29. srpna 2010 - Konec prázdnin a začátek dalšího školního roku K textu jsou připojeny otázky do skupinek ZÁKON, PRINCIPY A MOUDROST ÚVOD Kdyţ jsem byl malý kluk, často jsem přemlouval rodiče aby mi povídali o tom, „kdyţ byli malí“. Otevírali mi tak trochu jiný svět, ve kterém ţili. Teď jsem se dočkal něčeho podobného. Především před spaním mi někdy kluci prosí, „tati povídej nám o tom, kdyţ jsi byl kluk“. Ještě raději mají různé vojenské historky. (Problém je, ţe především co se vojenských historek týká, mi pomalu dochází inspirace…) Nicméně i na sobě, i na svých dětech vidím jak je důleţité vyprávět dětem něco ze svého ţivota. Zároveň nemusí končit jen u vojenských nebo jiných historek. Je skvělé, kdyţ děti mohou slyšet něco z našeho ţivota víry. Myslím, ţe něco podobného slýchával malý Šalamoun od svého otce Davida. Určitě se k němu donesl legendární příběh, jak jeho otec, kdyţ byl malý přemohl obra Goliáše. Moţná mu tento a mnohé další příběhy pomohly řešit dilema, kdyţ se měl rozhodovat mezi tím, zda spoléhat na svůj „selský rozum“, nebo zda důvěřovat Hospodinu. Všichni známe příběh o Goliášovi. Přenesme se o pár dní dál a podívejme se na reakci lidu: 1 Sam 18:7 A křepčící ženy prozpěvovaly: "Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce."Saul se velice rozzlobil; taková slova se mu nelíbila. Řekl: "Davidovi přiřkli desetitisíce, a mně jen tisíce. Už mu chybí jen to království."
Jinými slovy řečeno, Saul je dobrý, ale David je vynikající. Saula tyto popěvky vytočili. Jednak proto, ţe jakýsi pasáček se stal přes noc slavným, jednak proto, ţe následníkem trůnu měl být jeho nejstarší syn Jonatán, určitě ne David. Reakce na sebe nedala dlouho čekat: 1 Sam 18:10 Druhého dne se Saula zmocnil zlý duch od Boha a on uvnitř paláce běsnil jako posedlý. David hrál na citaru jako každý den. Saul měl v ruce kopí. 11 Náhle Saul kopím mrštil. Řekl si: "Přibodnu Davida ke stěně." Ale David před ním dvakrát uhnul. Jako správný muzikant David věděl, ţe kdyţ diváci hází předměty, je čas vyklidit pódium a tak prchá do pouště, kde několik let začíná hrát hru na kočku a na myš. Pochopitelně onou myší je on, kočkou potom Saul. Přenesme se nyní v příběhu do pouště En-gedi… 1 Sam 24:1 David odtud vystoupil a usadil se na nepřístupných vrcholcích u Én-gedí. 2 Když se Saul vrátil ze stíhání Pelištejců, oznámili mu: "Hle, David je v poušti Én-gedí." 3 Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a vydal se hledat Davida a jeho muže po Kozorožčích skalách. 4 Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu. V odlehlém koutu jeskyně však seděl David se svými muži. 5 Tu Davidovi jeho muži řekli: "Toto je den, o němž ti Hospodin řekl: »Vydám ti do rukou tvého nepřítele.« Můžeš s ním naložit, jak se ti zlíbí." David se přikradl a odřízl cíp Saulova pláště. 6 Ale pro to odříznutí cípu Saulova pláště si David potom dělal výčitky. 7 Svým mužům řekl: "Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném, a vztáhl na něho ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!" 8 Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim povstat proti Saulovi. Saul vstal, vyšel z jeskyně a šel svou cestou. 9 Potom vstal i David, vyšel z jeskyně a volal za Saulem: "Králi, můj pane!" Saul se ohlédl. David padl na kolena tváří k zemi a klaněl se. 10 David Saulovi řekl: "Proč posloucháš lidské řeči, že David usiluje o tvou zkázu?
1
11 Hle, na vlastní oči dnes vidíš, že tě dnes v jeskyni vydal Hospodin do mých rukou. Říkali, abych tě zabil. Já jsem tě však ušetřil. Řekl jsem: Na svého pána nevztáhnu ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný. 12 Pohleď, můj otče! Pohleď na cíp svého pláště v mé ruce. Odřízl jsem cíp tvého pláště a nezabil jsem tě. Uvaž a pohleď, že na mé ruce nelpí žádné zlo ani nevěrnost. Já jsem se proti tobě neprohřešil, ale ty mi ukládáš o život, chceš mi jej vzít. 13 Ať nás rozsoudí Hospodin. Ať Hospodin vykoná nad tebou pomstu za mne. Má ruka však proti tobě nebude. 14 Jak praví dávné přísloví: »Svévole pochází od svévolníků, ale má ruka proti tobě nebude.« 15 Proti komu vytáhl izraelský král? Koho pronásleduješ? Mrtvého psa, pouhou blechu! 16 Ať Hospodin vede mou při a rozsoudí nás. Ať přihlédne a rozhodne můj spor a svým rozsudkem mě vysvobodí z tvých rukou." 17 Když David přestal k Saulovi takto mluvit, Saul zvolal: "Což to není tvůj hlas, můj synu Davide?" A Saul se dal do hlasitého pláče. 18 Pak Davidovi řekl: "Jsi spravedlivější než já. Ty mi odplácíš dobrým, ale já jsem ti odplácel zlým. 19 Dals mi to dnes najevo, když jsi mi prokázal dobro. Hospodin mě vydal do tvých rukou, ale tys mě nezabil. 20 Kdypak někdo najde svého nepřítele a nechá ho odejít v dobrém? Kéž tě Hospodin odmění dobrým za to, cos mi dnes učinil! 21 Věru, teď už vím, že kralovat budeš určitě ty. Izraelské království bude v tvých rukou stálé. 22 A teď mi odpřisáhni při Hospodinu, že nevyhubíš mé potomstvo a že mé jméno z domu mého otce nevyhladíš!" 23 David to Saulovi odpřisáhl. Saul se pak odebral ke svému domu a David se svými muži vystoupil do skalní skrýše. Pokusme se zamyslet nad celou situací. Saul se pokouší zcela nespravedlivě zabít Davida. Navíc David je v této době jiţ pomazán za krále (1 Sam 16). Tedy ví, ţe on je tím vyvoleným. Po několika měsících pronásledování, za které David nemůţe, které je nespravedlivé najednou dochází k neuvěřitelné „náhodě“. Saul jde vykonat potřebu do odlehlé jeskyně, kde se skrývají David a jeho muţi. Odejde od svých body guardů, odloţí zbraň, sedne si – zřejmě zády ke svým nepřátelům. Je v nejzranitelnější pozici v jaké můţe bojovník být. David ví, ţe někdo musí jít – buď Saul, nebo on. Otázka je pouze kdy. On i jeho muţi vědí, ţe kdyţ zabije Saula, bude klid. Uţ nebude muset prchat, spát někdy venku, neustále napjatý kdy ho někdo přepadne, navíc skončí krveprolití. Z hlediska selského rozumu není jiná volba neţ Saula zabít. To si uvědomují i Davidovi muţi, kteří v této situaci jednoznačně vidí „Boţí nahrávku“. V. 5…"Toto je den, o němž ti Hospodin řekl: »Vydám ti do rukou tvého nepřítele.« Davidovi druhové znali Boţí zaslíbení, ţe Hospodin odstraní Davidovi nepřátele a ţe David bude králem. Tedy kdyţ zabijí Saule, pomohou Bohu naplnit hned dva jeho sliby. V těchto několika sekundách, kdy Saul koná svoji potřebu, se David musí rozhodnout. Pojďme se zde zastavit a přemýšlejme hlouběji o našich rozhodnutích, které určují naší cestu ţivotem. Jeskyně rozhodnutí Celý náš ţivot je určován rozhodnutími, která jsou ovlivňována emocemi. Dobře to je vidět na dětech, které svoje emoce ovládat nedokáţou. Někdy si třeba spoří a najednou něco vidí. Vy jim řeknete je to drahé, ale ony to tak moc chtějí, ţe nemyslí na důsledky svého rozhodnutí. Podobně ale někdy jednají i dospělí. Někdy něco „strašně chceme“ – nejen ve
2
smyslu hmotných statků, ale i úspěchu, nějakého cíle, ţe ztrácíme objektivitu. Nakonec na tomto principu funguje reklama. Pokud se člověk rozhoduje jen na základě emocí, snadno se řídí pouhým selským rozumem, kulturními normami, morálkou davu a nebo třeba jen svými nedobrými zvyky. Jaké jsou ony emoce? Strach z budoucnosti, nezvládnutá touha po čemkoli, vztek, ochrana své rodiny, potřeba být šťastný, přílišné ochranářství svých dětí atd. Toto vše není samo o sobě špatné, pokud se to ale nevymkne z rukou. Kdyţ se vrátíme do jeskyně, potom jaké emoce mohli cvičit s Davidem? Vztek, touha mít klid, pocit nespravedlnosti, pocit ţe mi někdo brání v tom, co si zaslouţím. Toto moţná „cvičilo“ s Davidovými kolegy. Proto mu radí zabij ho a ještě mu to odůvodňují Písmem. Proč to David neudělá? Protoţe v rozhodnutí existuje jiný rozměr neţ je selský rozum, emoce nebo touha dobře si zařídit ţivot. Čím se ale řídit, kdyţ ne těmito třemi vlastnostmi? David nám poodkrývá důvod svého rozhodnutí vv. 5. Svým mužům řekl: "Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném, a vztáhl na něho ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!" Davidovo rozhodnutí 1. Boží zákon David svým muţům říká – chlapi, Saul je stále král. Pokud se něco mimořádného nestane, na krále nelze vztáhnout ruku. Tady není třeba hledat Boţí vůli, modlit se, hledat nějaké texty v Písmu. Mimochodem uţ to, ţe David odřízl Saulovi kus pláště, ho vedlo k pocitu viny. Neměl jakýmkoli způsobem vztáhnout ruku na Boţího pomazaného. Pokud toto vztáhneme do našich ţivotů, potom v Bibli jsou některé jasně dané hranice a není třeba je opravovat nebo se dokonce modlit, zda speciálně pro mě Bůh nevymyslel jiné řešení. Kdyţ toto dotáhneme do svých ţivotů, potom první otázku, kterou bychom si měli klást je, zda Bůh ve svém slově o tomto daném problému nemluví. Vím, ţe ne vţdy je vše jasně, explicitně popsáno v Písmu, řada oblastí ale popsána je. A je potřeba hledat ve Slově co na to Bůh. Slyšel jsem vyznání ţenatého muţe, který hledal Boţí vůli zda má opustit manţelku, protoţe se zamiloval tou nejčistší láskou do jiné. Slyšel jsem o věřících rodičích, které vedli děti k tomu, aby ubliţovali jiným dětem, protoţe takový je dnes svět. Slyšel jsem o nesmyslném zadluţování se, protoţe všichni kolem mě to přece mají…Bible hovoří mnoho o manţelství, výchově, penězích a dalších oblastech a je třeba v ní tyto věci hledat. Neţ řekneme, ţe v Bibli o tom či onom nic není, je třeba hledat. 2. Boží principy Druhá oblast je sloţitější. V Davidově případě šlo o to, ţe jedním z principů je, ţe člověk nemá měnit to, co ustanovil Bůh. Konkrétně - David věděl, ţe Saula pomazal Bůh a ţe Bůh, aţ bude chtít, Saula odstaví. Princip je v tom, ţe Bohu se nic nevymkne z rukou – ani Saulovo kralování, které bylo stále horší. Rozhodovat se podle Boţích principů je sloţitější neţ podle toho, co je psáno. Často jsou tyto principy postaveny na příčině a následku. Pokud si u prvního rozhodování můţeme poloţit otázku „co na to Písmo“, potom u tohoto druhého si můţeme poloţit otázku: „Co od tohoto svého rozhodnutí očekávám? Po jakých výsledcích touţím? Kam mě toto moje rozhodnutí dovede? Kam dovede moji rodinu?“ Odpovědi – pokud jsme upřímní k sobě samým, mohou být někdy velmi bolestivé. Někdy si dělám poněkud nesmyslnou legraci z dětí. Spíš by se dalo říci, ţe je tak trochu provokuji. Několikrát se mě moje ţena zeptala – co od tohoto svého chování očekáváš? Co myslíš, ţe jim to dává? Pochopitelně odpověď byla mlčení, protoţe mi bylo jasné, ţe není co odpovědět. Můţeme si poloţit otázku – skutečně musím mít to a to? Musím dát peníze do této oblasti? Proč? Paradox je často v tom, ţe se rozhodujeme špatně proto, abychom byli šťastní. Problém je v tom, ţe šťastní jsme, ale jen krátkodobě.
3
3. Moudrost Nakonec čteme o tom, ţe Davidův čas nastal. Kdyţ Saul odešel, David na něj volá a říká mu, co se stalo. Ukazuje se, ţe se chová více jako král, neţ král stávající, protoţe odmítl překročit Boţí zákony (nevztáhneš ruku na pomazaného Boţího) a Boţí principy (Bůh má Saulovo kralování pod kontrolou). Ukazuje se, ţe ušetřit Saule bylo moudřejší. Pokud by Saule zabil ukázal by, ţe svoje kralování chce postavit své síle. Navíc a to je ještě důleţitější, jeho rozhodnutí bylo moudré v tom, ţe uchránilo jeho pověst. Co mám na mysli… začínal jsem tím, jak mi táta povídal příběhy. Představte si jak jednou chová David na klín Šalamouna a ten se ptá „tatínku jak jsi se stal králem“? David odpovídá – byl jsem schovaný v jeskyni, tvůj děda šel na velkou a kdyţ tam tak seděl, tak jsem ho podříznul. Ale Šalamoune – i kdyţ ti to nepřipadá moc chlapský, určitě to byla Boţí vůle. Nesmíš se chovat stále jako chlap, ani jako Boţí člověk a poslouchat vţdycky Boha. On ten ţivot je sloţitější a pokud chceš být dobrý následník trůnu, zboţný muţ, musíš se naučit být jako chameleon. Alespoň občas… Kdyţ hovoříme o třetím rozměru našeho rozhodování, potom mysleme na mysli následující – jaký příběh chceme předat svým dětem, přátelům a druhým? Příběh, na který můţeme být hrdí, protoţe jsme ve svých rozhodováních nechali jednat Boha, nebo příběh, kde mnoho věcí raději vymaţeme, protoţe se za ně stydíme? Zabít Saule by bylo nemoudré mimo jiné i proto, ţe by to navţdy ochromilo Davidovu pověst. V okamţitém hledisku by to přineslo výsledek, v dlouhodobém problémy. Zřejmě by mnohokrát slyšel – tak to je ten, kdo zabil Saula kdyţ byl na záchodě. David – „záchodový král“. Pro muţe skutečně rajská hudba. Závěr: Díky tomu, ţe David následoval Hospodina dokázal odolat i „veřejnému mínění“. I kdyţ ho všichni okolo přemlouvali, David odmítá jednat proti Boţím nařízením. Vím, ţe ne vţdy je v našem rozhodování vše jasné, ale ono to nebylo jasné ani v době Davida. Doba je dnes sloţitá, ale z hlediska rozhodování není o nic sloţitější neţ byla kdysi. Kdyţ dnes stojíme před začátkem školního roku, potom zároveň stojíme před desítkami rozhodnutí. Proto je třeba si vědět, ţe nelze naplnit Boţí vůli pro své ţivoty, pokud porušíme Boţí zákony, Boţí principy a budeme ignorovat Boţí moudrost. K tomu, abychom šli správnou cestou budeme nepotřebovat schopnost se podřídit – a to je cosi, co se nám nechce. Mám na mysli podřídit se Boţí vůli, ale často i radám druhých. Tedy k tomu vybrat si správnou cestu nestačí jen informace. Sama o sobě nepomůţe. Vybrat si znamená podřídit se. A to bych přál všem v dalším školním roce. Abychom se podřizovali dobrým Boţím radám.
Otázky pro skupinku: Přečtěte si ještě jednou text 1Sam 24, 1 - 23 Na rozehřátí a zopakování (5 min. max!!!) 1. Jak Boţí zákon pomohl Davidovi neudělat to, co udělat mohl? 2. Jak Boţí principy pomohly….. 3. Jak moudrost, kterou David měl od Boha ….. Otázky (pod kůži). 4. Jak moc vás při vašem rozhodování ovlivňují emoce? 5. V čem vidíte, ţe musel David odolat největšímu tlaku? Máte podobnou zkušenost? Jakou?
4
6. Existují ve vašich ţivotech oblasti o kterých víte, ţe jsou na hraně? Ţe děláte něco, kde překračujete Boţí zákony/principy? V jakých oblastech cítíte největší tlak? 7. Máte někdy pocit, ţe pokud byste se rozhodli podle Boţí vůle, ţe by vám to zkomplikovalo ţivot? 8. Existuje (mimo vašeho partnera) někdo, s kým svoje klíčová rozhodnutí diskutujete? 9. Proč vlastně svoje rozhodování podřizovat Bohu? Nekomplikuje to ţivot? 10. Jaké je dle vás hlavní poselství tohoto příběhu?
5
