OBSAH: 1. UVEDENÍ DO KONTEXTU – POHLED NA STÁŘÍ
2. ZÁKONNÁ ÚPRAVA
3. ZMĚNY VE STÁŘÍ
4. RIZIKA V PÉČI A JAK S NIMI PRACOVAT
4.1. Péče rodiny v domácím prostředí seniora a možná rizika 4.2. Péče v pobytovém zařízení a možná rizika 4.3. Rizika na straně pomáhajících
5. MÍSTO ZÁVĚRU Příloha 1 Příloha 2 Příloha 3 Příloha 4 Příloha 5
1
1. UVEDENÍ DO KONTEXTU – POHLED NA STÁŘÍ
Pokud se máme zabývat riziky, jež existují nebo se mohou vyskytnout při péči o seniory, bude vhodné nejdříve naznačit pohled na stáří. Etapa stáří začíná dle sociologů někdy kolem 60. roku života. Nelze toto období ohraničit přesně událostmi jako odchod do důchodu, ovdovění, zásadní změna zdravotního stavu, protože tyto proměnné se mohou vyskytnout v životech některých lidí mnohem dříve, u některých v pozdějším věku či vůbec. V současné době ale, vzhledem k systému péče, úrovni zdravotnictví a možnosti vyléčit dříve neléčená
nebo neléčitelná onemocnění u seniorů, je potřeba si
uvědomit, že tato etapa může představovat i 30-40 let života, což je období stejně dlouhé jako mládí a dospělost. Pak tedy již nemusí platit dříve platné, že synonymem stáří je čas neproduktivní, odpočinek, osamění, čekání na smrt.
To, jaká bude kvalita života seniorů, záleží v prvé řadě na nich samotných. Mnoho seniorů není připraveno na úskalí vyššího věku, sami nečekali, že se dožijí tak vysokého věku. (Často to nečekaly ani jejich děti.) Nemají připravený „životní program“ na období stáří.
Otázka č. 1
Dokážete si Vy sami představit své vlastní stáří? Co budete dělat pro
to, aby Vaše stárnutí bylo „úspěšné“, abyste byli spokojeni s tím, jak jej žijete?
………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………........... …………………………………………………………………………………………………
2
Zároveň v současném stavu vývoje převládá, alespoň v naší části světa, model, kdy stát na jedné straně přebírá mnohé funkce, které dříve zajišťovala rodina, ale příliš se nezajímá a nepodporuje ty rodiny, které o své rodiče pečují i ve vysokém věku. Mnoho seniorů „osvobozuje“ své děti od povinností jim dříve patřící (postarat se o své rodiče) s odůvodněním na složitost doby, náročnost zaměstnání apod. Spoléhají se tak více na systém sociálních a zdravotních služeb. Zde pak existuje další možnost ovlivnit to, jaký život seniorů bude, a to nabídkou a pestrostí služeb poskytovaných státními a nestátními organizacemi.
2. ZÁKONNÁ ÚPRAVA Zákon č. 108/2006 Sb. je tím stěžejním, který do oblasti poskytování služeb zasahuje. Vyjmenovává mimo jiné typy služeb sociální péče a definuje rozsah jejich činnosti. Seniorům jsou určeny především tyto služby: domovy pro seniory denní stacionáře domovy se zvláštním režimem chráněné bydlení centra denních služeb pečovatelská služba odlehčovací služba osobní asistence tísňová péče průvodcovské a předčitatelské služby
Dále zákon uvádí, kteří pracovníci a s jakými kvalifikačními předpoklady vykonávají odbornou činnost. Zde ve vztahu k seniorům lze zařadit sociální pracovníky zdravotnické pracovníky pracovníky v sociálních službách, kteří vykonávají:
1. 2. 3. 4.
přímou obslužnou péči základní výchovnou nepedagogickou činnost pečovatelskou činnost sociální poradenství, depistáž, aktivizaci, vzdělávání a další – pod dohledem sociálního pracovníka 3
Otázka č.2
Pokuste se zformulovat, které činnosti spadají do Vaší kompetence
podle toho, jakou profesi v rámci sociální služby vykonáváte?
………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………
3. ZMĚNY VE STÁŘÍ
Senioři jsou v současnosti jako sociální skupina velmi různorodé seskupení. Stárnutí neboli senescence je velmi individuální záležitost, která je ovlivněna především minulostí, dosavadním způsobem života. Především tím, jaké konkrétní události se v životě seniora odehrály, jaké má nebo nemá zázemí rodiny, jaké jsou jeho zkušenosti, povahové rysy a další důležité parametry. Obecně lze ale říci, že dochází ke změnám ve všech oblastech, tedy biologické (tělesné), psychické a sociální. Záměrně je požito slovo změna, nikoli ztráta, neboť změna může přinést také něco pozitivního, vyšší kvalitu. Například to, že se starý člověk pomaleji pohybuje, může přinést větší požitek z viděného kolem sebe. To, že nemá tak časté kontakty s jinými lidmi, může přinést větší a hlubší kvalitu těchto vztahů . Může a nemusí. Změny na úrovni tělesné jsou především v oblastech: smyslových orgánů kardiopulmonálního systému pohybového systému trávicích orgánů pohlavních orgánů vylučovacího systému kožního systému nervového systému
4
Změny v psychosociální oblasti, které jsou spojeny přímo či nepřímo se změnami tělesnými změny poznávacích schopností (vnímání, pozornost, paměť, představy, myšlení) nižší schopnost adaptace (přizpůsobení se novému, nečekanému) strach a nejistota vyplývající z oslabené činnosti smyslů nedůvěra v okolí, druhé lidi zvýšená citlivost, labilita mohou se přidružit duševní onemocnění (demence, poruchy osobnosti) změna rolí (způsobená odchodem do důchodu, ztrátou partnera, změnou rodinných rolí, nová role klient, pacient) díky snížení či ztrátě soběstačnosti může být ovlivněna účast na společenském životě finanční potíže osamělost, izolovanost a další To, jak bude člověk na změny reagovat, je ovlivněno jeho osobností, reakcemi okolí a také možnostmi, jak dostát pomoci v těch oblastech, na které už sám nestačí.
Otázka č. 3 Představte si situaci ze svého života, kdy jste se museli (z důvodu nemoci, změny situace, společenského tlaku) něčeho pro Vás osobně důležitého vzdát. Jak jste se při tom cítili? Jaké byly Vaše první reakce? Co Vám pomohlo k tomu, abyste situaci zvládli? Jak dlouho to trvalo? Mohli jste o tom s někým mluvit? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………
Existuje několik vyrovnávacích strategií, jak s těmito mnoha změnami naložit, jak se k nim postavit. Nelze říci, že každého člověka lze zařadit do jednoho typu, spíše se prolínají podle toho, které oblasti má konkrétní člověk „zvládnuté“ a
které ne.
Pomáhá k tomu především, když člověk nalezne nebo si uvědomí SMYSL změn, které nastávají, POMOC a pozitivní reakce okolí, a dále pokud změn není nad ÚNOSNOU MÍRU.
5
Typy vyrovnávacích strategií:
KONSTRUKTIVNÍ STRATEGIE – člověk se už v produktivním věku připravuje na období stáří, věnuje se aktivitám, které později rozvíjí. Je otevřený, vytváří si širší síť vztahů, snaží se vyrovnat se svými omezeními, dává si přiměřené cíle (tak jak on je považuje za přiměřené). Pečuje o své tělo, věnuje se pohybovým aktivitám. Typickými znaky jsou optimismus, smysl pro humor, spokojenost.
STRATEGIE ZÁVISLOSTI – člověk si vytváří závislost na svém okolí, ať už se jedná o rodinné příslušníky, zdravotníky nebo pečovatele. O ničem nerozhoduje sám, je pasivní, submisivní, odmítá zodpovědnost. Často si vyjadřováním svých tělesných potíží vynucuje častější kontakty s rodinou, personálem. Bývá to většinou pokračování způsobů jednání, která se „vyplácela“ již dříve, byť nebyla třeba tak zřetelná závislost na okolí.
STRATEGIE OBRANNÁ – člověk, který tuto strategii preferuje, bývá často označován za „až příliš aktivního“. Za tím může být neochota přijmout stáří, změny, které přináší. Chce vše dělat jako dřív, odmítá pomoc okolí, chce mít moc nad prostředím, často se dostává do konfliktu s těmi, kteří pomoc nabízejí.
STRATEGIE HOSTILITY – člověk je nepřátelský vůči všem a všemu. Agresivita se může projevovat vůči rodině, personálu, ostatním klientům. Takový člověk bývá podezřívavý, obviňuje okolí z vlastních neúspěchů. Je třeba a pomáhá v takovém případě znát osobní příběh člověka, dá se vysledovat podobné chování i v minulosti, případně se s rodinnými příslušníky
bavit o tom, co v takových situacích nebo
stavech pomáhá.
STRATEGIE SEBENENÁVISTI – člověk pocity křivdy, nenávisti a zloby obrací proti sobě. Často hovoří o smrti, mohou se vyskytovat pokusy o sebevraždu. Trpí osamělostí, má velmi neuspokojivé nebo žádné vztahy z minulosti (rodinné, profesní). Nic pro něj nemá smysl, jakoby stáří završilo bezesmyslnost celého života. 6
4. RIZIKA V PÉČI A JAK S NIMI PRACOVAT
4.1. Péče rodiny v domácím prostředí seniora a možná rizika Jistě je možné se shodnout na tom, že nejvýhodnější pro seniora je stav, kdy může žít doma, „ve svém“. Vícegenerační soužití rodin žijících pohromadě jsou v současné době spíše na ústupu, lze je častěji vidět na vesnici než ve městě. Pokud to zdravotní stav seniora a jeho schopnost sebeobsluhy umožňuje, a on sám takovouto možnost preferuje, je možné
s přispěním např. terénních služeb – pečovatelské služby a
osobní asistence, zajistit co nejdéle, aby senior žil ve svém přirozeném prostředí. Klade to ovšem zvýšené nároky na rodinu, která si potřebuje ujasnit, jakou roli bude v nastalé situaci každý mít, kdo je za co zodpovědný apod. Hlavní slovo zde má samozřejmě senior, jehož postoje a požadavky na to, jakou péči bude potřebovat a kdo ji bude vykonávat, by měly být zásadní. Někdy například senior nechce přijmout pomoc při hygieně od svého příbuzného a raději využije služeb pečovatelky.
Definování rizik: a) přetížení, vyčerpání rodiny nebo některého jejího člena, na nějž jsou kladeny největší požadavky při péči o seniora. b) možné násilí páchané druhými na seniorovi „za zavřenými dveřmi“. c) nehody nebo úrazy způsobené díky nevhodnému prostředí.
Další?.................................................................................... ad a) Zde je potřeba v rámci prevence rizik myslet na to, jak těm z rodiny, na něž jsou kladeny největší nároky, kteří péči o svého rodiče či prarodiče vykonávají především, ulevit či ulehčit jim pomoc. Existuje síť pečovatelských služeb, které zajišťují rozvoz jídla, ošetřovatelské úkony, pomoc při hygieně apod. Mnohé organizace často poskytují materiální pomoc – půjčování vozíků, polohovacích postelí, kompenzačních pomůcek. Některé organizace zajišťují službu tzv. tísňové péče, kdy nabízejí možnost využívání tzv. dálkových alarmů jako první pomoc v případě nehody či úrazu doma.
7
Dále některá pobytová zařízení poskytují tzv. odlehčovací služby, které je možné využít pro pobyt seniora na krátkou dobu, kdy si potřebuje rodina „odpočinout“, načerpat nové síly. Jistě má důležitou úlohu v prevenci i možnost vzdělávání rodinných příslušníků v oblastech péče obecně, specifik péče o lidi s demencí, manipulace s nepohyblivým člověkem a další.
ad b) viz příloha 1 ad c) viz příloha 2
Otázka č. 4 V čem spatřujete rozdíly v roli pečovatele při poskytování služby v domácnosti
v pobytovém zařízení
4.2. Péče v pobytovém zařízení a možná rizika Pokud to již situace s ohledem na zdravotní stav neumožňuje, nebo pokud senior nemá zázemí v rodině, která by mu mohla pomáhat, nastává rozhodnutí (často nutnost se rozhodnout) pro institucionální péči. Někdy se také stává, že rozhodnutí opustit svůj domov a přestěhovat se do domova pro seniory, uskuteční člověk ještě v době, kdy je aktivní, neomezuje ho zhoršující se zdravotní stav, ale považuje to za zodpovědné do budoucna, popřípadě nechce potřebou péče zatěžovat své blízké. Při volbě vhodného zařízení se zohledňuje především: lokalita škála služeb, které zařízení poskytuje finanční dostupnost místní dostupnost (v mnoha regionech poptávka vysoko převyšuje nabídku, neexistuje pak konkurenční prostředí, což může přispívat ke snižování kvality zařízení) 8
velikost zařízení, bezbariérovost skladba obyvatel domova čekací doba a další
Otázka č. 5 Vybrali byste si zařízení, ve kterém pracujete, pro pobyt svého rodinného příslušníka? Jaké klady a zápory má toto zařízení, pokud se a něj podíváte pohledem uživatele? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………
Adaptace Po nástupu do zařízení začíná tzv. adaptační proces, jež sebou nese mnohá rizika. Senior si uvědomuje, že je to „až do konce života. A ať už rozhodnutí opustit svůj domov učinil sám nebo pod tlakem okolností a změn, bývá toto období náročné a někdy i traumatizující. Čeká jej nové prostředí, spousta nových lidí, často cizí člověk, který s ním sdílí jeho pokoj. Dochází také k omezení kontaktů s rodinou, přáteli, sousedy. Velmi důležité je otevřené a přijímající prostředí, jednotliví zaměstnanci, kteří seniora pomalu provázejí a postupně seznamují s chodem zařízení, nabízejí aktivity, ale také dají prostor pro tesknění a smutek, který k tak zásadní změně patří. Jistě to usnadňuje, pokud má senior možnost přinést si do zařízení nějaké své věci, vybavit si pokoj podle svého. Při nástupu je také vhodné seznámit rodinné příslušníky, kteří seniora doprovázejí, na možná úskalí adaptace, doporučit časté návštěvy tak, aby
přechod do nového prostředí byl co nejplynulejší. Je rovněž
vhodné při nástupu do zařízení nebo v prvních dnech či týdnech zjistit co nejvíc informací o seniorovi, znát alespoň zhruba jeho životní příběh, to, jaké měl zaměstnání, koníčky, závažné události, které se v jeho životě udály. Praxí bývá, že 9
tyto tak důležité informace jsou sbírány pouze povrchně, ve spěchu při vyplňování mnoha formulářů při přijetí. Pokud tyto důležité informace získáme a jsou k dispozici i dalším pracovníkům, kteří jsou s klientem v úzkém kontaktu, je možné předejít mnoha komplikacím. Zde nabízím příklad dotazníku pro příbuzné, jak jej uvádí Klevetová (2008): Je pravák nebo levák? Významná osoba v jeho životě Jaké byly jeho oblíbené činnosti? Životní povolání a vztah k práci Má oblíbenou knihu? Má oblíbenou hudbu? Má oblíbenou barvu? Jaké je jeho oblíbené jídlo a nápoj? Má vztah k výtvarnému umění? Znáte něco jiného, co mu přináší potěšení? Z čeho míval obvykle největší radost? Jakým způsobem odpočíval? Měl nějaký oblíbený předmět? Přetrvávají nevyřešená životní traumata? Je zvyklý dodržovat nějaké rituály související s jeho vírou? Co považujete za důležité, abychom ještě o Vašem blízkém věděli?
Otázka č. 6 Jaké Vy máte informace o svém klientovi v prvních dnech po jeho příchodu do zařízení? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………
10
Další rizika spojená s péčí o seniory (ať už žijí doma nebo v pobytovém zařízení) bych nyní ráda popsala v osnově, která vychází ze struktury vývojových potřeb (dle Vágnerové, 2000), vztažené právě na oblast stáří. Obecně platí, že pokud tyto lidské potřeby nejsou naplňovány, dochází k deficitům, člověk může reagovat agresivně, útlumem, somatizací. 1. Potřeba stimulace správnými podněty – ve správný čas, na správném místě, v přiměřeném množství. K tomu, abychom podněty využívali, nám slouží naše smysly – zrak, sluch, čich, hmat, chuť a tzv. šestý smysl – tedy vnímání svého těla v prostoru. Smysly se mění u každého člověka jinak, některé funkce zůstávají ve stáří nezměněny, jiné se zhoršují, někdy může dojít např. ke zlepšení jednoho při zhoršení druhého. Ať už pracujeme se seniory na pozici sociálního pracovníka nebo pracovníka v sociálních službách, můžeme vhodným způsobem smysly rozvíjet, procvičovat, trénovat. Může jít o různá cvičení podporující zrak, upozorňování na chutě při podávání jídla, nasazení brýlí při jídle (jíme i očima), rozpoznání a hledání vhodných alternativ při poruchách sluchu (naslouchadla), vhodná modulace hlasu a výstižné vyjadřování, slovní popis toho, co děláme nebo se chystáme dělat při manipulaci s člověkem, který je ležící a je nedostatečně orientován v prostoru, nabídka canisterapie pro uživatele trvale ležícího, který může díky hlazení a fyzickému kontaktu se psem znovu zažít tyto pro něj libé pocity kontaktu se zvířetem. Vždy je nejvhodnější, když tyto stimulace probíhají při běžných činnostech, které senior sám nebo s naší pomocí dělá, snižuje to tenzi, že děláme něco uměle, přispívá to k vyšší sebedůvěře uživatele. Ale i speciální techniky, přístupy, pokud je vhodně zarámujeme do kontextu a uživateli vysvětlíme smysl počínání, mají svůj velký význam.
Otázka č. 7 Jaké používáte při své práci s uživateli způsoby, jak „cvičit“ smysly. Které způsoby se Vám osvědčily? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………….
2. Potřeba smysluplného světa – pokud má starý člověk pocit, že „svět se točí podle pravidel“, sám si určuje svůj denní rytmus tak, aby mu vyhovoval, jak na něj byl zvyklý z minulosti, přispívá to k jeho větší spokojenosti se sebou samým a s životem, jaký vede. Pokud známe jeho životní příběh, jeho rituály, pracovní návyky, preferovaný způsob odpočinku, jaké navazoval vztahy, můžeme mu pomoci najít i ve změněných podmínkách (způsobených nemocí,
11
menší soběstačností, přestěhováním do pobytového zařízení) pravidla a tudíž i smysluplnost jeho každodenního žití.
Otázka č. 8 Znáte svůj biorytmus? Kdy se nejlépe soustředíte, kdy máte potřebu se protáhnout, zacvičit si, kdy jste nejradši „jen sami se sebou“, kdy si potřebujete odpočinout? Jak reagujete, když musíte vykonávat nějaké činnosti v době, která Vám nevyhovuje? ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………..
Potřeba jistoty sociální role a pozice ve společnosti – stáří přináší mnoho změn sociálních rolí, jak jsem se zmiňovala výše – ztráta pracovní pozice, změna role v rodině, snížení fyzických schopností a tím zvyšování závislosti na druhých, osamělost. Pokud budeme podporovat seniora v těch oblastech, kde se může uplatnit, vyhledávat nové možnosti, jak být prospěšný či jak si budovat nové role, snížíme tím riziko „ztracení se“ v domově, ve světě. Zamysleme se nad provokativní otázkou: Jakou roli přisuzujeme seniorům, pokud
se snažíme veškerý jejich čas naplnit činnostmi, které oni sami
považují za nesmyslné, ale dělají je, „když už jsme si je pro ně připravili“? Je dobré, pokud senioři sami přicházejí s nápady,co by chtěli dělat a my tomu přizpůsobíme náš program, nežli naopak. Mohou to být často činnosti nové, moderní, o kterých slyšeli (např. pletení z pedigu, internet), nebo by rádi zkusili to, co dělali dříve a chtěli by se k tomu vrátit (např. poslech operet, zpěv, četba) Pokud nemají sami nápad, co by chtěli dělat (často si jen netroufnou), je vždy lepší vycházet z činností reálného života. Místo navlékání korálků, kterému předchází přednáška o tom, jak je důležité procvičovat jemnou motoriku nabídneme, že budeme třídit knoflíky podle barvy či velikosti, aby je měla švadlena pěkně uspořádané. Dosáhneme téhož s bonusem, že si paní X.Y. nebude připadat jako malé dítě a vyhneme se tomu, že příště již o „aktivizační činnost“ nebude mít zájem.
12
3. Potřeba identity a uznání vlastního „já“ sebou i druhými - tato potřeba by se dala nazvat také jako potřeba autonomie – tedy schopnost vést život podle vlastních pravidel, ať už při jeho zvládání potřebujeme či nepotřebujeme pomoc druhého člověka. Lze říci, že pokud sociální služba podporuje autonomii svých uživatelů, respektuje je jako svébytné bytosti, které jsou schopny rozhodovat o činnostech, které samy nebo s pomocí personálu budou vykonávat. Organizace pak má snahu vytvářet bezpečné, ale co nejpřirozenější prostředí, kde lze provádět běžné činnosti, které mohou být i částečně „nebezpečné“ (zaměstnanci umožňují podstupovat přiměřené riziko, nepřebírají absolutní zodpovědnost za uživatele). Podpora autonomie pak také působí preventivně proti závislosti na sociální službě. Popíši zde některé možná „kontroverzní“ témata z oblasti péče o seniory a přenechám k diskuzi, jak je možné se k nim postavit.
zajištění osobní svobody a svobody pohybu – mezi sporná témata patří například -
bariérovost prostředí pro imobilní, částečně mobilní uživatele
-
uzavření budovy (ve večerních hodinách),uzavření nebo komplikovaná možnost otevření části prostoru (např. pro zamezení pohybu u dezorientovaných osob) podmíněnost uskutečnit vycházky ven mimo zařízení souhlasem personálu, nebo jejich zákaz (např. v době špatného počasí), znemožnění vycházek zapříčiněný nedostatkem personálu, který by uživatele doprovodil zákaz možnosti konzumace alkoholu v zařízení opatření omezující pohyb - pravidla dána přesně zákonem o soc. službách. Jaké existují varianty omezení? Je třeba tato opatření evidovat? Jaké jsou doporučované základní zmírňující opatření? Existují specifika při péči o osoby s demencí?
-
-
dodržování práva na soukromí uživatelů – zde nabízím k diskuzi: Jaké pravidla dodržujete při vstupu do pokojů? Mají uživatelé možnost zamknout svůj pokoj a skříně? Jaké postupy preferujete při provádění osobní hygieny uživatelů? dodržování práva svobodně se rozhodnout – Mají uživatelé možnost výběru stravy (i přes doporučení lékaře)? Mohou se sami rozhodnout, jaký bude jejich denní režim (vstávání, jídlo, spánek)? Mohou se rozhodnout ohledně toho, zda a kdy bude prováděna jejich hygiena? Mají možnost zvolit si spolubydlícího?
4. Potřeba otevřené budoucnosti – naděje, perspektiva - tato potřeba je vlastně završením celého konceptu. Předpokládá, že senior zná nebo nalézá smysl vlastního stáří, se všemi změnami, ztrátami, ale i zisky, které v průběhu celého života „ustál“. Zaměstnanci pak mají jedinečnou příležitost mu v tom pomoci, mají možnost jej na této cestě doprovázet a poskytnout mu lidskou blízkost a účast, podpořit jej a třeba se i sami něčemu přiučit při hledání vlastního smyslu života a konání. Na tomto místě bych ještě ráda uvedla teorii 13
vývojových etap dle psychologa E. Ericksona, ve které připisuje každé vývojové etapě jednu prioritní potřebu, která má být uspokojena pro to, aby vývoj probíhal zdravě. 8. vývojová etapa je fází zralé dospělosti od 60 let až do smrti. V ní si má podle Ericksona člověk pokládat otázky : Nežil jsem marně? Co jsem vlastně dokázal? Jsem schopen dál se rozvíjet , nebo jsem zoufalý a neschopný přijmout své stáří? Jaké vztahy jsem měl doposud? Nezůstanu sám proto, že jsem nepěstoval přátelství a vždy se zabýval jen sám sebou? Dokážu si s laskavostí a úsměvem říct o pomoc,když ji budu potřebovat? Jsem rád sám a v ústraní? Jsem schopen se vyrovnat i se svými neúspěchy? Přijmout svůj život takový, jaký byl? Následně ještě definoval 9. etapu patřící do vysokého věku (nad 90 let), ve které je úkolem objasnit výzvy stáří, stát se moudrým, přijmout lidský osud, hrát si, užívat si a smát se.
Shrnutí Platí, že zařízení, které dobře funguje, vytváří záměrně
a cíleně systémové
podmínky pro to, aby každý uživatel měl možnost rozhodovat o tom, jak bude služby využívat. Takové zařízení podporuje prožívání každodenního života svých obyvatel ve všech činnostech, které senior vykonává. Zaměstnanci podporují soběstačnost klientů, dokud to jde, a i v situacích, kdy je klient částečně nebo zcela závislý na pomoci, ji poskytují co nejvíce dle jeho přání a požadavků. Zaměstnanci vhodně podporují a motivují klienty k nejrůznějším aktivitám, zároveň jsou připraveni přijímat iniciativy a nápady obyvatel. Umějí dát také prostor pro ty, kteří se nechtějí do dění zapojit, potřebují být o samotě a v ústraní. Takový proces předpokládá, že pracovníci budou fungovat jako tým, je třeba, aby dobře fungovaly komunikační toky mezi jednotlivými odbornostmi (zdravotničtí a nezdravotničtí pracovníci) a mezi zaměstnanci navzájem. V takovém zařízení se konzultují rozhodnutí o změnách s těmi zaměstnanci, kterých se týkají. Díky znalosti klientů ze všech rovin jeho života pak může fungovat individuální přístup ke každému uživateli.
4.3. Rizika na straně pomáhajících Dosud jsme se v textu zabývali riziky, která se mohou vyskytovat u seniorů, jak dobře ochránit jejich zájmy a potřeby tak, aby jejich život byl smysluplný a aby byla zachována jejich důstojnost.
Stejnou důležitost ovšem má eliminace rizik, které
mohou vyvstat u pomáhajících (ať už profesionálů nebo rodinných příslušníků seniora), kteří se
v péči o seniora angažují. Nebudu zde opakovat mnohokrát 14
řečené, jak je práce pomáhajících náročná, vyčerpávající, zvláště při péči o seniory. Tato tvrzení, jsou, ač pravdivá, nekonstruktivní. Považuji za vhodnější zaměřit se na to, co třeba může pomoci, aby náročnost byla kompenzována.
Otázka č. 9 Zamyslete se každý jednotlivě a zkuste definovat:
Své motivy, proč jsem si zvolil(a) právě pomáhající profesi (roli) ? …………………………………………………………………………………………………. Kdy uplatňujete moc a kontrolu a kdy pomáháte? ………………………………………………………………………………………………… Jak reagujete v časové tísni? ………………………………………………………………………………………………….. . Znáte své vlastní hranice a limity? …………………………………………………………………………………………………..
Mnoho již bylo popsáno o tzv. syndromu vyhoření. Jak se rozvíjí, jaké rizikové faktory jsou ve hře. Z literatury vyplývá, že k syndromu vyhoření přispívá: Přítomnost stresorů – ale ty jsou v této práci vždy – je obtížné vytvořit vztah s uživateli, mít jej se všemi, dbát o jejich bezpečí, zvládat konflikty s uživateli, mezi nimi, zvládnout veškerou svou práci v daném čase atd… Frustrace – nelze očekávat, že senior, o nějž pečuji, se zlepší, uzdraví, vztah je většinou ukončen smrtí uživatele. Kde pak hledat smysl své práce? Málokdy slyší pracovník ocenění, ať už od samotného uživatele, rodinných příslušníků, od nadřízených. Negativní vztahy mezi spolupracovníky - v zařízeních pro seniory jsou převážně zaměstnány ženy. Je někdy obtížné dojít k porozumění. Dochází ke konfliktům mezi různými profesemi. Může docházet ke zneužívání moci. Vliv prostředí, pracovních podmínek, organizace práce – často nemá zařízení dostatek financí na zajištění optimální péče, vytváření vhodného prostředí pro uživatele a zajištění dostatečného počtu zaměstnanců ….
15
Z toho by vyplývalo, že syndromem vyhoření musí trpět každý pracovník. Je ale možné využít preventivních opatření pro dobré zvládání tohoto náročného povolání. Tak, jako pečujeme o druhé, máme pečovat i o sebe a vyžadovat tyto možnosti i od svých nadřízených. Mezi dostupná preventivní opatření patří například:
SUPERVIZE – její funkce jsou především
vzdělávací – prohlubování schopností a získávání nových poznatků a dovedností poskytnutí podpory – při emočně náročných situacích, při řešení obtížných situací motivační – motivovat se zkušeností supervizora, jeho názory, chybami přispívá k naplnění základních etických pravidel profese
PROFESNÍ RŮST – paradoxní, ale pravdivé. Čas a úsilí, které do vzdělávání investujeme, se nám mnohonásobně vrátí . Zaměřme se například na zlepšování komunikace s uživateli, hledejme rezervy, kde ještě potřebujeme doplnit informace, např. při péči o lidi s demencí. Věnujme pozornost zlepšování svého pracovního prostředí. Zvyšování profesionality nám může pomoci například lépe zvládat agresivitu uživatelů, budeme lépe a užitečněji komunikovat s příbuznými při řešení potíží, zlepšíme vztahy s kolegy, s nadřízenými (budeme s nimi umět lépe vyjednávat, řešit spory nebo konfliktní situace). V příloze 3-5 nabízím některé tipy pro další vzdělávání
SOCIÁLNÍ OPORY – pěstujme si dobré zázemí, několik lidí, s nimiž můžeme probrat naše stesky, nejistoty. Setkávejme se s kolegy z jiných zařízení – v rámci profesních sdružení apod.
PÉČE O SEBE, ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL
16
Otázka č.10
Co konkrétně děláte pro své zdraví, co podle Vás patří do zdravého
životního stylu? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………
5. MÍSTO ZÁVĚRU V tomto textu jsem se snažila postihnout některá rizika a možné způsoby jejich zvládnutí při péči o seniory. Je jich jistě mnohem víc. Např.: - riziko imobilizačního syndromu a jak mu předcházet - rizika při péči o osoby s demencí - riziko malnutrice (podvýživy) další – doplňte ……………………………………………………………………….. ..………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………
17
Příloha č. 1 Informační leták pro seniory vydaný o.s. GEMA Špatné zacházení se seniory V literatuře se popisuje několik forem špatného zacházení se starými lidmi: Mezi nejzávažnější a nejčastější formy patří: 1.1.1 Fyzické ubližování Měli bychom na ně pomýšlet při nevysvětlených pádech a poraněních, ranách na kůži, odřeninách a popáleninách. Známky starých a nových poranění najednou by nám měly signalizovat, že je cosi v nepořádku. To jsou extrémní případy, ale do této skupiny patří také například úmyslně chybné či nedbalé podávání léků. 1.1.2 Psychologické ubližování Opakované slovní výpady a agrese, vyhrožování ale také ignorování, zesměšňování či podceňování, vyloučení z rodinného života. Jaké jsou známky tohoto jevu: starý člověk je jakoby stažený do sebe, úzkostlivý a depresivní. Mnohdy by nás mělo vést k obezřetnosti již to, že se k němu nemůžeme dostat, že si to rodina nepřeje a brání nám v rozhovoru s ním, zejména o samotě. 1.1.3 Ekonomické zneužívání Nejrůznější způsoby okrádání o majetek či peníze. I zde bychom si měli všímat situací, kdy již krátce po příjmu důchodu nemá starý člověk prostředky, zejména je-li to opakované. Na cenných předmětech své domácnosti staří lidé většinou lpí. Je jistě pozoruhodné, jestliže tyto předměty ubývají. 1.1.4 Sexuální zneužívání Není bohužel také výjimkou. Postihuje prakticky výhradně ženy. Opakované záněty rodidel a poranění v této oblasti by měly být upozorněním. 1.1.5 Zanedbávání Nejbanálnější a častá forma špatného zacházení. Může začínat jen nedostatkem pozornosti, nekomunikováním až po odpírání základních hygienických potřeb, dostatečné potravy a léků. Na problematiku špatného zacházení se starými lidmi často odborníci při své práci nepomýšlejí - to se týká jednak zdravotníků, jednak pracovníků sociálního resortu i pracovníků státní správy. Domníváme se, že často řeší různé problémy seniorů, v jejichž pozadí se problém špatného zacházení skrývá, aniž by na něj pomysleli. Proto jsme přesvědčeni, že již skutečnost, že o tomto problému budou poučeni a budou jej mít ve své každodenní praxi na zřeteli, bude užitečná. Další neopominutelnou skutečností je určitá tabuizace tohoto problému, určitý ostych o něm hovořit ze strany postižených a rodin, neumění o něm komunikovat ze strany profesionálů. Tento informační materiál byl vydán za laskavé podpory Ministerstva zdravotnictví ČR GEMA 2002.
18
Příloha 2 Informační leták pro seniory vydaný o.s. GEMA 1.2
Jak předcházet pádům
Lidé se dožívají stále vyššího věku a je správné, že chtějí vést kvalitní život ve zdraví. Bohužel pády starších lidí jsou velmi časté. Mnohým pádům ale můžeme snadno předejít. Omezování svých pohybových aktivit jen proto, že jste někdy v minulosti upadli, nebo se pádu obáváte, může být naopak příčinou dalších zranění. Proto Vám nabízíme následující rady. 1.2.1 Zůstaňte fyzicky aktivní Pády mohou být způsobeny povolenými svaly, špatnou rovnováhou. To vše můžete zlepšit, a proto jsou důležité: Pravidelná fyzická aktivita jako je rychlá a častá chůze, práce na zahrádce, nebo udržování domácnosti, navštěvování tanečních nebo jakýchkoliv jiných pohybových aktivit. Pravidelná jednoduchá cvičení a masáže, které mohou pomoci proti bolestem kloubů a páteře i proti otokům. Také cvičení Tai Či se ukázalo jako výborná technika pro udržení rovnováhy a prevence proti pádům. Je ale třeba vědět, zda učitel má zkušenosti s prací se staršími lidmi. Nezapomeňte, že když začínáte s jakoukoliv fyzickou aktivitou, je dobré: Poradit se s lékařem. Začít pozvolna, pomalu zvyšovat náročnost a všímat si reakce svého těla. 1.2.2 Jak se bránit rizikům v běžném životě Jestliže vstáváte z postele, nebo po delším sezení z křesla, je dobré to dělat velmi pozvolna. Když vstanete rychle, pokles krevního tlaku často způsobí mžitky před očima. Pomůže Vám, když si nejprve několikrát protáhnete ruce a nohy. Dobré je také před vstáváním podložit si hlavu dalším polštářem. 1.2.3 Buďte vnímaví ke změnám Vašeho zdravotního stavu Pravidelně si kontrolujte zrak a starejte se o své nohy. Jestliže berete více než čtyři druhy léků, požádejte Vašeho lékaře o jejich překontrolování a zeptejte se, jestli to není skutečně příliš mnoho. Nepijte alkohol, když užíváte léky. Mohlo by Vám to způsobit větší závratě i ztrátu rovnováhy. Požádejte Vašeho lékaře o očkování proti chřipce. Chřipkové onemocnění Vás oslabí a pravděpodobně zvýší i Vaši náchylnost k pádům. Jestliže se necítíte dobře, dejte o tom vědět Vašim přátelům, nebo sousedům. Pokud máte problémy s krční páteří, je třeba abyste byli velmi opatrní, zejména při záklonech hlavy. Raději se jim vyhněte, protože byste si tak snadno mohli způsobit závrať. 1.2.4 Zdravá výživa Postarejte se o to, aby Vaše strava obsahovala dostatečné množství vápníku a vitamínu D. To udrží Vaše kosti silné a zabrání zlomeninám. Mléko, sýry a jogurt obsahují vápník. Pokud možno z nich vybírejte raději ty nízkotučné.
19
Vitamín D najdeme pouze v malém množství potravin. Obsahují ho olejnaté ryby sardinky a tuňák a dále je obsažen v mase. Je také v tučných pomazánkách a obsahují ho kukuřičné lupínky, nebo vločky, které můžete mít k snídani. Vitamín D můžete také získat ze slunečních paprsků působením na pokožku, ale příliš silné slunce a dlouhý pobyt na něm, by Vám mohl spíše uškodit. Poraďte se příležitostně se svým lékařem. 1.2.5 Oblečení, obuv a brýle Neobouvejte si staré, rozšlapané a volné boty, volné pantofle, nebo naopak boty s vysokým podpatkem. Neoblékejte dlouhé, plandavé kalhoty, příliš dlouhou noční košili a vůbec obuv nebo oblečení, které by mohlo zapříčinit pád, uklouznutí nebo klopýtnutí. Obujte si lehké, kvalitní a padnoucí boty nebo sandály s patou či páskem kolem ní. Rozhodně nechoďte v ponožkách nebo v punčochách po kluzké podlaze. Ani různé doma vyrobené "přezůvky", nejsou vhodné. Brýle zvlášť na čtení a zvlášť na dálku jsou bezpečnější, než bifokální brýle (spojené). Uvažujte o zakoupení spodního prádla s chrániči na bocích, které Vám v případě pádu pomohou proti zlomenině. Toto prádlo je možné normálně vyprat, nedeformuje Vaši postavu a můžete jej nosit ve dne i v noci. Zeptejte se Vašeho lékaře, kde je možné takovéto prádlo objednat. 1.2.6 Bezpečnostní opatření ve Vašem bytě i okolí. Upevněte schránku na noviny a poštu do takové výše, abyste se nemuseli příliš předklánět ani natahovat při vybírání pošty. Zajistěte si dostatečné osvětlení zejména v kuchyni a na schodišti, minimálně 100 W žárovky způsobí, že nepřehlédnete nebezpečí. Kupte si žárovky s dlouhou životností, abyste je nemuseli často měnit. Označte okraje schodů bílým neklouzavým materiálem, usnadní Vám to orientaci Zejména v kuchyni, koupelně a poblíž schodů mějte zásadně vždy neklouzavé koberce či podložky (se spodní pryžovou vrstvou). Zábradlí a madla učiní Váš pohyb bezpečnějším zejména na toaletě, v koupelně a na schodišti. Dbejte na to, aby okraje koberců všude dobře přiléhaly (nebo je upevněte), abyste o ně nezakopli. Věci, které často používáte, mějte uschované na snadno přístupných místech, abyste se nemuseli příliš ohýbat, natahovat a překonávat překážky. Pro obtížnější činnosti spojené zejména se záklonem hlavy (vyměňování žárovek, věšení záclon a podobně) si raději vždy opatřete pomoc. Vždy jsou bezpečnější pevné schůdky s držadlem a pojistným řetězem než vratká židle. Nábytek na kolečkách může být nebezpečný ve chvíli, kdy se o něj chcete opřít. Zvažte proto raději odstranění koleček. Pokud jste něco vylili či rozsypali na podlahu, co nejrychleji to odstraňte, mohlo by to být nebezpečné pro Vás i pro Vaše návštěvy. Nezapomeňte vždy posypat namrzlé či vlhké schody, po kterých byste mohli jinak velmi snadno uklouznout. Měli byste také pamatovat na technické vybavení své domácnosti. Určitě bude užitečné, pokud budete mít v bytě nebo domě více telefonních přístrojů - snáze se v případě nehody k nim dostanete. Pro ty, kteří jsou více ohroženi pády a náhlým zhoršením zdravotního stavu (např. diabetici, kardiaci a podobně) by jistě měli zvážit možnost nainstalování systému nouzového volání. Jedná se o tlačítko, které máte stále u sebe (jako přívěsek na krku či náramek), stisknete je
20
v případě potřeby a spustíte tak řetěz nouzového volání na jehož konci je centrála, která je vyhodnotí a zajistí Vám pomoc například tím, že zavolá Vaše sousedy, známé či příbuzné. Pro Vaši bezpečnost je také důležité, abyste měli doma dostatečnou pohodu. Pokud je u Vás příliš chladno, je možné předpokládat, že budou Vaše svaly ztuhlé a méně pružně budou moci reagovat. Pokud máte psa nebo kočku, kteří se Vám někdy připletou pod nohy, je dobré, abyste je opatřili obojkem svítivě jasné barvy - snáze je uvidíte. 1.2.7 Kam se můžete obrátit o další pomoc V každém případě se obraťte na svého praktického lékaře. Často je možné zjistit příčinu Vašich pádů a vcelku dobře ji léčbou ovlivnit. Váš praktik Vám může také doporučit vhodné pomůcky včetně "chrániče" na kyčle. 1.2.8 Co byste měli udělat, pokud upadnete. Mnoho problémů po pádech (například prochladnutí) je způsobeno dlouhou nehybností, když nemůžete vstát, i když jste se třeba ani vážně nezranili. Pokuste se opřít o nějaký nábytek a vstát sami, pokud není přítomen někdo, kdo by Vám pomohl. Jestli jste se poranili a/nebo cítíte bolest, snažte se přivolat pomoc, aniž byste příliš měnili polohu těla. Pokud to není možné, rozvažte celou situaci a potom se opatrně přesuňte k nejbližší stabilní židli, posteli či křeslu a snažte se na ně posadit. Odpočiňte si a teprve po chvíli se zkuste zvednout a přejít za stálého přidržování k telefonu, oknu nebo dveřím, zaťukejte na sousedovu zeď či jinou formou přivolejte pomoc. Pokud se vám to vše nedaří, snažte se zachovat klidnou mysl, zůstaňte na podlaze na místě, které je kryté kobercem a co nejteplejší, snažte se ve svém okolí najít nějakou pokrývku, odpočívejte do té doby, než přijde pomoc, nebo než se opět rozhodnete učinit pokus o přivolání pomoci. Je velmi důležité umět si poradit v případě pádu. Daleko důležitější, účinnější i příjemnější je pádům předcházet. Pamatujte proto raději na zdánlivé drobnosti s dalekosáhlým významem, které jsme Vám předložili. Tento informační materiál byl vydán za laskavé podpory Ministerstva zdravotnictví a ČR GEMA 2002.
21
Příloha 3 Techniky aktivního naslouchání
Reflexe (zrcadlení, odraz) – vyjadřujeme jinými slovy to, co jsme slyšeli a dáváme tak najevo pochopení myšlenek, toho, co je za sdělením. Parafráze – aktivní naslouchání a opakování jinými slovy. Povzbuzení – v průběhu rozhovoru dáváme najevo sdělením, přikyvováním, že se snažíme rozumět. Drobné zdvořilosti – Dovolte, mohu vás požádat o laskavost…. Mlčení – dáme prostor k dalšímu vyjádření, popř. ujasnění myšlenek. Mlčení jako komunikace. Pohled – pohled jako potvrzení Dotyk – jako vyjádření podpory či souhlasu Shrnutí – při vyprávění dlouhého příběhu shrneme stručně slyšené, abychom vyjádřili porozumění a posunuli komunikaci dál. Vzájemné setkání – pokud senior sděluje své pocity , dojde k přiblížení, můžeme vyjádřit svůj názor na situaci (nikoli hodnotit).Např. Myslím, že….Chápu Vaše slova jako……Na Vašem místě bych asi……Tak mě napadlo….
Tyto techniky mohou být účinné například při agresivitě uživatele, ale je možné je využívat i v běžné komunikaci, pokud máme zájem o hloubku vztahu.
22
Příloha č. 4 Desatero komunikace se seniory (upraveno, zkráceno)
1. Respektujeme identitu pacienta a důsledně jej oslovujeme jménem nebo odpovídajícím titulem. Nevyžádaná familiérní oslovení „babi“, „dědo“ jsou ponižující. 2. Důsledně se vyhýbáme infantilizaci (zdětinšťování) starého člověka. Ani s nemocnými se syndromem demence nehovoříme jako s dětmi (formou ani obsahem) 3. Při komunikaci a při jejich ošetřování cílevědomě chráníme jejich důstojnost. 4. Respektujeme princip zpomalení a chráníme seniory před časovým stresem. Počítáme se zpomalením psychomotorického tempa a se zhoršenou pohyblivostí. 5. Složitější nebo zvláště důležité informace několikrát zopakujeme či raději ještě napíšeme. 6. Aktivně, ale taktně ověříme možné komunikační bariéry (porucha sluchu, zraku apod.) a tomu přizpůsobíme komunikaci. 7. K usnadnění komunikace se zdržujeme v zorném poli seniora, mluvíme srozumitelně a udržujeme oční kontakt. 8. Bez ověření nedoslýchavosti nezesilujeme hlas. Při hluku z okolí „nepřekřikujeme“, ale snažíme se hluk odstranit. 9. Dopomoc při pohybu vždy nabízíme, ale nevnucujeme. 10. Komunikace i ošetřovatelská aktivita má směřovat k podpoře a udržení soběstačnosti seniora, nikoli předpokládat její ztrátu a vést k imobilizaci.
23
Příloha 5 Desatero komunikace s osobami se syndromem demence
1. Při komunikaci omezujeme rušivé a rozptylující vlivy prostředí (např. rozhlasové vysílání), ujistíme se, že senior dobře slyší, popř. že má správně nastaveny kompenzační pomůcky. 2. Seniora povzbuzujeme vlídným zájmem, usilujeme o klidné chování a pozitivní výraz, omezujeme prudké pohyby a přecházení, zůstáváme v zorném poli seniora. 3. Mluvíme pomalu, srozumitelně a v krátkých větách. 4. V hovoru se vyhýbáme odborným výrazům, žargonu, ale i frázím či ironii. Používáme známé a přiměřené výrazy. Používáme přímá pojmenování a pokud lze, tak na předměty, osoby, části těla, o nichž hovoříme, ukazujeme. Při nepochopení seniorem použijeme jinou formulaci. 5. Aktivně navazujeme a udržujeme oční kontakt a průběžně ověřujeme, zda senior našim informacím správně porozuměl, důležité údaje píšeme navíc na list papíru. Pro získání pozornosti, případně pro zklidnění používáme dotek. 6. Využíváme neverbální komunikaci a tyto projevy sledujeme i u seniora. Jsme vnímaví k projevům úzkosti, strachu, deprese, bolesti. 7. Dáme jasně najevo, pokud odcházíme. 8. Seniora nepodceňujeme, komunikaci přizpůsobujeme jeho schopnostem.
neomezujeme,
ale
9. Aktivně chrníme důstojnost lidí trpících syndromem demence, bráníme jejich ponižování, posilujeme jejich autonomii a možnost rozhodovat o sobě. 10. Při komunikaci posilujeme orientaci osobou, místem i časem, oslovujeme jej důstojně jménem a nebo tak, jak si sám přeje či vyžaduje.
24
Použitá literatura:
Alan, J. Etapy života očima sociologie. Praha: Panorama, 1989. Gruss, P. (ed.). Perspektivy stárnutí. Praha: Portál, 2009. Klevetová, D.; Dlabalová, I. Motivační prvky při práci se seniory. Praha: Grada, 2008. Matoušek, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003 Matoušek, O. a kol. Sociální služby. Praha: Portál, 2007. Pichaud, C.; Thareauová, I. Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998. Říčan, P. Cesta životem. Praha: Portál, 2006. Úlehla, I. Umění pomáhat. Písek: Renesance, 1996. Vágnerová, M. Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2000 Venglářová,.M. Problematické situace v péči o seniory. Praha: Grada, 2007. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách
25
