypracování psychologické charakteristiky té které činnosti z hlediska nároků, které jsou kladeny na její výkon, slouží profesiografická metoda o popis činnosti a stanovení požadavků na úspěšný výkon daného povolání podle jasně stanovených hledisek a kritérií všeobecná charakteristika činnosti popis situačních, sociálních a jiných kontextů a faktorů, ve kterých a pod jejichž vlivem je činnost prováděna odvození požadavků na potenciální zdravotní, senzomotorické, neuropsychické předpoklady na osvojené struktury a obsahy znalostí, dovedností, zkušeností, schopností a motivačních či postojových struktur
18.3.1.2
Klíčové schopnosti jako vlastnosti osobnosti
Schopnost orientovat se v situaci o jako ukazatel účinné kapacity rozumu, vhledu a kreativity v kontextu emociogenně exponovaných situačních proměnných Psychická odolnost o resistence vůči desintegrujícím vlivům situačních komponent na psychickou činnost Schopnost přizpůsobovat se, aktivně a tvořivě se vpravovat o Ve smyslu tendence přijímat alternativní varianty řešení situací, psychické hybnosti, pružnosti, flexibility Schopnost rozhodovat se v situacích mnohoznačnější povahy o Spojené s nejasným vývojem Schopnost regulovat svoji vnitřní a vnější aktivitu (činnost) o a to vzhledem k aktuálním situačním kontextům
173
