27.ČÍSLO – KVĚTEN 2006 MĚSÍČNÍK STŘEDISKA KRUH
Bloudění Loudění Z cesty mé snažení.
Úvodník ………...…………str.2 Skautský dům zevnitř ………...…………str.3
Nalezení ve ztracení, to když cíle není.
Křížaly (bludiště a závody) ………...………str.4
Kroky zpátky zadními vrátky. Do nebe do pekla k tobě bych se utekla.
Anketa (dopravní prostředky) ………...………str.5
Barevné semafory nesvítí. Blbé fóry.
Moje nejobjevnější cesta (Bára) ...…………….str.6-7
Jdu vpřed bércový vřed nevřed.
Rozhovor lesní pedagogika ….. ……...………str.8-9
A když se na mě slunce podívá nohy mi zkamení, vítr se kolíbá, cítím znamení, k zastavení.
Tvorba (putovní deníky) ………...…….....str.10 Nástěnka ………...………str.12
Páradlo (bloudění je nopochybná součást putování našimi životy) 2
……………………………………………………………………… Registrace na rok 2006: Termín táborů: Borsučí 17.08-02.09.2006 Staré město 33 Vlčata 20 Borsučí 05.08-19.08.2006 Skauti 14 ? Skautky 29 Borsučí 01.07-15.07.2006 Světlušky 28 Borsučí 15.07-29.07.2006 Dobrá 50 Borsučí 29.07-05-08.2006 112. oddíl 14 ? Ženy 62% a muži 38% ……………………………………………………………………………… Stále získáváme peníze pro náš skautský dům, který je zatížen dluhy. Proto je připraven další prodej domečků na vánočním frýdeckém jarmarku. Slézi vytvořila takový „postup práce“. Duben: zajištění materiálu Září: výroba domečků, malování Květen: postupná výroba Říjen: výroba, malování, lepení Červen: výroba domečků Prosinec: prodej Kdy budou konkrétní akce se dozvíte z nástěnky (v klubovně i naší časopisové.) ……………………………………………………………………………… Vyhlašujeme konkurz na nejlepší návrh zařízení čajovny a dílničky dole ve sklepě. Svoje představy formulujte na papír. Finanční prostředky budou minimální, takže berte ohled na to, že vaše nápady musí být jednoduše realizovatelné (nábytek a materiál vlastní výroby nebo starší už vyřazený zadarmo) Vše posílejte na adresu
[email protected] nebo připněte dole na nástěnce na vzkazovník. Pište co nejdřív, aby nebylo pozdě.Asi to tak horké nebude, zatím žádné ohlasy, my nechcete čajovnu ? 3
Výsledky střediskového závodu o putovní vlajku a totem náčelníka: Světlušky: 1. místo 226 bodů KOPŘIVY (2.roj světlušek) Křížková Markéta, Vinckerová Aneta, Koflerová Dominika, Miturová Zuzka a Genčurová Lucie 2.místo 207 bodů SEDMIKRÁSKY (Dobrá) 3.místo 194 bodů SEDMIKRÁSKY (2. roj světlušek) Vlčata: 1. místo 205 bodů SOKOLI (2.oddíl) Klička Vojta, Klička Ondra, Kocich Kuba, Jonák Marek, Hink Jiří 2.místo 187 bodů KOJOTI (Dobrá) 3. místo 171 bodů KÁŇATA (2. oddíl) 4
Nejraději jezdím autem, protože je to dobré a jezdí se tam dobře. Můžeme tam klidně i spát, je to pohodlné. Plaváček Jakým dopravním prostředkem cestuješ nejraději?
Autem, protože můžeme všude zastavit (skoro všude) a podívat se zblízka. Sára
Kolmo-je to zdravé levné, baví mě to. anonym Na kole.
Gábin
Autem, bo je to nejpohodlnější. P.P.
Na kole. Je to dobré a můžu jet kolem přírody a můžu u toho zhubnout. Vlastík
Pěšky páč se můžu proběhnout. Barty
Letadlem bo bagr.
Nejraději jezdím autem, protože je to nejrychlejší a pohodlné a když je zima tak je v autě teplo a nemrzne. Nela
anonym Na kole, protože to neničí prostředí a cítím se při jízdě volná a neuzavřená v autě. A na víc se při tom zhubne. Krista
Na kole, nevím. Pavel (Ondra)
celkové výsledky předprázdninových preferencí
Pěšky Letadlem Auto Kolmo
5
Co se honí hlavou… Moje nejobjevnější cesta Báře Janáskové. Moje nejobjevnější cesta byla bezpochyby ta první. První velké putování, první setkání s rumunskými horami. Žádná další cesta už nebyla tak vytoužená, tak dlouze a pečlivě připravovaná a tak napjatě očekávaná jako výprava na rumunskou Piatra Mare, Vranceu a Penteleu. Ani pozdější výstup do výšek pěti a půl tisíce na Kavkaze, brodění dravých ledovcových řek či bloudění mezi sopečnými horami Islandu, ani setkání s arabským světem v Egyptě, horké turecké moře a starověké památky Řecka, ani další toulání horami na Ukrajině, v Bulharsku, Skotsku, Alpách i znovu v Rumunsku už nedokázalo tak snadno rozechvět, jako tenkrát, když mi přešel mráz po zádech vzrušením jen z vysloveného slova „Vrancea“. Byli jsme čtyři, čerstvě plnoletí nebo o rok starší a Nevrlého Karpatské hry jsme uměli i pozpátku. Nadšené shánění map, které ještě byly vzácné. Dokonce jsme kvůli nim za samotným Nevrlým i zašli a dostali od něj starou mapu, na které kdysi tužkou dokreslil místa s magickým označením „Focul viu“. Balení, vážení každého gramu ovesných vloček, abychom obstáli ve Hře na hlad. A šprtání rumunských slovíček, brali jsme to vážně. A pak to přišlo, už ve vlaku zbláznění radostí jenom co jsme hory zahlédli. Pochybní podvodníci převlečení za průvodčí z nás hned na úvod vymámili pár dolarů do vlastní kapsy. Z nádraží nás doprovází houf umouněných dětí, křičí a nastavují ruce, běží s námi pěkný kus. A pak tři týdny v opuštěných horách. Třídenní liják nás hned na začátku upozorní, že tady čas běží jinak. A my to tak bereme, nemáme žádné plány a jediný velký kus igelitové plachty místo stanů nám stačí. Dost romantické i dost drsné pro první cestu… Prošli jsme loukami na hřebenech, odkud vidíš kolem dokola jenom hory, obzor je barví do modra jako kulisy naskládané za sebou. Zvykli jsme si, že cinkání oveček není podnět k usednutí do trávy a kochání se okolím, ale výzva ke střehu, protože za chvíli vyběhne zpoza obzoru pět obrovských psů, co svoje chrčení a vyceněné zuby nemyslí jako hru. Kdo nesebral v údolí pořádnou hůl, těžko bude hledat čím se rozlíceným vlčákům bránit, kamenů je na loukách pomálu a běda když mineš. Prošli jsme okolo několika salaší, horských polorozpadlých boudiček, kde pastýř odežene psy a prosbu „va rog, lapte ori brindza!“ pochopí, přestože 6
věta je jen navrstvením naučených vybraných slovíček a nemá ani sloveso. Přinese obrovskou hroudu sýra, do lahví nalije mléko a vezme krabičku cigaret. Nebo nabídne přístřeší před náhlým deštěm a hostí nás tradiční mamaligou. Marně se snažíme jednoduchý recept potom napodobit, i když nám ho rumunsky popsal i názorně ukazoval… víc jsme se měli učit z rumunštiny pro samouky! Prošli jsme území solných hor, kde i v nejhlubších studních je jenom slaná voda, marně hledáš čím ji ochutit, aby byla více pitná a uhasila třídenní palčivou žízeň. V největším vedru přicházíme k bahenním sopkám, bublající zvláštnosti zdejšího kraje. Kolem se kývou čerpadla na ropu, pomalu a rozvážně tmavé olejové kaluže na prašných cestách obcházíme. A kolem je vyprahlá pustina, ani se nechce věřit, kde jsme se to ocitli. K vytouženému věčnému ohni, Focul viu, nás zavedou kluci z vesnice. V lese mezi kameny škrtneš sirkou a vyvěrající plyn hoří do tmy… Ze slaného království se necháme vysvobodit na korbě náklaďáku. Koupeme se v nádrži se stádem krav a pak ze sebe nemůžeme tři dny dostat malé zelené řasy, které se tam na nás nalepily. Varování před medvědy uvěříme, až když uvidíme medvědí past – bytelnou železnou klec s návnadou mrtvého jehněte uvnitř. Jíme jen dvakrát denně, posledních deset dní už jen slanou či sladkou rýži nebo těstoviny bez příloh. Ale pak zjistíme, že jsme hru na hlad stejně prohráli – už totiž nemluvíme o ničem jiném než o specialitách našich babiček. Prodíráme se pralesem, přecházíme přes houpající se rašeliniště, scházíme zarostlými potoky a probíjíme se džunglí popadaných stromů, až načisto zabloudíme v nepřehledných hustých lesích. Do vesnice přicházíme zubožení, špinaví, unavení, páchnoucí a očazení ohněm, opálení a hladoví. Ráda na to vzpomínám. Krásné bylo na té cestě hlavně to, že všechno kolem bylo nepoznané, nové, ještě nikdy nezažité a nikdy neviděné. A my byli otevření a chtiví to poznat, poprvé vidět, sáhnout si, někdy se i spálit. A nový objev bylo snad úplně všechno, lidé i věci kolem, i něco v sobě. (Za tři dny jedu znovu do Rumunska ucítit tu vůni v jejich starých Daciích. Vždycky mě znovu uhrane, vždycky se znovu těším na opuštěné hory i chudou zemi. A je to jiné. Bára 7
Luboš Machala je jeden z „přátel skautingu“ nebo lépe řečeno přátel jedné skautky, která ho dotáhla na skautský tábor. Pro něj to bylo plno nových zkušeností, ale i on nás měl čemu učit…. Těšíš se na jaro? Jasně že jo. Je to to nejlepší období. Všechno kvete lidé vytáhnou barbecue a je pohoda ☺ Jaké je tvé oblíbené roční období? No asi to bude to jaro. ☺ Jak by jsi odborně popsal jarní les? (něco jako maturitní otázka, že.) No tak pokud to budu brát z lesnického hlediska jako maturitní otázku, tak typologii rozumím jen okrajově. Ale jinak jde o jarní aspekt květeny a počátek nového jarního přírostu dřevní hmoty (tzv. Jarní dřevo.) Skaut je spjatý s přírodou, ale čím dál více se stáváme městskými dětmi. S tím asi trochu souvisí lesní pedagogika, můžeš jí tak nějak představit? Jde o to samé jako ve skautu. Co se týče mého pohledu na věc, jsem si jistý, že skauti mají daleko větší zkušenosti v oblasti práce s dětmi a na druhé straně lesní pedagogové umějí les dětem přiblížit více z praktické stránky a o to v lesní pedagogice jde. Přiblížit práci lesníka za pomocí prožitků a výkladu v lese. Lze říci, že lesníci nevěděli jak už dál přes srdce přenést řvoucí městské tygry a jezdící šlapodřiče s cílem zachovat v lese trochu klidu, a tak zjistili, že starého capa novým kouskům nenaučíš, a že děti jsou velmi tvárné a tudíž lze v tomto období ještě změnit životní hodnoty. Jak hodnotíš lidi kolem sebe i širší veřejnost ve vztahu k přírodě? Pokud se zeptám ekonoma co vidí v lese je to klid. Zeptám li se podnikatele je to dovolená, potkáte-li lesníka je to pro něj „Zase práce“. Myslím si že bychom k přírodě mohli zachovávat trochu větší respekt 8
podívejme se třeba na záplavy a katastrofy, zprávy se o nich jenom hemží. Je třeba udělat krok dříve než bude pozdě. Přírodě patří větší úcta…. Napadá tě nějaký příklad aktivity z lesní pedagogiky? Hodilo by se to našim rádcům. Mám dojem, že je zde snaha o vytvoření podobných objektů jako je lesní škola Jezírko. Jsou to užitečné projekty, které dokážou zaujmout. Jak ses k lesní pedagogice a vůbec k lesárně dostal? Tak to je běh na dlouhou trať. ☺ K lesárně jsem se dostal vlakem a někdy busem☺…….Měl jsem vždy velmi kladný vztah k přírodě a hledal jsem školu s názvem les a jediná byla v Hranicích, tak asi proto. Co se týče pedagogiky, jsme první studenti, kteří měli tu možnost se sní seznámit když k nám přišla z Rakouska. Byla to ta nejlepší možnost jak pracovat s dětmi a zároveň se ulít ze školy prostě jedinečné spojení…. Vím, že jsi absolvoval takové školení LP. Byl si v roli toho, kdo si všechno zkouší na vlastní kůži. Přineslo ti to něco nového? Ano je to pravda byl jsem na Lesní škole Jezírko kde jsem absolvoval týdenní praxi. Bylo to velmi ponaučné. Měl jsem možnost srovnat práci pedagogů a práci učitelů. Největší zkušenost je ta kterou si sami vyzkoušíte ☺ . Tato praxe se pro mě stala nedocenitelnou v oblasti práce s dětmi, zjistil jsem jak jsou kreativní. Ale musím se přiznat, že každý večer na takové opuštěné chatě a ještě k tomu s 14 m tunelovým mraveništěm se stane někdy hodně velkým zážitkem. Jak jinak teď trávíš svůj čas? Učit se učit se a učit se. Doufám že nebudu zpívat heslo „Padající listí maturitu jistí“. A jak vzpomínáš na skauty ? Tak to teda no coment. Takhle mě ještě nikdo neutahal jako skauti ☺. Program jídlo program jídlo program jídlo, jídlo, jídlo, jídlo co dodat prostě skvělé zážitky ☺. Přeji ať se Vám daří ve vašich projektech a jen ty nejlepší zážitky co se neztratí.Ahoj Luboš Machala Děkuji Ti za rozhovor Páradlo 9
Putovní deníky…když si je čtete, ze zážitků, které byly horší máte humor a při těch nejhorších jste pyšní, že jste to zažili. Námaha je zapomenuta zůstal jen slastný pocit, že jste to dokázali. Šumava 20-29. srpna 2001 výprava: Dagima, Bambula,Čára a Hihňa Pátek 24.08. : Bambulin útěk před ochranářem. To bylo tak. Do lesa jsme musely zmizet nenápadně, protože jsme ještě stále byli v Národním parku, kde sebemenší porušení zákazu či nějaké vyhlášky mohlo znamenat, že bychom domů asi museli jít pěšky. Tzn. pro méně chápající, že nějakou tu tisícovku jsme mohly ochranářům kdykoli věnovat, protože jsme zákazy porušovali poměrně často. No a tak si to vykračujeme do šíleného kopce a najednou cesta. No byly jsme rády, že už nemusíme nikde stoupat a odvážně jsme se po ní pustily dál. Jenže zanedlouho se ozval zvuk auta, což bylo jasné znamení hrozícího nebezpečí. Stály jsme jako přimražené, jediná Bambula zachovala duchapřítomnost a obrovskými skoky pelášila z prudkého svahu. Křak, nekřak Větve, nevětve. A tak lesák z projíždějícího auta viděl pod kopcem kus „běžícího“ batohu s bambelajícím kotlíkem. No úžasné! Ochranář nás jenom minul a my jsme raději začaly opět stoupat do prudkého kopce. Dagima Tatry a Fatra 29.6-7.7.2003 Čára, Bambula, Dagima Jak to s námi vypadá třetí den cesty: Viděli jsme sviště, ale nebýt mě tak si Dagima myslí, že je to Káně. S Čárou jsme usoudily, že Dagima zná Tatry jenom z mapy. Ještě jeden krok a bylo po zmiji, teda po Dagimě. Máme tak špinavé nohy, že nám na nich nedrží ani náplasti. 10
Stalo se: 20.04.2006 1.zastaveni: promítání filmu a debata na téma Význam skautingu v české společnosti 22.004.2006 setkání u mohyly na Ivančeně 01.05.2006 Střediskové kolo závodu pro vlčata a světlušky (vítězové viz Křížaly) 24.4. 2006 Skautský svátek Sv. Jiří, jehož svátek u nás připadá na 24. duben, je patronem skatů a skautského hnutí. Skauti si neúnavného bojovníka se zlem připomněli na mnoha místech světa. Do oslav svátku se zapojili i čeští skauti - různými způsoby. Svátek je také příležitostí ocenit ty, kteří pracují s dětmi ve skautských oddílech. Medaile sv. Jiří za dlouhodobou výchovnou činnost obdrželo 45 činovníků Junáka. z e-magazínu junáka
Stane se: 12.-14.05.2006 Krokodýl- závěrečné zkoušky 18.05.2006 2. zastavení: kde má skauting hranice (workshop) 12.-14.05.2006 Stará Voda : Bývalá vesnička na Líbavé vítá všechny pracovité ruce, kterým se taky umí náležitě odměnit nečekanými zážitky
11
-----------------------------------------------------------------------------------------KRUHÁČ Pro vnitřní potřeby střediska Kruh vydává různorodě obměňující se redakční rada. šéfredaktor: Páradlo- Barbora Vyvijalová. Uzávěrka příštího čísla 25.05. 2006 Příspěvky, dotazy a připomínky posílejte na adresu:
[email protected] KVĚTEN 2006 12
