37. ČÍSLO ČERVEN 2007 Měsíčník střediska Kruh
Pochvaly a poděkování * Obrok 2007 Skauti slaví všude * Rozhovor s Nikou Svojsíkáč * Honzovy básničky
1
POCHVALY A PODĚKOVÁNÍ § Patří všem účastníkům sobotní brigády na stromky na Borsučí. Bylo nás 32 a v nádherném teplém voňavém jarním počasí jsme výrazně pomohli majitelce našeho tábořiště paní Střížové. V načatém díle budeme pokračovat. § Děkujeme těm, kdo přišli na besedu o šelmách s panem Kuncem. Zvláště Lukášovi Jonákovi za organizaci celé akce. Více se o krásných zvířatech od nikoho jiného nemáme šanci dozvědět. Na besedě nás bylo asi 60. § Gratulace patří skautům a skautkám za dobrou reprezentaci na Svojsíkově závodě. CO NOVÉHO VE STŘEDISKU Ivančina – zúčastnili se jí zástupci ze všech našich oddílů, kromě 112. odd., který byl na oslavách 100 let skautingu v Praze. Úklidy – nějak se nám nefunguje úklid společných prostor podle rozpisu na nástěnce; prosíme jednotlivé oddíly, aby si to hlídaly! Výsledková listina Svojsíkova závodu 2007 (okres F-M) Kluci: 1. Mravenci 721,9 Kruh 2. Bobři
703,1 8. Pěšího pluku
3. Šištoti
659,4 Brušperk
4.
Rorýsi
5. Myšáci
646,9 Kruh 518,8 8. Pěšího pluku
Holky: 1. Bovogorky
856,3 Šenov
2. Kukly
806,3 Kruh
3. Kopretiny
784,4 Frýdlant 2
4. Cvrčci
721,9 Kruh
5. Planetky
706,3 Kruh
6. Veverky
703,1 8. Pěšího pluku
7. Sojky
690,6 Pražmo
8. Sedmikrásky
559,4 Kruh
9. Piškvorky
481,3 Šenov
Letošního Svojsíkáče se zúčastnilo celkem 14 hlídek, z toho dvě byly nesoutěžní (Myšáci, Kukly), tedy nemohou postoupit do dalšího kola. Sestavil Plamen SVOJSÍKÁČ Všechny jsme se srazily u klubovny v 8 hodin. Já zbytečně šla až do Frýdku, poněvadž se milá Danuška zapomněla zmínit, že závod je v Místku. No nevadí (pozn. Danči: „Kdyby tak někdo dával pozor…“). Společně jsme vyrazily a společně jsme kupodivu došly. Zaregistrovaly jsme se a nabraly síly na závod. Závod proběhl následovně: já a Petra jsme běžely, ostatní šli. Všechny stanoviště jsme celkem zvládly, až na lávku, stan a scénu, kde jsem se úchylákem nechala unést a ještě jsem všem mávala. Jeho vycpávky totiž vypadaly opravdově, proto jsem měla nutkání políbit ho, avšak nebylo to součástí úkolu. Možná příště J. Byly jsme 4. a měly jsme stejně bodů jako naše drahé polovičky – Mravenci, kteří byli na 1. místě. Naše Kukly a Šídla byly 2., ale bohužel to byla nereálná družinka, a tak nepostoupily. Za Cvrčky Cvrček s přispěním Petry PS.: Některé věty jsou ironickéJ.
3
Světlušky se na jedné družinovce učily vázat ambulanční uzel. Vzniklo z toho plno zauzlovaných provazů a jedna básničkaJ Jak vznikl ambulanční uzel: Kdysi dávno v nemocnici, přemýšleli odborníci. Jak by obvaz svázat šel, nikdo z nich však nevěděl. Jeden z nejmoudřejších pánů, nelámal si s uzlem hlavu. Ihned obvaz popadl, nápad ho napadl. Dva uzlíky k sobě spletl, ostatním tím hlavy pletl. Uzlík pak všem ukázal a některým ho uvázal. Uzlík po něm jméno má, a doteď všem pomáhá. Potrapte si svoje hlavičky: Kde vždycky včerejšek přichází až po dnešku? V jednom rožku trošku, v druhém rožku trošku, v třetím rožku trošku, v prostředku nejvíc. Nemá to huby, ale tři zuby, u jídla slouží, po něm netouží. A na závěr: Jak se kuře vykoupaloJ: Sklonilo se kuře k tůňce, Sezobnu tě naráz, slunce! V tom se přihnal z polí vánek, Z kuřátka je hastrmánek. 4
OSMISMĚRKA Ozbrojený muž žádal pokladní banky ve švýcarském Teufenu o vydání hotovosti. Pokladní při otevírání pokladny vyťukala … (tajenka - 10 nevyškrtaných písmen), na který počítač reagoval jako na chybu opakovaným pípáním. To lupič považoval za poplach a uprchl.
T Y B O P N Í R A M A V K A K L U P M A F R A O O L I L E K K L K Í T A T O K T K O E T L T Á L Ě E P T E K N A B T T I V N N N E E T V A D O O K D T Č A O E L A O I L D O S T A L N S T R A CH E Č M A P P T Š N Y A T E R O O M S Á T I N N U Í O A E E N N C Ý I K A P L K D I I O T K Ó L C E N O V K A N D A R O P L C D K A K I T O I B O R K A M A R I O N E T A Aktualita, akvamarín, ampulka, banket, bolest, cenovka, citadela, kiosk, klenot, konečník, konopka, kotlet, kravál, kvapík, Latin, lilek, makrobiotika, malá chatka, marioneta, ocelot, Olina, pobyt, poledne, pondělí, ponory, ponton, poradna, potočnice, rodiče, stopka, tatík, tatrman, temno, tenata, trendy. Připravily Dáša a Danča 5
S NIKOU JONÁKOVOU, RÁDKYNÍ SVĚTLUŠEK U BLUDIČEK Takže Niko je čas plánování táborů, co Ty, těšíš se? Jasně, že se těším. Jako každý rok. Tábor je to nejlepší z celého roku. Čtrnáct bezstarostných dní v přírodě. No, bezstarostných… světlušky dají někdy pořádně zabrat, ale není škola, takže jiné povinnosti než péče o světlušky odpadají! No to máš asi pravdu, někdy to s nimi není lehké, ale jinak jsou hodné! Jaký je rozdíl mezi táborem, kde jsi byla světluška a táborem, na němž už zastáváš postavení vedoucí? Když jsem byla světluška, tak mě tábory hodně bavily, ale o pár let později nám připadalo, že je program moc nabitý, že nemáme čas na sebe, a tak jsme si ten čas udělaly, jak se jen dalo. Často jsme se vyhýbaly dopolední práci, flákaly se po lese a říkaly si, jak by to bylo fajn, být na táboře jako vedoucí a dělat si co chceme. Prostě Činčily! :-) Ovšem teď v pozici vedoucího ráda vzpomínám na tábory, kdy se o nás někdo staral, chystal nám hry, staral se o jídlo, pomáhal uklízet atd. Ne že bych si tábor jako vedoucí neužila, ale přece jen musí člověk myslet na víc věcí a brát vše trochu zodpovědněji. Ty náročné dny se světluškami si stejně vynahradíme po večerech, takže tábory potom dospáváme ještě dlouho! :-) Myslíš si, že by sis troufla na oddílovou vedoucí? Asi ani ne. Přece jenom nejsem tak zodpovědný typ. Třeba připravit celoroční hru a oddílovou, to bych snad zvládla, však mě to i příští rok nejspíš čeká, ale to papírování, různé kurzy a podobně, to mě moc neláká. No, však časem uvidíš, kdykoliv můžeš změnit své rozhodnutí. Jsi ve skautů už skoro 13 let, změnilo se něco? Určitě. Všechno se tu mění. Myslím, že kdysi se hlavně všichni znali lépe i mezi oddíly. Bylo hodně akcí pro celé středisko. Nedávno jsem si pouštěla na videu skautské besídky, co bývaly a celkem jsem se nasmála. Kdysi byli skauti prostě aktivnější. My teď trošku na úkor tohoto máme 6
krásnou klubovnu, ale myslím že to není jediný důvod. Změnila se určitě i náplň skautu. Nás jako skauty bavila třeba hodně příroda. Pokoušely jsme se o Zelenou Pandu a celkově jsme měli skautské vědomosti asi mnohem lepší, než mají holky teď. Nyní jsme rády, když do nich vtlučeme zákon, příkaz a heslo. Nějaká morseovka, uzly, rostliny, nebo zvířata u nich nemají šanci. Už jim nepřijde zajímavé umět nějakou šifru, které jiní lidé nerozumí, netouží umět poznávat třeba nějaké zvíře, protože do přírody stejně nechodí. Nejvíc bychom se světluškám zavděčily tím, že bychom jim pustily Tokio Hotel a nechaly si je povídat o klucích. :-) Je těžké vymyslet něco, co by je bavilo a zároveň bylo alespoň trochu blízké skautské náplni. Když tak mluvíš o Tvém dětství ve skautu, jak vzpomínáš na časy Činčil? Činčily-tak to je pro mě pojem! To byly časy! Alespoň teď světluškám nemůžu vyčítat, že zlobí, protože s tím co jsme dělaly my, jsou možná ještě hodné! :-) Asi jsme vedoucím dělaly velké potíže, ale na druhou stranu jsem skaut opravdu „žraly“. Na družinovou jsem se těšívala celý týden. Stala se z nás dokonale sehraná parta, proto to bylo pro vedoucí asi dost těžké. Něco řekli, a když se to nelíbilo byť jen jedné z činčil, tak se ostatní přidaly a vedoucí neměla šanci. Přivázaly jsme ji ke stolu, zamkly a běžely pro nanukáč na usmířenou! :-) Své vedoucí jsme ale zbožňovaly, byly pro nás vzorem. Vždycky jsme se po družinovce domlouvaly, že příště už budeme hodné, ale nějak nám to prostě nešlo! Takže Bambi a Hihňo za všechny činčily dík za vaše skvělé hry a trpělivost. Nikdy na ty časy nezapomeneme!:-) Přesně tak, činčily pro mě taky hodně znamenaly a znamenají. Na jakou akci nejradši vzpomínáš? Skvělé akce jsou v podstatě všechny, ale kdybych měla nějakou vyzdvihnout, tak je to určitě Třemešná, kde jsme sázely stromky. Dále i Barnoška, na které jsme Bambi a Dagimu (no sice to byla Čára, ale nevadí, 7
pozn. red.) vytáhly ven, zamkly se do chaty na celé dopoledne a vařily oběd, který se ale jíst nedal. :-) Jinak každopádně všechny tábory a naše soukromější akce v pěti, třeba náš slavný puťák na kolech. Skaut tvoří velkou část Tvého volného času, čemu jinému se ještě věnuješ? No momentálně se hodně učím, protože se uzavírají známky, ale jinak ráda čtu a neustále podnikáme různé menší i větší akce. Tento rok si absolvovala taneční, líbily se ti? Na to, že nejsem zrovna společenský typ člověka, nerada chodím v šatech a celkově takové akce, kde je moc lidí nemusím, to bylo celkem fajn. Ale stejně se radši obleču do nějakého ošoupaného trička a vydám se někam na kole, než jít načesaná v šatech někde na ples! :-) Jasně, není nad procházku lesem, nebo víkend na Barnošce! :-) Díky za rozhovor Niko. Adi, Bludičky
OBROK 2007 Vše začalo dne 4.května. Na nádraží nás přišlo 8: Bobeš, Dlowla, Matěj, P.P., Dáša, Eliška, Verča, a já (Adi bohužel onemocněla, “budiž ji peřinka lehká“). Vyrazili jsme v 7 30 a na místo jsme po dlouhé a únavné cestě přes celou republiku dorazili asi v 18 30. Hned po příjezdu jsme se šli zaregistrovat. A to už začaly přijíždět autobusy z jiných krajů a zákoutí ČR, a proto jsme si rychle šli vybrat místo pro stan. V tomto dni se ještě konalo slavnostní zahájení, a šli jsme spát. Druhý den jsme se probouzeli za stálého bubnování kapek dopadajících na stěny našeho stanu “ό jaká to nádhera“. Ano, pěkné to je, ale jen do doby, než člověk potřebuje z toho stanu vylézt, a jít připravovat další program. Po dlouhém odhodlávání jsme ze stanu nakonec vylezli, a šli na Inspiro. Zde jsme zhlédli a na vlastní kůži si vyzkoušeli hry roverů z jiných krajů, měst a obcí. A předvedli hru naši. V tento den jsme také hráli megahru (výroba koblih). Nejdřív jsme se rozdělili do 5 družstev podle krajů, při čemž každé družstvo se 8
dále dělilo 3:1 (kdybyste ale tuto hru chtěli hrát, rozdělte se radši 4:1) na nosiče a chytače. Celá hra se hrála takto: Nosiči měli za úkol vzít ve výdejně surovinu, orazit ji, překonat s ní kritické pásmo, ve kterém je chytali chytači a donést ji do pekárny, kde z ní podle receptu vyrobili koblihy. Náplň do nich měl pouze dealer, který ji vyměňoval za jiné suroviny. Ale protože poměr mezi chytači a nosiči byl poměrně nevyvážený, byly často z herního prostoru slyšet pesimistické, někdy až znuděné řeči nosičů (to je nemožné, to je blbost…). Nakonec to však nikomu nedalo a opět se vrhali vstříc přesile chytačů všech ostatních týmů. A po návratu do kempu, to bylo už jen nadšení. V sobotu se také konal zápis (formou výběru vstupenek z igelitových sáčků) na nedělní aktivity. A jak už to bývá, u místa výběru se strhla dokonalá vřava a tlačenice. Vstupenky v neděli stejně k ničemu nebyly, poněvadž v neděli opět pršelo. Ve výběru platilo heslo: kdo dřív přijde ten dřív mele. Ráno byly mše. Dále na programu byla perfektní hra Regiony, kterou bych zařadil mezi nejlepší hry celého OBROKU. Nejprve jsme dostali každý otazníček, podle něhož jsme se měli ptát jiných skautů jako jednotlivci, pak jsme se sdružovali do oddílů, měst až jsme se spojili do 14 skupinek (v každé této skupince jsme dostávali nové dotazníčky). Každý kraj nakonec dostal posledních pár úkolů mezi nimiž bylo: vymyslete si hymnu, pokuste se svůj kraj přiblížit 12 slovy a přijďte k podiu. A v tom právě byla ta nádhera. Jak se totiž na louce začalo tvořit 14 hloučků hlasitě propagujících svůj kraj. Ale to hlavní ještě mělo přijít. Po cestě na tábořiště jsme totiž překračovali potok a někoho napadlo obsadit spolu s dalšími moravskými kraji jeden břeh a bránit ho před Čecháčky (zvlášť Pražáky). A tak se na obou březích potoka utvořily hloučky demonstrující a zkoušející, kdo má silnější hlasivky. U podia jsme ještě představili svůj kraj a byl konec, tedy ne ještě tak celého Obroku, ale jen této hry. 9
V pondělí proběhla ještě služba okolním vesnicím, což bylo také poměrně zajímavé, protože ať si člověk vybral co chtěl, dělal to samé (práce v knihovně =sběr odpadků kolen knihovny, práce ve školce = sběr odpadků kolem školky). Večer jsme se rozloučili na gala večeru a ráno jeli domů. nejdřív jsme samozřejmě museli uklidit (tady se servisákům stala jedna nepěkná věc, vyvrátili jednu Toi – toiku na bok a její obsah se vyli přímo v prostřed kempu). Myslím si, že až na to počasí, s kterým to teda organizátoři moc nezvládli, byla tato akce fajná jak péé.....s. Fotshyrk <= (Kryštof), frýdečtí skauti
SKAUTI SLAVÍ VŠUDE Bylo něco kolem jedenácté večer, z různých koutů lesa se ozýval bujarý zpěv a hlasitý smích, u suchých záchodků byly šílené fronty a my jsme se, po kotníky v bahně, brodili k našemu stanu. Ne, neúčastnili jsme se Czech Techu, ani jiného hudebního festivalu, jak by se na první pohled mohlo zdát, nýbrž oslav stého výročí skautingu, které se konaly na konci května u francouzského zámku Chambord! Díky možnosti studovat v jihofrancouzském městečku Nimes se mi poštěstilo seznámit se i se zdejším oddílem skautek. A jelikož právě letos probíhají všude bujaré oslavy stých narozenin skautingu (a ani Francie nezůstává pozadu), tak se i skautky z „mého“ oddílu a místní skauti vypravili na celofrancouzské skautské setkání. Stejný plán na víkend mělo více oddílů, takže se nás tam nakonec sjelo přibližně 17 000 :). Ale začněme po pořádku … Protože se město, ve kterém studuji, nachází na jihu Fracie a zámek Chambord téměř na severu, vyjela naše 70ti členná výprava již v časných ranních hodinách. Po počátečním zmatku u autobusu dorazila celá skupina po slabých devíti hodinkách cesty k Chamboru. Nejprve mi bylo divné, proč se má akce s takovým množstvím skautů konat u zámku, ale vše se vyjasnilo poté, co nás přivítal hluboký les. Chambord byl totiž se svými 5 200 hektary lesů v 16. století nejoblíbenějším loveckým zámkem francouzského krále Františka I. Po 10
vylodění z autobusu jsme se společně s našimi světluškami, vlčaty a skauty připojili k proudu dalších skautů směřujího do útrob lesa. Tam jsme se postupně rozdělili na 6 táborů – Světlušky, Vlčata, Skautky, Skauty, Rovery a Roverky. Každý tábor byl jinak tématicky zaměřen a skládal se z menších podtáborů (no, ubytovat 17 000 lidí není žádná sranda). Náš program skautek, a tedy i tábor, se nesl v indiánském duchu, takže našemu oddílu byla přidělena vesnice Algonquinů. Poté, co jsme úspěšně rozbily tábor, jsme se připojily k ostatním 4 000 skautkám na společné Pow-Wow (tradičnímu shromáždění indiánských kmenů a jejich vzájemném sdílení). Naše francouzské Pow-Wow spočívalo v tom, že v lese měl každý oddíl své stanoviště, na kterém se prezentoval nějakým výrobkem zhotoveným během schůzek. My, Pumy, jsme vyrobily úžasnou stoličku :-) a informační tabuli. Cílem bylo projít co nejvíce stanovišť a poznat v rámci možností ostatní skautky. Vše se samozřejmě odehrávalo v indiánských kostýmech a s patřičným indiánským líčením. Po Pow-Wow jsme se převlékly do krojů a celé natěšené jsme se vydaly k „prérii“ – společnému shromaždišti skautek. Čekala jsem, že tam bude hodně lidí, ale to modré moře (francouzské skautky mají modré kroje) mi vyrazilo dech! Téměř každý oddíl mával nějakým praporem a na první pohled celá scéna připomínala nějakou obří manifestaci. Když se všechny skautky konečně shromáždily, následoval projev, několik písní, modlitba a pak se strhl takový liják, že se program musel přerušit a všichni se rozprchli do lesa. Poté, co přestalo pršet, jsme si posedaly na zem na pláštěnky a následovala vtipně pojatá divadelní hra o indiánské dívce Kateri. Celý program skončil okolo 11 večer a my jsme se mokří jak vodníci postupně odebrali do svých indiánských vesnic. 11
Do druhého dne nás přivítal hustý liják, ale ani ten nám nemohl zkazit báječnou snídani a veselou hru „Scalp&Go“. Ta spočívala v kradení barevných pér soupeřce. Za daného počtu účastnic byla ovšem hra místy lehce chaotická. Následoval oběd a odchod na společnou mši, kde se nás mělo sejít všech 17 000. Díky neustávajícímu dešti se ale vše zpomalilo a došlo k ucpání lesních komunikací, takže jsme musely čekat hodinu na dešti, než jsme se posunuly o další 3 metry. Skautky ovšem neopouštěla dobrá nálada a stále si zpívaly, pořádaly mezi sebou pokřikovací soutěže, po případě se zahřívaly hrou „Buš a savana“. Na konec se věci přece jenom daly do pohybu a my dorazili na mši pod širým nebem. Shromážděné množství skautů bylo dechberoucí! Po chvíli se i vyčasilo, takže jsme se mohli všichni bez větších problémů přesunout před zámek Chambord, kde se měl konat společný večerní program. Zámek byl opravdu nádherný a po setmění tvořil úžasnou kulisu hře o Vikinzích. Byl to neopakovatelný zážitek. I když nás bylo tolik a zdaleka všichni jsme se neznali, ve vzduchu bylo cítit, že nás všechny pojí dohromady nějaké zvláštní pouto. Vůbec jsem si v tu chvíli nepřipadala jako cizinka, ale cítila jsem se jako v jedné velké skautské rodině. S následujícím dnem již bohužel přišel i odjezd a počasí nad ním plakalo stejně jako my. Všichni se opět rozjeli do svých koutů Francie, ale myslím, že každý si s sebou odvezl nezapomenutelné vzpomínky (po případě i v kombinaci s rýmou). Byla to vážně skvělá akce a určitě dost dobrá náplast za promeškané oslavy 100. výročí založení skautingu u nás doma v Česku :-). Ajka ze 112. oddílu
12
I když to v Kruháči není zvykem, máte možnost přečíst si několik básniček. Autorem je Honza Vrbka z Třebíče, manžel Vendi, známé vůdkyně Čochtanů v dobách, kdy to byl pouze 2. oddíl skautek. Pro zájemce o další platí básničky tento odkaz: http://sweb.cz/gradient Nejkrásnější divadlo Dnes ráno foukal vítr a slunce zaspalo. Sám stál jsem na ostrůvku a vůbec nic se nestalo. Nejkrásnější divadlo, zdarma, bez diváků. Přes šedé nebe přeletělo, černé hejno ptáků. Radost
Když… Když povinnost, vítězí nad láskou. Když chmury nezmizí, kraťoučkou procházkou. Když kouřím cigaretu bez chuti. Když sedím, a svět je bez hnutí.
Těším se na zítřek. Těším se na pozítří. Život mě baví, jen nevím kam míří.
Pak zavřu oči a přemýšlím. Míň přemýšlím, víc sním.
Těším se na místa, kde jsem ještě nebyl. Jsem happy a to jsem ještě nepil.
.... přichází !
když štěstí přestávám hledat,
Těším se na přátele, jsou to prima lidi. Budeme slavit smutek ať se klidí.
13
Lodičky Zoufalství – míchá se z beznadějí! Lodičky z papíru zase se potápějí! Nechám je utopit, jsou jenom z papíru. Udělám jiné, ze dřeva, na míru.
A co teď budeš dělat, Honzo? Brouzdat se listím, a vítr vdechovat. Sedět a psát, a život milovat. Neklást moc otázek, milovat kompromisy. Jen se tak usmívat, ... jak jsem dělal kdysi.
Vesmír
Jen tak si hrát
Prázdný, plný a stále nepochopen. Mladý i věčný, ničemu nepodoben.
Je to trochu hloupost, a byla by to škoda. Do jedné básně, dát všechna krásná slova.
Vesmír je sám, nikoho nemá k sobě. Smutný vesmír. Je ve mě, je i v Tobě.
Hloupými věcmi hlavu si nelámat. Nabrat hrst slov a chvilku si pohrávat. Prstíkem posouvat kuličky v počítadle. Slova jen poskládat, ...a proč ne zrovna takhle. :-)
14
CHYSTÁ SE 12. 6. v 17:00 Školení hospodářů ve Skautském domě. 15. – 17. 6. Kapka – akce probíhá dle informačních letáků na nástěnkách v klubovně. Je možno se připojit k RKU (Chrosťa). více na www.skauting.cz/kapkafm pátek 29. 6. – v 15.00 hodin odvoz materiálu na tábor, přijďte pomoci nakládat, Staré Město zabezpečí materiál na tábořišti před deštěm a přespává do soboty. sobota 1. 9. v 9.00 hodin dojedou nákladní auta na tábořiště k odvozu materiálu. V 11. 00 hodin přijďte pomoci materiál vyložit ke klubovně. TERMÍNY TÁBORŮ – Borsučí 30. 6. – 7. 7. Staré Město 7. 7. – 14. 7. Dobrá 14. 7. – 28. 7. Bludičky 28. 7. – 11. 8. Vlčata a skauti 11. 8. – 18. 8. Místek 18. 8. – 1. 9. Čochtani ZAJÍMAVÉ DNY 1. 6. Den dětí 5. 6. Světový den životního prostředí 16. 6. Den afrických dětí TÁBOROVÝ SPECIÁL Všem, kteří by rádi drželi v ruce nové číslo Kruháče už po prázdninách – tato možnost tady je, pojďme společně udělat Táborový speciál! A jak na to? Posbírejte během tábora či po něm materiály hodné zveřejnění a pošlete mi je kdykoli do konce srpna. Zvlášť ocením, pokud pošlete, co vzniká přímo na táborech: můžete například vybrat něco z kroniky, deníku noční hlídky, něco z táborové legendy, všechno možné, co vzniká při různých hrách... nebo cokoli dalšího. Budu se těšit. 15
NA KONEC… Právě jste se pročetli až na konec Kruháče, který uzavírá celý ročník a to je ta správná příležitost pro velké poděkování všem, kteří se na těch devíti číslech jakkoli podíleli. Zvláště patří velké poděkování Danči a Dáši, za samostatné vedení Křížal, dále všem, kdo připravovali ankety a rozhovory, a všem pisatelům článků, k těm nejaktivnějším patřili Papírek, Panda, Ema a další; Džinovi za několik obálek, Pavlu Kikovi za tisk a distribuci, Pepovi Žižkovi za šíření Kruháče po síti, všem rádcům a vůdcům, kteří noviny rozdávali na schůzkách a mluvili o nich, těm, kteří psali sami od sebe a těm, kteří dodržovali uzávěrky, všem, kteří přispěli nějakou radou nebo nápadem... a hlavně vám všem, kteří jste Kruháč občas přečetli – protože teprve vy jste tomu všemu snažení dali smysl, takže díky za to. Vydařené tábory a vůbec krásné prázdniny, dobrý vývoj v oddíle i ve středisku a hodně radosti přeje a nashledanou v dalším ročníku se těší vaše redaktorka Čára
KRUHÁČ Vydává: Středisko Kruh Frýdek pro vnitřní potřebu svých členů Redaktorka: Čára – Barbora Váchová,
[email protected], tel. 605 829 372 Na tomto čísle se podíleli: Adi, Ajka, Cvrček, Danča, Dáša, Honza Vrbka, Kryštof, Plamen obálka: Džin Všechny vaše příspěvky budou vítány! Uzávěrka příštího čísla bude 31. 8. 2007 www.skauting.cz/frydek ČERVEN 2007
16
