4. číslo čtvrtletníku
školní rok 2014/2015
ÚVODNÍK MILÍ ČTENÁŘI, rok se s rokem sešel, a my tady zase máme konec školního roku. Nějak nám ten čas uplynul jako voda. Ani jsme se nenadáli a máme tady naše vysněné prázdniny. Všichni se na ně moc těšíme. Kromě nás se určitě těší i naši milovaní učitelé, kteří se s námi často hodně natrápili. Snad si i oni přes prázdniny trochu odpočinou a načerpají nových sil, aby to s námi příští rok zase vydrželi. Ale ještě než budete v rukou držet vysvědčení a škole na dva měsíce zamáváte, buďte vítáni při čtení čtvrtého čísla našeho školního časopisu. Snad vás i tentokrát trochu pobavíme našimi články. Budou letně naladěny. Chceme Vás trochu rozveselit v předprázdninovém školním kolotoči plném zkoušení a písemek. Chtěli bychom Vám poděkovat za to, že jste náš časopis četli a že jste nás i pochválili, když se vám některé články líbily. Slibujeme vám, že se budeme snažit i v příštím školním roce. Jenom nás mrzí, že se už od září budeme muset obejít bez Kristýny Dunkové, Kornelie Kudrikové a Pamely Šivákové. Všechny tři už na naší škole končí a odcházejí. Proto bychom jim chtěli za všechno, co pro náš časopis udělaly moc a moc poděkovat a říct jim, že nám budou chybět. Ale život jde dál a my se i nadále budeme muset snažit, aby se vám náš časopis líbil i v příštím roce a vy se na jeho nová čísla těšili stejně jako teď. Ti z vás, kteří aspoň trochu rádi píšete, kreslíte či alespoň máte chuť se nějak zapojit do výroby školního časopisu, se můžete příští rok také přihlásit. Ale teď už vám přejeme pěkné předprázdninové čtení.
PŘEKVAPILO NÁS
ROZHOVOR S VÍTĚZEM SHM V OPAVĚ Tento rok nám z okresního kola SHM v Opavě přivezl řadu medailí Radim Sivák. Všichni na naší škole víme, že ve sportu je Radim opravdu dobrý. Ostatně nás už o tom přesvědčil při školním kole SHM na naší škole, kdy mezi námi nenašel žádného sobě rovného soupeře. Prostě- musíme o prázdninách trénovat. Ten se pak bude divit, jak jsme i my dobří a nejsme žádné bábovky. Za Radimem jsme poslali Silvu Behárovou, aby se ho zeptala na několik otázek ohledně sportu. Určitě vás bude zajímat, co nám Radim odpověděl. Hlavně holky. Je totiž veřejným tajemstvím, že Radim je na naší škole idolem dívčích srdcí a mezi kluky ve sportu nemá sobě rovného konkurenta. Také Silva se trochu kroutila, protože se styděla, ale nakonec šla. A vy ostatní holky jí můžete jen závidět. Rozhovor s Radimem Sivákem vede Silva Behárová: Ahoj Radime. Dovol, abych ti pogratulovala k tolika vítězstvím v Opavě. Dobře jsi je tam smetl. Prý všichni koukali. Kde se ti lépe sportovalo. U nás na stadionu nebo v Opavě?
To je těžký. Tady doma to znám a taky vím, jaký je kdo soupeř. Že si mám dát pozor třeba na Burčáka, Erika nebo jiné. Známe se. V Opavě je neznám, tak nevím, jak na tom kdo je. Proto jsem víc nervózní. Chci vyhrát a nevím, jak dobře běhá nebo skáče soupeř. Kde se v tobě vzaly tak dobré výkony? Proč myslíš, že ses tak zlepšil oproti minulému roku?
Myslím, že se to stalo samo od sebe. V Opavě jsi soutěžil v atletice. Baví tě tyto disciplíny?
Hrozně moc. Běhání mě baví od mala. V tom si hodně věřím. Nejvíce mě baví běhat 1500 metrů. Mám rád, když cítím, že ten druhý už nemůže a já běžím naplno. Je to pak boží. Máš nějaký sportovní vzor?
Jasně. Santiago Muněz. Které sporty tě nejvíce baví hrát?
Basket a fotbal. A jak to máš s holkami?
Smích……. Více jsme z Radima nedostali, protože se před Silvou styděl. Ale i tak děkujeme.
PTALI JSME SE
REPORTÉŘI ZPOVÍDALI NAŠI PANÍ ŘEDITELKU Naše čtenáře by zajímalo, co děláte ve volném čase a jaké máte záliby?
Ve svém volném čase se maximálně věnuji svým psům. Se svými psy chodím na cvičák a cvičíme poslušnost, stopování a obranu. Mimo to chodím do vítkovského útulku venčit pejsky, kteří jsou tam umístěni. Snažím se jim najít nové domovy, aby nemuseli být celé dny zavřeni v záchytných kotcích a aby poznali, co je to mít DOMA. Co nerada děláte?
Nerada umývám okna. Jaká žákyně jste byla na základní škole?
Byla jsem klidná, nenápadná. Vždy jsem měla ráda tělocvik, především atletiku. Máte nějaký sen, který byste si chtěla splnit?
Mám, ale nechám si ho pro sebe. Čím jste chtěla být v dětských letech?
Chtěla jsem být učitelkou ve školce. Co vás dokáže rozčílit?
Vždy mě rozčílí, když někdo ubližuje zvířatům nebo lidem. Jak si představujete ideálního žáka?
Ideální žák by měl být zvídavý a zodpovědný. Čím byste chtěla být, kdybyste nebyla naší paní ředitelkou?
Asi právě tou učitelkou ve školce. Jaké vlastnosti si na člověku nejvíce vážíte?
Cením si důvěryhodnosti, obětavosti, ochoty, nápaditosti a kamarádství. Moc děkujeme za čas, který si pro nás paní ředitelka udělala. Jana Bielá
BLÍŽÍ SE VYSVĚDČENÍ
ZNÁMKUJEME RODIČE Svým názorem na rodinu přispěl i pan učitel Kunčík, pod jehož dohledem proběhla mezi žáky anketa, ve které jste známkovali své rodiče. A tu je námi slíbený příspěvek od pana učitele: Rodina, to je základ života. Toto nás učili a učí učitelé, starší lidé, slyšíme to i v televizi. Bez rodiny by život neměl smysl. Rodina nade vše. Do rodiny patří lidé, kteří jsou s námi v příbuzenském vztahu. Ať už to je rodina základní nebo rozšířená, kde patří například dědeček, strejda. Jsou to prostě lidé, kteří hrají v našich životech tu nejdůležitější roli, patří do naší pomyslné základní sestavy. Každý, opravdu každý z nás, řeší rodinné otázky prakticky každý den. Mezi nejužší a nejdůležitější, nejbližší součást rodiny patří naši rodiče. Maminka s tatínkem, dvojice s obrovským citovým nádechem. Podle některých zdrojů právě tito dva, plus sourozenci, ovlivní náš budoucí život až z 40%. Dávají nám základ všeho – v podstatě nás připravují na budoucí život, živí nás – jídlo, materiálně. Dávají nám lásku, pocity bezpečí. Role maminky je do nějakého 6. roku dominantní, poté již může převzít větší roli tatínek, ne vždy se to však děje. Paní učitelka Zatloukalová dostala ke konci školního roku velice zajímavý nápad. Pověřila náš redakční sbor, aby obešel žáky, kteří měli za úkol oznámkovat své rodiče, každého zvlášť. Musíme uznat, že to bylo velice zajímavé se na výsledné známky koukat. Je to však anonymní, neboli tajné, proto zůstanou výsledky skryté. Nemůžeme přeci napsat, že rodiče Pepíka dostali oba dva čisté pětky. To by nás asi rodiče nepochválili. Můžeme však prozradit, jak to celé vypadalo alespoň statisticky. Lépe dopadli ve známkování rodičů……ano, hádáte správně, kdo jiný, než naše zlaté maminky. Avšak pozor, nějaký velký rozdíl mezi známkami tatínků a maminek nebyl. Počítali jsme s tím, že známky maminek budou mnohem pěknější. Ale i tak se potvrdilo to, s čím jsme tajně všichni počítali. Prostě, že mámu máme rádi všichni. Mnoho maminek mělo krásnou a velikou jedničku. Především u mladších dětí. Ale také některé maminky od vás dostaly čtyřky, dokonce dvě maminky pětku. . Tatínkové dopadli ve vašem známkování celkově hůř. Přeci jen je jejich role ve výchově dítěte trošku jiná než u maminek. Zvláště u Romů je maminka ve výchově dominantní. Proto tatínkové moc pěkné známky neměli. Zajímavé bylo také to, jak se lišily známky u mladších a starších dětí. Mladší děti dávaly skoro všechny dvě jedničky, u starších dětí už to bylo velice rozmanité. Výjimkou
nebyly ani dvě pětky, což se třeba u žáků z dětských domovů dá pochopit. Všichni dotázaní se však shodli, že mají své rodiče více či méně rádi A kdo by si z vaši rodiny zasloužil od vás jedničku?
-
VÝLETÍME NA KOLECH
ANEB- MY SE SPORTU NEBOJÍME O zážitky z výletu školního klubu do Tošovic se s námi podělili dva naši žáci a pan učitel Kunčík. Ve středu jsme se vydali v partě kluků a jedné dívky - Samanthy, na školní výlet do Tošovic. Jeli jsme sem společně s paní učitelkou Štěpánovou a panem učitelem Kunčíkem, kteří dohlíželi na to, aby se nám nic nestalo. A jako správní sportovci jsme se vydali na kolech. Do Tošovic se nám všem jelo krásně! Je to totiž skoro celé z kopce, takže cesta ubíhala opravdu rychle. V Tošovicích na nás čekal krásný a velký areál, který jsme dlouho obdivovali. Moc se nám líbily sjezdovky, golf, hotel i trampolíny. Po rozkoukání jsme si začali užívat všech možných atrakcí, hlavně bobové dráhy a trampolín. Moc jsme si to užili a pořádně se vyřádili! Cesta na kolech zpátky už pro nás byla mnohem obtížnější a únavnější. Vše jsme ale perfektně zvládli. Jsme rádi, že se výlet tak vydařil. Příště jedeme zase a moc se na to těšíme! Erik Sivák, Jan Ferenc a pan učitel Martin Kunčík.
V tomhle školním roce ale proběhl ještě jeden školní výlet na kolech. Tentokrát na kola nasedli šesťáci a sedmáci a dali si pořádně do těla. Z původních 20 km se nakonec vyklubalo poctivě ujetých 50! Jsou to ale šikulové a vše s přehledem zvládli. Svým výkonem nás překvapily především holky. Však se také týden pyšně nosili po chodbách, jako pávi a všude o sobě rozhlašovali, že jsou sportovní třída.
O svém výletu do Budišova n. Budišovkou jste nám napsali i vy. Děkujeme.
Marcela Pohlodková
Obrázek nakreslil Jan Ferenc
VÝLET DO MUZEA BŘIDLICE V BUDIŠOVĚ NAD BUDIŠOVNKOU Druháci, třeťáci a páťáci podnikli výlet do Budišova nad Budišovkou. Více nám o tom napsala paní učitelka Bajerová, které za příspěvek do našeho časopisu moc děkujeme!
VŠE JEDNOU KONČÍ… Konec školního roku pro některé z nás neznamená jenom dva měsíce prázdnin, ale také to, že už je u nás ve škole příští školní rok neuvidíme. Jejich základní vzdělání je totiž ukončeno a naší školu opouští. Napsali nám…
Moc děkujeme Nadě, že nám napsala. Byl to její první příspěvek, do našeho časopisu. Přejeme, ať se jí v životě daří. Ale už teď si troufneme předvídat, že se jí po nás bude stýskat a zjistí, že by to dlouhé dopolední spaní vyměnila za to, aby tady mohla být s námi. Protože: ,,Všude dobře, ve škole nejlíp.“ Patricie Siváková
Toto nám napsal Tomáš ze speciální třídy. Děkujeme i mu.
A nakonec nám napsal Dominik, který navštěvoval naší školu i se svým bratrem Tomem. Oběma klukům přejeme v životě hodně štěstí a snad o nich ještě někdy uslyšíme. My ani učitelé na ně rozhodně nezapomeneme.
A to je v tomto čísle vše. Nám nezbývá, než Vám popřát pěkné jarní dny. A pak už HURÁ do těch letních. Ty my máme nejraději Vaše redakční rada PAVUČINKY
