Trojské
EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND
TROJSKÝ ZÁMEK
PRAHA & EU INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI
t rumfy
Didaktický balíček č. 2
pražským školám projekt CZ.2.17/3.1.00/32718
A B ?
doplňte domácí úkol napište
?!
nápověda laboratorní práce prezentace úkol na výběr vyfoťte
DB = didaktický balíček PL = pracovní list PM = pracovní materiály
Členové realizačního týmu projektu: Manažer projektu Hlavní metodička Metodičky Metodik Odborné garantky Odborný garant Výtvarnice projektu
Mgr. Radim Jendřejas (Trojské gymnázium) Mgr. Zuzana Venclíková (Trojské gymnázium) Mgr. Ivana Motýlová (Trojské gymnázium) Mgr. Ada Hrstková (Trojské gymnázium) Mgr. Tereza Chýlová (Trojské gymnázium) Ing. Ludmila Horká (Trojské gymnázium) Ing. Lukáš Marek (Trojské gymnázium) Mgr. Věra Bidlová (Botanická zahrada hl. m. Prahy) PhDr. Eva Vítová (Botanická zahrada hl. m. Prahy) RNDr. Milena Peterová (Zoo Praha) Mgr. František Tymr (Zoo Praha) Bc.A. Eva Göndörová (Zoo Praha)
Život na zámku DB Č. 2 TROJSKÝ ZÁMEK
PRACOVNÍ LIST Č. 2
st Pracovní li
e škole pro práci v
DĚJEPIS Určeno pro
skupinovou
práci
Každodenní život šlechtice ve 2. polovině 17. st. se dozajista velmi lišil od našeho. Co všechno si šlechtic v Čechách mohl dovolit a co ne? Jak dlouho a co studoval? Jak vypadal jeho všední den? Pracoval vůbec? Kolik peněz utratil za módní oblečení? Jakými nemocemi byl ohrožen? Cestoval jako my? Co jedl? Co musel umět, aby obstál? Na některé z těchto otázek dnes můžeme hledat odpovědi. Vyberte si 1 z následujících témat a po přečtení textů a úkolů seznamte se závěry svého studia ostatní skupiny. 1. Hodovní stůl 2. Barokní jídelníček 3. Barokní móda 4. Vzdělání barokního aristokrata 5. Nemoci a smrt v baroku Než se pustíte do práce, vyberte v rámci rozcvičky obrázky, které patří do baroka, a označte je √. 1
6
11
2
3
7
4
8
5
9
12
10
13
1
14
Po prostudování vybraných témat sdělte nové poznatky svým spolužákům podle dohodnutého klíče a zapište si novinky o problematice, kterou jste nestudovali. Hodovní stůl
Barokní jídelníček
Barokní móda
Vzdělání barokního aristokrata
Nemoci a smrt v baroku
2
Hodovní stůl
ŽIVOT NA ZÁMKU ÚKOL NA VÝBĚR I.
1. Napište, co tušíte o způsobu stolování v době barokní a co by vás o tomto tématu zajímalo. Vím, že...
Zajímalo by mě...
2. Přečtěte si text a doplňte vhodná slova do textu pod rámečkem. Napadlo vás, že i příbor má svou vlastní historii? Cože? Vidličky a nože! Člověk začal jíst příborem, tak jak jej známe dnes, v době barokní. Nejstarší částí příboru je nůž, nejmladší vidlička. Vzniká na přelomu 16. a 17. st. a zpočátku má jen dva zuby. V důsledku objevu vidličky se od 1. pol. 17. st. postupně začíná zaoblovat špič ka nože, až vzniká příborový nůž, kterým se jídlo nenapichuje, pouze krájí. Po ustálení dnešního trojdílného příboru se proměňuje i tvar lžíce, která měla dřív krátkou rukojeť, držela se v pěsti a byla velmi mělká – jedla se jí jen kaše; polévky, omáčky a šťávy se původně nabíraly chlebem. Teprve ve 2. pol. 17. st. se s prohlou bením lžíce mění i její funkce: na světě je polévková lžíce. Když se Evropa seznámila s kávou a čokoládou, objevuje se i malá kávová lžička. A jak to bylo s nádobím? Dlouho se používalo dřevěné nádobí. Teprve v renesanci šlechta objevila krásu cínových koflíků, konvic, talířů a mís a vzápětí se začíná pyšnit stříbrnými či pozlacenými jídelními servisy s vlastním erbem. V pol. 16. st. se v evropském aristokratickém prostředí objevuje nový typ keramiky zv. fa jáns, v Čechách se šiří finančně dostupnější habánská keramika. V 17. st. je konečně (znovu)objeven porce lán, o drahý čínský porcelán je ovšem stále velký zájem. Víno se v baroku nalévalo do stříbrných pohárů nebo číší z čirého benátského skla. Jejich objem byl podstatně větší než dnes – do tzv. uvítacích pohárů se vešel 1 litr. Pivo se pilo z korbelů s uchem a cínovým víkem a na množství se nehledělo. Každá hostina začínala a končila modlitbou, následovalo oplachování rukou a pak krmě za krmí. Z hygienických důvodů se místnost před hostinou vykuřovala jalovcem a pelyňkem. Voní to až sem. A co bude k obědu?
A B ?
Na Trojském zámku začíná hostina. Hrabě Šternberk se pomodlil, umyl si ruce a na klín si rozložil látkový_________. K napichování porcí nepoužíval ______ a prsty, ale ___________ se třemi zuby.
Lžíci držel nikoli v ______________, ale stejně jako my dnes a nabíral jí ______________, do které si možná nasypal parmazán. Chody mu byly servírovány nejen v cínovém a ______________ nádobí zdobeném jeho erbem, tedy __________, ale i na talíři z ____________ keramiky. Víno popíjel z malovaného ____________ poháru. Na rozdíl od svých poddaných si mohl dát i __________, čaj či čokoládu a míchat je lžičkou. Co měl asi nejraději?
3
3. Nádobí, které kuchaři a kuchtíci v 17. století používali, se jmenovalo jinak. Spojte, co k sobě patří. dršlák
šufan
měchačka
kružadlo
pánvička s vocasem
pánvička s držadlem struhadlo naběračka cedník vařečka
4. Odpovědi na následující otázky nejprve odhadněte a po prostudování zkrácených instrukcí šlechtice svému „kuchmistrovi“ se k otázkám ještě jednou vraťte a odpovězte již poučeně. Otázka
Odhad
Správná odpověď
Kolik chodů mívala hostina? Kam se dávalo jídlo, které šlechta nesnědla? Které maso se jedlo nejčastěji? V který den se maso nejedlo a proč? Co se servírovalo místo masa? V kolik hodin začínal oběd a večeře? Co jedla čeládka? Jak rychle se podávaly chody? Smělo se při jídle povídat, zpívat a pokřikovat? Čím hostina začínala a končila?
„Na stůl můj ať se obyčejně dává 16 krmí ke každému jídlu po dvoje nošení, kterýžto jídla na druhý stůl, totiž panenský, když to sbírati z stolu mého budou, mají se stavěti... S panenského stolu pak když se ty krmě sebe rou, ať se zase od kuchmistra a čeládky k tomu nařízené do kuchyně nesou a potom s kuchyně plaše, švarně a teplé na komorničí stůl a čeládku rozdělí podle dobrého zdání kuchmistrova a prvnějšího obyčeje. Mimo to však ať se na každý stůl dá, co jest napřed nařízeno od masa hovězího, a to tak uvařené neb upečené, aby se jísti mohlo. Maso hovězí ať se utrácí toliko v masitý den, totiž v neděli, v pondělí, v outerý, v středu, ve čtvrtek a so botu, …ne v rybný dny. Na ty stoly, na který se z mýho stolu nic nedostane, ať se ... dá polívka a chleba do ní s potřebů, a krmě dobrá od nějakého vaření neb těsta, totiž knedlí aneb koláčů, však aby to plaše a náležitě připraveno bylo. ...A co se koli dá, aby se dalo nesmradlavý, neskažený a k tomu aby se tak připravilo, aby se mohlo na tom přestati... Z těmi stoly aby se jeden každý náležitě a mravně choval, jeden druhého sedáním a jídlem nepředstíhal, ovšem se ničeho nevážného nedopouštěl, křikův všelijakých, ovšem nijakého zpívaného rozmlouvání se varo val. Týž před jídlem vždycky jeden z pacholat modlitbou za požehnání pokrmu a nápoje, tím způsobem i díků činění po jídle aby následovalo... Přesto má kuchmistr na to pilný pozor míti, aby voběd vždycky bejval o desíti a večeře o šesti, tak dobře v zimě jako v létě, tak dobře, když jsou hosti jako když nejsou... Když první jídla na stůl můj oddá, ať hned začne druhý dávati, tak aby mi nebylo potřebí na ně čekati a za stolem zevlovati.“ 1
5. Srovnejte dnešní stolovací zvyklosti s tehdejšími.
Pokud budete mít čas a chuť, zasedněte ke stolu a napište, které barokní stolovací zvyklosti by vám vyhovovaly a s kterými byste zásadně nesouhlasili. ¹
Instrukce pro kuchmistra na zámku Slavkově z roku 1617 in Hrdlička, J.
4
Barokní jídelníček
ŽIVOT NA ZÁMKU ÚKOL NA VÝBĚR II.
1. Napište, co tušíte o vaření a jídelníčku v době po třicetileté válce a co by vás zajímalo. Vím, že...
Zajímalo by mě...
2. Odhadněte, které 3 potraviny hrabě Šternberk pravděpodobně nejedl. hrách, fazole, kroupy, jalovcové víno, meloun, štika v rosolu, brambory, kuře, zajíc, pomeranče, pečený páv, fíky, jablka, marcipán, banán, káva, krůtí paštika, česneková polévka s parmazánem
3. Napadlo vás, že i chutě mají svou historii? De gustibus non est disputandum, jak říkají latiníci, proti gustu žádný dišputát. Přečtěte si, na čem si v baroku pochutnávala česká šlechta.
V baroku jedla šlechta 2x nebo 3x denně. Prvním pokrmem byla snídaně, skládající se z polévky, pečiva (žitného chleba), kaše, vína a patrně i ovoce a zeleniny, výjimečně z masa. Nejbohatší skladba pokrmů se servírovala při obědech a večeřích. Nejprve obsluhující personál přinášel na tabuli polévku, nejčastěji vývar z masa doplněný kroupami nebo chlebem. Připravovala se i kyselá polévka, česneková, kvasná, syrná či z rýže... Od konce 16. st. se do polévek přidával parmazán. Zvláštní typ polévky představovala alapatrida, při jejíž přípravě se používaly klobásy, jitrnice, vepřové jazyky, nohy a ledvinky, maso, mrkev a řepa. Po polévce následovaly masité chody, nejčastěji hovězí. K masu se jedly různé druhy kaší, zelí, ječné krou py a žitný chléb. V záznamech se objevuje např. teplá telecí paštika, skopové maso s bílou omáčkou, sekané šišky, vařené skopové maso, zvěřina a hovězí pečeně. Počet krmí neboli chodů nebýval nižší než 10. Jídelníček Polyxeny z Lobkovic vypadal jednoho dne takto: polévka, vařená slepice, paštika, telecí pečeně, dort, hovězí jazyk, skopové maso, hovězí maso, omáčka, telecí maso, piškoty, pečená husa, dršťky a vařený hrách. Paštiky a dorty se objevují od konce 16. st., stejně jako perník, piškoty a marcipán. Zpestřením jídelníčku bylo ovoce, včetně exotických citrusových plodů a fíků, saláty a zelenina, oblíbené byly melouny. Aby pokr my zůstaly čerstvé, servíroval se na stůl led. V postních dnech se jedly ryby, nejčastěji kapři a štiky (v omáčkách, vařené, v rosolu, nadívané, pečené, zadělávané či smažené) a kromě ryb i raci, šneci a kaviár. Postní jídelníček Petra ze Švamberka o 7 chodech vy padal takto: kapr v černé omáčce, kapr vařený, kapr pečený, štika vařená, štika smažená, štika nadívaná, okoun.
5
Základním nápojem na aristokratických stolech bylo pivo a víno. Piva se vařila tmavá (ječná) a kvalitnější a silnější bílá (pšeničná). Z tzv. starého piva se vařily polévky a teplé pivo s máslem jako za lék. Spotřeba piva nebyla malá, pohybovala se kolem 2–4 litrů na osobu a den. Výhradně velmož a jeho nejbližší pili víno. Kromě bílého a červeného znali v baroku víno pelyňkové, jalovcové, šalvějové, muškátové a rozmarýnové... Svařené víno se podávalo nemocným. Pila se vína moravská, česká, rakouská, uherská a rýnská a pily je i tě hotné ženy a děti. Méně se pila voda a mléko, jejich druhy však byly o to pestřejší: mléko kravské, ovčí a kozí považované za léčivé, voda studniční a dešťová byla upřednostňována před říční a vodou z rozpuštěného sněhu. Po přečtení textu je jasnější, co na hostině hr. Šternberka chybělo. Vraťte se k 2. úkolu a případně poopravte svůj odhad.
4. Kolik zaměstnanců podle vás připravovalo zmíněné menu? _______
Přečtěte si, jak se proměňovala kuchyně, a to nejen barvou, ale i počtem zaměstnanců. S nástupem renesance se původní středověká černá kuchyně stojící samostatně v blízkosti obytného paláce proměňuje v kuchyň s krbem a pecí a stává se součástí obytných prostor v přízemí. Na hlavních venkovských sídlech bývají 2 kuchyně. Běžný počet zaměstnanců se pohybuje u bohatých šlechticů mezi 10 až 14, nejvíce jich měl Valdštejn (1 kuchař, 4 francouzští kuchaři, 9 kuchtíků, 1 kuchař pro pečeně, 1 paštikář s pomocníkem, 4 myčky nádobí, správce kuchyně s pomocníkem, kontrolor, pekař a chlebný). Další personál chystal jídlo a pití a obsluhoval u stolu. Do počátku 17. st. to byli výhradně muži, ženy pouze pomáhaly při mytí, uklízení a cídění nádobí.
5. Kdo je kdo? Přiřaďte, co k sobě patří. __ se staral o čistotu stolních textilií a nádobí… __ roznášel nápoje a chleby ke stolům… __ dohlížel na rozložení pokrmů a porcování masa… __ měl na starosti servírování pokrmů… __ pečoval o nádobí, příbory a prostírání tabule… __ pečoval o kvalitu nápojů a vytírání sklenic… A/stolník B/klíčník C/pokrývač D/číšník E/stříbrník F/kráječ
6. Srovnejte dnešní zásady správné výživy s barokními zvyklostmi.
Pokud budete mít čas a chuť, vymyslete za domácí úkol menu o 7 chodech připravené na Trojském zámku večer po honu a odhadněte, kolik personálu bude pro přípravu hostiny zapotřebí.
6
Barokní móda
ŽIVOT NA ZÁMKU
ÚKOL NA VÝBĚR III.
1. Napište, co tušíte o módě a způsobu oblékání, obouvání a účesech v době po třicetileté válce a co by vás zajímalo.
Vím, že...
Zajímalo by mě...
2. Vyberte obrázky s barokní módou a napište jejich čísla: _______________________
1
2
3
4
3. Zakroužkujte, co podle vás
5
6
4. Zakroužkujte, co podle vás
nemohl nosit hrabě Šternberk. kravata ve tvaru šátku pantofle vysoké holínky paruka s copánkem vesta třírohý klobouk cylindr střevíce se špičkou přivazovanou ke koleni čepička na spaní punčochy kalhoty pod kolena široké nohavice úzká černá kravata
nemohla nosit Šternberkova žena Klára. velký výstřih kabát krajky hedvábné střevíčky plášť s kapucí paruka ve tvaru lodi vysoký špičatý klobouk sukně s vlečkou boty bez podpatku noční košile korzet krátká sukně ke kolenům
7
5. Přečtete si text o barokní módě. Česká šlechta se do třicetileté války oblékala důsledně podle španělské módy a tento černobílý styl zůstává zachován jako slavnostní oděv v dvorském prostředí i nadále. Od doby, kdy Ludvík XIV. (1643–1715) postavil Versailles, se celá Evropa snaží napodobit interiér francouzských budoárů, ale i žhavé novinky v oblékání. Kouzlo francouzské módy objevuje aristokracie v Čechách velmi záhy a přijímá novou linii i paruku téměř bez zpoždění. Jak se oblékala francouzská šlechta od 70. let 17. st.? Mužský oděv je tvarován tzv. na tělo, nosí se kabá tec s prodlouženými šosy s kapsami, s výrazně zdůrazněným pasem, s rukávy a široce přeloženými manžeta mi. Současně s tímto kabátem vzniká vesta. Ve výstřihu se objevuje zárodek dnešní pánské kravaty – vypadá zpočátku jako šátek, od 90. let jako dlouhá krajková vázanka. Současně s kabátcem a vestou mizí široké kalhoty a jsou nahrazeny užšími, které sahají těsně pod koleno a říká se jim culotte, česky poctivice. Pod kalhotami nosí muž punčochy v barvě kabátce nebo vesty a na nohou už nemá vysoké holínky, ale střevíce se zkosenou špičkou a podpatkem, které sahají jen ke kotníku a spínají se přezkou, stuhou (např. ve tvaru větrného mlýna) nebo šperkem. Vznik vysokých podpatků je spojován s osobností Ludvíka XIV., prý nebyl příliš vysoký a nosil podpatky potažené červenou kůží. V době Ludvíka XIV. se objevuje paruka. Zpočátku ji nosí jen muži a pouze aristokrati, později urozené ženy a vzápětí i bohatí měšťané a úředníci. Je to prý proto, že husté kadeře měl Ludvík jen v mládí. První paruky byly tzv. alonžové (s dlouhými kadeřavými vlasy) nebo abbérovské (krátkého okrouhlého tvaru), poz ději se nosily uzlové paruky s malým uzlem v týlu nebo copové paruky. Zpočátku měly paruky barvu lví srsti, od 80. let byly tmavší. Po roce 1700 se paruky pudrovaly, méně bohatí je sypali moukou. Dámské paruky se v polovině 18. st. proměnily v unikátní díla zvláštních tvarů a názvů jako letící jelen, ležící pes, venkovský če pec, fregata... Paruky byly velmi drahé, pro chudší vrstvy se vyráběly nikoli z přírodních vlasů, ale z koňských žíní, kozího vlasu či vlny. Že nošení paruk nebylo příliš hygienické, o tom svědčí drbátka roztodivných tvarů. Ženský oděv prošel v 17. st. také řadou proměn: těsný živůtek je protažen do dlouhé špičky, dekolt odvážně odhaluje ramena, rukávy sahají jen po lokty, sukně se prodlužuje do dlouhé vlečky, kterou přidržuje páže. Módním se stává svrchní oděv, který zdůrazňuje efekt odlišné barvy podšívky a spodní sukně. Svrchní mu plášti nechybí kapuce. Boty se tvarem podobají mužským, ale namísto z kůže se vyrábějí z hedvábí. Další novinkou 17. st. je vznik domácího a nočního oděvu. Ve středověku spali lidé ve stejném oděvu, jaký nosili přes den, nebo jen ve spodní košili či nazí. Od 16. století dochází ke změně chápání nahoty a intimních projevů, jako je vyměšování či sexualita, které jsou na veřejnosti považovány za tabu a přesouvají se do in timní oblasti jednotlivce. Tehdy vzniká v aristokratické společnosti i noční úbor: noční košile, čepička, župan a pantofle. Aristokratický oděv nemusel umožňovat volný pohyb jako oděv venkovský, ale naopak vyjadřoval svou výjimečností privilegovaný stav svého nositele. Šlechtic se neoblékal sám, měl k tomu lokaje či komornou, kteří jeho oděv zapínali, šněrovali..., případně sloužící, kteří ho nosili v nosítkách. Po přečtení textu je jasnější, jak mohli být Šternberkovi oblečeni. Vraťte se k 3. a 4. úkolu a případně poopravte svůj odhad.
6. Napište krátké zamyšlení nad dnešním posunem v oblasti oblékání a módních trendů.
Za domácí úkol, pokud budete mít čas a chuť, oblečte (případně vybarvěte) barokního kavalíra z vystřihovánky v příloze tohoto listu.
8
Vzdělání barokního ŽIVOT NA ZÁMKU
ÚKOL NA VÝBĚR IV.
ARISTOKRATA
1. Napište, co tušíte o vzdělání a výchově mladého člověka žijícího v době barokní a co by vás zajímalo. Vím, že...
Zajímalo by mě...
2. Odhadněte, kterým předmětům se mohl učit hr. Šternberk ve svém mládí, a podtrhněte je. fyzika, hra na hudební nástroj, němčina, španělština, tanec, angličtina, šerm, chemie, řečtina, astronomie, náboženství, vojenská architektura, dějepis, zeměpis, biologie, latina, francouzština, italština, matematika, právo, jízda na koni
3. Přečtete si text a upravte své představy o rozvrhu hodin mladého kavalíra v 17. st. Podobně jako dnes začíná vzdělávání barokního šlechtice mezi 6.–8. rokem. Chlapec je převeden z frau cimoru pod pravomoc otce a dostává preceptora, soukromého učitele, který ho učí abecedu, čtení, psaní a katechismus. Po zvládnutí těchto základů bylo zvykem shromáždit několik stejně starých urozených žáků na 1 sídle v jakési zámecké škole pro 3–6 žáků a poté následovalo vzdělání na zahraničním šlechtickém učilišti gymnaziálního typu (např. v Pasově, Míšni nebo Goldbergu). Od 16. st. mohl český šlechtic studovat i doma v Čechách, a to na jezuitské škole v Praze nebo Olomouci. Jezuité nabízeli jako jediní 13–15 let trvající ucelený vzdělávací systém od gymnázia po univerzitní vzdělání a získání doktorátu z teologie. Teoretické univerzitní vzdělání bylo završeno několikaletou studijní zahraniční cestou zv. kavalírská. Kavalírská cesta měla několik cílů. Prvním bylo pokračování latinského vzdělání na evropské univerzitě vybrané z hlediska konfesijní příslušnosti (katolický šlechtic studoval nejčastěji v Ingolstadtu, Dillingenu, Štýrském Hradci nebo v pobělohorském období v Lovani, nekatolíci jezdili za vzděláním do Ženevy, Bazileje či Heidelbergu). Druhým cílem byla výchova šlechtického kavalíra, který si osvojil aristokratické hodnoty a dovednosti – učil se jezdit na koni, šerm, tanec, hrát na hudební nástroj (nejčastěji loutnu) a kreslit. Tyto dovednosti byly doplňovány speciálními praktickými kurzy matematiky, geografie, historie, vojenského inženýrství, civilní architektury a astronomie, které se neučily na univerzitách. Dalším cílem kavalírské cesty bylo získat vyšší jazykové vybavení – od pol. 16. st. přibývá k latině, řečtině a v českém prostředí němčině také italština nebo španělština a od doby Ludvíka XIV. i francouzština. V 17. st. se většina českých aristokratů učila těmto 6 jazykům, které se používaly v závislosti na předmětu rozpravy – jinou řečí se mluvilo o opeře, jinou o obchodních transakcích, jinou se psaly dopisy matce...
9
Samo cestování bylo dalším zdrojem poznání. Kavalír navštěvoval pozoruhodná místa, seznamoval se se státním zřízením a systémem. Psaní deníků a obsáhlá korespondence s rodiči ho nutila formulovat, promýšlet a třídit informace. Pobyt na dvorech cizích vládců umožňoval mladému šlechtici zvládnout různé formy ceremoniálu a pravidla chování: naučit se stát zpříma, kráčet, uklánět se, obsluhovat monarchu, čekat, prostě reprezentovat svůj stav. Oblíbenými dvory byly dvůr toskánského vévody ve Florencii, dvůr savojských vévodů v Turíně, Londýn, Madrid, Louvre a později Versailles. Pro katolíky byla důležitá návštěva papežského dvora s audiencí u papeže. Jak vysvítá z korespondence s rodiči, kteří se obávají nejen nemoci a úmrtí svého syna, ale varují také před špatnými návyky, přílišným utrácením, souboji, konverzí a tajnými sňatky, byla tato 3–5 let trvající cesta první příležitostí mladého muže stát se samostatným a zahájit úspěšnou cestu ke kariéře, ať se jednalo o kariéru církevní, diplomatickou, o službu v armádě, u dvora nebo v různých zemských úřadech. Písemná agenda, finanční a organizační úkoly při službě ve vojsku, kontakt s lidmi z různých koutů světa, to vše klade vysoké nároky na výchovu barokního aristokrata a vzdělání se stává nezbytnou normou.
vstávání, modlitba růženec právo vojenská architektura jízda na koni jízda na koni francouzština oběd loutna tanec šerm tanec hra na trubku večeře jízda na koni rozmluvy
Takto vypadal rozvrh hodin šlechtice na kavalírské cestě v Paříži roku 1661. 1
5 6
7 8
9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21
Po přečtení textu a rozvrhu hodin je jasnější, co studoval hr. Šternberk. Vraťte se k 2. úkolu a případně poopravte svůj odhad.
4. Navrhněte trasu a obsah své „kavalírské“ cesty a porovnejte vzájemně své představy.
Vyberte si jeden z domácích úkolů. Jazykem vzdělanců byla i v baroku stále latina. Zkuste přiřadit k latinským výrokům o studiu a vzdělání správný český ekvivalent a zakroužkujte jeden citát, který vám mluví z duše. Errare humanum est. Quidquid latine dictum sit, altum videtur. Temeritas est damnare, quod nescias. Homo doctus in se semper divitias habet.
Experientia est optima rerum magistra. Repetitio est mater studiorum. Nulla aetas ad discendum sera. Plenus venter non studet libenter.
A/ S plným žaludkem se nestuduje dobře. B/ Chybovat je lidské. C/ Zkušenost je nejlepší učitelkou. D/ Žádný věk není příliš pozdní k učení. E/ Opakování je matkou moudrosti. F/ Je zaslepenost odsuzovat to, co neznáš. G/ Učený člověk má vždy bohatství v sobě. H/ Cokoli je řečeno latinsky, vypadá vznešeně. Napište, jak by se mělo změnit dnešní vzdělání, aby odpovídalo požadavkům moderní doby. 1 PETRÁŇ, J. a kol. Dějiny hmotné kultury II (1). Praha: Karolinum, 1995.
10
Nemoci a smrt
ŽIVOT NA ZÁMKU ÚKOL NA VÝBĚR V.
V BAROKU
1. Napište, co tušíte o nemocech a zdravotních potížích člověka žijícího v době barokní a co by vás zajímalo.
Vím, že...
Zajímalo by mě...
2. Přečtete si text a vyřešte následující úkol. Každé historické období má nemoc, která je pro něj typická. Pro starověk to byla lepra, pro gotiku mor, v době renesanční přivezl Kolumbus z Ameriky syfilis, pro baroko jsou typické bakteriální infekce (hlavně streptokokové, napadající dýchací cesty a plíce) a mezi nimi nemoc zvláštního názvu: tanec svatého Víta, latinsky chorea. Nemoci dýchacích cest v barokní době jsou vysvětlovány zvýšenou návštěvou chladných a vlhkých kostelů a klášterů. V r. 1680 a podruhé a naposledy v r. 1713 se Evropa i české země setkaly s morem. Epidemie moru přerušila na čas i stavbu Trojského zámku. Mor se neléčil – jediná rada, kterou dal lékař nemocnému, zněla: „Vykopejte si hrob.“ Aristokrat mohl před morem ujet na vzdálenější sídlo. Morové sloupy téměř na každém českém náměstí jsou důkazem, že mor byl velmi obávanou nemocí. Poslední morová rána si vyžádala jen v Praze 13 000 životů, tedy asi 1/3 populace, a to už byl mor na ústupu. Po této informaci nikoho nepřekvapí, že etymologicky je slovo mor odvozeno z latinského mortem, tedy smrt. Barokní šlechtic byl ohrožen pohlavními chorobami a často trpěl problémy se zažíváním – jedl vybraně (mohl konzumovat např. kávu, čaj, čokoládu, sladká vína …), ale příliš vydatně a z dnešního hlediska nezdravě. V knížce městského lékaře z Hradce Králové Ferdinanda Částky, která vyšla v 18. st. a je shodou okolnos tí věnována hraběnce ze Šternberka, se můžeme dozvědět, jak zažívací potíže léčil barokní doktor. Částka své pacienty kurýroval především minerální vodou, podával jim projímadla a dávidla na tzv. vyčištění střev, žaludku a krve..., ale jak je vidět z citátu, i dobrý silný vývar: „Oni ale/ kteří příliš mdlej/ a velmi citedlnej žaloudek maji a obávaji se nejaké mdloby neb těžkosti od žaludku/ ať nikdy lačným žaludkem lázně neužíva ji/ nýbrž dříve s dobrou polivkou anebo thees jednou vejš specifirovanou tincturou se posilněji...“ Z textu si můžeme udělat představu i o tom, jaké nemoci nejčastěji trápily barokního člověka. Byla to např. vodnatel nost, zimnice, vohnipara, nadejmání, mdloba, psotník, hluchota, chromota, žloutenice, šlak, peteče, ouročky, vyražení na těle, fleky, flus, bledá nemoc, atrophie neb těla tracení, rachitida neb „englická nemoc v dětech, která se z tvrdého bříška a chromejch oudův poznává“ a bolení hlavy... Některé nemoci nás trápí i dnes. Zkuste odhalit, o jakých nemocech se v textu píše. Přiřaďte, co k sobě patří. ouročky vodnatelnost psotník flus vohnipara žloutenice nadejmání podagra peteče šlak vyražení na těle zimnice A/ vodnatelnost B/ zimnice C/ kožní onemocnění, opar D/ nadýmání E/ epilepsie, mdloba F/ žloutenka G/ mrtvice H/ černé neštovice I/ kojenecký ekzém J/ vyrážka K/ dna L/ kašel
11
3. Na aristokrata, který se účastnil plesů, honů a cestoval na koni, číhala mnohá zranění. Nahlédněte do kufříku chirurga a udělejte si představu o zákrocích, které prováděl. Přiřaďte, co k sobě patří.
A/ špachtle k přidržování jazyka B/ púščadla C/ sonda k zkoumání trhlin, rozštěpů lebky a zranění kostí D/ nůžky za hnuté E/ sonda k podřezávání jazyka F, G, H/ skalpely I/ nůž K/ nůžky rovné L/ sonda s hrotem M/ sonda se žlábkem k vedení nože nebo nůžek při otvírání píštělů, aby se předešlo poškození nervů N/ sonda se žlábkem k nasýpání dezinfekce (prachu) do ran O/ nůžky k prořezávání píštělů, stříhání vředů, čištění ran P / špachtle k mazání mastí R/ jehly k šití ran1 V Čechách a na Moravě žil v polovině 17. st. podle střízlivých odhadů 1 a půl milionu obyvatel, tedy o třetinu až čtvrtinu méně než před třicetiletou válkou, a teprve koncem 17. st. se počet obyvatel vyrovnal stavu před rokem 1618. Úmrtnost byla ve srovnání s dneškem více než trojnásobná a největší podíl na tom měla vysoká úmrtnost dětí, z nichž asi 1/4 zemřela v prvním roce života a 1/10 do 4 let věku.
5. Zkuste odhadnout, proč ženy umíraly dříve než muži a proč umíraly i děti aristokratů, které měly nejlepší dostupnou péči a jejichž matky byly dobře živené.
Za domácí úkol, pokud nebudete oslabeni nemocí, zjistěte co nejvíce informací o moru či jiné chorobě, která mohla ohrozit hr. Šternberka. 1 PETRÁŇ, J. a kol. Dějiny hmotné kultury II (1). Praha: Karolinum, 1995. s. 121
12
DB Č. 2 TROJSKÝ ZÁMEK PŘÍLOHA K PL Č. 2
