Marek Plakát čísla: Matějovský 3 Vladimír Šmicer
8
Polepšený chuligán 15
fo t ba lov ý obča sník
2
číslo
Kde se vzal televizák? na še t ém a
O historii fotbalového míče si v archívech nebo encyklopediích příliš nepočtete. Nejspíš proto, že fotbalový míč zůstává po generace takřka totožný: v lidských dějinách najdete málo jistot, jakou představuje „kopačák“. O dramatické zvraty v materiálech, technologiích a designu míče přitom není nouze.
Buzkashi – tele jako balon ST R A NA 4
číslo čísl a
3 Marek Pohárek Píše se rok 1930 a v Montevideu se schyluje k finálovému zápasu historicky prvního mistrovství světa v kopané. Nastoupí v něm klasičtí rivalové té doby: domácí Uruguay a sousední Argentina. Jihoamerické derby.
Aut_1_07.indd 1
Pořadatelé mají hlavu jako kedluben: soupeři se nemohou domluvit, jakým míčem se bude hrát, a zatvrzele odmítají ustoupit: oba chtějí hrát svým oblíbeným balonem. Nakonec ST R A NA
5
Kdyby každý ze 6 miliard lidí na Zemi žil a spotřebovával stejně jako průměrný Evropan, neuživily by nás ani 3 zeměkoule.
Severní moře se v uplynulých 3 desítkách letech ohřálo o 1,1 °C, což má výrazný vliv na ryby a mořské živočichy – šestatřicet druhů ryb se posunulo 50 až 400 kilometrů dál na sever. Na souši se zase přestěhovalo 16 druhů španělských motýlů výše do hor, aby si našli chladnější prostředí.
7.3.2007 11:41:22
2. S t r ana
Václav Tichý ř e d i te l O d d . komun i kace , vn i t ř n í c h a vn ě jš í c h vzta h ů Č mfs
Hřiště a houby, Každoroční netrpělivé čekání fotbalových fanoušků, kdy konečně začne jaro, se letos vlastně ani nekonalo. Zima v podobě mrazivého počasí, záplavy sněhu a ledu totiž do české kotliny v srdci Evropy téměř nezavítala, a tak se díky této dlouho nevídané klimatické anomálii zelenala nejen hřiště s umělým povrchem x-té generace, ale i ta pokrytá přírodním trávníkem. Byla to pouze výjimka, potvrzující nepsané fotbalové pravidlo o nutnosti tuzemské zimní přestávky, nebo další výmluvný signál globálního oteplování? Odpověď budeme znát až napřesrok, pokud se ovšem paní Zima neprobudí se zpožděním až teď na jaře… Je však moc dobře, že jsme na její rozmarné vrtochy rok od roku lépe připraveni. Fotbalové hrací plochy s umělým trávníkem, který mráz a sníh nespálí, rostou u nás v poslední době jako houby po dešti. Ostatně i ty v letošní zimě také skoro nepřestaly růst… Tak ať nám nová fotbalová hřiště všeho druhu přibývají stejně jako čtenáři magazínu OUT!
Hrdinové vydání: SOUs Škoda Auto a.s. set k á n í s ta l en t y
Místo, kde se rodí nová generace fotbalových hvězd – Střední odborné učiliště strojírenské při Škoda Auto v Mladé Boleslavi
Koloušek, Papoušek, Flachbart, Mašek, … Neříkají vám ta jména něco ? Nemusíte být fotbaloví znalci, abyste znali tyto a mohli bychom vyjmenovat i další hráče, kteří mají jedno společné – jejich sportovní růst byl jistou dobu spojen s naší školou. Padesátiletá tradice SOUs Škoda Auto je, jak název napovídá, úzce spjatá s boleslavskou automobilkou. V současnosti nabízíme sedm tříletých učebních oborů, např. automechanik, nástrojař, klempíř a tři obory, kde absolventi získají po čtyřech letech studia také maturitu. Jedním z nich je obor mechanik strojů a zařízení. A jsme u cíle, tento
studijní obor je více než ostatní spjatý se sportem a zejména s fotbalem. Ve třídách se scházejí talentovaní sportovci z celé republiky a v podmínkách širokého zázemí a vstřícné podpory ze strany učiliště i firmy mohou naplno rozvíjet svoji sportovní kariéru. Mladí fotbalisté a další sportovci studují ve speciálně upraveném režimu, který jim umožňuje neošidit přípravu do školy ani tréninkové dávky. Vedení školy dlouhodobě spolupracuje s FK Mladá Boleslav, takže nadaní hráči dostávají šanci v klubových soutěžích. Ti nejlepší samozřejmě dosahují i met nejvyšších. V současnosti se můžeme pochlubit čtyřmi reprezentanty do 16, respektive 17-ti let.
T lustá m eru na t rucu je
To jste se těšili na další příběh Tlustý Meruny, co?
Smůla, já se v tomhle čísle neukážu...
A né a né né, ani za nic!
2. Já jsem přitom osobnost, A navíc mě unikát! Žádná tuctovka! tu srovnávají s mrtvým teletem! Fuj! Ksindl!
Vyřiďte si to s těma chytrákama z redakční rady, je to jejich bezohlednost a neúcta k dámě. No uznejte sami, udělali z míče téma čísla a já jsem najednou jen jedna z mnoha!
Možná příště, ale jedině, když budu nejdůležitější a nejhlavnější v celém čísle a když budete všichni hezky prosit...
A to jsem vám zrovna chtěla odhalit celé svoje nitro...
Jdi mi z dílny! Neukážu a neukážu a na just se neukážu!
Aut_1_07.indd 2
Sbohem!
7.3.2007 11:41:34
3. S t r ana
Otázky pro: Marka Matějovského Když jste byl malý kluk, čím jste chtěl být? Zajímalo vás někdy něco jiného než fotbal? Třeba fyzika nebo tak? Celkem mě bavila chemie, protože jsem si pamatoval periodickou tabulku prvků a když se psaly písemky, tak jsem neměl problémy. Jakmile se začaly brát složitější věci, tak už to zas tak oblíbený předmět nebyl. Také jsem měl zezačátku problémy s češtinou, až jsem se dostal k doučování a od té doby jsem měl docela dobrý pravopis, takže jsem se většinou těšil na diktáty. U spolužáků to bylo spíš opačně, ale mě bavily diktáty víc než třeba literatura. Po pře-
Narodil jsem se v porodnici v Brandýse nad Labem, ale vyrůstal ve Staré Boleslavi, ono je to vlastně jedno město. Každou volnou chvíli jsem byl venku s balonem, buď na hřišti nebo před barákem na plácku. Zrovna nedávno jsem na to myslel, mám pocit, že u kluků jsou teď hodně IN počítače a děti nejsou venku skoro vidět. My jsme kromě fotbalu hráli vybiku, na schovku a podobné dětské hry, v zimě hokej. Dětství jsem měl příjemné a hezké, jsem rád, jak mě rodiče vychovávali. K fotbalu mě přivedli oni, taťka byl můj první trenér.
Knock–OUT
14
Jmenuji se Jirka Zemánek a jsem členem hudební skupiny Wohnout. Je tedy zřejmé, že to bude o kultuře.
Foutball hra
13
x
za béčko a nikdo mi moc šancí nedával. Pak jsem se dvakrát dostal sem do Mladé Boleslavi na hostování a jakmile jsem začal pravidelně hrát, zrovna jsme postupovali do ligy, tak najednou Jablonec začal zájem projevovat a záleželo jenom na mně, kam půjdu. Byl jsem vázaný smlouvou k Jablonci, ale už jsem k tomuhle klubu něco cítil a rozhodl se proto pro Boleslav. Byl to tedy vrácený přestup a od té doby jsem tady. Před válkou se Mladá Boleslav jmenovala Aston Villa, nemrzí vás, že změnila jméno? Těžko říct. Několikrát jsme měli setkání s fanoušky a pamětníci vždy vzpomínají na Aston Villu a mají určitě hezké vzpomínky, ale zároveň jsou rádi, že se dočkali úspěchů svého klubu. Jako FK Mladá Boleslav jsme se dokázali dostat do první ligy a to je největší úspěch, takže nevidím důvod, proč by se to mělo zase měnit zpátky.
stupu do Mladé Boleslavi na sportovní školu už bylo všechno přizpůsobené fotbalu, dopoledne jsme měli tréninky a co se týká učení, tak jsem se snažil hlavně proplouvat. Vlastně odmalička jsem si přál živit se fotbalem, na to jsem se připravoval a také se mi to splnilo, za což jsem opravdu rád. Kde jste se narodil a vyrůstal? Byly tam nějaké zvlášť příznivé podmínky pro malého fotbalistu?
Aut_1_07.indd 3
Mají hráči nějaký speciální vztah ke svému klubu, nebo ho berou prostě jako svého zaměstnavatele a je jim v podstatě jedno, kde hrají? Jak je to s klubismem v Mladé Boleslavi, která přece jen nepatří mezi tradiční ligové kluby? Moje první krůčky byly v Brandýse, ale pak jsem přišel sem do Mladé Boleslavi, do starších žáků, přes dorost jsem nakouknul do áčka, takže jsem vlastně odchovanec. V angažmá v Jablonci jsem skoro nehrál, nastupoval jsem
Jaké to bylo, setkat se v reprezentaci poprvé s kluky, které jste předtím znal jen z plakátu? To byl můj velký sen, dostat se, kam jsem se dostal. Jsem z toho nesmírně šťastný a opravdu moc mě překvapilo, jak se kluci ke mně jako k neznámému fotbalistovi chovali. Znal jsem je z televize, časopisů a novin a bylo pro mě příjemným zjištěním, že jsou úplně v pohodě, žádný problém, opovržení, nos nahoru, to se vůbec nedělo.
7.3.2007 11:41:53
4. S t r ana
Buzkashi Tele jako balon Jan Hejl
Buzkashi. Co to je? Ve staré perštině to doslova znamenalo „tahání kozla“. Dnes tomuto sportu holdují už jen v Afghánistánu a většinou se nehraje s kozlem, ale s teletem, protože tele víc vydrží a při hře se nerozpadne. Hraje se na koních a při propracovanější variantě zvané Quarajai mají hráči za úkol zmocnit se v sedle na zemi ležícího telete, nejprve s ním objet praporek na jedné straně hřiště a pak tele položit nebo hodit do vyznačeného kruhu (brány) na druhé straně kolbiště. Zároveň se hráči musí postarat o to, aby se to dřív nepovedlo druhému týmu.
© Marek Štys
© Marek Štys
Zní to primitivně, ale není to tak jednoduché. Hra je to tradiční a velmi propracovaná. Hraje se tvrdě a nezasvěcený se někdy těžko vyzná v tom, co se
na hřišti děje. Dojem, že se náhodou sjelo pár chlapíků na koních a tahají se o mrtvé tele, je ale rozhodně mylný. Hráči sice nemají značkové dresy ani jiné stejnokroje, ale stát se špičkovým hráčem Buzkashi znamená léta dřiny a dobrým hráčem podle místních představ se člověk údajně stává až po čtyřicítce – pokud pilně trénuje a hraje. Pro větší bezpečnost hráči často požívají tankistické přilby – těch v Afghánistánu bohužel zbylo po ruské invazi až dost. Aspoň k něčemu jsou dobré.
... otázky pro Marka Matějovského Řeknete nám, kdo je v národním týmu morous, s kým je největší sranda a kdo má nejbláznivější rituály před zápasem? Milan Baroš nezkazí žádnou srandu, každou chvíli se směje a vymýšlí nějaké vtípky, také Marek Jankulovský, no vlastně všichni, ale vyčnívá opravdu Milan Baroš, to je takový smíšek. Morousové - spíš tam jsou ti, co nejsou moc slyšet, ať v kabině nebo na hotelu. Mně osobně připadal zamlklý David Rozehnal, ten je, řekl bych, svůj, ale asi to taky není na škodu. A rituály, nebo talismany? Co jsem si všiml, tak Martin Jiránek nosí na řetízku placičky, má tam vyryté monogramy rodičů a svůj, myslím, že to je jeho talisman pro štěstí. Ale za své krátké působení v týmu jsem si nestihl všimnout, jestli si ho na zápasy sundavá nebo ne. Já sám nic podobného nemám, je možné, že něco takového budu nosit, když to dostanu třeba od syna, co se mi teď narodil. Jinak zatím jdou rituály a podobné věci mimo mě. Popište nám váš první reprezentační
Aut_1_07.indd 4
„skorogól“, přesněji krásně vymyšlenou gólovou přihrávku při přáteláku s Belgií v Bruselu. Trenér mi před vstupem na hřiště řekl, ať odvedu co nejvíc práce a ať zkusím tyhle kolmé přihrávky. Jinak ve hře už je to ve velké rychlosti, být tam někdo jiný než Marek Kulič, kterému taková přihrávka sedí a se kterým jsme to už v Boleslavi hrávali, tak by to bylo něco jiného. Marek když viděl, že jde balon ke mně, tak už se rozbíhal, věděl, že přihraju do volného prostoru, kterého si dobře všiml a mojí přihrávku dokázal super využít.
s atletickou dráhou. Naopak nemám moc rád Zlín, kde pravidelně není terén v dobrém stavu, ani nechodí moc lidí a je to takové antifotbalové. Ve Zlíně přijde 1500 fanoušků a když se domácím něco nepovede, začnou pískat a myslím, že celkově nevytvářejí moc dobrou atmosféru. Samozřejmě fotbal se hraje pro lidi, ale v tomhle je to tam pro mě hodně nesympatické.
Dá se v Česku fotbalem zabezpečit do konce života, aniž by hráč odešel do ciziny? Z mých zkušeností asi hodně těžko. Maximálně ve Spartě a i tam je to asi na doživotní zabezpečení těžké.
Co teď čtete, baví vás knížky, nebo se dostanete víc k časopisům? Na cesty do autobusu nebo i do letadla si beru časopisy a denní tisk, ten si kupuji pravidelně a nesleduji jenom sport. A k Vánocům jsem dostal od budoucí tchyně knížku o Maradonovi, takže se na ní chystám. Když jsme byli na soustředění, měli jsme dost tréninků, takže jsem se k ničemu nedostal, spíš jsem odpočíval a spal.
Na jakých českých stadionech hrajete nejraději a které jsou pitomé. Hodně rád hraju tady, v domácím prostředí. Je dobré být v blízkém kontaktu s diváky, lepší než na stadionu
Kdy se vám stal největší trapas? Asi, když jsem ještě v Brandýse na tréninku mluvil ne zrovna pěkně o trenérovi a on stál za mými zády.
7.3.2007 11:42:00
5. S t r ana
n a še t é m a
Tenhle stadion je starý. Ale ne tak starý, jako fotbalový míč.
Kde se vzal televizák? FIFA učiní rozhodnutí, nad kterým bychom dneska kroutili hlavou. První poločas se bude hrát míčem, který vyhovuje Argentincům, po přestávce si Uruguajci přinesou na hřiště mičudu, na kterou jsou zvyklí oni. Po prvních pětačtyřiceti minutách vede Argentina 2:1, hráčům vychází takřka každá kombinace. Ve druhé půli se jejich lehkost vytrácí, Uruguajci „nakopnutí“ vlastním míčem otáčejí zápas a stávají se mistry světa: 4:2!
Kati a vynálezci První rváči, kteří proháněli ulicemi plnými splašků a fekálií věcičku zvanou football, používali nejčastěji srolované a převázané kusy hadrů nebo nafouknuté močové měchýře dobytka. Nezřídka se však kopalo i do lidských lebek či dokonce „čerstvých kebulí“ – prvními hromadnými dodavateli fotbalových míčů byli kati. Různě šišaté měchýře z prasat a krav, které se postupem času zača-
Dodavateli „míčů“ byli také kati.
Aut_1_07.indd 5
ly potahovat kůží, aby déle vydržely a lépe udržely tvar, sloužily fotbalovým tlupám ještě v devatenáctém století. Pak se objevilo několik převratných vynálezů. Charles Goodyear si v roce 1833 nechal patento-
Víte že...? ...málo známou hrdinkou, která pomohla posunout fotbalový míč k dnešní dokonalosti, byla manželka Richarda Lindona (1816 – 1887) a matka sedmnácti dětí Rosa. Rodina živořící v osmnáctém století ve městě Rugby se zabývala kromě jiného výrobou míčů pro hráče místního - ragbyového – klubu. Lze odhadovat, že Rosa za svůj nedlouhý život nafoukla stovky prasečích a kravských močových měchýřů, jak jinak než vlastnímu ústy. Až po její smrti – zemřela na rakovinu žaludku, pro kterou měli lékaři jediné vysvětlení: kontakt s vnitřními orgány nemocných zvířat – se její manžel vrhnul do vymýšlení, jak rychleji a také bezpečněji nafukovat dobytčí duše tehdejších míčů.
7.3.2007 11:42:05
6. S t r ana
vat vulkanizovanou gumu a v roce 1855 navrhl a zhotovil první míč s pryžovou duší místo močového měchýře. Robert Lindon pak v roce 1862 přidal další vychytávky, bez které si dnes nedovedeme merunu představit: nafukovací duši (viz Příběh s duší) a navíc pumpičku, k jejímuž sestavení jej inspirovala lékařská „pistole“ na profukování uší. Zatímco až dosud rozměry i vlastnosti míče určovala povaha „močáku“, najednou tu byly materiál a technologie, díky kterým se mohly začít vyrábět balony totožné velikosti i povahy (dalo se tedy snáze předvídat, co provedou při střele, odrazu, v letu). Aby však nevznikla mýlka: gumová duše zvítězila definitivně až na začátku dvacátého století, do té doby převažovaly míče s vnitřkem živočišného původu.
švy obtisknuté na hlavě, několikeré dofukování během zápasu, to všechno patřilo k fotbalovému koloritu ještě po většinu století, ve kterém Američané přistáli na Měsíci. Syntetika začala vytlačovat kůži (alespoň při vrcholných turnajích) až v sedmdesátých letech. Na mistrovství světa v Mexiku v roce 1970 se poprvé ujal design zvaný „buckyball“, inspirovaný pokusy amerického architekta Richarda Buckminstera Fullera, jehož proslavily modely, jak postavit co nejvíc domů s minimálním množstvím materiálu: kulovité konstrukce sestávaly ze sérií šestiúhelníků, pětiúhelníků a trojúhelníků, poskládaných tak, aby dávaly dohromady kouli. Firma Adidas dala tehdy balonu s dvaceti hexagony a dvanácti pentagony jméno Telstar a čeští kluci mu svého času neřekli jinak než „televizák“.
Švy na hlavě Další dlouhé desítky let pak trvalo, než zvíře zmizelo z míče docela. Syntetická kůže na výrobu míčového svršku existovala sice od šedesátých let, ale hráči, trenéři i diváci byli ještě dlouhé roky přesvědčeni, že žádná umělá hmota nedokáže nahradit hovězí useň (řečenou též býkovec nebo kravina). Zejména milovníci technických fines se báli nevyzpytatelných rotací a falší. Kromě občasných experimentů se proto dál hrálo s koženou mičudou, často ještě sešněrovanou koženým provázkem. Balon nasáklý vodou a bahnem,
Už 135 let Na zlepšování vlastností fotbalového míče dnes pracují vědecké týmy. V laboratořích zkoumají další novinky, týkající se zejména skladby materiálů a způsobů sešívání, které mají snížit nasákavost balonu vodou, zvýšit schopnost míče přenést veške-
Víte že...? černobílý vzorek u prvních syntetických míčů nebyl jen dekorativní. Hráči, ale i diváci u černobílých televizí mohli snadněji rozeznávat falše a rotace.
...že... jako první začaly se sériovou výrobou fotbalových (a ragbyových) míčů firmy Mitre (Huddersfield, Anglie) a Thomlinson (Glasgow, Skotsko).
...že... není kravina jako kravina. Na nejkvalitnější fotbalové míče byla víc než sto let používána kůže z hovězí kýty, na ty horší pak býkovec z ramene.
a že... v roce 1951 se poprvé hrálo bílým míčem ve snaze usnadnit divákům sledování míče při umělém osvětlení. Na sněhu se hrálo oranžovou mičudou.
Od Telstaru k Teamgeistu
Oficiální míče „mundialů“ Telstar (Mexiko 1970, NSR 1974) Tango (Argentina 1978, Španělsko 1982) Azteca (Mexiko 1986) Etrusco (Itálie 1990) Questra (USA 1994) Tricolore (Francie 1998) Fevernova (Japonsko a Korea 2002) Teamgeist (Německo 2006)
Hot balls
Aktuální novinky Puma Shudoh Mitre ISO Ball Spalding Infusion Nike Geo Merlin Vapor Nike Total 90 Aerow Adidas Finale
Aut_1_07.indd 6
rou energii z kopačky do jeho pohybu (nikoliv ji pohltit), umožnit bezpečnější hlavičkování, zrychlit a zpřesnit balistiku. To důležité však zůstává. Fotbalový míč musí být od roku 1872 podle oficiálního pravidla Anglické fotbalové asociace kulatý, jeho obvod musí měřit 27 - 28 palců (68,6 – 71,1 centimetrů). Pouze předepsaná váha 13 - 15 uncí (369 – 425 gramů) byla v roce 1937 takřka neznatelně zvýšena na 14 - 16 uncí (397 – 454 gramů, za výchozí se považuje stav při zahájení zápasu).
Jinak vše zůstává při starém a nic na tom nezmění ani marketingové kejkle se zdobením míče a názvy balonů. Například model roku 2004 pro evropský šampionát v Portugalsku pojmenovali obchodní šamani podle palubních deníků Vasco de Gamy: Roteiro (při výběru barev – šedé a modré – odkázali na oceán a nebesa, černý kříž prý symbolizuje systém navigace). Pro levné napodobeniny Roteira, které zaplavily obchody, však čeští kluci opět našli přiléhavější název: Gumeiro.
7.3.2007 11:42:09
Kopačky Evy Tutterové
Také já jsem se byla podívat na víkendu šampionů, který probíhal v lednu v Praze, v Sazka aréně. A troufám si říct za nás fanynky fotbalu běžného, že tento „halově upravený“ se nám líbil mnohem víc. O titul a peněžitou cenu hrálo celkem osm mužstev, včetně dvou zahraničních (Slováci a Maďaři), rozdělených do dvou skupin. V rámci skupiny pak každý s každým o umístění a postup do finále. Až potud tedy nic nečekaného a objevného.
Ale – jednotlivé zápasy se hrály na hřišti, které je normálně určeno hokejistům. Fotbalisté samozřejmě nenazuli brusle, místo ledu plochu pokrývala trávově zbarvená hmota pochybných vlastností, která hráčům klouzala, takže sebou často při napjatých situacích, kdy šlo o rychlost, majzli. Nejsem dětina a zrovna tomu jsem se nesmála. Co se mi ale rozhodně líbilo, to byla svižnost hry. Hrálo se 2 x 15 minut s přestávkou tak akorát na to, aby si brankáři mohli vyměnit „svatyně“. Po skončení zápasu 10 minut na rozcvičení dalších nastupujících mužstev a zase 2 x 15 minut hry. Hráči se střídali po pětkách, jako hokejisté, takže byli stále čerství a nažhavení do boje. Vzhledem k tomu, že kolem hřiště zůstaly hokejové mantinely, odpadlo nekonečné outování/vhazování a o mantinel se dalo hrát buzárkem. Díky krátkosti poločasů úplně zmizelo také simulování, válení se a hádání s rozhodčími nebo s protihráči, fauly by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Týmy prostě hrály jako o život, hra nestagnovala uprostřed hřiště, gólové situace hrozily každou vteřinou. Dostal
jsi gól? Nevadí, za pět vteřin máme vyrovnáno. A diváci usazení na tribunách ryčeli a povzbuzovali, přehled o hře na malém hřišti byl zdokonalen obřími obrazovkami, na kterých opakovali důležité momenty... Jako nejvyšší důkaz předkládám přiznání, že u běžného fotbalu si my fanynky klidně odskočíme na záchod či pro párek v rohlíku. Když ho sledujeme v televizi, není problém uvařit, vyžehlit, vyvenčit psa, umýt se - vždyť po návratu hru najdeme s velkou pravděpodobností tam, kde jsme ji zanechaly. Zatímco tady jsme stepovaly o hladu a žízni, „odskočit“ si bylo nepředstavitelné – přišly bychom o zásadní zvraty ve hře! Kdyby byl fotbal pokaždé takovou pastvou pro oči a infarktovou smrští pro srdce, my, fanynky, bychom obléhaly stadiony ve vrstvách! A tak se ptám vás, budoucích fotbalových es – co s tím uděláte?
editorial
Pár vzkazů z redakce magazínu Out Hurá, kluci, míč
Žena, která nežárlí, je jako míč, který neskáče.
—Japonské přísloví
Aut_1_07.indd 7
Jeden náš kolega často říká „Nehoň se za každým zajícem, když jsi na stopě medvěda“ nebo taky „hurá, kluci, míč“. Je to moudré ponaučení, které platí ve hře stejně jako v ostatních zásadně důležitých věcech. Prostě nenechte se zblbnout kdekým a kdečím k tomu, abyste se zabývali nesmysly a namlouvali si přitom, že je to děsně důležité, nebo se dokonce nechali přesvědčit, že to opravdu důležité je, tedy nechali se vodit za nos. Odolnost vůči manipulaci a vůči stresu se v dnešní době stává zásadní dovedností, bez které se nikdo neobejde. Pěstujte a rozvíjejte ji, Out vám v tom bude ze všech sil nápomocen. Vlastně od toho tu jsme. Aby tedy tato věta mohla zaznít ještě v jiném kontextu, než když vás chce někdo utáhnout na vařené nudli, vybrali jsme široké a mnohotvárné téma čísla: „míč“. Tak tedy: Hurá, kluci, míč! Buď IN, čti OUT! Redakční rada OUT magazínu: Luboss, Panpeta a Spokojenda
[email protected]
7.3.2007 11:42:13
© foto O. Pýcha
Out: Vladimír Šmicer
Aut_1_07.indd 8
maga zín
7.3.2007 11:42:21
pe r l i čk Y
„Tam byla šance Milana Baroše, ale nepřišel tam…” „Jankulovski vhazuje na Rozehnala, respektive Jiránek na Poborského…” „Lima dneska hraje svůj jubilejní 42. zápas…” „Rozehnal a Tomáš Rosický jsou sehraná stoperská dvojice z Olomouce…” „Zeptám se Jardy Blažka, jestli dnes nějak slavil narozeniny Kollera, který sem ale s mužstvem nepřijel…”
—VÁCLAV TITTELBACH
V ZÁPASE ANDORA – ČESKO (30. 3. 2005)
Aut_1_07.indd 9
7.3.2007 11:42:21
10. S t r ana ja k nach y tat uči t el e
Míč jako zeměkole
O
d začátku v magazínu Out tvrdíme, že kopačák a svět spolu mají víc společného, že by se na první pohled zdálo. Dneska vám podáme další důkaz a nabídneme další možnost, jak nachytat učitele. Představte si tohle: kolem zeměkoule, řekněme zhruba po rovníku, je natažen drát - v našem příkladu je to ideální kruh. Drát přestřihneme a nastavíme ho o metr. Tím se drát pochopitelně o něco zvedne nad zemský povrch – v našem příkladu opět ideálně a rovnoměrně po celém obvodu. Otázka zní protáhne se pod drátem kopačka?
U
čitelé si budou nejspíš ťukat na hlavu, ale pravda je, že v pohodě. Drát se totiž zvedne skoro o 16 centimetrů po celé zeměkouli. Když si totiž rovnici správně napíšete, vyjde vám, že vůbec nezáleží na průměru koule a že kdybyste drát natáhli kolem kopacího balonu, pak ho přestřihli a nastavili o metr, zvedne se kolem celého míče o úplně stejnou vzdálenost (1 lomeno 2π metrů). Možná to zní trochu překvapivě, ale tak to prostě s tímto tvarem na světě chodí.
Chrámy a svatyně: Mladá Boleslav Škoda, už to není Aston Villa
M ě s t s k ý s ta d i o n M l a dá B o l e s l av
5 000 sedících diváků U stadionu 1118/II, 293 01 MB i n f o : www.fkmb.cz
k a pa c i t a : Adresa:
Když se loni potkal turecký velkoklub Galatasaray Istanbul se středočeským týmem FK Mladá Boleslav v boji o milionářskou Ligu mistrů, vyvolalo to pozdvižení na obou stranách. Mladoboleslavští měli poprvé v historii šanci hrát před desítkami tisíc diváků v tureckém kotli, zatímco Istanbulské čekal výlet do zcela jiné dimenze. Když si prohlédli obrázky roztomilého, leč malinkého stadionu v Mladé Boleslavi, oznámili, že na něm nechtějí hrát. Prý se tam nevejdou ani všichni jejich příznivci, kteří s nimi mají přijet. Samozřejmě měli smůlu. A tak se uprostřed panelákového sídliště poblíž fabriky Škoda-Auto, na stadionku s hrdým přívlastkem Městký, hrálo do té doby nejslavnější utkání jeho historie. Ale to jsme přeskočili víc než stovku let, která tuto událost dělí od roku 1902, kdy v městě s historií sahající až k počátkům českého státu, vznikl první
Da lší
mimochodem používá mladoboleslavské střední odborné učiliště a také má pár slavných zářezů v historii: Třeba návštěvnický rekord, když se na něj v roce 1942 namačkalo osm tisíc lidí při derby Astonky a Mladoboleslavského SK. To byla válka a po ní přišel čas, kdy se vše slučovalo. Pole, statky, fabriky a taky kluby. V roce 1948 to potkalo i boleslavské týmy. Ze třech vznikl jediný. Jaký dostal název? Inu v době, kdy se ze Sparty stal nejdřív Sokol a pak dokonce Sokolovo a ze Slavie Dynamo, není divu, že středočeská Aston Villa doastonvillovala. V Boleslavi začal hrát Spartak, později nazvaný také ZSJ AZNP nebo TJ Auto Škoda. Nevedl si špatně, válel druhou celostátní ligu a v roce 1964 konečně přesídlil na dlouho očekávaný nový stadion, tehdy nazvaný Ústřed-
Z aj í m av o s t
Až naprší a uschne
T
ohle české přísloví se do angličtiny nejčastěji překládá “Až budou prasata lítat”, do francouzštiny “Až slepici narostou zuby” a do španělštiny “Až žábám porostou vlasy”.
Jan H e j l
Aut_1_07.indd 10
foto Robert Sedmik, Týden
oficiální fotbalový klub – Studentská XI (jedenácka – to pro ty, co neumějí číst římské číslice). S tím ovšem současný stadion, a dokonce ani klub, nemají moc společného. FK Mladá Boleslav vznikl až v roce 1919. Tehdy pod názvem, kterým se dodnes honosí velká anglická legenda: Aston Villa. Tenhle přeslavný birminghamský klub hrál už tehdy na velkém stadionu s vysokými tribunami, kam pravidelně chodilo 25 tisíc lidí, ale naše milá boleslavská Astonka se musela spokojit se skromným hřišťátkem s improvizovanými ochozy. Dodnes ho
ní. Redakce Outu nemá k dispozici záznam myšlenek z hlav boleslavských hráčů, když poprvé vyběhli na nový trávník, ale něco nám říká, že zas tak nadšení nebyli. Stadion totiž nebyl zrovna fotbalový. Trávník obepínal široký škvárový okruh a vůbec celé to bylo vymyšleno hlavně pro spartakiády a dojezd cyklistického Závodu míru. Velkou oblibu si u fotbalových fandů nezískal a škodovácký klub si o návštěvách z dob Aston Villy musel nechat jen zdát. Snad jen jednou tu byla fotbalová sláva: To když v roce 1978 Škodovka porazila před 5500 diváky
7.3.2007 11:42:28
11. S t r ana
Baník Ostrava ve finále Českého poháru. V odvetě ale prohrála a pohár nezískala. Ale to už se pomalu dostáváme zase do současnosti, a ta je o dost hezčí. Na přelomu tisíciletí se začala psát novodobá historie mladoboleslavské kopané a také zdejšího stadionu. Fotbal se přesunul o pár desítek metrů vedle na druhou hrací plochu, kolem níž vyrostly tři nevelké, ale útulné tribuny osazené pěknými modrými sedačkami. Trávník se dočkal vyhřívání i kvalitního osvětlení. Z dosavadního stadionu se stalo parkoviště, které mu sluší víc než fotbal. V roce 2002 se už v novém stánku slavilo 100 let fotbalu ve městě a přijel německý bundesligový Wolfsburg. Druholigoví oslavenci před čtyřmi tisícovkami lidí uhráli remízu 2:2. O dva roky později postoupili slavně do první ligy,
aby hned ve druhé sezoně skončili druzí. Stadion s modrými baldachýny, díky nimž na sedící lid neprší, se zápas co zápas plní téměř k prasknutí. I proto se klub stále snaží dotáhnout jednání o možné dostavbě čtvrté severní tribuny, což se ale nelíbí obyvatelům blízkých domů. Možná proto, že teď mají ze svých oken hezký výhled na zápasy. A často to nejsou zápasy ledasjaké. V úvodu zmínění Turci sice Boleslav do Ligy mistrů nepustili, ale hned po nich sem v poháru UEFA zavítal slovutný Olympique de Marseille. A světe div se, prohrál a vypadl. Možná, že by rozčarování bylo pro Francouze menší, kdyby věděli, že je tu na malém stadionku vyklepli potomci staré dobré Aston Villy. Petr S k o k a n
Jan Ovečka
Ekologické okénko Jen v Evropě se ročně vyhodí 1.3 miliardy tun svinstva a to nepočítáme 700 milionů tun zemědělských odpadů. Tohle číslo nám asi moc neřekne, představme si ho ale tak, že úplně každý člověk v Evropě vyhodí 10 kilo odpadků za týden. Většina z toho skončí na skládce nebo ve spalovnách. To je docela humus, nebo ne? A to se podle odhadů má v příštích patnácti letech zhoršit ještě o 50 %. Pokud ovšem nezačneme všichni recyklovat, dávat si pozor na zbytečné obaly a tak podobně. Třeba jen igelitek na jedno použití se za rok na světě spotřebuje neuvěřitelných 500 miliard a přitom igelitce trvástovky let než se na skládce, kde většina z nich skončí, rozloží. Přitom snad není takový problém si vzít na nákup tašku!
eko numero
335 Celkem žije v Evropě 200 tisíc živočišných a rostlinných druhů. 335 obratlovců je v ohrožení vyhynutím, včetně rysa iberského, medvěda hnědého a všech mořských savců. Vyhynutí hrozí 43 % ptáků, 45 % motýlů, 30 % obojživelníků, 45 % plazů a 52 % sladkovodních ryb. Ohroženo je 800 druhů rostlin v Evropě, které by se mohly stát základem pro výrobu léků, ale jestli zmizí, už se nikdy nedozvíme, k čemu mohly být dobré.
Aut_1_07.indd 11
7.3.2007 11:42:37
vs.in
Hry, co mají koule
Jáchym Jakeš
Stejně tak jako redaktor potřebuje tužku a papír, fotbalista potřebuje mičudu. Druhé číslo je věnováno téhle kulaté věcičce a vzhledem k netradičnosti téhle rubriky je na mě, abych celou věc taky případně netradičně pojal. T R ENDY
Už staří Aztékové prostrkávali merunu obručí a radost ze hry byla podpořená oprávněnou obavou z výsledku. Hrálo se na „zlaťáka“, tzn. kdo dá góla, vyhrál. Cílem hry bylo prohodit míč kruhem o průměru asi metr. Kamenná obruč byla zavěšena ve výšce 4 metrů a kožená meruna se směla postrkávat jen chodidly, koleny, lokty a rameny. Prakticky nic zvláštního: něco mezi fotbalem a basketem, až na to že po skončení utkání, které někdy trvalo i několik dní, si prohraní polehali na kamenné desky a borci z vítězného mužstva jim kamenným pazourkem vyřezali vnitřnosti. Klišé hlášky o tom, že „fotbal pro někoho znamená celý život“, se tenkrát mohlo pronášet bez nadsázky. Ve srovnání s tím je dnešní šílenství kolem fotbalu jen neškodný rozmar. A jak se časy mění, stávají se věci populární a zase vycházejí z módy ze dne na den. Včera byla cool kšiltovka na stranu, zejtra to můžou bejt pruhovaný kamaše. Nároky jsou stále vyšší a cíl je
jasný: prodávat. Ani meruna nezůstává pozadu a jde s dobou. Zeptejte se rodičů, co letělo před třiceti lety. Těžko to bylo nové roteiro nebo magneticball. Naši taťkové, nic proti nim, ale přiznejme si: postávali na rohu ve zvonáčích a přepočítávali si duhové kuličky. Dnes záleží na fantazii a kreativitě. Každý má kolem sebe tuny možností, jak uplatnit tu svoji. Lidi nebaví chodit po vyšlapané cestičce a snaží se dláždit svou vlastní. Vychytávat si fi ntičky a těmi pak oslňovat. A tak se mičuda zdokonaluje, vznikají nové variace. Největší boom v pouliční čutané zaznamenal bezpochyby hakisac. V prvním provedení to byla stará fusekle plná hrachu. Největší kouzlo tohohle hadráku je v jeho nenáročnosti. Nepotřebuješ vůbec nic: prakticky žádnou herní plochu, dokonce ani spoluhráče. Prostě čekáš na autobus, šáhneš do kapsy, nadhodíš a už jedeš. Neexistuje žádný zakázaný zákrok, zapojíš hlavu, patu, zadek, něco tě napadne, vyzkoušíš to, jde to a máš vlastní trik. Nic ale není nastálo. Hakisac generace pomalu odrůstá. Před deseti
lety by se v Česku dal hak prohlásit za národní sport. Před každou druhou sámoškou se pořádaly freestyle akce a zájem byl neuvěřitelný. Tyto malé betlíky měla na svědomí fi rma Starburs. Výrobce žužu bonbonů rozjel tu nejpůsobivější reklamní kampaň. Vyrazil mezi lidi, rozdával hadráky a bonbony a pomalu se ze smradlavé ponožky plné mámina koření stal mainstream se vším všudy. Ale proč ne, v tomhle případě nechuť k zařazení se do stáda potlačuje samotná hra, která je postavená na tom, že každý může projevit svou osobitost. Nejde o to, žes hrál haka, o to, jak jsi ho hrál. „Čum, co sem včera vychytal, dobrý ne?“ – „ Jo hustý, jak se to menuje.“ – „ Nevim, to musim ještě vymyslet.“ Nicméně se zdá, že dny čutání do ponožky jsou sečteny. Plátěné pytlíky z kapes pomalu mizí a dneska budou mít mladý co dělat, aby přišli s vejčapem, který by se hakisacu aspoň přiblížil. Nicméně nepochybuju o tom, že nás něčím příjemně překvapí.
být i větší, že by bylo těžší mezi nimi dělat kličky.
pak snazší mu nahrát. Do budoucna plánujeme také měnit sestavy a uvažujeme dokonce o tom, že bychom mančafty připravovali podle skutečných týmů a podle aktuální formy jejich hráčů. Rozhodně je nač se těšit! A rozhodně uvítáme jakékoli další náměty a připomínky – ať ke hře Foutball nebo k čemukoliv jinému v tomto magazínu. Pište nám na adresu
[email protected]
VA Š E D O P I S Y
Milá redakce, úplně nejlepší je ta hra Foutball. Po dvou vygumováních se ale už trochu špatně hraje. Možná by to na tu hru chtělo lepší papír nebo nevím. Ale je to vážně jako opravdický zápas, napínavé a dramatické. Trochu nám s klukama trvalo, než jsme pochopili pravidla, ale když je člověk přečte víckrát a pozorně, je to jasné. Říkali jsme si, že by hráči mohli možná
Aut_1_07.indd 12
Lukáš, 13 let, Jihlava
Milý Lukáši, lepší papír asi nedokážeme zařídit, to by bylo moc drahé na výrobu, nicméně pro tebe máme skvělou zprávu. Už v tomhle čísle jsou hráči různě velcí, aby byla rozlišena jejich výkonnost. Čím větší hráč, tím je lepší, takže je těžší ho obejít a nao-
Těšíme se, Vaše redakce
7.3.2007 11:45:48
Pravidla foutbállku najdete na poslední straně – strana
Aut_1_07.indd 13
16
7.3.2007 11:42:57
14. S t r ana
ku lt u r a
Knock–OUT Ano, sláva, hurá, máme tady další příspěvek do kulturního okénka Jirky Zemánka. Dlouho jsem si lámal hlavu, o čem budu psát. Až jsem si konečně uvědomil, že jsem se sotva před týdnem vrátil z Indie, kde jsem byl na čundru. Jenom bágl, v něm deku a děj se co děj. A tak jsem usoudil, že by nebylo špatné napsat něco o této zemi. Jirka Z e m á n e k To znamená, že nebudu psát o kultuře, protože psát o té indické, by znamenalo napsat několikastránkový příspěvek a to bych neuměl. A hlavně jí nerozumím. Budu psát o něčem jiném. Celou cestu jsem si lámal hlavu, proč tak velká země jako Indie nevyniká v žádném sportu. Samozřejmě musíme vynechat kriket, ale ten stejně Indy naučili angličtí kolonizátoři. Na internetu jsem zjišťoval jak si vedli Indové na
Luboš Hykl
Komu fandil Mozart? Žena s dcerou a psem Edou odjeli na víkend k rodičům a já zůstal po dlouhé době doma sám. V pátek jsem poseděl s přáteli, před půlnocí už byl v posteli, lehnul si napříč a s blaženým pocitem, že mě nikdo nebude budit, usnul. Probudil jsem se ale už v 8:30 s lehkou cestovní horečkou: zítra jedeme. Obvolal jsem posádku našeho vozu a doladili jsme detaily nedělního výjezdu do rakouského Salzburgu. Telefonáty proběhly rychle a mně
Aut_1_07.indd 14
Olympiádách či v kvalifikacích na MS ve fotbale. A výsledek? Nijak. A přitom všude po ulicích děti hrají fotbal, volejbal a tak podobně. Nedovedl jsem si představit, že by se mezi takovým množstvím lidí nenašel přetalentovaný jedinec, který to někam dotáhne. Jasno přinesl až televizní dokument o nejslavnější indické atletce, která byla jednou čtvrtá na Olympiádě v Los Angeles roku 1984 v běhu na 400 metrů: absolutní nezájem a nulová podpora státu. Hrál jsem fotbal na pláži
s místními kluky, kteří hráli fakt dobře. Kličky a parádičky jim šly jak z partesu, akorát se vůbec nevraceli, takže dostávali jednoho banána za druhým. Je vážně škoda, že se stát nestará o mladé talenty, kteří by se určitě našli. A argument, že je Indie chudá země na mě neplatí. Na spoustu jiných nesmyslů se peníze najdou, jen sport prostě nemá tradici, a tak se o něj nikdo nestará. Každopádně je mnohem snazší začínat s fotbalem v Česku, to si pište! Teda to píšu já, Jirka, alias Omar Kvasnička.
začala dlouhá sobota. Hlavou se mi honily myšlenky na zítřejší, podle předpokladů největší výjezd v dějinách českého fotbalu. Před očima mi začalo zelenobíle blikat a přestalo to jen na chvilku, kdy jsem si k večeři smažil hovězí steaky s fazolovými lusky a slaninou. Obyčejně nejsem ráno k ničemu a z postele mě musí tahat heverem, ale tentokrát jsem vyskočil na první zazvonění budíku. Zelenobílá migrace začala. Mířili jsme na Dolní Dvořiště, což je hraniční přechod s Rakouskem. Možná ho znáte z novin, protože ho zelení aktivisti často blokují, když protestují proti Temelínu. Tentokrát to byli zelenobílí. V jindy poklidné nedělní poledne hranici překročily stovky fotbalových nadšenců. Nedlouho po poledni se pak v Salzburgu začala psát nová kapitola. Na přátelský zápas místních fotbalových miláčků Redbulls s Bohemians 1905 si odskočilo asi dvanáct set klokanů. Na místní poměry věc nevídaná, komentovali později rakouští novináři zele-
nobílý kotel. Tolik fanoušků nejezdí ani na zápasy místní ligy. Však jsme si to také náležitě užili a nic nevadil ani konečný výsledek 4 : 2 pro domácí. Z pohledu labužníka totiž zase jednou vyhrál fotbal. A navíc se konečně zjistilo, komu fandil asi nejslavnější místní rodák: W. A. Mozart.
7.3.2007 11:43:08
15. S t r ana
Fízl bez čepice
j a z y k o v é v y c h y t ávk y
Jáchym Jakeš Klacek
Pro ty, kteří v minulém čísle nečetli tuhle rubriku – říkají mi Klacek a přináším vám další příběh kdysi pravověrného chuligána, který fandil celým srdcem, leccos zažil, něco se i naučil a naštěstí ho to pak přešlo. p o l e pš e n ý c hu l i g á n
V roce 1985 Sparta hrála doma s Juventusem Turín o Pohár mistrů Evropských zemí. Do teď si pamatuju, že Vlasta Calta dával gól, že jsme prohráli 2:1 a že fandové Sparty měli tenkrát zrovna zakázáno nosit na zápasy vlajky, kdežto příznivci Juventusu jako naschvál dovezli obrovské zástavy třicet krát pět metrů a mávali nám s nimi před očima... ale ani to mi neutkvělo jako největší zážitek. Za oběma bránami stál jako vždycky kordon policajtů. Žádní těžkooděnci se speciálním výcvikem jako dnes, ale obyčejní pochůzkáři ve vycházkových zelených uniformách s červenými výložkami bez jakéhokoliv zvláštního vybavení. Stejně si na ně téměř nikdy nikdo netroufl. Policajti mívali v té době jiné postavení. Nešlo o žádné ochránce pořádku a práva, ale o ochránce nenáviděného režimu normalizačního Československa. A každý policajt si svého postavení byl dobře vědom: arogantní pán s temnými nečitelnými možnostmi, který může cokoliv a svého práva se proti němu běžný člověk nedovolá – už proto, že se bojí a ničeho se dovolávat nebude. Asi v polovině druhé půle vlétl míč do kotle za domácí bránou, kde jsem zrovna vyvolával nějaká fanouškovská zaklínadla, a zmizel. Obyčejně ho někdo hned hodil zpátky, ale tentokrát se asi někam zakutálel, nevím, každopádně se ne a ne objevit. Jeden mladý, ambiciózní policista začal nervózně přešlapovat. Asi ho rozčilovalo, že se lidé chovají neposlušně a nevracejí míč, přestože on tam stojí,
Aut_1_07.indd 15
což by samo o sobě mělo zaručit pořádek. Po chvíli se vrhl k plotu, přelezl ho a rozběhl se směrem, kam zaletěl balon, celý říčný, že hrdinně zjedná svou autoritou pořádek. Skoro současně vylétl ven ztracený míč. Už nebyl důvod zlobit s mičudou. Kordon policajtů se ani nepohnul – nejspíš mu to starší kolegové přáli a také se báli, aby nemuseli opravdu zasáhnout. Pár vteřin po balonu vyplachtila z kotle policajtská čepice. Měli jsme ho v práci jen chvilku – minutu, možná dvě, to člověk v takovém okamžiku neodhadne. Ke mně se nedostal, takže jsem si ani nebouchl. Vypotácel se ven za všeobecné radosti diváků bez čepice, bez knoflíků, s utrženými nárameníky, urvaným rukávem, namáhavě přelezl plot ke svým a vrávoravě se vzdálil. Ne že bych mu to přál, bylo mi ho i trošku líto, ale nadšení jednoznačně převážilo. Dovolit si na policajta, pokořit ho před očima takového množství lidí (i když televize to samozřejmě nepřenášela), ukázat, že se ho nebojíme a že je to trouba, když si myslí, že si něco takového může dovolit – to bylo opojení, kterého se člověku tehdy mockrát nedostalo. Dneska už to zní divně, ale člověk měl najednou pocit důstojnosti, na chvilku si mohl vážit sám sebe. I na demonstracích v letech 1988 a 1989 jsem jen jednou viděl, že si někdo dovolil na policajta – ale to byli cizinci. Na fotbale se to stalo víckrát, ale tenhle případ byl nejukázkovější. Věřte nebo ne, ale tahle prohra vůbec nebolela. Zastínila ji totiž jiná, mnohem důležitější výhra.
Stane se ti, že občas nepobereš všechno, co tví vrstevníci melou? Ztrácíš se v nepřehledný džungli prapodivnejch výrazů? Jestli se chceš tou džunglí prosekat a nakonec třeba i oslnit vlastní krkolomnou hláškou, nalistovals tu pravou stránku. Komunikační frajeřinky na způsob intelektuálních pojmů a slovníkovejch kydů sou dávnou out. Každej má svůj osobitý stajlek vyjadřování a okořenit ho nějakým vlastním slovním kotrmelcem je záležitost kreativity.Nemaž se s tim. Kombinuj, vymejšlej a uvidíš, že se ti podaří alespoň trošičku uniknout tý každodenní rutině nucenejch rozhovorů.
» Fantazák « Týpek s bujnou hřívou v kabátě až po kotníky, pod kterým má často schovaný bojový meč short sword. Jeho primárním koníčkem je objíždět všelijaké setkání přívrženců fantasy a účastnit se rekonstrukcí středověkých bitev.
» Kentus « něco nebo někdo, pro koho je charakteristický extrémní zápach.
» Bakeliťák « Sociální ignorant, který vůbec nehledí na životní prostředí. Pod pojmem „třídění odpadu“ si představí obrovské ohniště, kde končí všechny PET lahve a ostatní umělá hmota.
» Guma « Bývalý nebo současný konzument konopí či tvrdších drog, který to s nimi značně přehání. Většinou s ním není řeč, všechno mu dochází se značným zpožděním, navíc odpovědi bývají úplně z cesty.
» Čips « Peníze nebo jiné platidlo. Tento název zřejmě vznikl kvůli tomu, že „chips“ jsou v angličtině žetony do rulety. Nebo že by to bylo kvůli smaženým brambůrkům?
7.3.2007 11:43:17
16. S t r ana
2 Číslo 2
Dv ě
nohy nepotřebujete, abyste si zahráli fotbal. Nedávno se v Africe hrálo utkání jednonohých válečných veteránů.
D r uhÁ
jsou vždy poloviny. Takže i poločasy. Nejdelší poločas trvá miliardy let, jenže to nemluvíme o fotbale, ale o takzvaném poločasu rozpadu. To je jednotka, udávající čas, za který se rozpadne polovina vzorku, respektive jeho atomu. Detaily nechme být, stačí vědět, že třeba taková klasická PET láhev od limonády má poločas rozpadu až tisíc let.
D r uhÁ
dvě
světová válka je symbolem největší války v dějinách lidstva. D r uhÁ
musí být krajíce chleba do pořádné školní svačiny, dva musí být týmy pro pořádný fotbalový zápas. D VA
Magnetofon Sonet D U O je jedním z nejpamátnějších kusů české moderní civilizace. odlišné části tvoří denní čtřyiadvacetihodinovku: den a noc. Dv ě
jsou pár a pár je klíč pro rozmnožování tvorů i rostlin na tomto světě. K novému životu je téměř vždy potřeba samčí a samičí jedinec. Výjimky potvrzují pravidlo. d va
Násobení d v o j k o u je nejjednodušší hned po násobení jedničkou.
d v o j ku
je slangový výraz pro skleničku vína.
duo
dvojka
nikdy nenosí fotbalový brankář. Nebo nějakého znáte? Egon má pravidelnou rubriku v našem magazínu.
hr a m aga zínu ou t
Kompletní pravidla Foutballu
1
vykopává se od brankáře; o úvodní výkop si hoďte korunou; pak se hráči střídají; po gólu rozehrává ten, kdo inkasoval
2
hraje se obyčejnou tužkou nebo propiskou a kope se tak, že hrot pisátka umístíš na místo, odkud kopeš, namíříš a sklouzneš pisátko po papíře, přičemž ve chvíli, kdy se hrot pisátka začne pohybovat, nesmíš pisátko držet v prstech, ale mít už jen jeden prst opřený o zadní konec pisátka
3
míč dojede tam, kde se čára poprvé přeruší nebo tam, kde přestane být vidět; míč vyznač puntíkem, kolečkem, šipkou, křížkem... doporučujeme při každém novém útoku používat jinou značku
4
u přihrávky, která projede tvým hráčem, se můžeš rozhodnout, jestli přihrávku stopíš = dál hraješ odkudkoliv z obrysu dresu hráče, který přihrávku dostal, nebo pustíš do běhu = dál hraješ z místa, kam doletěl míč (z konce čáry); to může být užitečné při zakončení
Aut_1_07.indd 16
5
střílet na bránu můžeš ve chvíli, kdy jsi propojil všechny hráče v poli; hráč, který zakončuje, musí střílet rovnou na bránu nebo si může pustit přihrávku do běhu – nesmí si ale nahrávat do prostoru před bránu (tam nikdo není, čímž se má za to, že míč chytil soupeřův brankář, takže pokud nedostřelíš od útočníka do brány, musíš si míč přihrát zpátky k jednomu z útočníků a zkusit to znovu); když trefíš brankáře, rozehráváš z libovolného rohu na jednoho z útočníků; když mineš bránu, rozehráváš od jakéhokoliv hráče na vlastní polovině – střílet na bránu musí v tomto případě opět hráč, který před tím minul bránu
6
faul je, když se čárou dotkneš hráče soupeře a znamená, že jedno kolo nehraješ a pak rozehráváš z místa, kde jsi protnul obrys soupeřova hráče; když v průběhu jednoho útoku fauluješ stejného hráče dvakrát, vrací se navíc míč k hráči, od kterého jsi rozehrával naposled; když v jednom tahu nejdřív strefíš svého hráče a pak i hráče soupeře, můžeš se rozhodnout balon stopit a faul to nebyl
karta je červená. Ale ne vždycky, jeden pomatený sudí udělil jistému hráči tři žluté, než ho vyloučil. je zpravidla Slavia.
Pro šprty je d v o j k a na vízu pohroma. Lev v našem státním znaku má r o z d v o j e n o u oháňku. Lepší než osobnost. čísla – 0 a 1, tedy takzvaná dvojková soustava - jsou základem všech digitálních technologií, hlavně počítačů. Je to proto, že umožňují postihnout a kombinovat dvě zásadní eventuality: pravdu a nepravdu. dvě
Žádné prvočíslo není beze zbytku dělitelné d v ě m a . Kromě dvojky, ovšem. Dv o j k a s e
jmenoval slavný Foglarův skautský oddíl
7
když zahraješ míč do autu, vhazuješ z místa, kde jsi přejel postranní čáru směrem k nejbližšímu hráči ve směru k vlastní bráně; pak ale můžeš rovnou pokračovat, kam chceš
8
doporučujeme hrát na „dva vítězný”, takže utkání končí 2:1 nebo 2:0; při každém novém útoku musíš své hráče propojit v jiném pořadí než při posledním útoku – to znamená, že alespoň dva hráči musí být při každém útoku propojeni v jiném pořadí Hra tužkou má výhodu v tom, že si hřiště můžete na další utkání vygumovat; hraje se o přestávkách, případně o nudných hodinách. Jakékoli připomínky k pravidlům, náměty a vylepšení posílej na
[email protected] – čím líp to vychytáme, tím líp si zahrajem! A třeba nás už brzo čeká světovej pohár v Out fotbálku! Díky, Luboss, Panpéťa, Spokojenda
Vydává: Mousehouse, s.r.o. • Koncept Česká
fotbalová škola ,
a redakční rada : občanské sdružení
Luboss, Panpeta, Spokojenda • R edakce: Luboš
Hykl, Jáchym Jakeš, K lacek, Jan H ejl, Petr Skokan, M arek Pohárek, Eva Tutterová, Jirka Zemánek • Design: Kostička • Grafická
úprava :
Eda
& K ristýna Staňkovi • Editor: Petr Skokan • K resby: Štěpán A dámek • Náklad 2500 kusů • Z a obsah článků odpovídají autoři. Recyklujte! M agazín OUT objednávejte na adrese:
[email protected] www.outmagazin.cz
7.3.2007 11:43:28
