35. ČÍSLO DUBEN 2007 Měsíčník střediska Kruh
Nová okresní rada * Tvoje Velikonoční pondělí Rozhovor s Belou * Ve škole jako na družinovce Skautské vítání jara * Starost o srdce
1
NOVÉ VEDENÍ OKRESNÍ RADY SE PŘEDSTAVUJE Rostislav Přidal-Chrosťa Jsem od svých mladých skautských let členem 4. oddílu (MÍSTECKÁ ČTVERKA) střediska 8. pěšího pluku; postupně jsem se stal rádcem družiny, v roce 2002 po složení vůdcovských zkoušek mi byla svěřena důvěra a stal jsem se vedoucím oddílu. Podílel jsem se na spoustě skautských akcí jako Moravskoslezské jamboree, Intercamp, Obrok nebo Orbis. Také jsem se podílel na organizaci čekatelského kurzu Krokodýl a rádcovského kurzu Žirafa, podílím na organizaci akcí pro Roverskou kmenovou unii – RKU. V únoru jsem byl zvolen do funkce vedoucího střediska 8. pěšího pluku. Pracuji v oboru poradenství v oblasti IT. Také dálkově studuji na Ostravské univerzitě aplikovanou informatiku. Martin Hapala-Plamen Ve skautském oddíle jsem zhruba stejně dlouho jako Chrosťa, dokonce oba pocházíme ze stejného skautského oddílu (MÍSTECKÁ ČTVERKA). Oddíl jsem převzal po Rosťovi a snažím se pokračovat v jeho práci. Můj výčet realizovaných projektů není zdaleka tak bohatý, jako u Rosťi☺ Pomáhal jsem zakládat RKU a snažím se i pomáhat při přípravě ObRoku. V současné době studuji v Brně (politologii a bezpečnostní a strategická studia). Cíle Vybudovat akční tým lidí, který bude mít za úkol dávat všem střediskům na okrese podněty pro činnost. Tento tým by měl nejen koordinovat např. náborové akce, ale lidé v něm by měli také hledat nové cesty, jak pozvednout skauting v našem okrese. Český skauting v současné době prochází bouřlivým rozvojem. Nejvíce je tento vývoj vidět na novém programu. Proto se budeme v maximální možné míře snažit pomoct se zaváděním nového skautského programu. Chceme pořádat akce zaměřené na seznámení se s ním; první takovou akcí, která bude pořádaná podle zásad nového skautského programu, bude Svojsíkův závod.
2
Chceme, aby nám nový program poskytl nový rámec pro naši práci. Snad se nám, nejenom díky němu, podaří zvrátit stávající klesající tendenci v počtu skautů v našem okrese. Okresní rada to není jen schůzka pár lidí „tam nahoře“. Okresní rada je tu pro všechny, ale často se stává, že zástupci středisek, nechtějí na rady chodit z důvodu neefektivnosti. To se pokusíme také změnit. Nová rada by měla být co možná nejvíce otevřená novým tvářím. Zlepšit oběh informací v rámci ORJ Informační tok v okrese je velmi slabý, to asi cítí všichni. Proto se pokusíme vybudovat komunikační kanály, přes které se nejen dovíte co se v okrese děje, které středisko dělá jakou akci, které se můžete zúčastnit, ale i užitečné informace pro vedoucí oddílů, rádce družin, hospodáře, ale i členy. Prvním velkým krokem k naplnění tohoto cíle bude obnova stránek okresu, v nové grafické podobě a úplně novým obsahem. Budeme podporovat pořádání akcí, na kterých poznáte lidi z ostatních středisek, kde budete mít příležitost si s nimi vyměnit zkušenosti, a navíc se skvěle pobavit. Sjednotit vystupování před státní správou Chceme, aby nejen magistrát města, ale i firmy chápaly, že jsme velmi silná organizace. Že je dobré skauty podporovat, že skautská myšlenka bude mít smyl. Proto se chceme řídit pravidlem, že dva je několikrát více než jeden. Zlepšit povědomí veřejnosti o skautském hnutí v okrese Myslíme si, že skauting je moderní organizace, s výborným a zcela ojedinělým výchovným programem, proto považujeme za nezbytné toto veřejnosti co možná nejlépe „prodat“. Připravit mediální kampaň, která nám pomůže s náborem a zlepší povědomí o skautech na regionální úrovni. To vše jsou naše plány. Ty však sami nemáme šanci zvládnout. Pokud máš chuť se aktivněji podílet na činnosti v okrese, velmi rádi uvítáme tvou pomoc, stačí se jen ozvat ☺. Chrosťa a Plamen
3
Nejdelší a nejlepší příběh z jednoslabičných slov vymyslela Tapi: Šel pes Rex přes les a vřes a byl tam kůň Blesk. Šli pes Rex a kůň Blesk a teď tam byl šnek Džez. Řek: „Hle, tam je laň a dost srn.“ „Já to vím, je jich tam moc“, řek Rex. „Už jsme tři.“ „A teď jdem kam?“ ptal se Blesk. „Či já vím,“ řek Rex. „Já vím kam. Tam já to znám a je to tam fajn. Tak tam jdem.“ „Já už jdu,“ řek Džez. „Kam jdeš,“ ptal se Rex. „Já mám dům a jdu za strom.“ „ Proč?“ „ Chcu tam spát, víš?“ „ Tak tam běž a měj se fajn.“ „ Vy jste fajn, ti nej, fakt. Tak dík za vše už jdu spát.“
Soutěž: Visí to, neví kde, Bije to, neví koho Ukazuje, neví kam Počítá a neví kolik. Když vyslovíš mé jméno, zmizím. Kdo jsem? Můžeš mě použít, jen pokud jsem plná. Přesto jsem plná děr. Kdo jsem?
4
Vtip Povídá lékař pacientovi: „Kolik hodin denně spíte?“ „Tak dvě nebo tři.“ „Ale to je málo!“ „Mně to stačí. V noci spím dalších 10 hodin“
Připravily Danča a Dáša
5
S BELOU, NEJEN O ZALOŽENÍ STAROMĚSTSKÉHO ODDÍLU vlastním jménem Jiřina Gřundělová vůdcovské zkoušky v roce 1968 do roku 1999 vůdkyní 1. oddílu Staré Město dvě dcery Medúza a Ještěrka, vnouče zaměstnáním původně výpravčí u ČD
Dnešní rozhovor je delší, než bývá v Kruháči zvykem; pokud se tím ovšem nenecháte odradit, máte šanci dozvědět se něco o tom, jak to v našem středisku vypadalo dřív nebo co využít při přípravě programu... Jaké byly tvoje skautské začátky? Jak ses k tomu dostala? Za to vděčím svojí mamce. Jednou po cestě z kostela potkala Meu, a ta se ji zeptala, zda bych nechtěla pomáhat při vedení skautského oddílu, protože ona právě chce jeden dívčí založit. Já jsem tenkrát ještě nevěděla, kdo ti skauti vlastně jsou. Mamka mi to vysvětlila asi takhle: „ to jsou ti, kteří mají rádi přírodu a pracují s dětmi“. Už odmala jsem děti měla ráda a vždycky jsem chtěla učit, takže jsem se s Meou spojila a to byl začátek. V listopadu 1967 jsem skládala slib na chatě kdesi na Bílé. Vlastně to bylo poprvé, kdy jsem byla u slavnostního ohně – táboráku, kde se neopékají buřty :o) Můžeš nám trošku připomenout, kdo byla Mea? Mea byla vedoucí toho oddílu a vlastně jedna ze zakladatelek skautek ve Frýdku. Vím, že byla nějakou dobu dokonce pro skaut i vězněna. Situace po roce 1969 pro skauty nebyla zrovna příznivá. Jak na tu dobu vzpomínáš? Od roku 1968 do roku 1971 jsme byli registrovaní jako středisko. Ale už v létě 1971, hned po táboře, nám začaly chodit dopisy, že skaut se musí integrovat do pionýra. Nabízeli nám, že bychom mohli vést děti v pionýru. To jsem ale odmítla, a tak jsem ukončila svou činnost ve skautu.
6
Všichni dobře víme, že jsi založila 1. oddíl Staré Město. Jak to tenkrát bylo? Po roce 1990 Jestřáb a Mea obnovili skauty ve Frýdku. Mea už se ale necítila tak dobře jako před dvaceti lety a chtěla se víc věnovat rodině, a tak mi nabídla, zda bych nechtěla vést frýdecké skautky já. Vzala jsem to. Frýdecké skauty vedl Vojta Štěpánek. Vlastní družinku jsem ale neměla – kvůli své vytíženosti v práci. Skautky – Šídla vedla Jarka Štěpánková, světlušky vedla Iva Kiková, která byla i mou zástupkyní. Bohužel jsem zanedlouho byla nucena jít na operaci. Pak jsem ještě, kvůli komplikacím, musela být 11 měsíců na nemocenské. Mezitím se ale musel připravit tábor. Iva, co by moje dobrá zástupkyně, to všechno zvládla. Příštím rokem jsem nedostala dovolenou, takže to zůstalo zase na Ivě. Řekla jsem si, že když to vedla tak krásně, poctivě si ho vypiplala, že už ji do toho mluvit nebudu, že chci´, aby byla ona vedoucí tohoto oddílu. Jelikož jsme se s manželem přestěhovali do Starého Města, chtěla jsem založit skautský oddíl i tady. Sama jsem si na to netroufla, a tak se ke mně přidal i pan Valíček (kdysi vedl pionýrský oddíl ve skautském duchu). První schůzka proběhla 25. 9. 1991 na Dožínkovišti a registrovali jsme se hned 30. září, a tak vznikl 1. oddíl Staré Město. Na první tábor jsme jeli s druhým oddílem Frýdek (dívčí oddíl). Bylo to na Raztokách, na Podolankách. Nezapomenutelný zážitek, něco na co ráda vzpomínáš? K našemu oddílu po čase přibyl ještě jeden. Vlastně jsme se rozdělili z koedukovaného oddílu na chlapecký a dívčí kmen. Chlapecký kmen vedl již dříve zmiňovaný bratr Břéťa Valíček – „Strýček“. Bohužel nevydržel dlouho a za čas se rozpadl. Vzpomínám na ten krásný pocit, když se ti kluci vraceli ke mně do oddílu. Když se rozhodli, že chtějí zpátky ke mně, protože tam nenašli, co hledali. Vlastně každý tábor je plný krásných zážitků. Nejkrásnější, co na těch táborech je, je, když prožíváme s dětmi něco, co oni zažívají poprvé. Štěstí toho dítěte je ta nejkrásnější odměna pro každého vůdce. 7
Vzpomínám si, jak Krtek dělal bobříka odvahy. Poprvé se strašně bál a já musela jít s ním, takže toho bobříka neulovil. Příští tábor však můj doprovod odmítl a bobříka ulovil. On byl tak šťastný, když mi říkal: „Belo, já jsem to dokázal, já toho bobříka mááám! A sááám!“ a tak mu zářily ty oči… Na to nezapomenu. Co říkáš na nový skautský program, který se teď připravuje? Nemám o tom moc informací. Nevím tedy o co přesně jde, ale připadá mi, že se ty podmínky nějak uvolnily. Nároky na děti se zmenšily. Mně se to víc líbilo předtím. Děti musely mít nějaké znalosti a dovednosti, teď se od toho hodně upouští. Děti se učily květiny, stromy, historii skautingu, orientaci v přírodě a věděly, že to budou potřebovat. Minimálně na závodech. Od toho se pak odvíjela i oddílová činnost a práce se stezkou, protože ta byla také součástí přípravy na závody. Myslím, že to i ty děti bavilo. A co Morseovka? Já vím, že se běžně nepoužívá, ale je to taková hra a je to něco, co každý neumí. Skaut je výjimečný tím, že ji ovládá. Je to jako další jazyk. Jako takový ten tajný jazyk. Já si vzpomínám, že Mravenec, morseovku skvěle ovládal. Psal si s Delfínem ve třídě morseovkou a spolužáci nevěděli, co si píšou, takže to pro ně bylo takové tajemné a tajné. A myslím si, že je to určitá gramotnost skautů, že by se ji neměli vzdávat. Jak vidíš svou budoucnost ve skautu? Já můžu říct, že jsem byla ve skautu naplno. Kvůli zdravotním problémům jsem to musela předat dál. A myslím si, že by to měli vést 8
mladí. Myslím si taky, že můžu být platná radou. Snad taky ta moje přítomnost u začínajících rádců na schůzkách, alespoň ze začátku, aby věděli, jak na to, je užitečná. Čili takové to ukázání nebo rada…Jinak se vidím jako takový starší člen oddílu. Co bys vzkázala čtenářům Kruháče? Ať se nevzdávají, když se jim něco nedaří. Pokud se jim nedaří, tak mají příležitost jít do sebe nebo si něco přečíst a ať čtou! I ten Kruháč ať čtou všichni členové, protože hodně lidí si myslí, že sami ze sebe něco vymyslí… ale když si přečtou nějakou příručku, nebo nějakou literaturu, kterou napsali ti, kteří už mají nějaké zkušenosti s vedením skautů, které jim předávají, aby se mohli poučit. Můžu říct, že vím, o čem mluvím. Je tam hodně moudrosti, z které se dá čerpat. Nikdy jsem nebyla světluška, nikdy jsem nebyla malá skautka, hned jsem vzala vedení. Jedině z toho, co jsem četla, jsem věděla, co mám dělat. Neustále mně to vedlo celou mojí praxí a kdykoliv jsem něco připravovala, tak z knížky. Takže čtěte, abyste věděli jak na to! A máš nějakou oblíbenou knížku, z které se ráda ještě pořád inspiruješ? Mým průvodcem byly Skautské prameny. Ty mám skoro všechny. Potom třeba kniha Lesní moudrosti, Dva divoši a další knížky, které jsou o skautingu. Kdybych teď měla dělat program na tábor, tak bych po nich určitě šáhla, protože je tam tolik inspirace, tolik věcí, které jsem se skauty ještě nestačila udělat za těch patnáct let, že bych z nich mohla ještě pořád čerpat. Takže já moc děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších krásných let ve skautu. A na závěr vzkaz všem: Když se pro něco hádáte, tak nezapomínejte, že se hádáte pro dobrou věc! Připravila Panda, Staré Město
9
SKAUTSKÉ VÍTˇANÍ JARA V DOBRÉ Poněkud netradičním způsobem jsme v sobotu 10. 3. přivítali s naším oddílem blížící se jaro (i když v dnešní první jarní den to vypadá jako by začínala zima) a zároveň trojnásobně slavili. A co? Příležitosti jsme měli hned nejmíň tři: oslavu našeho skautského 100letého výročí, připomínku Dne sesterství, který byl 22. 2. a slavnostní otevření krásně opravené klubovny (naproti naší čajky). A jak to všechno probíhalo? Všichni skautíci se sešli v 9:00 před klubovnou (na faře) a zde byli rozděleni do čtyř skupinek po 5–6 členech. Poté mohla první skupinka vyrazit na trasu. Na prvním stanovišti se děti setkaly s člověkem, který jim řekl historku o zraněné osobě, která se vybourala na kole a zmizela. Úkolem dětí bylo tuto osobu najít a poskytnout jí první pomoc. Děti se tedy vydaly po stopách „zmizelého“ a na cestě je čekalo plnění nejrůznějších úkolů. Snažily se sníst co nejvíce lentilek čínskými hůlkami, procvičily si svůj hmat a paměť při kimovce se zavázanýma očima, přenášely nebezpečný náklad v podobě ešusu s vodou, který se nacházel na ringu, musely zdolat bažinový úsek, aniž by se potopily, své znalosti si vyzkoušely při šifrách a osmisměrkách a herecké schopnosti při přípravě netradiční pohádky. V půli cesty si všichni vyzkoušeli své kuchařské umění v přírodních podmínkách a na konci cesty je čekalo setkání se zraněným človíčkem. Vyvrcholením celé akce byl návrat do čajovny, kde na všechny čekal teplý čaj, a po návratu všech skupin nastalo slavnostní otevření opravené klubovny. O její zvelebení, vymalování a výzdobu se zasloužila družinka našich nejstarších holek Planetek. V klubovně jsme 10
si mohli pochutnat na nejrůznějších dobrotách a společně zakončit podařenou akci skautskou hymnou ☺. Katka, Dobrá
STAROST O SRDCE “Víkend pro duši a tělo“ se pro mě stal akcí, která nesmí v mém diáři chybět. Nepatřím sice už mezi aktivní vedoucí, ale ráda se mezi ně vracím. A tak jsem se v druhém březnovém víkendu ocitla spolu s dalšími asi 20 lidičkami od Havířova, Frýdku i Opavy na duchovní obnově nazvané Starost o srdce. Najít čas “zastavit se“, nezačínat den rychlou snídaní, odpovídáním na smsky a čtením mejlů…, už to možná mělo pro mě velkou cenu. A tak jsem ještě před budíčkem vyběhla na cestu kolem rybníku prozářeným ranním sluníčkem, vonělo jaro, zpívali ptáci, nikdo po mě nic nechtěl a já mohla na 100% žasnout nad touto nádherou a neopakovatelnou souhrou přírody. Během celé soboty k nám mluvil a do různých zajímavých dynamik nás vtahoval Petr Smolek, nynější duchovní rádce Junáka. Nechybělo tradiční mlčení, čtení bible o samotě, mše a křížová cesta po místních kopcích už za pošmourného odpoledne. Večer bylo dokázáno, že i smích léčí, při společných hříčkách pod vedením Jirky to prostě jinak ani nejde ☺ Pokud je vám trošku líto, že jste s námi nebyli, nevadí. Příští rok nás tento pohodový víkend čeká opět a to nejen pro vůdce a vůdkyně, ale i rovery a rangers, takže se můžete přihlásit. A nebo si prostě sami vyběhněte jedno sobotní ráno na kopec bez mobilu, jen se srdcem otevřeným pro krásu kolem a biblí, kde můžete znovu objevit, ….proč neztratit pohled na Ježíše (Lk 10, 38 – 42), jestli je Bůh ten, který přikazuje nebo ten, který se stará (Ž 23) a jak má Bůh moc použít i to, co je zdánlivě mrtvé… (J, 11, 1 – 44) Ať tak nebo tak, přeji všem, aby dokázali vnímat, že i skautování je způsob, jakým Bůh mluví do našeho života. Šiky 11
VE ŠKOLE JAKO NA DRUŽINOVCE I když mám povinnou školní docházku nějaký ten rok za sebou, měla jsem nedávno možnost zúčastnit se vyučování v jedné vesnické škole poblíž Olomouce. Byl to zážitek, který bych vám moc přála taky, a proto vám ho nabízím alespoň zprostředkovaně. Už první dojem byl velmi povzbudivý – menší budova, nad vchodem popínavé růže, na chodbě nápis „Chválím tě, země má“ (dozvídáme se, že je to letošní motto, jakási červená nit školního roku), nástěnky plné fotek z nerůznějších školních akcí. Ve třídách je to ještě zajímavější – místo tradičního školního řádu mají několik jednoduchých pravidel chování, provedených neobratným dětským písmem, pod nadpisem „Moje jméno je jedinečné“ má každý výkres s ozdobeným jménem, hned vedle visí obkreslené dlaně, do kterých si děti dopsaly své pozitivní vlastnosti… Ani uspořádání lavic není běžné – mají vždy dvě naproti sobě, takže 4 děti spolu tvoří skupinku. Kromě toho mají ještě před tabulí koberec, na který se po příchodu paní učitelky celá třída usadí. Musím zdůraznit, že je to malá vesnická škola a tak mají v každé třídě jen 15 dětí. Taková trošku větší družina… Ze začátku jsem si opravdu připadala jako na družinovce, snad jen pokřik chyběl. Po pozdravu následovaly otázky: jaké máme dneska datum? Kdo má svátek? Miroslav? Znáte někoho? Děti se hlásily, a i když slovní projev byl dost nejistý – jsme mezi druháky – bylo vidět, že jsou na to zvyklé a nebojí se něco říct. Potom s doprovodem kytary zazpívali písničku k narozeninám jedné spolužačce. Další aktivita byla seznamovací – měnili jsme si kartičky se jmény a čísly, které s námi nějak souvisí a to několikrát, takže náš lísteček v závěru doputoval k někomu úplně jinému. A tak nějak samozřejmě jsme se zapojili nejen my, ale i učitelka. Děti se pak ve skupinkách pokoušely určit, jak by daná čísla mohly rozdělit… Potom se děti sesedly opět na koberec a rozdělily se do skupinek, které stabilně fungují vždy delší dobu. Každá měla své jméno, které si samy vybraly: autíčka, oranžoví, zmrzliny… zopakovali si, jakou kdo má funkci – mluvčí, hlídač času, hlídač tématu – a co se od koho 12
očekává – děti formulovaly věty jako „Můžeš nám prosím pomoct s tímto úkolem?“ Moc na mě udělalo dojem, že se učí spolupráci postupně, krok za krokem. Samotná práce ve skupinkách zahrnovala jednoduché příklady na dělení s šifrou, na základě které se dozvěděli jméno další aktivity: běhací diktát. To polovina skupiny chodí za tabuli, kde mají napsaná slova, která diktují ostatním. Všichni společně pak měli zodpovědět, co se naučili, co se jim povedlo a co by měli zlepšit. A i když je nereálné očekávat v osmi letech hlubší náhled na svou práci, je to podle mě dobrá příležitost začít se postupně učit hodnotit a přijímat hodnocení jako důležité. Každý sám za sebe pak ukázal na prstech, jak moc už zvládá násobky dvou a tří; většina opatrně zvedla tři nebo čtyři prsty, jednomu klukovi byla jedna ruka málo a tak hrdě roztáhl obě dlaně. Hodina – trvající opravdu 60 minut – byla u konce. Odcházela jsem silně udivená, s pocitem, že jsem právě viděla soustu věcí, o kterých jsem zatím spíš jen četla. Překvapilo mě, kolik se toho dá za hodinu stihnout a že opravdu jde střídat činnosti po velmi krátkých úsecích – 10 minut – jak se to pro vlčácký a světluškovský věk doporučuje. Zaujalo mě, že se zapojují do debat, nebojí se vyjádřit Moc důležitá byla i paní učitelka – obdivovala jsem, že zvládá řídit nabitý program a přitom si dělí všímat, pomáhat, rovnat nedorozumění. Mluvila jednoduše, jasně a s důrazem, přitom mile. Bylo vidět a později nám to i potvrdila, že ji pořád učit baví a že je to pro ni smysluplná práce. Aź mi v tu chvíli bylo líto, že už nemám tu svou družinku, kterou bych mohla vést takhle postupně; uvědomila jsem si totiž naplno, že taková věc jako týmová spolupráce se nedá naučit ze dne na den. Někdy mám pocit, že toho chceme po dětech docela hodně, a když se to nedaří, řekneme, že se málo snaží. Ale co my? Rádce má mnoho úkolů a mezi ty nejdůležitější podle mě patří neustále poznávat jednotlivé lidi, zjišťovat, co umí a co je baví a s ohledem na to připravovat kvalitní program, který nebude jen zaplácnutím volného času, ale bude opravdu přispívat k rozvoji osobnosti. Vím, že je to těžké, ale ty opravdu důležité věci v životě většinou snadné nebývají… Čára, Čochtani 13
Jak vypadá tvoje velikonoční pondělí? Ráno, když se vzbudím, utíkám do obýváku a chytnu se křesla, aby to měl bratr a bratranec o trochu těžší. Když mě zvednou, hodí mě do vany a pustí studenou vodu. Pak mě vylískají jalovcem. (Vždy mám potom vyrážky.) Strejda mě pak navoňá 5 voňavkami a je to. Aňa Ráno se vzbudím a Tomáš (můj brácha) mě postříká vodou a ošlehá mě jalovcem. A pak mu musím dát sladkosti. Pak jdeme na mši a po mši mě mlátí všichni kluci z kostela a těm taky musím dát sladkosti. Je to hrozný den! A zvlášť, když se mi ty jehličky zapichujou do noh! Anežka K. Brácha mě honí a hází do ledové vody, chodí mě zmlátit 1000 kluků. Pak chodím po venku. Kluci mě otravujou a nenechají mě. Terezka K. V pondělí mě jako vždy vzbudí taťka s voňavkou, kterou mi
jako obvykle nalije za krk a pak mě začne honit kolem stolu. Potom vzbudí bráchu a já jim uteču do koupelny. Pak se tam dobývají a dobývají, až se ke mně dostanou a pořádně mě zašlehají kopřivou. Pak jdou na sestru. Té dají hlavu pod studenou vodu, což obzvlášť nesnáší. Nakonec odtáhnou mamku a v pyžamu ji hodí do vany. Maruška K. Ještě spím a najednou cítím ledovou vodu. Taťka mě hodil do studené vany. Nebo se stihnu schovat do skříně a někdy se mi stane, že tam usnu. Peťka Většinou ještě spím. Pak přijde strejda a začne na mě stříkat postřikovačem a mlátit vařečkou. Prosím ho, ať neotvírá dveře, ale on je přece jenom otevře. Do chodby vtrhne 10 kluků a řvou hody, hody a hodí mě do vany a čekají odměnu a já je pak vyhodím. Tapi Kreslíme vajíčka. Pak mi nabacají a musím jim dát nějakou dobrotku. Irenka H Ptala se Dáša, Bludičky 14
POCHVALY A PODĚKOVÁNÍ Oceňujeme úsilí a zodpovědný přístup všech, kteří se snaží co nejlépe zabezpečit významnou střediskovou akci „Cesta kolem světa“. Díky všem činovníkům, kteří zodpovědně v sobotu přišli na okresní sněm. Z 19 možných účastníků nás ze střediska bylo 14. Gratulujeme Matějovi Štěpánkovi k absolvování čekatelek. Výsledky registrace: podle předběžných údajů je nás letos ve středisku registrovaných 189, což je méně, než v minulých letech.
PROBĚHLO 17. 3. Cesta kolem světa – pro středisko 24. 3. Skautské jaro pořádané skauty z Místku 31. 3. Cesta kolem světa – pro veřejnost CHYSTÁ SE 14. 4. brigáda na stromky na Borsučí – pro skauty, skautky a starší 4. – 8. 5. OBROK – už tradiční roverská celorepubliková akce www.skaut.cz/obrok pravděpodobně 21. 4. Ivančena 12. 5. Svojsíkův závod – letos v novém provedení, pro skutečné družiny ZAJÍMAVÉ DNY 7. 4. Světový den zdraví 22. 4. Den země 24. 4. Svátek svatého Jiří, patrona skautů 2. 5. Světový den ptačího zpěvu
15
Poděkování všem, kteří přispěli do tohoto lehce jubilejního čísla, zvláště těm, kteří tak udělali sami od sebe, jmenovitě Džinovi (na jeho článek se můžete těšit v příštím čísle) aKatce Vláčilové. Jaro láká k různým výpravám a akcím – nenechte si zážitky z nich při sebe! Stačí krátká zprávička, co jste prožili zajímavého a mediální slávu máte jistou! Na všechny vaše příspěvky i podněty se i tento měsíc těší Čára
KRUHÁČ Vydává: Středisko Kruh Frýdek pro vnitřní potřebu svých členů Redaktorka: Čára – Barbora Váchová,
[email protected], tel. 605 829 372 Na tomto čísle se podíleli: Danča, Dáša, Chrosťa, Katka Vláčilová, Panda, Plamen, Šiky obálka: Džin Všechny vaše příspěvky budou vítány! Uzávěrka příštího čísla bude 30. 4. 2007 www.skauting.cz/frydek
DUBEN 2007 16
17
18
19
20
