3 _^--_ ZM93 91? OBA

3

_^--_-

5038

^8ZM93

191?

:.l

?OBA

p-urchased From

Funds Donated by the

Andxew W. Mellon

Foundation

KAROLINA SVTLA VE STYCÍCH

S

JANEM NERUDOU ÚVODEM A POZNÁMKAND OPATILA

A.

ERMÁKOVÁ- SLUKO VÁ.

^^^ VLASTNÍM NÁKLADEM VYDAL 1912

J.

OTTO V PRAZE.

't

'*>

/

^ \'('5ki-,i

li kf-m

|iiáv;i

»

Lilie-

v

v

/

\

lii;i/.(Mi:i.

í'

Co

je

co je

v tom tu,

svt

širokém,

bol /. Xeruda.

co je

I

Nikdy bych se nebyla odhodlahi otisknouti dvrlisty Svtlé a Nerudovy pes jejith nepopiratelný význam literární, kdyby k tomu nebyly pinutily né

m

závažné okolnosti.

Když se

mn

po smrti pí. Sofie Podlipské r. 1897 ostatními dopisy Svtlé, seste Sofii psanými, do rukou i závitek s nápisem ,, Spálit po mé smrti" závitek, jenž obsahoval korespondenci K. Svtlé s Janem Nerudou zdálo se mi pímo nemožným jeddostal

s

:

—

—

tomuto pání. Pedítala jsem dopisy ty ješt K. Svtlé, níž jsem jako její schovanka a sekres táka sdílela pes dvacet rok domácnost, a dojata i unesena krásou jejich, tázala jsem se jí, komu je psala. Neodvtila jni, snad ani již nevdla, co jí tu, tak byla zdrcena ztrátou své sestry, a duch její astji již tehdy dlel více mimo naši zemi než na ní. Netázala jsem se dá,le, ale odvahy spáliti závitek jsem nemla. Pidala jsem do nho ješt listy Podlipské z té doby, zachované piezi korespondencí Svtlé, a první i poslední lístek, psaný Nenidovi, jež mezi papíry jsem nalezla a netknuty ležely vzácné ty památky po celých trnáct let, aniž ml kdo o nich tušení. Neznalo je ani jiejbližší moje okolí. nati proti

—

\'

který AiiiKi

poslední dob všiik jsem se dovdla o dopisu, psala bývalá nevsta Nerudova, slena Holinová, p. piof. Dru Albertu Pražákovi ped

zvnlá

siuití v tom zajisté úmyslu, aby obsah jeho sdlil veejností. Jednal o Svtlé a Nerudovi, a to tak, že vrhal na styky jejich svtlo úpln falešné.. Nebylo však dosti na tom; i s jiných stran dostalo se mi doklad, že události z let šedesátých jsou ješt v dobré pamti, jenže pecházejí zvsti o nich s pokolení na pokolení s nesprávnými doplky a omyly. To p^é konen pimlo, že jsem se odhodlala po dlouhém boji otisknouti ást korespondence dosud v taji chované, a to pedevším listy Svtlé k Nenidovi, z jejichž obsahu se mohl každý o istot v/taliu jcjídi k velikému básníku tomu pesvditi. Uveejujíc dopisy ty ve Vlkov Osvt, cítila jsem, že bude nutno otisknouti též listy Nerudovy a dopluje jící listy obou sester, a hodlala jsem tak uiniti pozdji, až by se mi bylo podailo získati ješt nkteré nutné doklady z rukou býv. sleny .Marie N., kdysi pítelkyn K. Svtlé, abycli mohla všecka svá tvrzení opíti o psané dkazy. Proto jsem korespondenci tu roztíštila, soudíc, že nutno, aby listy Svtlé vyšly hned, než mne kdosi pedejde a bude psáti o vci té jen na základe ústního podání a mylných písenmých doklad, a na ostatek že je dosti asu, až budu míti v rukou listy, v nichž jsem doufala nalézti leckterou dležitou podrobnost, a jež mi majitelky jich tu nebude. Hraje byly slíbeny, až Alarie N. ve stycích Nerudy se Svtlou vynikající roli, ^

svou

s

—

jelikož

sprostedkovala korespondenci

mezi

obma,

po-

zpnvdopis si ponechavši, a byla první, kteiá této listu z jak Holinovou, si. o tajemství tom

slední vila

zejmo.

Toto roztíštní korespondence, k nmuž jsem mla chybou, tedy dosti vážné dvody, bylo však velikou úvahy pnní objevily se jakmile hned, poznala jsem již drujiného zase a polemiky o listech Svtlé. Vznikaly vyhu domnnky, omyly a pochybné Zcávry, jež tuto zmatvraceti nebudu, ale pro uvarování dalších nemilých ku podávám veejnosti korespondenci z r. 1862 úplnou*) ovšem, jak dalece tato se zachovala. Jest to jen Nenepatrná z ní ást, ostatní listy, z nichž zvlášt ztraiena. nenahraditeln rudovvch bylo asi mnoho, jest Zachovaly se z nich jen ti, které Svtlá pro svou

—

pipojivši k nim i tyi svoje listy básNeruda byl nucen listy Svtlou mu níkovi zaslané svoje spálila i listy jeho Svtlá a vrátit, psané

sestru opsala,

—

—

uchovavši na památku pouze krabiku Jiných,

mám**)

—

popela.

ku vci té se vztahujících dokladu již v žádném pedcházejícím, ani pozdjším

ne-

do-

není o ní zmínky. jiný míti njakých listu neb nikdo Nemže však ani koncept Svtlé Nemdovi psaných (\TJímaje list posledzde též otisknutý, jenž neprávem zstal v rukou ní, nepovolaných), nebo Svtlá je svovala pouze seste

pise

Svtlé

své,

která

stalost *)

**)

pí.

a

Podlipské

jejího

Podlipské

byla pak

celá

Literární

svena

k

pozuspoá-

SamoBtatnusli«. již v dopisu, jejž psala Svtlá pomlouvakárn a htery za tak dležitý, aby byl otisknut.

Z ásti oiisknula byla

Krom

nepokládám

neporušila.

tajemst\í

:

dání pisateku> tchto r.'i(lku, jež bedlivé ]irohlédla každý papírek a každý list. Co bylo psáno rukou Svtlé, vše bylo Sveló zase viáreuo a ])o její smrti jireslo o])t

mých. Bez mého vdomí nemohlo se donikomu ani ádky. Zjiráva, která, žel, z asopisu do asoiusu prechá/,el;i a i)yla jtorlána tak, jako by pímo dojMsu Svtlé byla rer|)áiia, totiž: ,,.\ ž pí. Cermák á celou korespondenci otiskne, pibude kaz lásky K a r o n y S v 1 é d rukou

do

stati

7.

\-

i

1 i

Nerudovi: Vyzvnla jej, aby do Paíže, b u o o a p a c o vat, a brat Svtlá ,m a, je odhodlána k

<1

ii

li

i"

1

v

žádném dopise Svtlé obsažena, a

1

s

odjel

ní

k d y

by

i

ž e-

jeti" -^ není

jest

jen

litovati,

takovéto zvsti mylné, niím iieoihivodiiné a nedoložené, penesené na naši dobu osobami diívry nehodnými, a pocházející ješt z onoho ,,mi'višt klevet, kivých obžalob a hnusných diiminek", o nichž Svtlá v posledním list k Nenidovi se zmiuje, a jimž dáno nyní jméno ,, ústní tradice", mohly pejíti i do vážný(h lánku literárních, v nichž se o vyzvání tom jak o skuteném faktu uvažovalo. Tato „ústní tradice" nemže se tedy \^bec bráti vážn. Zde jest nutno poítati pouze že

listy Nerudovými a obou sester. Jen zprávy p í jn o od tchto tí osob vyšlé jsou vrohodné a žádné jiné. Ostatní chybné ped])oklady v úvahách a polemikách vzniknuvší upravuje a opravuje podávaná korespondence dvou velikých našich lidí sama, a jest jen škoda, že nemže se z popela vzkísiti celá. Ale i tak jest klíem k nejedné stránce tvorby jich obou. s

A'.

Svt/á Janu Xeriidovi V l'iaze,

;).

iluhiKi

18G2.

Píteli

Zaala jsem dnes dokazuji, II

asjíuíi deset dupisu, v že není a nebylo ])Oinoci, že jsem

,,avec

T.

hloupjší

éclat"

íiež

s

\'áiiii

ruzkmotriti,

ale

núhž

\

ám

se musila jcilciL

liyl

druhý.

Zanechávám toho tedy pro dnes, vždy ani beztoho nevím, zdali tento nebohý škvár oknem nevyhodíte, a lO ješt k tomu netený. Povím Vám prozatím jen tolik: jisté filosofky chtjí udlati ze mne pivní stín, první trn ua jasné, kvtnaté stezce Lidmiliny*) první lásky a zamýšlejí Vás tímto ziJiisobem od ní vzdálit. Xanduvily tomu nebohému dcku, že je duch mocnjším vábidlem než krása a ndadost!... To jen

mže

lilosofka

t^'rdit.

To nebohé dtiko se mi he/dii vyzradilo ze své tísn, neví ani, že jí její tajemst\'í uklouzlo. Není pomoci, íny se musíme opravdu stát nepátely. Vy nesmíte se jnnou mluvit, k nám chodit, musíte hant,

m

'')

L.

Schmidtová. dcera italského diistojníka.

co

Vám

tžké nebude, «i nepátelství náleží.

zajisté

dále

ješté

k

krátce

vše

init,

co

Dnes ví j)ii] ['raliy, že se nenávidíme. Lidiiiilka se bude blít zarmoutit, ale... Jiepfijde jí to; íilosofka a naivní dáma tonou v moi Ijlaženosti. Nemusíte ani odpovdt, zanechte tento dopis doma. (Slena N. si zas pro pijde.) To mi bude znamením, Pak že Vám jiiohu podrobnosti tchto pletich sdliti. ale s Boliem na dlouho... nesmíme se drive smíiti,

—

nedáte tak ne])opíratehiý(h dkazu Vaší lásky -vit, Lidmilce, že se pestane duchíi bát, ba v dokud ji aspo nepesvdíte, že jste \'y sám ze samé zamilovanosti všeho ducha pozbyl. (b)kud

n

k

Zbyteno, tuším, bycli \'áiii |)ipomnla, byste se h<«ln na june kabonil, kdyliy nás mlo neštstí nkde svésti; co se nme týe, já \'ás na to pipravuji, že vytáhnu ?c svého arsenálu ony pohledy, jichž strašný dojem jste již jednou zakusil, víte, tenkráte, když jste se

mi ze své lásky k Liduiilce vyzradil a já si po„To tomu nebohénui dítti ješt schází, aby

myslila jí

:

takový Lovelace

Se

A'ší

možnou

mozkem záští

i)letl."

a

nenávistí S.

Svtic

Sofie Podliýská K.

V

:

Praze,

dne

15.

kvtna

1862.

Má Svtlá! Tak se tedy rozproudilo to naše živobytí, že nás proudy jeho roztrhávají. Dost dlouho stálo, dost dlouho

nyní tomu tak. jsme se navzdychaly. BucTme rády, že za ieNemohu Yždyt se navzdor tomu umíme najít. svu] na Tebe, na nevzpomínala bou zítra, a kdybych i s iepromluvit plátno l)ylo mi by což moudrý princip,

moje, dýchám bou ped cizími lichui? Pijmi psaníko mi bylo kdyby múj, Bože Tebe. na ne sto hubiek pro vždycky den tento v si bych vždy let, snad sedmdesát o tento pout naše a vždycky ješt vzpomnla na ty otciny, nasi ulicích po bloudívaly as Nerozdíln jsme zaaly jiz tenkráte se Svtlé mé hlav a v horoucí

terozkošné fantasie, jimiž nyní blažíš Svoje Bože, naše! skromnost ta naše, A ty tužby

ty

rodit

nástvo. bože, bože

a pece také nevím, co mne nyní skoro vyslovovala, jak bych to dále ješt dále. Vždy vas, co sama to si Ped dojímá. k slzám

Nevím konce tomuto thematu

vždycky vdla, co myslím, udala-li slovíkem. Pozdravuji jsem mvšlenku svou jen jediným ty zelené stromy na se Podívej svátek. Tvj ve vzpome si na a na lesklou Vltavu*)

vždy

inyslín),

jsi

T

tam

s

vroucí

okna, pátelství

TA'é

*)

Svtlá bvdlela

v

lé

sestry

Žofie.

dobC na Františkové nábeží v dome

vznikla také pryni 334 (vedle paláce Lažanskf^ho;. V byt tom Znovuzrozeni, jak slena (nikoli probuzení Dvojí její práce: po druhé ve svých láncích opakuje).

M G

již

S.

Fodlipská K. Srcfl: l'i'a/,(\

\

.M;'i

.Míslo

Tv

jiicdialiá

jiedliií

SxMlá

jsem

siiuia

1<S()2.

!

iiávšt('\ y,

stýskat, obdi-žela jseiu

(•alo

I.

Tvíij

po

ní/,

s(^

itii

milý dopis.*)

už

za,-

Oekávala

na dnešek, soudíc, že fievypravíš posla niilcjší iiiii pak hyl. Tšíni se, žes s Tvým pi\iiím dojmem \ tomto druhém Tvém domovu. Tvoje véne ozechvéná duše nesnáší niklei'ak nemilé dojmy. Celá Tvá l»yl()st. se v nich pokaždé jaksi zlomí ;i Tvé uli|»ei)í je lak veliké, že j(í to až k víre nei)odol)no. .Xepochylxijii nyní podle všeho, žo letos najdeš stokrát vélšícdi zájmu a že se
tei)i've

nedli; lak spokojena ledu Y

Když snad

jsi i

líni

nai)sala

sebe.

Tolik

*) Ztracen.

první

novellu,

taidasie jsuk;

pekvapila

jsi

pece nevdly,

a cho-

Jinie, že.

11

ubohá

vá tvá

jsem

se

archy,

celé

pobolívající

a

divila

tak

kdybych

to to

hlava.

Pi

píští

práci

opt

ustavin. Popsala bych ehož vše chtla rozebírat, šlo

a píležitosti. Co však chci íci vlastn to je, prorokovat pevn a nepochybn podle všemohu že Ti ho ostatního výsledky tak netušené, tak oslující, že ohromily, kdybys je ted mohla vidt. Chvíli jsem l)y

do

asu

se

tu

T

nedávno chvla, aby njaká nová dtiševní bolest

neroziyla všecku tu bujnou setbu do budoucnosti uzrápokojná. vající. Nyní však jsem stranu toho dokonale Jsem spokojena s Tebou. Vidím, že Tvj duch všecko mu mohly okolky, city a vášn pe])y perstá,

ím

kážet.

Já nyní inuoho pemýšlím a to ijývá vždycky dobou blaha pro nme, pemýšlením se zotavuju od tch Dostala jsem Schopenbídných skliujících starostí. haueruv životopis, který objasuje jeho celé uení jako nedodruhu. Lituju, žes jej On odjezdem. Tvým ped ješt ruky stala také Ty do obrazu, tomu dodatkem potebným snad býval byl by Jak jsme ekly, ktej-ýs sob o tomto uenci utvoila.

práce

málokterá

tohoto

tak je to. Matka jeho byla píinou jeho náhled o našem pohlaví. A proto vykukuje z té jeho harmonické

disharmonie pozstávající z cit starce a nespokojeného syna. bezdtného bezžncových, Nenávidím jej za jeho pessimisnms a pece nalézám nkdy útchy, pipouštjíc dle úsudku jeho, že v logiky

pedcházející

nm

já

mám

kiklav

hrd

má pedrahá, návratu.

a že to velké množství, které se tak vypíná, je v kivd. Nepochybuj o tom, až k Tvému žo Ti tu knihu schovám

pravdu, a

12

Dti

jsou

vrliiii

které

kdy bych až zajásala (Další

ásl

listu

liozky

svými

Itavívá

ustavin okolo

se

Milinka

IiimIiiv.

sek jnne co nejlépe

úkazu

príroihiícli

radostí, že

S|)ává

lo/tomilýtni

už

N-

(»t.ír('jí.

mám

lio

a Prohovory,

lak daleko.

ztracena.)

a: SvllJ S. Podlipsk:

Na Svllé, liiidc

Idinii

l\(|i'ii,

Cd

\y

zajisté

niyslile,

kdo

napsala,

jieh

tHJjela

jsem

lak

pilnosti,

a

ruce.

nemla

já

—

s

až

Tyto etiketní

Vás, milí nidji, co jsem tOho již

Jsem

nevidla.

v

1<S()2.


.\la

iliícdlc

srpna

(hie 5.

ví,

skvlým pedsevzetím

doposud návštvy,

péru

to

jak

patí

se

to

již

nejhorší

na svt Pro se dají opovdt, když jsem poeticky naladna? Celou nedli jsem mla takto zkaženou, a '

na dnes j(; již z;use dok. Wie.se*) ohlášen. aby lovka zaháliví lidé nenalezli?

Kam

My máme skuten arovné povtí, mám mého svtla zdrávi.

zdraví

mi

Alnj

se

zajisté

a

slunce

oi

zapálené,

jinak

zalézti,

ze

jsme

sa-

oha

nebohý muž se vuihled spravuje

tak sto

strašliv let.

zdravoty švakrové**j

Kéž

tuží,

že

mne

bych mohla

pepustiti!

a mé až mizí, bude trochu lé síly a

to

Ta nebude

(llotiho

d-

*) Znanifnitý léka a lidumil v eském I)ub6. Krásné stinné stromoadí, vysázenk- jeho piinním kolem potoka po cesl vedoucí z eského Dubu ke Starému iJubu, hlásá obanm jeho památku. **) Švakrová Verunka, cho .Josefa Mužáka, jenž byl bratrem manžela K. Svtlé a u nhož manželé Mužákovi bydleli.

13

iati,

její

obliej niá

mn

své violové odstíny, které té doby, co jsem je n Julie Holky*) jsou až doposud velmi, veljiž

zstaly nezapomenutelný od

Bohmové

spatila.

mi hodné, všecko to pracuje, všecko se to snaží. Zdá se mi, že zjemnly, protože je ta surová Anka z domu, služka má zajisté veliký vpliv na dti, obzvlášt jsou-li

jí

skoro

Fará**) skrblí,

co

mu njaké

se

se to

úpln v moc velmi

její

zotavil,

bratr

lepší

dány,

jak

hospodyn

to

zde.

Ijylo

již

tak

ne-

skvle zaopatil, dopeje a nebohý staeek jen jen

tak

jídlo

Sedáváme spolu

,,na farském" za stodolou a obdivujeme se Jizerskému pohoí, do nhož jsme oba zamilováni, což poskytuje mnoho píležitosti k více mén

kvete.

podaeným, k

více

mén

jemným vtipm.

Tvá podobizna dlá furore, obzvlášt máma***) se nemohla od ní odtrhnouti, také Prošekt) se velmi líbí. Na Tob je prý vidt, jakou jsi dobrou mámou, ekni mn, ím jsem já na tomto svt? Jak pravím, takovým netopýrem, který kráet nedovede a lítat neumí, který se následovn jen tak nemotorn potácí tam, kam jej

—

vítr

zavje.

Dne Ukonila jsem vera Dr.

proto,

6.

že dti ohlásily, že jde

Wiese, on ale nešel, pijde tepn^e dnes, *) Dcery Josefovy. **) P. Josef Burianek.

"**) f)

Matka prof. ;\Iužáka. Synek Podlipské.

siima.

dv

,,pl-

11

jsem

Orkávala

/.maena.

•líiíita"

j»<>sla

iiasí liv.il

si

..KIa(l«M;ulalih

má rluvk Muj

\


zevnjší

Zílí'jši

jsem Duhu,*)

(iiislav

ll<Mrii

íiii

ic

iln

postox /ivol

iiíinii

ilin's

i|o|iis,

poslala

víš,

cd mi

piiuosl?

Koum

Stlinald!"

imslovi

ih-Imi

iicnmsím

Ti

so

"i*

íopivc

po-

Ty j<'j znáš nazpaméf skoro oil InMJiiiy k lioHano do hájku, olpoleijnr k Scfcc,**) mr/.i lim (liii. rmárám. zahazuji a rmárám zase TciF níátnc msíc v úplku, nemohu Ti ani «losli tylo (iémanlítvé híkí pisovati.

Tovaryš***'

popisovati.

UMn až

na

a

hí)usle

skily

lítají.

.V

my p;Lk

hiává

ohy('<'jné

(totiž

dli a

tento

klid

veer

já),

všu
do-

])i-e(|

my taníme, U-rdo

iiiíi

a

zde zdají aspo na povrchu uspoádám'-, jak jiotiá každý, <"o mu patí, jak ví každý, j.ikct hy lovk pikteré niisto mu náleží! \ skutku šel na nový svt, kde není louhy, jumií pání, není on .Mužák se letos Svtlé o|kIívuj<', ideálu zapotebí. tento j)okoj, leií je práv epocha, kde tch ncítí kolik jtíliš vesídýeh mysli se uvázaht ve jho manželské a to, co bu«le zíise starým poádkeiu hýbat, to ješt ni-dorostlo, vskutku letos zfh' píjemno, novyskytne-li se nic nového, n<'pijemného. ty

sociální

pomry,

jak

se

I

i

*) r.cský Dub, vzdálený od Svtlé a.si hoiliím cesty, kde byl poštovní úad. Poštovní posel chodil n<'pravidelnó, >až tuho bylo víc*. Svllá si tfdy posílala sama do Dubu pro listy. **i

Sestra prof. Mužáka, provdaná v Dol. Pasekách, pul ho-

diny od Svtlé vzdálených, za Jana Sluku. ***) Bratr prof. Mužáka, Josef, mél malé hospodáství s nCkolika korci polí, obchod s osadnickýni zbožím a pi lom provozoval krejovsk
15

Za dva (lili synáka! Kéž by

je

so

den

shnintsliií

:

lo/.oniiiy*

Jeho touhy vyplnily a moích nacostoval a

imi

Tvlio

>

a

oii

so

hcMln po „mašinách" naplival, kéž by mu byl život pounou poutí, z níž by on jiné pouiti mohl. Doufám, že nebudeme více na kordy, až se zase vrátím, že zapomeneme naše malé nedorozumní. Rudu \'ám více náležeti, nebudu s každým slovem Tvým lakotiti a naleznu více ílsu s ním se obírati, budeme zase dol)rými piátely. Cekám s touhou i

zprávy od Vás. Psala jsem

Vám hned

v j)átek, a pedstavený vzal sebou do Dubu, vrátil se ale o])ilý. Byl-li v tom rozkošném stavu již na cest, pak vru nevím, zdali se dostal doi)is šfastu ku Praze. Myslím, y.Q bude letos více zmatku než jindy, dopisy jdou od prvního pres Ose(-nu,**j tam jsou samí Nmci, prosím, dlej ju"Mnecké adresy, jinak nevím, zdali mne

lch nkolik

rádku

s

dojdou.

mn

Tším se, že budeš hodn nmoho mán) ten nejlepší úmysl, ale v mém nitru

jisáti,

i

já

jijak neusix)ádané, je tam laíl a nelad, látky, které se teprve krystalisují, idey, které teprve dozrávají, není to nic hotového, nic, co by se iM)v
to

—

bude

nco

Syn Fodhpské Prokop

*) r.

utšeného. iiarozon

r.

1859, dcera

Ludmila

1861.

**) Osedlá (Oschitz\ nmecké msteko rovnž asi hodinu od Svtlé vzdálené. Nyní má obec Svtlá již svj vlastní po-

štovní

úad.

it;

(

/.i\o|;iii

iiit*.

abych

posliuu

sin tloln

>ii|ii)iiiiii'.

xc unii jol

liat,

na žfbraíka lak itkiu'' nuMlIilby. SimIIji jsem a za áoslAk niní* <»
si

k

kdy

ni,

na

IJašovky.*) kam /. a uiv/.i li«lnii. Jr >k«»|.» v» kultura yhXv ur/.iihhskUi, nn-la mn«»li«» oriuinolníc h vy razú**) a nápadu. H/ida hyrh /.úv tu malou novclkii *' o stnioti" vyv«Nlla. l<'
-

:

kdy

i

;

<

•)

•

vidím

j^

Huilu

loh;i.

n.i|»i>ti

i.t.j.i.

topn-.

jí-dnii

li

jaká

In

t/.ká

kloudn. Clilla

ví'<-

první v«M|y a pak v Tra/f' jsem trojí prací /hotovili doista vypracovati, ale loto ptHbovzeti hylo tuz«* sanKl>ych. vónujíc sr pouzr svému dílu, vinické, ji< života vážiti, a to by bylo vrlmi pninic ze 7.

'

'

•

—

ékoda.

nudí-; ní

zajisté

zvdava,

jak

s<í

jsímii

h

jist<»u

osob-

iniíila? Je to trochu dJouliá histori**, ne
•

si

z

Huzmluva tr\ala «>l dvou hodin až málem do sedmé, tikrát odešel vyjednávající, a tikrát .se zase vrátil,

) Svtlé

Raíovka

vi-^

\ \

.soko v h(,r.'n h

••) -

pisovala, v erni jí byvaí znáiiikv ]>]>" nikoij r.-rin<'

a

'

í.

...

r

manžel >\-l'i\(^i. '

h, o.

je by, jak

lioriiv*

S Nerudou.

byla piCinPn/m

mluv hned si zanápomocen, jak po-

iilekt jeSl<'d8ký. ila.

choval.

ktle

škola.'

Chovají jr-jí díla spoustu slov a kdo by si vzal práci vypsali na p. z Kíže u potoka, uXasl '

**) t)

l*-7í(

I

.

Ani

íiárl k ní se

mza-

17

jsem si- líumyslnviii \ ýinhiváin. Udlaly se ljroneslo, hne^i zase roztržka.

o

—

—

m

vše co nejpísnji ustanoveno, jak bude, kdo to ví? Má to býti nesmírn ideáln pátelský i)Omr, ale s mé strany bude hrdinsky mnoho shovívavosti zapotebí, má-li z toho všeho cosi blahého vzkvésti. Xa dobré vli mi nechybí Jak

dlouho

vidíš,

to

tak

je

trvat

!

Tvá Johanna.

)

Karel Sladkovský, jeiiniz N«'ruda

A. ermáková-Sluková: K. >\tlá ve stycích

vnoval

s J.

í^Knihy veršúc.

Nerudou.

Sofi PoJlipskc:

Srl/ii

A'.

lMt«' I'(Mlt;ili;'i

Ty

chystáš

sr a

Kiiiiia.*:

já

181)2

si|iii;i

SvMló.

n.i

!

na cestu do |{opiivilanou
ncjsjíišc

iloliy

t(''tit

chystám

Ti

7.

iia

Tv

loprvc jsnu obtlr/chi sni<'ii('' ádky. Tys celá srdcem, Divoch. krv(»/,íznik hy iimsil milovat, miisil by s<' Ti klant, tím více íloví-k citem nadaný, tím

andli

hlíženkyn Tvá.

více já, zhlízka.

Žofko, já ale

nic

se

se

Ti

s

bez falešné skromnhsti a

.^tane-li

závrat

se

mne

Ty jnn

to^

Tvé iinkov.áni

vidí

iH-vyiuvuám,

nedlám. Ty

život

v

která

niem

v

toho

z

si

setkárn-li

ale

T

!

tvory,

kteií

eeno,

mn

jsem ráda.

se

dkuji,

nade mnou,

mi ve

niem,

v

i^ohii

stojí

se

stalu

jtia

že

víš.

lak

to

n-.álokdy.

výšce stýská

])ojímá.

j>rorokuj<'š

tolik,

tolik

slávy,

Tys tak

jista,

mne n<"0 bude — Tob k vli bych si to |»iála, vínif, že se ze mne tšíš jako z dtí svých, prosím, nu-zi n, js(Mn nkdy více než snažn prosím, varf díttem Tys tíi stiiríií mezi námi. Ty máš více rozumu, že ze

m

!

více vytrvalosti,

T

beztoho

již

Letos

více trplivosti, více

nám zde nám nemoc muž spnmije, se

nepokazí-li

se

mj *)

co

matku, vskutku švakrové

mn

se

Navštívit pítelkyni Kalehinii

vdanou Selingerovou.

více vznešenosti,

než léi)e

opt to

co

sestru

daí

než

všecko,

nezdá,

vždyf miluji.

jindy,

íkají, ale

že

strach

Hemerkovou, pozdji

pro-

19

má není

velké oi, nechci se trápit a sužovat, dokud toho zapotebí, je ale, jak náleží, vesel a šprýmovný.

Jindich*)

nm

již

psal

tikrát,

pokaždé

francouz-

mu

zase v tomto jazyce odpovídám, pedstavíš Tší mne si snadno, jaká to rozkošná korespondence ale velmi, že se nám trochu pibližuje, snad má zase Píše mi mezi jiným, že se novou lásku, kdo ví?

sky,

já

!

—

vihled

daí, mluví pravdu? matce Jsem velmi zvdava, co ekneš pedešlému mému dopisu o uzavené smlouv. Pomyslila jsem pi ní stokrát na Schopenhauera a na jeho fatalismus, kroutila jsem se na všelijaký zpsob, ale nemohla jsem se vykroutiti, snad jsem ani upímn nechtla, kdo to mže pinesla na nádraží následující teJ vdt? Marie N. dopis. Jaký uiní dojem asi na Tebe? lépe

mn

Jan Neruda K. Svtlé:

Vera jsem písahal — vždy ješt

za hodinu už jsem byl povenku, tu smím ješt Nebudu Vás dlouho nuditi, neumím beztoho psát psáti míti o cidopisy dlouhé, jakož neumím dlouhé tech svých. U Vás toho není také zapotebí, Vy porozumíte, a slovo neuklouzlo ješt rtm, a božský ten nejkrásnjší nástroj, cituplné srdce Vaše, resonuje ty ,,

slušným

a

nejste

!

ei

melodie. A na ty melodie Vaše nezapomene více, kdo je jedenkráte slyšel. Vy jste mne 'obdaila královsky. Chcete se konen Není á\v\\, že pi takovém dam nade mnou slitovat !

*)

Bratr Svtlé. 2*

21)

jc§f6

a

Tob

jsem

jcJjlí'

alr

Proíiím, jest

žíMiosti

jest

v

vbec

ThIh"

fliož

žcrtcHli

sclioprii,

se

hycli

liyl

na-

Aim. jsem

iinxllilhr.

IíiIk'

k

Vi

aiuilysoval,

i

sama

—

ap()stolsk(''

egoistická

sice

k

lutMlIitliy

inMiadál.

m'ustafi

to

iiiluvit

v/.i|y

harmoiii«'.

(lušcviii

do sobo nikdy

Wmv«sIii

jimly.

ne/,

scliá/.cji.

onMiiiiii

moillitby,

srhoiKMi

mne,

slova

vscobociiiii

proti

i

mi

spíše

liovoru

práci

za liovcj se touha po l»la-

své,

ale

i»roslta.

Ofioismus.

Pioml iiašebo veejného života

sice

je

široký,

ale

mlký, já ]»ak nemním ani v politické, ani v s(MÍální méliné plovat. !
a

v jistém (dd<'dn

i

mne

u

j)ravdti,

arn>cantním, že mám systém sviij myšlenkový za vykrystalisovaný. ])rincipy své za odvodnné. Avšak lidé o sanjoté stojící mají více asu pro své fantasie, ty je unesou dále, než skutenost dovoluje, a princii) v neslKxlé s i)oméry vyvolá j)ak trpký úsmv, rozen'anost. Nyní nestojím sám, mátu svého strážného do poandla, nejsem více v neshoíláeh proto, že iJudu te jen Tob žíti, inríi tch pranic více není. Tob k radosti, jen co se vzi>amatuju, neb jest mi, jak(» snícímu. Vy jste nu velmi ukiiv
tak

mn

—

—

—

—

urputn na mne zanevela? Že jsem na jsem si jsem nebyl že

musil s

to

svj si

jej

vezdejší

vydlati,

chléb že

ulici dlužiti,

jsem

vyrostl,

dokud

tch nená-

2L

vidl a nešetil, v spravedlivém opovržení nešetil, jimž že jsem jniení nebo pomiT usnadnily cestu k vd, a jsem já, se jim škodolib vysmál, když jsem cítil, že

—

že jsem leckdy njakou nuzák, dále dospl, než oni mi na krk uvrhla so když pitiskl, ženštinu k sob híchy neomluví, hic, tu jsou všecky híchy mé! A tyto studovati loúkol za nepoíhopí ta, která si vytknula

vka?

která ho dovede tak

Hešil-li jsem

—

mistrn líit?

kdy skuten,

tu

trest

—

v záptí!

.Mu-

íci: „Nejsem špatnosti schosil jsem nitm tete pen!"' A já, bloud, myslil, že Vy v mém znáte, že mne jediná jako v otevené knize, že Vy rozmrzea bujnosti z si kterou škraboška, nemýlí se ponížiti

Vás

a

Vám

—

Ale chci odpustiti, chci zapomenouti, vše sliže jsi byla nespravedlivou, vždy jsi napravila T\TÍj by Kéž pítelkyní. upímnou budeš l)em, že mi jako dýka zlý rozmar opt vše nepokazil, Tys nkdy chladná a ostrá, zakusil jsem toho více než jednou. losti

nastrkuji!

Pítelkyní tedy?... ach, kdybys jen nebyla tak krásmoje nou! Ty ani sama nevíš, jak jsi krásnou,*) Ty ten rozumím, Ti já, jen já ocením, Svtlá! Jen já pozavržený, i od Tebe zavržený \Tvrhel! Ale budu slojediným více urazím-li slušnvm. Odkopni mne, prosím, drahá, vem. Chci tenkráte poslušným býti neopouštj mne! Od Tebe závisí, aby splynuly jednot-

T

T

livé

okamžiky v

kojen.

ním

se

—

moe

blaženosti,

—

budu

s

málem

spo-

na mne, jsem-li toho hoden, klaco ideálu, co první žen, na níž jsem chy-

Nezapome

Ti,

*) Svtlá samu sebe nikdy za krásnou krásná,^ tvrdívala, ^jáne!- Podobizny její

nemla. >Seslra byla

svdí

však o opaku.

22

biky móho

sknlcrnosti

Tys

laskavá

tak

s

jediným

a

vis,

to

kdy/ npiav si

|»sán,

já

jsem

na pniiim boleni

jsem.

anhu

hlavy, o

Prosím o

ve

i

kdo si

Tvou

loho

švakrová

ph-slali.

lehl

co

vi.

srpna.

KJ.

a

musím

Mužárck má

a

leží,

jjokojné

j)e(lešlého

chylty

a

hcztolin.

ncfiapíšii,

nemám

také,

kritiku

opisovala,

iicdljalosti

m-dovcdii

l<»

mi


a

jej

Dne Myslila

liiunilVm

myslóiikách

v

\itriiclaiiii

ram<'m),

pi<'s

sama,

slohu

všiiii.

slilcdaiitin

Itlalinii

papini

na

p«»;ul

tctly

1ju(Í

v

.\a

!"

je

I)<"I>is

lildly

mi

Tys

ni>oznal. života!

—

mysle.

dokumentu,

ale

p(HÍrobnou.

Libám dti

udušení.

k

|'iš

luzo

Svtlé

Tvé /v.

SiLÍ/á Sofii Podlipsk:

\a Svtlé, dne

Má drahá Podivila jsem

se iieuíálo

obzvlášt, když jsem pasila

pi

psaní.

srpna

ló.

l.S(;2.

sestro!

se

Tvému db>uhému

dorfla,

Že máS

s

jakou

chvu jHy,

doi)isu.*)

ohlíží

jsi

zá-

mne zrovna

to

mn

dojímá, to se asi nataháš s tmi dtmi Matka psala, jaké ona zas protrpla trampoty, je tam ale poád nco! Ta nebohá paní nemže pijít k njakému poklidu. Psíila jsem rodim vera dlouhý dopis pro obveselení mysle, jiopis geniálního kousku, který jsem !

—

*)

Nebyl nalezen.

23

Hobeltovou*) vyvedla, peti si ho v jejiiu dopise, takovou hloupostí prostor naplniti, který snad nezasvtím chytejším, ale na každý pád pro nás ob s

nechci

zajímavjším

obsahem.

Zapomnla jsem matce

sdliti, jak se Mužácek nachází. Co se zdá, já myslím, že mu denn bývá, má t\'ái'e jako jablka, a síla jeho roste také dým dnem. Zde by byli již chtli, aby kšaftuval, tak zern se mu dailo první cbiy.

mn

vy-

pikaž-

mi-

mj

Psala jsem Marii N.**) o pláš, zárove Te prosím o Schopenhauera a vbec njakou lekturu. ]N'evzala jsem si dílem v zmatku odjezdu, dílem naschvál nic ke ctní s sebou, nechtla jsem, by mne kniha ocl psaní zdržovala, ale já beztoho nmoho nedlám a co dlám, to se zdá niemné. Napsala jsem si svou novelu z první vody, ale nudila pi petení náramn. U spisovatele je duch a cit nástrojem, je-li ale duch roztržit a cit rozechvn, tu to jde tak špatn, jako by ml ezbá tupý, napolo pelomený nuž, nmsí se náramn namáhat, by nco dovedl, a ješt

mn

m

to nestojí .za mnoho. Doufám ale, že se to poddá, jen kdyby takových dojmu, jako mi byl na píklad Lidušin dopis (Tebou mi zaslaný), nestávalo. Ten piisobil

eavé železo na ránu. Já jsem všemožn lásku podporovala a podncovala, bych sama ušla nebezpenému pomru když jsem nahlídla, že sotva ujdu, a prostednictví se vzdávala, tu bylo již pozd, ona již byla obdržela ránu. ..Oni n'a pas la raison de son jako její

;

*)

**)

Chof lesního z Hor. Pasek, již dávno zvnlá. Slena Marie N. mla volný vstup do bytu Svtlé.

2i

áge en a Umí

le

malhciii",*) praví Voltairc velrni luav-

Trochu bystro/.rartojší

divO.

dle všelio iiahU-dnouti.

c<>

hy byla iiuisela pol>yla by i)i pi^vní chudák, hledala hrdinství

divriiia

so

d(*j«',

a

jelm couvla, ale ona. ve vytrvalosti a vila, jak sama praví, spíše všemu, než žo on si vniosti j<^jí nopíoje. Ví^ra nás navštívil dok. .\1., ten mi |)iinesl nový o
urážc*'

ádk

by se

ona je vskutku jak(j zra/.cná, ti sol>ctí falešná .losefinka, ta i>o|ilašcná Baruška, k to-

vz
rodie,

ta

mu

její

Její

pátelé

hodn

dvra

nezkušenost, její v každého. vždy dlat, cf» chce, a když se tu zafUM-nou kik a rámus.

strašlivá ji

zaplete,

nechají

Tšilo mé velmi, že mi poíná, chodí prý mmdio na a krása

dlá

její

.s
jak

pro; há/ky,

si venku do sjíolenosli,

vesele

furore.

muj se zatáhl, ale lépe tato boulivá mrana než ta olovná šedá barvitost, která ho jindy kryla a mne utiskovala a hubila. Muj muž je ušlechtilý, dobrý, nanejvýš mravní, ideál v mnohém ohledu, ale on nemá za celý den pohledu a slvka pro mne, a hovoíme-li
I3a,

prv ukáže, že nás zajímá to nejheterogcnštjší. Chci-li, by on si v rozmluv liboval, musím se k pedmtm, o nichž tepr\'e nutit, a on taktéž, my jsme ty dva póly on rozum, positivnost, rozvaha, já fantasie, fantasie a zas fantasie, on kráí, já chci lítat.

e,

:

*)

C.i

následkv.

rozum

s

vkem

nt-ní v

souhlase, ton

oiltiáší

smutné

25

Ta

dnihtá povaha, která se mi tak znenadání v ceje mi píliš podobná, než aby to dlouho

stu

vpletla,

tak

jíti

mohlo,

jak

jsme to ustanovili.

Takové duchy

stagnace v kterémkoli ohledu, promna je jich živlem. Až posud byla samá promna v pomru nepjde to, on našem, ted to má zstat stát je píliš mlád, nastanou nové bouky, a ty budou rozJe sice velmi hodné a povedou zajisté k roztržce. nahá následující asto citovaná vta, ale má zajisté mnoho pravdy do sebe: ,,A vy se domníváte, že jste mravní a posíláte mne k ulinicím pro lásku a sama vadnete v plné své zdravot a síle bez ovoce a libujete si

usmrcuje

—

—

býti

ve

—

Jsem sice rozumná pokladem Harpaanonovým?" svém jednání, politická, povážlivá, ale mravní na

žádný

pád,

vzdor

pohlavní

istot,

to

cítím

velmi

a

šetím muže svého z lidskosti, rodie své ze soucitu, veejné mínní k vli svému povolání a jménu svému, tedy z v y c h y t r a 1 o s t i, ale mravní jiskry není v jednání mém, prosím, nedokazuj mi opak.*) Kdybych chtla mravn jednat, tu bych se nemla na nic ohlédnouti a jít za citem s^Tni, a ten mi praví hlasem neomylným, že bych osvítila zatemnlou duši a

velmi. Já

*) Odsuzujíc takto písn samu sebe jednala Svtlá dle zásady, kterou málo let^ ped tím byla vložila do lánku (otiskv . 20. r. 3 911), kde praví: nutého teprve nyní v Ženském

Svt

»Vštpujíce však dcerám svým zásady písné nesmjí matky opomenouti, by je upozornily, že se písnost a neústupnost smí jen vztahovati k vlastní osob, aby se u nich nevyvinula ona ohavná vypínavost mravní, prudnost zvaná, kteráž si osobuje všude a vždy právo soudit a odsuzovat. Pravá ctnost musí vedle neoblomnosti proti sob zárove i znáti shovívavost, laskavost a útrpnost neobmezenou k jiným. Ponechmež vždy soud i pokutu vlastnímu svdomí toho, jenž se nám zdá chybuj ícím.c

26

svému

životii

teprve pravého dala výzuaiiui.

bych duše dv, ivodivil

to

pokladm,

je

jimiž

iiezvtatné, liy

jej

a

svt by

daily ist das

z

—

Spasila

se

zajisté

vdnosti, že

jim života j>oi)i'ál. Ale: ,,das Loos des Sch5neu au Kideu", uuisí se rozejíti díve nebo pozdji, tu není jtomoci, a aby mohla ta jedna dále trnit na stolci ušlechtilé ženskosti, zstati ideálem a psáti špatné novely, musí ta druhá zabednouti v ncéislé smsici našich neuspoádaných sociálních i)omni a otravovati se jedem naší rafinované civilisace. Zde hy byla velká, enthusiastická láska jediným lékem bývala! ("o l)y se i"eklo o lovku, který se vz]K)uzí churavénui oifíanismu svého bližního sílícího a uzdravujícího balzámu podati, ví, že je jinak smrt jeho nevyhnutelná V ...Jemu je ženského živlu zapotebí, on je sám v sob ()íliš l)íkrý, bezohledný, temný, šeiedný, on hledá instinktivn mkkost melotlie, svtlo, spanilost mysli ,, ulinice" ho zavi'aždjí jako tolik jinýih. Co lui tom, jen

a

—

;

když já zusUmu j)aní Svtlou Mohla bych si tu celou vc usnadniti a mb^dali led konec, slovo, pohled by jej zapudilo, však bych já to pravé nalezla, jen kdybych opravdu chtla, ale já chci s jeho zlým démonem zápolit, jak dlouho mi tohf) i)o-

mry

dopejí. Snad

jej

iJieiuohu

tak dalece,

že

zstane

na které jej míti chci, k vli vci, teba nastoupil k vli mn, a že na ní setrvá, teba jsme ji se rozlouiti musili. Již jsem jej aspo tak dalece zkrotila, že nechce vše na vzdory dlat, nepjde-li na

té

dráze,

um

—

jeho \aile. ,,Xechci více laišit i)okoj váš," rozchodu. Myslím, že mne více úmysln trápit nebude, jak to iníval hrozbami opilství, zhejilství atd. to

x>odle

pravil

pi

27

'Slil

rody

!

drahá,

—

ten

svt

je

pi^ec

praj)odivný výrobek pí-

Líbej mi dti, pozdravuj muže a šet se mi tiochu! Ale pedevším piš co nejdíve své seste Svtlá. Sojle Podlifská K. Svtlé:

V

Tvj

Praze, dne 21. srpna 18G2.

m

zaposlední dopis, má pemilá, hluboce celý ten den slzy Uik, že Zarmoutil do ocí picházely, a nevím, kdy bych se byla toho donebylo pišlo tragikomické jmu sprostila, kdyby intermezzo do toho. O tom však pozdji. Xaped ješt slovíko, teba krátké, o Tob. Ty ovšem mi píšeš, abych Ti nehledla vy^-racet Tvou logiku, podle které je sutn,, souma ,, lidskosti", Tvterá ídí Tvé chování k nmži, citu", jejž chováš pro rodie, a ješt nkolik jiných

m

rtnoutil.

mn

mn

—

a vychytralost zase synonyma Já Ti také nic nevyvracím, ale prosím T, abys sama sebe nohama nešlapala. Onen list jisté osoby, který v opisu chovám, smíil s ní v mnohém ohledu, a když on Ti vyítá nemravnost v Tvé skutené mravnosti, tu mu i tento prudký výrok pipouštím s jeho stanoviska. Jen že jsou stanoviska všeliká. On se nemže vmyslit v ženský cit, v takový, jak u Tebe je, vypstovaný jako v parném skleníku v atmosfée ducha naší ubohé matky. On snad nikdy nepochopí Tvé boje k vli nmu. Ty ale pochopuješ jeho bujnou váše a závidíš mu volnost, v jaké on té vášni dává vyrstat. ]\Ié sravšlení znáš, má duše! a

ohled,

s

,.vychytralost".

nemravností.

m

28

neteba, abych Ti

je

zde rozkládala. Ty

víš,

jaká váš-

pívrženkyn svaté pírody a jejích práv, jak nenávidím ty úzkoprsé pedsudky a jak se tším, osmlili se nkdo po nich šlapat. A já též vidím s lítostí Tvou nivá jsem

bujnou, rozkvétající krásu odsouzenou, aby zvadla, než sama odkvete... Jaká tu bude spása? To já neuhodnu. A urit mi to nepísluší. Má duše, má duše! A pece Ti peju, že to tak pišlo, nebo Ty žiješ nyní. A by bys nekonen trpla, to je utrpení živoucího, cítícího tvora, kdežto tenkrát to bylo utrpení samovražedlníkovo, to bylo nepochopitelné, neslýchané tupení a dušení citu a ducha. Ach! Já ješt jednou volám: ,,Duše, duše moje, co to bylo s Tebou? A co to l)ud(' ješt s Tebou? Svtlá se vzkísila z umrtvené Johany, Svtlá z toho pošla a Svtlá bude i budoucn. Svtlá si najde svou pravou cestu, jaká písluší celému karakteru jejíiuu. Johana ovšem, ta by si byla zoufala. Jaká bude ta pravá však tichá cesta, to nevím ani já ani Ty to nevíš. jen a nesužuj se. Ty ji najdeš. Tak nesmí básník sednout a tvrdošíjn chtít báse vymyslit. On musí chodit, jíst a pít, spát a bdít, a báse mu pijde sama. A Ty piš novellu za novellou, opisuj je, zahazuj a dávej je tisknout a mezi tím najdou Tvé nohy ta pravá místa, po nichž musí stoupat, abys se dostala nahoru, kam spje všecka bytost Tvá. Vida, jen slovíko jsem íci chtla a popsala jsem hnedle tyry stránky a to dosti daremn. Myslím, že asi si z toho nic nemžeš vybrat. Je-li tomu tak, to Ti povím zkrátka, že mi jen o to bží, abys neztratila

Bu

chu a osudem

kuráž k živobytí tak

nebo

tak,

já

!

A

pak rozhodneš nad svým nebudu tak všetená a nesv-

29

by jen deche.-a, chtla zjinait aneb ídil osud. Myslím, že ani co matka jinace jednat nebudn, protože je mi kazila individuálnost se svobodnou vlí svou píliš svatou, abych chtla zneužít svého vlivu na ni a vehnat ji nkam, kde žádná lidská kom-

(lomitá, abych,

lidský

binace nevypátrá, co bude sloužiti k jejímu blahu. Zds, setn-ání aneb roztrhnutí Tebe oblaží? A. kdybych si roztíštila pemýšlením, nemohu to urit Tak to bzuelo v mé hlav v nedli po obdržení Tvého listu. Ani stotý díl jsem nepsala zde o tom všem, co mi na mysl picházelo. Pišla jsem pak k veera z procházky, a Podlipský mi pišel vstíc. ,,To je nadlení!" povídal. Já jsem se k smrti hned lekla. Že jsou prý Beranovi v Praze, on i ona, a chtli u nás s velkým, kufrem vítzn vtáhnout. Kterak jsme je pece odbyli, budu Ti nkdy povídat. Dosti, že to bylo kus práce. Já jsem si zoufala. To je tedy osud pívtivosti a dobroty, že toho nesvdomití lidé chtjí nadužívat?

hlavu

.

Mimo

to

mám, má

zlatá,

samou

miserii

se

.

služ-

kami. Nazlobím se, namáhám se ve dne v noci a vidím, že to nepovede k žádnému cíli, a že hezký pomezi mnou a mými služebnými náleží k ideálm nedostižitelným mého života. Bábi je ovšem tuze hodná, dlá se poád hodnjší, musí ted opravdu za dv pracovat, ale já se tesu ve strachu, že ji snad njaký

mr

vítr

zas

pemní.

jsou tuze hodné. Prošínek byl churavý od pátku minulého, to byl ten svátek, až do nedle. Ukázaly se mu „roupy". To je jistý drah škrkavek. Už je mu zas dobe. Zkusila jsem však dost, dílem starostí, dílem jeho nevrlostí pi tolikeré práci.

Dti

30

Matka poád trochu naíká, norhndí ven, jen s otcem má toho dost, piijdcinc li tam za nkolik dní

vyjíždí a

pd

jednou

na

nejvíce

stranu

T

Líhám

hodiny.

Stará

se

\šak

o

nás

])oá(l

a

shi/.ky.

stýská se mi )iekonene dopise (h! Tclie. Tomu o helfové jsem se keovit smáhv. tisíckráte

a

njakém dh)uhanánském

po llu-

Tvá

Žofie.

22.

srpna.

mn

vzpomínáš, pro Ti nepíšu, a bylo kousek dopisu, lo jsem mla napsaný. Ta mela s tmi dtikami poáíl ješt u nás ti^vá; ale s nemožností, i)ece hledím, abych Ti dojá hojujíc psala dopis. Napíšu vždycky po dvou, po tech slovech, pak letím za Proškcm nebo' vezmu Ludmilku. Prosek umí íkat ,,káva". On vbec zaíná pMiialu, pomalounku breptat. Ach, kýž bych se už dokala té velké radosti, aby mluvil. Zinnncrovm jen porad tu vinnou polévku pro jejich dcerušku. Neznám až posud divotvornjšího úinku na dtský organismus, jako je úinek tohoto nápoje. Žádný mi neuví, jak se tším ze své Ludmilky. Vím nejlépe, jak jsem se o ni strachovala. Kýž by Ti Tvj Alužáek zas hodn zdraví nabyl. l*eju Ti to a doufám to z celé duše.

Vím,

líto

že

odeslat

ten

mj

mn

Co jsi ekla tomu dopisu z Chrudim? Vím, co as v stojí, protože i já jsem obdržela žádost podobnou, a sice o njaké básn. Ráda bych tomu vyhovla. Pokusila jsem se o to njakou novou vymyslit, to se dá dlat pi mém zamstnání. Nevím ale, jak vypadne.

nm

31

slabá, pišlu lam njaké z mých starTaké jsem na hrad Kašperk eskou báse sepsala a pak též nmeckou, nemohli jsme totiž v rychlosti nikoho najit, kdo by ji byl udlal. Ob ty básjsou co do ceny pravé píležitostné básn. Ale nejde to dnes více. Už nevím, kde mi hlava stojí. S bohem, po druhé více. Zotav mne brzo njakým dlouhanánským dopisem. Afyslím ustavin na Tebe.

píliš

Bii(le-li

ších

básní.

n

Tvá Žofie.

Paní

z

Nmeckého Brodu

nesmírn o Vás nco A'.

Svflá

y.

ii

mne.

Tesilu

mne

slyšet.

Nerudovi :''']

Nevila jsem pozdvihnuvši

liyln

ani

oím

pohozenou

z

ala: „Tys jediná bohyn, lem žen!"

svým, když novin jíž

se

pásku,

koím,

má synovkyn slabikovat tys

mi

poideá-

polekan a beru notou," pomyslím pásku z ruky. Byla vespod jako pro vtší pevnost podlepena a známým písmem pomárána. Domnívala jsem se již, že udlám nejlépe, nepovšimnuli z nichž mnohá si tchto denn se opakujících zásilek, ,,Tof

jí

známou

rychle

*) Lisly Svétlé k 1.

2, B, 4, jelikož je

Xenidovi nemají data, ale jsou íslovány: zaslala asi své seste všecky najednou

Svtlá

patrn koncem prázdnin. Jest tedy tžko správn je zaaditi. Ponvadž však dopisem druhým odpovídá Svtlá na druhý dopis Nerudv a tetím na tetí aspo prvními ádky, musil tento dopis pedcházeti, a tudíž snad nechybuji, domnívám-li se, že jest psán asi v druhé polovici srpna, nebo snad ješt díve.

32

vanilrdvala

na

pásky

smetišti,

aniž

jscni

lomu zabrániti mo-

olijomu

lak

Vám

ale

liiozného, že se musejí stál náiiadnými. Tak to nesmí dále jíti, nechcete-li zpsobiti smrtelnou mrzutost. Považte, kdyby si toho nkdo povšiml a Vaše vášnivé výbuchy etl a komentoval! Tak jste tedy dostál slibu svému, že Vám je mír muj nade vše posvátným?! Ale nemám dnes asu k výitkám. \'ymyslila jsem pro zprávy od Vás. Nedáte-li jisi cestu bezpenjší nak a chcete-li ve svém dopisování na každý zpsob pokraovati, anf je Vám, jak pravíte, j)otebou zpovídati se mn, tedy mi pište pod adresou Anny Wahlové.*) Muj bratr jednou s touto dívkou milk<jval a zaslal jí mnohé sladíce psaníko. Doufám, že v tom nenalezne nikdo nic nápadného, zadržím-li na ni dopisy pod výmluvou, že jí je sama doruím, až mne jako obyejn navštíví.**) Nejsou zde v tomto ohledu choulostiví. Dopisy se svují od posla každému, je rád, uspoí-li si ale

hla,

iial)ývají

mn

cestu.

Budte ujištn, udlala, kdybych

že

bych

sama nepála

tuto

koncesi

ne-

o Vás dkladných zpráv. Slyšela jsem nkolik hodin ped odjezdem svým, že jste v strašlivém stavu, že máte za málo nedl dosti patrnou sumu zaplatiti, jíž si nemžete nikterakž zaopatiti, že jste v tch nejhroznjších nesnázích, že Vám je jisté vzení! Vzení pro dlužníky si

míti

Anna Wahlová, píbuzná Mužákových

z Liberce, byla tou 1862, již 2 roky mrtva. Viz listy Svtlé a Podlipsbé z r. 1860, . 8-9 Ženských list 1911. **) Což se ovšem státi nemohlo. Jen poslovi byla by té výmluvy použila. *)

dobou,

totiž

r.

vi

33

Každý ten ku,

se

co to znamená! Kdo prošel touto branou, obyejné vrací do svéta prázden svých závaztaké své cti. Ve styku s nesvédomitými lidmi,

ví,

se ale

šejdíi

útlocitu,

a

podvodníky sete se s ného poslední pel pýchy, a nékdy nezazlete nej-

—

ctižádosti,

—

pítelkyni své, kruté toto slovo i poctivosti Prosím, dokažte mi aspo tenkráte, že jste pravdu mluvil, nazý^^aje mne nejlepším svým pítelem, a zpovídejte se mi upímn, bez falešného studu. Vždy jsem byla vždy spravedlivou, srdenou, shovívavou k Vám, vérnéjší

!

!

znám

temného a smutného z života Vašeho a jsem se ruky Vaší, kterou dobrý andl Váš mi svil, bych kroky Vaše ídila a nad Vámi bdla.*) tolik

nespustila

Chci, ano, chci býti a

zstati

pítelkyní Vaší,

prozetelností, která spojuje v sob shovívavost matinu, vážnost otcovu, laskavost sestinu a vytixalost bratra, a opustí-li Vás celý svt, já pec vytrvám. Tedy s pravdou ven, jak to stojí, a to dopodrobna! to

jest

K. Svtlá Sofii Podlipské

:

Xa Svtlé, Sestro

Kdybych

pi

nejlepší vuli

ádk

kolik *) z lot i

dle

milená

Pipomínám,

devadesátých,

srpna 1862.

i

nevdla, úpln prázdném ase není

vlastní

a napsat

21.

a

je

zkušenosti

expedovat,

tu

že s

lovk to

n-

bych se velmi

že toto nepsala Svítlá slavnému Nerudovi nýbrž Nerudovi z let šedesátých, kritikou

obecenstvem zneuznanému. A. Cermáková-Sluková: K. Svtlá ve stycích

s J.

Nerudou.

3

3

i.

byoli, zr slunoš, nel) že más snad zaso svízele. Pouštím tetly úzkost mimo sebe a Tvé mateství tak úplné zamstpedstavuji si, že nává, všech sil Tvých požadujíc, že mžeš na mne jen ]\léla srdcem ale nikoli s pérem v ruce vzpomínat. jsem návštvu, dok. il., tuším, že jsem Ti snad o ní tou ostats již psala, a Ux mne v mé korespondenci tak jako v pi-acich mých (dní lhostejnou Prahou, lám si z faráovýcli spisu njaké výpisky), velmi zdržela, jinak bych Ti byla z. ijisté již z;ise dopis za.slahi. Schoblažil, vytla jsem knihu za pul dne, ale penhauer dvoudenní strašlivé bolení hlavy a exil v posteli mne pouil, že není má hlava ješt tak pevná, jak l)ych Omlouvám jclm ncnávisl si to nkdy ráda namluvila. k ženštinám úpln, l<'n jciliný rozhovor s matkou, kde makulatura, a z jeho knih tato mu praví, že bude ona že se stane proslulou, ten jedin již ho k tomu opravuje. Snesu mnoho, než se rozdurdím, obzvlášt se ženskou pevráceností mám mnoho a mnoho trplivosti, ale líení tohoto výstupu mne doja'o až k slzám

strachovala, myslila

jiné

T

—

m

vzteku.

Tomu nejbídnjšímu

mazálkovi by

to

lovk

neekl

za celý svt, co ona ekla nadjnému synovi Tohleto by te žádná ženština více nevykla, udla'y jsme co do rozumu a co do povahy velký pokrok ku pedu. S podivením jsem se ale znovu pesvdila, že i sebe vtší muž se nemže z chyb vku svého vyzouti. Tato aristokracie a vypínavost, která i Gotheho karakterisuje, sluší tak velkému uenci velmi špatn, naše doba by se každému, kdo by si ted tak poínal, právem notn vysmála. Pokrok ducha asu jest pece závratn rychlý, sotva že lovk žíti poal, již se pežil !

35

Slíbila jsem Ti, že zstanoš ,,au fait" mého podzimjako i dobrosrdenost ního románu. Tvá láska ke Tvá mi ruí, že jím nudit nebudu. Kdo ví, snad Ty jej jednou zpracuje.s, osoba opodál stojící rozeznává všecky nuance mnohem osteji a nepedpojatost její hledí mnohem dál a hlouliji než mysl zaujatá spoluúinkujících. ilj muž obdržel od jisté osoby zásilku: dva exempláry Havlíkovy brožury, kde jsein k svému velvypravovaný Tvj lánek pod jmékému podivení nem Podlipského nalezla. Prosí v krátkém dopise, by jeden pijal pro sebe a k pijmutí druhého piml ,, mi-

mn

T

pkn

Každý exemplá byl zvláš zatoen do istého papíru, ale na štstí znám již takové kejkle, také jsem se nemýlila. Rozpeetivši svj dar, nalezla jsem na druhé stran jako brouillon k njakému lánku, byl naschvál inkoustem potísnn, stokrát petržen, každé druhé slovo bylo peškrtnuto, a pece nebylo mnoho Vidíš, tak práce zapotebí sestavit si z toho dopis. lostpaní".

—

písahou

stvrzené

stanovy, tak se drží nejsnadnjší v nich podmínka, jak to bude s ostatními? Opisuji Ti tuto epištolu jen zbžn, zpamti, se

drží

ásten

neb musím psát v sednici mezi všemi, anaf švakrová v mé posteli po probdné noci odpoívá:*) ,,.Tsem

mého

ode

mrana

dne

ke

dni

hodnjší,

co

hvzda

žití

by mi za krátkou již dobu tím jasnji zasvítila. Již jsem tolik dokázal, že mohu na ni myslit, neroztrhaje a nerozlamuje, co práv v ruce držím, neíkaje lidem mne z myšlének na ni vytrhujícím hrubství. Byl jsem ohavným nevdníkem, zarmucuje za

zašla,

—

*)

V

pokojíku, jenž se nalézal v

1.

poschoilí. 3*

36

ji.

\/.tlyl"

i)olil('(l

tak

kdy

ickla hldiipr

ní

oil

iiikilt)

iisinívavý, jako já.

liaiud)ii

úsmv

Nopicji

si

lak vicc.

svMlý

—

a

Komu

„.len kdyhystc; tak tak laskavým Kdyliyst síly sv k nWcmii jiiiMini nicniným pletkám! Kdybyste diich(>m svým neplýtval!" 1'ouštM jsem se
])ri/vnk('m

Mciuliivil

než k

liciužil

tak

iu'(>1mIi/('I

:

!

mluvil

jsem

hlouj)()sti.

liíMlnr

písni'

jtokáián.

jen

/

aliycli

hlascuv;

liodno

l»yl

asto a

nho niemníka

stalo

ondy |)sát doi)isy hlasoovaného, a jak je mohu psát, když se stal picsyreného náhle hladový? A já jsem hyl již tak hladov po elovku, který hy ml aspo kousek srdce. .\le musih) to být srdce nad i)iedsudky povznesené, celý svt v sob skrývající krátce, srdce hvzdy mojí! IHouho se obracely zraky moje bez nadje k ní. byla nedostižitelná, ;i já insultoval kažijou ženštinu, která mi do cesty vkroila proto, že to ..ona" nebyla. Tu jsem jí stál najednou ;ia iihzku. Byla stiedem kruhu skvlého, muži se hádali o její se dít. Slíhil jsem

/.

slova, a ženStiny

mely

nenávistí.

,,()ii

je

mizera," íkali

o iiin v žertu, ale opravdu to myslili, ,,on nemá srdce." Tu -se ohlérlla, a její pohled, tento zamyšlený,

ji

zkoumající j)ohled utkvl hádav na mn. Neturozhoduje od])ovdí svou osud muj. ,,Jak ekneš, tak bude," ustanovil jsem sám u sebe, tesa se nikdy nepocítným najjnutím. ,,Že nemá srdce? Ne, tomu nevím Sjííšt bych ekla, že ho má nkdy píliš mnoho!" tak znla vážná od|)ov(r v lehkém louše, a ona žertovala dále tmi trulanty. Co se ve dlo, dje se v lovku jen jednou, srdce iné propuklo jediným rázem ten led, ty vzdory, to trní, v se bylo nu'zut zahrabalo, a kde je byla ona ze všech

vždy šila,

že

—

!

—

r,

mn

nmž

jediná nalezla, a od té chvíle náleží joii jí, bije pro ni. Pro je probudila, obtžuje-li ji ted jeho klokotííní, již bylo smrti uvyklo, již hnilo, neprosilo se o život. Jací podivní tvorové jsou ty ženy, tak pronikavé jednak, tak zaslepené jinak! Srdce uhodla hned a byla se mi snad jen dvakrát do oí podívala, a o mé cti pochybovala a více než pl roku zná každý lidí

jen

—

mj

každou mou myšlenku! ekli jí: „Je mrzký," a ona opakovala: „Je mrzký!" Mám se podnes za velikého, že jsem se tenkráte nemstil, ani té pošetilé holce, která brala tvrdošíjné plamínek probouzející se smyslnosti za lásku, ani té niuniii duševní v postav devatekrok,

—

náctileté

dívky,

ani

zas

nedivím, pramizerného. jí

—

.

.

.

vždy

nékoiiiu

Vyjdu

jinému.

Ach,

mám nkdy sám

se z

nkdy za

se

chlapa

domu, nebe se mi pne tak

svobodn nad hlavou, ty domy a kostely malostranské mají pro mne zvláštní dnes mluvu, vypramjí mi romány, ponoím se v jejich báje, vidím v slavnou minulost národa

mítám,

km,

mj asu

svého,

ona

asi

a fantasie má pohled opodál,

nkdo ben,

jaké

ševci

je

on

sním ó blahé budoucnosti a pezstaví pomníky žasnoucím vnu-

poíná

nkdo mému na

jich

na ^las

stavbu upírá podoben,

mne

—

klesne a ten nejen podotu

zrak,

sám. Já zdravil ped okamžikem ducha hrdým ruky stisknutím, ped ševcem letí má apje

to

ka v. prach. On na mne pánovit kyne, plazím se k njako pes ped biem. „Jak pak to s námi stojí?" osloví nme a nesáhne ani na klobouk. ,,Ti msíce jste

mu

mn

již

zout

boty?"

ím obd

neplatil,

Dám

zaplatím,

mám vám jednou na veejné ulici mu, co mám v tobolce, a nevím, a ktacUi se

zahanben

dále.

Ale

již

MS

iic

náiustíiii,

slíiii

nii

iiýl)rž

loiiii

Mcjšjiiuavjšiiiii

každý na tvái

vidi.

se na mne. vidím v tom

Polká-li

úsmvu

mne

iilirk;iiiii,

niy-

špínu mou piítel a usmeje-li

že jsem špiiiavOjší, než ony. a že

si,

ironii

a

lii

vynadám mu,

a on se stane mým nepítelem' a deklamuje všiule o tom, jak jsem nesnesitelný. Nkdy zase se snažím depiimujíeí tento pocit se sebe sirásti, hledím každému di/e do tváe, a není-li lim spokojen, (odkrývám mu do oí všecky špatné kousky, které kdy vyvedl, zdá se mi pak, že

nkoho

a odhalujidi svtu a sob, než já. 1'dlám si -nového nepítele, a ten se nesmíí nikdy a pracuje proti mn, To je jedna scéna, ale ta se opakuje kde míJŽe. .\ch, co to je, o lom nemá ta nkdy denn tikrát. tušení, již blahobyt vyhoupal, a protf), ekne li nkdo: ,,Je mrzký," opakuje: ,,Jc mrzký," až tomu sám já uvA pece jsem tento strašlivý osud nezavinil, ím. jest to ddictví po rodickh. Chléb, který jsem od il roštu,

když

že

nkdo

je

ponižuji

ješt špatnjší

—

—

—

nenáležel nikdy mne, náležel vždy hokyni, a já se co hrnb toinu nemálo divil, až jsem tomu pivykl, že nii lidé vycíUijí, -že žiji lui útraty jejich. A múj otec- praccn-al pece až do poslední chvíle od rána bílého až do noci, a má matka nezahojila nikdy mozoly své, a já se uil dny a noci a dával hodiny ješt te, kdy jsem se stal lenochem, pracuji íkají, že více než leckterý nade mne se povznášející žiji na útraty jejich, a pec platím každou vc dvakrát, tikrát dráže než každý jiný, jak se mohu kdy vysekat? Oni sami to nechtí, jsem cílem jejich spekidace, nassají oni hlas hoekují, že je okrádám, a vlastn tuk z kostí. Pak se tážou lovka, pro nepje, a tiuství

jídal,

Ijekai,

—

!

—

mn

39

sijijí

se,

jakým

jo

básuikem

!

Xekdy,

když

lak

veer

dom

tch bohá. hlaAii phiou starosti, kráím okolo oprávsrdce phio hoe, tu se mi zdá, že bych byl zcela když a stechu, na kohouta hoditi jim ena^iého nadnmtost tvái tlusté v ulici, na dne ve je potkám zase a lakotství, a v každém posunku pohrdlivost, tu jim kdybych skutek, dobi-ý byl se domnívám, že by to práto je Jakým vrazil! srdce tvrdého toho dýku do že nenáleží ani ten trovem, že oni mají vše, a

nn

mn

chu vzduchu, neb i toho mne mohou zbaviti, je-li taAle jsou zas chvíle, kdy se jim ková libost jejich! nich, pohrdliv já vysmívám, kde jdu já hrd kolem rád, že jsem jsem chvílích je me. Pisámbuh, v tchto uštvanou tou jsem že já pochopy, oni a já psancem zví, a oni vrahy, nechtl bych za svty jimi býti a V tchto rdím se, že nás uinila píroda bratry. mohla by chvílích tchto v mrzký, nejsem chvílích

—

—

i

hvzda moje

zapísahám, den, cítím

mé

závidti.

ode

mn

K vli tmto citm mne!

Jsem

Tebe

T

ho-

neodvracuj se jsem hoden svtlého pohledu Tvého, teba chu Tys probudila ve než nic.

to,

mám mén

city

—

mn

k práci, budu pracovat, ku své nutnosti pracovat. Nemám skoro žádných poteb. Vždy bych chodil rozedrán, kdyby se jiní za nme nestydli, vždy bych ani do hospody nevkroil, kdyby to nebylo k vli „vci" a pak sám. Díve jsem se bál sebe kdybych se nebál býti se bojím jistých myšlenek. Jak jsem sám, tu ted •i

—

—

—

mi maluje zrádkyn fantasie (neb ta neslíbila, že bude hodnou) hned malou mansardu, v níž není hnutí pro samé knihy. V té mansard stojí u okna lenoška a u ni podnožka. V té lenošce spoívá kvetoucí postava.

40

kvelciucí

úsla,

zaínám

hle,

oM,

ale,

z

podnu/ku

a zúrodz nich vyprýstí

klesnu n;i kvetu nade

mnou

—

opršelé,

Neva se, vždy jsem již nadje moje. hodným! Kdo muže za malér?" ekni, sestro, mám, smím, mohu-li pak se vaditi? Mj muž naídil, a já se dkovala v jeho i v mém

uvadlé, jako

zas

já

mozek, moje srdce, les rží se ach, jsou nalomené, všecky zlomené,

míij

nil

—

kvetoucí

také kvésti, pel

jmén

a

odpovdla na humoristický pipiš*) zas huO zrádné obálce jsem se ze zvláštní milosti

moristicky.

trochu trest, neb nebude bude to zárove jsem si jí povšimla, akoli mne nauil na takové vci pozornou býti. nezmínila,

vdt,

i

zdali

Laním

po Tvém dopise. Pohled na Tvé písmo nebo oí odlehí vždy mému srdci, na nmž leží nkdy kámen trochu tžký, ale požehnána budiž tato tíž, teba mne do krve makala, jen ne více to šeredné prázdno. — Však mám sil dost, mohu tedy nésti

do Tvých

a snášeti.

Po Tvých dtec-h se mi velmi stýská, jejich pohybmi zobrazuje ilé proudní života, zde klidno,

livost i

dti

klidné

jsou

a

mlenlivé,

zde

nastává,

bohužel

vláda smrti. ]\Iarie**)

nkdy

lístek,

dich píše

zašle z

mi

píše pražské noviny. Farská***) piloží M. mi psal dopis na šesti stranách, Jinkaždou chvíli francouzské psaní, I.iduška

blízkých Klášter

*) Prof.

**) SI. ***)

Mužákovi psaný.

Marie N.

Cho

litografa.

atd.,

letos

je

tedy dosti kore-

41

spoiulciiee

luilú

a

ueiiiilé,

a

tul

m

|)iíiuou,

že

má

no-

málo pokrauje, teí ale již zaíná tšit. Piš mnoho, velmi mnoho o soh, prosím také o kritiku pedeslaného dopisu, Ty ani nevíš, jaké mají Tvá slova

vela*) jen

u

mne

váhy.

Vždy Tvá Johan na.

Janu Nerudovi :^*)

K. Svtlu

Dneí? jsem ohdržela šastn doiiis Váš. Nikdo se nad tím nepozastavil, že jsem si pivlastnila dopis A. Wablové. Tším se velmi, že není nebezpeí tak velké,***) jak jsem si byla myslila. O tom ostatním finanním promluvíme po mém návratu. Prozatím Vám ale musím íci, že si A'elmi pochlebujete, pravíte-li, že máte málo poteb. Dle mého náhledu máte jich nesmírn mnoho. V tom hledáte jakousi spoivost, chwlíte-lit) rozedran a ošumle? Tof vni ta nejmenší výloha za poádný šat, a abychom aspo isti chodili, tof povinností naší k spolenosti lidské. ;Mám antipatii k lidem v odvu neistém

»Cikánka« nebo »Lesní panna*. Od poved na dva listy Xerudovy, z nichž první zaslán pod adressou zemelé Anny Wahlové a druhý psán na obalu Havlíkovy brožury. List první, v nmž asi popisuje Neruda k pání Svtlé svoje finanní pomry, tato pro svou sestru neopiala. *)

**)

***)

Patrn

s

tím vzením,

kritikové, pihlížejíce jen k slovm a nikoli ke smyslu, brali tento výrok doslovn a psali, že Neruda chodil ošumle. Neruda sám píše: ^ Vždy bych chodil«, a nikoli: »Chodím«. 1 Svtlá tedy mínila: byste chodil. « Dle výrok souasník dbal vždy Neruda svélio zevnjšku.

t)

Nkteí

»Kyž

42

a

iii']K»iá(lii(''iii.

-Maji

(lak

as|)(i jsem

iiavýli stránek do sídx'. .Myslím,

/,e

shledala) vždy

jemuž

estetik,

š|»i-

iokt(í

kabátu koukají, uezaslulmje, by si (lovek jeho thooiií mnolio všímal, jsouf vypujeené, nejsou z nho vyšlé, jinak by zaal zajisté sám u sebe a hledl by sám dobrý dojem docíliti, a ne-li to, tak aspo by neuráo tomto punktu svou ki'áso<'huf. Ale žel osobností si jionechávám apolo;íii až do 'raby, a možno-li, ústn. z

i

I

kdy konen se vypíšete z té své lásVás znovu na to, že odložím každý ilopis, v nmž se toto cboulostivé slovíko na(hází, stranou. Stádám si jen ony, v nichž mi poijisujete*) svj život, své i)lány, své utr|ieuí. Pokraujte v nich, prosím Vás, vždy Vás znám lak málo a co vím o \ ás, to vím inspirací básnickou".

rosim

ky"?

\'ás,

,,

Upozoruji

,,

.Myslím,

že

mne

ilosti

znáte,

byste

tuto

považoval za pruderii a upejiiíivost a sám

i)rosbu

sob

ne-

neekl:

jsou ženštiny marné-, lovk jim mluví o lásže nemá i)ráv jiného slova po ruce, a ony v tom hned buh ví co hledají." Je mi to ale vbec uinilo, maíte-li as a místo tak daremným jjlouznním. Což nemáte pro mou oddanost jiné odmny než horování? Viie, zasluhuji více od. Vás než tu Vaši ,, lásku". Což nehraji existencí a obanskou svou ctí, dopisujíc si s Vá,,IIle,

ce,

jak

proto

mi po tajmu, trpíc vý'buchy \'ašeho vášnivého rozmaru, Vaše zpovdi? 'uším, že bych mohla krví zaidakati, a že by pec nikdo neuvil v istotu mých snah, kdyby se spojení naše vyzradilo. Kdyby nebyly tak asto Vaše slzy ruce moje kropily, kdybyste mi vyslýchajíc

*)

Dopis Nerudových

byle patrnC velmi

mnoho.

1.3

iieljyl

asto ekl

tak

iieoinyhiýiii

pízvukcin pravdy, že

pátelství duševní potebou, vždy bych si musila pomysliti, že \'ám o nic jiného nejde než o zapáliti milovanou pletku, a každé slovo Vaše by

je

Vám mé

m

musilo jako krvavá urážka.

Liduška mi psala, je ješt celá zlomena. Mžete kdy odpustiti, že jste jí tak mrzce použil za nástroj, byste se dostal ke mn? Že jste jí ve stu horoucích dopisu lhal a zase lhal? A že jste ji nemilosrdn odstril, když jste jí neml více zapotebí? Na štstí se pružné její srdce dle mého zdání již zas nkde jinde

si

to

zakotvilo.

Jak v

Vy

Uslyším-li,

nehlaste že

jste

konen

stijjíte

Praze.

jste

že

ani

s

k

lovk

snad

s

Fišerovou? Vímf, že

je

ješt

nezapomnl na náš kontrakt?

touto ztracenou osobou žijete, pak se tomu, že jsem Vás kdy znala, eknu, bez povahy. Zdali pak chodíte pravi-

deln k Ann?*) \'ida, te jsem popsala celou stránku o Vašich milenbych kách a slyším dole hlas poslíka, musím konit, mla ješt leccos na srdci. Je to ale naposledy, co se s Vašimi láskami nudím, vždy jsem Vám ješt ani slvka o Vašich ,,dítkách" nepovdla. Mám je s sebou a ítám v nich i)iln. Ty mne více zajímají než Vaše snadná vítzství., eknte mi, kdy nabude konen rozum 11 Vás nadvlády nad vášnmi? Je vru nejsvrchovanjší as, ticítka již táhiu\

a

*)

Holinové.

4i

Podlipská K. Snl/:

Sojic

\ .M;t


znamení ulxlr/ela

dvry

ilala.

nevyspalá

Ti

klerak žiju a abych Ti

v nedli a

.liM-

oceuju

J.-.

M,.ii,i

\Si\-J.

sostio

unavená,

rpraciivaná.

l'i;i/..',

Tvnj

(lt>i)is.

A

Vážím

opisem

aliyili

jiíšii,

povdla, si

Tvé

Ti

že jsem skvostné

dopisu byla jsem opt, a to ješt více ravování jeho neštstí a to neštstí samo zasluhuje ten nejútlejší soucit. Že t<'ii muž zachoval takový cit i)ro est v nehlahétn jeho osu(hi, bt\' velké úcty a obdivu hodno. f )h já to vím, já to vím, kteji.

jistého

!

muže cítit lo\k stísnným, znieným takovými vcmi. A já jsem ]>oznala ty boue, ty ievohici(jnáské duševní boue, jeli lovk pesvden, že nerak

se

zasluhoval

takového osudu. Ano, ano,

býváme písni

je

to

i)ravda,

že

nkterým lidem, že jim dlouho ncdúvhijeme, že žádáme velké zkoušky od nich, než je l)ijmeme v naši píze, a s jinými býváme hned za dobe a práv tito obyejn toho mén zisluhují, ucž k

onino. Bývá to tím asi, že obyejnost uiívá navrchu, že ona má nejvtší právo k svtu, jaký nyní je a že se jí mimovoln iKxlrobujeiue všichni více mén, v-

domky

a nevdomky. Tak si vyítám, že jsem dlouho iKKlezení, ba až do nedávná, jako by chtl mít jen za blázna. Nabyla jsem nyní docela jiné mínní o tom, akoli to cítím, nevím sama, jiro, jako bolestnr>u ránu ve vlastním srdci, že Lidunku tak nemilosrdn odkopnul. Vím to vlastn, prfj to cítím tak.

mla .

.

.

T

45

a

nesniím

lhát;

a

pozoruju,

že

se však proto v uí až do smrti a lépe na to nemyslet .

.

léta

ránu zajízvjí, že

cosi dotklivého

ozývá,

.

Více však ješt než dopis onen Tebou opsaný dozpráva, kterou mi podal dnes muž. Že je prý Tvj pítel nyní neobyejn solidní. Že se všichni tomu diví, nevdouce, to piítat. Že je v chování jeho cosi docela jiného, že ho musí mít lovk nyní rád. Podlipský nkolikráte to opakoval, pak mlel jako neuhoflla jsem, že však nco >fyr.x a co si myslil,

jmula

m

mj

emu

na mysli, ím se nevytasil, poznala jsem dobe. pišla na Hálka. Podlipský jsme byli hovonli, a srovnával s ním druhého básníka naší doby a stavl ho nad nj. a tak se hovor rozpedl až na tyto uvedené podrobnosti. Já sama nikdy nejmenuju jméno ani ped mužem, ani ped jinými. Zdá se mi, jako bych nesmla, jako bych vyzradila pánbh ví co. Ty jsi opravdu milovaná, a já Ti peju štstí k tomu. Osud Ti po
ml

?»Iy

;í

e

—

4fi

všecko. nespí,

K

V

tiiiuii

(lne

Ji'

nespí,

Milink.i i>oi-;'i(l

zejména

k

/i)tiM
clice

jen,

novilá.

;il)y

ji

v

iiMído

noci vo-

a Proška znáš v jeho šílené lásce ke nim''. I^NNh-viícm jsem celé dopoledn<- ])lakala, protože jsem už (o nemohla vydržet. Nyní už je to titxdui lepši zase. IMo.sínek pokrauje velmi. Nemže vystát u nnie nevlídný oiiliéej a volává ,.Mama. faldy pry!" .\ já se musím sehnout, ahy mi uhladil elo. .Milka, malá opika, musí to hned po nem také dlat a notné mne pi-i tom škráhne. Ona se vyvinuje roztomile. To hude ta na,se ružinka v i'odiné, ona nás všecky hude ohvescdovat. JaAmile spatí tátu, hned na néj butf ]M"skne nid)o vy|)láziie jazýek. Délá, trošjak tikají hodiny, posílá pa a slojí sama, nkdy ku nž pokroí samostatné. Povídám l'roškovi pilné o všeidi možných iieílmtech a svt, a výskala hy(h radostí, vidím-li, /e innc to pedrahé dít p<x:hopuje. Xiktlo hy ii(>vril, kterak on se mnou sdílí radost i žalost, jak rozumí v.šemu, co je krásné o jak je dobrým. .Milinka bude jemu celá l>odobna a bude se s ním mít vehui láda. Prošínek zaíná už drobet poítat. Dnes se ho nkdo ptal, kdy bude chodit do školy. ,,V deset hodin," odpovdl docela moude. „Drožka má tyry kola, trakar má jedno kolo, a já mám nohy," ekl jednou. muž mne nosí na rokou, a já mám doma ráj. Jsem šastná, a budu ješt šastnjší, uvidíš. Ráda bych to zasloužila. Vykoupeno je to štstí slzami, žalem, ba i penzi.*) Snad bude hltavý osud spokojen. Cist ani dil,

;i

sice

jA

lo

iiiáiii

hýl,

i

dv

Mj

svoboden ve své šleclielnosli niplatit, ímž sám se píipak nucen za

*) Dr. Podlip.ský jsa ješlP

íval prý za

jiné, byl

n

47

teJ iiemoliu. Aosíiii .Schupciiiiaucra ve velké tašce na všecky prorházky a zas ho nesu dom, peetši vždy ani dv stránky. Vžily ani na procházce nezstane ^lilmka

u

nynjší chvy-

té

A Tvá

novella? Piš mi pece n ná; nevíš, že jsi mi to slíbila?

Dnes veer jsme

n!

!Miluju

byli

ale

ní.

na ostrov. Ach,

vášniv podzimní veery.

do podrob-

bylo krásvšichni Prošínek tak ito

Byli jsme

tak zábavný a dlouho budu pamatovat. Yerunky je mi líto. Ta dobrá matka, kterak se rozlouí se svými ubohými dtmi? Mne pojímá hrza pi pomyšlení na takové louení. Víš-li pak, že Mikovec umírá. Jakou má nemoc, žádný neví, on se nikdy nechtl dát prohledat. Nemohu ani pomyslit na tu ubohou starou ilikovcovou. Ty slavnosti po celých Cechách naplujou mne nadšením. Na zdar, na zdar, na zdar! Piš mi brzo, ale dlouhý dopis! Obtuj mi trochu asu! Vždy jsi Ty má jediná, milá, drahá pítelkyn, sestra a posestrima. tak

veselí,

perný,

že

Podlipský

si

to

Žofie.

K. Svéilá Sofii Podlipské:

Na Svtlé, dne Sladká

28.

srpna 1862.

sestro!

Práv mn odeslali rodie ponkud Tvé strasti se služkami.

dopis,

—

v

nmž

Dala bych

vedl do znaných dluh. Z toho povstalo hodin pro Podlipskou, jak pozdjší jpji dopis

mnoho svdí.

vyliuji

si s cluiti

zoufalýcli

.i8

žo jsom Ti do toho previlu picdešlýiu ]isaníin svým. 1'rosím pletky nemysli, ty so urovnají samy

lii

ku

jiridala

ty

m

to

se

vsákne

celý

len

pibude upímného znivejšií

li

do

anebo

mne

jpsli"'

T,

pisku,

nemže

l»ýli,

jak

ani

vidíš,

pií-

alternativ.

Co

se

týe mého

to

nebylo

blaz(^

i'oinán

iiiíli le,

loženi,

nvch

s(>i»ou.

zmatna Hud-

pi)lilavky,

;isi

bojuv,

desítiletá

otu|tla,

ro/.maru,

nikdy

picslala

uk-Iio

rozpo-

dušf\iiíl)o

.\emám, vi', žádmne v tomto ohleíhi

klidné.

tak

resiunace

jsem

míli

toiiíiy

plání

a

|)ro

sebe. .Isemf livost

k Tob Tob vru

úpln

proti

m

iipiimná, \ylýkala by( h za

hiíídi,

a i)rotož

se

si

zdržentaké

Ti

vyznám, co jedin bolí a raní: jest to miij pomr k manželu. Uere-li mne za ruku, ])romluví-li laskavji ke mn, tu sebou trhnu, nepíjemn dojata, a v tomto citu vzí ta nemravnost, neb lépe eeno, nepirozenost v (ikolnostech mých, jižto si tak triíce vyítám. Tento cil jedin by mne štval z mého nynjšího donu)v;i a nikoli nui váše k jinému muži. Pravila jsem Ti již jednou, že v žádný závazek nevejdu, teba zo žádné jiné píiny ne než z pýchy, nezavážu nikomu svt. Ale zapovdla jsem si u .AI. již tolik a tolik, mohu mu ješt to zapovdti, co bratru vlídn vstíc, nesu: políbení a ruky stisknutí? Tento lovk si dal, má drahá, že si mne vzal, nechtla bych býti na jeho míst. Kdyby nepanovaly tak hloupé pedsudky, pak by se nechala vc klidn a blaze urovnati, iiekla bych muži zcela jednoduše: ,,Hle, ten tam mne zajímá, a já

jeho taktéž.

On má

talent,

jímž nenakládá -\'.díiMiil,

-19

sám

ty vol,

mn tel

pravíš,

to

bych

jí

picházeti."

niáiu

já

nad ním

trochu

do-

mo:-i,

tyhodn na hodinu ke Kdyby smla jistá osoba voln co pí-

použila,

oprávnný k nám

a-

nech

choditi,

jej

ztratil

by ten

pomr

de-

nebezpeí, neb toto tajení a tutlání rozpaluje mysl jen ponkud dojímavou, že vidí pvabu a vnad tam, kdo skuten žádných nestává. set

procent

Co se týe mé osoby, ta zstane má, jedin má, kdybych sebe blíže k tomu neb onomu pistoupila. Teba byly okamžiky, kdy bych z ní byla chtla udlati hráz mezi jistými travikami a osobou, o jejížto jsem se bála duši, nikdy jsem pece opravdu na to nepomyslila.*) ekni sama, na jaké zoufalé prostedky nepipadne pak Xesáhá-li matka, vidí-li dít své nad propastí? ku všemu nepemýšlejíc tepr\' dlouho, zdali je nástroj pomocný bitký, bodavý, zdali ji neporaní nebo dokonce

—

neusmrtí? Kdo neví, co to rozen-anost, ten nepochopí mé úastenství k nmu, ten mne bude snad vinit z lehkomyslnosti a nepcdloženosti, neb co pravda, to pravda, stokrát jsem mohla tento pomr roztrhnouti a nikdy byla v onch jsem toho neuinila. Vím, ím Ty jsi strašlivých okamžicích duševního utrpení, kde bych se byla tak ráda demoralisovala, jen abych zapomnla, že již leheji žiju. Jen když jsi mne ^^'slechla, bylo Xemla jsem a každé slovo Tvoje pravým balsámem. to svdomí ohraditi se tou ínskou zdí sobecké ctnosti, ježto se ženskou dstojností jmenuje. Toí as posud jediné mé provinní.

mn

mn —

*) Tím mén tedy pomýšlela Svtlá na o, aby šla rudou do ciziny jako žena, jak nkteré asopisy bájily.

s

i

A. ermákov.l-Shiková: K. Svtlá ve stycích

s J.

Xerud

u.

4

Xc-

50

T

iXkolik ktucsixiiKli-ncc. v luijiidn iiu'Udržuji dní j?nu' marní' ('•ckali na Ilias. .\a,ji'dnou iJÍišio iirkolik risd s iHikornou oniluvan. Stal se nrjaký, /cela nevinný omyl. Ohálka*! hýla pri) mno. nhodli jsem lo

jsem

také

okamžitC",

neklamala.

se

-

Heším napoiád a nevím, jak se mi asi povede, ale leiikrále jsem ne-nndd jinak, musei a nnisel jsem Imravla, když, psal Lid., že jsi Hloupý psal. skutefii lilava^ a cidou me splabyl u Vás lliolela Prosím, nestonej, sic sluu také. Tato neoešil. kávaná zpráva mne a"', duši omra/.ila, ])rosím,- nestojako byeh již již vjíždl v krásný, n<'j Jo mi, kormidelníkem, iiesetichý, hlahý, pístav. Tys mým ,,

.\1

.

.

(

m

.

—

!

rád

sláhni,

se

ne<'háin

chovat.

Nebudu,

ach,

se

promnil

v

lev

knu

jí,

je

píliš

to

sice

Jest

jsou

však

založí

ruce

a

v

pístav

konni sten,

nebo

zasvitne

volili

doby

muž

lidském

v

lodkii

klidn

nia^aíským

pádem

ne<'há

hvzda

—

niíiu

k

od-

bouil, ne nevy-

více .

.

.

zpovd srdce

koi-midolníka ženživot, kdy lovk

pot hopuji

— mn

k

iioliám

je

nerlif

))Iynoul,

dolu.

Šlaslen

mra''ny boulivými, Nestonej mn!

Tebe znám, ženo,

pochopuji mohu-li Ti své

Tehf)U

wptat,

pi myšlénce

beránka

koho se ujme.

("o ství,

více

hrozná.
ského,

vést,

'l\d)on

nebudu

tikrál

ji/

pak, šía-

nábožendusno, nebys je sou-

katolické

nevolmi, jxdožiti,

*; Že psal Neruda op't na obálce, není s podivením. Jeho asté listy adressované stále mrtvé Ann Waldové, byly by u domácích lidí jist vzbudily pozornost. Uchýlil se tedy opt k [)rvému zpsobu.

51

Zpovídat se Ti, to mi potiebou, slastí, zkoumáni bedliv své svdomí, bych jediného híchu neopominul, a viíni nevývratn, že za/nlení toho nejnepatrnjšího Tvé nemilosti. Bud mi vede pímo do pekla vždy laskavou soudkyní, abys i Ty milosti došla, neb Tebe tíží híchy, jen že Ty se k nim v zatvrzelé pýše neznáš. Ale všecky Ti budou odpuštny, dovolíš-li mi jednou Tvou ruku políbiti, totiž výminen, nikoli pi odchodu nebo píchodu, to si beztoho vzíti nedám. Víš, co si nkdy myslívám ? Že jsem lepší než Ty Já bych trápívalas, a nemohl nikoho tak trápit, jako Ty kdyby to byl vrah, zlodj, loupežník. Snad Ti kivdila.

—

—

i

m

dím, ale za nco sloví

du,"

chtl

—

a

Také

nkdy

se

mn

zdálo, jako bys

!

mne mla ješt

nebudu Ti to vyítat, nmecké pípraví ,,Fur was du dich gelten liisst, das giltst a já jsem si hrál s passí na padoucha. Bláhový, jsem, by lidé zlato v hlín skryté sami poznali oni nevidí ani, co jim na oích leží, krátkozrací! jsem se z toho samého pramene dozvdl, že horšího, :

dopisuješ opt s Lidunkou. Nepiš jí nic o mn, prosím! Nepoínej znovu tuto krutou hru, nevnucuj mi lás ku, s níž nevím, co si poíti. Tys mi krut vyítiila, co jsi k vli v^-trpla, ale kdo z toho vinen? Kolikrát jsem Ti ekl, že nalézám v píjemném tomto zjevu zalíbení, že ji ale nemiluji, a Tys jí líila mou váše tmi nejohnivjšími ban-ami, a ona pak inila na mne požadavky dle slov Tvých. Co jsem já jí ekl, to uslyší od každého muže, nebylo to nic výjimeného, jen její nezkušenost v tom vidla více, a Tys ji v tom potvrdila. Poal-li jsem pak o roztržce, tu plakala a hoekovala, a já se jí tedy Tob na vzdory i Tob si

mn

—

4*

r>2

k

ki»iil

Vlili

piíK-

\'iiiil",

|»s;il

;i

jsi

!<•

jsem

iiiil.i.

ji,

("i-liti

(lilM.i

Jsic

nlí

si

mne

jsi

na

|)i;'ily.

laciný

/pii-

ahys vidla, vždy i>:> Tvém, y.v nejsem ješt Uikovým 7.V niMiMisi jiti milnvali nmsil lam, kde Ty naTvým (itrokem. bytii jeAle není Ti více lla lakových piklii iídíš. s(tl)

/býti

klku.

s

a

já

si'

oilhýli

nedal,

i

—

—

T

odstraním, ludioj se. nid)U(lu diný já pronásledovati, nehudn Tob na v/.dory hejlili a se opí jeli. má váše k Tob si* vytíbila, promnila se v lásku, v svatou, istou lásku, a la kopnutí více nosnese. Tato láska uinila ze mne to, ím jsi Ty, jsme si pnjded,

se

a

Já Ti ji víc<' nabízeti n(d)udii. ale já si jí zakázali nedám. Když jsi ji nepijala, ledy /.iislani' lež«'l v srdci mém jako perla v laslu-e a v licliýib, blabý(b bodiná

ot(»pím a potším se s ní. Ona je ntým pokladem jediným a jedinou pý(diou mou. Kdybys n«d)yla j>ro nme nic jiného udlala, než že jsi ji

led

rovni.

lak

ve

mn

vn

vzbudila,

zasluhovala

m

nauím

Kdybys se byla (htla

mn

že se noho ke

za

to,

bycb

mn

Ti

T

byl bych myslil, když chci T(dx' mnou pro Tídjc, s kterým se

darovati,

pak je to také štstí každá žena nesetká. Ve nin

lovkem,

jsemí

se

sklonilo, ale

daiti,

votem

bys

a já Myl jsem jí na muž-o pasován za uuiže |>ovaž(>vati a mne za inužo ctíti.

klanl.

kolik's

žije

jich

duch, já mám srdce, vidla, co kráíš ži-

?

jako bys, kdo ví, jak pevn na nikdy podpoiy nepotebovala, jen nedlej, jako by s<» Ti nebylo nikdy po duši spíznné zastesklo, jako bys Ty jediná necítila, jako my všichni. ty ani Vyzpytoval jsem v Tvých oích le<;cos, o

Acb,

nohou

jen

stála

ne<Jlej,

a

em

53

utrpení,

bylo

etl

a

iioviš,

jsem

4esknotu,

také

ulevilo,

vzdor veselosti Tvé tajné du inonde". Však by se Ti mluv si, co mluv, kdybys se byla

,,1'

v

nirli

enni

vyplakati, o mé srdce opíti, byla mohla pošeptati, co kdy hntlo, ale Tys nechtla, nu, bud si, jak chceš, stará panno! Ano, starou pannou jsi v každém ohledu, neumíš se ani tlesn, ani duševn vzdát. Bože, ženo, co by mohlo z Tebe*

mohla na kdybys

mých prsou

T

mn

kdybys nemla tuto falešnou, urputnou stydlivost, by se nezrodilo v duchu Tvém, kdyltys jinénui dozúrodnil. v tomto okamžiku nemám I»iála, by jej vedlejší myšlenky a pravím Ti zcela vážn, že zstabýti,

co

V,

neš nou,

pi všem svém velkém talentu pec jen jednostranprotože jsi výhradn ž?nskou, a nmžským živlem

—

Tvé mužské povahy nena sebe psobiti nedáš. rozehejí nikoho, ty máš jen panáky nebo blouznivce, protože jsi žádného muže nikdy do své bytosti nepojala a mu nedopála, by t pronikl. snad tu samou chybu jako ty, nikdy na mne nepsobila ženština, proto jsem zUstal luíkrý. nezáživný, neharmonický, a nebo s citem nepíjemným mne každý odložil.

— Mám

nudn

Snad se mi podaí lépe, až si ted duši a život upravím a po druhé na tom poli se objevím, z nhož jsem nikoli poražen, ale z pýchy ustoupil.*) Snad vyzískám ledna r. 1^58 píše Neruda Ann Holinové: >Tak vebývala má samostatnost, žo kdyby i síly zlomené postaovaly, byl bych se pece stydl dráhu, na níž jsem hned poprvé ku cíli nedošel, ješt jednou nastoupit. Takovým lidem je ovšem lip, když pomalu následky chyb svých ucítí, když chadnou a vadnou a zárove doklepám ají s poslední kapkou, s mlhavým zbytkem bývalé své síly.« *) 23.

liká

SA^ým náhled imi a zásatlám Í(mT pfxlivel tvj sladký deuh

Iciisí

i»l;itnosli,

kily

iiidii

—

snad bude má láska k Tob lepší tlumonicí mezi nuioii a obecenstvem. Pítelkyn, sto chyb máš v ocích mých, že mi nechceš nic více býti ale, vzpomenu-li si na Tebe, jak tak horliv nco vykládáš, jak zajiskíš pi tom Svýma bystrýma oima, jak je dokoán oteveš, pronesu-li njaký paiadoxon, jak se jima usmješ a se mnou se vyvádíš, lu bych T, po sprostu eeno, sndl. Nemysli si, že vidím vždy v Tob bohyni, Ty nkdy zdáš patnáctiletou holinou, a já si pise Tys pece cházívám tak starý a zkušený proti Tob. jen, jak se íká: unendlich liebenswurdig!" KfMiím, prosíc opt o Tvj úsudek, i)sala bych více, kdybych ncmusila dopis na poštu dopravit. tliisi

—

ádn

mn

—

T

Líl)ej

mi dli!

Tvá Svtlá. K. Svllá y. Xcnidovi: IJez

Já že stmlu? Cítíte

luby?

Mn

se

zdá.

Vy

z

dopisu

m

data.

mého opt dech

cho-

máte vždy za chorobnou,

vyvadím-li se trochu s Vámi, a zdraví mé závisí od shovívavosti. Velmi zamrzelo, že se mne tážete, kdo Vás spojil s Fišerovou, že s ní nemáte pomru bližšího. K tyto výmluvy? A nemáte li skuten, tedy pro" dláte

mé

m

*)

e

Opt odpov

nezachovaly.

emu

na dva, snad

i

více list Nerudových, jož

55

kavalíra? Oceuji zajisté pímost, s níž se vek ní hlásíte, neb nic se mi tak neprotivuje, jako jednou veejnou pro lidi, jeds dvojí ctí tito pokrytci nou soukromou pro své tijné spády, a tato vlastnost

jejího í-ejne

:

mne smiuje u Vás s mnohými jinými, ale musím se Vašem prospchu každému spojení Vašemu s oso-

ve

bou touto vinnjší.

opíti,

a

kdyby

toto

spojení

bylo

sebe

ne-

Toí pece jistou vcí, že prodává svou lásku, teba ne Vám, tedy jiným, a takové osoby m u s í míti demoralisující vliv. Ona žije od vášní, musí je tedy vzbujim umt lichotit a je stále podncovat, K tomuto cíli nezhynul i výdlek její. nuisí nevyhnuteln v každém, koho se zmocní, udusit cit pro i-yšší zájmy, chu k práci, k innosti, k tomu, co ctností jmenujeme. Ona nepipraví své ctitele jen o peníze, ale co je stokrát híire, o cas a o svžest a jasnost duševní, ona je musí o to pipraviti, by se zoval,

musí

by

nimi

s

opt

a

opt

IVechci zorniti,

citu

Vás

—

že

svému zkazí,

k ní

vrátili.

Vám dlat žádného nechtíc,

i

k

Vám,

nevzdáte-li

zcela

pec se

kázání, chci Vás jen upo-

mimovoln, vzdor velému jen

Vaši

zkázu

zamýšlí

a

jí.

Nahlédla jsem hluboko v zatemnlou, rozervanou dua cokoli jste také uinil a na sob zhešil, omlouvám Vás. Vy nevíte v nic, Vy nedoufáte v nic. Vy nic nemilujete. Vy jste ztratil dílem nešastnými pomry, dílem zkácením nejdražších nadjí, dílem vlastní vinou radost sám ze sebe, a následovn na svt duševní Váš stav se stal nesnesitelným, a Vy se chcete ohlušiti. Pochopuji Vás, neb i já jsem cítila jako Vy,

ši

Vaši,

5(.

so

kdy/, u;uU'ji

roziilyiHil;!

111011,

illiisr

dít mé,

nikla jsem k'hdáž duší

po

illiisi

neupro.sileliiá

když

;i

voskorou

poliltila.

ztMiii'

Pro-

zdšenou

tajemství života a sinrli jsem nahlédla, že není boha nad námi, který

a konen nás každou noc pikrývá hvzdhatým pláštm svým a jehožto srdce se bolestn svírá pi utrpení, které nám k blahu našemu ukládá, že není duše v nás, ježto se co motýl blostný nadšen k etheru vznáší, a opustivši tlesnou schránku naši, opojen od hvzdy k putujíc, se zdokonaluje pro ráj, kde se se vším shledáme, co jsme kdy milovali a ztialili tato Byla jsem více než dvacítiletá, když se pravda zjevila, byla jsem rozumná, vážná, vzdlaná, ale toto poznání, tato náhlá roztržka se vším, co mi bylo

hvzd

.

.

.

m

až posud tak svaté a drahé, zatásla tak mocn mou celou bytostí, že jsem se domnívala, že, neztratím-li rozum, ztratím samu sebe. Kam jsem obrátila zrak svj, tam se šklebilo na mne ze sta prázdných to strašlivé nic, z nhož jsme pošli a do nhož se vracíme, žádné budoucnosti, žádné vnosti, žádné nadje, tedy ni na ženii, ni na nebesích, všecko lež, všecko klam, všecko, všecko mam, najíti podporu i ta naše ctnost! Mohla jsem, ztrativši ráj, a náhradu v zákonech mravních a v jich plnní, když ten nejvznešenjší, nejobdivovanjší se mi nezdál nijiným než nejpohodlnjším pouzdrem sobectví na-

dlk

ím zlo

inno

jediný

cíl

Co bylo pozdji Svtlé útchou Co úkolem básníka.* *)

Nei

zla, by i tob to velikost ve vt: ,, nebylo." To byla tedy esence vší ethiky, myslící, cítící naší bytosti?*)

šeho? Jaká

v

chorob,

viz

lánek:

Kdybydí byla

iiiu/.cni

liývala,

v

t;'-

stiasné,

zoufalé

bych se bybí stala, ím jste Vy, Ijybí bych hojíila jako Vy, a ve vín, a v náruí hezké holky zapomenutí hledala pro nekonenou, neukojitelnou bolest v prsou mých, byla bych se ohlušila a nejspíš tam dospla, kam dospl Lenau, geniální Grabbe, Schu])arL a sto a sto nešastných duší ped a po nich a za nimi; ala já byla ženštinou, rodinou sama ped sebou chránnou, a osud slitovav se na:l utrpením mým, nad tím balvanem hrzy, útlá prsa ženy tížícím, seslal mi andla útchy. Byla to sestra má, kterážto, plna SA-^até soustrasti, položila ruku na rány mé, volajíc: innost, innost!" A innost navrátila radost, nadji a víru v jiné

dob

,,

mn

i

v sebe, uzdravivši

To

mne

m

páska, která tak neodolaten k Vám vize, tato stejnost utrpení a osudu našeho nui zemelo drahé dít krve mé, a já zoufala Vám usmrtili dít ducha a srdce,*) a Vy se stydíte zaplakati nad mohylou Vašich nadjí a snah, aby se Vám lidé nevysmáli, a tropíte a dovádíte, aby se nevšiml svt, jak jste se stal chudým a nebohým zavržením jeho.**) Ale ta

—

*)

první

—

»Oficialní pedstavitelé píkro Nerudu odsoudili. Mikovec. redaktor ^Hbitovního kvítí«, prý objednával si kritiku

posmvan: >Strhejte ho — vždy neví v kvalitu knihy: >Vždy to

je to

hotový

Palacký

blb.«

není básník, ale tancniistr.* Barrand, Xerudv osobiu' dobrodinec, jemuž hoch sbírával kameny, pijímá básn s pokynem: » Vnujte se písné vdé..« (Dr. Albert Pražák: Literatura eská 19. stol. str. 312.) **) V této krušné dob domácího uitelství (r. 1858) Neruda chtl se spoleensky pozdvihnout sHbitoním kvítím*. Jak po.« chodil mravn, vidli jsme: >byl posouzen a odsouzen .

.

58

já já l'

lUiiii imij. Mne spasila sestra, a mnou se nauíte vit v sebe a doufat K emu mne nazývají Svtlou, kdybych s to

chci osmiu spasím Vás, život.

nebyla lala

osvítiti

splalili

tmu

neúnavn:

,,

v

srdcích

innost,

—

lidských?

innost!"

—

Jako ona votak

i

já

volat

,,Cinnos" já musím vzkísit duši Vaši, vždy cítím, v sob proudní sta život!" Vzhru, vzhru! pravím, cesta naše daleká, ideál lak vzdálený vku našemu ale spjme s chutí, s láskou, klopýtajíce, padajíce, snad spatí nkolik vyvolenpece záící jeho tvá. Vzchopte s(\ píteli, brate drahý, neukazujte mi, že Vás pokrývá bláto, hle, ruce moje dosti isté, by smyly každou vinu s Vás a kažach, nekite: ,,Není ideálu, není," dou zahojily ránu dokud Vám ješt bahno chtí Vašich oi zalepuje já se nespustím více ruky Vaší, Vy musíte za mnou chtjte, prosím Vás, chtjte! Prvním krokem na nové dráze budiž, že se vzdáte nízkého pomru. Pestate, ach, pestate ve své ^^amovražd. Co lovk pro lovka jest s to uiniti, to chci uiniti pro Vás. Zstanete li v mrzkých poutech vášn, oslyše mne, pak zasadíte ránu velkou, nesmírnou. I já pestanu vit, zklamu-li se ve Vás! Chtjte žíti pro sebe a jiné!

budu

:

!

—

c

—

—

—

"

mn

krisi.

»To vše, co prožil, znamenalo vnitní tžkou a skliující Hrdá jelio povaha byla krut zranna a ponížena. Smutek

se sestupoval, skepse k sob a k životu vzrostla. Stará generace básníka podcenila a mladá rozumla málo. Xeruda nehledal viny v nich obou. ale v sob; ztratil sebedvru a životn se zapotácel,* píše Dr. .Albert Pražák, Literatura e.ská 19. stol

str.

.''14-.

59

K. Svllá

Sofii Podlipskc:

Na Svtlé,

-4.

záí

1S02.

Drahá sestro! nevíš,

Tv .lu

ím

luiie

Tvoje dopisy jsou,

oekávám prijdc

a vždy doufám že snad je s horoucí dyehtivostí práv v sobotu. \ idi^, Unež díve, nich nekterv z p^c. a fvv^. k^tk^e lovk sobcem, p. Tvé velké

kdo ^i .^-^^^^^^ jeden dopis tyhona a já sto psáti za lhostejnost, mté Tepovažij mé dlouhé pestávky nemyslila jako ted. Tebe na asto k v snad jsem tak rozhovory a beru Mám s Tebou v duchu ty nejdelší když Ti chci psati ale ; Tebou tv nejdležitjší porady, mrzut; co Ti psati ^o by Ic tu odložím péro vždy nadjemi '^^P^^^^^ ^ ^l^^" ^^^^•;^ tšilo, upokojilo, dobrými nesmírnvch starostech mas mne se

zmohu

jeste,

sotva

! Ten znáš skoro nazpamet. Mam vem obpodám Ti To život? ném vnitním psá dost a sama máš nelad raz nepíliš utšený, a Ty Za ruky^ z pero klesá nediv se tedy, že mi dost., vypravovat, doufám, ze dosti a dosti to Ti snad budu rozbouené živly pece konené se tvto rozvlnné a náhled o tom všem ednou usadí a že nabydu jasný porozumí, jako ly? tak pak mi jiný co se dlo. Kdo dokud nemam novelu Ty víš jak bvvám nesnesitelná, rozmaru J^em ted samém neb román nartnutý, v tom

ii

svj

zdejší

život?

to

pro mne nikdo nevšímá, nakrmí mne, každéjsem jak dále se o mne neohlédnou mne! ke neten se to povdna, chová-li ed^ni

ua štstí

mne

mu

a za

si

-

(j{)

Xokulikrál l'al(»iisok*;

jeseni

mezi

l»yla

žel)ráky,

iiui/.iky,

ii

drti

a

tu

háliy

jsoiu a

/.alczla

dívala

na

jsi-iii

na to pestré hemžení. Tu vznikly v mé hlav neurité ohrysy ohraz prostinkých, a já jsem je poktila „nártky vesnické",**) až builu zase dohro mysli, pak se do nich pustím a vypracuju je. 8 mou slavnou novelou jsem na 13. archu, hufle jich v celku asi šestnáct. Xehudu itri i)repisování na ní mnit, ale vypracuji lecktciou scénu živji. l'rozatím se na to tším, co Ty o ní ekneš. Ty poznáš, tel)a nehyla ješt v úplném rouše, ím má být a za, a ekneš mi hned, zdali je co do ní nebo ne, nebo zdali asi)Oh z ní bude moci nco být, vynaložím-li na ni vtší píli. se

Že mne Tvá zpráva o ponkud zmnném chování tom jsi bez mého toho ubezpeování snad pesvdena. Zdali tuto duši loven-

T

N.***) velmi potšila, o

navrátím, pak jsem vyvedla vskutku n('0 tak tžže se budu sama sob diviti. Xikdo nemá pojmu, kde tento muž již byl, neb nikdo snad nenahlédl do jeho nitra tak hluboko jako já, nikdo si nevzal tu práci. Nejlepší toho dkaz, že ho nedovedla ani láska takového andla, jakým je Liduška, ponkud osvžiti, on byl krásou a láskou pesycen, musilo |)ijít jiné lákadlo, a po naší první delší rozmluv poznala jsem, že bych já jím mohla býti. Co krásnjší a chutstvu

vn

kého,

njší: tešn nebo ústice? A pece sáhne gourmand po ústici a odstrí pro ni sladké ono ovoce. Na tom *)

**) ^**)

ást kachlových kamen Pod názvem tím nevyšlo nieho. Nerudov.

íil

má diivia

v jeho cil, již jsem av dob nejvétsíi-h klepu a zmatku projevila. Védéla jsem, zdali ho ješt žena vábí, tedy že jej vábím já. iln se ale nejednalo o tento cit, já práhla, jak jej napravit, zušlechtit a pece sob pi tom nic nezadat, iln to nedalo od^Tátit se co vzor ctnosti od nho a penechat ho osudu, on by si byl málo z toho dlal, propadával se s pravou pasií v bláto a nechával v orgiích divokých pravou pochoutkou s ducha, zdraví a est. Jak asto mi. ekl dosti suše ,,Xechces-li, nech tak. já se t neprosím." A já nechala

jediii se stéji

zakládala

ped Tebou

i

—

ale jak mi pak bylo, když jsem se s ním sešla na jeho tA'ái stopy spáchaných výstedností spatila a v oku tu dohoívající jiskru krásného, mohutného ducha, který vzdor úsmšku a pitvorné lhostejnosti pána svého zoufale o pomoc žádal? Zvláštní inspirací nalezla jsem pak obyejn lehký žert, hlubokou pravdu skrývající, v taji slzu v sob chovající, na který nenalezla jeho vybroušená obratnost odpovdi vhodné, on vidl a cítil, že prohrává, že ztrácí, a teba mu na tom nezáleželo zdáti se mravným, nechtl se pece dát na poli dmiipu a ducha za žádnou cenu poraziti, musil pemýšleti, jak by dále se mnou zápasil, a v zápasu mu bylo vyvinouU innost, musil chtj, nechtj aspo na nkolik okamžik svou lenost setásti, nkdy na celý veer, nkdy na mnoho dní, nebo tásl se vztekem, rozešli-li jsme se a mla-li jsem na vrchu, hledl se stj co stj piblížiti, krátce, podrobila jsem jej tak,

a

m

mn

bez jeho vdomí duševnímu procesu. Tak, jako vyhledává koketa všecky prostedky tlesné krásy, aby poutala, tak jsem já ze svého ducha erpala všecky p-

62

vaby, jež v sob skrýval, a za|)e;lla, jsoiu v/.doiulio zoufalec v kouzebioii jicb sil' natlarmo se bránil, nadainio se zlobil, že nadarmo cbtl pak prcbnoiit bo jebo zábavy více netší, že iiiii jelio- milenky víco zadost neiní, že mu probouzející se cbu k životu více pobodln umírati nedá já ho více nepustila, a ])ec jsem jej ustavin odhánla, pec se nemohl ani jedi-

—

—

—

ným dkazem mé pízn chlubit, pec si ani netroufal mi íci, že mne zajímá — on mn stokrát ekl, že mne více nenávidí, než mne miluje, a já mn srden ráda vila,

nebo psobila jsem v

zmnu,

ševní

jíž

vdl,

že

covat,

by mohl

hnije a

chtl

tak

se

nui

hnusil

on

žil

jen

smysly.

kdy

mžik, dila

se

msíc

—

tlesnou

hyl

i)éro

i

du-

nemusit praluky vzal,


svt

a život fysický a inleleklnální, Vím, že stokrát i)ioklínal okapiblížil, kde jsem v i)ro])u opt cit pro est, chuí k práci

—

mn

mimo vášn

lovka

a kdyby

hnít,

nebyl by zajisté

žít,

nm

nesmírn nerad podroboval.*) On

se

nm

doufám, že ješt kdyby se ale

to

více

neiní,

mn

.len

—

nkolik

podailo jej takto upoutati, až by zvykl spoádanjšímu životu, sí, by své pomry trochu napravil, až by jej zas tšila práce a život sám o sob, pak bych vyslovila to slovo ,, louení" ne s lehkým, ale uspokojeným srdcem. Ne, sestro, já ten ržový vnec, který mi láska podává, nezdvihnn. Ty víš, rže nikdy neslušely, nikdy jsem jich nenosila, neozdobím se jimi ani ted", kdy jsem si jich snad ponkud zasloužila orif nebude chtít zstat pítelem, v každém jeho slibu poslušnosti skrývá se zrno tajné

—

mn

—

*)

O tom

díikaz v dopise

si.

Holino vé.

63

nadje

za milence jej nepijnui. On tonia neví, neb ninoholi skuteného citu k tomu náleželo vše petrpti a s ním prodlati, co jsem petrpla a a

nahlíží, to

s ním prodlala zstanu .starou ,

já;

ale

pannou'",

pisámbuh, mýlí se, žádný mužský Jak pravím, jediné chovám

mýlí

teba

—

se,

se

mn

karakter nikdy nepodail. vinucí pání, aby z té dráhy pak ze vzdoru nesešel, na nižto jsem ho tak pracn vyšinula, to by byla velká a bolestná pro mne rána, jedna z nejbolestnjších, která by mé srdce rozrýti mohla.

Nesmím ^opomenouti Ti sdliti, že se Liduška povšeho aspo ponkud potšila. Dok. M. mi psal, že je jí tak okouzlen, že si vymohl vysvdení choroby, by o trnáct dní déle doma zstati mohl. Navštvuje ji denn, koná s ní výlety, krátce, je s ní v tetím dle

'

mn

by prý, kdo ví co, kdyby se mohl na mou mlenlivost spolehnouti. Nemyslím, že si jej zamilovala, ale jsem pesvdena, že zas neví, jak se chfivat a že jej nechá picházet a jako vyvoleného milence si poínat ze slabosti, jak to již jednou uinila. Jediný dCikaz, že není snad její srdce tak úpln lhostejné, bych nalézala v tom, že mn, velmi o mou adresu žádala, pec nepíše, nevi, nejspíše, chudák, jak do toho. Dok. je plný ducha a krásného vzdlání a úkladný, ten ji lapne jako pravý právník za první vlídné slovo, a ona nebude moci se mu vyšinout, bude-li totiž on chtít. Kdyby nemla tato celá pletka jiného prospchu, tedy pozná Liduška aspoii, že ješt v lidském mínní tak úpln ztracena není, jak by tomu byla Mourkova tak ráda chtla, neb Dok. vdl o jejím dívjším pomru, a ona mu te, jak on mi píše, všecky nebi,

a vypravoval

—

a

m

Gi

]i(mIi(i|)ii()s(í

clitíl,

jo

sdlila.

obratný,


jak

vyláká

luhu díLte, co bude () bad. Lidiiscc pas la raissoii de son

v.

jako

inavíiii,

—

výrok Vollainiv „Otii ia ago on a tont lo nialbour'".*) (V) To s tonii shižkami poád potkává, to ninc lak dojíniá, žo ani na to myslit noniolui, je to sknfornó nostostí. Jon když jsi aspo jinak spokojena. Mnžáokovi so zde vobni dol)e daí, n/dravii se skutené /.á/.iane, jsonr zvdava, co mu eknete Vy. Švakrové se laké trochu lépe daí, snad se pe:-e ješt njaký rok udrží.**) Xa venek by ml Scbopenbauer i)rijít, by poznal, íin je ženština a jakou dležitost má v rodin a v (cIímii spoleenském život, zde by poznal, co je v ní a ím je. On však eniá své zkušenosti o celém poblaví v oncji blasírovaných kruzích ponžní aristokracie, kde kvete ženština vskutku jako tropická bylina ze skleníku sem proplatí

:

Jest oím potchou, ale také nic více. Pijedeme k dvacátému zajisté, který den vyjedeme, ješt urit nemohu, ustanovím jej snad v iiíšfím svém

sazená.

dopise. Jedu nerada, velmi neiada odsud,

jako by

mno

V,

do Prahy za vlasy tahal. kdyby Tebe Jiebylo, i)ak bych osud poprosila, by na mne seslal njakou hlavnici nebo cosi takového, ale k vidi Tob a dtem Tvým má život mj ješt dležitosti pro mne. Proto si ale nemysli, že jsem snad njaká smutná, bh chra, Josef mi íká denn, kdyby mla jeho žena ten humor, jaký mám já, pak že by byl šastným lovkem. Tvá vždy a Tvá

vn

Svtlá. *)

í

rozum

s

vékem není

v souhlase, ten

následky. **)

Zemela

o

nkolik roku pozdji.

odnáší smutné

65

K

Svtlá slen Marii X.

Xa

Má

drahá

'j

Svtlé,

21.

srpna

iS&2.

Marie

Každý muj dopis k

mé

:

Tob

obsahuje jakousi

robotu

na vojnu, ten musí bojovat. Ty jsi se nazvala pítelkyní mou, tedy jí musíš také býti v plném smyslu slova. Budu struná. Ty znáš nehodu mého švakra. Opt se blíží a s lhtou rozpaky. Jak ty na mne pjistá lhta Dala jsem, jak Ti snad sobí, to víš Ty nejlépe. známo nebude, ped svým odjezdem svou diamantovou pravil, že stojí za 500 zl. jehlu cíditi. Kottek kdyby pišlo vyiilatil, je Nevím ale, zdali by pro

Tebe,

srdce

kdo se dal

Ale

milé.

—

mn mn

Mezi tím, co kniha tato se tiskla, zemela bývalá slena a dopisy Svtlou jí psané byly mi dle poslední vle zesnulé odevzdány. Jsou dkazem srdeného pátelství Svtlé k si. Marii. Ponvadž kniha jest již z polovice vytisknuta, není *)

Marie

N.,

zaaditi je chronologicky. Podávám zde ovšem jen ty které týkají se Nerudy. Ze struných lístk bez data, psa^Drahá píných z jara r. 1862 vyjímám jen následující vty telkyn! Odesílám Ti opt znamenitou epištolu, však víš, co s ní

mi

lze

listy,

:

podniknout starej

se

nech na

.

.

.<

»Milá Marie! Obsah

mám

o obálku dle slibu svého tuto olnílku napsat známou

mi

dešlé: 225/111.

Ostruhová

ulice.

.

.«

.

Ti

vzdor

Tvým pochybám,

»Má velemilál Prosím, adresu ale misto pe-

Snad liji napíše kupec, u nhož

mu njaký šesták za to*. slen Marii ze Svétlé jednají o hmotné

dáš dopis na pustu. Dej

pomoci, kterou chtla Svtlá poskytnouti Nerudovi a to tak, aby o tom nikdo nezvdl: ani manžel, ani sestra, ani si. Marie sama. Slen Marii Svtlá píše, že potebuje penz pro švakra Podlipského a seste opt že je zapjila slen Marii.

Dopisy psané

A. ermáková-Sluková: K. Svtlá ve stjcích

s"J.

Nerudou.

'->

r,6

k

mém jmén

pravému. Ty se musíš v

o to

pokusit a

následovn Dojdi tam pod jakousi výmluvou (ale pro Boha, nehnvej se, že Ti tak rozkazuji !) a ekni to pravila), že uinila mezi v žertu (neb ona jí to

:

mn

mým mužem

že jsem doma vypravona prázdninách mi vyítá muž, jaký by byl za hloupou jehlu posevek polí. Že jsem Ti tedy dala do "komise, bys se vyptala, co bych za ni skuten dostala a co by stála jehla ze špat-

mnou

a

vala,

za

jehla

rznici,

a

stojí

ted

njších, teba ásten falešných podle jejího vzoru zhotovená, neb

kamen,

ale

úpln

nechci babiku, od níž jsem ji darem dostala, uraziti. Pála-li by si Kottková jehlu vidt, tedy bud tak milosrdná a hledej klí k psacímu stolu muže mého, je krátký a hladký. Bude bud v mém šicím neb psacím stolku, neb v jednom ze

šuplík u mužova psacího

panuituje,

aby

si

stran

této

To

jej

nepovšiml, že

myslit,

kam

nechci,

nešastné

položil

že

jej

stolu.

Mj

a já nechci potebuji, neb

muž

na tu

se

ne-

doléhati, si

mžeš

o tom zvdl, nazlobil se záležitosti dost a dost. ale je, že se musí peníze ano-

by

on

nejkrásnjší nymn k Pod. do domu dostati. Kdybys Ty je tam dala, to by jej pokoilo, nechce prý, aby se poád tedy snažmezi ženštinami o tom klepalo, prosím n, abys se optala (o emž ostatn nepochybuji), mohou-li se peníze nechat poste restante na pošt. Kdyby se nám naše záležitost zdaila, tedy bych Ti pak udala, pod jakým jménem bys je tam dala, neb listonoš je pinést nesmí, nesmí se vbec vdt, že Pod. njaké obdržel a musí na adrese jiné jméno udáno býti. Mámí také prsten s diamanty (ó neb 4 v jedné ad),

T

—

mn

více hotových penz zstalo, mohla bys i ten Kottka ukázati, mohl by ho k té nové jehle použit. Dvojnásobn vdná bych Ti byla, poptala-li bys se ješt aspo u jednoho zlatníka, jak cení jehlu (to se rozumí, že u poctivého) a pod jakými podmínkami by pi popeli matky Tvé, špatnjší zhotovil. Prosímž

by

u

mn

obstarej

T

tu

bych sebe

vždy úpln

vosti

více

domitostí,

vc

obyejnou Tvou nkolik

je

set

a sva nerada

laskavostí

jmním

ted

oloupila. Mj muž nechce na hotopjit. Má drahá duše, se daí jako Tob, brzo nebudu mít nieho, jen kdyby mli aspo ostatní. Na kolenou žádám, nehnvej se, ne-

nic

mn

T

prohlašuj piš tuj

se

ped

Far.

ni

co nejdíve,

mi

potebuji

se,

ped mou rodinou a Mé drahé srdce,

ode-

trnu ...

aspo

300 zl., bude-li více, tu býti za 150 zl. také pkná

si

sli-

za-

Vždy mže jehla. Pece nco radostného, mému dobrému muži se

výsknu.

zde daí skvle, pibylo mu 6 liber do tí nedl, v tomto ohledu jsem šastna Všecka mrana odešla. !

—

Má pedrahá, kdy

Ti

se

odmním?

vn Tvá

Tvá,

Svtlá Odepiš

ti

sta

pošty,

mi, jako by zlatých ekni

tedy

mluv také

se

ti

o klobouk zlaté,

o klobouku.

a

jednalo,

místo

odpovíš-li

stran

b8

K. Svíhí

slen Marii

X.

:

Xa Svtlé,

srpna

25.

18()2.

andél! V iiejvélšíiu spchu Ti odei)isuji. J)ej k zámku udlat a Tonda at mlí. ekni jí, že chci míti njaký šperk a že nechci, hy muž zvtedy vyndá dl, že jsem klíek ztratila. Kameny a jiné zasadí, jsem se vším spokojena, jen peníze, peníze! Prosím, optej se ješt u jiných ,,klohouník", hy mne neošidila, a pak aí In nevypadá, jako by se to dh) z njaké nouze z mé strany. Prosímž T, smlouTy iníš dobrý, dobrý skutek. Ty budeš svatou vej již na nebi,**) mé slze, mé nejhoroucnjší slze

Tys

klíek*)

a

!

T

žehnají.

Tvá Johanna.

ml ped

Ale myslit,

že

muj muž

K. Svtlá

každým, ty

i

i)i('d

slen Marii

X.

sestrou.

:

Xa Svtlé. Drahá

Oekávám dopis

od

Tebe.

Ona musí

pjuje.

peníze

1.

záí 1882.

]\Iarie

ode dne ke dni s nejvtší dychtivostí Podle Tvého dlouhého mlení nedou-

*) Slena Marie klíku nenalezla. Tonda, služka, která prázdniny zstávala v byt sama. *•) Má patrn státi: na zemi.

pes

69

fám ale innolio pií/.nivélio. Uych se z truelilivýrli teclito myšlenek trochu vybrala, hodlám Ti psáti zdejší noviny, kteié až hluboko do Prahy sáhají. (Svtlá píše o návštv Hra M. a o í.idunce, poflobn asi jako seste, a koní :; Tvj dopis bloudil po celých echách, dkuji Ti za snahu, dej jehlu Grohmanovi, jen když bude nco. jsem spokojena, snad to ostatní stluu. Oznam mi, kdy .klobouk na poštu, vezmi recepis a naiiiš na dáš ,

dopis

Herrn Kail Baria, Horer der Rechte in Prag, poste zapravím vše, až pijdu, jen se nehnvej, nehnvej, nehnvej restante.

na Tvou

Svtlou. K. Sréfhí

slen Marii

X.:

Na Svtlé. Diahá

Vera jsem

2.

záí

lNi>2.

Marie!

psala a dnes Ti píšu zas. Sestra ode mne nemže dokat dopis a já pece psala dvakrát tento týden. Xení to jinak, než jí že otevírají snad Podlipského dopisy na pošt a protož si je tam tak dlouho ponechávají. Bojím se stran naší záležitosti. Psala jsem Ti vera, bys ,, klobouk" za nejvyšší cenu prodala, tebas jen 1 fl. 50 kr. za obdržela, to se rozumí, že s pedlávkou, ale ted se bojím, zdali mne adresa vas dojde, nebo je 6. záí nevyhnutehi poteba. Tvj dopis byl v Kolín, v e-

hoekuje

zle,

Ti

že

i

70

ském

a

Nmeckém Brod, Dubu, udláš

si jen Svtlé a nikoli dobe, podtrhneš-li toto mneb jest pt- Svtel v Cechách. ted mýlky nanejvýš nepíjemné l)yly,

eského sto

asi

tikrát,

An

všimli

by ale jsem si následující prostedek. Jistá v Ostruhové ulici pod íslem 225/ilI. bydlící mezi (tsoba zaslala nám nkolik brožurek k rozdání mi to mj muž již písn zdejší venkovany, a já. naídil, ješt nedkovala z píiny Ti snadno pochopitelné. Piložila jsem tedy k Tvému dopisu osudnou listinu a prosím, bys ji v ten samý den i s mým visitním lístkem pod známou Ti adresou na poštu ho dila, co jí odevzdáš peníze pod recepisem. Na visitvymyslila

a

ním

pi

lístku je adresa následující, prosím, drž se

penz: Herrn Karl

odesílání

poste

restante,

Podlipský

mu

a ona

sám doma

einliegend s

je

odevzdá

jí

písn

Horer der Uechte,

fl.

za dobe jistotn díve, než by on ho že se po ordinaci pak vždy

nadzmínnou osobou velmi lístek

Ty

nalezl,

150

LJarta,

víš,

do hostince odebere. Myslím, že jsem piložený dopis dobie stylisovala, kdyby se Ti ale tato cesta nezdála vhodná, tedy to

zstane

pi

vedení,

a

úmluv. Ponechávám Ti úpln vymi zdá, že by byl nynjší mj plán ten nejbezpenjší a nejkratší. Sestra si peje, aby Podstaré

se

vdl,

lipský

nezmi

se

že

nikdy

je

ode mne, ale pro Boha jsem uinila. snad chybující peníze pipjí,

zásilka

ped

ní,

co

Doufám, že rodie nebo že snad Gabrielovic*") pomohou, *)

aspo

to

z

tchto

Paní Marie Gabrielová byla sestrou Dra Podlipského.

71

slov vysvítá: „Pošli, co

mžeš,

o sto zlatých více

mén

se více nejedná."

Má

drahá Marie, nikdy Ti nezapomenu tuto službu, uvidím, kleknu ped na mne nehnvej Až musíš dovolit, bych Tvou ruku poTebou a Ty líbila. Tys mé seste pravou sestrou.

jen

se

T

!

mn mn i

Tvá Svtlá.*)

K. Svtlá

S.

Podlipské:

Bez

(^Psáno

data.

5.

záí

1862.)

Má drahá Nediv

se,

obdrž íš-li

tyto

dni

od Marie 150

zl.

—

Zapjila

zapomnla jsem se Ti díve o tom z tch penz, které mn otec za Tebe vyplatil, jí bez vdomí muže tuto ást, an si chtla na dom nco opravit a vymluvila jsem se ale, že je musím mít zas zmíniti.

jsem

tyto

dny nazpt, proto, že je laskav.

jich

potebuju pro Tebe.

Ulož mi

Tvá Johana. Nepijde-li nic,

tedy také

dobe.

*) K listu tomuto piložila si. Marie X. stvrzenku zlatníkovu, jež zní: 45 Brillanten aus 1 Broche gekauft mit fl 150 4/9 1862 Do papíru vytlaena firma H. Grohmann k. k. Hofjuwelier Prag. Dále piložen ješt zpátení lístek (Retour-Recepisse) ze dne 6. záí 1862, podepsaný: Karl Bárta, recte Johann Neruda 225/111.

72

A'.

lodlipsk:

Siv//ú S.

iVa

Má

Te

sladká

se

Ti

Vera jsem

Ti

SvíMl,

dno

0.

záií

18(52.

sestro!

dopisy

jen

jen

dva

a

liiiioii,

neiií-li

|)ravda?

dnes již zase jeden. Podle toho poznáš, jaká je má hlava nespolehlivá a zal)oninetlivá. vidtec u mne se vyvinují ty nejkrásnjší fysické a psychické pednosti. Ted práv jsem obdržela od ,Alaiie dopis, týkající se záležitosti, o níž jsem se Ti ve svém krátkém dopise /mínila. Jhidii Ti ji opakovati, abys v pádu, kdyby Té loilo (h)])is diívc došel, než pedešlý, (což jo na naší pošt a pi našich poslífdi spíše m
—

o

jedná.

Nechala jsem Alani 15U od

rodi nám

zl., které mi nuij muž z oné Tvém jmén odevzdané ástky pe-

v

nz

k upotebení pro domácnost ponechal. Musím jed slamníky, záclony a sto jiných vcí, na které mi byla dala matka vždy peníze, ježto ale hylo vždy

nat

mn

Abych tyto bez vdomí muže zai)ujené peníze ale v as nazpt dostala, pravila jsem .Marii, že jich mám na zaátku tohoto msíce pro Vás zapotebí. Za vydati.

pomnla jsem

o nich Tob se zmíniti, dílem že znajíc její upejpavost a falešný útlocit, jsem s ní byla udlala, by dala peníze ,, poste restante" na poštu, že já Vám pak o tom, vdomost dám, byste jo vyzdvihli pod adresou díve mezi námi umluvenou. Nebylo by jí tedy takto t(dja bývalo se to

ale

poád

bylo také proto,

mn

svým

dluhem

ped Tebou

se

vytasiti.

Dnes

mn

ale,

73

chudák, celá restante

sklíená

píše,

nepijímají,*)

an

že peníze pro Praho .poste je ale již nejvyšší as, by ,

peníze vrátila, že je tedy zašle bezpenou a krátkou cestou pímo doktorovi.**' Zdali tedy doktor takovou zásilku anonymn nebo z ruky do ruky obdržel, nech se nehnvá, ani nediví a odpustí mému chorobnému mozku, že jsem se o té vci díve nezmínila. Prosím, jen ji nech pi tom, že jsou peníze Tvoje, jinak bych sotva vas zpt dostala, a já jsem ted, kdy je tolik mi milých osob ustavin v pekuniárních starostech, tak rozechvna, že bych jí peníze ponechala, kdyby na mne usilovala a mla bych velkou mrzutost, neb v tchto záležitostech nerozumí muj muž žertu, rozhnval by se

je

velmi,

vda,

ona

že

peníze

má.

Zde je hrubé prosbou druliuu plátno velmi laciné, i látka na záclony. Prosila bych ty to píliš neobtžovalo, abys tedy, kdyby peníze sem poslala, máme v polách druhého týhodne v Liberci jarmark, tu bych si leccos nakoupila.

Ted picházím

s

:

T

T

mn

Nemáš-li ale sama kdy peníze na poštu poslat, tedy odevzdej laskav Antonínovi,***) bylo by mi ale milé. Kdyby to ped rodii mnoho hluku nenadlalo, neb ti hned myslí, že chystáme vše pru ty venkovské pátele. to

*)

Listy

Opt

výmluva.

sleny Marie

X.

Peníze

>pcste

restante<

se

pijímaly.

Svtlá rovnž zniila.

**) Podlipskénui. ***) Antonín Bohrer.

bratranec Svtlé, zamstnán byl v objako úetní. Matce jeho rozené Rottové vnovala Svtlá román Na úsvit, k nmuž použila jejích pamlí, vylíivši v hrdince své Klárce povahu a vychování její.

chod

jejích

rodi

Za touto píinou tnk Ijych prosila, by se adresoHerm Johanu Sluka,*) Handelsniann in Niedorpassk. iiber Bohniiscli Aicha Xio S'.\. Kdyby ])enízo na mne na Svtlou pišly, tu bych so uiusila s .lorozdlit.**) Kdyby Ti to bylo ale sefem aspo o to hned odekni, ale jen dost málo za tžko, tu led mi iiiehází dobrý nápad. Jak pak, kdybys tu vr Františkovi***) odevzdala, povolavši ho k sob? Ten to jaksi ututlá, aniž rodie o tom zvdí. Ty jen napíšeš val dopis:

n

mn

adresu, to ostatní obstará on. Dej dva šestáky a za recepis také dva.

mu

za

jeho -práci

vid? Samé, samé, samé jen pletky, vypletu? A já nenávidla odjakživa všecko tajemnstkáství, všecku neloyálnost, mi, nkdy se mi hlava zatoí, a já myslím, že se musím a musím zbláznit v tomto labyrintu lží, úkladu, falše. A co je za tímto labyrintem ? S ím se potkám, vyváznu-li? S tou ohromující olovnou prázdnotou, která mi už jednou duši skoro až do smrti umoila? Ach, jak práhnu po mkké nárui Tvé lá-sky, po Tvém upímném pohledu, po vrných slovech Tvých! Tys tak šastna a tak silná, že jsi si pravdivost ve všem zachovala. Tvou duši neprzní ani prášek lži, ach, snášej Svj kíž s trplivostí, on není ten nejnesnesitelnjší, Ty mžeš být hrdá na každou slzu, kterou vyroníš, na každý po-

To

jsou

kdy se

z

pletky,

nich

konen

v

*) Za Jana Sluku provdána byla v Dol. Pasekách sestra pro. Mužáka, Sefka, již Sv$tlá asto navštvovala a po smrti muže jejího r. 1868 letní sídlo své do Pasek peložila. **j Opt vvmluva. Nepála si pouze, aby muž se o nich do-

vdl. ***)

Sluha v obchode.

75

vzdech Svj, a v

srdci

mém. V

já

musím

se

kruté

zardíti za každé bodautí vazby pedsudku se jímá naše

spoleenství a zákony jeho jsou s pírodou a s pravnkdy v rozbroji krutém. Milosrdenství Samaritána rány oloupeného vymývajícího vešlo u písloví, a ta, která chtla duševní rány vymývati a zahojiti, má zavržena býti, protože byl ped tím muž na její prst zlatý kroužek nastril a tím si ji najal, by doživotn jen pro jeho bolesti slechu a balzámu mla? Ty máš dobe, lip na takové vci ani nemyslit, kdo by vbec myslit nemusit Ach, kdo by u Tebe si zdímTvé srdce je poklad, já je nout mohl jako Prosek žehnám stokrát za den, nikdy, nikdy jsem tolikrát na Tebe nemyslila jako te. Dostala jsem zase dopis, ale tenkráte Ti jen zašlu mou odpov. Umím ji jako skoro vše, co jednou píšu, nazpam, a z ní poznáš snadno, Ješt jednou, kdyby Ti zásilka o jednal dopis. jen dost málo nepíležitost dlala, nebo u rodi mrzutost zpsobila, tedy toho zanech. Oekávám jediné jen slovo asi ve stedu. Obdržím-li je díve, tím lépe.

dou

—

!

!

em

—

Tvá J.

K. Svtlá y. Nerudovi: Bez

data.

uražen a nezmiujete se naschvál o pedmtu mého pedešlého dopisu. Náhoda mi ale pála, a já se dozvdla, že se Váš zlý démon po dlouhém odporu pec odsthoval. Libická totiž potkala Marii a vzkázala mn, že Fišerová zuiv odjela, a že jste si naJste

'

76

mluvil Joaiiinku, která Vás co nejpilnji navštvuje. Va Jeaninka, tof aspo bezúhonné, dobré dve! Ale

poiir

nechme konené Vaše

lásky, musím Vám ale ješt zasmála, když jsem tla, jak Vás to mrzí, že jsem Vás kdysi sosákem nazvala, protože jste pravil, že je Libická na bílo natiený padlý andl. Prosím Vás, jen žádné moralisování, u Vás je vém ,,mouvais gout".*i

fed

že

íci.

srden

jsem se

Vaše práce jsem, jak o nich psaný

podám Vám chlebována,

že

jste

je

již

iiraveno,

referát.

všem

piln

piobíiala,

Byla jsem velmi po-

zmnám

podrobil, -které

jsem si pála, a nemálo potšena, když jsem shledala, že jsem Vám dobe poradila.

Adam -Me

zdá

mnoho mé.

l)íliš

mi,

a

píle

.Jinak

ted velmi dstojný a Lízinka plná p(K'SÍe. že básn .,r^>d lipou" vyžadují ješt

je

se

kosmopolitický jejich ráz není dle chuti ale barvy jsou

pekypují pknými myšlenkami,

temné.

Sestra

mn

Neradila bych nemáte, ui)ímn eeno, v obecenstvu, nedostalo by se Vám prací a snad ani poádného nakladatele. Vy jste si svou jizlivostí a hrubostí úmysln vše pokazil u výteník a nevýteník. ale trochu rozumným chováním a trochou shovívavosti ne iiodlízavosti mžete zase vše za krátký as napraviti. Ale na každý zpsob musíte ten píznivý as teprve vykat. Za málo dní odjedeme, a pak Vám beztoho vše povím. Tším se na Prahu, otvírá náru tak leskpsala

o

Vaši

bibliotéce.

Vám, byste se do njakého podniknutí

pustil,

dvry

—

—

mn

*)

špatný vkus.

a pece se jí zas jaksi bojím, prosím muže. by náš pobyt zde prodloužil. Sním o tak pkné vzájemnosti nkdo schází, s Vámi, cítila jsem drahný již as, že s kým bych se domluvila a vymluvila a nkdy i vyvadila, musil by to ale být nkdo, kdo by nebyl ..já", jako sestra má, myslím, že jsem tuto bájenou osobu nalezla ve Vás. Dejž má dobrá hvzda, bych se neklamala. Poslední Váš dopis*) byl dobrý až na tu strašlivou frázi, že se bojíte, že je mužná láska Vaše ke bohaprázdností To patí skuten do ..Humor". Pestárl tc mi již pece jednou s tou láskou, s tímto ,,égoisme a deux", z té ješt velmi málo kloudného, aspo pro literatury, vyplynulo. Láska je žárlivá, chce jen sama užívati a sama míti, milovaná bytost má jen pro ni a v ní existovat, a nikoli pro jiné. Pátelství lou,

mn

!

je

mnohem

!

!

mn

—

ušlechtilejší

a

lidštjší.

Lásku

cítí

i

zví-

ata, láska je povinností, jako na píklad k rodiiun. k dtem, ale pátelství je kvtina volnosti, protož se kome a zasvme j í svazek náš. jí

Nejpknjší

díla

dkují svj

sobení, a nikoli lásce

pvod pátelskému p-

mén

milenc

a ješt pravdivý výrok.

lásce

man-

podivný, ale Schiller dosáhl vrcholu slávy spojením s paní Wolzogenovou, Borne s pí. Herzovou. Wieland s Delarochekou, Tiedge s Rechovou, Heine mluví s nejvtší poznala talent, když vdností o Racheke, která v mu ho celý svt upel, atd. Vždy ídil dosplejší ženský duch pekypující nmžské nadání, a z tohoto souzvuku želské,

je

to

nm

*i

Ztracen.

78

se ony melodie, které budou ješt generace po nás blažit a povznášet. Uvidíme, co udláme my jeden z druhého, doufám,

vy\'inuly

že

jste

a že

mi

byste

nadarmo rád

k

že

neslíbil,

vývinu

iiiéiuu

nco

ze

mne

bude,

pispl. Beru Vás za

slovo.

Potebuji srozumní a |)ovzl)u/.('iií jako \'y a každý ducha tvoícího. Co by to bylo, kdybychom my

lovk

to iiaší literatue vykázati jiný smr? s Já cítím dosti odvahy, síly a vzdlanosti k tomu v sob. Vám schází jen chu, však já jí Vám dodám Nkdy si maluji velmi pkné, utšené obrazy, ale najednou vidím uprosted tch kvetoucích niv rakev. Víte, jak jsme tehdáž šli s Baruškou ze sokolskizkoušky, a Vy jste mi ukázal rakev ped jcíluíni do-

dva nebyli

-

!

—

mem.

,,Tof zlé omen," pravil jste. Tuto rakev v krvavém soumraku žhoucího podletního veera, obklopenou zástupem ijlaících dtí na osamlé ulici, vidím poád ješt pc^l sebou a slyším Váš praví: ,,To zlé omen!" hlas, který Ale nechme pedtuch, já v nevím, v sebe, ve Vás, v život a v krásnou budoucnost. Xa šfastnou shledanou

mn

n

vím

!

K. Svéllá slené Marii X.

:

Na Svtlé, dne

9.

záí

18(>2.

Drahá Marie Obdržela jsem Tvj laskavý dopis, v nmž mi ohlaže k Podl. peníze odevzdáš, jsem Ti velmi za

šuješ,

79

povdna, že vše tak laskav ídíš, ješt jedaou to pijmi za to mé nejsrdenjší díky. Nemohu se Ti nikdy za snahy Tvé pátelské odsloužiti. Od Sofie nemám již skoro dva týhodny pražádných zpráv, matka že se tam opt dly vci, které byly tak píše, uii hrozné, že jí skoro víru vnutily, že není Boha na nebi. Mžeš si pedstavit, v jakém strachu žiji. Co asi í-

penzm,

kala

nila se

které

vzíti?

je

jsi

Neb

jí

jsi

snad sama odevzdala? Brá-

je

odeslala doktorovi?

Kdyby

nemuselo aspo pi té vci to ošklivé tutlání býti. v, já jsem už konen nevdla, jak mám tu vc popadnout a Tob popsat, abys v ní jasn vidla a pec dlala, jakoby nic. Chvju se, oekávajíc odtamtud zprávy. Mému muži se stále lépe a lépe daí a dnes Ti chtl již psát, ale rozmyslil si bych to já ve jmén jeho uinila. Zas Znáš jeho krátký, o njakou službu :

to

a

T

naídil,

pokouší

hedvábím

vattirovaný svrchník hndozelené barvy? Prosím, vydej jej laskav Tond a af jej zas Antonínovi

by ho mj muž „Máj" na rok 1861,

odevzdá,

Nalezneš-li ,,

rodinná kronika", ^lilí

že

T

Marie,

tak

já

moíme,

zašli si

ale

jej

do nedle zde ml. kde je má povídka

laskav sebou.

dlám skuten

mj

veliké

muž mi práv

výitky, praví,

že

pipravovat koky a psy, mžeš také lidem leccos k vli udlat. Za to že bude zas piln s Tebou poítat a psát, to já si ale pjdu s Vaším dovolením

mžeš-li

lehnout.

Ve tvrtek dne 18. pij
80

Pi

aby si šla k matce pro pena šest nedl na stravu a ziistanenie zde sedni. .\ 'ch jí dá 2 li. 50 kr. na stravu a pak nco, by si niuhla dát okna vyvsit. ekni jí vylaskav, je umyje ješt s nkým a /áclony nechá pere a vyhladí. Ty, které jsou roztrjiány, nkde zašít, snad jí udáš, kde. Na ten podzim tio tch temných dní budou ješt dobré dost. I*ak a koupí njaký aj. kávu a cukr na ten první dcii, sirky a Idt. sul, ode všeho jen tvrt libry a aje ,\a tvrtek veer nech pipraví kue pio mého muže; až- si bude té

píležitosti

ix'kni.

ji

jsme

nechali

níze,

jí

jen

a

a

a

1

v jjoledne

dv

vait,

housky

jdeme,

a

se

muže

upéci,

je

saidelovým

udlá

oliefi.

a

pro

máslem

a

nnie

budeme

\'oskovat

a

uchystá

až pipozdji.

teprv,

A

ekne

matce o (i zl. st., ale zdvoile, poslala bych peníze hned sebou, kdybych teido dopis nemusela malinkému školákovi svit, který neví, jak s<' má na

pošt otáet. Moje dopisy nestály letos za nic, ale já vše vynahradím hovorem, doufám, že nalezneš pro ume pece sem tam njakou hodinu k veeru .

Ješt jednou odpuštní nade mnou a ale

nepestanu

kií

:

nikdy

,,.Ien

býti

.

.

—

odpuštní! .Muj muž stojí už piesta !" Pestávám tedy, Tvou Svtlou.

Á'.

Svtlá

S.

Podlipsk

Na Svtlé, dne

Má pedrahá, pedrahá

*

10.

záí

1862.

duše!

Když jsem v nedli žádného dopisu neobdržela, tu jsem poala cosi neblahého tušiti a ode dne ke dni ekala jsem s vtším strachem zprávy z domova, tu mne došel vera dopis od matky, neuritý, nesouvislý, z eho ale A^svítá, že jsi prožila zas' hrozné, hrozné dni. Žofie, milovaná Žofie, co Ti mám íci? .Jedin to, že s Tebou cítím, jako s Tebou nikdo posud necítil, jak ale jednou Tvé dti s Tebou cítit budou, odmujíce za všecky trampoty nynjší. Ty si je draze vykupuješ, tyto poklady, ale jsou to také poklady neocetaké nitelné, jsem pesvdena, že myšlenka na jedin sílí a povznáší nad ten kal špinavých pomni, v nichž Ti je se broditi.*) ^lj bože, mj bože, že nemohu já pranieho, ale pranieho pro Tebe uiniti Kdybych Ti aspo mohla

T

n T

!

býti

duševní

podporou,

ale

tím,

že

jsi

mn

nepsala,

jsem tepn-e poznala, jak jsem já co do povahy v poslední dob klesla, kde zamstnána svým vlastním osudem jsem jen sobecky pro úpní svého srdce sluchu mla, považujíc vše mimo boj jeho za více mén nepatrné a snesitelné. Teba má hlava seslábla, že nenalézajíc sama pro sebe rady. jí také pro jiné nenalézám, proto je mé srdce vždy to staré srdce, naopak stalo se citlivjší, pro utrpení jiných otevenjší,

mj

*) Jednalo se o penžní záležitosti, o nichž psáno v poznámce k listu.

A. Cermáková-Sluková: K. Svtlá ve stycích

s J.

Nerudou.

již

ó

díve

82

m

podivnou, za nesiiesilelaou, za vše, co chceš, se ráda sebe písnjší obžalobu a piznám k vin své, ale jen si nemysli, že bych já byla l)ez úastenství na osudu Tvém. Práhnu pu Tob, a dnes za týden se také touha má vyplní, pojedeme ku Praze. Dne IS. iiribudeme veerním vlakem do Vašeho stedn. Zi

podepíši

Uvidíš, že budu zcela jiná, srdce svého na bedra hor, ty jsou a pijdu s volnou duší k Tob. jak tak, budeme spolu staten nelhu, budu se tomu životu.

V,

žesti

a

Ty

odvahy.

se

svalím ty balvany se k tomu, aby je nesly, Af si je to pak tak bojovat a vysmjeme mít v sob lolik sv-

pesvdíš. Mé

as moi,

nitro

se

potlo-

nhož

vystupuje nový díl svta; vda nás uí, že, stane-li se to náhle, bez pípravy, hrozné revoluce tuto událost provázejí, zemtesení, soptní, boue atd. Tato perioda šfasln niinula, ostrov se pozdvihl a upevnil, láva se ochlazuje, a pivní stopy vegetace se ukazují na horoucích adr
z

—

celý oprší

život

bohat,

ale

ohlédnutí,

všetené

slovo,

a kvt

smutn. Kdo chce poklad vydobýt, musí být

ne-

zem,

tak

ohrožený, silný, spolehlivý, jinak pohltí /lato nás uí i bajka i život.

Pišla jsem Ti snad do nejhoršího se svýuii komisemi stran tch osudných penz. Prosím, rwlevzdej je Antonínovi, by je poslal. Ty k tomu nemáš kdy. Ale jak jsem již jednou prosila, pod alicsdu: .Inlinnn

mn

88

Sluka, Niederpasek Xio. 33., per Bohmisch Aicha. Jest zde pkné a laciné plátno, pak látka na podvlékaky, vše se práv hodí. Antonín neudlá ale ve své svrchované moudrosti žádnou konfusi, nerada bych, by 56 peníze na Svtlou a mému muži do nikou dostaly.

mn

^lilince

a

budn

práti

vým nadšením, bhá co Prosek dlá, snad

ústn, matka mi o prý

již

skoro

sama

ní píše s pra-

a

dlá

nám dokonce pibhne vstíc?

vše, Jest

Tvá chva skuten takové monstrum? Xejsem ani zasvcena, jak se vše dlo, pro Anežka*j vlastn odešla, a pro jsi práA- tu podržela ? Také nevím, zdali jste Beranovy šastn vypudili, nebo zdali u Vás pece zstali. Jak jsi mohla také takové vci psáti, když jsi nemla jiné práce než mne chlácholiti? Já nejsem pece nic jiného než staré dcko.

mn

Píšu Ti dnes jen zkrátka, chci, abys tento dopis nejdíve obdržela, není v sice nic, ale pranic, ale budo Ti snad pece dkazem nejvelejšího podílu, teba jsem jej do vložit nedovedla to bh sám ví, že jsem te v každém ohledu tak neplodná, ale, ,,la douleur est sterile", praví paní Staelka ted se ale vše, vše zas obrátí. Ty uvidíš, jaká já budu, Ty mne nepoznáš, nebo lépe eeno. Ty zase poznáš

nm

(O

—

—

Svou Svtlou. ")

Služka.

H4

Sojíf

Fodlipsk K. Svtlé: \ -Má

Jsem

drahá,

jediná

V\\\7A\

sestro

10.

záí

18G2.

I

berouc péro do ruky, abych Ti sama. o zaít. Musím však zait o svém bolu. abych se toho pojt.Hinou sprostihi, o Fersonnal-arrest*J již je zadáno. Byla jsem na to pipravena, ale já jsem pece myslila, že musím a musím liadnout mrtva k zemi, když se mi to eklo. Ach, vy o tu mou manevít(» nikdn, jak je mi. Jak lito je mi lou domácnost, o tu íši, kde tak šfastn vládnu, o celou tu budoucníjst naši, o to hnízdeko mých dti. Tak když nastává zemtesení. On je zrazen, je lovku, on nemá. kam se obrátit, on neví, co má doufat. Já se bráním jako lasice. Já liUím, vyjednávám, poádám, odevzdala jsem všecko Martererovi,**) snad spíše nco vyvede nežli Fry.**) Rodie mají z toho radost, že jsem prý tak elastická, že se mne to tak netkne jako jiných lidí. Já však nyní pozoruju osteji lidi než díve a pozoruju, že zná pravou veselost jen ten, kdo seznal tíiké smrtebié strachy a že ten bývá jasnjší mysli, kdo hodn zkusil než onen, co se jen poád sám sebou mazlí, nedostižený žádnou života vlnou, která by jím byla trochu zmítíila. Feji tedy rodim tu útchu, že toho hodn snesu, že se t<j mže hodn na mne valit moje slzy by však bylo tžko spoíst psala,

že

tak

dojimita.

em

neviní

mn

.

.

.

.

.

*) Pro nezaplacený dluh. **j IVažští advokáti.

85

má

drahá duše, zítra budu psát dále Dnes néjak nemohu. 11. veer. V nedli jsem obdržela ti dopisy najednou od Tebe a ty mi byly pravým balzámem. Ta

Dobrou

noc,

a o jiných vcech.

Tvoje upímná, sesterská láska

moje Svtlá

Odpus

!

mi,

nemá sob rovné. nkdy bezdky

jsem-li

Moje. trpká.

zase odložím, jon co pelezu ješt pes pekážku. O tch penzích, o nichž mi píšeš; ješt jsem se nieho nedovdla, také mi je nikdo do domu nepinesl. Marie to iní bezpochyby z opatrnosti, že je sem neposílá proto, že snad nemá na koho se spolehnout. S Tvým pítelem sympathisuju víc a více a tu všecko s velkým interesem, co mi Tvá vzácná dvra odhaluje. Ne.... Já

to

tuto poslední

jen

spolenost,

ale

A v tomto pomru vána úinkovati, nutí

lovka,

se

který

i srdce nám ukládá povinnosti. není pochybnosti, že jsi povinnoTvá síla staí, k blahu a k vyviv Tob hledá a nalézá srozumní

jeho ducha.

O Lidušce myslím docela jednoduše, že se opt zamilovala, a byla by to oá ní affektace, kdyby se k tomu neznala. Proto zstane pece v mých oích její ovi nžnou kvtinou, ale jaká práva má láska k N taková láska neoptovaná, žádným spoleným utrpením ani radostí nezasvcená. Takovou lásku nazvala bych pouhým pokusem lásky schopného srdce. A nevidím v tom žádnou hanbu ani vrtkavo.^t, ani slabost, hledí-li to ubohé srdce jinde se zakotviti. Bože, bože, já jsem vždycky bývala vážná, a ekla bych schwerfállig, ve .

.

.

svých citech, ale nyní, ský život pede mnou

co stojí

ten

jako

neuprositelný spoleenželezné mrano, nyní

8K

tepno ;i

<•

fo

všorko v solí a

lásce niysliiii,

ž«'

j<Mi

knl

scl)0

si li«lé

vladiiunt.

je

iiii,

A'

al>y

jeden

dnilielio

Svií/ú sldni' Marii

trápili,

flraliá

osoliil

co vici' ješl Ostatek /liacen.i a

i

A'..

.\a

.\lá

pojínim

lili

krvavými, ohnivými a to vsak frivolnosti /diial. (lilii majetek na
prošla

nak

zhliiliok.i

svatá práva, když /konškaini, jil('(lf)vvmi

Iciikráh'

SvMie,

12.

záí

\Hi\2

pítelkyn!

Mezi námi sice netíelia. bychinr l>|>i\ na svátky naše ekaly, abychom si povdlv. že se lády iiiáiiie a jedna druhé si vážíme, jionživám ale iiiileráda každé putu iindiii. piíležitosti, kde Ti to opakovali sky tu je den 14. záí. .1

mn

mn

podal nmolioii žiiiavkii. ale lake mnoliy kvt, jeilen / nejvonnjsich zajisté jest lilium obtivého, istého, nezištného pátelství Tvého, nad nim zapomínám ráda, mileráda mnohé bodnutí, mnohou ránu, z nho se jtrýšti pro mne hojící balzám zapomenuli. '/.\v
spanilý

Nestžuj SI. že nevyplnn zstává ušlechtilý živí>t Tvj. Kdo vzbudil v lidském srdci takový cit vdnosti jako Ty v srdci mém. ten nežil bez užitku, ten si nesmí. Byly a jsou zajisté posud doby, kde jedinou mou útchou a porlporou. kde bych za tyto bez Tebe rady ni pomoci si nebyla vdla neocenitelné služby pijmi slzu. která mi v oku stojí, nemám jiného jiokladu. a k
stžovati

jsi

byla

H7

—

nepokusila co vyplyne ze srdce, zase srdce odmniti. Uoufejme. že si vždy tím zstaneme, jsme si byly až posud, mkká jost náru lásky, v níž jedna druhou hejkámc a l»laz(' se v ní odpoívá unavené-

bych

za

je

to

se

zaplatiti

se

muže

jen

ím

mu

srdci.

Déle se

týhoden

než

jsi

mn

nepsala,

což

že

nevíš,

dv nedle nemám ádky od sestry,*) co si mám jen pomysliti ? Snad víš Ty více

mi stýská,

svatý bože, a proto jui nepíšeš.

vím dny

i

Ty

nevíš,

v

jakém

tu

strachu

trá-

noci.

Nemusím

Ti teprv páti, abys nedli vesele strájsemf pesvdena, že tonm bude tak. Farské srdený pozdrav a Klárce mou úctu. tak jako Tvým zdailým dítkám.**) Nezajiomínej na Tvou

vila,

Svtlou.

K. Svtlá

S.

Podlipsk Hez

Má

Dnes jsem obdržela jej

etla,

to

Ti

nelze

dala.

drahá!

drahá,

Tvj

s jakými city jsem mzrýval mi
dopis,

popsati,

dýkami. ubohá, ubohá, kéž bycli byla u Tebe. a< jsem tou nejmizernjší útchou na svt. .Tá bych chtla duši

a

tisíci

Má

*)

ilosvid

Listy do hor picházely až tetí den. listu ze

**) Totiž

dne

psm

10. a

zí. kokám,

i

v jiných

zmínka o >chlupatvch détech,^ pro láskv.

nemla

ledy

listech jest

nž ml

Mužák

Svtlá

škádlivá

veltiii

málo

.S8

tle prodat, jon kdyby Ti bylo pomoci, ale kdo by odkoupil? Siunl /c biido ten .Maiterer dl)al('jší, ji nejohavnjší posnad máš pece ješt trocliu nadjí v

mn

—

jen lovk, ucpocliniuiji, pro se tak živlu Kyeh jcii Ti ilnvcdla nco íci, co hy trošiku poišilii a imisíIÍIh, ale já jsem tako-

tvorou jo bojíme.

i)(H:

—

T

j(Mi

vé

„nic".

mne

Popis Tvé cesty*) sta

sta

a

—

slzí

—

bože.

hluboce dojal,

Tys

lak

silná

a

jsem

prolila

zdatná,

a

Žádáš si popisy pírodní, já jí letos nevidla snad si vzííomenu, že jsem leccos krásného vidla, ted nenalézám nieho ve své duši, Tvj pohled to zajisté vyláká,

Ti

.len

já

—

ale

ale

kdybyc h už byla u Tebe, psala jsem

že 18. prijíxleme. Xedalali Ti Maric

již,

—

netaž

tloktor

mého návratu kou,

zajisté

t;iké

podrží.

jich

o

Iv

ledy

|»ení/.e,

nich

neví?

Nerada bych

]iot('buje,

jinak

by

bože, kdo tcd nepoteb\ije jienz?

jednou s bohem, líbám na shledanou, ach, bože. na

.Test král

—

A'.

Srthi

slen Marii

je

T

po

jí

si

iiicli

je

do

poptávi)yla odevzdala,

ji

ranila

milion a

shled.-iiiou

milioii-

!

A\:

Na Svtlé, Velemilá

s<'

Nejspíše

11.

záí

1802.

sestro!

Tvou zásilku jsme v nejlepším poádku obdrželi a si ekla: „Není nad Marii." .lak chyte jsi

opt jsem

)

Bezpochyby

k

urovnání penžních záležiloslí mužových.

89

tím

vyvedla,

.kloboukem"

jsem

již

vdla.

Pod.

to

s

se

mi stran toho písemn dkoval, neb neekl o tom

,

Žofii.

Kdyby tedy

„klobouk""

narážela (o jako liys o

nic

absolutn,

setkávajíc

tato,

emž

ale

se

Tebou, na tedy dlej

s

pochybuji),

niem nevdla,

já

njak

vy-

na ten

klí-

to

kroutím.

Mžeš-li. pek k své

pij

tak

ve

tvrtek

na

ni»c

Svtlé.

že nedkoval Ur. Podlipský, nýbrž Neslena Maric, jak mi sama vyprávla, konen pece peníze na poštu „poste restante", a zuajíc se náhodou s úedníkem, jenž peníze od ní pijí-

Rozumí

ruda.

se,

Donesla

mal, šla se ho lipský už pro

—

za

n

njaký den otázat, zda si Dr. PodÚedník jí odvtil, že si pro

pišel.

Neruda. Podailo se tedy Svtlé sice, aby pišel Nerudovi pomoc vas, takže vzení pro dluhy ušel, ale nepodailo se jí pi nejlepší vli a pi všech tch zoufalých výmluvách, aby vc ta zstala pro každého tajemstvím. Slena Marie cítila se nedvrou tou nemlela. Picházím ke kapitole miuražena a Ijstného románu trochu trapné,"' píše o tom pí. A. Lauermannová-^Iikschová v Osvt" r. 1912 str. 117, ,,k záležitosti, nad níž pravou bouí se rozvíil ten obecní rybník eské spolenosti, když se o ní nepochopitelným zpsobem dovdl. I roztomilá staiká dáma, která mi o této záležitosti vyprávla, potásala povážliv hl.ivou pi slovech ,,To Svtlá nemla dlati." 11

ykytla

—

,,

,,

:

90

dáma

Stnrirká

Maric

klciá

-\.,

nobyl

ovšem

nikdo jiný než bývalá slena do |>oslední chvíle svého

až

pesvdena,

že Svtlá ,,to nemla dlali". sleny Holinové, |)saný dru A. Pražákovi, dokazuje, byla slena Marie \. první, která jí po\dla o stycích Svtlé s Nerudou, a když Svtlá z hor se vrátila, cekalo ji nepÍM'jemné pekvapení. Zlé omen

života

byla

.lak

se

list*)

vyplnilo.

A*.

Sr//ii

y.

XcniJovi.

*""'')

liez

data. v

Psáno v Praze,

záí

asi

1862.

Nepochopitelnou náhodou vyzradil se obsah naší korespondence. .Jsem ohronuMia bolestí ,,jeho".***) Myslí, že nás chcete oba postaviti na |>ranýr ))Osmchu veejného.

S bohem, tenkráte njší

než

skuten

s

l)ohem

—

bud šast-

já.

*) Otiskuji list ten se svolením jeho majitele celý, abych podala dkaz, že nebylo z mé strany indiskrelností, nýbrž pímo povinností uveejnní korrespondence této. Jaký obraz utvoil by si tená, pravdy neznaje, o povaze Svtlé, až by list ten teba po letech na veejnosti se objevil? **) Lístek nalezla jsem mezi starými papíry. Byl-li Neru-

dovi zaslán, nelze urit íci. ***j Totiž Mužákovou. S. Podlipská píše v dopise ze dne 28. srpna: »Tak si vyítám, že jsem dlouho mla podezení, ba až do nedávná, jako by t chtl mít N. jen za blázna. « Není tedy divu. že i Mužák smýšlel n Nerudovi asi podobn.

—

91

Co se dále dlo, k tomu není žádných vrohodných písemných dokladu. Dle vypravování býv. sleny .Marie N. pátral prof. Mužák (upozornn bezpochyby nkterou pítelkyní" Svtlé) za nepítomnosti své choti v jejím psacím stole a nalezl dopisy Xerudovy. Svtlá, vrá,,

poznala ihned, co se stalo, odebrala se okamžit do kavárny ku Štpánu, kamž tou dobou manželem za chodíval. Že ve veejné místnosti nemohlo mezi mantivši se,

žely dojíti k ostrému výstupu, jest na bíledni, tím spíše, ponvadž byl Mužák dle slov samé Svtlé „taková nžná, citlivá duše'- (Ženské Listy r. 1911).

„Vím, že jsi našel a etl dopisy X.," oslovila ho, my se „a že nebudeš chtít asi se mnou dále žít

—

rozejdeme."

,,My se nerozejdciiic," toho potebí."

odvtil

prý

.Mužák.

..Xení

požádal Mužák prostednictvím sleny J. M. dopisu své choti, a bylo mu vyhovno. Obsah jejich nemohl ho nijak pobouiti, tím více ovšem obsah listu Xerudových. Proto se nezdržel. al)y neuinil Xrrudovi výtky, což nezstalo Svtlé tajuo. Od hodlává se proto porušiti slil) daný manželu, že Xerudovi víc(= psáti nebude, a píše mu ješt jednou naposledy, aljy se nui proto omluvila.

Xa

Xeruflu

to

vrácení

o

—

Z listu zejmo, jak velice jí na tom záleželo, aby do rukou dostal.*) Posílá mu jej jako obyejn Nerudovi se prostednictvím své j)ítelkyn, „jejížto oddanost", jak *)

T..

.

.

list

bud zlobou okolností nebo vlí

rukou adresáta nedošlý* píše

pí.

I.auermannová.

pisatelky do

92

v list píše,

,

.stokráte

zkoušela,

jíž

dvovala

jako sa-

ma sob". by se byla

Jakž

ené

dle

jejího

mnoho oí

sice

mínní, jinýcdi,

inulila

lú

žo ádky ty, svvrným, bude ísti ne oi toho, pro njž

iiadíli,

rukám

t;ik

nikdy

—

uifeny? Dopis Nerudovi nikdy o d c v d n nebyl byl také v r á c e ii pisatelce. Brzy po smrti Svtlé r. 1899 navštívila dáma, býv. slena Marie N. liyly

/.

;'i

m

,,.Tsem

m,

pítelkyn

\'aší

paní

tetinky,"

ne-

stará

oslovila

bych vám noo dležitého povdla,' ale abych vám tím nezkalila její památku."

,ráda

,,a

bojím

stará

a

se,

nduvte ho/, obavy," povzbudila jsem ji, ,,nic drahé ve není s to, aby památku bytosti zkalilo, když' jsem byla po tak dlouhou d()l)u svil-

,„Ten

na

svt

mn

t<''

psobení." mi stará paní ukázala onen dopis, psaný Svtlou Nerudovi dopis, jenž svatou její památku ve zkaliti utMnohl, ])onvadž tam, kde jiní spatovali kal, vidla jsem já ti)ytný jas. Na mou otázku, nebo nevrátila, odvtila, že jí |)i() dojjis neodevzdala Svtlá dovolila, aby si jej ponechala, že jej odevzdati nemusí tuto ostatní podrobnosti Pi tom mi vyprávla vypsané, ukázala onu stvrzenku od zlatníka za vymnné diamanty, znjící na 150 zl., a když jsem ji pinesla sponku, z níž byly vyaty, jjoznala ji okamžit. Tím se mi konen vysvtlila záhada, pro mi Svtlá, piknuvši právo na všecky svoje šperky, práv tuto sponku nedovolila nositi. Pi|)omínala jí zajisté svýkyní

jejího

Na

to

—

mn

!

i

mn

93

mi

falešiivmi

drahokamy

faleš

lidskou

a dobu

Mn in Svtlé,

však nyní pipomíná jeden

kého utrpení. krásnjších jemuž popely hej

i

nej-

!

Dopis Svtlou

a

podržela který si slena ^^larie N. nemá data ani nadpisu a zní: Slyšela jsem

mn

dovolila opsati,

úst pátelských o jakémsi výstupu jichž i že si stžujete na útrapy,

z

Vám "velmi nemilém jsem

veli-

ryzost jejího srdce a heslo jeji, Pomáživot vrna byla: „Ostobozu, skvosty. svte v všecky a jest mi dražší nade Nemdovi na podzim r. 1862 psaný,

—

'"

z

píinou já. O onom výstupu nevím

nic bližšího. Nechci se nan nenmsila pravdu^ onoho uznati znovu snad abych

tázati,

písloví, jež

dí,

hubný než pítel

nám rozumný

že je

nepítel mene za-

pošetilý.

Nevím, jakou b>

Ony útisky nepochopuji niktrrakž. pravém! Z ust Vám mohl kdo dlat výitku a jakým to smkym nemluvím nejmenší; té mých nevyšlo aspo odo

Vás

danost

1

ped

jsem

pítelkou nejvrnjší,

stokrát

zkoušela, jíž minulosti. *)

jejížto

dvuji

idealni

jako

sama

kdyby sob, mlím vždy píúsudek vždy pronáším bylo mlení moje nápadné, o

zniv

Jen

tenkrát,

lhostejný.

narážky nikterak a od záležitosti nemilého nikoho Ze všeho, jedin vinna ja^ jsem pihodilo, mne pro i pro Vás trpíte doposud že slyším-li, trapné, Netrpte,

pane vážený, co

Jest

mi

to

se

tyto

v

jisté

nemálo

*) Proto také vše, co se o vci vrohodnosti.

té

ústn zachovalo, postrádá

94

za ochotu, jíž jste se písluší dlati výitky

mým

propjil

mn,

a

m

o u

-Vám

fantasiím.

povinností,

ubycli

u Vás omluvila. Uinila bych to zajisté s velkým želem, kdyby Vám podobné pomluvy skuten škodily. Ale u muže nemají, bohudíky, i)iažádného významu, lidé se nui naopak ješt obdivují, že má tolik štstí, a závidjí nm jeho úspchy. Bute ubezpeen, že jsem stojíc ped stolicí soudní vždy vinila jen sebe, oišfujíc Vás, jak jsem Vám to byla jiovinna. K tomuto mému vyznání se vždy a iJÍed každým odvolejte. Kdo má k tomu chuti, nech se mne na to optá. so

i

OsUiln jsem pesvdena, jednal

dle

nejlepšího

svého

že

vždy

jste

mluvil

svdomí a vyššího Já iním taktéž.

a

stjufhi

nad sebou nikdy Jieuznávejte. jsem dala slovo, že Vám, pane ctný, nikdy více psáti nebudu, neváhám pec je zrušiti, abych, dozvídajíc se, že trpíte, Vás v každém ohledu upokojila. Nech mne radji stihá v oích Vašicli iiiýcli výitka nedslednosti než nešetrnosti a bezcitnosti.

A

i

Nehodlám tmito ádky niktei-akž pohnouti on nu mrvištm klevet, kivých obžalob a hnusných dííminek, po

nmž

mn

moje nohy doposud kráejí. Slepá

dvra

prvním základem. Podle jejího návodu se výsledky jednání se jí bezohledn svily s snu'rné

jednalo,

dkazy

a ne-

vdnosti, že tak bystrý mla zrak, zachovavši rodinu. Co se jí svilo co nejvtší tajem-

celou

tím ství,

úst

osoby

nejblíže stojící k povaze zcela ošemetné*) hýla jich

vdli

ale

moji nepátelé hn(!d druhý den

*) Od ní pochází nejvíce klamných zpráv, které pecházejíce až dosud se kolportují.

od z

slo-

úst do

95

va k slovu. Hovory, výrazy, výstupy se pekroutily, piemrštily, kolujíce v rozmilých variacích. Ale i Vy, pane, nemáte vrných pátel. 1 tam, kde Vy pedpokládáte nejvtší oddanost, jí není, aspo v té míe, jak hy hylo žádoucno. Budte velmi pozorliv, více íci nechci. Nevím, jakého druhu jsou výitky Vám inné. Praví-li se Vám ale, nevinn, zrušil mír že jste, domácí, nepiítejte tomu žádného významu.

a

Kde

mj

tam není ješt klid, a klid není jevnitního svého pokoje jsem Vámi iiikterakž nepozbyla, ilne netíží výitka žádná. Proti emu jsem se prohešila, pistoupivši k Vám? Byla jsem po mnoho již let prosta všech opravdivých ticho,

je

št mírem.

1

povinností a závazk, jen konveniencí vázána.*) A ani proti této tyrance jsem se neprovinila, nikdy jsem neumluvila s Vámi jakousi tajnou schzku, navštívil-li jste nme, chodila služka sem a tam, každý pístup. Bylo to jen náhodou, nikdy naped osnováno, zustali-li jsme nkolik minut sami, jak sám nejlépe víte.

ml

Aíusím se

srden

smáti,

slyším-li

ných híchách, nevymnila bych sti

mých obžalobníkuv. Hanlivé

mén,

je,

jich

o svých

smrtel-

pisáinbh, za ctnoúsudky mne o

um

kdybych se píchla o špendlík. 1 toho si více nevšímám, že si jistá koterie, jíž heslem je pokrytectví, dává všemožnou práci, aby na elo moje vtiskla pee hanby. Peji jí provozování ušlechtilého tohoto emesla, k jinému nemá beztoho schopnosti. Svoje tedy k svému. bolí

*)

než

Pomr

se lak, jak jej

mezi manžely byl pozdji mnohem velejší a utváil líím ve »Vzpominkách na K. Svtlou.*

96

Revoluce stojí sice mnoho kr\'e, ale v celku mívá vždy následky výhodné. To neplatí jen o státech ale i o jednotlivcích. Má vzpoura proti legitimnosti v prospch práv pirozených mla i pro mne velké výhody. Nkdo ted za mne vaí, šije, uklízí, jsemf úpln pani svého asu i své osoby. Tento výl)i)j mne odmuje za mnoho.

Smím ted neustále žíti ve spolenosti nejlepších svých pátel, zajisté jste uhodl, že to jsou knihy moje. Ted teprve jsem poznala úpln posvátnost básnictví, význam vznešený snah literárních. Líbala bych nkdy se slzami nohy tch, kteí mn, neznámé, lijí balzám do duše, pede mnou rozhrnují velkolepé iny a obrazy, a bojujíce proti špín lenivých pedsudk, na nichž je postavena viklavá budova naší morálky, prstem nadšeným mi ukazují k svtm jiným, vným, myšlenkovým

!

—

hluším se Vám vyznati, že jsem zadala o domovské právo do onch svt, do toho našeho se naskrze nehodím, jak mi zajisté, nejen z galantnosti pisvdíte. Chovám se v nm, mezi námi eeno, jako znamenitý rek Don Quichote de la Mancha. Cítím, že zstanu do své smrti, vzdor zkušenostem všem, odleskem hrdinského velitele Sancho Pansy.

se ale

Mohu Vám sice za to ruit, pane velectný, že osobn nikdy více nesetkáme na této slavné zemi, není v mé moci, abych totéž slíbila o jmén. svém.

Nechí ale

na Vás neuiní dojem nemilý. Peji pokaždé vzí>omnl, že k Vám si vdnost hlubokou.

opak, abyste vlastnice jeho

si

na-

chová

97

Vámi, pane, poznala jsem cit velký, ušlechtilý, mocmocný, že jsem jej nezapela, stojíc na pranýi a cítíc, že zem pod nohama mýma povoluje. Byl on ve dnech velmi temných, kde sršela na mne se všech stran hana a opovržení, pýchou a útchou mou ný,

tak

jedinou Zdali

byl

pozaán,

yán a zrazen, netáži tom netázala.

ocenn, nebo potupen, profanopo tom a nikdy jsem se po

se

koA' se musí chránit ped zlobou povtí, Zlato se nedá ohlodat nechytá, pane ni mrazem ni hlohotem, nejparnjší zážeh slunce ho nezatemní. Jen, vrhne-Ii je ruka lhostejná neb opovržlivá

Jen sprostý

mj

zlata se rez

do ohn, tu se

—

rozpustí

—

!

nezmnné

je

znií

živel

nejistší.

uvadl

s posledními místo nich na polích zlatá že? Zraji s ní, dumání moje, poslední to ohlas prchající mladosti, ustoupilo innosti. Nechci být jen listem, nýbrž kvtem na spanilém strom svého národa. Xevím, nevím, nepodlehnuli nepíznivém mému vyvinutí pomrm, odolám-li nepízni, závisti a nenájsem ale visti, se všech stran na mne doléhající tak pevn pesvdena, že aspo Vy, pane vážený, mi pejete, aby mi tato poslední touha neselhala, jako jste pesvden Vy, že se vždy srden potším, dozvím-li se jakousi vlídnou náhodou, že jste tak šasten, jak jsem si vždy pála a nikdy páti nepestanu."

Podletí

ržemi, kdo

uletlo, jich

poslední

bude

želet,

sen

uzrává-li

.

A. e:máková-SIuková: K. Svtlá ve stycích

s J.

Xe

.

.

dou.

.

98

Že Neruda tento

dovdla,

stýkajíc

se

jeji

se

list si.

neobdržel,

Marií,

jež

se

Svtlá se pozdji

nepro-

po celé desítiletí. Co však si myslila o Nekdyž na takovýto dopis mlel, tžko íci.*) ^Iluvili k sob pak již jen svými pracemi. Svtlá tvoila zimnicn dle slov s^^ch, že nechce být jen listem nýbrž kvtem na spanilém strom svého národa. Do r. 1862, napsala tedy za dobu let tyto práce Dvojí probuzení, Sefka, Sestry, Spolenice, Líbánky kokety. Láska k básníkovi, O Krejíkov AnežPrvní eška, Nce, Zamítání, /.a májového veera, kolik arch z rodinné kroniky, Cikánka, Ješt nkolik archii z rodinné kroniky a Lesní panna. V dalším ptiletí po rozluce s Nerudou následovaly práce Skalák, Nkolik dní ze života pražského hcjska, Na úsvit. Lama a jeho dít, Škola mé štstí, Z taneních hodin. Drama zboeného domu. Rozcestí, Vesnický román, Dcera poušt, Z Ještda, Kíž u potoka. Jitenka, Kantrice, Frantina, Veer u koryta, Poslední paní Hlohovská, Mladší bratr. Jsou to nejplodnjší léta Svtlé. V nich napsala svoje stžejní romány, vždy mla to tajemné kapradí, které kvete jen v svatojánské noci zlatým kvtem jedinou hodinu. Nebylo Svtlé zapotebí, aby sbírala svoje motivy na luzích francouzských a jinde ješt a na eskou pdu je penášela, kterážto výtka nespravedlivá, tak asto kritikou opakovaná, ji nejvíc holívala. vdala, ješt

—

nido"vi,

—

ty

—

:

:

*)

>Kéž bys nikdy nepodestlala skvosty srdce svého krokm napsala pozdji jiné své pítelkyni.

nevdným, neteným, «

99

iieiiápodobila, nikoho neopisovala, ce,,Já nikoho na mých prací je v jejich pravdivosti,'" píše svých poznámek, jež tuto podávám a které nebyly nikde dosud takto celkov otisknuty.

o

ro
ponvadž se ponvadž za deset

chvíli

má

proto vesnické povídky,

..Píši

ka ztrácí od roku k zbude málo a pro tu

Každý

mže

tato lát-

toho velmi málo pstovatel. let

psát ze sociálního života jiných vrstev,

aby mohl psáti ze sociálního života lidu, k tomu musí mezi ním žít v chaloupkách jeho, a nikoli s oken panského domu na pohlížet. ale

Mn

štstí to se pihodilo, že provdavši se za lena rodiny, jejížto praotec byl prý s lesní pannou oddán,*) jsem se stala jedno s lidem, uinila jsem hluboký pohled v klenotnici jeho. Jak se pebírá romanopisec historický v archivu, tak jsem já naslouchala jeho upomínkám. prastaré

selské

Není jen zajímavo

vdt,

jak smýšleli páni nýbrž co dlal lid, dležito sledovati pokrok v hlavách uenc, která myšlenka na lid psobila, jak se ujala,

hradech,

jak

intrikovali,

ve svých není ale

a kdyby-

chom byli nalezli badatel mén aristokratických, bychom byli pišli na vci znamenité. Kdybychom

mli

lidí,

ped

nimiž

vznáší

se

ideál

jako

jen také,

v

tož ne-

Simo-

kterýž psobí na jiné, a ti zas na kruhy rozhodné, pochybuji, že by byli mli vdcové naši takovou

nu,**)

*) Pocházejíc z téže rodiny, mohu dosvditi, že povst ta udržuje se v potomcích jejích dosud. **j V povídce »Ten národ.* 7*

100

chu

opusici,

k

ale

síli

je

lid,

ktciv

A-nlá

.,Xo-

:

ustupme I"*) Nepihlížela jsem jen k povrám, nýbrž k zvláštnosti

pesvdena

povahy

jsonc,

že jisté vlastnosti se

mohou

v jistých místech, jako byliny jen v jisté pd. Proež se mi nezdá správné, neekne-li se, která krajina je pozadím. Vysvtluje se tím mnoho. A tvrdím ješt jednou, co bylo možné v horách, by bylo na planin zcela jinou tvánost na sebe vzalo. jen

ATTvinouti

Ovšem, ted se lid sbližuje, vymuje svoje zvláštbere povahu všeevropskou, proež s takovou žárlivou, napnutou pílí' jsem sbírala poslední zbytky jeho nosti,

.

kterou však pece zcela pomry nezavanou, vždy i každé velké msto má svoji karakteristiku, podrží i národové svoje základní rysy. Já slyšela o tom a jiném, o osudech jeho a bedliv jsem hledala tu nit jeho indÍAnduálnosti, pro se to tak a nejinak stalo. tenástvo tak laskav pijalo moje práce, obdržela jsem pízn, že myslím, že nepijdu nevhod. tolik Já jsem jim nikde nevnutila svých myšlének, svých názor, jen to, co bylo v nich, jsem podala, byla to karakteristiky,

dkaz

úloha vdnosti,

bychom

ctižádosti,

v

neb kdyby byl každý tak jednal,

tož

našemu dkujeme. Nemám jiné než abych podala kus života lidu, co lánek

vidli,

co

lidli

etzu

vzdlanosti obecné. pírodozpytec studuje floru jistého kraje, si všímá všeho, i každého lišejníku, tak jsem si všímala, Jak

kterak kvetl tam národ, jaké má zvláštnosti, jak kvete bylina vzdlanosti jeho, jak pechází, jak se pet\'0uje." *)

Psáno

ped tyiceti

lety!

101

již

Tak pojímala Svtlá svou Nei-uda s velikým zájmem

innost sledoval

spisovatelskou, a psal o ní

nadšené referáty.

Uvádím

z

nich jen nkteré

:*)

,, Jednou jsem napsal, že u nás vesnický román není už možný, ponvadž je nejz^dáštnjší ráz eské vesnice už seten :Mýlil jsem se, jako se mýlili ti, kteí se domnívali, že eský národ je proto mrtev, že .

.

.

se uzavel v chaloupky selské. Jako Jungmannové z chaloupek vyA-edli eštinu zas ven do knihu živých jazyk, vnikla spisovatelka K. Svtlá do tchže chaloupek a vy%-edla z nich eskou individualitu dramatickou, zpsobilou, aby, uvedena jsouc v eský román, pipojila k svtové literatue lánek no\-v, tím zárove eskou literaturu dstojn uvedla v písenmictví to svtové. Jméno Svtlé znaí velmi mnoho: znaí dokonalé mistrovství u vypravování, plné prodchnutí národním duchem;

—

moderní výši

i

rozhodnou individuálnost zárove. Svtlá

vypravuje romány eských lidí, posta^T, které ona pedvádí, ani nemohly jinde vymst, než z eské krve, ale postavy ty mají právo umístny býti hned do galerie svtové, jsou umlecky provedeny dokonale, s onou geniálností, která v literaturách i velkých národv objevuje se jen obdobn a asto v aso\Tch mezerách dosti dlouhých. Svtlá nehoví žádné manýe snad práv obvyklé, nevyhledává chuti tenástva, ona tvoí díla umlecky naprosto platná. Nadána mohutnjší plastikou, než mla sama Sandová, rovná se myšlenkou a citovou *)

Nerudovy

sebr. spisy

ada

II.

sv.

VIL

102

hloubkou tluchu svt nyní fascinujícího Turgenva. Postavy jejího Vesnického románu nebo Kíže u potoka jsou pímo kouzehi krásny. Myslím, že, kdyby geniální socha je dle ní chtl znázorniti mramorem a geniální malí barvou, jeden i druhý že nám musí podat t\'ar i výraz dopodrobna stejný, tak urit kreslí omi pouhým slovem."

Ve

feuilletonu

kyn" Neruda to

,,.Tsou

h ná mé, nebof n ý

c

r

od

eský román

vesnický a jeho

tvíir-

nové, jakých v galerii jinenalezne m e, a pece nám zná-

posta\'y ii

nám, jako bychom nim dodali."

jest

materiálu k

,,

píše:

byli

z vlastního nitra

Zvlášt tato poslední slova jsou významná. Když redigoval Neruda po vyhoení Národ, divadla slavnostní list Národ Sob", obrátil se prvn zase po letech s dopisem ku Svtlé. Struný ten lístek, v nmž žádal Svtlou o píspvek, nemohu zde podati, nebof se stal koistí nkterého sbratele autograf. Svtlá však byla tak vrna slibu choti danému, že Nerudovi více psáti nebude, že ješt po tolika letech mu dostála, a odpov byla nucena napsati pisatelka tchto ádku. Píspvek slíbila jako vždy, jednalo-li se o prospch dobré vci. Neruda odpovdl ,,

103

Vysoce ctná sleno

ovšem obtížno

vmysliti se do klíících myšlének Zvlášt však obtížno, je-li pro celou povídku tak málo místa, jak jsem již naznail. Pedpokládaje však, že vysocectná paní Svtlá by neuvedla myšlenky na noveletty Svoje, kdyby nebylo struné a pece pln psobivé jich provedení stejn možné, myslím ovšem, že nejvítanjším bude oznámený obJe

spisovatele jiného.

rázek vesnický:

—

bych

a

,,Na

zdar dstojného". Do druhé

pi úelu našem — položil rtu z osobní sympatie mé by nm pedmt

dle

ady

1848, této byl r.

milejší.

Piznám místa. nout.

že jsem jaksi stísnn tím nedostatkem

se,

Nevím vru ješt, jak pece Povídku na p. nejspíše dám

s

úspchem

jen

tu

"v^yA^áz-

jednu,*)

a

ani zde ješt nic uritého. Jediná má nadje je, že spisovatelé budou mne nejen podporovat pracemi výbornými, nýbrž i pípadnou shovívavostí svou. Prosím, abyste laskav, vysoce ct. paní Svtlé sdnevíra arci

lila výraz dokonalé a srdený pozdrav

mé úcty. mj.

a

sama pijala velý

dík

Oddaný Jan

25./2.

To V

hodiny v *)

poslechli

poslední

Na

parku

ozev

ob

Nerudv

vi

Neruda."

Svtlé.

svého života sedávala Svtlá celé Karlova námstí. Neruda procházíval

zdar dstojného.

104

se

tam se svým

vil,

ale nikdy

ráti

a známí.

jí

posluhoii,

A'ždy

neoslovil, jak

uctiv Svtlou pozdra-

('inili

všichni ostatní

lite-

Když se kolem parku ubífal prvod jeho pohební, hledla Svtlá za ním hluboce dojata. Nezemel, kdo zstavuje zlatou stopu v srdci ná,,

roda

svého," hlásala slovanská položeného na rakev Xeiudovu.

trikolora

jejího

vnce

Co nkoleiu básníka?*) ,,Co úkolem básníka?" asto se tážeme. On nám odpoví: „Vše, co v ve, vše, co v se zobrazuje, vypsati slovem vzletným a spanilým, jiných neznat mezí ni zákonv." Stará báje nám vypravuje o božském básníku, k jehož nohám divoké šelmy krotce se pitulily, když ponejpn^ zaznly zlaté struny jeho lýry. nivno nám, že te, když u nás tolik bájí se podává, i)ráv této nad jiné poetické a pro básníky význanmó ješt nikdo z mladých pvcii našich literatue naší nevtlil, podobalo se nám vždy, že divé šelmy k nohám pvce se tulící, zkrocené zlatými zvuky jeho.

nm

nm

*) Pipojuji k listm z r. 1862 poátek úvahy, která sice nepochází z té doby, jsouc Svtlou diktována služce v tžké oní chorob as o desítiletí pozdji, ale vztahuje se k dobé té svým niterným obsahem, jenž není bez významu pro literárního historika. Obsahuje zajisté trest' rozhovoru Svtlé s Nerudou. Jest zajimavo porovnati tuto kusou úvahu s doprovodem Vrchlického

k sebr. básním

Nerudovým.

105

vášné, jež v lidských prsou zkrotiti jest božjeho úkolem. Dle mého náhledu má básník zjemniti mysl naši, vzbuditi tóny sladce mohutnými dímav srdcích našich city tklivé a svaté, nadchnouti jící nás pro právo, vésti nás ke svtlu. A nikdy onémi obrazy žhavé smyslnosti, onmi strojenými bouemi rafinované vášn s vnadidlem poetických slov a barev zvíe. vzbuditi a podncovati v srdcích našich Jest to básníka dstojno rozepisovati se, jak chutjsou

zlé

ským

—

ná sklenice šumného vína, kus bažanta, šavnatého, sladkého melounu, jak chutná políbení aksamitových rt? pocit, který v nikom buditi a síliti nemusí, To který v nejvtší ásti lidí až píliš prudce se ozývá, tak prudce, že pehlušuje každý dojem jiný, nžnjší,

vm

vznešenjší. potom, když básník ono labužA co se dje v nictví povýší pérem svým %^anluvnýan na výši dogmatu? asto mi odpovdno, pakli s takovýmito náhledy se "ST^tasím, abych pec byla upímná, že vše fikcí krom fysického požitku, že jsme my vzdlanci s naší reflexí vlastn nešastni, že divoch, jehož poteby jsou ukonejšeny, v onch chvílích nejšastnjším na svt lovkem, a nikoli lovk civilis ováný se svými sny a touhami, a citovány mi výroky nkterých spisovatel, kteí prý píší bez pokrytectví a pedanterie, a kteí s úsud-

nm

kem nadzmínným takových se

se shodují.

A skuten,

ozý^-á, kteréž nejen že závidí

mly

vty

v

dosti

výroku

divochm,

ale

literatue platnými, z lovka brzy divocha by uinily. Jesti to vc píliš dležitá, než abychom pi ní se nezastavili. Cítím povinnost povdti, co ze zkuše-

pakli

by

se

státi

jejich

106

sama na sob jsem

shledala. Jsouc náhle vyrvána innosti své, v jejímžto pozadí na mne hledla z prázdných slepota, tázala jsem se, kde naberu sil, abych hrzám tm odolala a je snášela. Málo by mi byl pomáhal svtoborný vzdor, satyra nejkousavjší, ironie nejkrvavjší a revolveru nebylo po ruce. Také ho nebylo potebí, idealismus mi dostail. Necht jsem pipouštla veškerá krutá uení materialismu o niemnosti svta toho, o potmšilé he, již s námi provozuje píroda, všecky theorie o prázdnot našich ilusí, o smšnosti našich ideál, já nezoufala. Majíc ped oima moe plamenné, divoce zmítané, jsouc k; samovražd v tmavém pokoji odsouzena, nemla jsem okamžiku netrplivosti i nevrlosti, dovolávám se, že slova moje jsou pravdivá, svdectví všech svých pátel, tehdáž mne navštvujících. Myšlenky taoje djinami se obíraly, hledala jsem v nich stopy velikých a žen, kteíž sloužili lidnosti

z

nejlepší

dlk

—

mj

-

muž

a setkávajíc se s dobrem v jejich srdcích, s krásou v jejich myslích, s pravdou v jejich konání, byla jsem zcela spokojena v zái tohoto božství. Byla jsem zcela spokojena, zkoumajíc vlastní innost a dávajíc si svdectví, že jsem pérem svým nikdy nelhala, nikomu nelichotila, nýbrž vždy jen psala to, co s pesvdením mým se shodovalo. Cítíc hluboce laskavost svého okolí, poznala jsem, že první lánek Pomáhej A pakli nechce básník povíry musí býti máhat, pakli se chce jen skvít, to jest jen bavit, tož stvn.1

:

není jeho

!

ddicem božského pvce, a nánii,

neb

nevyláká

jí

zlatá lýra nepatí do žádného zvuku, jímž by

107

démony, sám

v jejich moci. holduje užíza žezlo svtem vládnoucí. Ale eský básník má úkol naléhavjší, dležitjší básník kteréhokoli národa jiného. Ozývá se sice

zkrotil

zlé

je

vavosti a prohlašuje tyrsus

než

s mnohých stran rozhorlené volání, že básníkovi se musí poskytnout úplná svoboda ne, nejsem toho náhledu. Má sice bohá právo promarovati zddné svoje zlato, ale básník nemá práva promarovati zlato svého talentu, libovoln nakládati s poklady, jimiž píroda ducha jeho obohatila, jest povinen za pednost, kterou mu skytá, vnovati se svému národu, to jest: národní jeho osobnost .pivésti k nejkrásnjší, nejmohutnjší platnosti. inili tak dosud všichni velicí básníci národu jiných; a pi všem kosmopolitickém rázu svého vzdlání, pi vší úct, již chovali k myšlenkovému svtu národ dTuhých, jesti Viktor Hugo nadšeným Francouzem, Bjornson nadšeným Norem, a Schiller byl nadšeným Nmcem. Konm se hluboko do duše neviklá jeho slova ,,An's Vaterland"", kteráž by se mla státi heslem každého básníka! Nejedná se tu jen o zpracování látek domácích, vždyt Poláci, nejvtší to vlastenci mezi básníky, kteí nevnovali jen péro národu, nýbrž vždy byli hotovi položiti zai hodnost, krev, statky, nevolili si vždy látky domácí, ale vždy je proniknuli onou úchvat-

—

nou zaníceností, onou pvabnou sentimentálností, oním poetickým vzletem, kteréžto vlastnosti z nich uinily národ rytíský, a toto rytíst^"í jest jejich znakem, základem jejich národní povahy, kterouž v básních svých oslavili.

A veliký

kterýž

pvec

jest základ národní povahy eské ? Náš Celakovský, jenž s pravou eskou pocti-

1(.8

vostí a svdomitostí nazval básn svoje skromn pouze Ohlasy písni tch kterých národních vtví, zajisté nemálo by užasl, s jakou smlostí se podávají parafráze básníkii cizích za práce pvodní, jsouce asto i od kritiky zbožn a poslušn veejnosti vstíc za takové pro-

hlašovány.

Pvec ten, ped jehož mravní opravdovostí s hlubokou se klaníme úctou, praví ve své pedmluv k Ohlapísní eských", že nejvtší ho stálo práci nabýti i;nen zvuk prostoduchosti, jenž prochvívá národní poesii eskou. A tato nevyrovnaná prostota, tíhnoucí k cílm nejvyšším, zdá se mi býti základiiím rysem národní povahy eské, neb shledáváme ji v každé veliké osobnosti na je\išti našem djinném. Hus, Žižka, oba Prokopové jaká to prostota v jejich konání, jaký to vzlet v jejich myšlenkách, jaká to hloubka v jejich zásadách, kteréžto vlastnosti nám lze sledovati na všech jejich stoupencích mén vynikajících a známých, pakli si bereme as je stopovati. ,,

sm

—

I

živlu

díve, se

kdy ješt eský

vyvíjel,

lze

nám

živel

totéž

bez

nátlaku cizích Jak vážn,

po-zorovati.

opravdov a prost si poíná na píklad Libuše Kde píklad v djinách jiných panenskosti tak isté, bez licomrnosti a upejpavosti, která má jen na zeteli povin!

nost svou, netážíc se hlasu srdce svého, nýbrž jen vle národa. A práv tato prostota velebná zdá se

svého

nám

býti

píinou,

šich

byla

šastn

nám zdá *)

býti

píinou, pro

Pipomínám,

djin naprostota se mnozí naši básníci, hrajíce

že tak málokterá látka

zpracována,*)

práv

z

tato

že tolo psáno v letech sedmdesátých.

.

10'.)

obrazy, v nichž Román slívydo nich se vžili, studujíce jejich autory než lidu svého památky, tato prostota, zdá se mi, že zstane ješt dlouho úskalím, o nž se rozkotá si

tok

chtivý pilnji

rádi

skvlými

libuje,

si

mnohý dobe mínný

pokus.

pedstaviti, co se to dje v tak si ani ásti naší nadané mládeže, že tuto velikost nepochopuje a že není nejnaléhavjším páním jejím, obraz její podati v pracích SA*ých, že si tak mnozí hrají odbytými, že nám pinášejí do s vcmi jinde dávno literatur odlesky toho, co každý vzdlanec zná odjinud, pro si libují v tchto imitacích, nepidržujíce se radji pekladu originálu toho, jejž nápodobují. Ale i pi pekladech jest veliké opatrnosti potebí, a nemli by se zaáteníci jimi obírati, nýbrž duchové již dosplejší, zralejší. Upozoruje Schopenhauer

Nemohu

velké

.

.

Nedopsány zstaly ádky ty, tak jako perušeny byly Svtlé s Xeiiidou, ale jist se Svtlá klamaia. píšíc o rok pozdji si. ^larii X., jíž stále pln dvovala: Zamýšlela jsem Tvou pomocí leccos dobrého, kdo mže za to, že se to nepodailo, a že žíhavky styky

,,

vykvetly tam, kde že ze samé jen žíhavky. Zajisté,

mly

vykvésti

styk

jejích

rže?" s

Xenidou

nevykvetly

110

List

sleny Anny Holinové panu prof. Dr.

Albertin.

Pražákovi. Yelecténý pane

Tak lidé neví, že paní Mužákovtá navázala miromán s Nerudou? No, já se tomu nedivím Když pišla kdysi Aninka Krolmusová, jak jsme hospodyni p. P. Krolmusa íkali, a povídala mi, že má Nerada s vdanou paní známost, nevila jsem tomu také a což, když jsem se dozvdla, že paní ta To jsem ani pochopit nemohla jmenuje se Mužáková!

—

lostný

—

t

—

mi

Bylo

sice

t

divné,

že

Neruda od

doby,

té

co

u dámy té s Hálkem byl, požádat jí o píspvek do Almanachu ,,^Iáj"', astji o ní mluvil. Nepikládala jsem však tomu vtší váhy, než že s pispívatelkou do knihy,

kterou

o

astji

se

tolik

stará,

nmsí

se

s

dámou

scházet.

Byla

Aby bylo

tou

—

to tnidná doba, kdy ,,Máj" byl vydán. více pispívatel, napsal Neruda sám povídku^

—

nýbrž nkdo jiný.*) a podpis není ,, Nerudá" Neruda mne tenkrát žádal, bych o tom nikomu Vynepovídala a hlavn jméno bych zamlela. hovujíc jeho pání, jméno nepovím. Hnvala jsem se, že lepší práci dává jinému a

—

sob

co se tenkráte

nechává,

jsem tomu

Když byl

lá

„iláj"

mn mén

líbilo.

nerozumla a vydán,

nechali

ted

—

Inu,

snad

vždy

také

ne.

pánové 6 exemp-

vázat v bílém hedvábí. *)

linové

Dvojí probuzení od K. Svtlé napsal tedy dle sleny HoNeruda.

—

!

111

Jednu knihu dostala paní Anna Fricova, drahou Dorotka Horáková, pozdji provdaná Hálková, tetí já, tATtou snad paní Mužáková. Kdo dostal

slena

ostatní

dv

knihy,

více

nepamatuji.

se

Jednou pišel Neruda a povídal: ,,Já bych nemohl mít uenou ženu, s kterou bych se musil o každé slovo hádat, u které bych si nemohl odpoinout. Já musím mít ženušku roztomilou, která mi rozumí a nenutí mne k neustálénm pemýšlení. *) Já musím mít svého Anouška." co poAidá, že se asi v

n-

Mužákovou nepohodl. Následkem A'ážného ochuravní mé matky jsem vycházela a nestarala se také o nic jiného, než o

do-

Seznala jsem

em

s

z

toho,

paní

ne-

mácnost a drahou svoji matku. tolik

Byl masopust. Xa Žofín ,, Beseda" prosil, bych na ,, Besedu" šla.

—

Nerada mne

Dokazovala jsem mu, že to není možné, že v noci

píinou

churavosti matky nespím, musím ji ošetoa také, že nemám k Besed nic pipraveno a pak hlavní vc nemám ,,gardedámu' a bez té pece do Bescfly jít nemohu

za

vat

—

—

Nerada mi na to odpovdl ,,Anoušku, já se postarám o gardedámu, kterou Vám budou všechny dámy závidt." :

Dopoledne ped Besedou ješt pišel se mne ptát, pjdu-li pece, a když jsem ekla, že ne porouel se.

—

*)

Shoduje

roboval tlesní

i

se s

výrokem Svtlé, jak nerad

duševní

zmn,

již

v

nm

se

Neruda pod-

psobila.

H2 ^lyshla

že

jsein,'

že

luililédue,

se

nemohu

bavit,

když má matka tak vážné churaví, a že veer místo do Besedy pijde ke mn. Neruda však nepišel.

—

Noc jsem probdla

jak,

a

to

se

mne

nikdo

neptá.

Druhého dne dopoledne pan Neruda pišel, povíjak krásn bylo na Žofín, jak je

—

jak se bavil ae^iyspalý, že pišel dal,

až

k

ránu

—

a

hrozn

zíval.

Mne

jeho povídání bolelo. Byl to hrozný rozdíl mezi jeho vesele zaiitou nocí a mou! Omluvila jsem se, že musím do kuchyn, že matka smí prvn jíst koroptev, a že se bojím, aby ji snad služka nepipálila, a odešla jsem z pokoje. Jak dlouho jsem v kuchyni byla, nevím, vím jen tolik, že za chvíli pišel Neruda ke a po\idal: ,,Jak vidím, nemá slena

mn

dnes kdy se mnou mluvit. Nechci zdržovat," políbil mi ruku a odešel. Ten den skonil náš román.

Druhý den pišly dámy a povídaly, že tanil "lrúda jen s Lidunkou Šmidtovou a že se bavil nejvíce s její gardedámou, pani ]\Iužákovou. Tak Lidunka slou-

mstek mezi Mužákovou

žila co

a Nerudou!*)

—

skandálu, kteiý mla Mužáková a Neruda a o sklamání, které tak tžce nesla Lidunka, dozvdla

O

jsem se nejdíve od sleny *)

Opt

shodné

s

:\Iarie

listem, Ivdež

N.,**)

bývalé

lásky

iní Svtlá Nerudovi pro

to

výitky. **) Slena Marie N. sprostedkovala v Praze výmnu mezi Svtlou a Nerudou, jak již díve bylo povédno

listu

113

pak

T.,

l)rof.

zdji od

Nerudy dopisy, Také

Po/dpji orl paní N. a ješt popo lnoziiéiii výstup'U oi Mii-

která

B.,*)

panem Alužákein

byla

žákfi

provdatK''.

ipaní

jjožádána, by prinesbi od paní inžáková zasílala. Lidiinknu mu zaslané musil Neruda

mu

které

dopisy

rrátit.

Ubohá

Lidunka

všechno, co píše, paní Mu žákové.

že

myslila,

i)]atí

jí

mio

a

ji

Nenida

to

zatím

miluje,

vše

že

platilo

Ted" asi Nenula vystrízli\él a namáhal se, bych se j\Iužákovou nesešla, jak doiiisy jeho dokazují. V^ jednco k vli nom dopise mi píše: ,, Prosím, chcete-li s

nechote k M.

udlat,

—

mn

Píinu Vám nemohu

však dosti dležitá. dobrá, jen když nepjdete. udat,

je

—

Druhý dopis: ,,Když

a

mu

již

Jakákoli

Váš .T. jednou

se

bude

Neruda."

nkdo do

zrazovalo ped na podpisu na veejnosti nic více.

vstoupil,

blíže

výmluva

týdnem,

to

Návrh Mužákové je velepraktický.**) Radím, tom záleženo, aby po této záležitosti komitejní

komité nezáleží jeli na

všecdina

—

veejnost a styk s jistými oso])nostmi minuly. Váš Neruda. Mezi jistými oso])nostmi juyslil Neruda hlavn paní kluzákovou, s kterou jsem se náhodou pece sešla, ona mne pozvala, abych, nevím již za jakou píinou, ji .T.

navštívila,

zela jsem

a vdouc, že tím Nenidu pohnvám, dochák ní potom astji.

Slena uvádí dámy ty plným jménem. Týe se patrn návrhujna uspoádání vcné národní lojež vynesla ve prospch|Zd. Havlíkovy pes 30.000 zl. Na

*)

**) terie,

provolání se však

si.

Holinová nepodepsala.

A. Cermáková-bluková: K. Svilá ve stycích

s J.

Nerudou.

S

114

Že mne Neruda

od inžákové pozdji dokázat tímto dopisem, který zní

mohu

i

Anoušku!

,,^[ilý

Ponvadž mohla,

T

jsem

píšu již

chci,

Ti

ziazoval,

mé vždy pyšn mluvit Nkteí lidé, ped kterými vda dobe, pro, chtjí nám mrzuTob mimluvit o jakés mé lásce

abys o lásce

následující.

varoval,

zpsobit, chtjí k Lidunce Š,. a Tob snad i nkteré oeduliky dodal.*) Zítra nebo nejdéle pozítí Tob vše vysvtlím, a hudeš mít pak radši ješt než dívci, nebo jsem mel opt píležitost, abych dokázal poestnost svou.

tost

mn

Pijdou-li Ti oustn, chovej se ]iyšn, pokoušej je, mluv, ,,že's tu již dávno vdla", ,,že jsou tak již ti mužští v malikostech, ve velkém že ale zcela dvuješ, a za cedulky že mžeš se odmnit cedulkami jinými, na kterých snad nmohem více záležeti bude.

m

Pijdou-li písemn, budu Ti dstojnou

odpovd

dik-

tovat.

Prozatím

T

líbá

jen

v

iludiu

Tvj Pemlouvají Chceš-li,

udláme

T

k

jim

ten

šatm na

stejným špás,

Neruda.

že

,, Besedu". l)udeme vesele s ni-

mi tanit. Nechceš-li,

opatiím

já

spolciuist

dolu-ou.

Leden *) Zde nemohla být mínna Svtlá, byla propíijila k tak nízkému jednání.

1863.

která by sp nikdy ne-

!

II

Dámy vysvtlení

—

ceduliky jsem nepišly od Xerady jsem nepijala

mu

více.

ale

nemli jsme

—

nevidla

S Nerudou jsme se pak ješt njaký si

—

a

nevila jsem

as

scházeli,

co povídat, báli se o tu nešastnou

zavadit a rozcházeli se tak pomalu ale jist, jsme se rozešli nadobro. Když jsem pak po ase byla nevstou, povídala mi Tohle jste nemla Xerudovi udlat, paní Mužáková ono ho to strašn bolí.' Já na to neodpovdla, ale myslila jsem si, ,,a on mi tu bolest mohl udlat, a ty, paní, ješt o jeho bolu mluvíš?!" Když psal Bohuslav ermák životopis Xerudv, ptal se mne, kdo je L. Lhala jsem a ekla, že nevím. Vdla jsem, že dáma ta je vdána, snad také matkou, a myslila jsem, kdo ví, jestli by jí to bylo milé, kdyby se o ní psalo. Xyní mne to mrzí, že jsem to (ermákovi neekla. Dáma ta byla tenkráte v Pai.skii, a jak jsem se po jejím píjezdu do Prahy dozvdla, byla bezdtnou vdovou, a myslím také, že jjy jí to nebylo bývalo prohistorii

až

,,

:

tivné,

ml

kdyby byl

ermák

o

ní

opravdu radost, kdybycli

a ermák by byl byla ekla, že je to

psal,

mu

Lidunka.

Škoda

U

paní

—

no,

už se stalo jsem byla posledn

]\Iužákové

r.

1898.

S veškerou úctou oddaná

Alma

Holinová.

Obsah Sebraných spis

K.

Svtlé.

(V závorce udáno, kde a kdy poprvé práce vyšla.)

Kíž u potoka (Matice lidu 186S). Zvoneková královna (Matice lidu III. Vesnický román (Kvéty 1867). IV. Kantrice (Kvty 1869). V. erný Petíek (Svtozor 1871).

Sv.

I.

Sv.

II.

Sv.

Sv. Sv.

r.

1872).

Sv. VI. Pod starými krovy: Motýl (Kuch 1884)

štr-

Dcera otce svého (Ruch 1884] Na kosatkách (Ruch 188.5) Mladá paní Zapletalová (Ruch 1882) Sv. VII. Nemodlenec (Svtozor 1873). .

5 73 189

.

2.51

.

Kresby z Ještdí: Pišla do rozumu (Ženské listy r. 1878) Teta Vavincova (Koleda Moravská r. 1878)

Sv. VIII.

.

Hubika (Osvta

r.

Drama zboeného domu (Kvty

.

5 5.5

85 149 1S3

1871)

Nebožka Barbora (Osvta r. 1873) Námluvy (Osvta r. 1872) Sv. IX. První eška. (Bibl, puv. román Sv. X. Ze staré Prahy: Škapuli (Pítel domoviny r. 1889) Sv. XI. Prostá mysl

.

.

r.

1801).

7

149

1866)

I:

Josef Jose (Osvta 1887) ó 55 Kterak se dohodli (Osvta 1887) O Krejíkov Anežce (Bibl. pv. rom. r. 1860) .... 77 145 Ze starých (Peírkfiv nár. kalendá r. 1889)

as

.

.

Str.

Di vousové (Zora moravská 1882) Mladší bratr (Kvty 1871) Ten národ (Kvty 1872)

Ohlasy

Sv. XII.

z

r.

191 221 261

1848.

Z ovy.dnší barikád (SvMozor 1880) Pán a sluha (Vánoní almanach Dorflíiv Mlha (Vesna 1884)

r.

1882)

.

5

...

-IQ

95

.

TH

(Osvta r. 1880) liludika Ruch r. 1881) Sv. XIII. Frantina (Kvty 1860).

137

chvíle

171

Upomínky

Sv. XIV.

i'an policejní

(^Osvta 1874) komisar (Svtozor 18S1)

•Jindich Fiiiíner v mé Sokolským r. 1887) l'ryvek ze vzpomínek ,

pamti. (Almanach Za

3 2.-)l

prn pórem

269

.^

(erná hodinka

1893)^ iMžiknulí osmaótvicátnice do naší minulosti (Ženské r.

Sv.

1897)

.

.

.

.

.

.

'301

,

XV. Prostá mysl II.: Blázínek Jvalendá paní a dívek r. 1891) Vtrn iremie Uml. Besedy r. 1888) Prah v r. 1858) jeho dít (Zlatá Praha Veer u Koryta (Kvty 1870) Skalák (Lumír r. 1863> Selka

Sv. XVI. Sv. XVII.

5 39 65 91

i;Posel z

Lama

a

r.

186i)

167

183

Na úsvite (Národ Í864). Romanetta z Ještda I.:

L sedmi javor (Kvrtv 1890) V Hložináeh (Svtozor 1885j Sv. XVIII. Poslední paní Sv. XIX.

5 123

Hlohovská (Svtozor

Tendenní povídky pro náš

1870).

lid:

Bohatá nevsta (Domácí Krb r. 1883) Nezabloudil (Vesna 1883) Hospodská v Letovicích (Kalendá Ust. Matice školské .

.

1884) zdar Dstojného (Národ sob r. 1880) Satanáš (Pítel domoviny r. 1S85) r.

Na

28.5

iislv

•

5

83 127 175 1^7

119

Sv. XX.

Romanetta

z

Ještda

erná

staré žebrácky divizna (Osvta r. 1887)

Cikánka (Rodinná kronika

Sti.

II.:

Z vypravování

(Osvta

1884i

r.

.... •

.

186B)

r.

Sv. XXI. Novelly I.. Rozcestí IV Kobra r. 1860) Debora (Ženské^ listy r. 1877)

Tonoucí rže (Ženské listv Zasnoubení (Kvty r. ISSO) XXII.

Miláek

r.

5

95 161

1

201 311

1879)

.32

lidu svého (Svtozor

r.

1882).

rodinných podání: Xkolik arch z rodinné kroniky (Máj

Sv. XXIII. Z

Ješt nkolik arch

z

riio-.Methodjský r. 1803) Purkmistrovic Katynka (Souzvuk Sv.

1802)

r.

.

.

.

,

r.

1874-)

XXIV. asové ohlasy: 5 119 143 157

Pozd (Almanach O bíd lidské 1889) Dopisy Kateiny Kroužilkové Vyšehrad XXV. Povsti

Ještda: Meluzina (Almanach Slavia

215 i-.

lí;88

.

.

.

r.

1880;

....

...

....

Z Ještda (Svtozor r. 1867) Lesní panna iBoleslavan r. 1863)

'. .

Zamítání

r.

í

Lumír

r.

ISOOj.

o 147 177

243

1859.

Láska k básníkovi

ú

33 169 193 231

XXVI. Novelly II.: V zátiší (Osvta r. 1878) Okamžik (Máj. alm. Um. Besedy r. 1873) Konec a poátek (Ženská bibl. 1873)

Sv. XXVII.

'i:-59

z

Poslední poustevnice (Pítel domoviny r. 1886) Modín Marie Terezie íSlav. list Boleslavsko r. 1880^

Sv.

.ól

1.S7

Plevno (Svtozor r. 1880' Rodáci (Zlatá Praha r. 1887) Vnec slzikov\\(Zlatá Praha r. 1887) Z našich boj (Ženské listv r. 1883)

Sv.

5

rodinné kroniky (Almanach Cy-

(Bibl.

pvodních román

120 Sv. XXVIII. z let probuzeni:

(Kvrly r. 18tiS) Z lanoních hodin (KvtMy Za iiiájovéhn veera (Máj

í^"

.lili-enka

Sv. XXIX. Novelly. III: Dvoji probuzeni Máj Sestry (Obrazy živoUi i

i^cera

poušt (Kvly

r.

r. r.

r.

12M

ISGC)

18n(i)

1858) í^bU)

ISrí

...

1

41 ^">

lN(i7)

Líbánky koketiny (Obrazy života Nkolik dní ze života pražského Sv.

T)

.

.

r.

liejska (.KvMy

XXX. Z literárního soukromí (Ženské Z naší pt-ítomnosti (Vyšehrad

151

iH(iO)

18(í:í) ;J27

r.

listy

r.

1880)

7

.

IHHH) Návštvou u paní .\ckermannovft (Žen. liisty v. 1H92) Kritika o knize M. ervinkové: Bernard Holzáno (Ruch r. 1882) Z reské litoralurv (Ženské listy r. 1878) Na Máchv den (Paleek r. 188H) O vychování žen (Kvty r. 18f)7) Libly k ženám o ženách (Kvly r. 1807]

Dro b

II

é

p

r.

pehledu innosti

ISftl.

ITH li'l

199 215 219 Íi4]

ráe:

Heydukovi (Památník ve prospécli nadace r. 1887) Joselu Barákovi (Slavn. list r. Ih8ó) Bedichu Smetanovi (Radikální listy) Adolfu

I'vod k

li.")

r.

liter,

hudeb,

lleydukovy

a výtv. v

271

274 278

Cechách 280

vydaný Um. Besedou

287 .Alorismy 290 Naší mládeži (Almanach Po desíti letech r. 1864) Epištola k eskému studentstvu (Upomínka na 25ieté 296 jubil, li^er. in. K. Svtlé r. 1879) .

.

.

Dopis služkám ^Národní Listy) ^Ženské listy 1890)

íiOl

306

eské .Minerv

Nkolik slov ó významu r.

1889)

literaturv ;

i

Kalendá paní a

dívek 311

é

PG 5038 M8Z^93 191? C.l

ROBA