33. ČÍSLO ÚNOR 2007 Měsíčník střediska Kruh

33. ČÍSLO ÚNOR 2007 Měsíčník střediska Kruh

Zpověď veselého Drobka * Proč se jmenujeme Bludičky Rozhovor s Lukášem Jonákem * Vánoční besídka Oblíbené hry * Minuty slávy frýdeckých Vlčat

1

POCHVALY § Chválíme za uklizené klubovny po svátcích. Mohli jsme s klidným svědomím provést filmový štáb všemi našimi klubovnami při filmování televizního šotu o skautingu ve Frýdku do regionálního vysílání. Vezměme si poučení – důslednost se vyplácí! § Děkujeme všem, kteří se podíleli na distribuci Betlémského světla. SKAUTI – DIVNÍ TO LIDÉ Zdali jsou skauti v současné celkově pokleslé celospolečenské atmosféře alespoň trochu výjimeční lidičkové, posuďte prosím se mnou. V jedné lednové neděli čekal jsem na autobus do Frýdku na zastávce na Zlatníku. Do místní hospůdky vešla horda (asi 30) mladých lidí-studentů. Pozdravili – zbystřil jsem. Beskydský bůh hromu – Radegast z této mládeže jistě radost neměl. Nikdo z nich si ani pivo nedal, natož něco tvrdšího. Při čekání na zastávce byli kluci a holky docela živí a hluční, avšak, světe zboř se, nepadlo ani jedno vulgární slovo. Tohle mi už začalo vrtat hlavou, co to jsou jen za lidi? Když při nastupování do přijedšího autobusu dávali mládežníci přednost všem ostatním starším turistům, již jsem to nevydržel a zeptal se nejblíže stojících děvčat, co že jsou za partu a odkud a kam jedou. „Jsme skauti z Ostravy, byli jsme tři dny na chatě na zdravotnickém kurzu a jedeme domů“, v odpověď se mi dostalo. Ocenil jsem jejich slušné chování a popřál další a další konání dobrých skutků. Pocítil jsem ze setkání s nimi upřímnou radost, trochu zadostiučinění a dokonce i kapínku hrdosti, chcete-li. Beskydský korespondent – Papírek

2

Jaká je tvoje oblíbená hra nebo hry a proč? Odpovídali frýdečtí skauti a vlčata. Moje nejoblíbenější hry ze skautu jsou nějaké otázky z přírody (co nám dává Papírek) a hutututu. Marek Ehm, noční schovávaná a voda písek. Adam No, asi přetahování, schovávaná.

Tomáš

Já nevím, schovávaná, Gorily. Zdeněk Gorily, schovávaná.

Ondra U.

Gorily, voda písek Dalibor

Dračí doupě Vojta Křižka Čokoláda (Pač je to kolektivní hra a je při ní sranda jak pes.) Jindra Kopidol Dračí doupě (Protože je to hra s neomezenýma možnostma). Pink Panter Dostihy (Protože se tam dobře obchoduje s koňma a tak.) Lukáš Hrušťák Dekovaná (No, je to sranda jak se dva se zavázanýma očima mlátí dekama). Rosťa Vondrák Všechny matematické a logické hry (Protože rád kombinuju a zapojuju svůj mozek (a daří se mi to)). Kryštof Štěpánek Dekovaná (Protože je při tom sranda a spousta boulí, jak se naráží do zdí). Matěj Vaněk

Sochy, schovávaná ve tmě Mucha Schovávaná ve tmě

Jirka K.

Ptali se Smíšek, Marek a Matěj V.

3

Soutěž: Muž je na pustém ostrově. Na nejbližší pevninu to je dva kilometry a on neumí plavat, ani nemá žádný dopravní prostředek. I přesto se zachrání bez cizí pomoci. Jak???

Milé světlušky a vlčata, hned jak přijdete hlavními dveřmi do klubovny, určitě nepřehlédněte nástěnku s informacemi, protože právě tam je obálka, do které prosím házejte vaše odpovědi. Co to je: Přišel k nám host, spravil nám most. Bez sekery bez dláta, a přece je pevný dost… (mráz)

Dvanáct čápů, padesát dva koroptví, třista šedesát pět ptáků jedno vejce snědli.

(rok)

4

Dokážete přeházet písmenka do slov tak, aby tvořila měsíce? DEN EL SPON CERI O NÚR Pár únorových pranostik: Únorová voda – pro pole škoda Když skřivánek v únoru zpívá – velká zima potom bývá Jestli únor honí mraky, březen staví sněhuláky

Myslíte si, že už jste na dětské říkanky moc velcí? Tak si zkuste tuhleJ: Kolouch, kohout s mouchou mnohou, s hloupou chloubou houpou nohou, plavou dlouhou strouhou ouzkou, chroupou oukrop s pouhou houskou.

Připravily Dáša a Danča

5

S LUKÁŠEM JONÁKEM Do skautu chodí skoro už od narození a jistě všichni ví, že jeho taťka je Papírek. Ahoj Luki, všichni ví, že Tě tví rodiče vedli ke skautingu už odmala. Ale teď už do družiny nechodíš. Zajímalo by mě, na jaký nejkrásnější zážitek rád vzpomínáš? A dává Ti skauting něco v současnosti? Nejkrásnější? To bylo za dob, kdy nás vedl Borůvčák. S ním a Kubou Kaniou jsme jako družina Kamzíků jeli na Pulčinské skály. Spali jsme pod širým nebem, vařili na ohni, myli se v potoku spjatí s přírodou. Byly to jedny z nejkrásnějších dnů v životě. Co mi dává v současnosti? Kamarády a kamarádky, společné akce a občas i možnost předvést své schopnosti. A co se ti na skautu nelíbí nebo co by si rád změnil? Všechno má své klady a zápory. Skauting je od toho, aby klady převládaly… Přemýšlel si nad tím, že by ses v našem středisku angažoval v dospělosti třeba jako tvůj taťka? Pokud budu mít čas a najdou se ještě děcka, které mají zájem o přírodu a nejen o počítače, tak ANO. Co Tě baví a jaké máš jiné zájmy? No, možná to pro některé bude velké překvapení, ale mým největším zájmem je příroda. Živá i neživá. Dále hraju airsoft, kde mám moc dobré kamarády, no a pak ještě nějaké ty osobní životní radosti (K.) J

6

Co Tě přivedlo k projektu Zachraňme srny? Jsi spokojený s tím, kolik suchého pečiva se už vybralo? Co mě přivedlo? Šestihodinová procházka lesem, při které jsem našel 53 mrtvých srn. ANO, jsem nadmíru spokojen. Myslím, že můžeme být spokojeni všichni. Opět jde vidět, že frýdečtí skauti mají srdce na správném místě!!!! Konečně napadl sníh. Je to pro přírodu úleva? A jak si se sněhem spokojen Ty? Asi ne pro celou přírodu. Některé druhy zvířat a rostlin již začaly žít jarním životem a sníh jim nyní může přidělat starosti. Ale sníh je potřeba, je to pro přírodu odpočinkové období. A já? Když tu sníh nebude ležet půl roku jako minulou zimu, tak mi nevadí. Díky Ti za rozhovor, Luki.J Kecana, Čochtani

O TOM, PROČ SE JMENUJEME BLUDIČKY Byla jednou jedna chaloupka, která byla moc hezká a útulná. Trávili tu prázdniny čtyři velcí človíčci a třicet malých človíčků. Tito človíčci měli svoji chaloupku moc rádi. Hráli v ní plno zajímavých her, povídali si spolu, prostě se měli krásně. Byli by bývali pořád šťastní, kdyby se v jeden den na okně neobjevil starý havran a nezačal se človíčkům posmívat, že nemají žádné jméno. „Já jsem havran Pepan, heč. A vy nejste nic!“ Krákoral škodolibě a netušil, že tím človíčkům nasadil do hlavy pořádného brouka.

7

Celý zbytek dne byli človíčci skleslí, a přemýšleli nad tím, proč se nijak nejmenují. Když pak večer uložili velcí človíčci malé človíčky ke spánku, usedli za stůl a marně si lámali hlavu, co s tím udělají. Přemýšleli a přemýšleli a pomalu se jim začínaly klížit oči. Proto ani neslyšeli podivné zvuky, vycházející z místnosti plné malých človíčků. Probrala je až pořádná rána a křik. Rychle vyskočili a běželi se podívat, co se to děje. Když vběhli do místnosti, nechtěli věřit svým očím – vypadalo to tu jak po boji a nebyla tu živá duše. „Co budeme dělat?“ ptal se nešťastně jeden velký človíček. „Musíme je přece jít hledat. A to hned.“ Odpověděl další, vzal baterku a všichni se rozběhli do lesa. Naštěstí to dopadlo dobře a ztráty byly minimální. Velcí človíčci našli malé človíčky kousek od chaloupky na jedné mýtince. Spokojeně si hráli s podivnýma bytostmi, kterým říkali bludičky. Tato zvláštní stvoření nechtěla svoje nové kamarády vrátit, ale když jim bylo slíbeno, že můžou za malými človíčky přijít na chaloupku, jak často budou chtít, souhlasily a vytratily se. Celé prázdniny si společně hráli a po čase už nešlo poznat, kdo je malý človíček a kdo bludička. Stejně to nakonec bylo jedno, protože bludičky se rozhodly, že budou s človíčky napořád. A když zase přiletěl havran a posmíval se, že nemají jméno, hodila po něm jedna bludička papuč se slovy: „Neotravuj, vždyť se jmenujeme bludičky.“ A tak to taky zůstalo. 2. oddíl světlušek-Bludiček z Frýdku byl na světě. Realita je ale trochu jiná. Jednou řekl Krtek, že bychom se mohly jmenovat třeba bludičky a bylo. Toto mi ovšem nepřipadá nijak zvlášť zajímavé a tak jsem se rozhodla trochu si vymýšlet. Skauti sice nemají lhát, ale je snad přece lepší pohádka, než jen holá a nezáživná faktaJ Dáša, Bludičky

8

SKAUTSKÁ VÁNOČNÍ BESÍDKA Kdybyste se vrátili o několik let do minulosti našeho skautského oddílu, zjistili byste, že máme jednu milou tradici. Každým rokem v prosinci se všichni sejdeme u vánočního stromečku a snažíme se navzájem si zpříjemnit alespoň kousek svého života. Tento rok tato významná událost připadla na den před Štědrým večerem. Poté, co odbila třetí hodina, skautky, světlušky, vlčata i naši noví členové obsadili všechny židle v místnosti a my vedoucí jsme vše zahájili vánoční koledou. Slavnostní uvítání si vzala na starost Kučinka a myslím, že to zvládla skvěleJ. Na vánoční besídku si každá skupinka vždy připraví nějaké překvapení pro ostatní. Většinou se jedná o hry a scénky. Tento rok nás velmi ohromil indiánský tanec dvou našich světlušek z družinky Šmoulů. Něco takového viděli mnozí z nás úplně poprvé. Avšak úspěch sklidilo také vystoupení nejstarších skautek Skaut Dance, nový díl TeleTubies, který nám předvedli nejmladší kluci, kapitola z Broučků nebo příběh k zamyšlení… A najednou se oči všech v sále zadívaly na jedno místo – tím byl vánoční stromeček, který pod svými větvemi skrýval různé dárky. Skautky z naší nejstarší družinky Planetek se ujaly rozdávání těchto překvapení. Největší údiv získaly – podle mého názoru – roztomilé živé myšky, které mnohým z nás věnovala naše kamarádka Markéta. Hlavně pro menší členy se staly oblíbenými mazlíčky, ovšem pouze do skončení této slavnosti. Nevěřili byste jaké ticho, klid a teplo do srdce může vnést obyčejná svíčka, která putovala od jednoho k druhému a kdo chtěl, mohl říct své pocity z Vánoc… Naši každoroční tradici jsme hezky zakončili a uzavřeli minulý rok a s chutí se chystáme – dobrodružně a s odvahou v srdci – prožít i ten letošní! Lucka (Šmoulinka) z Dobré 9

ZPOVĚĎ VESELÉHO DROBKA aneb NEBUĎ STARÝ PROTIVA Oheň pomalu dohoříval, já do něj koukala a s každým plamínkem se mi vracela jedna vzpomínka za druhou na podobné večery… bylo to moc fajn a bylo jich už mocJ.“Peťulo, pojď nám přečíst pohádku na dobrou noc…!“ Zvedám se s úsměvem na tváři a jdu k holkám do stanu. Když při vyprávění obě usnou, procházím se ještě po venku a vzpomínám na svou první hlídku na skautském táboře, kterou jsem měla sice až ráno, ale celou jsem ji úspěšně probrečela, jak jsem se bála. A zase se musím smát… I když nejsem na táboře ze skautu, je to všechno všude podobné a nezáleží, jak si ti lidé říkají, ale jací jsou… Mohla bych psát o přátelství, o ušlechtilých cílech, dobrých skutcích a podobně, ale to jsou věci, které jsou v nás, pro každého zcela individuální a tak nějak k tomu skautu patří, takže je zbytečné o tom stále mluvit. Spíš by to tak nějak měl každý cítit. Chtěla bych vám všem prozradit jedno velké tajemství, které jsem odhalila… hlavní heslo dne: „Nebuď starý protiva!“ Tohle je základ úplně všeho vědění a umění. Co jsem se naučila doopravdy je smát se…. najít si na všem něco, co mě rozveselí, potěší, mít radost, když má radost někdo druhý, ale hlavně dokázat se zasmát i sám sobě… to je to největší umění a taky to hlavní, co jsem ve skautu objevila. Ale dalo to hodně práce, přijít na to, že se nemusím rozbrečet pokaždé, když si rozbiju koleno, být uražená když nevyhraju nějakou hru, nebo když se mi někdo bude smát, protože se třeba zrovna pokypu krupicovou kaší…. Vždyť ono je mnohem lepší se tomu zasmát taky!!! Tím ale nechci, dámy a pánové, říct, že bychom se měli smát v každé situaci, to ne-e! Stejně mi celý ten můj skautský život pomohl získat nadhled a přemýšlet nad věcmi méně impulzivně a více racionálně (no fuj tolik ošklivých slov, prostě používat mozek J ). Ovšem aby tento článek nebyl úplně typickou ódou na skauty, musím si i postěžovat. Skaut mi totiž pomohl vypěstovat jednu velkou nenávist…. a to ke vločkám! Opravdu nemám ráda vločky všeho druhu, vločky s mlékem, vločky ve vodě, vločky s Tangem, vločky s cukrem... 10

Nesnáším vločky a může za to jedna povedená skautská družinová akcička na Jižní Moravě, kde jsme byli čtyři krásné dny, což by mi nevadilo, ale celé ty čtyři dny jsme nejedli nic jiného než vločky. A to je asi můj nejhrůzostrašnější zážitek J. Ale jinak to s vařením není tak hrozné, třeba táborové borůvkové knedlíky jsem si zamilovala. Začala jsem se více věnovat houslím než skautu, protože jsem v té hře objevovala další a daší možnosti nějaké své seberealizace, ale to neznamená, že bych na skaut nějak zanevřela nebo už se necítila jako skautka… Pořád slyším na Drobka, jsem hrdá na svůj kroj a pořád mám své stejné zásady, pořád se ráda směju a objevuju nové věci… Jen teď už k tomu nepotřebuju vést za ručičku a dokážu to objevit sama a to je asi to nejdůležitější, k čemu mi všechny ty družinovky, oddílovky, tábory a víkendovky byly… Pro Čáru a ostatní člověky Drobek VÝLET NA KOTAŘ A ROPIČKU O družinové akce Šídel si můžete přečíst hned dvakrát, přijměte to jako ukázku toho, že stejnou situaci prožívají jednotliví účastníci často odlišně... Sešly jsme se brzo ráno, už téměř v 7:30 hodin. No byla to parta celkem malá, na to kolik nás v družince Šídel je, ale za to byla podařená… Po tradičním přivítání jsme se vydaly na tradiční zastávku. A autobusem šupem směrem na hory. Dříve než jsme se na Morávce vydaly na celodenní cestu, skočily jsme do jednoty, kde se dalo zakoupit něco k podpoře energie. Směrem na Kotař nás Dagima seznámila s celodenní hrou o čokoládku MILK & CRIPS. Tak jo cesta začala… Samozřejmě Kiki nedopustila, aby foťák zůstal nehybně ležet v jejím batohu a okamžitě zasáhla. Cestou jsme se několikrát zastavily ať už kvůli hře nebo malé sváče. A pak jako odměnu za hry dostala Dagima odměnu v podobě jedné se šutrama. Samozřejmě jasná výhra na její straně….

11

Téměř na vrcholku Kotaře bylo něco málo sněhu, tak jsme si pro radost vytvořily sněhuláka, který na závěr prošel kremací…. Konečně vršek byl zdolán. Posvačily jsme, zastavily se pro razítka a cesta pokračovala. Tentokrát už na další cíl naší cesty a to na Ropičku… Byla by to nudná cesta dva kilometry po vršcích a tak nám Dagima připravila skvělou hru – pštros – medvěd – bomba. Divím se, že ještě žiji, mezi námi… Na Ropičce nastal ŠOK – chata uzavřena. Mrzli jsme teda za chatou bez teplého čaje, bez teplé polévky. Nezbylo nám nic jiného, než dojíst staré zásoby v báglu a vydat se tichou cestou zpět. Ptáte se proč tichou? Lucka a já jsme suverénně počítaly dvacet minut od doby určené. Na zastávce se začaly psát cancy a recitovat básničky, které se nezapomenutelně vryly do paměti všech. Jedna byla epitaf Čochtanů a druhá od Karla Hanky Máchy – Máj. V autobuse jsme tvořily odvozeniny od slova „šnel“ a debatovaly na téma „nesmyslné názvy v cizích jazycích“. Po návratu do Frýdku…“we need toalet“. Tak jsme se zastavily v klubovně, kde nás překvapili jistí lidé. Pomaličku se blížilo sychravo pozdního odpoledne … a my v něm jsme se pomaličku rozpadly z této nezapomenutelné akcičky…. Krista, Čochtani KOTAŘ & ROPIČKA Sešly jsme se na zastávce Veselá a jely na zastávku Morávka střed. Tam jsme si zašly do místní jednoty pro něco dobrého a šup na hory. Nejdřív jsme šly na Kotář. Po cestě nás Dagima seznámila s celodenní hrou MILK & CRIPS, za každou malou hru jsme dostaly stejnojmenné čokoládky. Po cestě jsme objevily mýtinku se sněhem, kde jsme si postavily sněhuláka a sotva jsme udělaly pár fotek, sněhulák spadl. Než podstoupil Kristino rozdupání, udělaly jsme poslední foto a šly dál. Cestou jsme objevily pařez, na kterém jsme se každá vyfotila, a potom ještě jednu fotku společně. Za zmínku stojí, jak Krista lezla na ten pařez, no lezla tam cca 10 min, než se jí to podařilo.

12

O chvíli později jsme dorazily na Kotář, tam jsme si daly svačinu a pár razítek do cancu a kroniky. Po cestě na Ropičku jsme hrály podobnou hru jako nálety; no byla sranda. Dagima pořád jenom mluvila o tom, jak si dá polévku na Ropičce, ale to se jí nesplnilo. Když jsme tam přišli, tak jsme zjistily, že chata je zavřená. Potom následovala další svačina a rozebírání „lidlovského“ zboží, a pak hurá na tichou cestu dolů k zastávce; tichou proto, že Lucka a Krista odpočítávaly 20 min, aby vyhrály další hru. Mě to nebavilo, už si nepamatuji, kdo to vyhrál. Jakmile jsme došli dolů, nastalo vyhodnocování u našich oblíbených popelnic. Nakonec jsem to vyhrála já, i když jsem se na začátku chtěla diskvalifikovat. Po vyhlášení Krista a Lucka uviděly koně, trvaly neustále na tom, abych jej vyfotila. Za chvíli jsme dorazily na zastávku, ještě jsme měly 20 min čas, takže začalo psaní cancu. Lucka vytáhla bublifuk, začaly jsme si hrát a fotit bubliny na ruce. Po návratu do Frýdku jsme všechny spěchaly do klubovny na WC a potom hurá domů. P. S. BYLA TO SUPER AKCE Kiki, Čochtani

PROBĚHLO 1. – 4. 2. setkání rádců Žirafa v Domašově u Olomouce, za účasti šesti lidí z našeho střediska 7. 2. Střediskový sněm CHYSTÁ SE 3. 3. Okresní sněm 24. 3. Skautské jaro pořádané skauty z Místku 31. 3. „akce T-Mobile“ – den pro děti 4. – 8. 5. OBROK – už tradiční roverská celorepubliková akce www.skaut.cz/obrok

13

Starost o srdce 9. – 11. 3. 2007 Činovníci věk cca 18 až 100 let Opravdový život je setkání 30. 3. – 1. 4. 2007 R&R věk 14 až 18 let Přijeď posílit ducha i tělo a načerpat nové síly. Oba víkendy se pořádají na faře v Trnávce. Vede P. Petr Smolek, diecézní duchovní rádce Junáka. Přihlášku pošli co nejdříve, počet účastníků je omezen. Uzávěrka přihlášek – 6.3.2007 – činovníci; 27.3.2007 - R & R Bližší informace, přihlášky a dotazy na [email protected]; gsm: 605 981 511; ICQ 304556888; skype: kubalajiri

LETNÍ KURZY Únor je ten pravý čas pro přihlášky na nejrůznější letní akce, takže pokud byste rádi zažili něco nového, přemýšlejte, jestli by některý z nich nebyl pro vás… Fonticulus – Kurz pro začínající rovery a rangers, které láká rovering, ale nevědí, jak na to. Slibujeme vám zážitky na celý život, setkání se zajímavými lidmi, překonání vlastních mezí a také spoustu užitečných informací. Pro kluky (16-18 let) a holky (15-17 let) tentokráte kurz ne na kolech, ale s koly. www.skauting.cz/fontikulus

14

Fonticulus Maděra – zážitkový kurz pro rovery a rangers, kteří jsou aktivní při skautských oddílech a hledají inspiraci pro oddílovou i roverskou činnost. V termínu 17.-26. srpna 2007, pro holky od 15-16 let a kluky od 15-17 let. www.madera.wz.cz Safír – roverský výukovo-zážitkový lesní kurz, zaměřený na rovering, roverský program, problematiku roverských kmenů a osobnostní rozvoj. 7 ročník proběhne v termínu 8.-18. srpna 2007. Je určen pro rovery a rangers ve věku 17-27 let, se zájmem o aktivní činnost v roverském kmeni. www.riksafir.net Svatoplukovy pruty – roverský lesní kurz podporující rozvoj a činnost roverských kmenů. Můžete očekávat inspiraci pro váš kmen v oblasti roverského programu, tvořivých a outdoorových aktivit, přírody a ekologie, služby, vedení a fungování kmene. Devátý ročník proběhne 24.8.-2.9. 2007 v Českém středohoří. www.skauting.cz/pruty Fons – roverský kurz se zaměřením na sebepoznání, sebevzdělávání, hledání životních cest a roverský program. V termínu 17.-26. srpna 2007. Na Beníškovské chalupě v Krkonoších. Pro holky a kluky od 17 do 27 let. www.skauting.cz/fons Obscura – volné sdružení skautů a fotografů, jehož cílem je podporovat zájem fotografii u roverů, rádců družin a ostatních zájemců. Jarní seminář proběhne 27.-29. dubna 2007 v Českých Budějovicích. Letos na téma: kontrast. Pro starší patnácti let. www.skauting.cz/obscura ZAJÍMAVÉ DNY A SVÁTKY 21. 2. Popeleční středa 22. 2. Den sesterství, Den vzpomínání

15

Minuty slávy frýdeckých Vlčat Už je to tak! Záběry ze schůzky frýdeckých vlčat (viz. lednový Pruháč) byly odvysílány ve středu 24.ledna 2007 v regionálním vysílání RTA. A jak to vypadalo? Asi takhle: vysoká kvalita mms://www.polar.cz/Skauti256.wmv nízká kvalita mms://www.polar.cz/Skauti56.wmv další adresa http://www.polar.cz/portal_beskydy/

KRUHÁČ Vydává: Středisko Kruh Frýdek pro vnitřní potřebu svých členů Redaktorka: Čára – Barbora Váchová, [email protected], tel. 605 829 372 Na tomto čísle se podíleli: Danča, Dáša, Drobek, Kecka, Kiki, Krista, Matěj V., Marek, Papírek, Smíšek, Šmoulinka Všechny vaše příspěvky budou vítány! Uzávěrka příštího čísla bude 1. března 2007 www.skauting.cz/frydek

ÚNOR 2007

16