Poděkování: Rád bych tímto chtěl poděkovat vedoucímu mé práce, panu JUDr. Ing. Michalu Radvanovi, Ph.D., za odborné vedení a dále taktéţ děkuji rodině a pracovnicím Státní vědecké knihovny v Hradci Králové za ochotu a trpělivost.
2
Obsah:
1.
Úvod
2.
Historie koncesionářských poplatků
3.
2.1
Počátky rozhlasového vysílání v Československé republice..............................8
2.2
Historie vysílání Československé televize........................................................10
Veřejnoprávní a komerční provozovatelé vysílání a regulační orgány
mediálního trhu 3.1
Právní předpisy upravující média veřejné služby............................................13 3.1.1 Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání- Mediální
zákon..............................................................................................................................14 3.2
Provozovatelé vysílání ze zákona jakožto poskytovatelé veřejných služeb.......15 3.2.1 Právní úprava České televize.................................................................15 3.2.2 Orgány ČT a popis jejich činnosti.........................................................16 3.2.3 Právní úprava Českého rozhlasu...........................................................17 3.2.4 Orgány ČRo a popis jejich činnosti.......................................................18 3.2.5 Kodex Českého rozhlasu a České televize.............................................18
3.3
Komerční provozovatelé vysílání......................................................................19 3.3.1 Licenční řízení.......................................................................................20
3.4
Regulační orgány mediálního trhu....................................................................20 3.4.1 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání...............................................20 3.4.2 Rada ČTK..............................................................................................21 3.4.3 Rada pro reklamu..................................................................................22
4.
Soustava poplatků vybíraných na území České republiky 4.1
Právní úprava poplatků vybíraných na území České republiky........................23 4.1.1 Definice samotného poplatku................................................................24 4.1.2 Rozdělení poplatků v ČR....................................................................... 26 4.1.2.1 Státní poplatky........................................................................26 4.1.2.2 Místní poplatky........................................................................27 3
4.2
Koncesionářské poplatky vs. ostatní poplatky vybírané v České republice......28 4.2.1 Charakteristické prvky poplatků v ČR...................................................28 4.2.2 Charakteristika koncesionářských poplatků..........................................29 4.2.3 Definice koncesionářského poplatku.....................................................30
5.
Rozhlasové a televizní poplatky jakožto hlavní zdroje financování
veřejnoprávního média 5.1
Od zákona č.252/1994 k novému zákonu č.348/2005........................................31
5.2
Financování veřejnoprávních televizí v Evropě................................................32
5.3
Právní regulace poplatků za rozhlasové a televizní vysílání.............................33 5.3.1 Předmět poplatků...................................................................................33 5.3.2 Subjekty poplatkové povinnosti-poplatníci............................................34 5.3.3 Základ poplatků.....................................................................................36 5.3.4 Výše samotného poplatku za rozhlasové a televizní vysílání, srovnání se
zeměmi Evropy a důsledky postupného zvyšování poplatku.........................................37 5.3.4.1
Omezení reklamy ve prospěch zvýšení poplatku.....................38
5.3.5 Placení poplatků....................................................................................39 5.3.6
Evidence poplatníků..............................................................................39
5.3.7 Vymáhání dlužných poplatků.................................................................41 5.3.8 Pověřená osoba......................................................................................42
6. Závěr..................................................................................................................................44 7. Resumé v anglickém jazyce.......................................................................................47 8. Seznam použitých zdrojů...........................................................................................50
4
1.
Úvod Společnost vyspělých zemí na přelomu 20. a 21. století bývá nazývána ,,informační
společností´´.
Informace
a
informovanost
jsou
povaţovány
za
jedny
z hlavních
ekonomických, politických a občanských hodnot. Současný stav rozvoje společnosti je příznačný souběţnou existencí velkého mnoţství komunikačních sítí (sítí vztahů, v nichţ komunikace probíhá). Pro definování pojmu komunikace existuje nejedna definice, ale prakticky ve všech nalezneme 5 základních definujících prvků komunikace-komunikátora, adresáta, komunikační kanál (nosič, médium), sdělení a jeho efekt. Samotný proces komunikace taktéţ zahrnuje faktory kontextu (sociálního, kulturního, historického), zpětné vazby od adresáta ke komunikátorovi a další. Jedním z typů celospolečenské komunikace je i síť masové komunikace. Vznik a uţívání pojmu se datuje do konce 30. let 20. století. U procesu, při němţ dochází k předávání a přijímání sdělení, textů a významů rozsáhlému a nesourodému publiku komplexními organizacemi vyuţívajícími profesionální komunikátory a vyspělé technologie, se nepředpokládají výrazné vzájemné vazby. Masmédia jsou označována jako souhrn technologických a organizačních postupů a institucí, která vytvářejí rámec pro masovou komunikaci. Při realizaci komunikačního procesu se musí řídit určitými formálními i neformálními pravidly a jsou na ně kladeny specifické poţadavky jak ze strany veřejnosti, tak ze strany společenských institucí odlišných od masmédií (právní, náboţenské, politické). Základem pro rozdělení masmédií je typ pouţívané technologie a tudíţ jsou základními kategoriemi masmédií současnosti: tištěná média, film, televize, rozhlas, hudební nahrávky, nová elektronická média1. Koncept veřejnoprávního média (rozhlasu a televize) se začal tvořit jiţ od jejich samotných počátků. Evropský kontext byl ovlivněn hlavně tzv. britským modelem ,,veřejné sluţby´´. Slouţil k zajišťování funkcí ve veřejném zájmu. I přes proměnlivost termínu dle daného kontextu mají veřejnoprávní instituce společné a) ţe jsou ustaveny právní úpravou b) mají vymezený předmět činnosti c) je dán způsob jejich financování d) taktéţ existují společné mechanismy jejich ,,veřejné´´ kontroly2. Kultura v nejširším pojetí je smíšený kolektivní statek, na jehoţ trvalé produkci a spotřebě má kulturně vyspělý stát zájem, avšak jeho rozsah a skladbu přímo neurčuje. Z toho 1 2
Korda, J. Úvod do studia televize. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, s. 7-11 Korda, J. Úvod do studia televize. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, s. 15
5
vyplývá, ţe část nákladů na jeho pořízení financuje příslušný občan – spotřebitel a zbylá část je financována v rámci výdajů veřejných rozpočtů (rozpočtu státního, rozpočtu krajů a rozpočtů municipalit). Rozsah produkovaných kulturních činností a dalších kulturních produktů je stále větší a vzhledem k technickému pokroku a celkovému rozvoji společnosti i kvalitnější. To s sebou nese zvýšené nároky na objem vynakládaných finančních prostředků pro tuto oblast3. Činnosti v kultuře jsou zpravidla ztrátové, a to ať je provozuje jakýkoliv subjekt (aţ na výjimky). Z hlediska financování jde zpravidla o to, aby ztráta byla co nejniţší. Současný stav financování kultury v ČR je takový, ţe kulturní statky produkují převáţně různé ekonomické subjekty, které hospodaří jako příspěvkové organizace (PO)4. Příspěvkové organizace hospodaří s peněţními prostředky získanými z vlastní činnosti a také hospodaří s penězi přijatými z rozpočtu svého zřizovatele5 Podle způsobu, jakým jsou příslušné podpory na produkci kulturních statků produkovány, se tyto podpory rozdělují na: přímé a nepřímé. Mezi zdroje přímé podpory patří prostředky z veřejných rozpočtů (rozpočty organizačních sloţek státuústředních orgánů státní správy představují jednotlivé kapitoly ve státním rozpočtu), prostředky z vybíraných poplatků za rozhlasový a televizní příjem, výnosy a prostředky z vlastní činnosti, sponzorství atd. Zdroji nepřímé podpory jsou např. daňové úlevy pro neziskové organizace, umělce a umělecké instituce6. Práce na téma ,, Koncesionářské poplatky´´ bude rozdělena celkem na 6 kapitol. Kapitola první je úvodní a bude kromě úvodu vymezovat i cíle celé práce. Druhá kapitola bude exkurzem do historie televizního a rozhlasového vysílání a třetí kapitola podá přehled o regulačních orgánech mediálního trhu, rozliší veřejnoprávní a komerční provozovatele vysílání a osvětlí podstatu slova veřejnoprávní. Kapitola 4 bude obecně pojednávat o soustavě poplatků vybíraných v České republice (definice poplatků, rozdělení poplatků v ČR) a vymezí specifika koncesionářského poplatku oproti místním a státním poplatkům-díky konfrontaci jejich charakteristických prvků se pokusí definovat pojem koncesionářského poplatku. Na základě podaných poznatků zhodnotím, zda-li se koncesionářské poplatky svým pojetím nejsou spíše daní neţ poplatkem. Pátá kapitola bude samotným rozborem zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a při tom budou zmíněna omezení reklamy ve prospěch navýšení koncesionářských poplatků. V samotném závěru (tedy v šesté a poslední 3
Peková, J. - Pilný, J. – Marek, J. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3.aktualizované vydání, Praha:ASPI a.s. , 2008, s.409 4 Peková, J. - Pilný, J. – Marek, J. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3.aktualizované vydání, Praha:ASPI a.s. , 2008, s.414-415 5 Mrkývka, P. a kol. Finanční právo a finanční správa-1.díl. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2006, s.393 6 Peková, J. - Pilný, J. – Marek, J. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3.aktualizované vydání, Praha:ASPI a.s. , 2008, s.419
6
kapitole) shrnu zákonnou úpravu upravující téma Koncesionářských poplatků, zauvaţuji de lege ferenda a podám zhodnocení cílů práce. Cílem této práce je uvést na pravou míru často, přesto nepřesně, uţívaný pojem ,,Koncesionářské poplatky´´. Při určení jejich místa v soustavě poplatků vybíraných v České republice si klade práce za další cíl nalézt a popsat jednotlivé odlišnosti koncesionářských poplatků od ostatních poplatků vybíraných v ČR a také se pokusí konkrétně definovat tzv. ,,koncesionářský poplatek´´. Stěţejním účelem práce pak bude podání co nejvíce hodnověrných
informací
(jak
odborného,
tak
praktického
rázu)
týkající
se
jak
koncesionářských poplatků, tak vztahů vznikajících při realizaci a aplikaci zákona č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích. Vznikne tak dílo, které bude uceleným souborem poznatků o tomto sporadicky rozebíraném a ne často zmiňovaném ( i kdyţ v poslední době čím dál častěji diskutovaném) tématu spadajícího do oblasti tzv. berního práva.
7
2.
Historie koncesionářských poplatků Chceme-li se dopátrat k původu rozhlasových a televizních poplatků, je třeba podniknout
exkurz do nepříliš vzdálené historie počátků československého rozhlasu a televize. 2.1
Počátky rozhlasového vysílání v Československé republice
Historie Českého rozhlasu je mnohem delší, neţ historie České televize. Je zřejmé, ţe hlavním důvodem je rozvoj techniky. Vzestup televize byl mnohem rychlejší a veřejností vítán. Kdeţto průkopníci v Českém rozhlase to měli o to těţší, ţe museli veřejnost seznámit s novým médiem a přimět ji rovněţ přemýšlet o nákupu rozhlasového přijímače7. Jiţ před 1. Světovou válkou se uskutečnily první pokusy s radiotelegrafií a radiotelefonií, které jsou spojeny se jmény prof. dr. K. Domalípy a ing. L. Šimka. Za první světové války byly veškeré experimenty s radiofonií zakázány a československý stát byl proto v době svého vzniku téměř bez spojení se zahraničím. První poválečné pokusy byly uskutečněny pod vedením profesora České techniky dr. Augustina Ţáčka. Stanice sestavená v polovině listopadu 1918 v Praze na Petříně slouţila především k vysílání a příjmu depeší ministerstva zahraničí8. V červenci 1920 byla na petřínské stanici uvedena do provozu novější vysílačka firmy Telefunken (elektronková) a navázala bezproblémové spojení s Paříţí, Moskvou a Římem. Československá stanice byla tedy první stanicí v Evropě, která potvrdila, ţe rozvoj bezdrátové telegrafie a radiotelefonie závisí na elektronkových vysílačích. Téhoţ roku ministerská rada rozhodla, ţe nevojenská radiotelegrafie bude převedena z působnosti vojenské správy do kompetence ministerstva pošt a telegrafů a v listopadu 1920 byl zřízen Úřad pro správu pošt, telegrafů a telefonů (pozdější ministerstvo)9. V září roku 1922 vyslalo ministerstvo pošt a telegrafů dva své úředníky (ing. Josefa Strnada a dr. Otto Kučeru) na studijní cestu do západoevropských zemí pro bliţší seznámení se s technologií radiofonie a jejich vyuţití jak pro státní, tak pro soukromé účely. Poznatky z cest sehrály hlavní roli ve formování pravidelného rozhlasového vysílání u nás10. 7
Mejsnar, P. Média veřejné služby a jejich regulace. Brno, 2007. s19 . Diplomová práce na Právnické fakultě Masarykovy univerzity na katedře ústavního práva a politologie. Vedoucí diplomové práce JuDr. Jiří Kroupa Csc. 8 Historie Českého rozhlasu-Před vznikem Československé republiky [citováno 17.3.2008] . Dostupný na http://www.rozhlas.cz/historierozhlasu/prvnipokusy/_zprava/434821 9 Historie Českého rozhlasu-První radiotelefonické vysílání [citováno 17.3.2008]. Dostupný na http://www.rozhlas.cz/historierozhlasu/prvnipokusy/_zprava/434827 10
Historie Českého rozhlasu-Do radiofonie vstupuje ministerstvo pošt a telegrafů [citováno 17.3.2008].
Dostupný na http://www.rozhlas.cz/historierozhlasu/prvnipokusy/_zprava/434829
8
Na základě rozvoje radiofonie v zahraničí a dle ţadatelů o povolení rozhlasového vysílání přistoupilo na jaře 1923 ministerstvo pošt a telegrafů k vytvoření normy jako základu pro rozhlasové činnosti. Onou právní normou byl zákon o telegrafech ze dne 23. března 1923. Ten stanovil, ţe provozování radiofonie je výsostným právem státu-státním monopolem a soukromé společnosti mohly podle tohoto zákona obdrţet koncesi k vysílání, jejíţ udělení podléhalo přísné kontrole11. Koncese je jedním z druhů správních rozhodnutí, jehoţ obsahem bývá přivolení k nějaké činnosti12. Koncesi ţadatelům vydávalo ministerstvo průmyslu, obchodu a ţivností ve spolupráci s ministerstvem pošt a telegrafů na základě důkladného prošetření stavu a sloţení společnosti a prověření, zda je společnost k obdrţení koncese způsobilá13. Ing. Eduard Svoboda se v roce 1922 rozhodl uskutečnit studijní cestu do Spojených států amerických ´´za účelem studování technického a programového provozu tamních vysílacích společností´´ a tyto poznatky ho inspirovaly k myšlence zahájit pravidelné rozhlasové vysílání14. Po sloţitých jednáních o udělení licence je společnost zaloţena 7. června 1923 pod názvem Radiojournal, společnost s r. o. Pravidelné vysílání proběhlo jiţ 18. Května 1923 a tímto se český rozhlas zapsal mezi první rozhlasové společnosti na světě, které začaly pravidelně vysílat pro veřejnost. Počátky Radiojournalu spol s r.o. byly sloţité. Nebyly finanční prostředky ani zkušenosti. Po usazení se a po překonání počátečních obtíţí si vedení Radiojournalu začíná uvědomovat společenskou odpovědnost nového média a rozhlas uţ není vnímán jako zajímavá technická atrakce, ale jako důleţitý prostředek osvěty vzdělávání, ale i masového působení na veřejné mínění15. Rozhlasové vysílání bylo ovšem zpočátku přístupné víceméně jen nevelké skupině nadšenců, ochotných vydat nemalé finanční prostředky na zakoupení koncese a drahého rozhlasového přijímače s příslušným zařízením16. První koncese (přivolení) k přijímání ,,zpráv, koncertů a přednášek, vysílaných radiofonickou zpravodajskou společností Radiojournal´´ tak byla vydána v září 1923. Platba za povolení (koncesi) k přijímání rozhlasových sluţeb byla původně dvousloţková. Šedesát korun platil koncesionář ročně 11
Historie Českého rozhlasu-Do radiofonie vstupuje ministerstvo pošt a telegrafů [citováno 17.3.2008]. Dostupný na http://www.rozhlas.cz/historierozhlasu/prvnipokusy/_zprava/434829 12 Žák, M. a kolektiv autorů. Velká ekonomická encyklopedie. 2.rozšířené vydání, Praha: Linde a.s. ,2002, s.377 13 Maršík, J. Historie Českého rozhlasu-Do radiofonie vstupuje ministerstvo pošt a telegrafů [citováno 17.3.2008]. Dostupný na http://www.rozhlas.cz/historierozhlasu/prvnipokusy/_zprava/434829 14 Maršík, J. Historie Českého rozhlasu-Do radiofonie vstupuje ministerstvo pošt a telegrafů [citováno 17.3.2008]. Dostupný na http://www.rozhlas.cz/historierozhlasu/prvnipokusy/_zprava/434829 15 Historie Českého rozhlasu-Průkopníci rozhlasového vysílání (1923-1925) [citováno 17.3.2008]. Dostupný na http://www.rozhlas.cz/historierozhlasu/prukopnici/_zprava/434835 16
Historie Českého rozhlasu-Společensko-politický kontext vzniku rozhlasového vysílání v Československu [citováno 17.3. 2008]. Dostupný na http://www.rozhlas.cz/historierozhlasu/prukopnici/_zprava/434840
9
poštovní a telegrafní správě a sto korun platil měsíčně rozhlasové společnosti17. Jestliţe Baťovy polobotky stály 39 Kč a průměrná dělnická mzda za odpracovanou směnu činila v roce 1923 o něco více neţ 27 Kč, pak jistě nešlo o levnou záleţitost18. Měsíční poplatek se postupně sniţoval aţ na deset korun měsíčně v roce 1926 a uznávací roční poplatek byl roku 1925 zrušen. Sniţování poplatku bylo způsobeno narůstajícím počtem plátců a právě z této doby pochází dnes jiţ právně bezobsaţný, ale přesto doposud běţně pouţívaný termín ,,koncesionářský poplatek´´19. 2.2
Historie vysílání Československé televize
V Československu televize začala dělat první krůčky jiţ před 2. světovou válkou. Neţ se však mohlo dospět ke konkrétním výsledkům, veškerou aktivitu přerušily válečné události a po válce byl výzkum obnoven. První pokusné vysílání televize v Československu se konalo 23. 3. 1948 v Tanvaldě, kde skupina vědců Vojenského technického ústavu uskutečnila ukázku pro veřejnost. Další pokusné televizní vysílání se pak uskutečnilo v roce 1948 v rámci Mezinárodní výstavy rozhlasu MEVRO v Praze. Zkušební televizní vysílání ze Studia Praha v Měšťanské Besedě bylo zahájeno 1. května 1953 a 25. února 1954 bylo prohlášeno za pravidelné . Pro první televizní vysílač byla v roce 1953 adaptována praţská rozhledna na Petříně . Na počátku televize vysílala pouze tři dny v týdnu a od od 29. prosince 1958 televize své pořady vysílala po celý týden. Záhy začala vznikat další studia: 31. prosince 1955 v Ostravě, 3. listopadu 1956 v Bratislavě, 6. července 1961 v Brně a 25. února 1962 v Košicích. S rozvojem televize přibývalo diváků. Roku 1962 existoval na území Československa jiţ milion platících diváků (koncesionářů) a roce 1978 byly přihlášeny jiţ 4 miliony televizních přijímačů. V 60. letech byla zahájena výstavba
17
Radvan, M. Rozhlasový a televizní poplatek aneb daň z rádia a televizoru. Daně a finance, 2006, roč.14, č.3.
s.16-18 18
Historie Českého rozhlasu-Společensko-politický kontext vzniku rozhlasového vysílání v Československu [citováno 17.3. 2008]. Dostupný na http://www.rozhlas.cz/historierozhlasu/prukopnici/_zprava/434840 19
Radvan, M. Rozhlasový a televizní poplatek aneb daň z rádia a televizoru. Daně a finance, 2006, roč. 14, č. 3.
s. 16-18
10
nových televizních středisek v Praze a Bratislavě a vláda rozhodla o vytvoření druhého programu na něm bylo 9. května 1973 zahájeno pravidelné barevné vysílání
20
.
Televize u nás neměla oproti ostatním sdělovacím prostředkům ţádnou demokratickou tradici. Jakmile rok 1968 přinesl náznaky změny politického kurzu, byla televize mezi prvními sdělovacími prostředky, které tyto náznaky změn začaly podporovat. Při podpoře demokratizačního hnutí zvaného Praţské jaro sehrála Československá televize v čele s ústředním ředitelem Jiřím Pelikánem podstatnou roli. K velké nelibosti sovětského vedení posouvala ČST dění ve společnosti i na politické scéně výrazně kupředu. Svým improvizovaným vysíláním plnila Československá televize společně s Československým rozhlasem důleţitou informační roli, veřejně se postavila proti okupaci, burcovala proti ní a taktéţ zklidňovala emoce a vášně po příjezdu sovětských okupačních vojsk21. Vládní výbor pro tisk a informace (ustanovený 12. Září 1968) sledoval působení médií a zákon č. 127/1968 Sb. o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných
informačních
prostředků
přijatý
Národním
shromáţděním
znamenal
znovuzavedení cenzury. Počalo propouštění zaměstnanců, změny pořadového zaměření, byla zakázána publicistika a na kaţdém pracovišti byl nasazen komunistický kontrolor ,,nezávadnosti,, pořadů22. Po zprostředkování pohnutých chvílí národa po sebeobětováni Jana Palacha v lednu roku 1969 a po vítězství nad sovětskou sbornou na Mistrovství světa v ledním hokeji ve Stockholmu v březnu 1969 přicházely uţ jen zákazy, příkazy, doporučení. S tím se Československo dostalo do období normalizace23. Veškeré dění v televizi se tímto stylem doslova ,,táhlo,, aţ k přelomovému datu 17. listopadu 1989. Kdyţ v pátek 17. listopadu 1989 Televizní noviny odvysílaly informaci o pietním studentském mítinku k uctění památky Jana Opletala a o jejich nepovoleném pochodu do centra Prahy, málokdo tušilco v příštích hodinách přijde. Událo se tak kvůli nenaplněným slibům o politických a hospodářských reformách a kvůli potlačování lidských práv. Společnost uţ nebyla schopna vstřebat brutální potlačení demonstrace, došlo k takzvané
20
Historie České televize- Prehistorie [citováno 25.12. 2006]. Dostupný z
http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/vyvoj_data.php 21
Růžička, D. Historie České televize- Historie 1968-1969 [citováno]. Dostupný z
http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/1968-1969.php?leta1968_1969kapitola=0 22
Historie Československé televize- Kalendárium 1969 [citováno 26.prosince 2006]. Dostupný
z http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/1968-1969.php?leta1968_1969kapitola=4. 23
Růžička, D. Historie České televize- Historie 1968-1969 [citováno]. Dostupný z http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/1968-1969.php?leta1968_1969kapitola=0
11
sametové revoluci a po přechodné období byla zaloţena Česká a Slovenská Federativní Republika24. Československá televize zanikla společně se zánikem československé federace , tedy 31.12.1992 a přestoţe dle par.1 zákona o České televizi hospodaří s původním majetkem Československé televize25, není jejím právním nástupcem. Nová česká televize vznikla k 1.1. 199226 a byla od svého počátku vytvořena jako sluţba veřejnosti, která je poskytována skrze tvorbu a šíření televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových sluţeb na celém území České republiky27. Při vzniku nebyly vyřešeny otázky související s její činností, zejména otázka okruhů, na nichţ má vysílat a otázka jejího financování. I kdyţ o vysílacích okruzích České televize v mezidobí rozhodnutí padlo, problém jejího financování není dořešen dodnes. Od prvního dne roku 1992 a své existence začala Česká televize vysílat vlastní zpravodajství - na okruhu ČTV. Česká televize se ujala role provozovatele vysílání na programech ČTV a OK 3, a svého majetku, jehoţ základem byl majetek podle zákona převedený z Československé televize. Také velká část pracovníků přišla z Československé televize. Mezitím proběhlo ve dvou kolech výběrové řízení Rady České televize na "definitivního" generálního ředitele České televize. K 1. dubnu 1992 jmenovala generálním ředitelem na šestileté funkční období stávajícího prozatímního ředitele Iva Mathého. Rada České televize schválila dne 15. dubna 1992 na návrh generálního ředitele první Statut České televize 28.
24
Historie České televize- listopad 1989 [citováno 26.12.2006] . Dostupný z
http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/revoluce.php 25
Par.4 zákona č.136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou a Českou republikou a Slovenskou republikou ve věcech tisku a jiných informačních prostředků. 26 Zákon č.483/1991 27 Par.2 odst.1 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi 28 Historie České televize- Vznik a první kroky [citováno 26.12.2006]. Dostupný z http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/kroky.php
12
3.
Veřejnoprávní a komerční provozovatelé vysílání a regulační orgány
mediálního trhu 3.1 Právní předpisy upravující média veřejné služby
Chceme-li se dopátrat pramenů současného mediálního práva, musíme jít napříč celým spektrem českého právního řádu. Jedná se tak o zákonné, podzákonné a ústavní předpisy. Ze zákonných předpisů můţeme uvést zákon zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání (mediální zákon)29, tzv. zřizovací zákony o České televizi30 a o Českém rozhlasu31. Dalším důleţitým zákonným předpisem je bezesporu zákon o regulaci reklamy32 a zákon o rozhlasových a televizních poplatcích33. Na podzákonné úrovni vydalo Ministerstvo kultury vyhlášku, kterou se vydává seznam událostí značného společenského významu34. Na ústavní úrovni je nejdůleţitějším dokumentem Listina základních práv a svobod35. Ta kaţdému stanoví základní lidská práva a svobody, politická, hospodářská a kulturní práva a rovněţ kaţdému stanoví meze základních práv a svobod, které mohou být upraveny pouze za podmínek stanovených samotnou Listinou.36 Širší právní rámec rozhlasového a televizního vysílání tvoří další obecně závazné předpisy, které se problematiky sice týkají jen částečně, ale i tak je třeba je neopomenout. Jsou jimi například občanský zákoník a obchodní zákoník z hmotněprávní oblasti a dále správní řád a soudní řád správní z oblasti správního řízení. Regulace provozování vysílání je taktéţ ovlivněna jak vstupem ČR do Evropské unie a tudíţ i závazností předpisů EU37, tak ratifikací Evropské úmluvy Rady Evropy o přeshraniční televizi.38
29
Zákon č. 231/2000 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 30 Zákon č.483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů. 31 Zákon č.484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. 32 Zákon č.40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č.468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. 33 Zákon č.348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 34 Vyhláška Ministerstva kultury č.233/2001Sb., ze dne 22,května 2001, kterou se vydává Seznam událostí společenského významu. 35 Zákon č.23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky, ve znění ústavního zákona č.162/1998 Sb. 36 Čl.4 odst.2 Zákon č.23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky, ve znění ústavního zákona č.162/1998 Sb. 37 Směrnice č. 89/552/EHS, ve znění směrnice č. 97/36/EU 38 Vstoupila v platnost podle čl.29/4 Úmluvy dnem 1.března 2004, Ustanovení této Evropské úmluvy se použijí jen tehdy, nelze-li použít předpis EU
13
Na pomyslném konci výčtu pramenů je třeba ještě zmínit tzv. autoregulaci médií. Jde o Kodexy a Statuty obou veřejnoprávních médií České republiky a taktéţ o Deklaraci o partnerství České televize a Českého rozhlasu. Jde tedy o zásady a pravidla chování sestavované samotnými médii. 3.1.1
Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání- Mediální zákon
Mediální zákon je v oblasti rozhlasového a televizního vysílání stěţejní. Zákon samotný upravuje práva a povinnosti právnických a fyzických osob při provozování rozhlasového a televizního vysílání39. Působnost zákona tedy dopadá jak na veřejnoprávní subjekty- provozovatele vysílání, který toto vysílání provozuje na základě zvláštních právních předpisů a na subjekty, které vysílání provozují na základě licence udělené podle tohoto zákona
40
. V úvodních ustanoveních se zabývá základními pojmy dané oblasti jakými jsou
program, pořad, reklama, teleshopping, převzaté televizní vysílání atd. Dále je zákonem zřízena Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Rada vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání (rozhoduje o udělení licence či registrace) a převzatého vysílání a dohlíţí na zachovávání a rozvoj plurality programové nabídky41 . Zákon taktéţ vymezuje práva a povinnosti vysílatelů při vysílání programu. Mezi práva patří např. vysílat programy svobodně a nezávisle. Do jejich obsahu lze zasahovat pouze na základě zákona. Mezi povinnosti patří dbát ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech zásad objektivity a vyváţenosti a ze zákona sestavovat programovou skladbu tak, aby ve svém vysílání poskytoval vyváţenou nabídku pro všechny obyvatele se zřetelem na jejich věk, pohlaví, barvu pleti, víru, náboţenství, politické či jiné smýšlení, národnostní, etnický nebo sociální původ a příslušnost k menšině42. Zákon ještě definuje např. pojem Evropského díla43.
39
Par.1 Zákon č. 231/2000 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 40 Par.3 odst.1 a,b zákon č. 231/2000 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 41 Par.4 odst.2 zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 42 Par. 31 odst.1 zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 43 Par.46 zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
14
3.2
Provozovatelé vysílání ze zákona jakožto poskytovatelé veřejných služeb
V České republice se počátkem 90. let v oblasti elektronických médií vyvinul tzv. duální systém, coţ znamená, ţe vedle sebe existují jak veřejnoprávní provozovatelé vysílání, tak soukromí (komerční). Veřejnoprávní provozovatel vysílání‘‘ je pojmem, okolo kterého panuje určitá terminologická neujasněnost. Původně byl pojem jednoznačný, neboť znamenal, ţe provozovatelé vysílání byli zaloţeni veřejným právem na základě zákona . Později k pojmu přibyly další významy. Prvním je odlišení veřejnoprávních vysílatelů od státních. Toto odlišení sice nemá v době po listopadu 1989 ţádný smysl, nicméně diskuze o těchto rozdílech slouţila k vymezení postavení veřejnoprávních vysílatelů, vymezení obsahu jejich vysílání a k tomu ještě k vymezení jejich vztahu k různým sloţkám státní moci z hlediska určení jejich ingerence do ,,vnitřního,,ţivota veřejnoprávních vysílatelů. I kdyţ bude zákonodárná moc , byť jen nepřímo ovlivňovat jmenování vedoucích představitelů veřejnoprávních médii a i jejich rozpočet, pořád zde budou snahy tyto ingerence umírňovat. Vyplývá to např. z faktu, PS Parlamentu ČR nemůţe volit členy Rady ČT a ČRo. Dále jsou snahy vidět z návrhů stanovit koncesionářské poplatky ne rozhodnutím Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, ale např. určením mechanismu jejich automatického zvyšování v závislosti např. na inflaci. Druhý z významů pojmu ,, veřejnoprávní ´´ souvisí s pojmem veřejná sluţba. Její obsah je bohuţel vymezen vágně, spíše v určitých programových cílech. Cesta striktního vymezení zákonnými normami, není kvůli změnám v průběhu času na místě, a tak se jeví účelnější vymezit veřejnou sluţbu přijmutím vlastních samoregulativů44. 3.2.1 Právní úprava České televize Zřízení České televize proběhlo na základě zákona 483/1991 Sb. České televizi vzniklo oprávnění k vysílání tedy přímo zákonem. Subjektům, jimţ vzniklo oprávnění k vysílání tímto způsobem, nazýváme provozovatelé vysílání ze zákona a v současné době jsou v ČR dva subjekty tohoto typu- Česká televize a Český rozhlas. Česká televize je veřejnou institucí hospodařící s vlastním majetkem, jejímţ základem je majetek převedený z Československé televize45. Českou televizi lze díky své veřejnoprávní povaze (společně s Českým rozhlasem) podřadit pod skupinu subjektů, které plní určité veřejné sluţby a vzhledem k tomu, ţe je nelze 44 45
Rozehnal, A. Mediální právo . Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, s.41 Par.1 odst.2 zákon č.483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů
15
označit za samosprávné nebo za plně samosprávné vykonávají tzv. ostatní veřejnou správu (především organizace typu samostatného veřejného ústavu- VZP,ČNB)46 . Česká televize poskytuje sluţbu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových sluţeb na celém území České republiky. Sluţba veřejnosti není jako taková zákonem vymezena, a tak je zákonem vymezena alespoň pomocí hlavních úkolů v oblasti televizního vysílání. Mezi hlavní úkoly veřejné sluţby tedy patří např. přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky, poskytování objektivních a ověřených47 informací, výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládeţ48. K naplnění úkolů veřejné sluţby v oblasti televizního vysílání dochází provozováním analogového televizního vysílání dvou televizních programů prostřednictvím zemských vysílacích rádiových zařízení a provozováním zemského digitálního televizního vysílání oněch dvou televizních programů a dalších alespoň dvou televizních programů zahrnutých v souhrnném datovém toku, společně s Českým rozhlasem sestavuje souhrnný datový tok a odpovídá za jeho správu, vysílá díla domácí a zahraniční tvorby, podporuje českou filmovou tvorbu a poskytuje teletextové sluţby, opatřuje alespoň 70 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky pro sluchově postiţené nebo simultánním tlumočením do českého znakového jazyka49. 3.2.2 Orgány ČT a popis jejich činnosti Orgánem uplatňujícím právo veřejnosti na kontrolu činnosti ČT je Rada České televize. Rada je kolektivním orgánem sloţeným z 15 členů, které volí a odvolává PS Parlamentu ČR tak, aby byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy. 46 47
Hendrych, D. Správní věda- Teorie veřejné správy. 2., doplněné vydání, Praha: Aspi, a.s., 2007, s.136 Co se týče poskytování objektivních a ověřených informací, dopustila se již ČT deliktu na úseku zákona
č.231/2001. Radou pro rozhlasové a televizní vysílání jí byla dne 24. 10. 2006 uložena podle § 60 odst. 1 písm. b) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání žalobkyni pokutu ve výši 200 000 Kč za porušení § 31 odst. 2 citovaného zákona, kterého se žalobkyně dopustila tím, že v pořadu „Události“ odvysílaném dne 25. 6. 2006 na programu ČT 1 v reportáži o poslanci Dimitrovovi neposkytla objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. V neúspěšné kasační stížnosti České televize vůči této uložené pokutě Nejvyšší správní soud konstatoval, že odvysíláním navzájem si odporujících informací bez dalšího ověření tohoto rozporu, příp. bez poskytnutí možnosti k dalšímu vyjádření osobám, od nichž tyto informace pocházejí, poruší provozovatel vysílání svou povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace- rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2008, čj. 7 As 19/2007-56 48 49
Par.2 odst.2 zákon č.483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů Par.3 odst.1 tamtéž.
16
Návrhy na jmenování podávají organizace a sdruţení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboţenské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy a členem se můţe stát bezúhonný občan způsobilý k právním úkonům s trvalým pobytem na území ČR. Funkční období členů Rady je šestileté s tím, ţe se kaţdé dva roky obměňuje třetina zvolených členů, kteří však mohou být zvoleni opětovně. Do okruhu oprávnění Rady patří jmenování a odvolávání generálního ředitele, schvalování rozpočtu a Statutu České televize, předkládání Kodexu České televize Poslanecké sněmovně ke schválení. Rada taktéţ dohlíţí na plnění úkolů veřejné sluţby v oblasti televizního vysílání a předkládá Poslanecké sněmovně Výroční zprávu o činnosti České televize50. Statutárním orgánem ČT je generální ředitel. Ze své činnosti je odpovědný Radě, která je k jeho zvolení povolána. Funkční období trvá šest let. Rada můţe odvolat generálního ředitele z funkce, neplní-li Česká televize úkoly veřejné sluţby v oblasti televizního vysílání nebo povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů, nenaplňuje-li svými programy zásady Kodexu České televize. Mezi oprávnění patří právo zřizovat a zrušovat s předchozím souhlasem Rady televizní studia, s výjimkou Televizního studia Brno a Televizního studia Ostrava51. Dozorčí komise je poradním orgánem Rady ve věcech kontroly hospodaření ČT a úkolem je sledovat, zda jsou finanční zdroje a majetek České televize účelně a hospodárně vyuţívány podle schváleného rozpočtu České televize v souladu s právními předpisy a s poţadavky práva Evropských společenství52. 3.2.3 Právní úprava Českého rozhlasu Český rozhlas je zřízen zákonem č.484/1991
Sb., o Českém rozhlasu, ve znění
pozdějších zákonů.veřejnou institucí hospodařící s vlastním majetkem, jejímţ základem je majetek převedený z Československého rozhlasu. Český rozhlas poskytuje sluţbu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových sluţeb na celém území České republiky a do zahraničí. Sluţbu veřejnosti označujeme jako veřejnou sluţbu v oblasti rozhlasového vysílání. Hlavními úkoly veřejné sluţby jsou např. přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky, poskytování objektivních a ověřených informací, výroba a 50 51 52
Par.4 tamtéž. Par. 9 zákon č.483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů Par 8a zákon č.483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů
17
vysílání
zejména
zpravodajských,
publicistických,
dokumentárních,
uměleckých,
dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů pro děti a mládeţ, poskytuje alespoň na jednom vysílaném programu 24hodinovou programovou sluţbu, včetně aktuálního zpravodajství53. K naplnění úkolů veřejné sluţby v oblasti rozhlasového vysílání dochází provozováním analogového rozhlasového vysílání s vyuţitím části kmitočtového spektra umoţňující pokrytí území České republiky třemi celoplošnými rozhlasovými programy v pásmu velmi krátkých vln a rozhlasovými programy regionálních studií vysílanými v pásmu velmi krátkých vln a zároveň provozuje zemské digitální rozhlasové vysílání šířením 3 celoplošných rozhlasových programů (viz výše), prostřednictvím multiplexu veřejné sluţby, a to díky zemským vysílacím rádiovým zařízením54. 3.2.4 Orgány ČRo a popis jejich činnosti Orgány Českého rozhlasu se neliší od těch orgánů druhého veřejnoprávního média existujícího na území České republiky stejně tak jako se neliší ani agenda náleţící do působnosti Českého rozhlasu. Rozdíly jsou snad jen v početním sloţení Rady ČRo. Rada je ze své činnosti odpovědna Poslanecké sněmovně55 a její činnost se řídí jednacím řádem, který Rada přijme do třiceti dnů od začátku funkčního období. Rada přijímá rozhodnutí nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů, s výjimkou rozhodnutí o jmenování a odvolání generálního ředitele Českého rozhlasu (dále jen "generální ředitel"), k němuţ je zapotřebí alespoň 6 hlasů členů Rady56. Dozorčí komise a generální ředitel ČRo jsou orgány, které pracují na stejných principech a mají totoţné úkoly při poskytování veřejné sluţby jako Dozorčí komise a generální ředitel ČT. 3.2.5 Kodex Českého rozhlasu a České televize Oba Kodexy stanoví zásady naplňování veřejné sluţby v oblasti televizního vysílání, jejich přijetí předpokládá zákon o ČT a ČRo a do působnosti Rady ČT/ČRo náleţí předkládat Poslanecké sněmovně ke schválení Kodex České televize/Českého rozhlasu. Proces schvalování tohoto dokumentu Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR pak znamená, ţe se 53 54 55 56
Par.2 Par.3 Par.4 Par.7
zákon č.484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů zákon č.484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů odst.5 zákon č.484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů zákon č.484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů
18
z norem obvykle samoregulačních stávají de facto normy pracovněprávní57. Kodexy řeší především otázky profesionální etiky a postupu zaměstnanců médií veřejné sluţby v obvyklých i neobvyklých situacích. Porušení Kodexu je kvalifikováno jako porušení pracovní kázně podle zvláštního zákona58. Zvláštním zákonem je zákoník práce. Účelem existence televize/rozhlasu je zajistit veřejnosti zdroj informací, kritické reflexe, umělecké tvorby a zábavy, které jsou chráněny před lobbistickými tlaky. Česká televize/Český rozhlas přispívá k vytváření prostoru k šíření svobody slova, myšlení a tvorby, v němţ můţe vyrůstat demokracie59. Předpokladem úspěšného plnění takto obecně vytyčeného poslání je poznání potřeb občanů, proto bude ČT/ČRo hledat a posilovat zpětné vazby se společností (veřejností)60. 3.3
Komerční provozovatelé vysílání
Komerčními provozovateli vysílání, jsou provozovatelé vysílání provozovaného na základě licence udělené dle zákona č. 231/2001 Sb. Oproti vysílatelům ze zákona zákon těmto podnikatelským subjektům nezaručuje ţádné příjmy v podobě koncesionářských poplatků, a tudíţ prostředky na svůj provoz získávají převáţně z umisťování reklamy třetích osob ve svém vysílání. Licence je druh speciálního podnikatelského oprávnění k provozování rozhlasového a televizního vysílání. Jedná se o správní akt in personam, na její vydání není právní nárok a její nepřevoditelnost je doslova zmíněna v zákoně č.231/200161. Licence se uděluje na dobu určitou, a to nejdéle na dobu 8 let k rozhlasovému vysílání a na 12 let k televiznímu vysílání a na ţádost provozovatele vysílání s licencí Rada dobu platnosti licence prodlouţí
62
. Klíčovým pro vysílatele je zisk licence od Rady pro rozhlasové a televizní
vysílání. K zisku licence je třeba splnit určité předpoklady. Předpokladem k tomu, aby fyzická osoba získala licenci nebo registraci, je plná způsobilost k právním úkonům a splňuje podmínky stanovené pro podnikání v České republice zvláštním právním předpisem (obchodní zákoník). Předpokladem k tomu, aby právnická osoba získala licenci nebo registraci, je, ţe splňuje podmínky stanovené pro podnikání v České republice zvláštním
57 58 59 60 61 62
Kodex České televize-zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání Zákon č.483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů. Kodex České televize, Kodex Českého rozhlasu tamtéž Rozehnal, A. Mediální právo . Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, s.58 par. 12 zákona č. 231/2001 Sb.
19
právním předpisem (obchodní zákoník), má-li formu akciové společnosti, je předpokladem k získání licence, ţe její akcie znějí na jméno63. 3.3.1 Licenční řízení Samotnou licenci uděluje Rada v řízení o udělení licence (dále jen "licenční řízení"). Licence opravňuje provozovatele vysílání k rozhlasovému a televiznímu vysílání a k šíření teletextu v analogovém televizním vysílání. Samostatnou licenci k vysílání teletextu v analogovém televizním vysílání nelze udělit. Zákon naznačuje dva druhy licencí. Licence k vysílání šířenému prostřednictvím vysílačů a druţic a kabelových systémů. Účastníky licenčního řízení jsou všichni ţadatelé o udělení licence, jejichţ ţádost byla doručena Radě ve lhůtě stanovené ve vyhlášení licenčního řízení. Předpoklady pro ţadatele o licenci jsou zákonem vymezeny negativně64. Licenční řízení zahajuje Rada z vlastního podnětu nebo z podnětu uchazeče o licenci vyhlášením licenčního řízení. Před zahájením licenčního řízení si Rada vyţádá stanovisko Českého telekomunikačního úřadu a ve vyhlášení licenčního řízení stanoví lhůtu a místo podání ţádosti o licenci. Poté nařídí předseda Rady konání veřejného slyšení, které je určeno k projednání otázek týkajících se programové skladby navrhované jednotlivými účastníky licenčního řízení. Při rozhodování Rada hodnotí ekonomickou, organizační a technickou připravenost ţadatele k zajištění vysílání, transparentnost vlastnických vztahů ve společnosti ţadatele, přínos programové skladby navrhované ţadatelem o licenci, zastoupení evropské tvorby, tvorby evropských nezávislých producentů a současné tvorby. O udělení licence rozhoduje Rada hlasováním. Hlasování o udělení licence probíhá na neveřejném zasedání Rady65. 3.4
Regulační orgány mediálního trhu
Regulačními orgány jsou takové orgány mediálního trhu- státní i nestátní, které svými výkony ovlivňují další účastníky mediálního trhu.66 3.4.1 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání Rada je správní úřad, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání. Nemá postavení ústředního orgánu státní správy, 63 64 65 66
par.3a tamtéž Par.13 odst.3 zákona č. 231/2001 Sb. Par. 12-24a zákona č. 231/2001 Sb. Rozehnal, A. Mediální právo . Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, s.91
20
ale postavení jiného orgánu státní správy s celorepublikovou působností. RRTV je orgánem, jímţ se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize. Jejím dalším úkolem je dohlíţet na plnění úkolů veřejné sluţby v oblasti televizního vysílání a za tím účelem vydávat doporučení týkající se programové nabídky67. Dohlíţí tedy především nad dodrţováním právních předpisů v oblasti elektronických médií a nad dodrţováním podmínek stanovených v rozhodnutí o udělení licence či v rozhodnutí o registraci.68Do působnosti tedy patří především udělování, změny a odnímání licencí k provozování rozhlasového a televizního vysílání, dále Rada vede evidenci provozovatelů vysílání a provozovatelů převzatého vysílání, ukládá sankce podle tohoto zákona, spolupracuje s Českým telekomunikačním úřadem, pravidelně uveřejňuje způsobem umoţňujícím dálkový přístup přehled ţádostí o licenci a registraci a přehled udělených licencí a jejich změn, registrací a jejich změn. Kaţdoročně zveřejňuje usnesení Rady, výroční zprávu Rady, zápisy z jednání Rady, nebrání-li tomu zvláštní právní předpisy, a případně další informace způsobem umoţňujícím dálkový přístup69. RRTV bývá pro svou činnost (resp. nečinnost) v oblasti dozoru na dodrţováním povinností
vysílatelů
ze
zákona
často
kritizována.
Ze
46
soudních
rozhodnutí
přezkoumávajících věcná rozhodnutí RRTV bylo v roce 2005 pouhých 13 v její prospěch. Ostatních 33 rozhodnutí muselo být zrušeno a vráceno k dalšímu projednání (věcná rozhodnutí byla totiţ soudem nepřezkoumatelná-soud neměl moţnost hodnotit zákonnost samotného jednání sankcionovaného subjektu). Stejně tak byla zamítnuta kasační stíţnost podaná RRTV vůči nepříznivému rozhodnutím soudu. Jako jednu z hlavních příčin vidí autor v tom, ţe Rada ve svých rozhodnutích vytváří zbytečné procesní vady, které by se odborníkům v oboru stávat neměly70. 3.4.2 Rada ČTK Česká tisková kancelář- Posláním tiskové kanceláře je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Česká tisková kancelář poskytuje sluţbu veřejnosti šířením slovního a obrazového zpravodajství z České republiky a ze zahraničí. Stejnou sluţbu poskytuje tisková kancelář i do zahraničí. Tisková kancelář
67
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání-dostupné na http://www.rrtv.cz/cz/ tamtéž 69 Par.4, par 5 zákona č. 231/2001 Sb. 70 Rujbrová, K. Dohled nad řádným fungováním rozhlasu a televize. Právní rádce, 2006, roč. 14, č.11. s.38 68
21
poskytuje za úplatu slovní a obrazové zpravodajství ostatním hromadným sdělovacím prostředkům i jiným právnickým a fyzickým osobám.71 Rada ČTK je orgánem, skrze který se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu České tiskové kanceláře. Rada ČTK má sedm členů volených na dobu pěti let a odvolávaných PSP ČR, s moţností opětovného zvolení-ne však na více neţ dvě po sobě jdoucí funkční období. Rada volí ze svého středu předsedu a odvolává ho. Do působnosti Rady ČTK pak náleţí dbát na důsledné plnění poslání tiskové kanceláře, jmenovat a odvolávat generálního ředitele, schvalovat rozpočet a závěrečný účet tiskové kanceláře, schvalovat na návrh ředitele Statut tiskové kanceláře, který zejména upraví organizační členění, rozhodovat o stíţnostech týkajících se ředitele, rozhodovat o stíţnostech týkajících se činnosti tiskové kanceláře72 3.4.3 Rada pro reklamu Rada pro reklamu je občanským sdruţením a jejím cílem je péče o etiku propagace, zejména reklamy. Za tímto účelem Rada pro reklamu vydává etické kodexy reklamní činnosti, zřizuje Arbitráţní komisi k rozhodování v otázkách reklamní etiky, provádí expertní činnost v otázkách reklamní etiky a spolupracuje se státními orgány, soudy, jinými sdruţeními a obdobnými institucemi v České republice i v zahraničí. Jejím hlavním posláním by tedy měla být konkretizace pojmu dobré mravy v reklamě, resp. dobré mravy hospodářské soutěţe vůbec. Rada pro reklamu by měla prostřednictvím Arbitráţní komise aplikací etických norem na konkrétnějších případech vymezovat, specifikovat a postulovat, co je mravné v reklamě a hospodářské soutěţi a co za dobré mravy jiţ povaţovat nelze73.
71 72 73
Par2. Par.3 zákon České národní rady č.517/1992Sb., o České tiskové kanceláři Par.8 zákon České národní rady č.517/1992Sb., o České tiskové kanceláři Rozehnal, A. Mediální právo . Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004,s.110
22
4. Soustava poplatků vybíraných na území České republiky 4.1
Právní úprava poplatků vybíraných na území České republiky
Daň i poplatek jsou pojmy ekonomické i právní, avšak v našem právním řádu nejsou nijak přesně definovány. Finanční teorie definuje daň jako povinnou, zákonem sazbou předem stanovenou částku, kterou se víceméně pravidelně odčerpává na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného peněţního fondu. Zavádějící termín ,, daň´´ pouţitý zákonodárcem ve smyslu legislativní zkratky uţité v úvodní části zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků v sobě spolu s daněmi v uţším (ekonomickém) smyslu ukrývá rovněţ jiné dávky jako poplatky, odvody, zálohy na tyto dávky, které se od ekonomické definice daně vzdalují74. Za současného stavu jsou neúvěrovými příjmy fiskálního charakteru vedle daní (včetně cla a povinného pojistného na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění) v České republice téţ poplatky75. V České republice tedy existují vedle daňové soustavy i další povinné platby, které bezprostředně souvisejí s činností státní správy, soudů, ale uplatňují se také ve vztahu občanů či právnických osob k obcím, krajům při výkonu samosprávy, ale i státní správy těmito subjekty76. Soustava poplatků však není (na rozdíl od daní) vymezena v jednom zákoně, který by taxativně stanovil druhy poplatků, které je moţné ukládat a vybírat77. Poplatkové povinnosti FO a PO jsou zakotveny přímo v zákonech vymezujících určitý druh poplatku a jeho náleţitosti (např. o soudních poplatcích, z. o rozhlasových a televizních poplatcích) a také jsou vymezeny v zákonech týkajících jiné problematiky, se kterou však úzce souvisejí (z. o pozemních komunikacích)78. Poplatky jako takové patří z hlediska členění příjmů veřejných rozpočtů ČR do skupiny tzv. nenávratných veřejných příjmů-ty plynou do veřejného rozpočtu jako peněţního fondu od různých subjektů (FO, PO, z jiných článků rozpočtové soustavy). Dalšími typickými nenávratnými veřejnými příjmy jsou daně, dávky, uţivatelské poplatky za smíšené veřejné statky, příjmy z pronájmu či prodeje státního, obecního, či regionálního majetku apod.79 74
Mrkývka, P., Pařízková, I., Radvan, M. Základy finančního práva. Praha: ARMEX PUBLISHING s.r.o., 2006 s.32 75 76
Boněk, V. ,et al. Lexikon-Daňové pojmy. Ostrava: Sagit, 2001, s. 30
Mrkývka, P. a kol. Finanční právo a finanční správa-2.díl. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004, s.313 základem českého poplatkového systému je několik předpisů procesního charakteru-z.č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, z.č. 531/1990 Sb. o územních finančních orgánech, z.č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)+některé vyhlášky ministerstva financí 78 Bakeš, M. a kol. Finanční právo. 4.aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 345 79 Peková, J. - Pilný, J. – Marek, J. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3.aktualizované vydání, Praha:ASPI a.s. , 2008, s.222 77
23
Daně-společně s poplatky bezpochyby představují nejdůleţitější neúvěrové příjmy veřejného rozpočtu. Jednou z mnoha charakteristik daní je skutečnost, ţe splnění daňové povinnosti nezakládá nárok na ţádné konkrétní plnění ze strany státu, např. na poskytování určitého mnoţství veřejných statků. Poplatky jsou v tomto smyslu (s několika vyjímkami) vlastně protikladem daní, protoţe představují povinné platby za konkrétní sluţby poskytované veřejným sektorem (poplatek za uţití dálniční komunikace, poplatky soudní, správní)80. 4.1.1 Definice samotného poplatku Finanční věda se při definování těchto veřejnoprávních příjmů uţ před sto lety ustálila na konstatování, ţe jde o ,, veřejné dávky´´ které stát (a také samosprávní svazky) ukládá jednotlivcům takovým způsobem a v míře autoritativně stanovené jako zvláštní příspěvky na úhradu nákladů institucí, jejichţ úkony tito jednotlivci vyvolali. Tehdejší, hlavně encyklopedické prameny, definovaly poplatky jako platby určené autoritativně dle předem stanovených pravidel. Byly zaprvé platbami za uţívání zařízení zřízených a udrţovaných ve svém zájmu a za druhé slouţily jako platby za jednotlivé úkony státních nebo samosprávných orgánů81. Vzhledem k tomu, ţe v této oblasti přetrvávala nejednotnost pojmového vymezení a názorová nesourodost, lze zmínit, jak na poplatky pohlíţeli i další autoři. M. Bakeš na konci 70. Let napsal, ţe ,, Poplatky jsou takové platby, které jsou FO a PO povinny platit v souvislosti s činností příslušného státního orgánu, vyvíjenou z jejich podnětu nebo v jejich zájmu´´. Účel poplatků je autorem zdůvodněn jako částečná úhrada za činnost státních orgánů či jako zábrana, aby státní orgány nebyly zbytečně zatěţovány úkony, k nímţ dávají poplatníci podnět. Vedle těchto vlastností poplatků jsou v té době daně a poplatky brány za nástroj k rozdělení národního důchodu, k opatřování nových peněţních prostředků na úhradu celospolečenských potřeb82. Z poloviny let 80. pochází další definice poplatků od slovenského autora A. Slovinského. Nedochází zde k zásadnímu odchýlení od chápání poplatků jako významných druhů státních příjmů. Dle autora je ,,Poplatek peněţní platba občanů, podniků a jiných organizací do státního rozpočtu, resp. do rozpočtu národního výboru, vybíraná za určitou činnost státních orgánů, které vykonávají z podnětu anebo v zájmu zmiňovaných subjektů´´. 80
Kubátová, K. a kol. Moderní průvodce daňovým systémem. Praha: Grada, 1994, s.27-28 Grúň, L. FINANČNÍ PRÁVO a jeho instituty. 2. aktualizované vydání, Praha: Linde Praha, a.s., 2006, s.166167 82 Bakeš, M. a kol. Československé finanční právo. Praha: Panorama, 1979, s.99 81
24
Téměř za deset let (roku 1994) se k poplatkům vyjádřila autorka K. Kubátová, a to velmi stroze a obecně. Poplatky tak autorka nadefinovala jako ,,platby za konkrétní sluţby poskytované veřejným sektorem´´83. Samotná autorka postupem času došla k rozšíření definice poplatku. Poplatek je dle ní ,,peněţním ekvivalentem za sluţby poskytované veřejným sektorem a jako takový je účelový, dobrovolný, nepravidelný a nenávratný´´84 . Další definice vycházejí především z encyklopedické a učebnicové literatury (tam se většinou nacházejí definice z odborných či encyklopedických pramenů). Zmíním jen některé uvedené definice. ,,Poplatky jsou platby, které je určený subjekt povinen platit v přímé a bezprostřední souvislosti s činností příslušného orgánu, vyvíjenou z podnětu nebo v zájmu tohoto subjektu´´85. ,, Poplatek je povinnou peněţní dávkou poţadovanou od státu nebo jiného veřejnoprávního subjektu v souvislosti s činností příslušného orgánu nebo jeho organizační sloţky, která se uskutečňuje z podnětu povinného subjektu nebo v jeho zájmu´´86. ,, Poplatek je povinnou, zákonem uloţenou platbou do veřejného rozpočtu. Lze jej uloţit pouze zákonem, je neúčelový, jeho výnos je součástí souhrnných příjmů příslušného veřejného rozpočtu a není určen ke konkrétnímu pouţití. Oproti dani je poplatek jednorázový, ekvivalentní a proti jeho zaplacení obdrţí subjekt konkrétní protihodnotu (sluţbu) orgánu veřejné správy´´87. ,, Poplatek je peněţitou dávkou zákonem stanovenou, nenávratnou, vybíranou státem nebo jinými veřejnoprávními subjekty za zákonem stanovené úkony jejich orgánů. Poplatek na rozdíl od daně je dávkou nepravidelnou s ekvivalentem, tedy je vybírán ad hoc za protiplnění ze strany státu nebo jiné veřejnoprávní korporace´´88.
83
Kubátová, K. a kol. Moderní průvodce daňovým systémem. Praha: Grada, 2004, s.28 Kubátová, K. Daňová teorie a Politika. Praha: ASPI Publishing, 2003, s. 85 Hromada, J. –Madar, Z. a kol. Právnický slovník. II. díl. Praha: Orbis, 1972, s.596 86 Králik, J. Grúň, l. Malý slovník finančného práva (pre právnikov). Bratislava: MANZ, 1998, s.149 87 Boněk,V. ,et al. Lexikon-Daňové pojmy. Ostrava: Sagit, 2001, s.301-302 88 Mrkývka, P., Pařízková, I., Radvan, M. Základy finančního práva. Praha: ARMEX PUBLISHING s.r.o., 2006 s.32 84
25
4.1.2
Rozdělení poplatků v ČR
Současná poplatková soustava je při porovnání s daňovou soustavou jednodušší a méně členitá. Na Slovensku je základním ústavním východiskem čl. 59 Ústavy Slovenské republiky. Článek zakládá dvě větve poplatkové soustavy, a to větev poplatků státních a větev poplatků místních. Česká republika schéma slovenské republiky kopíruje. Na celkových příjmech státního rozpočtu ČR poplatky podílí poměrně nízkou sumou pohybující se v rozmezí tří aţ čtyř procent 89. V právním řádu České republiky se ustálilo rozdělení poplatků na státní poplatky (zahrnující kategorie soudní a správní poplatky) a dále pak zde je zvláštní kategorie tzv. místních poplatků. Konstrukce místních poplatků je natolik odlišná, ţe je moţno mluvit o zvláštní kategorii předpisů, jeţ je kombinací zákona a norem lokálního práva. Tyto poplatky svým charakterem odpovídají spíše daním a je otázkou, zda-li by nebylo lepší zařadit místní poplatky přímo mezi daňové předpisy90. 4.1.2.1 Státní poplatky Státní poplatky v sobě zahrnují dva druhy poplatků- poplatky správní a soudní. Správní poplatky- Jejich předmětem jsou úkony spojené s činností státní správy91. Smyslem zpoplatnění některých úkonů správních orgánů je, obdobně jako u soudních poplatků, aby ţadatel přispěl na činnost orgánu, která se uskutečňuje v jeho zájmu tj. aby náklady na výkon státní správy nenesli všichni občané. Onen příspěvek na vykonanou činnost však nesmí být tak vysoký, aby znemoţňoval právo osoby na získání rozhodnutí daného orgánu státní správy. Je-li poplatek stanoven pevnou částkou, platí se při podání směřujícímu k provedení úkonu, a to bez vyměření. V případě, ţe je poplatek vybírán procentem z hodnoty nebo jde o úkon provedený z podnětu správního orgánu nebo tam, kde je to výslovně stanoveno, platí se po provedení úkonu, a to do 15- ti dnů ode dne doručení platebního výměru. Dalším důvodem existence je nezatěţovat státní správu zbytečnými podáními. V právní normě je moţné stanovit osvobození od placení poplatků pro určité osoby, většinou ze sociálních důvodů92.
89 90 91 92
Grúň, L. FINANČNÍ PRÁVO a jeho instituty. 2. aktualizované vydání, Praha: Linde Praha, a.s., 2006, s.177 Mrkývka, p. a kol. Finanční právo a finanční správa-2.díl. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2004, s.21 Boněk,V. ,et al. Lexikon-Daňové pojmy. Ostrava: Sagit, 2001, s.302 Bakeš, M. Finanční právo. 4.aktualizované vydání. Praha: C: H. Beck, 2006, s.350-352
26
Správci správních poplatků, kteří poplatky současně vyměřují a vybírají, jsou podle zákona č.337/1992 Sb. tyto správní orgány: orgány státní správy ČR, obce při výkonu přenesené působnosti, právnické osoby vykonávající státní správu vykonávanou na základě přenesené působnosti dle zvláštních předpisů, rejstřík trestů a státní archivy. Příklady správních poplatků: poplatek za vydání povolení úlevy na dani nebo cle, poplatek při delegaci místní příslušnosti na jiného správce daně, za vydání povolení k zastupování daňovým zástupcem, za ţádost o prominutí příslušenství daně a další. Soudní poplatky- Vzhledem k tomu, ţe z předchozí definice popisují poplatek jako zákonem stanovenou platbu (plyne do veřejných peněţních fondů, je za ni nárok na ekvivalentní plnění, má nahodilý charakter), jsou i soudní poplatky zařazeny do kategorie poplatků státních. Účelem soudních poplatků je především ta skutečnost, aby ţadatel přispěl na činnost orgánu (soudu), která se uskutečňuje v jeho zájmu (viz. správní poplatky). Předmětem soudních poplatků pak jsou řízení před soudy České republiky. Okamţikem, kdy ona řízení splňují podmínky uvedené v sazebníku poplatků, dochází k zpoplatnění jednotlivých úkonů na základě z. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Poplatková povinnost vzniká podáním ţaloby či jiného návrhu na zahájení řízení, podáním odvolání a dovolání, podáním kasační stíţnosti. Další poplatkové povinnosti jsou ukládány na základě rozhodnutí soudu ve věci samé93. Příklady soudních poplatků: poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehoţ předmětem je peněţité plnění, poplatek za návrh na zahájení soudního řízení, jehoţ předmětem není peněţité plnění, poplatek za návrh k vydání předběţného opatření, poplatek za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci saméa další. 4.1.2.2 Místní poplatky Skupina těchto poplatků je svým pojetím opravdu specifická. Je upravena zákonem č.565/1990 Sb. o místních poplatcích ve znění pozdějších předpisů. Specifičnost spočívá v tom, ţe si obec můţe na základě zákonného zmocnění rozhodnout, které poplatky zavede a které ne. Poplatek se pak po zavedení stává stejně závaznou platbou jakou je daň. Rozhodnutí o zavedení místního poplatku v podobě vyhlášky vydané zastupitelstvem obce je pro fyzické a právnické osoby bydlící, sídlící, vykonávající činnost v územním obvodu obce, závazné94. Vyhláškou si obec stanoví sazbu poplatku, podmínky placení a případná osvobození. Je však 93
Mrkývka, P. a kol. Finanční právo a finanční správa-2.díl. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2004, s. 325328 94 Bakeš, M. Finanční právo. 4. aktualizované vydání. Praha: C: H. Beck, 2006, s. 353
27
třeba zdůraznit, ţe vyhláška nemůţe v ţádném případě překročit zákonné zmocnění, např. co se týče výše poplatkové povinnosti či druhů poplatků. Není totiţ moţné, aby obec rozšiřovala okruh činností, které lze zatíţit místním poplatkem, nad rámec stanovený zákonem95. Rozhodnutím o zavedení místního poplatku můţe obec určovat např. skladbu podnikatelské činnosti či pořádek v obci. Fiskální funkce tak není jedinou funkcí místních poplatků. Významná role téţ připadá regulačním rysům a ochranným prvkům (ochrana určitého území). Dalším velkou odlišností je, ţe místní poplatky mají zákonem vymezeny pouze druhy poplatků, jejich základní prvky a maximální hranice dopadu poplatku. Správní a soudní poplatky jsou nastaveny celostátně. Z místních nejuţívanějších poplatků uvedu např. poplatek ze psů, poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj či poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt96. V současnosti je ovšem okruh poplatků širší neţ jak to vyplývá z uvedeného základního schématu. Uplatňují se i mnohé další poplatky, které konstrukčně představují určitý hybridní model. Jsou to především tzv. ekologické poplatky97 (poplatek za ukládání odpadů, poplatek za znečišťování ovzduší, poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových), puncovní poplatky vybírané za úkony Puncovního úřadu dané vyhláškou č.53/1993 a v poslední řadě se mezi poplatky tohoto typu řadí koncesionářské poplatky zpoplatňující vlastnictví rozhlasového a televizního přijímače98. Lze konstatovat, ţe koncesionářské poplatky se svou podstatou výrazně odlišují od ostatních poplatků. 4.2
Koncesionářské poplatky vs. ostatní poplatky vybírané v České republice 4.2.1 charakteristické prvky poplatků v ČR Vycházíme-li z jiţ zmiňovaných definic poplatků v ČR, dojdeme ke zjištěním, ţe
poplatky jsou charakteristické především tím, ţe: a) jsou vybírány orgány státní správy b) jsou vybírány za konkrétní úkony spojené s činností veř. správy c) jde o jednorázové, nenávratné platby za konkrétní poskytnutou sluţbu ze strany orgánů státní správy d) výnosy z nich plynou do veřejných peněţních fondů 95 96 97 98
Mrkývka, p. a kol. Finanční právo a finanční správa-2.díl. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2004, s. 302 Bakeš, M. Finanční právo. 4. aktualizované vydání. Praha: C: H. Beck, 2006, s. 353 srov.z.č. 185/2001Sb., z.č. 86/2002 Sb., vyhl.č.293/2002 Sb. Grúň, L. FINANČNÍ PRÁVO a jeho instituty. 2. aktualizované vydání, Praha: Linde Praha, a.s., 2006, s.178
28
e) za zaplacené úkony je poskytováno ekvivalentní protiplnění f) podnět k platbě za úkony spojené s činností veřejné správy vyvolal poplatník g) spadají pod reţim zákona č.337/1992 Sb. h) lze je uloţit pouze na základě zákona i) správu vykonávají soudy, orgány samosprávných celků, jiné ústřední úřady podřízené ministerstvům 4.2.2
Charakteristika koncesionářských poplatků
a) Koncesionářské poplatky jsou oproti ostatním poplatkům vybírány přímo samotnými veřejnoprávními provozovateli vysílání ze zákona. b) Jsou vybírány za vlastnictví, drţení či uţívání zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu c) Jde o nenávratnou, opakovaně placenou platbu za příjem televizního a rozhlasového vysílání d) Platby za příjem rozhlasového a televizního vysílání plynou přímo do rozpočtu veřejnoprávních vysílatelů ze zákona e) Za zaplacení koncesionářského poplatku není poskytováno konkrétní srovnatelné protiplnění. ČT poskytuje sluţbu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových sluţeb na celém území České republiky. Sluţba veřejnosti je obsahově velmi nekonkrétním pojmem. f) Poplatník nemůţe jakýmkoliv svým podnětem (jakýmkoliv chováním) vyvolat a ovlivnit konkrétní činnost veřejnoprávního provozovatele vysílání ze zákona. Z tohoto důvodu dává podnět k platbě koncesionářského poplatku sám provozovatel vysílání ze zákona. g) Jednotnou právní normou zabývající se koncesionářskými poplatky všeobecně je zákon č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Porovnáním předchozích charakteristik zmiňovaných poplatků zjistíme, ţe jedinou společnou vlastností srovnávaných poplatků je pouze ten fakt, ţe jsou to platby a ţe je lze ukládat pouze na základě zákona. Jinak se koncesionářský poplatek opravdu, téměř stoprocentě zcela vymyká dosavadnímu pojetí poplatků vybíraných v České republice. Z konstrukčních prvků vyplývá, ţe koncesionářskými poplatky je zdaněno vlastnictví rozhlasového a televizního přijímače. Při dodrţení periodicity placení a při předpokladu, 29
ţe za poplatky není ekvivalentního protiplnění, je více neţ jasné, ţe se koncesionářské poplatky staly v podstatě majetkovými daněmi99. 4.2.3 Definice koncesionářského poplatku Koncesionářskými poplatky rozumíme nenávratné a periodické platby vybírané veřejnoprávními provozovateli vysílání ze zákona. Platby jsou vybírány za vlastnictví, drţení či uţívání zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání (příjmu rozhlasového a televizního vysílání). Se zaplacením koncesionářského poplatku není poskytováno konkrétní srovnatelné protiplnění a výnosy z těchto poplatků plynou přímo do rozpočtu provozovatele vysílání ze zákona.
99
Radvan, M. Rozhlasový a televizní poplatek aneb daň z rádia a televizoru. Daně a finance, 2006, roč.14, č.3.
s.16-18
30
5.
Rozhlasové a televizní poplatky jakožto hlavní zdroje financování
veřejnoprávního média 5.1
Od zákona č.252/1994 k novému zákonu č.348/2005
Vzhledem k tomu, ţe se koncesionářské poplatky počaly platit jiţ před druhou světovou válkou a nadále i v období poválečném zahrnující období normalizace100, tak zákon č. 252/1994 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích ve znění pozdějších předpisů navázal na dosavadní způsob výběru poplatků, aniţ by se přerušila kontinuita jeho výběru. Evidence a výběr poplatků byly svěřeny České poště, s.p. Přestoţe zákon znamenal pokrok ve výběru poplatků, je po několika letech jeho aplikace zřejmé, ţe trpí řadou nedostatků101. Proto se zákonodárci rozhodli nahradit jiţ nevyhovující zákon č.252/1994Sb. úplně novým právním předpisem (zákonem), který měl zajistit dostatečné finanční zdroje pro zabezpečení vysílání veřejnoprávních médií102. Především zákon obsahuje legislativně zjevně chybné vymezení poplatníka jako drţitele ve smyslu § 129 občanského zákoníku. Soudní výklad sice nevedl k zpochybnění určení samotných poplatníků, ale zato však přivodil fatální problémy ve vztahu k nájemcům či uţivatelům televizního či rozhlasového přijímače z jiného právního důvodu. Uţivatelé (zejména FO a PO podnikající v gastronomii či hotelnictví) tak obcházeli zákon (poplatkovou povinnost), s poukazem na fakt, ţe nenakládají s věcí jako s věcí vlastní. Evidence poplatníků související s vymahatelností poplatkové povinnosti, byla velice oslabená, a to z důvodů tkvících právě v nedostatečnosti platného zákona. Oznamovací povinnost nebyla zákonem jednoznačně a vymahatelně stanovena. To vedlo k zaplavení evidence "mrtvými dušemi" fakticky neplatících poplatníků, přičemţ náklady byly při zváţení nízkého řádu sazby poplatků ve značném nepoměru. Dalším problémem byly minimální prostředky, které měli provozovatelé vysílání ze zákona k dohledání a kontrole poplatníků, kteří se sami nepřihlásili (není dovoleno a nelze ani do budoucna jakkoliv připustit přestoupení prahu domácnosti či sídla a zde vykonat kontrolu). Z tohoto důvodu se úspěšnost prokazování vlastnictví přijímačů zuţovalo na veřejně přístupné provozovny - především hotely a restaurace, coţ v konečném a faktickém důsledku podnikatele v těchto oborech znevýhodňovalo oproti ostatním drţitelům přijímačů. Vzhledem k tomu, ţe výše poplatku
100
Viz.kap.2 Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 102 Radvan, M. Rozhlasový a televizní poplatek aneb daň z rádia a televizoru. Daně a finance, 2006, roč.14, č.3. s.16 101
31
nebyla sedm let upravována (úprava neobsahovala meziroční indexaci rozhlasových a televizních poplatků v závislosti na inflaci), byly koncesionářské poplatky jedny z nejniţších v celé Evropě. Na tento fakt (nedostatečně zajištěné financování rozhlasového a televizního vysílání veřejné sluţby v České republice) upozornilo Parlamentní shromáţdění Rady Evropy doporučením č. 1641(2004) ze dne 27. ledna 2004103. 5.2
Financování veřejnoprávních televizí v Evropě
Předkladatelé zákona č.348/2005 o rozhlasových a televizních poplatcích hledali inspiraci k nové úpravě jak v historii, tak i u zahraničních právních řádů. Srovnáme- li televize veřejné sluţby, které jsou členy EBU (European Broadcasting Union) - Evropské vysílací unie převaţuje tzv. smíšený způsob financování, neboli kombinované financování z televizního poplatku a z reklamy či jiné podnikatelské činnosti, tedy stejný model financování jako v České republice104. Pouze tři státy Evropské unie, Španělsko, Portugalsko a Maďarsko, nevyuţívají k financování elektronických médií veřejné sluţby rozhlasové a televizní poplatky. Ve Španělsku a Portugalsku má tato situace historické příčiny. Ve Španělsku byly poplatky zrušeny v roce 1966, ale RTVE, společnost provozující rozhlasové i televizní vysílání, zůstala do roku 1988 monopolním vysílatelem, a proto mohla být financována téměř výhradně z výnosů rozhlasové a televizní reklamy. V Portugalsku byly televizní poplatky zrušeny v roce 1990. Od roku 1993 je portugalská společnost RTP příjemcem státních subvencí, deklarovaných jako náhrada za plnění závazků veřejné sluţby. RTVE a RTP podléhají shodné (Španělsko) nebo obdobné (Portugalsko) regulaci reklamy jako komerční televizní stanice. Primární důvod zrušení televizních poplatků v Maďarsku a jejich nahrazení státní dotací ve výši jejich teoreticky vypočteného optimálního výnosu byl z velké části technický, neboť se MTV dlouhodobě nedařilo vybrat televizní poplatek od více neţ 50% plátců.105
103
Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 104 Jak jsou financovány veřejnoprávní televize v Evropě? dostupné na https://tvp.ceskatelevize.cz/poplatky/faq.php?id=17 105 Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
32
5.3
Právní regulace poplatků za rozhlasové a televizní vysílání
Zákon stanoví předmět poplatků, poplatníka, podmínky pro osvobození od placení poplatků, základ poplatků, výši a způsob placení rozhlasových a televizních poplatků, evidenci poplatníků a vymáhání dluţných poplatků. Je tedy rozdělen několika částí, jejichţ obsah se oproti předchozí úpravě buď úplně změnil či zůstal zachován. Mezi instituty zachovanými i v rámci nové právní úpravy patří poplatková povinnost svázaná s přijímačem, základ poplatků a úprava placení poplatků106. Jak jiţ bylo zmiňováno, televizní a rozhlasový poplatek slouţí k financování veřejné sluţby České televize a Českého rozhlasu107. Je tomu tak ve většině evropských zemí, kde rozhlasový a televizní poplatek chápán jako platba, která umoţňuje poskytovat veřejnosti sluţbu skrze rozhlasové a televizní vysílání, tj. zajistit v rámci plnoformátového rozhlasového a televizního vysílání i ty sluţby, které jsou pro provozovatele komerčního vysílání nerentabilní. Proto je obvyklé financování veřejné sluţby rozhlasového a televizní vysílání skrze rozhlasové a televizní poplatky108. Pomocí provázání textu zákona se zákonem o Českém rozhlasu a zákonem o České televizi se přímo v poplatkovém zákoně zvyšuje míra porozumění účelu tohoto poplatku a současně se oba provozovatelé zavazují k pouţití poukázaných prostředků k financování veřejné sluţby109. 5.3.1 Předmět poplatků Rozhlasový a televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového vysílání (dále rozhlasový a televizní přijímač) bez ohledu na způsob příjmu. Za rozhlasový a televizní přijímač se povaţují i přijímače upravené k jinému účelu110. Dostatečná určitost a nezaměnitelnost rozhlasových a televizních přijímačů je dána za přispění legální definice rozhlasového a televizního vysílání v souvisejícím zákoně o provozování rozhlasového a televizního vysílání111. Rozhlasovým a televizním vysíláním je prvotní šíření původních rozhlasových a televizních programů a teletextu, určených k příjmu 106
Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 107 par .1 z.č. 348/2005 . o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 108 Radvan, M. Rozhlasový a televizní poplatek aneb daň z rádia a televizoru. Daně a finance, 2006, roč.14, č.3. s.16-17 109 Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 110
Par.2 z.č. 348/2005 . o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 111 Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
33
veřejností v kódované nebo nekódované formě, prostřednictvím zemských vysílacích rádiových zařízení, kabelových systémů a druţic, a to analogově i digitálně112. Televizní vysílání, které je moţné přijímat na osobním počítači digitálně z internetu nebo části televizního vysílání, které je moţno přijímat na mobilním telefonu, nejsou televizním vysíláním, a tudíţ se na ně nevztahuje poplatková povinnost dle z. č.348/2005. Avšak na případy a) kdy je v osobním počítači zabudována televizní karta b) vysílání veřejnoprávní televize ladíme prostřednictvím IPTV (IPTV je televizní vysílání, které pouţívá pro svůj přenos vysokorychlostní internetové přípojky, nejčastěji ADSL-připojení k internetu prostřednictvím pevné telefonní linky113) se poplatková povinnost vztahuje. Tato zařízení totiţ umoţňují příjem televizního vysílání jako kterýkoli jiný televizní přijímač. Mobilní telefony (lze sledovat vybrané pořady, které pro sítě mobilních telefonů provozovatelé televizního vysílání nabízejí) v současné době nelze pokládat za televizní přijímače ve smyslu uvedeného zákona č. 348/2005 Sb. Jiná situace nastane příchodem mobilních telefonů 3. generace, způsobilých přijímat například televizní vysílání v systému DVB-H (DVB-H -Digital Video Broadcasting for Handhalds) neboli televize pro mobily je realizována na stejném principu jako DVB-T, tedy vysílá se z běţného televizního vysílače a k zobrazení se pouţívá např. displej mobilního telefonu)114. Tyto telefony jiţ umoţní "individuálně volitelnou reprodukci televizního vysílání" a půjde tedy o televizní přijímače ve smyslu zákona 115. Nově je vzato v potaz přijetí zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů. Rozhlasovému nebo televiznímu poplatku pak za ţádných okolností nepodléhají historické televizní a rozhlasové přijímače a telekomunikační zařízení vyrobená výhradně k technické kontrole rozhlasového a televizního vysílání116. 5.3.2 Subjekty poplatkové povinnosti-poplatníci Poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Zákon rozšiřuje výčet pojmu poplatník o osoby uţívající přijímač z
112 113 114
Par.2 odst.1 a) z.č.231/2000 Sb. v platném znění Co je IPTV a jaké má výhody? Dostupný na http://www.digitalnitelevize.cz/informace/iptv/ Co je DVB-H a jaké má výhody?dostupné na http://www.digitalnitelevize.cz/informace/mobilni-televize/co-
je-mobilni-televize.html 115
Co všechno je televizním přijímačem a podléhá tedy platbě televizního poplatku?dostupné na https://tvp.ceskatelevize.cz/poplatky/faq.php?id=04 116 Par.2 odst.4 z.č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
34
jiného právního důvodu neţ je drţba (např. nájem)117. Poplatník se však i podle nového návrhu odvozuje od rozhlasového či televizního přijímače, respektive přesněji od právního vztahu, který k němu poplatník zaujímá. To je vedeno snahou, aby poplatek platila ta osoba, která přijímač skutečně uţívá a je mu tak nejblíţe118. Zákon nově vytváří fikci, podle které je vlastníkem přijímače kaţdý odběratel elektřiny, pokud na výzvu ČRo či ČT formou čestného prohlášení neprokáţe opak. De facto se jedná o přenesení důkazního břemene na poplatníka v případě soudního sporu119.
Odstavec 4 paragrafu 3 má klíčový význam z hlediska
dokazování a tím i vymahatelnosti zákona. Stanovuje vyvratitelnou právní domněnku, ale v ţádném případě neodvozuje předmět poplatku od elektrických přípojek. Za situace, kdy provozovatel nemůţe a ani v ţádném případě nenárokuje vstup do domácnosti či sídla, popřípadě místa podnikání či jiných prostor poplatníka, kde můţe být přijímač umístěn a za situace, kdy zde není dána ani pravomoc soudu či policie tak učinit, nemá smysl hovořit o účinné vymahatelnosti poplatku, jestliţe by provozovatel vysílání zůstal ponechán v této důkazní nouzi. Přenesení důkazního břemene za situace, kdy má ţalující strana omezenou volbu důkazních prostředků, není v právním řádu České republiky novým prvkem a objevuje se např. u prokazování rozporu zboţí s kupní smlouvou podle § 616 odst. 4 občanského zákoníku nebo v pracovněprávní úpravě zákazu diskriminace. Teprve na základě chybějící odezvy ze strany osoby, stojí provozovatel vysílání před moţností iniciovat soudní řízení, jestliţe má za to, ţe určitá osoba je poplatníkem (na základě fikce)120. Při tomto soudním řízení dochází přenesení důkazního břemene na poplatníka obdobně jako to je v právní úpravě všech ostatních poplatků121. Dle zákona o Správě daní a poplatků daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichţ průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván122. Samostatný paragraf je věnován osvobození od poplatků. Osoby, které ze zákona jinak spadají do kategorie poplatníků jsou buď osvobozeny pro své zvláštní postavení ( par.4 odst. 1) nebo ze sociálních důvodů ( par.4odst. 2)123. V prvním případě jsou od rozhlasového a televizního poplatku osvobozeny osoby jiných států, které poţívají výsad a imunit podle 117
Par.3 odst.1+2 z.č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 118 Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 119 Radvan, M. Rozhlasový a televizní poplatek aneb daň z rádia a televizoru. Daně a finance, 2006, roč.14, č.3. s.17 120 Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 121 Radvan, M. Rozhlasový a televizní poplatek aneb daň z rádia a televizoru. Daně a finance, 2006, roč.14, č.3. s.17 122 Par.31 odst.9 z.č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů. 123 Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
35
mezinárodních smluv, cizinci, kterým nebylo na území České republiky uděleno povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu124, RRTV a taktéţ jak komerční, tak veřejnoprávní provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání. Do druhé skupiny spadají neslyšící a nevidomí a také fyzické osoby, jejichţ čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je niţší neţ 1,4 násobek ţivotního minima125. Účinky nově vzniklého nároku na osvobození podle odstavce 2 nastávají prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němţ poplatník oznámí čestným prohlášením provozovateli vysílání ze zákona, nebo jiné osobě, kterou provozovatel vysílání ze zákona určí (dále jen "pověřená osoba"), okolnosti odůvodňující osvobození. Účinky tohoto osvobození končí nejpozději však uplynutím 6 kalendářních měsíců ode dne, kdy nastaly účinky nároku na osvobození126. Nárok na osvobození dle par.4 odst.2 z.č. 348/2005 je tedy nutno po uplynutí doby 6 měsíců znova prokázat. S legislativní zkratkou ,,pověřená osoba,, zákon operuje i v dalších ustanoveních a hlavně v paragrafu č.11... 5.3.3 Základ poplatků Co se týče základu poplatků (tj. z jakého počtu přijímačů poplatníci platí rozhlasové a televizní poplatky) rozlišuje zákon poplatníky, na ty kteří mají povinnost platit pouze jeden rozhlasový a televizní poplatek a dále rozlišuje poplatníky, kteří musejí odvádět platbu za kaţdý drţený přijímač pouţívaný k podnikání. V prvém případě se jedná se o fyzické osoby-nepodnikatele. Poplatník, který je fyzickou osobou-nepodnikatelem, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, ţe jich vlastní, drţí nebo z jiného právního důvodu uţívá více. Fyzické osoby, které nejsou podnikateli, platí tedy zásadně za jeden rozhlasový a jeden televizní přijímač a tudíţ fyzická osoba ţijící ve společné domácnosti s poplatníkem rozhlasového poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloţenou v § 8 odst. 2, rozhlasový a televizní poplatek zásadně neplatí. V druhém případě se jedná o fyzické osoby-podnikající (ty platí rozhlasový nebo televizní poplatek z kaţdého rozhlasového nebo televizního přijímače, který pouţívají k podnikání nebo v souvislosti s ním), o právnické osoby (platí rozhlasový poplatek z kaţdého
124
Dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ve znění pozdějších předpisů.
125
Radvan, M. Rozhlasový a televizní poplatek aneb daň z rádia a televizoru. Daně a finance, 2006, roč.14, č.3. s.17 126 Par. 4 odst. 3 z.č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
36
rozhlasového přijímače a televizní poplatek z kaţdého televizního přijímače) a o osoby, které v rámci podnikání vyrábí, opravují nebo prodávají rozhlasové nebo televizní přijímače (neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek z těchto rozhlasových nebo televizních přijímačů, avšak má-li taková osoba vedlejší provozovny, platí zároveň televizní poplatek z takového počtu televizních přijímačů, kolik má vedlejších provozoven)127. Rozhodné období pro placení poplatků v případě změny počtu přijímačů je zvoleno ve shodě s předchozí právní úpravou. Rozhodným obdobím od kterého se musí platit za změnu počtu přijímačů je tedy kalendářní měsíc následující po měsíci, v němţ ke změně došlo128. 5.3.4. Výše samotného poplatku za rozhlasové a televizní vysílání, srovnání se zeměmi Evropy a důsledky postupného zvyšování poplatku Měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč129 a pokud přičteme k televiznímu i rozhlasový poplatek, který je ve většině evropských zemí zahrnutý v jednom poplatku, pak je výše tohoto "kombinovaného" poplatku v Česku 2160 Kč ročně, tj. cca 80 EUR. I po posledním zvýšení v lednu 2008 patří koncesionářské poplatky k nejniţším v Evropě. Itálie, Francie, Velká Británie a Irsko mají poplatky nastaveny ve výši od 106-ti do 160-ti EUR. V Německu, Finsku a Švédsku se poplatky pohybují na hranici dvou set EUR a nejvyšší poplatky platí občané Rakouska, Norska, Švýcarska a Dánska. Poplatky se zde pohybují ve výši téměř tří set EUR a za poskytovanou veřejnou sluţbu rozhlasového a televizního vysílání130. Navrţené zvýšení poplatků částečně dorovnává vliv inflace na kupní sílu výnosu rozhlasových a televizních poplatků v letech 1998 aţ 2003. Navrţené řešení indexace poplatku, respektive inflační doloţky131 je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, protoţe ze zákona lze jednoznačně odvodit výši poplatku. Vydání nové výše poplatku probíhá formou nařízení vlády-to v tomto případě plní především publikační funkci a je také nutnou podmínkou zaloţení povinnosti platit poplatek v nové výši, čímţ je posílena právní jistota
127
Par.5 z.č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 128 Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 129 Par.6 z.č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 130 Jaká je výše televizního poplatku ve srovnání s výší poplatku v jiných zemích? dostupné na https://tvp.ceskatelevize.cz/poplatky/faq.php?id=18 131 Indexace je jeden ze dvou základních způsobů kompenzace negativního dopadu inflace na hodnotové ukazatele (druhým je valorizace). Index znamená přepočet hodnotových ukazatelů v souladu s růstem cen tak, že se zvyšuje jejich nominální hodnota v poměru k poklesu kupní síly měny http://www.tiscali.cz/mone/mone_center_040128.694583.html
37
poplatníků.Vláda samotná o výši poplatku nerozhoduje, děje se tak samotným zákonem, z čehoţ vyplývá, ţe zvyšování poplatku je svěřeno pouze rukám Parlamentu České republiky. Tím je zachován tradiční princip demokratických států, ţe není poplatku bez zákona132. 5.3.4.1 Omezení reklamy ve prospěch zvýšení poplatku V České republice v uplynulých letech sehrávala reklama ve vysílání televize veřejné sluţby hned dvojí důleţitou roli. Pro Českou televizi představovala jediný významný zdroj příjmů, který rostl současně s inflací, a umoţňoval jí tak alespoň částečně pokrýt propad reálných příjmů z televizních poplatků. Důleţitější úlohu však plnila v přirozené regulaci ceny televizní reklamy. Byla jediným regulátorem, který mohl zabránit monopolnímu určování ceny televizní reklamy ze strany TV Nova133.
Česká televize byla v období 1998-2003
znevýhodněna úpravou reklamních limitů stanovených zákonem č. 231/2001 Sb. Povolený rozsah reklamy ve vysílání na základě licence byl zvýšen z 10% na 15% celkového denního vysílacího času, kdeţto limit vysílatele ze zákona zůstal na původní úrovni 1% celkového denního vysílacího času. Výnosy České televize z reklamy v letech 2001 - 2003 stagnovaly, i kdyţ objem finančních prostředků investovaných v České republice ročně do televizní reklamy stoupl z 6,25 mld. Kč v roce 2000 na 7,9 mld. Ani zřejmý dopad této zákonné úpravy limitů reklamy ve vysílání na očekávané výnosy České televize nebyl kompenzován odpovídajícím zvýšením televizních poplatků134. Současný zákon 231/2001 Sb. stanoví, ţe Provozovatel televizního vysílání ze zákona nesmí do vysílání zařazovat reklamu a teleshopping s výjimkou reklamy zařazované do vysílání programu v přímém spojení s vysíláním sportovní či kulturní události, je-li vysílání takové reklamy nezbytnou podmínkou k získání práv k televiznímu vysílání sportovní nebo kulturní události. Čas vyhrazený takové reklamě nesmí přesáhnout 0,5 % denního vysílacího času, přičemţ v době od 19.00 hodin do 22.00 hodin nesmí překročit 6 minut v průběhu jedné vysílací hodiny135. Do dne dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání se do vysílacího času vyhrazeného reklamě pro účely § 50 odst. 1 aţ 3 zákona č. 231/2001 Sb. 132
Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
133
Savický, N. Jak vypadá financování televizí veřejné služby v České republice a v Evropě? [citováno
24.10.2001]. Dostupný na http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=432 134 Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 135 Par.50 odst.1 z.č.231/2001 Sb.ve znění pozdějších předpisů
38
nezapočítává vysílání televizních šotů vysílaných v rámci informační kampaně k přechodu na digitální televizní vysílání, které obsahují informace pro diváky o podmínkách a důsledcích přechodu na zemské digitální televizní vysílání136. Česká televize tak v podstatě,, vyměnila ,, příjmy z reklamy za navýšení televizního poplatku aţ do současné výše. 5.3.5 Placení poplatků Placení
koncesionářských
poplatků
probíhá
ze
zákona
buď
přímo
anebo
prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne kaţdého kalendářního měsíce. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, platí rozhlasový nebo televizní poplatek čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce kaţdého kalendářního čtvrtletí. Zaplatit rozhlasový nebo televizní poplatek předem je moţno, a to za více kalendářních měsíců nebo čtvrtletí, nejdéle však za 1 kalendářní rok137. Hraničním určením okamţiku, odkdy jiţ fyzická či právnická osoba není povinna platit poplatek, jestliţe přestala být poplatníkem, je okamţik provedení jistého právního úkonu. Tímto úkonem je odhlášení z evidence poplatníků138. Konkrétně fyzická osoba (domácnost) platí televizní poplatek dokladem SIPO (soustředěné inkaso plateb obyvatelstva) zejména bezhotovostním způsobem, nebo přímo na účet. Dalším způsobem placení je bezhotovostní převod přímo na účet ČT (fyzickým osobám - domácnostem, je umoţněno, aby přihlásily televizní přijímač do evidence přímo u České televize). Právnická osoba (podnikatel) platí bezhotovostním způsobem, tj. převodním příkazem pod variabilním symbolem určeným výhradně Českou televizí139. 5.3.6. Evidence poplatníků Správcem evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je provozovatel vysílání ze zákona (ČRo, ČT). Nově zákon dává provozovateli ze zákona moţnost zvolit si, zda-li povede evidenci ve ,,vlastní reţii´´, či jestli k tomu nezmocní pověřenou osobu (Českou poštu s.p., právnickou osobu se kterou uzavře smlouvu), která je v takovém případě
136
Přechodné ustanovení č.11 z.č.304/2007 Sb. Par.7 z.č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 138 Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 139 Jak a kdy se televizní poplatek platí? Dostupné na https://tvp.ceskatelevize.cz/poplatky/faq.php?id=08 137
39
zpracovatelem evidence poplatníků140. Evidenci poplatníků, jakoţ i zjišťování neevidovaných poplatníků úprava poplatků velmi důsledně podřizuje úpravě zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů141. Vzhledem k tomu, ţe záměr zákonodárce při tvoření zákona č.348/2005 byl veden snahou zajistit lepší vymahatelnost poplatků, je s placením rozhlasových a televizních poplatků spojena povinnost oznamovací včetně povinnosti oznámit změny evidovaných údajů, coţ vyplývá z poţadavku na správnost a aktuálnost evidence142. Poplatník, je tedy povinen oznámit do 15-ti dnů (ode dne, kdy začal vlastnit, či z podobného právního důvodu začal uţívat přijímač) provozovateli ze zákona, ţe se stal poplatníkem143. V zájmu ochrany poplatníků se taxativně stanovují povinné údaje, které jsou evidovány a které je poplatník povinen pověřené osobě, popřípadě provozovateli vysílání ze zákona oznámit. Par. 8 odstavec 9 je důleţitým ustanovením, které má provozovatelům ze zákona umoţnit shromaţdovat údaje o neevidovaných poplatnících. Kontrola dodrţování zákona byla doposud velkou slabinou dosavadního předpisu a postrádala jakoukoliv vazbu na zákon o ochraně osobních údajů. Dle par.8 odst.10 ukládaná informační povinnost provozovatelů distribuční soustavy na poţádání provozovatele vysílání ze zákona sdělit, s kým uzavřely smlouvy o dodávce elektřiny, je stanovena vyváţeně. Zákon taktéţ připouští moţnost, aby si Česká televize a Český rozhlas vzájemně předávaly údaje z evidencí poplatníků, a to za účelem zjištění nebo ověření těchto údajů ( par.8 odst. 11)-to má přispět k tomu, aby evidence opravdu odpovídala skutečnému stavu144. Nesplnění povinností stanovených v kapitole Evidence poplatků (povinnost platební a oznamovací) má za následek sankcionování poplatníka. Ten musí uhradit dluţné poplatky a přiráţku ve výši 5 000 Kč v případě, ţe tak učinil v souvislosti s placením rozhlasového
140
Par.8 odst.1 z.č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 141 zpracováním osobních údajů je jakákoliv operace nebo soustava operací, které správce nebo zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji. Zpracováním osobních údajů se rozumí zejména shromažďování, ukládání na nosiče informací, zpřístupňování, úprava nebo pozměňování, vyhledávání, používání, předávání, šíření, zveřejňování, uchovávání, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace správcem je každý subjekt, který určuje účel a prostředky zpracování osobních údajů, provádí zpracování a odpovídá za něj (par.4 e). Zpracováním osobních údajů může správce zmocnit nebo pověřit zpracovatele, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (par.4 j). Povinnosti správce: zpracovávat pouze přesné osobní údaje, které získal v souladu s tímto zákonem, shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu , Pokud zmocnění nevyplývá z právního předpisu, musí správce se zpracovatelem uzavřít smlouvu o zpracování osobních údajů 142 Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 143 Par.8 odst.2 z.č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 144 Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
40
poplatku. Pokud tak učinil v souvislosti s placením televizního poplatku, je povinen zaplatit České televizi kromě dluţných poplatků i přiráţku ve výši 10 000 Kč145. 5.3.7 Vymáhání dlužných poplatků Na základě znění desátého paragrafu z.č. 348/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů146 je zaloţena pravomoc českých soudů pro rozhodování sporů plynoucích z aplikace zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Soudním rozhodnutím, jimţ se rozhodne ve prospěch veřejnoprávního provozovatele rozhlasového či televizního vysílání, je poplatník (neunesl zákonem na něj přenesené důkazní břemeno a je s úhradou poplatku v prodlení) zatíţen kromě plateb a přiráţek za dluţné televizní a rozhlasové poplatky taktéţ úroky z prodleníurčené nařízením vlády č. 142/1994. Výslovné zakotvení v zákoně odstraňuje právní nejistotu psaného práva, neboť právní vztahy zaloţené zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích
nelze
povaţovat
za
občanskoprávní147.
Česká
televize
při
vymáhání
koncesionářských poplatků volí nejdříve cestu upomínání dluţníků. Útvar televizních poplatků vychází především z údajů České pošty, která měsíčně předává do databáze České televize aktuální seznam poplatníků platící poplatek prostřednictvím SIPO a seznam jejich plateb. ČT
ze své databáze poplatníků právnických a fyzických osob podnikajících a
domácností platící na účet ČT (tzv. přímých poplatníků) vytváří seznam dluţníků, kteří jsou pravidelně upomínáni148. Firmou vymáhající poplatky koncesionářů České televize (tedy pověřenou osobou k vymáhání149) je královéhradecká firma JuDr.Dalibora Kalcsa. Jeho ,,vymahačská,, firma ale kupí jeden omyl za druhým. Problém, spočívá hlavně v nepřesnosti získaných údajů, ze kterých vycházejí. Omylem posílá podnikatelům oznámení, ţe mají zaplatit za firmu, kterou vůbec nevlastní (omylem zasílají oznámení mrtvým lidem, těm kteří platí poplatky dobrovolně vyšší atd.). Jednou ze situací, která vyplynula z nepřesně získaných údajů, je kauza, kdy bylo na začátku srpna 2008 za dva dny obesláno 1500 lidí. Ti, kteří s dluhem nesouhlasili, zcela zahltili telefony určené pro stíţnosti. Dalibor Kalcso ještě uvedl ,
145
Par.9 .č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 146 Nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 147 Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 148 Jak Česká televize vyhledává a upomíná dlužníky a neevidované poplatníky a jaké jsou sankce? https://tvp.ceskatelevize.cz/poplatky/faq.php?id=15 149 Srov.znění par.11 odst.1 č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
41
ţe "Ţalobu podáváme jen na lidi, kteří nereagují," tudíţ lidé, platící poctivě poplatky (či jsouli ze zákonem uvedených důvodů od poplatkové povinnosti zproštěni) se bát nemusí. Televize však ţalobami nešetří. Rozdala jich uţ 30 tisíc a jen v červnu proběhlo tři tisíce exekucí150. Kalcso připouští, ţe se při vyhledávání dluţníků stávají chyby (u podnikatelů vycházeli jen z údajů v ţivnostenském a obchodním rejstříku, ale uţ nezkoumali, zda tito podnikatelé mají v provozovně televizi a vzhledem k tomu, ţe formulaci dopisů nekonzultoval s ČT, zvaţuje se, ţe mu smlouva bude vypovězena151). Mým vlastním názorem je, ţe kdyby pan Kalcso a jeho kancelář dělali práci (placenou v podstatě z televizních poplatků, které vybírá) způsobem, který zaručuje vysokou efektivitu (odvislá téţ od profesních kvalit) při vymáhání poplatků, ušetřilo by se jak na zbytečně vynakládaných prostředcích, tak psychickém zdraví neprávem upomínaných poplatníků. Bohuţel pro nás, špatného pocitu z neoprávněné křivdy se přece jen nemůţeme zprostit podáním čestného prohlášení. 5.3.8 Pověřená osoba Jak jiţ bylo zmiňováno, pověřená osoba jest osobou, jíţ provozovatel vysílání ze zákona můţe smlouvou pověřit k výkonu činností podle zákona č.348/2005 Sb. Ve znění pozdějších předpisů152. Tím je nastavena flexibilita a vytvořeny podmínky pro běţné smluvní vztahy a svobodné hospodářské rozhodnutí provozovatele vysílání ze zákona153. Této pověřené osobě určuje zákon povinnost poukazovat poplatníky zaplacené rozhlasové poplatky Českému rozhlasu a poplatníky zaplacené televizní poplatky České televizi. Dále musí z pověřené osoby předávat provozovateli vysílání ze zákona údaje z evidence, kterou pro něj vede na základě pověření podle odstavce 1, a poskytovat mu součinnost nezbytně nutnou pro jeho postup podle § 9 a 10154. K ustanovení 11 paragrafu se v zákoně taktéţ váţe přechodné ustanovení, které zachovává součinnost drţitele poštovní licence. Drţitel poštovní licence je pověřenou osobou aţ do uplynutí doby 3 měsíců ode dne, kdy mu provozovatel vysílání ze
150
Českou televizi zahltily stížnosti na omyly vymahačů. [citováno 6.srpna 2008] dostupný na http://zpravy.idnes.cz/ceskou-televizi-zahltily-stiznosti-na-omyly-vymahacu-poplatku-p80/media.asp?c=A080805_213347_media_dp 151 ČT čelí skandálu s vymáháním poplatků [citováno 6.srpna 2008] dostupný na http://zpravy.idnes.cz/ct-celiskandalu-s-vymahanim-poplatku-d8g-/media.asp?c=A080806_141633_domaci_pje 152 par.11 odst.1 odst. č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 153 Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 154 par.11 odst.2 odst. z.č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
42
zákona písemně sdělí, ţe uzavřel smlouvu s pověřenou osobou podle § 11 odst. 1. Druhou moţností popsanou zákonem, je, ţe si Česká televize činnosti pověřené osoby bude vykonávat sama. Odměna drţitele poštovní licence za vedení evidence poplatníků a za vybírání rozhlasových a televizních poplatků se stanoví podle zvláštních právních předpisů155. Právními předpisy upravujícími odměnu za vedení evidence poplatníků rozhlasových a televizních poplatků zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
155
Přechodné ustanovení par.12 odst.3 z.č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
43
6. Závěr Na závěr této práce se zmínit o současných problematických faktorech celkově ztěţujících všeobecné přijetí poplatků za rozhlasové a televizní vysílání a o moţných řešeních směřovaných do budoucnosti. Nejstěţejnějších problémem se zdá být nastavení samotného zákona. Zákon platící všeobecně na území celé České republiky by měl taktéţ zajišťovat související všeobecné dodrţování ze strany jeho adresátů. Je zcela jasné, ţe daný stav tomu nenasvědčuje. Lidé v České republice by se z hlediska koncesionářských poplatků mohli rozdělit několika skupin: V prvé skupině jsou lidé, platící poplatky- celkově jsou s veřejnou sluţbou poskytovanou prostřednictvím vysílání veřejnoprávní televize či rozhlasu spokojeni. Z těch také plyne do rozpočtů veřejnoprávních médií nejvíce peněz. Druhá skupina obyvatel ČR je sice skupinou lidí platící rozhlasové a televizní poplatky, avšak vzhledem k tomu, ţe nevyuţívají sluţeb veřejnoprávní televize ( upřednostňují komerční provozovatele vysílání, či dokonce nesledují televizi vůbec a přijímač schopný příjmu televizního vysílání mají ke sledování filmových titulů na DVD ), tak platí (jen díky své vlastní poctivosti) za sluţbu, kterou nevyuţívají a s principem solidarity, na kterém je zaloţen zákon č.348/2005 Sb., jsou smířeni. Platí tím tedy za vlastnictví, drţbu či jiný podobný právní vztah svázaný s televizním přijímačem, ale jako protihodnotu nechtějí konkrétní protiplnění (sleduje komeční provozovatele) či ani protiplnění nepoţaduje (sluţby televizního a rozhlasového vysílání nevyuţívají vůbec). Tato skupina je v podstatě skupina platící poplatky zbytečně jen kvůli zvolenému přístupu zákonodárce. Zákonodárce tímto přístupem tak sice zvětší okruh adresátů povinných k platbě koncesionářských poplatků, avšak jeho postavení v očích mínění veřejnosti pravděpodobně poklesne a počet lidí, kteří budou tíhnout ke třetí skupině tzv. odmítačů koncesionářských poplatků, se bude navyšovat. Třetí skupina je tedy skupinou lidí, kteří poplatky kategoricky odmítají z důvodů rozmanitých- nesledují ČT, ČRo (přeběhli ze druhé skupiny a tím začal být nepoctiví); sice někdy sledují, ale neplatí z principu, ţe tím stát zavádí v podstatě nové daně a jsou názoru, ţe platit, za něco za co ani nedostanou, je absurdní; dále neplatí např. ani podnikatelé jiţ z principu, jeţ jsou diskriminováni na základě znění zákona. Mají totiţ odvádět poplatek za kaţdý drţený rozhlasový a televizní přijímač a to se zdá v mnoha jiţ řešených případech jako neúnosné téměř diskriminující zatíţení podnikatelů ve srovnání s fyzickými osobami. Současná právní úprava koncesionářských poplatků je v České republice tedy nastavena tak, ţe díky nové fikci je poplatníkem odběratel elektrické energie od distribuční společnosti a 44
zároveň vlastník, drţitel či uţivatel příjímače schopného příjmu televizního či rozhlasového vysílání. Okruh poplatníků je tak velmi široký a jak jsem jiţ naznačoval ne zcela všichni dodrţují předmětný zákon. Aby platil opravdu jen ten, který přijímá a zároveň vyuţívá sluţeb ČT, ČRo, tak by se definice poplatníka musela nějakým způsobem přepracovat156, zároveň by se upravila celá část o vymáhání157. To by probíhalo rychle, bez průtahů a jen u těch, kteří přijímají sluţby veřejnoprávních médií a neplatí za ně. Celému procesu by předcházela kontrola speciálním zařízením schopným zachytit kmitočty televizního vysílání (v Anglii je součástí veřejnoprávní televize i kontrolní divize, která objíţdí FO a PO a pomocí speciálních zařízení měří příjem televizního signálu- je jen otázkou, zda- li by se dalo opravdu konkrétní vysílání na konkrétním kmitočtu zachytit158). Proceduře technické kontroly by se podrobovali ty FO a PO, které sice spadají do okruhu poplatníků, ale podají čestné prohlášení o tom, ţe sluţeb veřejnoprávních médií nevyuţívají. Kontrola by probíhala namátkou. Uţ jen ta moţnost kontroly a obavy z odhalení by měly obrovský psychologický efekt, a tak by prohlášení podávaly opravdu osoby s ,,čistým svědomím´´. Jedině takto by se zachytilo nejvíce neplatičů a v tom důsledku by se např. mohly koncesionářské poplatky sníţit či delší dobu nezvyšovat. Jedná se zde především o peníze. Peníze vládnou světem a zde to není jinak. Zákonodárce totiţ spíše zatíţí obyvatelstvo, neţ aby se kromě ostatního staral i o celkové financování veřejnoprávních médií. Hraje mu ,,do karet,, hlavně princip ten, ţe vzhledem k povaze kultury ( nevypočitatelnost společenského vývoje, specifičnost daného odvětví ) určitou část nákladů na kulturu hradí občan sám. Kdyby bylo moţno zavést výše zmíněné postupy a změny, stát by např. nemusel financovat veřejnoprávní média v současné výši a peníze ušetřené díky zavedení principu,, Platí jen ten, který veřejnoprávní vysílání přijímá´´ by mohl přerozdělovat do ostatních sloţek kultury, např. do divadel, která v české republice zrovna neprosperují. V současné době, kdy státu narůstá státní dluh neuvěřitelně rychle (nejdůleţitější společenské instituce se utápí v krizích, potýkají se s nedostatkem financí), se řešení tohoto typu ( řešení uvedená v z.č. 348/2005) bude dle mě stále uţívat a jen budoucí vývoj ukáţe, 156
např. poplatníkem je a) fyzická osoba platící poplatek za rozhlasové a televizní vysílání dobrovolně b) osoba připojená k odběrnému místu elektrické energie, využívající služeb společností zajisťujících kabelové a satelitní vysílání-musela by být zajištěna součinnost c)právnická osoba mající televizní a rozhlasové přijímače určeny k provozu své podnikatelské činnosti (těm by byla stanovena poplatková povinnost např. procentuálně z jejich celkového ročního příjmu) atd. 157 Pozn. vymáhání by muselo být nastaveno tak, aby zasahovalo co nejméně do soukromí jednotlivců, aby samotný dopis o vyměření poplatků přisel adresátům až po řádném prozkoumání všech skutečností nasvědčujících, že poplatek má být vyměřen. 158 Každopádně tato metoda by byla přístupnější z hlediska dokazování. Kdyby byly osoby pověřené (tuto část zákona bych ponechal nezměněnou) výkonem této činnosti veřejnými činiteli, tak by se o hodnověrnosti jejich výpovědi v případě vyvolání občanskoprávního nedalo pochybovat a tento způsob zásahu do sféry domácnosti či sídla by se zdál být přijatelnějším než samotný vstup do nich (ani doposud není možný-v tom tkví problém a lidé se pořád jen dělí na poctivé a nepoctivé, ne na užívající, neužívající služeb veřejnoprávního média)
45
zda-li se náš stát dostane do tak příznivé situace, kdy bude mít i dostatečné prostředky k financování české kultury a bude tím moct celý systém těchto plateb konečně zrušit. V druhém případě se můţe téţ stát, ţe ČT nastaví laťku kvality vysílání na úplně jinou (vyšší) pozici, a to tak vysoko (zavede např. další různé tematicky zaměřené vysílací kanály), ţe lidé v České republice za takovou sluţbu ještě rádi zaplatí. Práce si kladla za úkol několik cílů. Pojem koncesionářské poplatky v ní byl dostatečně objasněn i co se týče souvislostí historických. Skrze porovnání obecných charakteristik poplatků vybíraných v ČR a charakteristik poplatků koncesionářských dospěla práce i ke konkrétnímu definování pojmu koncesionářský poplatek. Stěţejní účel tak byl (při podání výkladu o tzv. mediálním právu a při rozboru samotného zákona o poplatcích za rozhlasové a televizní vysílání) s uţitím odborných článků, monografií, zákonů, slovníků a internetových zdrojů, taktéţ dle autora splněn. Všech cílů, které si práce vymezila, bylo dosaţeno a tím práce splnila svůj cíl poslední. Ucelenost souboru poznatků na dané téma je zřetelné uţ ze samotného přehledu obsahu práce.
46
7. Resume At the end of the work, I will mention some problematic factors, that are generally aggravating the acceptance of concessionary charges. I will also think over solutions aimed to the future. It seems that the fundamental problem is an adjustment of the law. The statute, that is valid all around the territory of Czech republic should also guarantee related universal keeping the law by its recipients. It is clear that the current situation has resulted in mass breaking of the law. We can divide people in Czech republic (criteria: paying concessionary charges) into three groups. In first group are people paying charges without problems- they are satisfied with public service realized by tv and radio broadcasting. Money collected from people belonging to this group represent the biggest income to the budget of public service television and radio broadcasting. In second group are citizens of the Czech republic that are paying concessionary charges but because of not using the public service (are watching commercial television and radio broadcasting, are not watching television at all and are using television to another purposes ) are paying for service which they do not use. People in second group are reconcile themselves with solidarity principle of the statute number 348/2005. They are paying for ownership, possession and other similar forms of using television or radio receivers but they are either watching, listening commercial stations or aren´t using public media service at all (they use it e.g. for watching DVD discs on their dvd players). This group of citizens is paying concessionary charges redundantly just because of the policy chosen by the lawmaker. The lawmaker on one side amplifies the sphere of citizens with duty to pay concessionary charges but on the other side his credit at normal, regular citizens will be going down and the number of people gravitating to the third group of people (are not paying at all) will be rapidly raising. Third group of people is a group of people that are not paying charges from various resons. These people e.g. run over from second group (changed their honest minds), are not paying because they think a state is through charges essentially imposing a new hidden tax- equivalent for payment is not comparable and is indefinite. Another case is a case of people running miscellaneous businesses (must pay for every receiver used for their business activities). These people are in third group because the statute unbearably victimize them as businessmen. Current legal state of concessionary charges is adjusted thanks to new fiction where a ratepayer is a purchaser of electricity and at the same time a holder of a receiver (able to 47
receive television or radio broadcasting). The presumed sphere of ratepayers is wide and as I have mentioned, not everybody is keeping the law properly. There should be some modifications in the statute. To reach the state where ratepayer holds a receiver and is simultaneously using public service broadcasting the definition of a ratepayer should be reworked159. Antother modification should be done in a part of a statute which deals with extortion160. The proces should be quick and easy and only with those who are provably using public services broadcasting and are not paying for it. The first step (before the extortion begins) is to set up a control with special device able to ,,catch,, tv broadcasting beaming emitted from households (England uses this kind of control but it is a considerable question if it is possiblle to catch those beamings161). Controlled should be those physical and artificial persons (are in sphere of ratepayers), who honestly declare that they are not using public service broadcasting. Control should be prosecuted coincidentally and from time to time. Fears from exposure of not paying charges will result in state where these declarations are administered only by people with ,,clear minds,,. This will be the only way to catch most of not paying persons in sphere of ratepayers. Thanks to this modification can charges be lower or the same for a longer period of time etc. It is all abou the money. Money rules the world a here it is not different. It sure that lawmaker chooses a way of charging citizens instead of taking care of financing public service broadcasting. The main argument: the nature of culture (uncomputability of social advancement, specifics of culture). From this argument also rises a principle that a part of costs aimed to culture must be paid by a citizen himself. If there is a possibility to implement these modifications (principle: ratepayer is only a payer receiving and also watching public service broadcasting), the state should not be financing culture with so much money and can spare it e.g. for theatres. In current times where the state´s debt is enlarging unbelievably and quickly (social institutions in crisis have not money to spare) are goings contained in the statute going to be used for a not specified period of time and only the future will show that our state is in situation of having enough money to sponsore important czech culture institutions alike Czech Television or Czech Radio. In another case can happen that public service broadcasting 159
e.g. ratepayer is a) a person paying concessionary charge voluntarily b) a person using service of companies providing satellite and cabel broadcasting c) a physical or artificial legal person using receivers of television or radio waves to run their own businesses (they should pay e.g. percents from their year´s income) etc. 160 Extortion process will be adjusted to minimize an interference to a person´s privacy. The letter with extortion notice is send only after inspection of all facts suggesting that the charge must be payed. 161 In any case this method should be more available because of argumentation . The control by persons with legal delegations and proper devices should not be so significant as interfering to households- interferring to constitutional rights ( it is the main fact why people lie about holding, using tv/radio receivers, nobody is admitted to step in their households without permittance made by a court).
48
companies will set up higher picket of broadcasting quality (e.g.new tematically aimed programs will be established). In my opinion it will result in state where people are paying voluntarily and with joy becuse they know that it is worth it. The work had several objectives. The term concessionary charges was sufficiently clarified with historical contexts. Thanks to comparing other charges paid in Czech republic and concessionary charges the work came to a definition of concessionary charges. The main purpose of the work was accomplished thanks to explanation of media law, factual analysis of the statute number 348/2005. This whole process is a compilation which worked with various sources: special literature, statutes, dictionaries, internet domains and related articles. This means that the work has reached all objectives. Self-consistency of the work is apparent even from work´s abstract.
49
8.
Seznam použitých zdrojů
Autorské články, monografie, vysokoškolské učebnice: Korda, J. Úvod do studia televize. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005 Peková, J. - Pilný, J. – Marek, J. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3.aktualizované vydání, Praha:ASPI a.s. Mrkývka, P. a kol. Finanční právo a finanční správa-1.díl. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2006 Mejsnar, P. Média veřejné sluţby a jejich regulace. Brno, 2007. Diplomová práce na Právnické fakultě Masarykovy univerzity na katedře ústavního práva a politologie Ţák, M. a kolektiv autorů. Velká ekonomická encyklopedie. 2.rozšířené vydání, Praha: Linde a.s. Radvan, M. Rozhlasový a televizní poplatek aneb daň z rádia a televizoru. Daně a finance, 2006, roč.14, č.3 Rozehnal, A. Mediální právo. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004 Hendrych, D. Správní věda- Teorie veřejné správy. 2., doplněné vydání, Praha: Aspi, a.s., 2007 Rujbrová, K. Dohled nad řádným fungováním rozhlasu a televize. Právní rádce, 2006, roč. 14, č.11. Mrkývka, P., Pařízková, I., Radvan, M. Základy finančního práva. Praha: ARMEX PUBLISHING s.r.o. Boněk, V., et al. Lexikon-Daňové pojmy. Ostrava: Sagit, 2001, s. 30 Mrkývka, P. a kol. Finanční právo a finanční správa-2.díl. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004 Bakeš, M. a kol. Finanční právo. 4. aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2006 Kubátová, K. a kol. Moderní průvodce daňovým systémem. Praha: Grada, 1994
50
Grúň, L. FINANČNÍ PRÁVO a jeho instituty. 2. aktualizované vydání, Praha: Linde Praha, a.s. Kubátová, K. a kol. Moderní průvodce daňovým systémem. Praha: Grada, 2004 Bakeš, M. a kol. Československé finanční právo. Praha: Panorama, 1979 Kubátová, K. Daňová teorie a Politika. Praha: ASPI Publishing, 2003 Hromada, J. –Madar, Z. a kol. Právnický slovník. II. díl. Praha: Orbis, 1972 Králik, J. Grúň, l. Malý slovník finančného práva (pre právnikov). Bratislava: MANZ Bakeš, M. Finanční právo. 4.aktualizované vydání. Praha: C: H. Beck, 2006 Právní předpisy a související dokumenty: zákon č.136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou a Českou republikou a Slovenskou republikou ve věcech tisku a jiných informačních prostředků Zákon č.483/1991 Sb., o České televizi Zákon č.484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č.40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č.468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č.348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva kultury č.233/2001Sb., ze dne 22,května 2001, kterou se vydává Seznam událostí společenského významu. Zákon č.23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáţdění České a Slovenské Federativní republiky, ve znění ústavního zákona č.162/1998 Sb. Směrnice č. 89/552/EHS, ve znění směrnice č. 97/36/EU Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2008, čj. 7 As 19/2007-56 Kodex České televize-zásady naplňování veřejné sluţby v oblasti televizního vysílání Zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání 51
Zákon České národní rady č.517/1992Sb., o České tiskové kanceláři Důvodová zpráva k zákonu č.348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ve znění pozdějších předpisů Internetové zdroje: Historie Českého rozhlasu-Před vznikem Československé republiky [citováno 17.3.2008] . Dostupný na http://www.rozhlas.cz/historierozhlasu/prvnipokusy/_zprava/434821 Historie Českého rozhlasu-První radiotelefonické vysílání [citováno 17.3.2008]. Dostupný na http://www.rozhlas.cz/historierozhlasu/prvnipokusy/_zprava/434827 Historie Českého rozhlasu-Do radiofonie vstupuje ministerstvo pošt a telegrafů [citováno 17.3.2008]. Dostupný na http://www.rozhlas.cz/historierozhlasu/prvnipokusy/_zprava/434829 Historie Českého rozhlasu-Průkopníci rozhlasového vysílání (1923-1925) [citováno 17.3.2008]. Dostupný na http://www.rozhlas.cz/historierozhlasu/prukopnici/_zprava/434835 Historie Českého rozhlasu-Společensko-politický kontext vzniku rozhlasového vysílání v Československu [citováno 17.3. 2008]. Dostupný na http://www.rozhlas.cz/historierozhlasu/prukopnici/_zprava/434840 Historie České televize- Prehistorie [citováno 25.12. 2006]. Dostupný z http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/vyvoj_data.php Růţička, D. Historie České televize- Historie 1968-1969 [citováno]. Dostupný z http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/1968-1969.php?leta1968_1969kapitola=0 Historie Československé televize- Kalendárium 1969 [citováno 26.prosince 2006]. Dostupný z http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/1968-1969.php?leta1968_1969kapitola=4 Historie České televize- listopad 1989 [citováno 26.12.2006] . Dostupný z http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/revoluce.php
52
Historie České televize- Vznik a první kroky [citováno 26.12.2006]. Dostupný z http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/kroky.php Rada pro rozhlasové a televizní vysílání-dostupné na http://www.rrtv.cz/cz/ Jak jsou financovány veřejnoprávní televize v Evropě? dostupné na https://tvp.ceskatelevize.cz/poplatky/faq.php?id=17 Savický, M. Jak vypadá financování televizí veřejnoprávní sluţby v České republice a v Evropě [citováno 24.10.2001] na http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=432 Co je IPTV a jaké má výhody? Dostupný na http://www.digitalnitelevize.cz/informace/iptv/ Co je DVB-H a jaké má výhody? http://www.digitalnitelevize.cz/informace/mobilnitelevize/co-je mobilni-televize.html Co všechno je televizním přijímačem a podléhá tedy platbě televizního poplatku?dostupné na https://tvp.ceskatelevize.cz/poplatky/faq.php?id=04 Jaká je výše televizního poplatku ve srovnání s výší poplatku v jiných zemích? dostupné na https://tvp.ceskatelevize.cz/poplatky/faq.php?id=18
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
