3. Osobnost učitele a vyučovací předmět přírodověda

3. Osobnost učitele a vyučovací předmět přírodověda Osobnost učitele v primární škole je rozhodujícím činitelem ve výchově dětí k správným postojům nejen k sobě samým, ale také k přírodě a k společnosti. Nestačí si to jen uvědomovat, ale také prožívat a hlavně na to nezapomínat.

τ

„Mluvil klidným hlasem, ale ne tak suchopárně jako Havlík, ani tak tvrdě a nepřátelsky jako Přírodopisec. Lubor měl dojem, že k nim přišel ne učitel, ale nějaký starší kamarád. A na přírodopis že se nedívá jako na snůšku nudných vědeckých poznatků, ale jako na dobrodružnou knihu, kterou píše příroda sama. O každé květince věděl něco zajímavého, co ve školním přírodopisu nebylo. Hovořil, jak kde kterou objevil, co se mu při tom přihodilo, jak ji má v herbáři vylisovanou, a na tabuli ty květinky maloval barevnými křídami.“ Jaroslav Foglar1, 1970, s. 168-169 Když duben přichází

Osobnost učitele v primární škole byla a je rozhodujícím činitelem ve výchově dětí k správným postojům k sobě samému, k přírodě a k společnosti. Chceme-li v těchto oblastech dosáhnout pozitivních změn, musíme začít především u učitele. Právě v učivu o přírodě a společnosti se nejvýrazněji projeví to, jaký učitel je, jak (ne)myslí a jak (ne)jedná. Bylo by tragické se domnívat, že cíl učení o přírodě a společnosti spočívá pouze v oblasti zobecnění a předání základních poznatků. Realizace obsahu učiva vyučovacího předmětu přírodověda je přímo závislá na znalostech a dovednostech učitele, ale současně i na jeho obětavosti, tvořivosti a lásce k přírodě a k lidskému vědění, na jeho vztahu ke krajině, kterou obývá společně se svými žáky. Učitel v primární škole je příkladem vším, čím sám je a žije. Je ztělesněním názorů a postojů, které má a chce žákům předat. Předává moudrost, kterou sám má a je nejdůležitějším v řadě všech učitelů, neboť jeho odpovědnost je odpovědností za správnost a oprávněnost toho, co předal a co budoval ve svých žácích na celý život. Může být právem považován za jediného učitele, který má dodnes charakter dávných mistrů, kteří svého žáka-učedníka uváděli do veškerého poznání. (Vzdělávací program „Obecná škola“, 1996, s. 123). 1

Jaroslav Foglar (1907 - 1999), autor legendárních Rychlých šípů – netřeba více představovat. Mohou foglarovky ovlivnit současnou generaci? Těžká otázka! Každopádně těm, kteří Foglarovi nejvíce vytýkají jeho útěk z reálného světa, je určena právě kniha Když duben přichází (první vydání v roce 1944), jejíž děj se odehrává ve školní chlapecké třídě přezdívané Bedna…

!

Tento odstavec přijměte jako výzvu.

"

Osobnost učitele a vyučovací předmět přírodověda

Pomalu si pročtěte níže uvedený text a chvíli o něm přemýšlejte: „Filip Melanchton, svaté paměti, obyčej měl, do škol mezi mládež někdy vstoupě, klobouk sníti a říkati: „Zdař vám Bůh, dvojí cti hodní páni kněží, doktoři, děkanové; slovutní, moudří a opatrní páni purkmistrové, rychtářové, soudcové, úředníci, kancléři, sekretáři, mistři, profesoři atd.“ Což když od přítomných za žert přijato bylo, on „nežertuji“, řekl, „opravdu mluvím. Neboť na ně ne jak a čím nyní jsou, ale k čemu oddáni jsouce se nesou, patřím; jist jsa, že z tohoto houfu takoví muži vyjdou, ačkoli také plev a třísek něco odejde“. Mluvil to směle muž ten, a mluvil moudře: a tím více my o dítkách tak slavně a velebně, jakž navrženo, mysliti a mluviti máme.“ Právě jste četli úryvek z Informatoria školy mateřské od J. A. Komenského (Komenský, 1958, s. 304). Jak na Vás uvedený text zapůsobil? Význam, cíl, úkoly a obsah učiva vyučovacího předmětu přírodověda v primární škole kladou konkrétní nároky na vědomosti, dovednosti, ale i schopnosti učitele. V souvislosti se změnami ve společnosti a stavem životního prostředí se nároky na učitele postupně mění (například Piťha, 1996), mění se a vyvíjí i každý učitel získáváním nových poznatků a zkušeností při výuce.

! Učitel primární školy může z vyučovacího předmětu přírodověda udělat jeden z nejoblíbenějších.

!

Naznačenými nároky na osobnost učitele primární školy při učení o přírodě se budeme zabývat z pohledu dvou kompetencí, oborovědidaktické a pedagogicko-organizační, jež se navzájem prolínají, ovlivňují a podmiňují (úplný výčet klíčových kompetencích v učitelské profesi viz Kantorková, 2000, s. 13-15). Kompetence učitele primární školy v učivu o přírodě vznikají a rozvíjejí se vzděláváním v oblasti pedagogiky a základů přírodních věd. Jakmile učitel vyučující přírodovědu nestuduje a nesleduje novou populárněvědeckou literaturu v přírodovědné oblasti a odbornou literaturu v oblasti pedagogické a zároveň se neseznamuje přímo s přírodou a krajinou v místě svého působení a se současnými problémy životního prostředí, jakmile jsou mu cizí nové objevy a technické vynálezy, měnící před jeho zrakem život ve společnosti a nenavazuje kontakty s pracovníky muzea a s regionálními znalci, pak mu hrozí myšlenkové ustrnutí a neschopnost úspěšně naplňovat cíl a úkoly vyučování o přírodě. Z hlediska oborově-didaktického je úkolem vyučovacího předmětu přírodověda postupně objasňovat žákům jednotlivé konkrétní jevy v přírodě a jejich vzájemnou provázanost, vést je k poznávání přírodních zákonitostí a k uvědomění si závislosti lidské existence na přírodě.

24


Má-li učitel primární školy úspěšně a v plném rozsahu tyto úkoly plnit jako vedoucí činitel vyučovacího procesu, musí mít v těchto oblastech potřebné znalosti. Poznatky nestačí sdělovat jen zajímavě, přizpůsobené věku žáků, ale současně vědecky správně.

!

Každý se může splést, to se stává i nám broukům, věřte mi. Jenže není chyba jako chyba! Když například paní učitelka napíše na tabuli zápis, že žížala patří mezi plazy, protože se plazí, pak něco (nebo někdo) není v pořádku. Stávají se dokonce i takové případy, kdy paní učitelka v domnění, aby neztratila autoritu u žáků, si vymýšlí vlastní názvy rostlin. Pak se žáci na vycházce dozvědí, že čekanka obecná se správně nazývá přícestník příkopní a svízel přítula chlípník lepivý. Vědecky správně může znamenat v tomto případě to, že paní učitelka řekne dětem: „Teď si nejsem Klárko jistá, ale až se vrátíme do třídy, podíváme se do knížky.“ Dovednost třídit a popisovat přírodní jevy a přírodniny, založená na elementárních znalostech z biologie, geologie, ekologie, fyziky a chemie, je pro učitele důležitá k tomu, aby pomohl dítěti vybudovat prvotní ucelený obraz světa a vyznačil v něm základní vztahy. Klademe-li na učitele požadavek, aby se velmi dobře orientoval v regionální problematice, znamená to, že se podrobně seznamuje s přírodními poměry kraje, v němž působí a zakládá sbírky různých regionálních přírodnin, které vhodně využívá při vybavování třídy (koutku přírody). Do této činnosti zapojuje i žáky. Jen tak může v maximální míře uplatňovat ve výuce regionální prvky, vždyť region je prostorem širšího domova žáků.

Skutečnou znalost přírody může získat učitel pouze vlastním pozorováním ve volné přírodě. V opačném případě zůstane pouze u teoretických poznatků a o přírodě bude vyučovat také jen z knih a jen slovy.

Všechny úkoly vyučování o přírodě směřují k aktivnímu působení na žáky, a to ať již ve smyslu rozšiřování jejich znalostí o přírodě, či rozvíjení jejich dovedností k přemýšlivému a samostatnému pozorování přírody, které probouzí hlubší zájem o ní, nebo formování osobnosti žáka a jeho postojů k přírodě vůbec. Z hlediska uvedeného aktivního působení je neoddělitelnou součástí učitelovy osobnosti kompetence pedagogicko-organizační, která zajišťuje kvalifikovanou orientaci v řízení vztahů a činností ve školní třídě. Tato kompetence vyrůstá z učitelova studia psychologie, teorie výchovy, obecné didaktiky a didaktiky přírodovědy a dotváří se zobecňováním zkušeností každodenně získávaných ve školní praxi.2

2 Na učitelství můžeme nahlížet také jako na specifický druh umění. Nelze se na něj jen sebelépe připravit, ale je třeba mít k němu určité nadání. Na druhé straně je však třeba zdůraznit, že se lidé učiteli nerodí, ale že se jimi stávají životními zkušenostmi a vzděláním (více o pojetí učitelství viz Štech, 1994).

25

! "


!

Pro dosahování úspěšných výchovně vzdělávacích výsledků v přírodovědě je nejdůležitější, aby učitel dokázal seznamovat žáky s přírodou na úrovni přiměřené jejich věku. Tento požadavek předpokládá znalost ontogeneze žákovy psychiky, jejích jednotlivých vývojových stupňů a dovednost vybírat učivo, které je jí adekvátní. Zároveň jde také o volbu takových vyučovacích metod, které odpovídají psychickým schopnostem vnímání žáků daného vývojového stupně. Volba vyučovacích metod je podřízena cíli vyučování o přírodě. V uvedeném smyslu konkrétní volba metod však závisí, stejně jako volba vyučovacích prostředků, především na obsahu vyučování. Učitel v přírodovědě proto využívá svých pedagogických vědomostí a dovedností dále k tomu, aby k předávání učiva žákům volil vyučovací metody a vyučovací prostředky odpovídající danému učivu. Přitom samozřejmě nestačí pouze volit odpovídající vyučovací metody a prostředky, ale zejména je důležité umět těchto metod a prostředků využívat k dosahování optimálních vyučovacích výsledků. Například poznatky získané při zajímavých pozorováních a pokusech a při manipulaci s přírodninami jsou trvalé a žáci je mohou snáze využívat v praxi. Při krátkodobých a dlouhodobých pokusech a pozorováních se navíc cvičí pozorovací schopnosti žáků. Nebudete mi věřit, co jsem jednou zaslechl. Pokud nesedíte, raději si sedněte. Jedna paní učitelka sdělovala svému kolegovi pocity z vyučování přírodovědy těmito slovy: „Ta přírodověda to je tak primitivní předmět. Vždyť všechno ty děcka mají v učebnici a tak jsem jim řekla, ať si to přečtou. No a potom jsem jim ještě ukázala na obrázku veverku, její velké zuby, dlouhý ocas a byl konec hodiny.“ Brrr, ještě teď mi je z toho špatně. Proč si myslíte, že se celý třesu?

Χ

Přírodověda je předmět náročný na přípravu i na vedení vyučovacích hodin. Klade vysoké požadavky na učitelovu kompetenci oborovědidaktickou a pedagogicko-organizační. Učitel si proto klade sám pro sebe vysoké cíle a to jak v oblasti faktografických znalostí z různých přírodovědných oborů, tak také v oblasti vyučovacích metod a prostředků a specifických organizačních forem. Osobnost učitele primární školy se neustále dotváří na základě jeho studia a jeho vlastní praxe.

26


Literatura: ADO, A. V. et al. Filozofický slovník. Praha : Svoboda, 1981. FOGLAR, J. Když duben přichází. Praha : Mladá fronta, 1970. KANTORKOVÁ, H. Pedagogická tvořivost studentů učitelství. Tvorba pedagogických projektů a řešení pedagogických problémů. Ostrava : PdF OU, 2000, 131. Spis PdF OU. ISBN 80-7042-162-2. KOMENSKÝ, J. A. Didaktické spisy. Praha : SPN, 1954. PIŤHA, P. Hledání učitele. In PEŠKOVÁ, J., Lipertová, P. Hledání učitele. 50. výročí založení PdF UK v Praze. Praha : PdF UK, 1996, s. 26-36. PRŮCHA, J. Učitel. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-627-7.

#

ŘEHÁK, B. Vyučování biologii. Praha : SPN, 1967, s. 271-274. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha : ISV, 1999. ŠIMONÍK, O. Začínající učitel. Brno : Tempus, 1994. ISBN 80-210-0944-6. ŠTECH, S. Co je učitelství a lze se mu naučit? Pedagogika, 44, 1994, č.4, s. 310-320. ISSN 3330-3815. Vzdělávací program „Obecná škola“. Praha : Portál, 1996.

Otázky a úkoly: 1. Co je učitelství a lze se mu naučit? 2. Vyhledejte názory na poslání učitele v díle J. A. Komenského. Prostudujte si Komenského Velkou didaktiku, stane se Vám v mnohém inspirací. 3. Charakterizujte oborově-didaktickou a pedagogicko-organizační kompetenci učitele primární školy při vyučování o přírodě. O kterých dalších kompetencích v učitelské profesi hovoříme? 4. Zavzpomínejte na svou učitelku nebo svého učitele z prvního stupně základní školy a pokuste si vybavit nějaký moment z vyučování přírodovědy. Co všechno se Vám vybavilo? 5. Když staří Řekové razili rčení Nosce te ipsum3, byli si vědomi toho, jak je obtížné vidět sebe sama objektivně. Chceme-li poznat sebe sama coby učitele, co proto můžeme udělat? 6. Myslíte si, že znáte dobře svůj region? Chodíte často do muzea? Která chráněná území se nacházejí v blízkosti Vašeho bydliště a jaký byl účel jejich vyhlášení?

3

lat.: poznej sebe sama. Tato slova, připisovaná Thalétovi Milétskému, jsou řecky vytesána nad vchodem do chrámu Apollóna Delfského (Ado et al., 1981, s. 554).

27

$


Poznámky:

φ

Didaktika v obrazech: Jen ten učitel, který před přírodou neutíká, může o ní učit.

28


%

Příloha:

Vzpomínka studentů na „přírodovědu“ oboru Učitelství pro první stupeň na PdF Ostravské univerzity „Naše paní učitelka nám při probírání domácích zvířat slíbila, že si ve škole uděláme výstavu psů a jiných domácích mazlíčků, ale pak se to nikdy neuskutečnilo, což mě velmi mrzelo. Já jsem v té době choval irského teriéra a psy jsem miloval. Byl to můj veliký koníček, a tak jsem se těšil, že se o něj podělím s ostatními. Když z toho sešlo, dost mě to zklamalo. Ve své učitelské praxi se proto snažím plnit to, co slíbím, ať si mě děti nepamatují jako učitele, který pouze sliboval.“ R. Č. „Od doby, kdy jsem já chodila do třetí nebo čtvrté třídy uběhlo dlouhých dvacetsedm let. Na svá školní léta vzpomínám ráda, pocházím z vesnice a chodit do venkovské školy je úplně něco jiného než trávit hodiny vyučování v městské škole. Na vesnici je jen jedna škola a kromě plnění učebních osnov žije zcela životem vesnice. Pokud to jen trochu šlo, trávili jsme školní čas mimo budovu školy a se vším, o čem jsme se učili, jsme se seznámili na vlastní oči. To jsou mé vzpomínky na školní léta, nejsou nikterak detailní, ale v podstatě se jedná o názorné vyučování a pefektní paní učitelku, která se snažila učit – neučit. Na vycházkách, exkurzích a společných akcích s rodiči jsme totiž pocit, že se učíme a že nás někdo zkouší, vůbec neměli.“ L. V. „Přírodovědu nás učila paní učitelka J. Š. Byla to velmi přísná a suverenní učitelka. Pamatuji si, že jsme vždy před hodinou pečlivě pročítali zápisky z předešlých hodin, poněvadž již při vstupu učitelky do třídy začala naše obava. Již ve dveřích vyřkla kombinaci čísel, kterou získala z data onoho dne a číslo, které jí při výpočtu vyšlo, vždy odpovídalo číslu nějakého žáka v třídní knize. Ještě dnes se směji tomu, jak jsme se spolužáky o přestávce počítali ona čísla a snažili se přijít na to, zda na nás dnes „nedej bože“ příjde řada. Po zkoušení vždy následovalo čtení nového učiva z učebnice. Vzpomínám si, jak nás to zlobilo a otravovalo. Nakonec jsme si opsali zápis z tabule do svých sešitů a nakreslili obrázek k danému tématu z učebnice. Jen sem tam byla v hodině změna, když učitelka přinesla nějakou učební pomůcku.“ J. V. „Na nižším stupni jsme po celé čtyři roky měli velice přísnou paní učitelku, která nás za vyrušování trestala ukazovátkem, i když ne na tu část těla, kterou jsme se bavili. Ale její vyučování a výklady byly vždy velice názorné, zajímavé a poučné. Konkrétně z hodin prvouky a poté přírodovědy si vybavuji, že jsme v mokré vatě nechávali ve třídě klíčit hrách a fazole, a pak jsme je sázeli na školní pozemek. Často jsme chodívali na vycházky, nejčastěji kolem řeky Opavy, protože naše škola se nacházela v její těsné blízkosti.“ E. M.

29


Didaktika v obrazech:

Vybavte si své učitelky či učitele z prvního stupně. Které jejich kladné či naopak záporné vlastnosti Vám vytanuly na mysli?

+

–

Učitel „zaměřený“ na žáky

Učitel „zaměřený“ na učivo

Jakou učitelkou či jakým učitelem se chcete stát právě Vy? Učitel „zaměřený“ na techniku

Učitel „zaměřený“ na přírodu

Učitel „zaměřený“ na dialog

30

3. Osobnost učitele a vyučovací předmět přírodověda

Recommend Documents