4
Analýza podmínek života seniorů s chronickým onemocněním v domově pro seniory
4.1 Cíle výzkumu, metodologie, stanovení výzkumných tezí Hlavním cílem výzkumného projektu bylo zjistit podmínky ţivota seniorů s chronickým onemocněním v nestátním církevním domově pro seniory a na základě jejich analýzy doporučit optimální speciálně pedagogické přístupy k uţivatelům. Jako 3 dílčí cíle byly zvoleny tyto úkoly: zjistit výskyt chronických onemocnění u klientů domova zjistit nejčastější zdravotní obtíţe u sledované skupiny zjistit obsah souboru pouţívaných terapeutických metod a dalších aktivit sledované skupiny K výzkumnému šetření v empirické části byla pouţita metoda kvalitativního šetření a dále: analýza odborné literatury k problematice zdravotního postiţení a péče o seniory analýza dokumentace domova a osob sledované skupiny technika rozhovoru technika pozorování
Stanoveny byly tyto výzkumné teze: T1: V domově ţije více klientů (uţivatelů) s chronickým onemocněním neţ klientů bez chronického onemocnění. T2: Senioři budou vykazovat spíše zájem o činnosti zájmové neţ nezájem o tyto aktivity. T3: Senioři budou umístěni v domově více z důvodů zdravotních neţ z důvodů sociálních.
- 47 -
Výzkum se uskutečnil v „Domově na zámku“. Zřizovatelem nestátního sociálně zdravotního zařízení je Diakonie Českobratrské církve evangelické. Se souhlasem ředitelství domova byla analyzována dokumentace klientů s dodrţením všech nařízení o důvěrnosti. Pozorování bylo zaměřeno na organizaci péče o seniory a zejména na aktivity podporující jejich samostatnost a soběstačnost.
Časový harmonogram leden-únor 2009
zpracování projektu a příprava výzkumu, analýza teoretických východisek výzkumu
4.2
březen-červen 2009
zpracování teoretické části, analýza lit. zdrojů
červenec-říjen 2009
vlastní výzkum
listopad-leden 2010
zpracování výsledků výzkumného šetření
únor 2010
zpracování závěrů výzkumného šetření
Charakteristika výzkumného prostředí a výzkumného souboru Za významnou součást výzkumného šetření povaţujeme analýzu dokumentace, internetových stránek týkajících se historie i současnosti zkoumaného ústavu. Subjekt zřizovatele, jak je zřejmé, ovlivňuje organizaci zařízení i přístupy k jeho klientům. Obec Myslibořice se nachází v okrese Třebíč, kraj Vysočina. Domov na zámku má bohatou historii. Ve 12. století byla zaloţena osada s tvrzí Mizliboritz a v roce 1531 je v místě tvrze postaven renesanční zámeček. V roce 1760 se novým majitelem stává Rudolf Chotek a v roce 1882 je panství prodáno poslednímu majiteli rakouské monarchie Antonínu Dreherovi, který je majitelem aţ do vzniku nového Československého státu. Stát myslibořický zámek pro dluhy konfiskoval a nabídl ho k prodeji. Na podzim 1924 nový třebíčský farář František
Horníček
seznamuje
členy
kazatelské
stanice
v Moravských
Budějovicích s myšlenkou na vyuţití zámku v Myslibořicích, prodávaného státním pozemkovým úřadem, ke zřízení moderních církevních sociálních ústavů. V roce 1926 za účasti široké církevní veřejnosti jsou otevřeny Sociální - 48 -
ústavy Myslibořice – sirotčinec, dětský domov, starobinec a ústav pro nemocné. O sedmnáct let později přebírá synodní rada Českobratrské církve evangelické (ČCE) „dohled nad ústavy a jejich vedením“. 1.1 1960 jsou na základě vládního nařízení všechny církevní sociální ústavy předány bez náhrady státu a aţ v roce 1992 přebírá provoz Domova Diakonie ČCE, je zřízen Domov odpočinku ve stáří jako církevní právní subjekt (Diakonie Českobratrské církve evangelické [online]). Domov na zámku je památkou opravenou
za finanční podpory
EHP/Norska a kraje Vysočina. Vzhledem k účelům, ke kterým je zámek vyuţíván, vnitřní prostory nejsou přístupny veřejnosti (Zadraţilová, J. [online]). V současnosti Diakonie ČCE
- středisko v Myslibořicích poskytuje na
základě registrace u Krajského úřadu Vysočina čtyři následující sociální sluţby: Domov pro seniory Domov se zvláštním reţimem Domov pro osoby se zdravotním postiţením Odlehčovací sluţba Dále je výzkumný soubor tvořen
jedenácti členy lékařského a středně
zdravotnického personálu a čtyřiceti třemi členy nezdravotnického personálu, jejichţ přesnější vymezení bude uvedeno níţe a 134 klienty domova, z nichţ byly s pomocí sociální pracovnice vybrány čtyři klientky, s nimiţ byl veden řízený rozhovor a jejichţ kazuistiky byly vypracovány. 4.3
Interpretace výsledků výzkumného šetření Podmínky ţivota seniorů, zejména seniorů s chronickým onemocněním,
podle našeho názoru, ovlivňuje do značné míry prostředí, v němţ ţijí. Proto jsme povaţovali za vhodné zabývat se uspořádáním domova, podmínkami pro soukromí klientů, zdravotní péči a prostorami pro denní aktivity. Velmi důleţitým faktorem je samozřejmě personální vybavení, zastoupení odborníků i pomocného personálu. Dále jsme, vzhledem k cíli výzkumného šetření, analyzovali soubor klientů domova z hlediska jejich zdravotního stavu a zjistili - 49 -
jsme počet osob s chronickým onemocněním. Zaměřili jsme se potom na péči o ně z hlediska nabízených aktivit. Výzkumné šetření bylo rozvrţeno do dvou etap: zkoumání prostředí domova, organizace péče o klienty, zkoumání podmínek ţivota klientů. V červenci 2009 bylo na základě svolení ředitelství „Domova na zámku“ započato v první etapě zkoumání prostředí domova. Na základě dokumentace a internetových stránek přístupných veřejnosti, tedy i zájemcům o umístění a jejich rodinám jsme zjistili, ţe domov poskytuje podmínky stanovené jeho posláním: nabídnout v klidném prostředí zámku Diakonie ČCE domov seniorům, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohou ţít ve svém přirozeném prostředí. V popředí zájmu stojí soběstačnost, spolupráce s rodinou a zapojení do veřejného ţivota. Jak jiţ bylo uvedeno v kapitole 4.2. , poskytuje domov čtyři základní formy péče, jejichţ náplň a umístění v budově dále uvádíme. Domov pro seniory – cílovou skupinou jsou senioři se starobním důchodem, kteří vlivem stáří, nemoci nebo ztráty soběstačnosti nejsou schopni sami a ani s pomocí rodiny zajistit svoje ţivotní potřeby. Domov pro seniory je organizačně rozdělen do dvou úseků. Úsek ošetřovatelský se nachází v prvním patře, senioři vyuţívají celkem 47 lůţek, z toho je: Jednolůžkových pokojů
11
Dvoulůžkových pokojů
12
Třílůžkových pokojů
4
K ošetřovatelským sluţbám patří, dle našeho názoru, velmi přínosné edukační pohovory pracovnic přímé péče se seniory, které se týkají tématu moţných aktivit v domově i mimo domov, ale třeba i dodrţování domácího řádu nebo vztahů s ostatními seniory a přání či potřeb seniorů. Další ošetřovatelskou sluţbou je např. dohled při uţívání léků, v případě nutnosti ošetřování dekubitů a převazy bércových vředů, měření tělesné teploty, krevního tlaku a glykemie. - 50 -
Úsek pečovatelský se nachází ve druhém patře a v přízemí, senioři vyuţívají celkem 63 lůţek, z toho je: Jednolůžkových pokojů
21
Dvoulůžkových pokojů - 2.patro
15
Dvoulůžkových pokojů – přízemí
3
Třílůžkových pokojů
2
K pečovatelským sluţbám patří pomoc při osobní hygieně, svlékání a oblékání, pomoc při ukládání do lůţka a vstávání, pomoc při stravování, manikúra, nákup, běţný i velký úklid, praní prádla, doprovod na odborná vyšetření. Personálně provoz zajišťuje 17 pracovnic v přímé péči, 2 sociální pracovnice a 6 uklízeček. Pracovní terapii a společné aktivity pro všechna oddělení zajišťuje ergoterapeutka a tři arteterapeutky. Klienti všech oddělení téţ mohou vyuţít sluţeb dvou pastoračních pracovnic. Po medicínské stránce se o klienty všech oddělení stará 8 zdravotních sester, praktický lékař, který do domova dochází 2x za týden, psychiatr docházející jednou za dva týdny a dermatolog, který domov navštěvuje jednou za měsíc. Přehled klientů domova pro seniory, rozdělených dle věku a pohlaví uvádíme v tabulce 1. Podle zákona o sociálních sluţbách jsou za seniory povaţováni lidé nad 65 let věku, ale je třeba vzít v úvahu, ţe jiţ i u lidí starších 50 let se začínají objevovat zdravotní obtíţe odpovídající věku seniorů. Klienti domova pro seniory Věk do 65 65 až 74 75 až 84 85 a více 4 5 7 4 muţi 6 11 33 40 ţeny 10 16 40 44 celkem Tab. 1: Klienti domova pro seniory
- 51 -
celkem 20 90 110
Ze zjištění vyplývá, ţe mezi seniory jsou zastoupeny převáţně ţeny. Vzhledem ke zdravotním obtíţím je nejvyšší počet klientů ve věku 75 a více let. Je zde však i 10 klientů ve věku do 65 let. Domov se zvláštním režimem – cílovou skupinou jsou osoby s různým typem demence, kteří vlivem nemoci nejsou schopni sami ani s pomocí rodiny zvládnout péči o svoji osobu. Umístěn je v prvním patře, v zadní části levého křídla. Klienti mohou vyuţít celkem 18 lůţek: Dvoulůţkových pokojů
3
Třílůţkových pokojů
4
Personálně provoz zajišťuje 8 pracovnic v přímé péči, 1 sociální pracovnice a 1 uklízečka. Přehled klientů domova se zvláštním reţimem, rozdělených dle věku a pohlaví uvádíme v tabulce 2. Klienti domova se zvláštním režimem věk do 65 65 až 74 75 až 84 85 a více 2 1 muţi 2 9 4 ţeny 4 10 4 celkem Tab. 2: Klienti domova se zvláštním reţimem
celkem 3 15 18
Domov pro osoby se zdravotním postižením – cílovou skupinou jsou senioři a jejich rodinní příslušníci s mentálním postiţením, kteří jsou v nepříznivé rodinné i osobní situaci, se kterou nejsou schopni si sami poradit. Nachází se ve druhém poschodí. Klienti mohou vyuţít celkem 6 lůţek ve třech dvoulůţkových pokojích. Klientům poskytují péči dvě vychovatelky. Moţnost umístění klientů s mentálním postiţením povaţujeme za významnou pomoc rodičům těchto klientů – seniorům, která je zbavuje obav o budoucnost jejich mentálně postiţených dětí.
- 52 -
Přehled klientů domova se zdravotním postiţením, rozdělených dle věku a pohlaví uvádíme v tabulce 3. Klienti domova se zdravotním postižením věk do 65 65 až 74 75 až 84 85 a více 4 muţi 2 ţeny 6 celkem Tab. 3: Klienti domova se zdravotním postiţením
celkem 4 2 6
Odlehčovací služba – nabízí rodinám, které pečují o seniora se sníţenou soběstačností v domácím prostředí, na určitou dobu převzetí péče. Tato doba můţe slouţit pečujícím k vyřízení neodkladných záleţitostí nebo, coţ povaţuji za neméně důleţité, k obnově sil, které jsou zapotřebí k další kvalitní péči o seniora. V rámci pobytu, který můţe být v rozmezí od několika dnů aţ po dobu tří měsíců v roce, domov poskytuje komplexní péči jako u trvalých pobytů. Klienti mohou vyuţít celkem tři lůţka v prvním patře. V době výzkumného šetření tuto sluţbu nevyuţíval ţádný klient. Jak jsme jiţ uváděli výše, pokoje pro klienty domova jsou jednolůţkové, dvoulůţkové a třílůţkové. V přízemí jsou tři pokoje nadstandardního typu se samostatným
WC,
sprchou
a
kuchyňským
koutem,
které
patří
do
pečovatelského úseku domova pro seniory. V prvním patře je pět pokojů nadstandardního typu, z toho jeden se nachází na oddělení domova se zvláštním reţimem a zbytek náleţí ošetřovatelskému úseku domova pro seniory. Ve druhém patře je šestnáct pokojů nadstandardního typu, z nichţ dva náleţí klientům domova pro osoby se zdravotním postiţením. Ostatní opět mohou vyuţívat klienti domova pro seniory. Rozhovorem se sociální pracovnicí bylo zjištěno, ţe největší zájem mají senioři o jednolůţkové pokoje nadstandardního typu, ale v některých případech klienti raději vyuţívají dvoulůţkové pokoje, z důvodu moţnosti být na pokoji s někým, s kým si mohou popovídat a trávit volný čas. K tomuto dochází častěji aţ po určité době, kterou klient stráví v domově a spřátelí se s dalším seniorem. Třílůţkové pokoje nepřispívají, dle našeho názoru, z hlediska pocitu soukromí i prostorových moţností ke spokojenému ţivotu seniorů, ale v současné době není v silách domova tyto pokoje ţádným způsobem přestavovat. Za velmi - 53 -
přínosné z hlediska spokojenosti klienta povaţujeme moţnost, v závislosti na podmínkách, vybavit si pokoj vlastním nábytkem, drobnostmi, televizí apod. K vedlejším provozním a pomocným místnostem patří ošetřovna a ordinace lékaře, které jsou určeny pro všechny klienty domova. Umístěny jsou v prvním patře a prakticky dobře vyřešené je propojení těchto dvou místností dveřmi. Další místností v prvním patře, která jistě přispívá ke kvalitnějšímu ţivotu seniorů v domově, je místnost určená pro rehabilitaci. Senioři mohou dle indikace lékaře vyuţívat elektroléčbu, vodoléčbu nebo různé druhy masáţí. Jak jsme zjistili, místnost je velmi dobře vybavena různými rehabilitačními pomůckami, dále je zde rotoped, ribstol, rehabilitační lehátko s nastavitelnou výškou, digitální váha a součástí vybavení je také umývadlo s pákovou baterií, mýdlo, jednorázové ručníky a desinfekce rukou. Ručníky a prostěradla, která se pouţijí při rehabilitaci, jsou ukládány odděleně od pouţitého prádla, pouţité prádlo se skladuje samostatně v nepropustných a uzavíratelných nádobách. Vodoléčba se provádí v koupelně, která je součástí rehabilitační místnosti. Vyuţíván je přenosný přístroj pro perličkovou lázeň, celkovou nebo pouze na dolní končetiny. Senioři mohou vyuţívat i některé společné místnosti. V přízemí se nachází jídelna, kantýna a kuřárna. Vzhledem k tomu, ţe v dnešní době jiţ velké mnoţství seniorů aktivně vyuţívá internet, je součástí společenských prostor i internetová kavárna. Tato moţnost velkou měrou působí, dle našeho mínění, proti izolaci a přispívá k podpoře duševních schopností seniorů. V prvním patře je další jídelna, rozsáhlá knihovna a velká společenská místnost, slouţící k různým denním aktivitám, které budeme analyzovat níţe. Ve druhém patře se potom nachází čajovna, která slouţí seniorům k příjemným chvilkám stráveným u čaje a je zde i kadeřnictví a místnost pro pedikúru. K zámku náleţí park o rozloze cca 8 ha se zámeckou lagunou, skleníky, studánkou a domácími zvířaty. Vzhledem k hlavnímu cíli výzkumného šetření se nyní zaměříme na výskyt chronických onemocnění uţivatelů domova a na soubor nabízených aktivit. Z dokumentace klientů, kterou jsme měli moţnost analyzovat, jsme zjistili, jaké zdravotní znevýhodnění se u jednotlivých klientů vyskytuje a jaké je věkové sloţení a pohlaví klientů. V tabulce 4 uvádíme celkový počet klientů, rozdělený podle věku a pohlaví. - 54 -
Věk 75 až 84
do 65 65 až 74 10 5 muţi 11 11 ţeny 21 16 celkem Tab. 4: Celkový počet klientů domova
8 42 50
celkem
85 a více 4 43 47
27 107 134
Z uvedeného vyplývá, ţe 79,9 % klientů domova jsou ţeny. Nejpočetnější skupinou ţen jsou ţeny ve věku nad 85 let a nejpočetnější skupinou muţů jsou muţi ve věku do 65 roků. Po rozhovoru se zdravotní sestrou a analýzou dokumentace jsme do tabulky 5 uvedli výskyt chronických onemocnění klientů domova.
CELKEM KLIENTŮ
134
onemocnění / skupina onemocnění artróza cukrovka onemocnění zraku inkontinence arterioskleróza celková i mozková zvýšený krevní tlak obezita demence nedoslýchavost ICHS zlomenina krčku zvětšení prostaty onemocnění štítné ţlázy stav po cévní mozkové příhodě chronické onemocnění mozku onkologické onemocnění CHOPN osteoporóza alergie ekzémy chronický zánět průdušek dekubity stav po DMO bércové vředy - 55 -
počet 107 86 82 80 75 64 53 46 39 37 27 21 19 16 13 12 10 10 8 8 8 7 6 6
anemie revmatoidní artritida Parkinsonova choroba roztroušená skleroza astma slepota chronické selhání ledvin lupenka Tab. 5: Výskyt chronických onemocnění
6 4 4 4 4 3 2 2
Z výsledků vyplývá, ţe nejčastějším chronickým onemocněním je artróza, následuje cukrovka a různé typy poruch zraku. U klientů se chronická onemocnění kombinují. Vzhledem k relativně vysokému počtu ţen v zařízení nás překvapil nízký výskyt osteoporózy – pouze 10,7 % ţen trpí tímto onemocněním. Závaţný je fakt, ţe téměř polovina klientů trpí obezitou. Z celkových počtů chronických onemocnění můţeme dojít k závěru, ţe v podobných zařízeních se prakticky nevyskytují senioři bez chronických onemocnění a ti, kteří mají takový zdravotní stav, aby se mohli o sebe sami postarat a případně bydlet samostatně. Právě proto je v domově téţ 21 klientů do 65 let a 16 klientů do 74 let. Rozhovorem s pečovatelkou jsme zjistili, jaké aktivity a činnosti senioři mají moţnost v domově vyuţívat. Kaţdý den senioři mají moţnost v případě zájmu, účastnit se ve velké společenské místnosti v prvním patře, pracovní terapie, která začíná v 9.30 a končí v 11.30. Po tuto dobu mohou senioři za pomoci pečovatelek například malovat na hedvábí, pracovat s textilními barvami, vyrábět obrázky z krepového papíru, plést z papíru, skládat puzzle, vyrábět polštáře, zručnější seniorky mají moţnost v kuchyni péct ze slaného těsta. Další moţností, kterou senioři dle našeho názoru velice rádi vyuţívají, jsou různé stolní hry, šachy, karty. Zhruba dvacet minut před ukončením pracovní terapie, senioři mohou společně s pečovatelkou pročítat denní tisk, debatovat, vyjadřovat se k novinkám u nás i ve světě. Témata a činnosti se mění podle dostupného materiálu a také vzhledem k ročnímu období. Pozorováním jsme zjistili, ţe veškeré činnosti jsou zaměřené na podporu soběstačnosti seniorů, na rozvoj jemné i hrubé motoriky,
- 56 -
podporující tělesné i duševní schopnosti a co povaţujeme za zásadní, působí proti izolaci. Snahou pečovatelek je, kaţdý měsíc nabídnout seniorům jednu větší akci. Z těchto akcí je to například v lednu ples, v únoru maškarní karneval nebo v září vinobraní. Pravidelně, kaţdý měsíc dvakrát, se organizuje promítání filmů pro pamětníky. Jednou do měsíce mají senioři moţnost účastnit se přednášky – většinou se týkají zeměpisných a přírodovědných témat. K vyuţívaným moţnostem věřícími klienty patří sobotní „Čtení“ s paní vikářkou a dvakrát měsíčně „Kavárnička“ s paní farářkou, v kapli probíhají evangelické i katolické bohosluţby.
K dalším moţnostem patří i výlety, které se organizují od jara do
podzimu. Vzhledem k chronickým onemocněním seniorů, jako je artróza, častá inkontinence a k často se měnícímu zdravotnímu stavu seniorů, se však tyto výlety organizují pouze na krátké vzdálenosti a účast na nich je, dle vyjádření pečovatelek malá. V neposlední řadě povaţujeme za velký přínos pro klienty, moţnost prací na zámecké zahradě, pěstování ovoce a zeleniny pro vlastní potřebu ve sklenících. Velkou škodou, podle našeho názoru, je fakt, ţe před třemi roky v domově velmi oblíbená canisterapie, byla bez zjevného důvodu provozovateli canisterapie zrušena. Psi by mohli svojí přítomností přispět k pocitu uvolnění, dobré nálady, k rozvoji duševní rovnováhy, komunikaci a rozvíjení chuti do ţivota seniorů. Po ukončení první etapy výzkumného šetření, na základě znalosti prostředí a provozu domova jsme přikročili k jeho druhé etapě. Ta se týká osobních náhledů klientů domova na jejich vlastní zdravotní stav a jejich ţivot v zařízení pro seniory. Po konzultaci se sociální pracovnicí byly vybrány čtyři klientky, u nichţ se podle jejích zkušeností dá předpokládat ochota a schopnost hovořit o svém ţivotě. Také byl se sociální pracovnicí konzultován soubor otázek pro řízený rozhovor a téţ srozumitelnost kladených dotazů. Pro rozhovor bylo připraveno 15 otázek (příloha 1), které slouţily k vytvoření rámce rozhovoru. Záznam odpovědí klientek je uveden v příloze 2. Při vedení rozhovoru bylo nezbytné počítat s věkovými specifiky seniorů, jejich moţným odbíháním od tématu rozhovoru a nutností je ohleduplně navracet k jádru otázky. Bylo nutné si uvědomit, ţe rozhovor vyţaduje značný časový - 57 -
prostor, musí být pro seniory zajímavý, aby je neunavoval. S vyuţitím rozhovoru, analýzy dokumentace pečovatelek (nebylo moţno pracovat se zdravotní dokumentací) byly zpracovány kazuistické studie klientek. Kazuistické studie První klientka – paní J. Paní J. se narodila v roce 1927 v Radošově u Třebíče. Nyní bydlí jiţ devátým rokem v Domově na zámku. V rámci svého chronického onemocnění má diagnózu: artroza, cukrovka, slabozrakost, amputace prsu, vlivem ozařování ochrnutí levé ruky. Z rodinné anamnézy: Na nemoci rodičů si nepamatuje. Manţel A. , za něhoţ se provdala v r. 1948 zemřel v roce 1996. Syn A. se narodil v r. 1949 , vystudoval střední průmyslovou školu, zemřel v r. 2000. Dcera M. se narodila v r. 1958, studovala cizí jazyky, je PhDr. a v současnosti je učitelkou. O onemocněních manţela a dětí nechtěla klientka hovořit. Paní J. má čtyři vnuky a čtyři pravnuky. Z osobní anamnézy: Paní J. prodělala v dětství běţné dětské choroby, úraz neuvádí. Z onemocnění se nejdříve objevily potíţe se zrakem, potom kolem 50. roku diabetes, dále nádorové onemocnění prsu, operace, ochrnutí levé ruky. Postupně se zhoršovalo vidění a také artróza. V roce 1942 ukončila paní J. základní vzdělání v Radošově. Potom se přestěhovala do Brna za tetou, kde se vyučila pletařkou. Po vyučení pomáhala v obchodě tetě, která vlastnila pletárnu s galanterií. U ní pracovala dále i po absolvování střední textilní školy vr. 1948. V témţe roce se provdala, v r. 1949 se jí narodil syn A. Od r. 1950 pracovala v kanceláři „v továrně v Komárově“ a posledních deset let před důchodem pracovala v tiskárně. Na mateřské dovolené byla s dětmi jen krátce, jak to bylo v té době moţné. Paní J. je v Domově na zámku od 1. září 2000. Do Domova chtěla jít proto, aby ve stáří nebyla kvůli svým zdravotním obtíţím, hlavně ochrnuté ruce, - 58 -
nikomu na obtíţ. Z vyprávění paní J. vyplynulo, ţe bydlí v komfortním jednolůţkovém pokoji s koupelnou. I kdyţ zde má plno kamarádek a dle jejích slov zde jsou „dobří lidi“, nechtěla by pokoj se spolubydlící. Také blízkost vlastní koupelny jí usnadňuje a zpříjemňuje ţivot. Nemusí chodit daleko, nemusí čekat, aţ se koupelna uvolní a můţe si kdykoliv přeprat drobné prádlo. Velmi oceňovala, ţe si mohla vzít svůj oblíbený nábytek a spoustu drobných památek a fotek na manţela, děti i vnuky. S dcerou se stýká pravidelně, navštěvují ji i vnoučata a pravnoučata. Dříve jezdila i za dcerou na návštěvu, ale v poslední době ji to jiţ hodně unavovalo a vyhovuje jí lépe, kdyţ nemusí opuštět Domov. Zůstalo jí ještě několik známých z Brna, se kterými si píše nebo telefonuje. Pokud bydlela ještě s rodinou, hodně navštěvovali divadla, koncerty, jezdívali s ostatními přáteli na chalupu a velkou láskou paní J. byly kníţky. Po příchodu do Domova se rychle spřátelila s dalšími obyvateli a v současné době zde má asi pět nejlepších kamarádek. Všechny skoro kaţdý den navštěvují pracovní terapii. Paní J. je ráda, ţe si tu můţe u práce popovídat s kamarádkami a přitom něco pěkného vytvoří. Vţdy si z nabídky pečovatelek vybere něco, co ji zaujme. Nejraději pracuje s barvou, barví šátky a trička, taky dělá
obrázky
z papírových
kuliček,
ale
potřebuje
pomoc
vzhledem
k nefunkčnosti levé ruky. Velmi ráda by pletla košíčky jako ostatní, to ale ani s dopomocí nezvládá. Vţdy si počká aţ na konci terapie sestra čte denní tisk a společně s klienty debatují o různých tématech. Někdy se „hádají jako malé děti“. Ve svojí největší zálibě – čtení, můţe pokračovat díky bohatě zásobené knihovně i zde. Často ale, jak si posteskla, půjčenou knihu ani nepřečte, protoţe čas stráví nějakou jinou činností. Za pěkného počasí ráda s ostatními chodí do zámeckého parku, vzhledem k tomu, ţe paní J. chodí s hůlkou, pouze na krátké procházky. Výletů se nezúčastňuje, protoţe by byla unavená a čas raději vyuţije jinak. Nikdy nevynechá nedělní mši, zajímá se nabídku témat přednášek, ale ráda si poslechne pouze některá témata, týkající se hlavně přírody. Za největší obtíţe povaţuje problémy spojené s nefunkční levou rukou. Nerada někoho o něco ţádá, ale někdy to prostě, dle jejích slov, jinak nejde. V poslední době potřebuje pomoc u koupání, běţnou hygienu ještě zvládá sama. Drobnou pomoc potřebuje u oblékání a při jídle. Potíţe se zrakem zatím nejsou nijak podstatné, s brýlemi je pociťuje jen málo. - 59 -
Vlastní pozorování: Paní J. je plně orientovaná, komunikovala bez obtíţí. Při rozhovoru působila velmi klidným dojmem, podle našeho názoru byla ráda, ţe si můţe s někým popovídat o svém ţivotě. Největší omezení jí způsobuje nefunkčnost levé ruky, ale je pravačka a většinu úkonů spojených s hygienou, sebeobsluhou zvládá sama. Plně vyuţívá pracovní terapie, která jí slouţí k seberealizaci a ke kontaktu s ostatními seniory. Působí dojmem spokojené paní, která má plno přátel a je v kolektivu ostatních seniorů a personálu oblíbená. Z porovnání se záznamy pečovatelek vyplývá, ţe mají o paní J. informace, odpovídající skutečnosti. Doporučení: Hlavním cílem je zlepšení nebo udrţení stávajícího zdravotního stavu, udrţení pohyblivosti a samostatnosti, coţ je pro paní J. priorita. Druhá klientka – paní M. Paní M. se narodila v roce 1927 v Biskupicích. V Domově na zámku bydlí šest roků. V rámci svého chronického onemocnění má diagnózu: artroza, slepota. Z rodinné anamnézy: Matka trpěla chronickým kašlem, otec bez potíţí. Manţel J. , za něhoţ se provdala v r. 1950 zemřel v roce 1995 na selhání srdce. Dcera J. se narodila v r. 1953, ve třech měsících zemřela. Syn B. se narodil v r. 1955, je vyučený truhlář, prodělal běţné choroby. Syn A. se narodil v r. 1957, je vyučený kuchař, trpěl častými angínami a kašlem.
Syn M. se narodil v r. 1963, vystudoval
střední průmyslovou školu, byl zdráv. Paní M. má čtyři vnuky a čtyři pravnuky. Z osobní anamnézy: Paní M. prodělala v dětství běţné dětské choroby, ale byla „celkově slabá“. Úraz neuvádí. Paní M. absolvovala měšťanskou školu v Jevišovicích, pak kvůli celkové slabosti byla doma. Po prvních dvou synech pracovala jako kuchařka zde v Domově na zámku, po narození třetího syna a po mateřské dovolené aţ do důchodu pracovala v rostlinné výrobě v Třebíči. - 60 -
Asi tři roky po smrti manţela postupně přestala vidět na levé oko. Paní M. měla jít na operaci, z té ale z příčin, které paní M. jiţ neví, sešlo. Potom rychle, asi do jednoho roku, oslepla úplně. Odstěhovala se k nejstaršímu synovi, kde byla spokojená, ale postupem času jí začalo vadit, ţe musí syna a jeho rodinu vzhledem ke svému postiţení často o něco ţádat. Měla pocit, ţe je omezuje. Paní M. bydlí v Domově šest let. Protoţe v Domově na zámku před lety pracovala a znala to tady, po oslepnutí, jakmile se zde uvolnilo místo, přestěhovala se sem. Paní M. bydlí na dvoulůţkovém pokoji bez vlastní koupelny, se spolubydlící je spokojená – je to její kamarádka. Vyhovuje jí, ţe si můţe popovídat, jednolůţkový pokoj by nechtěla. Vlastní nábytek nemá, je ráda, ţe „se těch starých věcí zbavila“, vzala si pouze pár věcí na památku. Za syny zpočátku jezdívala, ale protoţe to bylo, vzhledem k vadě zraku, značně problematické, v současnosti ji synové s rodinami navštěvují zde. Paní M. měla vţdy hodně práce s dětmi a domácností a na koníčky nezbýval čas. Ráda pletla a háčkovala. V ručních pracích jiţ teď pokračovat nemůţe, ale dle jejích slov si vţdy najde činnost, která ji zabaví. Stejně jako paní J. navštěvuje pravidelně pracovní terapii. Nejraději pomáhá ostatním s obrázky, poslouchá čtení denního tisku a nenechá si ujít povídání s paní vikářkou. Protoţe si ráda povídá, za pěkného počasí vyuţívá zámecký park, kde se setkává s ostatními seniory. Promítání ani přednášky nenavštěvuje, někdy ale vyuţije větší společenské akce. Během rozhovoru paní M. několikrát opakovala, ţe největší strach má z toho, aby kvůli své vadě zraku nebyla někomu na obtíţ. Snaţí se dělat co nejvíc věcí sama, ale uţ si zvykla na to, ţe něco není v jejich silách zvládnout a smířila se s pomocí druhých. Pomoc potřebuje hlavně při koupání, stravování, výběru oblečení a někdy při oblékání. Občas je nutná pomoc při orientaci v prostoru. Velmi chválí personál, který je milý a vţdy jí se vším, co potřebuje, pomůţe. Vlastní pozorování: Paní M., i kdyţ je nevidomá, se snaţí být podle našeho názoru hodně samostatná, hlavně by nechtěla být někomu na obtíţ. Snaţí se co nejvíce věcí zvládat vlastními silami. I přes potíţe, které ji zajisté způsobuje těţké postiţení - 61 -
zraku, je to milá, v mezích moţností aktivní a nezahořklá seniorka. Z porovnání se záznamy pečovatelek vyplývá, ţe mají o paní M. informace, odpovídající skutečnosti Doporučení: Hlavní cílem je zajistit paní
M. co nejdéle samostatnost a aktivitu.
Pečovatelky nechávají paní M. dělat vše, co sama zvládne. Je upozorňována na veškeré aktivity v domově. Třetí klientka – paní R. Paní R. se narodila v roce 1919 v Havlíčkově Brodě. V Domově na zámku bydlí dva roky. V rámci svého chronického onemocnění má diagnózu: nedoslýchavost, vada zraku, artróza, endoprotéza. Z rodinné anamnézy Matka i otec bez potíţí. Manţel E. za něhoţ se provdala v roce 1938 zemřel na rakovinu v roce 1981. Syn E. se narodil v roce 1941, absolvoval zemědělskou školu a
prodělal běţné choroby. Dcera R. se narodila v roce
1942, je vyučená prodavačka, má astma a trpěla na zlomeniny. Paní R. má dva vnuky a tři pravnuky. Z osobní anamnézy Paní R. prodělala v dětství běţné dětské choroby, od mala špatně viděla, úraz neuvádí. Kolem roku 1965 se objevily potíţe se sluchem, nosí sluchadlo a v roce 1988 podstoupila operaci kyčle. Paní R. absolvovala měšťanskou a rodinnou školu v Kolíně. Jakmile se provdala, odstěhovali se s manţelem na Vysočinu. V Třebíči pracovala jako kuchařka v mateřské škole a na základní škole. V roce 1941 se jí narodil syn E., v roce 1942 dcera R. Asi kolem roku 1955 absolvovala kurz pro pečovatelky a pracovala zde v domově aţ do důchodu. Paní R. bydlí v Domově dva roky. K hlavním důvodům, pro které se rozhodla přestěhovat se, bylo zdraví. Bydlela se svým synem a jeho rodinou a
- 62 -
vzhledem k tomu, ţe i syn jiţ dosáhl vyššího věku, nechtěla ho zatěţovat péčí o sebe. Paní R. bydlí na dvoulůţkovém pokoji se svojí dobrou kamarádkou. Je ráda, ţe si můţe povídat. Podle jejích slov „jednopokojáci“ sedí na chodbě a povídají si tam. Pokoj by určitě za jednolůţkový neměnila. Nábytek vlastní nemá, stačí jí to co má zde. Televizi vlastní spolubydlící, takţe se někdy dívají na film nebo zprávy, paní R. na oplátku půjčuje rádio. Velmi si pochvaluje pěkný výhled do parku, ticho a klid. Za dobu, co je v Domově na návštěvě nikde nebyla, protoţe ji často bolí noha. Syn občas přijede, ale víc jezdí vnoučata. Dcera se po rozvodu provdala do Německa, často si telefonují. Hlavním koníčkem paní R. byla vţdy práce okolo dětí a domu, takţe na zájmy nezbýval čas. Tady v Domově navštěvuje s ostatními pracovní terapii, někdy kvůli bolesti nohy nemůţe chodit a raději zůstává na pokoji. Baví ji úplně všechno, nejraději pletla košíky z papíru, ale teď uţ na to špatně vidí. Ráda pracuje s látkami, pomáhala šít polštáře, batikovala, vyráběla potisky na trička. Vţdy vyuţívá předčítání denního tisku, ale musí být ticho, protoţe v hlučnějším prostředí velice špatně rozumí. Z ostatních aktivit vyuţívá občas krátké procházky v parku, ale stejně má vţdy strach, ţe se kvůli noze nebude moci vrátit zpět. Zpočátku svého pobytu v Domově navštěvovala i přednášky nebo promítání, v poslední době si však myslí, ţe hůř vidí a slyší a jiţ o tyto aktivity nemá zájem. Nikdy si nenechá ujít evangelickou bohosluţbu. Paní R. povaţuje za nejhorší potíţe spojené s bolestí v kyčli. Navíc má pocit, ţe se zhoršují problémy se zrakem a sluchem. Dopomoc potřebuje při koupání a při procházkách v parku. Vlastní pozorování: Paní R. je i přes nedoslýchavost, vadu zraku a vysoký věk, dle našeho názoru relativně soběstačná. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu, hlavně bolesti nohy, prakticky neopouští budovu zámku. Z porovnání se záznamy pečovatelek vyplývá, ţe mají o paní R. informace, odpovídající skutečnosti.
- 63 -
Doporučení: Hlavním cílem je udrţet co nejdéle samostatnost a současný dobrý psychický stav. Snaţit se přesvědčit klientku, ţe za pomoci pečovatelky můţe častěji na vycházky do parku. Čtvrtá klientka – paní A. Paní A. se narodila v roce 1921 v Brně. V Domově ţije necelý rok. V rámci svého
chronického
onemocnění
má
diagnózu:
inkontinence,
lehká
nedoslýchavost, artróza. Z rodinné anamnézy Na nemoci rodičů si nepamatuje. Manţel B., za něhoţ se provdala v r. 1940, zemřel v roce 1986 při autonehodě. Syn K. se narodil v r. 1941, je vyučený tesař. Syn M. se narodil v r. 1943, je vyučený kovář. Syn F. se narodil v r. 1946 je vyučený zámečník. Dcera D. se narodila v r. 1949 a je vyučená prodavačka. Dcera S. se narodila v r. 1954, absolvovala střední ekonomickou školu. O onemocněních manţela a dětí nechtěla klientka hovořit. Paní A. má celkem osm vnuků. Z osobní anamnézy: Paní A. prodělala v dětství běţné dětské choroby, z úrazů uvádí otřes mozku asi v deseti letech, kdy spadla ze stromu. Z onemocnění se nejdříve objevily potíţe se sluchem, kolem 70. roku začaly potíţe s inkontinencí, postupně se zhoršovala artróza. V roce 1936 ukončila paní A. základní vzdělání v Brně. Vyučila se prodavačkou, udělala si nástavbu a celý ţivot pracovala v obchodě. Časem dělala vedoucí v obchodě s oděvy. V roce 1940 se provdala, během 14 let se jí narodilo pět dětí. Paní A. ţije v Domově necelý rok. Důvodem k přestěhování byly zdravotní potíţe, kdy nechtěla péčí o sebe zaměstávat svoje blízké. Podle slov paní A. bydlí na dvoulůţkovém pokoji, který je ale pro dvě poměrně malý. Spolubydlící je hodně nemocná, nekomunikuje. Další potíţ spatřuje paní A. v tom, ţe trpí inkontinencí a raději by měla soukromí. Tudíţ si zařídila s panem ředitelem, - 64 -
hned, jakmile to bude moţné, přestěhování na samostatný pokoj. S vybavením pokoje je spokojená, vlastní nábytek nepotřebuje a je domluvená s vnukem, ţe aţ bude na samostatném pokoji, doveze jí televizi. Se svojí rodinou se stýká pravidelně, telefonují si, byla u vnučky na Vánoce. Těší se na konec srpna, kdy pojede na pár dní za druhou vnučkou do Brna. Vzhledem k tomu, ţe paní A. proţila ţivot v rodinném domku se zahradou, je moc ráda, ţe tady v Domově můţe chodit do parku a ještě ho ani, dle jejích slov, nestihla celý projít. Ráda by šla na nějakou delší vycházku nebo jela na výlet, ale protoţe pořád musí myslet na potíţe spojené s inkontinencí, nemá k tomu odvahu. Další oblíbenou aktivitou je pracovní terapie, kde si vţdy vybere nějakou činnost. Ráda pracuje s papírem, s barvami, skládá puzzle. Někdy si ale
s kamarádkami
jen
udělají
„kafe“
a
„plkají“.
Patří
k pravidelným
návštěvníkům knihovny i přednášek a promítání. Protoţe s manţelem hodně cestovali, vybírá si přírodovědná a zeměpisná témata, velmi ji zaujala přednáška o Vietnamu a jestli ji budou opakovat, určitě zase půjde. Vlastní pozorování: Paní A. působí, dle mého názoru, největší potíţe inkontinence. Nevyuţívá kvůli tomu vůbec některé nabízené aktivity a snaţí se nepít, coţ určitě zhoršuje zdravotní stav. Taky to má, dle jejích slov „pořád v hlavě“. Další zásadní věcí, která nebude jistě přispívat k psychické pohodě seniorky, je nespokojenost s ubytováním na dvoulůţkovém pokoji. Z porovnání se záznamy pečovatelek vyplývá, ţe mají o paní A. informace, odpovídající skutečnosti. Doporučení: Hlavním cílem je přemístit klientku na jednolůţkový pokoj a udrţet stávající samostatnost a dobrý psychický stav. Řešit potíţe spojené s inkontinencí. 4.4 Závěry výzkumného šetření, diskuze a doporučení pro praxi Výzkumné šetření bylo zaměřeno na zjištění podmínek ţivota seniorů s chronickým onemocněním v domově pro seniory. Ţivotní podmínky a jejich materiální zabezpečení odpovídají plně organizačním formám péče v domově. Budova má výtah, coţ umoţňuje seniorům pohyb a tedy přístup ke všem aktivitám. Za velmi vhodnou povaţujeme zahradu s moţností pěstování květin a - 65 -
zeleniny, to oceňují zejména klienti, kteří měli svou zahrádku doma. Ta spolu s moţností různých činností ve společenské místnosti, bohosluţbami v kapli vede k udrţování aktivity klientů. V šetření uvedené čtyři základní formy péče umoţňují takovou její kvalitu, která odpovídá druhu a stupni zdravotního postiţení klientů. Jak jsme zjistili, klienti potřebují jak péči ošetřovatelskou, tak pomoc pečovatelek. O zdravotní stav klientů pečuje 8 zdravotních sester, dvakrát týdně praktický lékař, dvakrát v měsíci přijíţdí psychiatr, jednou za měsíc dermatolog. Vzhledem k zjištěnému zdravotnímu stavu klientů je tato péče podle našeho názoru potřebná. K péči o zdravotní stav i psychickou pohodu přispívá místnost určená pro rehabilitaci klientů, která je vyuţívána na základě doporučení lékaře. Ubytování klientů v 1, 2 a 3 lůţkových pokojích vychází ze situačních moţností zámku. Klienti však nemusí zůstávat ve svých pokojích, mají k dispozici řadu společných místností: jídelnu, kantýnu, kuřárnu, internetovou kavárnu, čajovnu, knihovnu. Je zde i kadeřnictví a pedikúra. Vyhodnocení stanovených cílů: Co se týče stanovených dílčích cílů, uvádíme dále jejich naplnění. Rozhovorem se sociální pracovnicí jsme zjistili celkový počet seniorů v domově, z toho potom poměr ţen a muţů. Celkový počet klientů tedy je 134, z toho 79,9 % klientů domova jsou ţeny, kterých v domově ţije 107. Nejpočetnější skupinou ţen jsou ţeny ve věku nad 85 let a nejpočetnější skupinou muţů jsou muţi ve věku do 65 roků. Rozhovorem se zdravotní sestrou jsme zjistili rozsah všech chronických onemocnění, kterými senioři trpí. Zjistili jsme, ţe v celkovém počtu 134 klientů je nejrozšířenějším chronickým onemocněním artróza, kterou trpí 79,9 % seniorů. Dalším nejrozšířenějším onemocněním je diabetes mellitus, kterým trpí 64,2 % klientů a různé onemocnění zraku, kterým trpí 61,1 % seniorů. Dále jsme ale zjistili, ţe chronická onemocnění se u seniorů kombinují a je velmi nesnadné, bez studia zdravotnické dokumentace, určit kombinace jednotlivých diagnóz u jednotlivých klientů. Dalším šetřením a rozhovorem se zdravotní sestrou jsme zjistili, ţe v domově neţije ani jeden senior, který by netrpěl chronickým onemocněním. Rozhovory s pracovnicemi v přímé péči a zdravotní sestrou jsme zjistili, ţe největší zdravotní potíţe seniorů způsobují různé typy vad zraku, nedoslýchavost a artróza. Pokud k diagnóze artrózy, - 66 -
která seniorovi znemoţní pohyb a klient je odkázaný na aktivity pouze v interiéru budovy, coţ je hlavně pracovní terapie, promítání a přednášky, se přidá ještě vada zraku či nedoslýchavost, senior jen stěţí je schopen tyto aktivity navštěvovat. Potom záleţí na pečovatelkách, jakou alternativu seniorovi nabídnou. Dalším úskalím je odhadnout správnou míru aktivizace seniorů. Zjistili jsme, ţe rozsah nabízených aktivit je poměrně široký. Jak jsme se jiţ zmiňovali v kapitole 4.3, jedná se o výlety, větší společné akce, souhrn prací v oblasti pracovní
terapie,
duchovní
sluţby
atd.
Pozorováním
a
rozhovory
s pracovnicemi přímé péče a klienty jsme zjistili, ţe senioři vzhledem ke svému věku, chronickým zdravotním potíţím i rychle se měnícímu aktuálnímu zdravotnímu stavu ani nemají o všechny nabízené aktivity zájem a někdy raději tráví čas na pokoji či jen krátkým popovídáním si na chodbě. Velmi tedy záleţí na osobnosti pracovnic v přímé péči, aby měly dostatečnou míru empatie a byly schopny s citem reagovat na aktuální zdravotní stav seniorů a jejich potřeby. Měly by být schopny odhadnout, kdy seniora vytrhnout z letargie a pobídnout ho k nějaké činnosti a kdy ho nechat spíš odpočívat a nevytrhávat ho z jeho klidu. Přílišná míra aktivizačních metod by totiţ mohla, dle našeho názoru, spíše uškodit neţ pomoci. Důleţité potom je i další vzdělávání pracovníků v přímé péči, které ovšem v domově, dle vyjádření sociální pracovnice, probíhá. Dále jsme se zajímali o to, jaké jsou důvody k umístění seniorů do domova. Ze zpracovaných kazuistik a z rozhovorů s náhodně vybranými klientkami jsme zjistili, ţe všechny se rozhodly přestěhovat z důvodů zdravotních, kdy je nemoc omezovala tolik, ţe jiţ nebyly schopné se samy o sebe postarat a rodinné příslušníky nechtěly péčí o sebe zatěţovat. Jak jsme jiţ však popisovali v kapitole 4.3, existuje v domově rovněţ Oddělení pro osoby se zdravotním postiţením. Na tomto oddělení jsou lidé s mentálním postiţením, kteří do domova přišli dříve se svými rodiči, kteří zde byli umístěni z důvodu vysokého věku a neschopnosti se postarat o sebe a svoje postiţené děti. Po smrti těchto rodičů se vedení domova rozhodlo, ţe tyto „děti“, v dnešní době jiţ dospělé, v domově zůstanou, aby se z prostředí, které důvěrně znají, nemuseli stěhovat do prostředí cizího a zřídilo pro ně jedno oddělení. V době výzkumného šetření na tomto oddělení pobývali čtyři muţi a dvě ţeny ve věku
- 67 -
do 65 let. Důvody pro umístění u těchto jedinců lze tedy povaţovat především za sociální. Vyhodnocení tezí: Z rozhovorů se zaměstnanci i z ostatních výsledků výzkumného šetření jsme zjistili, ţe v domově neţije ani jeden senior, který by netrpěl chronickým onemocněním. Potvrdila se tedy teze T1: V domově žije více klientů (uživatelů) s chronickým onemocněním než klientů bez chronického onemocnění. Výzkumné šetření rovněţ potvrdilo, ţe rozsah nabízených aktivit pro seniory je poměrně široký. Bylo zjištěno, ţe výběr z nabídky aktivit odpovídá nejen zájmům, ale především konkrétnímu zdravotnímu stavu jednotlivých seniorů. Potvrdila se tedy teze T2: Senioři budou vykazovat spíše zájem o činnosti zájmové než nezájem o tyto aktivity. Zpracované kazuistiky a rozhovory s náhodně vybranými klienty prokázaly, ţe se všichni rozhodli pro umístění ve zkoumaném zařízení v době, kdy je nemoc omezovala natolik, ţe jiţ nebyli schopni se o sebe samostatně starat. Výjimku tvoří 6 osob ve věku do 65 let, mentálně postiţených, které jsou v zařízení umístěny jako „děti“ seniorů, tedy z důvodů sociálních. Teze T3: Senioři budou umístěni v domově více z důvodů zdravotních, než z důvodů sociálních se tedy rovněţ potvrdila. Shrnutí: Při tvorbě diplomové práce bylo, vzhledem k jejímu cíli, nutné se zabývat stadiem
vývoje
člověka,
přinášejícím
v mnoha
případech
zhoršování
chronických onemocnění, přibývání dalších. Mění se i přístup k ţivotu starších lidí a okolí k nim. Proto je potřeba, aby si tito lidé zachovali co nejdéle aktivní přístup k ţivotu přes chronická onemocnění i změny v jeho proţívání, odvolávání pocitu bezmoci. Proto jsme povaţovali za vhodné analyzovat některá chronická onemocnění, která se ve stáří mohou častěji vyskytovat. Mladší, zdraví členové společnosti si ne vţdy uvědomují situaci staršího člověka, ne vţdy jsou ochotni nebo schopni mu poskytnout náleţitou podporu. V případě, ţe seniorům nemohou poskytnout podporu jejich blízcí, nahrazují je
- 68 -
v péči o ně státní i nestátní instituce. V případě chronicky nemocných seniorů je to mnohdy nutné. Proto jsme se také zabývali problematikou sociální péče. Uvedená odborná východiska nám také umoţnila zkoumat podmínky ţivota seniorů ve zvoleném zařízení, které pečuje, jak jsme z dostupných informací o něm zjistili, o klienty se zdravotními obtíţemi. Při výzkumném šetření, umoţněném ředitelstvím „Domova na zámku“, jsme získali podklady pro poznatky, odpovídající cíli diplomové práce. Pracovníci domova se snaţí kromě ubytování a stravy poskytnout seniorům takové podmínky, které jim umoţňují cítit se opravdu jako doma. Záleţí pouze na moţnostech domova, na zdravotním stavu klientů a na vzájemné komunikaci. Pozorováním jsme zjistili, ţe personál přistupuje ke kaţdému klientovi individuálně, snaţí se respektovat přání a potřeby kaţdého klienta. Usiluje hlavně o to, aby senioři zůstali co nejdéle soběstační, aby nebyli odloučení od vnějšího světa a v mezích moţností ţili běţným způsobem ţivota. K tomu také přispívá široká nabídka aktivit, kterou mohou senioři vyuţívat. Rozhovory se zdravotní sestrou se nám podařilo zjistit, ţe v „Domově na zámku“ všech 134 klientů trpí chronickým onemocněním nebo kombinací diagnóz. Různé vady zraku, sluchu, artróza, cukrovka, inkontinence, zvýšený krevní tlak, obezita a další chronická onemocnění podstatně ovlivňují způsob a kvalitu ţivota seniorů. Rozhovory s klientkami a pracovnicemi v přímé péči jsme zjistili, ţe chronické onemocnění omezuje seniory v běţném denním ţivotě. Vedení domova ale nabízí takové moţnosti seberealizace, které klienti s chronickým onemocněním jsou schopni vyuţívat. Zjištěný způsob péče o seniory ve sledovaném domově povaţujeme za přijatelný a inspirativní pro obdobná zařízení státního i nestátního charakteru. Vzhledem k různorodosti a šířce problematiky týkající se seniorů jsme toho názoru, ţe v seniorských zařízeních se oprávněně najde uplatnění pro odborné pracovníky erudované v oboru speciální pedagogiky. Doporučení pro praxi: Vzhledem k rozsahu aktivit a zdravotnímu stavu klientů doporučujeme pouze pokusit se znovu obnovit canisterapii, která by umoţnila uţivatelům proţívat bezprostřední radost z přítomnosti zvířete. Je schopná vzbudit v klientovi zájem o dění kolem sebe a téţ podpořit pocit sebejistoty, protoţe pes - 69 -
nerozlišuje mezi mladým – starým, pěkným – ošklivým. Taky slouţí úplně obyčejně k naplnění volného času a k příjemně stráveným chvílím v přítomnosti psa. Další moţnou, ale poněkud neobvyklejší variantou, by byla felinoterapie. Spousta lidí dává přednost kočce před psem. Ideální je velikost kočky – můţe se vzít do náruče. Předením navozuje klid a vede k vyrovnanosti, uvádí se i zdravotní přínos. Jako ideální se nám v tomto případě jeví umístění kočky přímo v domově. Výhoda spočívá v rychlejším a intenzívnějším působení, nevýhoda v tom, ţe nebude mít stálého člověka, který „jí patří“, k němuţ přilne. To ale dokáţe, dobře vybraná, zdravá, dobře ţivená kočka zvládnout. Je moţné ji však pouštět pouze do vyhrazených prostor. Zásady pro canisterapii i felinoterapie jiţ lze, v současnosti, získat v odborných publikacích, je i součástí terapií ve speciální pedagogice.
- 70 -
Závěr Cílem diplomové práce bylo zkoumat a ověřit si z pohledu speciálního pedagoga vhodnost podmínek pro ţivot seniorů s chronickým onemocněním v konkrétním ústavním zařízení na základě analýzy odborných pramenů. Diplomová práce byla koncipována do čtyř kapitol. V první aţ třetí kapitole jsou analyzovány odborné prameny. V první kapitole to byla teoretická východiska, týkající se stáří, stárnutí, aktivního stárnutí a také ageismu a terminálního stadia ţivota. Ve druhé kapitole byla analyzována některá chronická onemocnění, u nichţ je moţno uvaţovat o vyšším výskytu ve stáří, tedy metabolická onemocnění, neurologická onemocnění, kloubní onemocnění a onemocnění CNS. Třetí kapitola se zabývala sociální politikou státu a její legislativní oporou, ústavní péčí a postavením pracovníka v přímé péči o klienta. Na základě uvedených teoretických východisek bylo moţno zkoumat ţivot klientů ve zvoleném ústavním zařízení. Výsledky výzkumného šetření byly analyzovány ve čtvrté kapitole diplomové práce. K výzkumnému šetření byla pouţita kvalitativní metoda a dále analýza dokumentace „Domova na zámku“ a osob sledované skupiny, rozhovor, pozorování. Vzhledem k pouţité kvalitativní metodě byly stanoveny tři výzkumné teze, jejich pravdivost byla ověřována na základě plnění hlavního a dílčích cílů výzkumného šetření. Uvedené metody umoţnily zjištění výskytu chronických onemocnění u klientů domova, zjištění nejčastějších zdravotních obtíţí a také zjištění aktivit seniorů. Zjistilo se, v jakých podmínkách senioři ţijí, profesionální zabezpečení péče o ně, podněty pro jejich aktivní trávení času. Za významný příspěvek k hlubšímu poznání ţivota klientů lze povaţovat čtyři kazuistiky klientek domova, vypracované na základě pozorování a rozhovorů s nimi. Autentický záznam rozhovorů je uveden v příloze. Splnění cílů výzkumného šetření vyplývá z jeho závěrů a diskuze. Proto lze povaţovat hlavní cíl i dílčí cíle výzkumného šetření za splněné. Rovněţ se potvrdila pravdivost stanovených výzkumných tezí: T1: V domově ţije více klientů (uţivatelů) s chronickým onemocněním neţ klientů bez chronického onemocnění. T2: Senioři budou vykazovat spíše zájem o činnosti zájmové neţ nezájem o tyto aktivity. - 71 -
T3: Senioři budou umístěni v domově více z důvodů zdravotních, neţ z důvodů sociálních. Na základě analyzovaných teoretických pramenů i uskutečněného výzkumného šetření v ústavním zařízení pro seniory je moţné povaţovat cíl diplomové práce za splněný.
- 72 -
Shrnutí Diplomová práce se zabývá podmínkami ţivota chronicky nemocných seniorů v nestátní církevním domově pro seniory
- v „Domově na zámku“.
První kapitola se věnuje stárnutí, změnám, které ve stáří nastupují a v dnešní době stále častěji diskutovanému tématu ageismu. Druhá část blíţe specifikuje vybraná chronická onemocnění – diabetes mellitus, alzheimerovu chorobu, sclerosis multiplex a artrózu. Ve třetí kapitole se zabýváme sociální politikou, ústavní péčí, legislativní oporou sociální péče a důleţitá podkapitola se týká osobnosti lidí, kteří se profesionálně starají o seniory. Čtvrtou kapitolu tvoří výzkumná část, ve které jsme zjišťovali podmínky ţivota chronicky nemocných seniorů v domově pro seniory.
Summary We have discussed the conditions of life of chronically ill seniors in nondenominational home for the elderly - in the “Home of the castle”. The first chapter is focused on the aging, changes associated with the age and currently more discussed topic of ageism. The second part specifies the selected chronic diseases - diabetes mellitus, Alzheimer's disease, multiple sclerosis and arthritis. In the third chapter we are focus on the social policy, institutional care, legislative support for social care and important sub-chapter concerns the identity of people who professionally cares of the elderly fellow citizens. The fourth chapter consists of the research in which we tried to find the conditions of life of chronically ill elderly in the home for seniors.
- 73 -
Seznam použité literatury Artróza a její léčba. [online]. [cit. 14. 11. 2009]. Dostupný na WWW < http ://www.artrocentrum.cz/co-je-artrosa> BUREŠOVÁ, A., ŘEZÁČOVÁ, L., STEHLÍKOVÁ, Z., Sociálně zdravotní péče o seniory. [online]. 2009. [cit. 14. 4. 2009]. Dostupný na WWW < http : //www. martinpotucek.cz/index.php?option=com_rubberdoc&view=doc&id=166&format =raw&lang=cs> CARDOVÁ, Z., REIGLOVÁ, K. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. [online]. 2. 1. 2009. [cit. 14. 4. 2009]. Dostupný na WWW < http://fse1.ujep. cz/ materialy/KFU_huncova_UFN_Cardova1.pdf> Diakonie Českobratrské církve evangelické. [online].
[cit. 14. 9. 2009].
Dostupný na WWW < http ://www.domovmysliborice.org> DLABALOVÁ, I., KLEVETOVÁ, D. Motivační prvky při práci se seniory. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008. 208 s. ISBN 978-80-247-2169-9 HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1990. 416 s. ISBN 807038-158-2 HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie. Nauka o umírání a smrti. Praha: Galén, 2007. 244 s. ISBN 978-80-7262-471-3 HAVRDOVÁ, E. Rozbor roztroušené sklerózy. [online]. [cit. 22. 10 2009]. Dostupný
na
WWW
<
http://www.roska.eu/o-nemoci/rozbor-roztrousene-
sklerozy.html> HAWKINS, P., SHOHET, R. Supervize v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2004. 202 s. ISBN 80-7178-715-9
- 74 -
JAVŮREK, J. Život s artrózou. Praha: Grada Publishing, 1996. 144 s. ISBN 807169-313-8 KALVACH, Z. Úspěšné stárnutí a aktivní stáří [online]. [cit. 12. 5. 2009]. Dostupný
na
WWW:
KELNAROVÁ, J. Tanatologie v ošetřovatelství. Brno: Littera, 2007. 109 s. ISBN 978- 80-85763-36-2 KODADSKÝ, J. Praktické rady pro nemocné cukrovkou. Co a jak měřit a sledovat při diabetu. Běstvina: Geum, 1999. 79 s. ISBN 80-86256-07-3 KOLIBÁŠ, E., PIDRMAN, V. Změny jednání seniorů. Praha: Galén, 2005. 189 s. ISBN 80-7262-363-X KOUBOVÁ, P. Trendy v bydlení seniorů v zahraničí a rezidenční bydlení pro seniory
v ČR
[online].
[cit.
14.
4.
2009].
Dostupný
na
WWW
:
http://www.mpsv.cz/files/clanky /3483/07_Koubova.pdf> KREBS, V. a kol. Sociální politika. Praha: ASPI, 2005. 504 s. ISBN 80-7357050-5 KREJČÍŘOVÁ, D., LANGMEIER, J. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9 KUBÁT, K. a kol. Jak se vyhnout cukrovce? Praha: Grada Publishing, a.s., 2001. 112 s. ISBN 80-247-0059-X KVAPIL, M. Diabetes mellitus [online]. [cit. 19. 5. 2009]. Dostupný na WWW:
firefox-a> LEBL, J. a kol. Abeceda diabetu. Praha: Maxdorf s.r.o., 1998. 170 s. ISBN 8085800-86-1 LENSKÝ, P. Roztroušená skleróza mozkomíšní – nemoc, nemocný a jeho problémy. Praha: Unie Roska 1996. 115 s. ISBN neuvedeno MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-473-7 MÜHLPACHR, P., Gerontopedagogika. Brno: Masarykova univerzita 2004. 203 s. ISBN 80-210-3345-2 MÜHLPACHR, P. (ED.), Schola gerontologica. Brno: Masarykova univerzita 2005. 314 s. ISBN 80-210-3838-1 MÜHLPACHR,
P.
(ED.),
Speciální
pedagogika
v interdisciplinárních
a
multidisciplinárních souvislostech. Brno: Masarykova univerzita 2008. 160 s. ISBN 978-80-210-4762-4 MÜHLPACHR, P., STANÍČEK, P. Geragogika pro speciální pedagogy. Brno: Masarykova univerzita 2001. 115 s. ISBN 80-210-2510-7 OPATŘILOVÁ, D., ZÁMEČNÍKOVÁ, D. Somatopedie. Brno: Paido, 2007. 123 s. ISBN 978- 80- 7315- 137-9 Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a k zákonu č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách [online]. [cit. 2. 6. 2009]. Dostupný na WWW: PACOVSKÝ, V. O stárnutí a stáří. Praha: Avicenum, 1990. 136 s. ISBN 80-2010076-8 - 76 -
PEŠÁK, A. Změny v sociálním postavení ve stáří – sociální exkluze a ageismus ve vztahu k mobilitě [online]. [cit. 3. 5. 2009]. Dostupný na WWW: PFEIFFER, J. Neurologie v rehabilitaci. Pro studium a praxi. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 352 s. ISBN 978-80-247-1135-5 Roztroušená skleróza [online]. [cit. 10.11. 2009]. Dostupný na WWW: http://nemoci.vitalion.cz/roztrousena-skleroza/ ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha: Panorama, 1990. 440 s. ISBN 80-7038-078-0 STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999. 320 s. ISBN 80-7178-274-2 ŠMAHELOVÁ, A. Význam selfmonitoringu u diabetiků. Praha: Svaz diabetiků České republiky, 2004. 22 s. ISBN neuvedeno ŠPIDLA, V. Důstojnost a ohroženost seniorů [online]. 25. 5. 2009. [cit. 3. 6. 2009]. Dostupný na WWW : TOŠNEROVÁ, T. Ageismus. Průvodce stereotypy a mýty o stáří. Praha: Ambulance pro poruchy paměti. Ústav lékařské etiky 3. LF UK a FNKV, 2002. 45 s. ISBN 80-238-9506-0 THOMANN, K. D. Artróza není váš osud. Praha: Victoria Publishing, a.s., 1989. 99 s. ISBN 80-85605-64-3 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Praha: Karolinum, 2007. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5
- 77 -
VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5 VIDOVIČOVÁ, L. Stárnutí, věk a diskriminace - nové souvislosti.
Brno:
Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2008. 233 s. ISBN 97880-210-4627-6 ZADRAŢILOVÁ, J. Domov na zámku [online]. 6.5. 2009. [cit. 13. 10. 2009]. Dostupný na WWW : ZGOLA, J. Úspěšná péče o člověka s demencí. Praha: Grada Publishing, a.s., 2003. 232 s. ISBN 80-247-0183-9
- 78 -
