Trojské
EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND
TROJSKÝ ZÁMEK
PRAHA & EU INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI
t rumfy
Didaktický balíček č. 2
pražským školám projekt CZ.2.17/3.1.00/32718
A B ?
doplňte domácí úkol napište
?!
nápověda laboratorní práce prezentace úkol na výběr vyfoťte
DB = didaktický balíček PL = pracovní list PM = pracovní materiály
Členové realizačního týmu projektu: Manažer projektu Hlavní metodička Metodičky Metodik Odborné garantky Odborný garant Výtvarnice projektu
Mgr. Radim Jendřejas (Trojské gymnázium) Mgr. Zuzana Venclíková (Trojské gymnázium) Mgr. Ivana Motýlová (Trojské gymnázium) Mgr. Ada Hrstková (Trojské gymnázium) Mgr. Tereza Chýlová (Trojské gymnázium) Ing. Ludmila Horká (Trojské gymnázium) Ing. Lukáš Marek (Trojské gymnázium) Mgr. Věra Bidlová (Botanická zahrada hl. m. Prahy) PhDr. Eva Vítová (Botanická zahrada hl. m. Prahy) RNDr. Milena Peterová (Zoo Praha) Mgr. František Tymr (Zoo Praha) Bc.A. Eva Göndörová (Zoo Praha)
Třicet iletá válka
DB Č. 2 TROJSKÝ ZÁMEK
ŘEŠENÍ PL Č. 3
st pro Pracovní li
ole práci ve šk
DĚ JEPIS
áci i párovou pr individuální Určeno pro
V OBRAZECH
Ve sbírkách Galerie hl. m. Prahy najdeme obraz Václava Brožíka inspirovaný známou historickou událostí, která se odehrála 23. 5. 1618.
1
3
2
1. Popište a pojmenujte události na obraze, doplňte jména k šipkám a napište, jaký měla tato historická událost průběh a význam pro českou historii.
Na obraze je zachycena 3. pražská defenestrace 23. 5. 1618. Odehrála se v Ludvíkově křídle na Pražském hradě, kde sídlila Česká dvorská kancelář. Českými stavy byli vyhozeni z okna 2 místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita Martinic, stejný osud s nimi sdílel i jejich písař Filip Fabricius. Všichni pád z 16metrové výšky přežili, nejvíce zraněný byl Slavata, ošetřila ho a skryla Polyxena z Lobkovic ve svém paláci. Touto událostí začíná české stavovské povstání a zároveň 30letá válka. 1. Bořivoj Martinic, 2. Vilém Slavata z Chlumu, 3. Fabricius
1
2. Josef Lacina ve své Kronice české z roku 1893 popisuje událost na obraze takto. Vychází přitom z pobělohorské kroniky P. Skály Historie česká. Přečtěte si text, je-li třeba, opravte svou odpověď a vysvětlete význam slov pod textem.
A tu někteří volali, „aby s šelmami do arrestu neb do Černé věže bylo pospíšeno,“ jiní navrhovali, „aby zrádci ven z okna vandrovali.“ Slavata a Martinic i teď ještě stavům se omývali, až Oldřich Vchynský chopil zezadu Martinice za ruce, jemu spěli k pomoci Vilém starší z Lobkovic, Albrecht ze Smiřic, Jan Litvín z Říčan a Pavel Kaplíř ze Sulevic. Na to svržen s rapírem i tulichem po hlavě dolů do hloubky šestnácti metrů. Jen klobouk prý „s pěknou zlatou, drahým kamením vše diamanty ozdobenou šňůrou někdo jemu mocně z ruky vytrhl.“... Na to i Slavata vyzdvižen a oknem vyhozen, když pak se v okně zachytiti hleděl, udeřen hruškou od dýky do kotníků v prstech, tak že se pustil a do hloubi se zřítil. Za oběma místodržícími došlo na tajemníka, popadli ho mezi sebe, tulichy ho zkuchati chtějíce; však na napomenutí hraběte Šlika, aby místa toho neobvražďovali, nýbrž za pány služebníka poslali, jako nějakého snopka týmž oknem také vyhodili. „Nejlehčeji dopadl Jaroslav Bořita z Martinic, který pádem žádné pohromy nevzal. Filip Fabricius dopadnuv nejspíš plně na záda, utrpěl podlitiny na hřbetě, nejtíže zraněn Vilém Slavata z Chlumu, který při pádu naraziv hlavou o římsu, zůstal dole bez vědomí. Z rány, která až k lebce šla, hrnulo se tolik krve, že Slavata zamotav se hlavou ve svůj plášť, počal se dusiti krví. „Pane Filipe,“ pravil Martinic, „... pomozme pánu Slavatovi a donesme ho pospolu do domu paní kancléřové. Sotva to dopověděl, padlo shora několik ran. Ti, kdož z oken kanceláře dolů hleděli vidouce vyhozené, jak si vedou, počali po nich stříleti. Fabricia a Slavatu výstřely vůbec nezasáhly, Martinice dotkly se tři, ale dva protrhly jen šat, třetí nepatrně zavadil o ruku. Mezitím chvátali služebníci pánům svým na pomoc... LACINA, J. Česká kronika. Praha, 1893, kráceno arrest vězení šelma zrádce tulich dýka rapír meč snopek malý snop obilí vandrovat
jít, cestovat, zde „být vyhozen“
3. Prodiskutujte následující otazníky kolem defenestrace a ověřte si své odpovědi v textu. Proč k defenestraci došlo? Proč byli defenestrováni právě Slavata, Martinic a Fabricius? Byli defenestrováni všichni místodržící? Proč byla zvolena právě forma defenestrace? Byla defenestrace připravovanou akcí nebo šlo o okamžitou reakci? Pokud byla defenestrace připravována, kdo a kde ji připravil? Kdo defenestrované zachránil a jaké byly další osudy vyhozených z okna? Odpovědi najdete na str. 7–8. Defenestrace byla připravena 21. května 1618 na tajné schůzce v domě Smiřických na Malostranském náměstí. Zúčastnili se jí Jindřich Matyáš Thurn, Albrecht Jan Smiřický, Václav Budovec z Budova a Oldřich Vchynský, dodatečně byli zasvěceni ještě 3 další. Byl připraven plán, podle něhož měli být královští místodržící vyhozeni z oken Pražského hradu. Smrt dýkou by byla vražda – svržení z okna připomínalo boží soud, neboť odsouzený se pádem nemusí zabít.... Samotný průvod ozbrojených šlechticů a měšťanů vyrazil na Hrad 23. května od Karolina přes kamenný most na Malou Stranu. V jeho čele stál Jindřich Matyáš hrabě Thurn a Václav Budovec z Budova. Zástup pánů a rytířů zaplnil Českou dvorskou kancelář Království českého a našel čtyři místodržící: nejvyššího purkrabího Adama ze Šternberka, Děpolda Matouše z Lobkovic, hraběte Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka a Jaroslava Bořitu Martinice. Slavata a Martinic byli obviněni např. z toho, že radili císaři zakázat sjezd a že jsou nekatolíci utiskováni na panstvích Slavatových v Jindřichově Hradci i na císařských panstvích v Krumlově a Strašecí, které spravuje Martinic… Poté se nejvyšší zemský sudí Vilém Slavata a purkrabí karlštejnský Jaroslav Bořita z Martinic bránili v krátkém výslechu. Z místnosti ještě odvedli Adama ze Šternberka a Děpolda Matouše z Lobkovic a chránili je, aby jim dav na nádvoří neublížil...
2
4. Nejen defenestrace, ale i další události související s třicetiletou válkou jsou zachyceny v dobových nebo pozdějších vyobrazeních. Prohlédněte si následující výjevy, pojmenujte je a seřaďte chronologicky pomocí čísel 1 až 5. Pokud víte, napište i přesná data, případně podrobnosti.
B A
D
E
1B Bitva na Bílé hoře 8. 11. 1620, letohrádek Hvězda 2E Útěk zimního krále 1620 (dřevořez v katedrále sv. Víta, K. Bechteler) 3A, F Poprava na StaroC městském náměstí 1621 4D Valdštejnova smrt, Cheb 1634 5C Švédové na Karlově mostě 1648 (panoramatický obraz v bludišti na Petříně). Staroměstští získali F za obranu mostu od císaře tzv. povýšení znaku (ruka s mečem v bráně)
?!
Dvě rytiny zachycují stejné místo, každá jiným způsobem. Která z nich místo zobrazuje přesněji?
A, čelo orloje nemohlo být vidět
5. Také místa zachycená na fotografiích mají souvislost s průběhem třicetileté války v Praze. Poznáte je?
Pozorně si prohlédněte fotografie a napište, která místa zachycují a s kterými událostmi souvisejí.
1
2
5
8
1. Fabriciův dům na Starém Městě v Celetné ulici (konfiskát, který získal jako bolestné) 2. Lichtenštejnský palác na Malostranském nám. (sídlo organizátora popravy Karla z Lichtenštejna), před ním symbolických 27 sloupků s hlavami od Karla Nepraše 3. okno Ludvíkova křídla Pražského hradu, Česká 4 dvorská kancelář (defenestrace) 4. Sloup pod Ludvíkovým křídlem Pražského hradu (místo dopadu defenestrovaných) 5. palác Smiřických na Malostranském nám. (schůzka před defenestrací) 7 6. památník Bílá hora (místo bitvy) a v pozadí letohrádek Hvězda (boj Moravského šiku) 7. Staroměstská mostecká věž (11 hlav vůdců povstání v koších na ochozu) 8. Staroměstská radnice s kaplí (soud před popravou) 9. Staroměstské nám. – křížky v dlažbě (popraviště) 10. Týnský chrám (místo uložení hlav popravených) 11 11. dům U Stříbrné konvice (místo, kde přenocoval zimní král po prohrané bitvě)
3
6
9
10
?!
Místo dopadu defenestrovaných připomíná kamenný objekt; před sídlo hlavního organizátora popravy umístil Karel Nepraš 27 sloupků s hlavami; písař Fabricius získal jako bolestné od císaře dům v Celetné ulici.
Dva texty v příloze, případně předchozí ukázky vám naznačí, zda jste tipovali správně. Vyberte si ve dvojici jeden ze dvou textů, prostudujte ho, spojte události s místem, kde se staly. Ve dvojici si vyměňte informace související s fotografiemi, které ve vašem textu nebyly zmíněny. Diskutujte o přečtených textech ve třídě a nezodpovězené otázky si zapište.
3
Z následujících úkolů si vyberte 2 podle své volby. Odpovědi na úkoly 1–3 najdete na str. 9. 1. Zjistěte data a průběh všech českých defenestrací a porovnejte jejich význam pro českou historii. Najděte odpovědi na nezodpovězené otázky z úkolu 5. 2. Zjistěte podrobnosti o složení a rozestavení obou armád a vytvořte tabulku, ve které popíšte a srovnáte stavovské a císařské vojsko z hlediska polohy, velitelů, koncepce, počtu děl, počtu vojáků a počtu padlých. Označte silné a slabé stránky obou stran. 3. Přečtěte si seznam popravených, vysvětlete, proč je nesprávný termín poprava 27 českých pánů a na základě všech přečtených textů vytvořte tabulku s přesnými počty popravených (vyšší šlechta, nižší šlechta, měšťané, Češi, Němci). Jaké jazykovědné závěry vás napadají po přečtení jmen všech popravených?
?!
Správné odpovědi si můžete ověřit v PL Životopis v baroku a dnes, kde najdete strukturovaný životopis V. V. ze Šternberka.
4
l 8 by n 162 á oce nfiskov Po r o mk . erků ajetek m
Ml ad se ý hr. zúč Št na astn ernbe Bílé il b rk ho itvy ře.
n
nb Šter
kové lác ý pa ternber k s r li Š nbe Šter ch získa fiskát. ne ko kon adča ja a Hr
lka ako ky j nala vá r e e nb Šter u znam up o r P din est u ro ický vz o k c t li poli kato O byl přít tec sta om veb e jako n defe níka zá mk nejv nest u ra yšší pur ci na H krab rad ě í.
Šte rn
Z It cizí álie p ř ch um išla d o ě J. B lců, m Prah y .M e ath zi ni ey mi
hr.
el mus elické g berk tern i z evan s Hr. Š u onfe icko nit k a katol n
řad a
změ
4. Třicetiletá válka ovlivnila osudy stavebníka Trojského zámku hraběte Václava Vojtěcha ze Šternberka. Vyberte z následujících možností pravdivé odpovědi. Po přečtení předchozích textů by to neměl být problém. Polovina z 8 tvrzení je správných.
b N švé erka a ko ds zab nci ko u k it zat válk ulk ou y b ou lan yl o ou te c
Popraveni byli z vyšší šlechty (pánů) Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec z Budova a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, z nižší šlechty (rytířů) Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Prokop Dvořecký z Olbramovic, Fridrich z Bílé, Jindřich Otta z Losu, Diviš Černín z Chudenic, Vilém Konecchlumský z Konecchlumí a Bohuslav z Michalovic. Měšťanů bylo nejvíce: Valentin Kochan z Prachové, Tobiáš Štefek z Koloděj, Ján Jesenský z Jesenova, Kryštof Kobr z Koberštejna, Jan Šultys z Felsdorfu, Maxmilián Hošťálek z Javořice, Jan Kutnauer ze Sonenštejna, Simeon Sušický ze Sonenštejna, Nathanaél Vodňanský z Uračova, Václav Maštěrovský z Jizbice, Jindřich Kozel z Peclinovce, Ondřej Kocour z Votína, Jiří Řečický, Michal Witmann, Simeon Vokáč z Chyš, Leander Rüppel z Ruppachu, Jiří Hauenšild z Fürstenfeldu a Martin Fruwein z Podolí.
1
5
10
15
20
25
30
35
40
Staroměstská exekuce Staroměstská exekuce 21. června 1621 byla hromadná poprava 27 vůdců stavovského povstání na Staroměstském náměstí v Praze. Měla ukázat, že Habsburkové se nenechají zastrašit stavovským povstáním a žádná protestantská vzpoura nemůže ohrozit jejich autoritu. 8. listopadu 1620 proběhla bitva na Bílé hoře a s ní fatální porážka českého protestantského odboje. 20. února 1621 bylo zadrženo celkem 61 osob, které byly drženy ve vězení v Bílé věži na Hradě. Soud trval do 29. března, jeho předsedou byl královský místodržící Karel z Lichtenštejna. Proti českým pánům byla vznesena tato obvinění: vymáhání Majestátu, poskytnutí peněz a verbování žoldnéřů stavovské armády, vyhazování místodržících z oken, obsazení hradu, vyhnání jezuitů, kupování statků konfiskovaných katolické církvi, vydávání hanlivých spisů, pobuřování obecného lidu a zločin urážky královského majestátu. Vyslýchání probíhalo jednotlivě a každý z vězňů musel odpovědět na 236 otázek. Císař nebyl s některými výslechy spokojen a nařídil je zopakovat s použitím mučidel. Jeden z takto vyslýchaných se zřejmě pokusil utéct, ale pravděpodobně spadl ze střechy a byl nalezen mrtev v Jelením příkopu. Devět odsouzených vypovídalo pouze německy. 5. dubna už visel rozsudek se jmény odsouzených na šibenicích pražských měst. Nakonec bylo odsouzeno 30 mužů, z nichž pro 27 platil trest smrti, pro zbylé tři vyhnání z města. Slavata k tomu navrhoval zkonfiskovat majetek všem, kdo se účastnili povstání. Císařští rádci radili Ferdinandovi, aby rozsudek zmírnil. Bylo zrušeno i čtvrcení zaživa, došlo k němu posmrtně. Poprava sedmadvaceti vůdců povstání začala 21. června 1621 v Praze na Staroměstském náměstí. Začalo se v pět hodin ráno, kdy se uzavřely brány města a císařské vojsko pod vedením generála Albrechta z Valdštejna obsadilo náměstí. Bylo postaveno lešení asi dvacet kroků dlouhé a široké, potažené černým suknem. Popravčím byl ustanoven kat Jan Mydlář, který měl připraven čtyři meče. Odsouzenci přicházeli na pódium dle rodu, důstojenství a věku. První přišli na řadu direktoři ze stavu panského. Jáchymu Ondřeji Šlikovi byla nejdříve uťata hlava a poté pravá ruka. Další popravení, Václav Budovec a Kryštof Harant byli sťati mečem. Následovalo sedm odsouzenců ze stavu rytířského, kteří byli sťati, Bohuslavu z Michalovic k tomu byla uťata pravá ruka. Po členech rytířského stavu měli být popraveni direktoři z městského stavu. Jako první na jeviště vstoupil Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu a již se chystal pokleknout, když se objevili jeho synovci, bratři Platejsové, se zprávou osvobozujícího rozsudku. Na podobný čin čekali i příbuzní dalších odsouzených, především manželky, které daly vlivným politikům mnoho peněz a rodinných šperků. Pět direktorů ze stavu městského byli taktéž sťati. Následovala exekuce Jana Jesenského, kterému byl nejdříve vyříznut jazyk, poté byl sťat, jeho tělo bylo rozčtvrceno a části těla byly nabodnuty na kůly umístěné po hlavních ulicích. Jan Jesenský byl potrestán nejpřísněji, protože jako diplomat ve službách stavů na uherském sněmu přemlouval Uhry, aby se odklonili od císaře, a také proto, že napsal politicko-filosofický traktát, ve kterém obhajoval právo lidu svrhnout panovníka, pokud nejedná v jeho zájmu. Oběma Němcům byla před stětím hlavy uťata pravá ruka. Členové Jednoty bratrské byli oběšeni, zbylí měšťané byli sťati. Přední vůdci povstání byli rozčtvrceni a části jejich těl byly vystavena na různých místech. Městský úředník Mikuláš Diviš byl na hodinu přibit k šibenici za jazyk za to, že přivítal Fridricha Falckého při jeho příjezdu do Prahy.Popravy trvaly do desáté hodiny. Bezhlavá těla byla předána rodinám, které ostatky se všemi obřady pohřbily. Dvanáct hlav Mydlář uložil do železných košů a bidly je připevnil na Staroměstskou mosteckou věž. Lebka Jáchyma Ondřeje Šlika na četné prosby hraběnky Šlikové mohla být sňata již květnu 1622 a pochována k jeho tělu. Zbylých jedenáct hlav zde viselo až do listopadu 1631, poté byly sejmuty a uloženy v Týnském chrámu. Necelý rok poté lebky záhadně zmizely. Místo popravy a smutný konec stavovského povstání připomínají dlažební kostky, který vyznačují prostor, kde stálo popravní lešení. Zdroj: Wikipedie, upraveno
5
1
5
10
15
20
25
30
35
40
Bitva na Bílé hoře Bitva na Bílé hoře, svedená v neděli 8. listopadu 1620 v blízkosti Prahy, byla rozhodující bitvou třicetileté války pro Čechy a na dalších 300 let rozhodujícím způsobem ovlivnila osud českého státu. Jaký byl její průběh? Katolické vojsko se připravovalo na bitvu jídlem a pitím; někteří se hlasitě modlili nebo přijímali svátost smíření. Oproti tomu tábor českých stavů byl tichý, probíhalo zde dostavování náspů a teprve postupně přicházeli poslední velitelé, přičemž mnoho nedorazilo vůbec, z těch nejprominentnějších to byl sám Fridrich Falcký, který ani nevěřil, že bitva proběhne, a zasedl k obědu s anglickými vyslanci. Ligistická a česká armáda se setkaly 7. listopadu. Přibližně po půlnoci se odehrála první bojůvka u Ruzyně. Vlastní bitva začala kolem poledne. Započalo ji pravé křídlo císařského šiku, ale bylo odraženo Thurnovým jízdním plukem. Stavovská jízda pokračovala dále, ale selhaly okolní stavovské jednotky, útok nepodpořily a ten ztroskotal. Toho využili císařští a znovu napadli levé křídlo. Na pomoc mu sice přispěchal Streif vedoucí Anhaltovu jízdu a baron Hofkirch vedoucí dolnorakouskou jízdu, ale když byl Hofkirch zabit, dali se Rakušané na ústup a strhli i Anhaltovce. Poté začala ustupovat i Anhaltova pěchota a ve čtvrt hodině bylo levé křídlo první řady poraženo. V tuto chvíli byla císařská pěchota podporována Dampierrovou jízdou z druhé řady a volnou jednotkou kozáků. Naopak uherská jednotka, která dosud stála v pozadí a do boje nezasáhla, začala ustupovat, a to zapříčinilo pád celého stavovského levého křídla. V této situaci, která podle tehdejších tradičních doktrín znamenala prohranou bitvu, se ještě podařilo obrátit kartu mladému princi Kristiánu Anhaltskému, který velel k protiútoku. Útok byl veden na pravou císařskou tercii, která byla po předchozích akcích odhalená, a byl zprvu úspěšný, pokračoval na citlivé místo při styku císařské a ligistické armády. Zde mu pomohly uherské jednotky z pravého stavovského křídla a situace byla tak vážná, že i zraněný Buquoy si nechal sedlat koně. V tu chvíli začínal Anhalt potřebovat pomoc pěchoty. Hohenlohe i starý Anhalt se snažili dostat svoji pěchotu k mladému princi, ale tento poslední pokus o zvrácení vítězství na svoji stranu stavům nevyšel – Anhalt mladší byl obklíčen a zajat dřív, než pěchota dorazila. Nejznámější, ale také nejvíce diskutovanou částí bitvy se stala závěrečná část útoku katolických sil na pra vé křídlo stavovské armády. Zúčastnily se jí především jednotky z německých zemí najaté za peníze moravských stavů pod vedením Jindřicha Šlika spolu s částí Thurnova pěšího pluku, Thurnovi se podařilo ustoupit, ale Šlikovi již ne. Střet Maxmiliána z Lichtenštejna je popsán jako hrdinné obětování statečných Moravanů u hradební zdi do posledního muže. Pravdou zůstává, že moravské pluky měly poněkud větší ztráty než jiné oddíly. Na druhé straně není zcela jisté, kolik mužů vlastně padlo a kolik jich kapitulovalo. Sám hrabě Šlik byl zajat na jiném místě než jeho pluk. Další zvláštnost z konce bitvy je osud stavovských záloh, které byly umístěny v oboře letohrádku Hvězda. Tato záloha vyčkávala po celou dobu bitvy a nakonec se vzdala úplně bez boje. Přesné zakončení bitvy není známo, ale předpokládá se, že k první hodině odpolední bylo dobojováno. Na české straně padlo v řádném boji poměrně málo mužů, mnoho bylo pobito na útěku. Nejvíce pěchoty a jízdy zahynulo u letohrádku Hvězda. Počet padlých mohl být kolem 5 000 mužů. Na straně císařské a ligistické padlo asi 2 000 mužů. Fridrich Falcký se vydal se svojí družinou na bojiště, ale cestou se dověděl o prohrané bitvě. Dojel k bráně a vystoupil na hradby, aby se přesvědčil sám. Tam pochopil, že bitva je ztracena, a jel zpátky na hrad. Ve spěchu sbalil korunu, klenoty a svatováclavský archiv, vsedl s dítětem, královnou i dvořanstvem do vozů a odjel přes most na Staré Město. Korunu s klenoty a archivem nechal složit na Staroměstské radnici. Přespal v dome U Stříbrné konvice. Večer se král radil, má-li být Praha bráněna, anebo má-li ji král se svým dvorem opustit. Nakonec byl přesvědčen, aby z Prahy odjel. 9. listopadu vtrhlo císařské vojsko do Prahy. Zdroj: Wikipedie, upraveno
6
Úkol 3. Co defenestraci předcházelo? V březnu 1618 se sešel stavovský sněm a záminkou k jeho svolání byl příkaz k uzavření dvou protestantských kostelů v Broumově (patřily řádu benediktinů) a zbourání kostela v Hrobech (patřil pražskému arcibiskupství). Kostely byly postaveny luteránskými poddanými na pozemcích patřících katolické vrchnosti, ale bez jejich svolení. Jednalo se o porušení tehdy uznávané zásady Cuius regio, eius religio („Čí země, toho víra“), která byla v předbělohorské době považována za nedotknutelné právo majitelů panství. Základem sporu byl nejasný výklad tzv. Rudolfova majestátu, zda poddaní na tzv. církevním zboží mají stejné právo svobodné volby vyznání jako poddaní na zboží královském. (Je paradoxem, že na panstvích šlechtických neměli poddaní možnost volby vyznání, kdežto na panstvích patřících králi tuto volbu měli.) 21. a 22. května 1618 se sešel v Praze v Karlově koleji sjezd českých evangelických stavů, který odpovídal usnesení zemského sněmu z let 1609–10 v souvislosti s tzv. Rudolfovým Majestátem. Dle tohoto usnesení měly české stavy právo svolat svými defensory (obhájci) „zvláštní sněm poradní“ na obhajobu svých skutečných i domnělých práv. Císařem a králem Matyášem byl tento sjezd zakázán. Původcům sjezdu byl dáno na vědomí, že přesahují své kompetence, a proto císař sněm zakazuje dříve „nežli by týž oheň víceji vznícen byl“. Zákon z roku 1609 však poskytoval další smírnou možnost řešení sporu, a to zvláštní soud osazený z poloviny katolíky a z poloviny evangelíky. Mělo se jednat o 24 vážených osob, jejich výběr byl svobodnou volbou každé ze znesvářených stran. K tomuto řešení nedošlo. Proč k defenestraci došlo? Defenestrací začíná stavovské povstání. Vypuklo téměř sto let po nástupu Habsburků na český trůn a je projevem napětí mezi dvěma koncepcemi formy vlády. České stavy se snažily přiblížit ideji stavovské konfederace, tj. stavu, kdy by faktickou vládu v Koruně české vykonávaly stavy jednotlivých zemí (nizozemský koncept). Stavovská představa byla zcela v rozporu se snahou Habsburků o posílení absolutní královské moci. Ke střetům mezi králem a stavy docházelo i v posledním desetiletí před vypuknutím stavovského povstání za vlády krále Matyáše. Matyáš sice roku 1611, když zaujal místo Rudolfa II., který byl donucen k abdikaci, na požadavek stavů potvrdil Rudolfův Majestát a povolil stavovskou konfederaci, avšak jiné korunovační požadavky stavů (právo na krajské sjezdy bez králova povolení či právo shromáždit vojsko) odmítl. České stavy navíc znepokojovalo, že se král obklopuje radikálními katolíky. Proč byli defenestrováni právě Slavata a Martinic? Oba královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic považováni za odpůrce Rudolfova Majestátu, původce zákazu sněmu a za ty, kteří otevřeně podporovali Habsburky. Byli defenestrováni všichni místodržící? Ne pouze dva, nejvyšší purkrabí Adam ze Šterberka (otec stavitele Trojského zámku) a Matouš Děpolt z Lobkovic. Proč byla zvolena právě forma defenestrace? Defenestrace byla považována za formu božího trestu, nikoli za vraždu. Byla defenestrace připravovanou akcí nebo šlo o okamžitou reakci? Pokud byla defenestrace připravována, kdo a kde ji připravil? Ano, byla připravená. Den před defenestrací 22. 5. 1618 proběhlo v paláci Smiřických na Malostranském náměstí jednání předáků stavovské opozice, byli čtyři: Jindřich Matyáš Thurn, Albrecht Jan Smiřický (jeden ze stavovských kandidátů na českého krále, později byl členem prozatímní vlády 30 direktorů, pro stavovské vojsko financoval vlastní regiment o síle 1000 mužů, stavovské naděje nenaplnil, neboť v listopadu 1618 zemřel ve svých 24 letech – krátce před plánovanou svatbou s vnučkou Viléma I. Oranžského, pravděpodobně na TBC), Václav Budovec z Budova a Oldřich Vchynský, dodatečně byli zasvěceni další tři (rohový dům čp. 6, komplex mezi náměstím, Sněmovní a Thunovskou ulicí, na pravé straně ul. Sněmovní z pohledu od zastávky tramvaje; dnes sněmovna; v bloku vpravo dům Na Baště s ustupující fasádou a vedle nárožní dům se slunečními hodinami na fasádě). Tady bylo rozhodnuto o provedení defenestrace. Ve středu 23. května 1618 po osmé hodině ranní se vydali účastníci sněmu na Pražský hrad. Po poradě zahájené modlitbami v tzv. zeleném pokoji, kde se konávaly sněmy, se odebrali pod vedením Jindřicha Matyáše Thurna a Václava Budovce z Budova do Starého královského paláce do tehdejších místodržitelských kanceláří. Zde zinscenovali improvizované soudní líčení proti Slavatovi z Chlumu a Košumberka a Bořitovi z Martinic. Oba místodržící byli shledáni vinnými a odsouzeni k smrti vyhozením z oken v druhém patře, která byla kolem 16–20 metrů nad zemí. Za vyhozenými bylo vypáleno několik kulí, ani jedna nezasáhla cíl. Dodnes zůstává však záhadou, jakým způsobem někteří pronesli zbraně do zeleného pokoje. Před budovou je měli všichni odevzdat. Významným důkazem, že nešlo o momentální výbuch vzteku, je i fakt, že další dva přítomní členové zemské vlády, tj. nejvyšší purkrabí Adam ze Šternberka a Matouš Děpolt z Lobkovic, byli po provedení exekuce doprovozeni v čestném průvodu z Pražského hradu do města do svých domů.
7
Kdo defenestrované zachránil a jaké byly další osudy vyhozených z okna? Všichni tři přežili, neboť pod okny paláce bylo údajně „nastláno“ listinami a jiným materiálem z kanceláře. Podle moderních výzkumů pánům místodržitelům také velmi pomohlo, že se půda pod okny svažovala a nebyla rovná. • Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1572–1652): Při defenestraci patřil k nejvíce zraněným, těžce si při pádu poranil hlavu, byl tak zraněný, že musel být odnesen. Pomohl mu i Martinic. Po záchraně služebnictvem paní Polyxeny z Lobkovic pobýval v jejím domě jako vězeň. Thurn žádal o jeho vydání, ale paní Polyxena odmítla. V době rekonvalescence četl a sepisoval své Paměti. Později dal stavům revers, že se jim nebude mstít, a bylo mu dovoleno odjet na léčení do Teplic a poté do Pasova pod ochranná křídla Ferdinanda II. k arcivévodovi Leopoldovi. V letech Vilémova exilu bylo Hradecké panství spravováno jeho bratrem, který se přidal k rebelujícím českým stavům. V roce 1622 se vrací zpět do Čech. Ještě v cizině byl povýšen do hraběcího stavu a směl používat titul říšského hraběte. Po návratu získává další tituly: 1622 titul tajného rady, 1623 nejvyššího komorníka a 1623 nejvyššího komorníka Českého království. Roku 1625 mu bylo povoleno, aby sedal na sněmech přede všemi úředníky hned po knížatech, vzápětí se stal nejvyšším hofmistrem a 1628 po smrti Zdeňka z Lobkovic nejvyšším kancléřem. Roku 1630 byl pasován na rytíře Řádu zlatého rouna. V době, kdy se mnoho prokatolických šlechticů snažilo získat zkonfiskovaný majetek po popravených, se Slavata neobohacoval. Získal pouze 50 000 kop náhrady za škody v letech 1618–21. Z konfiskovaných statků koupil jediné, a to rodinné panství Košumberk, aby jej zachoval pro rod. Po smrti Ferdinanda II. se přestěhoval z Prahy do Vídně, kde dopsal své rozsáhlé Paměti, a v roce 1652 tam zemřel. Pochován je v Jindřichově Hradci. (Pro úplnost Slavatův životopis před defenestrací: v dospělosti přestoupil ke katolictví, přestože se jeho otec hlásil k Jednotě bratrské. Způsobila to výchova jeho katolické babičky Alžběty Slavatové z Hradce. Později byl sice vychováván u strýce Jindřicha na Košumberku českými bratry, ale sklon ke katolictví nedovedli vykořenit ani oni. V roce 1597 pod jezuitským vlivem definitivně přestoupil ke katolíkům a v horlivosti se vyrovnal i starokatolickým rodům. Aby ušel výčitkám pro odstoupení od bratrství, vydal se roku 1597 na cesty a vrátil se až za tři roky. Císař Rudolf jej po návratu jmenoval svým komořím a pak dvorským maršálkem. 1602 se oženil s Lucií Otilií, sestrou posledního pána z Hradce, díky níž později získal bohaté panství Jindřichův Hradec. Měl tři syny: Adama Pavla, Jáchyma Oldřicha a Františka Víta. Po manželčině smrti se znovu neoženil. Českým zemím přál vždy to nejlepší a byl přesvědčen, že jedině Habsburkové dokáží obnovit zlaté časy Českého království – proto také podporoval jejich nástupnictví. Mezi lety 1604–1611 byl karlštejnským purkrabím. V roce 1609 se spolu se Zdeňkem z Lobkovic a Jaroslavem Bořitou z Martinic postavil za Rudolfa II. a odmítl podepsat Rudolfův Majestát, čímž proti sobě popudil stranu podobojí. Při obnovení zemských úřadů r. 1611 se stal dvorským sudím, roku 1615 nejvyšším zemským sudím. V roce 1617, ještě za vlády krále Matyáše, prosazoval a prosadil volbu Ferdinanda Štýrského (pozdějšího císaře Ferdinanda II.,), a když pak císař s králem odjeli do Vídně, Vilém zůstal v Praze jako královský místodržící.) • Jaroslav Bořita z Martinic (1582–1649) byl při defenestraci 1618 svržen z okna místodržitelské kanceláře jako první, ale pád přežil bez újmy na zdraví. Uprchl do Mnichova a poté do Bavorska (do Pasova), kde se kolem něj a Slavaty vytvořilo jedno z center dočasné katolické emigrace. Statky mu byly zabrány a on sám vyhlášen za nepřítele vlasti. Vrátil se roku 1621 a ujal se opět svých statků a funkcí. Získal opět karlštejnské purkrabství, 1623 se stal dvorským maršálkem, 1624 nejvyšším sudím, 1625 nejvyšším komorníkem, 1628 nejvyšším hofmistrem a 1638 nejvyšším purkrabím. Roku 1622 byl povýšen do stavu říšských hrabat a jeho erb byl polepšen na štítě hvězdou manželčinou a klenotem štítu domu Habsburského s písmeny FMR (iniciály tří císařů, kterým sloužil). Další výhody na sebe nenechaly dlouho čekat. Konfiskace dovedl využít lépe než Slavata. Roku 1622 koupil Ahníkov a Prunéřov a jeho manželka Hořovice a Komárov, o rok později mnoho statků v okolí Smečna a Slaného, téhož roku mu bylo zastaveno a později dědičně ponecháno město Slaný. Také získal část panství zelenohorského. Konec třicetileté války prožil v Praze a roku 1648 při obsazování Hradčan poraněn a zajat Švédy. Zemřel v Praze. (Pro úplnost Martinicův životopis před defenestrací: narodil se roku 1582 v katolické rodině po smrti svého otce. Byl velmi vzdělaný, studoval na katolických a jezuitských školách v Itálii a inklinoval ke katolické bojovnosti a nesnášenlivosti. V roce 1602 dostal císařský pochvalný list za vzorný protireformační postup. Roku 1601 se poprvé oženil. Marie Eusebie ze Šternberka mu během 33 let manželství porodila deset dětí. Po její smrti se oženil ještě 3x. Co se týče politické kariéry, od r. 1603 byl královským radou, v letech 1609–1618 dvorským maršálkem, v letech 1617–1618 karlštejnským purkrabím a v posledních letech královským místodržícím.) • Sekretář místodržitelské kanceláře Filip Fabricius utekl a ve Vídni byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Hohenfall (z Vysokého pádu) a získal jako bolestné od císaře konfiskovaný dům v Celetné ulici. Dodnes na místech dopadu stojí kamenné památníky vděčných místodržících.
8
Domácí úkoly 1. První pražská defenestrace se odehrála v neděli 30. července 1419 na radnici Nového Města pražského na sklonku vlády Václava IV. Po kázání Jana Želivského v chrámu Panny Marie Sněžné se dav vedený Želivským dožadoval propuštění vězněných stoupenců přijímání podobojí. Není jisté, jak celá událost proběhla a co přesně ji vyprovokovalo. Víme, že na ranní kázání Jana Želivského se mnoho stoupenců dostavilo ozbrojeno (mezi nimi pravděpodobně i Jan Žižka). Průběh defenestrace je znám: Průvod mířil ke kostelu sv. Štěpána, poté na novoměstskou radnici. Konšelé byli po útoku na radnici vyhozeni okny a ubiti. Touto událostí začínají husitské války. Jako druhá pražská defenestrace je obvykle označována ta z roku 1618, přestože se jedná o defenestraci v pořadí třetí. Ta fakticky druhá pražská defenestrace se udála 24. září 1483 při bouřích pražského obyvatelstva za vlády krále Vladislava Jagellonského, kdy strana podobojí provedla násilný převrat na Starém i Novém Městě a na Malé Straně. Z oken příslušných radnic byli vyhozeni staroměstský purkmistr a těla sedmi zabitých novoměstských konšelů. Proč? Napětí mezi kališníky a katolíky vyvrcholilo v roce 1483, kdy radnice ovládli katolíci a konzervativní kališníci, kteří chtěli udržet řád. Své odpůrce zamýšleli vyvraždit nebo vyhnat – na seznamu nepohodlných bylo asi 80 osob. Akce byla naplánována na půlnoc z 24. na 25. září. Spiklenci měli označit své domy světly a přijít k radnici. Vymysleli i heslo: Pán Bůh s námi, světlo mezi námi a naši věrní bez hác (bez spodního prádla). Převratem však hrozila i strana podobojí a ve své podstatě stranu katolickou předešla. Jako záminka pro převrat kališníkům posloužily údajné informace, podle nichž se katolíci chystali narušit svatováclavské posvícení. Ve středu 24. září kolem osmé hodiny ráno zahájili zvoněním z věže Týnského chrámu. Nejprve zaútočili na Staroměstskou radnici, zraněn byl však pouze purkmistr a jeden radní. Purkmistr Jan od Klobouků byl nejprve poraněn sudlicí na nohou, poté předstíral smrt, a tak jej povstalci vyhodili z okna. Ovšem přežil. Na Novoměstské radnici teklo více krve. Přítomní konšelé tam byli pobiti a svrženi z oken; jeden utekl, ostatní byli zatčeni. Na Malé Straně došlo rovněž k nepokojům, dva sousedé skončili ve vězení. Po dobytí radnic se rozlícený dav vrhl na kláštery a na Židy. 26. září obsadili povstalci Vyšehrad a Pražský hrad, kolem páté hodiny odpoledne se začalo v jednotlivých městech pražských popravovat. Převrat přispěl k omezení panovnické moci a zabránil obnovení předhusitských poměrů. Vývoj pak směřoval k náboženskému smíru a vyhlášení rovnoprávnosti obou církví na kutnohorském sněmu v roce 1485. K třetí pražské defenestraci došlo 23. května 1618. Byla sice fakticky třetí, ale bývá označována i jako druhá. Dále viz texty v PL. V novodobých dějinách proběhla defenestrace v Černínském paláci 10. března 1948, kdy byl ministr zahraničí Jan Masaryk pravděpodobně vyhozen z okna příslušníky StB (byl nalezen mrtev pod koupelnovým oknem budovy Ministerstva zahraničí). Jeho smrt bývá někdy označována jako třetí pražská defenestrace. Okolo Masarykovy smrti stále panují nejasnosti, na počátku roku 2004 však policejní zkoumání dospělo k závěru, že se nejednalo o sebevraždu, ale že Jan Masaryk byl zavražděn. Přesto ani policejní vyšetřování nepřineslo do případu konečné objasnění, čeká se, až Rusko otevře archívy. 2. Katolická strana: Svatá říše římská, Katolická liga, španělští, valonští spojenci a polští kozáci Hl. velitel: Karel Buquoy Počet mužů: 26–30 000 tisíc mužů Ztráty: 300–2000 mrtvých Stavovská strana: Koruna česká, uherští a hornorakouští spojenci Velitelé: Kristián I. Anhaltský, Jindřich Matyáš Thurn, Jiří Fridrich Hohenlohe, Jindřich Šlik Síla: 21 000 mužů (z toho 11 000 pěchoty, 10 000 jízdních, 6 děl) Ztráty: 1 300 – 9 000 mrtvých 3. Termín 27 českých pánů je nepřesný, neboť v minulosti neznamenalo slovo pán muž, ale vyšší šlechtic – a ti byli popraveni pouze 3. Ne všichni byli Češi, mezi popravenými byli i Němci. Vyšší šlechta (páni) 3 Nižší šlechta (rytíři) 7 měšťané 17 + 1 (zemřel při útěku, rozčtvrcen posmrtně) Češi/Němci 25/2 Jazykovědné závěry (např.): Některá jména jsou dnes neznámá (Leander), některá málo používaná (Kašpar), jiná se dnes používají v jiném tvaru (Simeon). Všichni popravení jsou (s 1 výjimkou) uvedeni 3 jmény, před povinným zavedením příjmení měli za 2. jménem i informaci, odkud jsou, přestože nebyli všichni šlechtici (z Polžic a Bezdružic – patřily mu, ale i z Votína – bydlel tam nebo odtamtud pocházel, ale nevlastnil je). Ve jménech se odráží silný vliv němčiny a německého živlu typického pro české země do konce 2. sv. války – běžně se mísí ryze české a ryze německé jméno (Sušický ze Sonenštejna, Šultys z Felsdorfu), německá jména mají často počeštěné tvary (Sonenštejn).
9
TŘICETILETÁ VÁLKA V OBRAZECH
DOPORUČENÍ PRO UČITELE
• Pracovní list (PL) Třicetiletá válka v obrazech je PL do školy, který je součástí Didaktického balíčku (DB) Trojský
zámek, ale je možné ho použít zcela nezávisle. • PL je koncipován na 45 minut, je určen pro párovou práci žáků, ale je možné, aby studenti při řešení spolupracovali ve skupinách. • Cílem PL je, aby si studenti zopakovali, připomenuli či uspořádali a doplnili své znalosti o průběhu 30leté války v Praze a propojili si jednotlivé události s pražskými reáliemi. Práci jim usnadní ukázky z kronik, texty a dobová či historická vyobrazení historických událostí. PL je zaměřen především na téma defenestrace, staroměstské exekuce a bitvy na Bílé hoře. Z lekce můžou vyplynout zajímavé náměty na referáty či ppt prezentace, které rozšíří další znalosti žáků o tomto období. • Na základě pilotáže doporučujeme učiteli, aby studentům v průběhu práce s přiřazováním fotografií k událostem poradil, pro některé studenty to byl složitý úkol, protože se často nevyznají v historické Praze a bylo pro ně proto obtížné propojovat informace v textu s obrázky. • PL je možné promítnout na dataprojektoru a obrázky a fotografie zvětšit – bude jednodušší s nimi pracovat. • Na většinu úkolů v PL je třeba odpovědět písemně, úkol 3 slouží k prodiskutování ve třídě. • V závěru lekce doporučujeme vyzvat studenty k položení otázek, které je v průběhu práce napadly. • PL lze hodnotit např. podle procenta splněných úkolů nebo na základě sebehodnocení – pravidla si stanoví učitel. • V PL jsou zařazeny 4 domácí úkoly na výběr, z nichž si žáci mohou vybrat 2. Není vyloučeno, aby obzvláště aktivní jedinci řešili všechny úkoly. Jeden z úkolů má vazbu na Trojský zámek a týká se stavebníka zámku V. V. ze Šternberka a toho, jak se Třicetiletá válka promítla do osudů jeho rodiny. Pokud se učitel nebude o Trojském zámku zmiňovat, je možné úkol vynechat, ale není od věci, aby si studenti uvědomili, jak se historické události podepsaly na osudu jednotlivce. K tomuto úkolu je možné využít životopis hr. Šternberka, který je součástí DB. Domácí úkol je dobré v následující hodině ve škole zkontrolovat a umožnit žákům, aby si vzájemně sdělili, co zjistili. Cílem úkolů není zjistit základní informace, ale zajímavé souvislosti, které mohou rozšířit jejich obzory a přimět je k dalšímu přemýšlení či samostudiu. • Řešení PL včetně podrobného řešení domácích úkolů by mělo usnadnit učiteli přípravu na hodinu. • Nejužší vazbu na tento PL má PL Život na zámku, který nabízí 5 témat na výběr spojených barokní všednodenností, a to Hodovní stůl, Barokní jídelníček, Barokní móda, Nemoci a smrt a Vzdělání barokního aristokrata. Literatura a zdroje:
• Václav Brožík Defenestrace 23. května 1618, Galerie hlavního města Prahy, 1899, on-line katalog GHMP: http://
www.citygalleryprague.cz/cs/web/guest/katalog?p_auth=V9kc9tWd&p_p_id=Sbirka_WAR_ghmpportlets&p_p_lifecycle=1&p_p_state=normal&p_p_mode=view&p_p_col_id=column-1&p_p_col_count=1, použito s laskavým svolením GHMP • Druhá pražská defenestrace, soudobá mědirytina z Theatrum Europaeum, Matthäus Merian the Doder, pod licencí creative commons z http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Defenestration-prague-1618.jpg • Staroměstská exekuce 1621, Eduard Herold, dle starodávného dřevorytu, 1866, pod licencí creative commons z http://commons.wikimedia.org/wiki/File:27p.png?uselang=cs, • Staroměstská exekuce 1621, http://commons.wikimedia.org/wiki/File:27p.png • Poprava na Staroměstském náměstí 1621. Hinrichtung der böhmischen Rebellen auf dem Prager Altstädter Ring 1621, zeitgenössisches Gemälde, 1621, autor neznámý, pod licencí creative commons z http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hinrichtung_auf_dem_Altst%C3%A4dter_Ring.JPG?uselang=cs • Švédi na Karlově mostě 1648, K. Liebscher a V. Bartoněk, dioramatický obraz z bludiště na Petříně, dostupné na http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Battle_on_Charles_Bridge_-_1648.jpg • Valdštejnova smrt, rytina, autor neznámý, dostupné na http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ermordung-wallensteins-in-eger-anonymer-kupferstich_1-640x370.jpg • K. Bechteler Útěk zimního krále. Dřevořez v katedrále sv. Víta. 1623. Z archivu autorského týmu. • V. Hollar: Map of England and view of Prague with scenes of the beginning of the Civil War. http://commons. wikimedia.org/wiki/File:Wenceslas_Hollar_-_Map_of_England_and_view_of_Prague_with_scenes_of_the_beginning_of_the_Civil_War.jpg?uselang=cs – případně k výměně místo níže • Stanislav Hudeček Poslední zápas Moravanů u letohrádku Hvězdy. Dostupné na: http://www.prazskestezky.cz/ hvezd/hvzd08.html
10
