Ekleziologie
4. Základní systematické koncepty církve: Boží lid, Tělo Kristovo, Jednota chrámu Ducha svatého 1. Boží lid / Otcova Církev 1.1. „Ecclesia ab Abel“ - jde o rozlišenou účast (partecipatio differentiata omnium) všech na církvi
1.2. Církev a Izrael a) Plynulost mezi Izraelem a Církví b) Novost Církve vzhledem k Izraeli c) V čem se Izrael a Církev doplňují (model „vtělení“ a doplňování)
1.3. Církev a pohané 1.3.1. Jedinečnost Prostředníka → nutnost prostředníka, který má rysy universální (kosmické, antropologické, dějinné). a) Kosmická christologie (období novozákonní) → vše ve světě odpovídá tajemství Kristovu b) Antropologická christologie (K. Rahner) → vše „vpravdě lidské“ odpovídá Kristu c) Dějinná christologie (W. Pannenberg) → vše dějinné odpovídá Kristu Christologický paradox → scandalum crucis, revelatio; Ježíš jako analogatum princeps. 1.3.2. „Extra ecclesiam nulla salus“ A tak paradox Církve přímo odkazuje na tajemství Božího Království.1 Jde o: 1. Správné uchopení této formule (Origenes, Cyprián, Augustin) o Homilie na knihu Jozue: církev – Rahab: uprostřed světa je přijímána zvěst evangelia o Cyprián: jen jednota víry (v církvi) přináší spásu. Jednota: znamená úzké spojení s Bohem Otce („Nemůže mít Otce za Boha ten, kdo nemá církev za matku.“). Eschatologický charakter spásy – eschatologický charakter církve jako místa spásy. o Augustin polemika proti donatistům & spor o milost a předurčení: 418 – proslov v Cesareji (Mauritanie) jen v církvi je charitas; proto všechny dary mimo církev postrádají plodnost této lásky (jednoty). Communio sacrametorum (vnější, viditelná podoba církve) × societas sanctorum (vnitřní, eschatologická rovina církve). Pro dosažení spásy je třeba dosáhnout „societatis sanctorum“, což ovšem není na tomto světě bez communio sacramentorum Spása před Kristem? Kristus – coby Slovo – je současný všem lidem (a vytváří tak společenství spravedlivých od Abela). Spása – plod Božího vyvolení (praedestinatio) v Kristu; tento dar je přítomný v církvi (Tělo Kristovo); spásy je možné dosáhnout, když mám
1
G. CANOBBIO, Chiesa perché. Salvezza dell’umanità e mediazione ecclesiale, San Paolo, Cinisello Balsamo 1994.
1 /z 5
Ekleziologie
účast na societas sanctorum, což není možné bez účast na communio sacramentorum Mimo církev – je mnoho darů Ducha svatého; jen v církvi jsou tyto dary in unitate charitatis – ad salutem.
2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Existují „rigidní“ (exkluzivní) výklady této formule (Fulgencius z Ruspe 467-532) Sv. Tomáš a Magisterium ve středověku: církev jako ordo pro salutem mundi Umět zhodnotit „náboženství národů“ Církev (nutně přítomná) uprostřed světa Spása světa a spása eschatologická Církev a misie Spása v Církvi ve vztahu k spáse v náboženstvích
1.3.3. Boží království a Církev LG 5b„Církev je zárodek a počátek tohoto království na zemi.“ Unde Ecclesia, donis sui Fundatoris instructa fideliterque eiusdem praecepta caritatis, humilitatis et abnegationis servans, missionem accipit Regnum Christi et Dei annuntiandi et in omnibus gentibus instaurandi, huiusque
Regni in terris germen et initium constituit.
1.4. Závěr: Tajemství Božího lidu Magdaleine Delbrêl (1904-1964) LG, 2. kapitola Boží lid Nová smlouva a nový lid (LG 9) Munus sacerdotale Všeobecné (všem společné) kněžství (LG 10a) – hierarchické kněžišti (LG 10b) Výkon (uplatňování) společného kněžství ve svátostech (LG 11) Munus profeticum Smysl pro víru a charismata (LG 12) Munus regale – regnum unum Všeobecnost a jednota Božího lidu (LG 13) Katoličtí věřící (LG 14) Církev a křesťané nekatoličtí (LG 15) Církev a nekřesťané (LG 16) Misijní charakter církve (LG 17)
2. Tělo Kristovo / Církev a Syn 2.1. Mašijah a jeho komplexní podoba 2.1.1. Mesiánské texty Gn 3,14n (protoevangelium, Irenej); Gn 49,10 (Jakobovo požehnání Judovi); Nm 24,17 (Bileámův výrok); 2Sam 7 (Nátanovo proroctví Davidovi, zopakováno 1Kr 11; 15; 2Kr 8) 2.1.2. Mšjh-jhwh Proroci: Iz 7,10-17; 9,1-6; 11,1-9 – s odkazem na Iz 49,3: jde o kolektivní osobu, byť zastoupenou jedincem Mich 5,1-5 – Betlém, davidovský původ Obnova celého národa – Jer 23,5n; 33,14-18; Ez 17,22nn; 34,23n; 37,22-25 Postava v rámci blízkého očekávání (apokalyptika) Ag 2; Zach 4,1-14; 6,9-15 2 /z 5
Ekleziologie
Žalmy: 2; 18; 28; 84; 89; 132 Služebník Hospodinův – Iz 42; 49; 50; 52-53 2.1.3. Systematicky - christologická dimenze (Ježíš je Kristus) - soteriologická dimenze (Vykupitel) - ekleziologická dimenze (pokoj a spravedlnost v novém Jerušalaim) - kosmologická a eschatologická dimenze (naplnění stvoření a dějin)
2.2. Poslední večeře a Církev 2.2.1. Církev v liturgickém ustanovení eucharistie Seder pesach Problém: chronologie Janova evangelia. Již tedy vyprávění o velikonoční večeři vykládá tuto hostinu jako jednotu a současně novost smlouvy mezi Bohem a jeho lidem, přičemž je zde Církev jako Kristem chtěný Izrael eschatologických časů. Závěr: eucharistie byla především oběť (todah) a pokrm (hostina) smlouvy. 2.2.2. Poslední večeře a apoštolské ustavení Církve A tak ustanovení eucharistie – „večeře Páně“ – je okamžikem ustanovení Církve, tedy Církve v její správě (ministerium) – službě pro svět: → ustanovení skutečné apostolicity celé Církve.2 Jde o službu předsedat (nejen ve smyslu liturgickém, ale celostně institucionálním). Zvláštní Petrova úloha Lk 22,31-32 Ecclesia de Eucharistia zmiňuje souvislost Eucharistie a apostolicity ve III. kapitole, nn. 27 a 28: 2.2.3. Církev jako liturgické eucharistické společenství Při eucharistii říká Ježíš: „To čiňte na mou památku“(Lk 22,19 a 1Kor 11,24-25). 1. Památka v biblickém pojetí 2. Slavení takové památky ovšem musí navazovat na Kristovu Paschu tak, jak on sám to ustanovil. 3. Jen tak, když je předávána v rámci ucelené apoštolské tradice – posloupnosti, může být památka slavená v Církvi také přítomností Krista a znamením eschatologické naděje.3
2.3. Ježíš a „shromáždění“ Izraele 2.3.1. Ježíš a Izrael Ježíš hlásá Boží království;4 nejedná se však o čistě individuální záležitost (jak si představoval liberální protestantismus5) odtrženou od tehdejšího kontextu. Postava Pastýře6
2
K. BARTH, Die kirchliche Dogmatik, II/2, Zürich 1959, 493; J. Moltmann navrhuje, abychom zde nehovořili o successio, ale processio apostolica. In Kirche in der Kraft des Geistes. Ein Beitrag zur messianischen Ekklesiologie, München 1975, 339. 3 „O svatá hostino, při níž se sytíme Kristem. Koná se památka jeho utrpení; mysl se naplňuje milostí a dává se zástava budoucí slávy.“ ( KKC 1402) 4 Tématické číslo MKR Communio 2 (2007) „Hlásání Božího království a pokání“. 5 „Boží království přichází, nakolik přichází v jednotlivcích, nachází přístup v jejich srdcích a oni ho přijímají. Boží království je panství Boží, zajisté, nicméně jde o panství svatého Boha v jednotlivých srdcích.“ in A. VON HARNACK, L’essenza del cristianesimo (1901), Brescia 21992, Lezione terza, 100n. S podobnou tezí se též setkáme u J. WEISS, La predicazione di Gesù sul Regno di Dio (1900), Napoli 1993.
3 /z 5
Ekleziologie
2.3.2. Ježíš a pohané - Poslání k pohanům je spojené s dramatem zatvrzelosti Izraele. - instituce Dvanácti - Hlásání Evangelia 2.3.3. Ježíš a učedníci - povolání: „aby byli s ním“ (Mk 3,14) - kompaktní skupina – otevřená - poslaní ke všem
2.4. Kristus a Církev jako Corpus Christi – Caro Christi 1. Schéma: „Triplex Corpus Christi“7 sociální aspekt
Na Kristu založený personální aspekt
svátostná klasifikace
soma
pokrm/nápoj
sacramentum tantum
sóma ekklesias – communio
caro et sanguis Christi (vždy sub specie res et sacramentum sacramenti) res tantum sóma nymphes → sarx nympes Tělo Kristovo (caro agni-Sponsi) (sponsa una carne cum sponso) Zde navazuje pojednání o Duchu svatém … 2. Ecclesia Mariana8
3. Jednota Kristova těla v Duchu Úvodní poznámka 1. Církev má svůj původ v Nejsvětější Trojicii - Dílo vykoupení a inversio trinitaria - Opus operatum – opus operandumii 2. Idea chrámu (svatost ve světě?; operatio sanctificandi)iii
3.1. Ecclesia charismatica 1. dějinná anabáze (K. Rahner, L. Sartori) 2. Donum – charisma - donum: posvěcení a milost posvěcující (gratia sanctificans) - charisma: zasvěcení (consecratio) a milost sebeobětování (gratia offerens)iv
3.2. Objektivní/subjektivní forma církve: Chrám Ducha svatého (Congar) 1. Dynamika církve v Duchu (chrám) 6
J. RATZINGER BENEDIKT XVI., Jesus von Nazareth, kapitola: „Die grossen johanneischen Bilder. Der Hirte“, s. 317-331. 7 H. DE LUBAC, Corpus mysticum. L’Eucharistia e la chiesa nel Medioevo, Milano 1996, zvláště 335-382. 8 H.U.VON BALTHASAR, Der antirömische Affekt. Wie lässt sich das Papsttum in der Gesamtkirche integrieren?, Trier 1989; A. SCOLA, Chi è la Chiesa? Una chiave antropologica e sacramentale per l’ecclesiologia, Brescia 2005.
4 /z 5
Ekleziologie
- Dei glorificatio – hominum sanctificatio: Christus Ecclesiam sibi consociat (SC 7b) - objektivní/subjektivní konstituce církve (universální církev/katolická církev) 2. Proces (charismatické) institucionalizace církve a) Duch svatý se podílí na konstituci Těla Kristova (AG 4) b) Duch svatý vytváří jeden život Těla Kristova (LG 4: přebývá v církvi a srdci věřících; uvádí do pravdy; sjednocuje in communione et ministratione; hierarchie a charismata; dává plody Ducha) c) Duch svatý obnovuje jeden život církve (omlazuje církev silou evangelia; ustavičně obnovuje a přivádí k dokonalému sjednocení) 3. Communio opere Spritus Sancti formata ac formanda Chrám Kristova Těla: - opus operatum objektivně (Evangelium, Svátosti, Pokoj/Jednota) - opus operatum subjektivně (sensum fidei, gratia sanctificans, charitas [DCE 19])
3.3. Základy dějinné podoby církve: Tradice (Congar) - proces recepce (prostřednictvím charismat) → schéma Ecclesia de veritate Evangelium - recipováno → Církví (učící/učící se)
→ (kázající/naslouchající)
Svátosti - recipovány → církví - všeobecné kněžství (hierarchie – laikát)
sensus fidei - recipován → církví – consensus fidelium (magisterium/populus)
Církví
3.4. Caritas forma ecclesiae: misijní otevření církve - proces naplňování poslání (prostřednictvím charismat) → schéma ecclesia de caritatev Evangelium - hlásáno → evangelizace → dialog → kulturně/kritická aktivita
Svátosti - vytvářejí osobní dispozice a objektivní stavy → posvěcování světa (na základě charismat)
Amor Dei - uplatňování této lásky → caritas jako profesionální forma lidské činnosti
i
H. U. VON BALTHASAR, Theodramatik II/2, s. 167-174. „Dramatik der Eucharistie“, in H. U. VON BALTHASAR Theodramatik III. Band III, Die Handlung, s. 363-379; dále O. H. PESCH, „Gottes Gnadenhandeln als Rechtfertigung des Menschen“, in MS 4/2, s.831-920, který poukazuje na to, že abstraktní označení opus operatum znamenalo ve středověké teologii mysterium carnis Christi. iii Y. CONGAR, Das Mysterium des Tempels, Salzburg: O. Müller 1960. iv L. GEROSA, Charisma und Recht. Kirchenrechtliche Überlegungen zum „Urcharisma“ der neuen Vereinigungsformen in der Kirche, Trier: Johannes Verlag 1989. v ATI, De Caritate Ecclesia. Il principio “amore” e la chiesa, Padova: Messaggero 1987. ii
5 /z 5
