1. Přišel ke mně kluk kolem dvaceti a ptal se, kde je nemocnice. Měl rozbitou nohu i krev na čele. Ukázal jsem mu směr, nějak mi to nedalo, tak jsem se zeptal: "Co tam chcete?" On se podíval na své zranění, pak se podíval na mne a povídá zbytečně: "10 deka tlačenky." Ukázal jsem nahoru a řekl: "Dneska lítají pečení holubi." On se podíval na nebe a přikývl: "No jo, za pět minut chleba s máslem." Reagoval dobře, neztrácel koncentraci ani rovnováhu při pohledu nahoru, takže otřes mozku neměl. "Tak ať vám to neujede." - rozloučil jsem se. Odcházel a při tom se chechtal. Měl jsem ze sebe dobrý pocit, sice jsem vypadal jako úplný debil, ale podařilo se mi rozesmát pacienta chirurgické pohotovosti. Zítra to zkusím s pacoušema na patologii. 2. Byli jsme v bance. Dokonalá klimatizace. Chtěl jsem si vzít ten studený vzduch domů. Naštěstí Káťa měla tašku, pytlík od bonbónů a houbičku. 3. V Praze je takové vedro, že se schovalo pod zem i metro. 4. Oblékl jsem si zimní bundu, rukavice i kulicha a teď běhám venku. Zkouším na počasí obrácenou psychologii. 5. Rozlil jsem pití. Teď musím rychle ubrousky vyhodit. Na ženy prý nepůsobí dobře, když má muž kolem sebe příliš mnoho papírových kapesníčků. 6. Zima až do června, pak povodně a teď šílený vedra. Ještě, že zítra bude konečně lepší počasí, až přijdou ty tornáda. 7. Dva Cimrmanovské postřehy: Opozice je rozdělená v názoru na premiérskou nominaci Němcové. První polovina tvrdí, že ODS by nepomohla ani Johanka z Arku. Druhá polovina je naopak toho názoru, že ODS by nepomohla ani kněžna Libuše. Pravda je ovšem taková, že proti tomu mohou
protestovat, mohou s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím mohou dělat. Položili jsme dotaz, jakou maximální dobu v tomto horkám počasí by měl člověk strávit na slunci a poslechněte si, co nám o tom paní přednostka dermatovenerologické kliniky pražské Nemocnice na Bulovce, předsedkyně České akademie dermatovenerologie, prezidentka Evropské akademie dermatovenerologie, členka výkonného výboru Mezinárodní dermatologické společnosti a šéfredaktorka časopisu České dermatovenerologie, profesorka MUDr. J. Hercogová, CSc., řekla: "Vůbec." 8. Vždycky jsem považoval mraženou PET lahev za geniální nápad, jak přežít vedra. Prostě dáte pití do mrazáku a pak si ho vezmete na cestu. Vydrží vám i několik hodin. Po dnešku mám určité pochybnosti. Když jsme jeli metrem, pocucával jsem si ze své lahve a před vystupováním ji vrátil do batohu. Najednou vůz nějak cuknul. Vedle mne se držely dvě holky a zjevně špatně, protože první na mne sletěla. Zachytil jsem ji, jenže rukou, ve které jsem skoro 20 minut držel ledovou tříšť. Je fakt, že teplota mé dlaně se nedala přirovnat k žádné živé bytosti, a když jsme u toho, tak ani mrtvé. Řekněme, že jsem odpovídal někomu, kdo právě vylezl z kryogenní komory. Ta holka okamžitě odskočila, vrazila do dalších dvou lidí a řvala: "YÁÁÁÁÁ!" Venku je fakt vedro, takže toho na sebe moc neměla. Když se má ruka setkala s její kůží, rozdíl teplot musel být kolem 50°C. Její kamarádka zareagovala bleskově: "Co to děláte?" Obořila se na mne. Jenže se pustila. Také jsem ji zachytil. Přímo za holé podpaží. "YÁÁÁÁÁ!" Zařvala i ona, takže celé metro si bylo jisté, že jsem je nejméně znásilnil. Ale vzápětí se začaly obě strašně řehtat. Káťa držela Viki a zeptala se: "Co se děje?" "Nic. Jen jsem je chytil, aby neupadly." - a položil jsem Kátě dlaň na bříško. "YÁÁÁÁÁÁÁ!" - a Káťa mne začala kopat ven z vagónu. Bohužel to není všechno. Cestou zpátky jsem si zase popíjel, v lahvi stále
chrastil led, Viki mi rajtovala na stehnech a zničehonic ji napadlo, že se opře. Tím mi vrazila do flašky u pusy a několik kousků ledu mi spadlo na břicho. A po něm následoval aquapark s tobogánem přímo do rozkroku. Viki se opřela a ještě ty kousky ledu přisedla. "YÁÁÁÁÁÁ!" Takže, jak říkám, teď už trochu váhám, jestli je to úplně dobrý nápad. Zvlášť po tom, co jsem měl mraženého frantíka i s přilehlými pozemky. Děsný zážitek. Myslím, že na pár okamžiků jsem byl i samička. 9. Močit proti větru je jako prdět proti větráku. 10. "Nezvonil někdo?" - nakoukla mi Káťa do pokoje. "Já nic neslyšel." Po chvíli: "A teď? Jako kroky přede dveřmi." Poslouchal jsem, ale bylo úplné ticho. "Ne, nic." Opět po pár minutách: "Teď někdo klepal, ne?" "Co pořád máš?" - divil jsem se, ale zase zmizela. Jen jsem se napil a: "Teď! Teď někdo jde!" Vyskočil jsem: "Kdo? Ty někoho čekáš?" - rychle jsem na sebe něco hodil a snažil se učesat. Káťa spokojeně usedla k počítači a sladce se usmála: "No jasně. Mají přijít bouřky." A tímto slavnostně, místopřísežně, krvípodepsaně a dušoúpisně přísahám, že týhle holce UŽ NIKDY V ŽIVOTĚ NIC NESEŽERU!!!!! NIKDY, NIKDY, NIKDY!!!! GRRRUUUÁÁÁÁÁ!!!! GRRRUUUÁÁÁÁÁ!!!! 11. V sobotu se v Olomouci poběží půlmaraton. Nenechte si ujít. Pak se všichni zují a budou propagovat tvarůžky. 12. Káťa mi ukazovala hodinky, které ukazují čas v binárním kódu. Úžasné! Je to na adrese jakzustatpanicemnavzdy.cz 13. Z postýlky se ozval rachot, jak by s ní někdo cloumal. "Viki, doufám, že ležíš a spíš!" - odhrnul jsem záclonku. Stála tam ta dvouletá holčička, jednou rukou objímala méďu a druhou šášovu nohu, jehož hlava byla narvaná mezi
špriclema. Nejistě kývala hlavou, jakoby váhala, jestli je to správná odpověď. "Aha, já už se lekl, že stojíš v postýlce, máš méďu pod jednou rukou a v druhé držíš šášovu nohu." Vrtění hlavou. Rozhodnější a s andělsky nevinnýma vykulenýma očima. Něco takového by přece ona nikdy neudělala, jak mne to vůbec mohlo napadnout? A proč s ní vůbec mluvím, když tvrdě spí? "Tak promiň, že tě ruším ve spánku. Mimochodem spí se mnohem lépe, když si k tomu lehneš a zavřeš oči, doporučuje to devět z deseti lékařů. Ten jeden říká, že nejlepší je ve spánku stát v postýlce, jednou rukou objímat méďu a v druhé držet šášovu nohu." Podívala se na méďu, pak na šášu a rozzářila se. "Jenže pak tomu doktorovi vzali licenci, protože ordinoval s víc promile alkoholu, než je u doktorů běžná norma." Vzdychnutí. Už to na ní bylo dlouhé předstírání, že tvrdě spí. "Tak hají a ať už tě neslyším!" Pomalu klesla na kolínka. Tohle mne vždycky dostává. Jak před popravčí četou. Pomalé spuštění trupu dolů, až spočívala tvářičkou na polštářku. Jako vždy, zadeček zapomněla ve vzduchu, takže vypadala jako mnich, co zachrápal během vigilie. Tedy až na to, že mniši nedrží v jedné ruce méďu a v druhé šášovu nohu. Většinou. Hodila po mně jedním okem. Ještě jsem tam byl. Našpulila rtíky, až jsem měl pocit, že kdyby to uměla, začne si nezávazně pískat. Rychle jsem zatáhl a složil se pod stůl. Musím si pořídit víc polštářů, aby utlumily smích, když se tu svíjím v křečích. Nejhorší je, když se nesmíte smát nahlas. Aspoň vím, jak jednou umřu. A Viki mne bude mít na svědomí... 14. Hrajeme si v koupelně s pračkou. Já dělám maminku a Viki je bílé na čtyřicet. Cena Otec roku je moje! 15. Jedna lžíce ve dřezu vás dokáže proměnit v pacienta s těžkou inkontinencí. Horší už to mohlo být, jen kdyby tam byla horká hnědá čokoláda.
16. Zase mi svítí slunce přímo do očí. Přemýšlím o jeho zničení miliardami miliard jaderných bomb. Nebo žaluzie. 17. Nemůžeme se shodnout, jestli k obědu uděláme koprovku nebo kulajdu. A jestli do ní dáme vejce nebo vajíčka. 18. Napsal jsem dceři na záda "VIKI", teď už se mi venku neztratí. Nebo prostě tomu dítěti, které jsem naposledy přivedl z hřiště. 19. Nikdy neříkejte poldovi na Nuseláku, že chcete skočit se psem. 20. Ten pocit, když vám dítě nakládá v drogerii do košíku vložky a vy se jich bojíte dotknout a vracet je zpátky do regálu. Třeba budou povodně. 21. Mám moderní barometr. Skládá se ze tří částí: na jedné straně má VEDRO, na druhé POVODNĚ a třetí je střelka, která přepíná mezi těma dvěma. 22. Psal mi Brit, proč se v naší televizi pořád ukazuje ta mapa lázní v ČR. Vysvětlil jsem mu, že SPA je stupeň povodňové aktivity. 23. Dobrá zpráva: mamka říkala, že když k nám jela, přestalo pršet. Jenže pak vylezla z toho metra ven a zase začalo. Ale v metru nepršelo! 24. Ozvývá se tu bouchání, Káťa kladivem narovnává klíč, aby se dal vsunout do zámku. Nebo se ho pokouší zabít. 25. V Praze nám při 13°C prší ta včerejší předpověď polojasna s 28°C. Jako by začaly předpovídat počasí průzkumové agentury. To možná i zasněží! 26. Na demonstracích v Egyptě mne nejvíc fascinují záběry zahalených žen jásajících nad pádem muslimského bratrstva. jsem se při čekání v McDonald´s ohromně bavil. Předběhl mne naprosto drze nějaký párek náctiletých turistů, nejspíš Američani. Tak jsem naškrábal na ubrousek "WILL YOU MARRY ME?"
27. Dneska
