31. května: Svátek NAVŠTÍVENÍ PANNY MARIE VSTUPNÍ ANTIFONA Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Uvedení do bohoslužby Dnešní svátek věnuje pozornost setkání matky Mesiáše s matkou jeho Předchůdce. Tuto událost připomíná liturgie v době adventní přípravy na slavnost Narození Páně. Svatý Bonaventura roku 1236 složil rýmované oficium, které se pak slavilo ve františkánském řádu 2. července. V Čechách se tento svátek slavil poprvé 28. dubna 1387. Zavedl ho arcibiskup Jan z Jenštejna a složil pro něj vlastní latinské texty. Na jeho naléhání roku 1389 rozšířil papež Urban VI. slavení tohoto svátku pro celou Církev a stanovil pro něj den 2. července. Při úpravě kalendáře podle ustanovení 2. vatikánského koncilu roku 1969 bylo přihlédnuto k přání Jana z Jenštejna, aby se tento svátek slavil v době mezi Zvěstováním Páně a Narozením svatého Jana Křtitele. VSTUPNÍ MODLITBA Všemohoucí, věčný Bože, tys vedl blahoslavenou Pannu Marii vnuknutím Ducha svatého, aby navštívila Alžbětu; prosíme tě, dej, ať jsme i my vždy poslušní jeho hlasu a můžeme tě spolu s Marií velebit. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. - Amen. Uvedení do 1. čtení Pánova láska k Izraeli je ustavičná a mívá něžné tóny. Středem Sofoniášovy písně je jistota vyjádřená slovy: „Izraelským králem je Hospodin.“ S tímto nepřemožitelným panovníkem se lid nemusí bát, i když pozůstává jen ze slabých a chudých. Radostnou myšlenkou je dcera siónská a jeruzalémský chrám, předobrazy Panny Marie. Ona je pravý chrám, který v sobě nese Slovo, vtěleného Boha, Emanuela. 1. ČTENÍ Sof 3,14 - 18 Uprostřed tebe je Hospodin izraelským králem. Čtení z knihy proroka Sofoniáše. Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin izraelským králem, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: "Neboj se, Sióne, ať neochabují tvé ruce! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz, bude nad tebou plesat v radosti, obnovil k tobě svou lásku,
s veselím nad tebou zajásá jak za dnů shromáždění." „Odstraním z tebe zkázu, už nebudeš snášet její hanbu.“ Slyšeli jsme slovo Boží. Iz 12, 2 - 3. 4bcd. 5 - 6 Odp.: 6b Odp.: Vládne nad vámi Svatý Izraele. Bůh je má spása! - Bez obavy mohu doufat. - Hospodin je má síla a má chvála, - stal se mou spásou. - S radostí budete vážit vodu - z pramenů spásy. Odp. Děkujte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! - Hlásejte mezi národy jeho díla, - zvěstujte vznešenost jeho jména! Odp. Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, - ať je to známo po celé zemi! - Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, - neboť velikým uprostřed vás je Svatý Izraele. Odp. ZPĚV PŘED EVANGELIEM Aleluja. Blahoslavená jsi, Panno Maria, tys uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána. Aleluja. Uvedení do 2. čtení Mariina návštěva u Alžběty dává křídla zpěvu o osvobození, který stoupá z lidstva, z dějin, z celého Božího lidu. Magnificat pranýřuje lež a klam těch, kdo se pokládají za pány dějin a chtějí rozhodovat o jejich osudu, a vychází vstříc těm, kdo mají jako Maria srdce plné lásky a duši odpoutanou a svobodnou. EVANGELIUM Lk 1,39-56 Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Slova svatého evangelia podle Lukáše. V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!"
Maria řekla: "Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky." Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů. Slyšeli jsme slovo Boží. Promluva Drazí bratři a sestry, v závěru májového měsíce slavíme jeden z krásných mariánských svátků, máme dnes svátek Navštívení Panny Marie. Ve čtení evangelia jsme slyšeli, jak Panna Maria pospíchá do judských hor navštívit svou tetu Alžbětu. Nejde se s tím, co se jí stalo, svěřit politikům či velekněžím a dělá dobře. Stará teta má více víry než ti učení páni rabíni, a potvrzuje jí, že to, co zažila, nebyla nějaká halucinace, že k ní opravdu přišla jako matka Mesiáše. A z Mariiných úst zazní chvalozpěv Magnifikat. Máme tedy před sebou chvalozpěv dívky Marie, jež o životě neví ještě nic nebo jen málo, protože stojí na začátku své životní cesty. Avšak mladičká Maria nemůže mlčet, protože čím srdce překypuje, tím ústa oplývají. Proto zajásá a velebí celou svou duší Hospodina. V Mariině písni je něco zvláštního. Ta dívka si totiž prozpěvuje o něčem, co sama nezažila, jako by to byla skutečnost. Mocně zasáhl svým ramenem a rozptýlil ty, kdo smýšlejí pyšně. A přitom opravdová skutečnost vypadala docela jinak. Na trůnu římských císařů seděli pyšní vládci, kteří řídili za pomoci svých legií osudy světa. Jak tedy může Maria takto volat do světa? Každý reálně myslící a střízlivě vidící pozorovatel by ji musel usvědčit z omylu, ne-li přímo z překrucování pravdy. Avšak ona si nezpívá v té překypující radosti ze zvěstování Syna svou vlastní skladbu, a už vůbec zde neshrnuje nějaké životní zkušenosti. Slova její písně jsou vzata ze Starého zákona, ponejvíce ze žalmů. Těmito slovy víry vypovídá o budoucnosti jakoby to už nastalo teď, tak jistě, jak jistý je Boží slib. Zvěstuje to, co ještě není vidět, jako hotovou skutečnost. Každý člověk zpívá svou životní píseň, každý z nás má určitou představu o vlastním životě. Někdo zpívá s nakažlivou odvahou písně hrdinných mužů, druhý se zmůže jen na teskné melodie svých křivd. Jsou i úděsné písně nenávisti, zpívané dokonce celými národy, i soukromé písně sobectví, podobné slovům boháče z evangelia. Kolik hlasů nás přesvědčuje, abychom zpívali s nimi tu jejich melodii. Panna
Maria má nejlepší důvod, aby zpívala píseň strachu. Vždyť čeká dítě, které není Josefovo. V očích veřejnosti bude přestupnicí Zákona, jež by si zasloužila ne-li ukamenování, pak určitě potupné vyhnání ze společnosti slušných lidí. Ale tato čekatelka bolesti a odsudku zpívá píseň docela nečekanou, bezmála nepřiměřenou své životní situaci, píseň, kterou zpívali dávno a dávno před ní Boží svědkové. Zpívá o Boží moci a oslavuje mocné Boží rámě a jeho vítězství. Jen proto, že zpívá píseň o Boží budoucnosti, unese tíhu svého dnešku. Proto nevidí ubohost jeslí a necítí smrdutost chléva, že si přivlastňuje budoucnost tak, jak jí zvěstoval anděl: „Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida.“ A to je vlastně víra: vidět budoucnost nikoli svýma očima, ale tak, jak ji vidí Bůh. Maria nežije ze zkušenosti a zároveň nežije z odhadů budoucnosti, ale z víry. Jen proto může zpívat takovou píseň. Už nad tím bychom se měli zamyslet my, kterým shromažďování zkušeností s lidmi často jen rozmnožuje zklamání. Panna Maria však nezpívá hřbitovní melodii, ale vítěznou hymnu o Božím milosrdenství, jež zůstává od pokolení do pokolení. Řekněme si však poctivě, že Mariina píseň je hodně těžká k naučení. Věřit, že Bůh je mocný, když to není nikde vidět, to je nesnadné. A věřit v milosrdného Boha, který má člověka rád, to je nejtěžší vůbec. Nejtěžší proto, že máme v rukou tisíce argumentů proti, a to argumentů nemalé váhy. Pro nás proto není jiné cesty k této víře než ta, která vede nejprve k jeslím, lemovaná z obou stran kolonádou zla, z níž se na nás šklebí nesčetné utrpení jako stálá obžaloba Božího milosrdenství. Je třeba dojít k jeslím, kde leží Mariin syn. Teprve tam začneme chápat, co znamená Boží milosrdenství. Bez Ježíše Krista, který přichází ze slávy věčnosti do naší mizérie, byla by řeč o milosrdném Bohu jen prázdný zvuk. V Kristu dostala pravou tvář: soucítění a soucit. U člověka má soucit své meze. U Boha je bezmezný: od pokolení do pokolení. Bůh povyšuje ponížené. Trpí s nimi. To je největší rozměr jeho soucitu dovršený na Golgotě. Stal se pokrmem pro naše nikdy nenasycené toužení po pravdě, spravedlnosti a lásce. Tu píseň Panna Maria zpívá pro nás, abychom se ji zkoušeli naučit žít tím, že následujeme Marii. Všechny lidské písně jednou zmlknou. Ale Mariina píseň chvály, její Magnifikat, bude znít lidstvu s Marií stále. Zpívejme tedy s Marií. Žijme s Marií! Dnešní svátek nám také přibližuje druhé tajemství svatého růžence: "Ježíš, s kterým jsi Alžbětu navštívila." Zde máme před očima Mariinu věrnost Božímu plánu. Mariin spěch do hor ke starší příbuzné, která také čeká syna, se kterým má Bůh též svůj plán. Mariiným důvodem je jen srdce překypující láskou. Láska nepočká, láska se chce dávat a chce sloužit. Panna Maria se stala nositelkou zdroje Lásky v duchu i ve svém lůně. Maria nesla posvěcení svému příbuznému, který se měl narodit, aby jednou působil jako předchůdce Božího Syna. V Judských horách jeho narození očekávala Alžběta, manželka kněze Zachariáše,
který v té době byl němý, protože neuvěřil Božímu zaslíbení zvěstovanému skrze anděla. Alžběta byla Mariinou tetou a z vnuknutí Ducha svatého se jí dostalo poznání, že k ní přichází Matka očekávaného Mesiáše. Maria v odpověď na její pozdrav zapěla chvalozpěv Magnifikat: "Velebí má duše Pána." U Alžběty byla Panna Maria poprvé "Prostřednicí milosti." Přímluvy Bratři a sestry, obraťme se společnou modlitbou k Bohu Otci a poprosme o plody tajemství Navštívení. Přijetím Krista do našeho života máme povinnost nést jej druhým se stejnou ochotou jako Panna Maria. Společně se modleme: Za všechny křesťany, aby rozjímali nad Mariiným chvalozpěvem Magnifikat a viděli veliké činy, kterými Bůh navštívil Pannu Marii. Za pastýře Církve, aby při vykonávání své služby byli schopni přinášet radost a pokoj všem, koho potkají. Za národy sužované občanskými válkami, aby jim Bůh dal pocítit svou přítomnost, která je pramenem bratrství. Za misionáře, aby po příkladu Panny Marie jež navštěvuje Alžbětu, hlásali evangelium postojem důvěrného odevzdání se do rukou nebeského Otce. Za všechny matky, aby v Požehnané mezi všemi ženami poznaly znamení a velikost povolání, k němuž je Bůh volá. Za nás zde přítomné, abychom každý den vzdávali díky Bohu za všechny dary pocházející od jeho dobroty a milosrdenství. Přijmi, Otče svatý, naše prosby a dej, ať s radostí přijmeme tvého Syna, obětovaného světu skrze víru Panny Marie, a pomoz nám jej nést světu kolem nás. Skrze Krista, našeho Pána. - Amen. MODLITBA NAD DARY Bože, přicházíme k oltáři se svými dary a přitom vzpomínáme na službu lásky, kterou spěchala vykonat Matka tvého Syna; na její přímluvu přijmi se zalíbením také naši účast na díle spásy. Skrze Krista, našeho Pána. - Amen. ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ Budou mě blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný a jeho jméno je svaté. MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ Prosíme tě, Bože, dej, ať v této svátosti radostně přijímáme tvého Syna, jehož skrytou přítomnost pocítil svatý Jan už před svým narozením, a veď nás k tomu, abychom tě velebili za veliké věci, které jsi nám učinil. Skrze Krista, našeho Pána. - Amen.
K ZAMYŠLENÍ Co vše přinesla Panna Maria k Alžbětě? Zjevení pravdy o Vtělení. Posvěcení Janu Křtiteli. Příklad lásky, pomoc a radost. Zde je Mariin vzor jak ode všeho a se vším jít k Bohu. Všude a za vše velebit Boha. Žít ve věrnosti Božímu plánu, žít s Bohem a pro Boha. Jinými slovy: žít Láskou. To je to, co máme se svým životem udělat. Tímto svátkem si také připomínáme Pannu Marii jako rozdavatelku milostí. Ona po Boží milosti vždy toužila a ji trpělivě hledala a to za vším, co s ní Bůh učinil. Nalezení milosti mělo za cíl zjednat spásu všem lidem. Chceme-li k Bohu, ke komu bychom nejlépe šli, ne-li k Marii? Skrze ni přišel na svět Boží Syn a skrze ni se nejsnadněji dostaneme k Bohu.
