ČASOPIS MLADÝCH SOCIÁLNÍCH DEMOKRATŮ
25 LET MSD Osm předsedů, jedna předsedkyně. Jak šel čas s Mladými sociálními demokraty.
ČERVEN 2015 / WWW.MLADI.CZ
2
BLAHOPŘÁNÍ
ÚVODNÍKY
LUCIE VÁLOVÁ
MICHAELA MARKSOVÁ-TOMINOVÁ
místopředsedkyně ČSSD: „25 let je krásný věk, pubertu už máte za sebou, tak vzhůru do dospělého života!“
MILAN CHOVANEC
LENKA TESKA ARNOŠTOVÁ
I. místopředseda ČSSD: „Přeji Vám a trochu závidím Vaše mládí, dravost i hravost. Jsme rádi, že Vás máme!“
místopředsedkyně ČSSD: „Přeji Vám, abyste byli zdravá organizace. A pozor na srdeční onemocnění!“
JAN HAMÁČEK
LUBOMÍR ZAORÁLEK
MARTIN STAREC
místopředseda ČSSD: „Vše nejlepší k pětadvacetinám!“
místopředseda ČSSD: „Jsme poslední hnutí, které má co říct v současném světě. Nesmíme selhat. A to je v rukou Vás, mladých!“
místopředseda ČSSD: „Pětadvacet let! Krásný věk! Ať se MSD daří, máme Vás rádi.“
NA OBÁLCE. Předsedové na jednom místě. 15. června jsme pozvali všechny bývalé předsedy a naši současnou předsedkyni na společné focení na Staroměstském náměstí v Praze. Jiří Dienstbier měl v tu dobu zasedání vlády. Druhým chybějícím je Stanislav Gross, který zemřel po dlouhé nemoci 16. dubna 2015.
RADEK HLAVÁČEK
předsedkyně MSD
šéfredaktor
Milé a milí,
Milé kamarádky, milí kamarádi,
držíte v rukou velmi důležité číslo časopisu Ventil. Mladí sociální demokraté toto léto oslaví své 25. narozeniny. Co vše se událo za čtvrt století naší existence? Jaké byly její první krůčky, čím vším musela projít a jak vyspěla? V tomto čísle pro Vás zachycujeme ty nejvýznamnější okamžiky života naší organizace a necháváme Vás nahlédnout pod pokličku událostí, které pomohly MSD formovat. Představíme vám jednotlivé předsedy a jejich osud. Přiblížíme čtenářkám a čtenářům, kdo jsme a o co usilujeme.
obsáhnout na pár stranách nesmírně bohaté dějiny naší organizace nebyl jednoduchý úkol. Chtěl bych proto na tomto místě poděkovat všem těm současným i bývalým členům MSD, kteří na tomto čísle spolupracovali, a rovněž těm, kteří důsledně archivují zprávy o naší činnosti. Věřte, že přijde den, kdy to Vaše papírování někdo ocení.
Již čtvrtstoletí se mladí sociální demokraté a demokratky sdružují v našem spolku a společně přemýšlí, vnímají a bojují za spravedlivý stát. Jsem velmi ráda, že jsme se takřka v kompletním počtu sešli s bývalými předsedy naší organizace ke společné fotografii, která zdobí titulku Ventilu. Velmi si vážím všech svých předchůdců, protože bez jejich práce a nasazení by nebylo možné naši organizaci dále rozvíjet, zlepšovat její image, realizovat projekty a být důstojným hráčem na poli občansky angažované společnosti. Bez nich bychom nemohli držet v rukou ani toto číslo Ventilu. Doufám, že jim je na oplátku odměnou, že jejich úsilí při zakládání organizace nebylo marné a že MSD i nadále žijí, dokonce velmi aktivní, život. Říká se, že bez znalosti historie nemůžeme tvořit svoji budoucnost. Proto vám přeji, milé čtenářky a čtenáři, abyste v tomto čísle nalezli všechny střípky, které vám chybí do ucelené mozaiky o životě naší organizace. Buďme na ni pyšní a přejme jí, ať ji mládí a elán nikdy neopustí.
3
Současně bych rád poděkoval našim bývalým předsedům, že si na nás našli v posledních týdnech čas a poskytli nám součinnost při přípravě tohoto čísla. Nesmírně mě mrzí, že jsme již nestihli oslovit Stanislava Grosse, který v dubnu tohoto roku zemřel. Takový je ale život. Přeji příjemné čtení.
OBSAH TÉMA: 25 LET MSD
4
MENTORING
22
KONFERENCE MSD
24
(P)OHNUTÁ HISTORIE
28
POLEMIKA: SQUATTING
30
VENTIL / ČASOPIS MLADÝCH SOCIÁLNÍCH DEMOKRATŮ Vydáno v měsíci červnu 2015 / Vydává zapsaný spolek Mladí sociální demokraté, Lidový dům, Hybernská ulice 7, 110 00 Praha 1 / Šéfredaktor Radek Hlaváček / Redakční rada Kristýna Šircová, Václav Drda, Martin Bártík, Daniel Steindler, Barbora Veselá, Radim Technik, Jiří Vymětal / Korektury Martina Doležalová / Články, podněty, připomínky a komentáře zasílejte na adresu
[email protected] nebo
[email protected] / www.mladi.cz / Tištěno v sociální firmě Centrum služeb Broumov s. r. o.
4
TÉMA / 25 LET MSD
LISTOPAD
1989 V
ýznam událostí, které v závěru roku 1989 přepsaly dějiny naší země, lze jen těžko ve všech důsledcích shrnout na několika řádcích. Po brutálním zákroku pořádkových sil proti poklidné studentské demonstraci na Národní třídě 17. listopadu 1989 se naplno projevila nespokojenost občanů s dosavadním vládnoucím režimem Komunistické strany Československa. Totalitní stát, držící se čtyři desítky let u moci prostřednictvím politické perzekuce a nedemokratických metod, se pod tlakem veřejnosti zhroutil během několika dnů a týdnů. Moc se navrátila lidu. V těchto překotných dnech Sametové revoluce byla po 41 letech obnovena na území naší země činnost Československé sociální demokracie, a to už dva dny po událostech na Národní třídě. Prakticky okamžitě se mladí lidé v rámci sociální demokracie začali sdružovat a společně v barvách tradiční československé strany hájit zájmy dětí, studentů a mladých lidí, vstupujících do aktivního života, vštěpovat jim hodnoty demokratického právního státu a úcty k lidským právům a svobodám. A právě tehdy se začaly psát dějiny Mladých sociálních demokratů.
6
7
TÉMA / 25 LET MSD
1990 REVOLUČNÍ ROK ROBERT ŠIMAREK (1990)
STANISLAV GROSS (1990-1994)
MARTIN HOFEREK (1994-1996)
Je sobota 17. 11. 1990. Sociální demokracie po prvních svobodných volbách nezasedá ani ve Federálním shromáždění, ani v České národní radě. Občanské fórum s několika sociálními demokraty ve svých řadách a Verejnost proti násiliu po drtivém vítězství ve volbách vládnou Československu.
P ZBYNĚK RÝPAR (1996–2000)
PETR DOLÍNEK (2006–2010)
JIŘÍ DIENSTBIER (2000-2002)
JAN HAMÁČEK (2002-2006)
LUKÁŠ KAUCKÝ
LUCIE VÁLOVÁ
(2010–2014)
(2014–)
rezidentem je Václav Havel, ve federální vládě Mariána Čalfy zasedá kromě ministra financí Václava Klause například Pavel Rychetský či Jiří Dienstbier starší. Českým premiérem je Petr Pithart. Rozbíhá se malá privatizace, hodnotí se rok od Sametové revoluce. Mladí sociální demokraté neoslavují. Společně s Československou národně socialistickou mládeží vydávají už ve čtvrtek 15. 11. 1990 společné prohlášení, ve kterém kritizují porevoluční vývoj. Sametovou revoluci prohlašují za zneužití demokratického cítění národa, kdy ti, proti kterým bylo společenské dění namířeno, situaci využili ve svůj prospěch. Požadují skutečnou svobodu, ekonomickou, politickou i sociální spravedlnost. Podepsáni za Mladé sociální demokraty – výkonný místopředseda Zbyněk Kozel, tajemník Stanislav Gross a člen výkonného výboru Milan Luzum. Kde je předseda? SEKCE ML A DÝCH NEBO ML A DÍ SOCI Á LNÍ DEMOK RATÉ?
25 LET MSD
Naše organizace prošla za dvacet pět let své existence prakticky vším. Vznikla v atmosféře porevolučního vývoje, aby tvořila alternativu k pravicovému vnímání světa, pomáhala ČSSD v opozici i v období její vlády, zažila světlé i temnější chvilky, osm předsedů a jednu předsedkyni. Pojďme si u příležitosti výročí alespoň stručně zrekapitulovat bohaté dějiny Mladých sociálních demokratů.
Často o tom hovoříme a ještě častěji se nás na to ptají. Jsme na sociální demokracii nezávislí? Kolik nezávislosti je potřeba k tomu, abychom plnili naše poslání? A co je vlastně naším posláním? Dnes má Lucie Válová jako předsedkyně MSD jasno, teď se ale nacházíme na samém počátku dějin naší organizace. Rozhodování mezi samostatností nebo přímou podřízeností organizační struktuře sociální demokracie nakonec netrvalo dlouho. Hlavní roli při utváření naší organizace sehrál tehdy osmadvacetiletý Robert Šimarek, od listopadu 1989 jeden z členů přípravného výboru obnovené
sociální demokracie a vedoucí vznikající sekce mladých. Ještě 4. 4. 1990 se v ostrém dopise předsedovi Svazu mladých, tedy nástupnické organizaci totalitního Socialistického svazu mládeže, objevuje mezi dalšími podpis zástupce sekce mladých Československé sociální demokracie. Text se týká svazáckého majetku, který se po revoluci začíná drolit do rukou rodících se mládežnických a jiných organizací, a to samozřejmě proti vůli jeho tehdejšího předsedy Martina Ulčáka. „Nechutný způsob vašeho jednání nás všechny hluboce uráží, jestliže se vaše chování vůči nám radikálně nezmění, upozorňujeme vás, že jsme připraveni zahájit okupační hladovku v budově bývalého Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže,“ píše se v dopise. Už o čtyřiadvacet dní později odchází poštou do všech koutů Čech, Moravy a Slez-
ska přibližně padesáti tehdy existujícím klubům pozvánky na první sjezd. Koná se od 4. do 6. 5. 1990 v rekreačním středisku Ždáň. Organizuje ho celostátní přípravný výbor ve složení Šimarek, Chomčová, Gross, Pešek, Hanák, Novák, Marek a Vácha. Před samotným sjezdem se ale muselo vyřešit mnoho jiných věcí, například to, kde vzít na sjezd psací a kopírovací stroje. Projednávaly se i záležitosti dlouhodobějšího charakteru, například otázka měsíčníku, prostřednictvím kterého by mohli mladí sociální demokraté vyjadřovat své názory a informovat veřejnost o své činnosti. Delegáti měli tehdy před sebou důležité rozhodování. Jasnou většinou nakonec v sobotu 5. 5. 1990 rozhodli o tom, že vznikne samostatná organizace mladých sociálních demokratů s pevnou vazbou na sociální demokracii. Prvním předsedou se stal Robert Šimarek. Dále byli zvoleni na základě zem-
8
9
TÉMA / 25 LET MSD
ského klíče první místopředseda za Moravu a druhý místopředseda za Čechy, kdy podporu získali Radovan Košťál a Zbyněk Kozel. Za tajemníka si delegáti vybrali Stanislava Grosse. Dále bylo důležité rozhodnout o názvu organizace a o jejím programu. Jenom těsně, o tři hlasy, uspěl návrh na pojmenování Mladí sociální demokraté Československa. Málo tehdy stačilo k tomu, aby se sekce mladých proměnila třeba v Unii mladých sociálních demokratů. Ústředním heslem programového dokumentu se stala spolupráce s ČSSD na všech úrovních a konkrétními prioritami MSD pak oblast sociálních věcí, životního prostředí a vzdělávání. Mladí sociální demokraté se jedním z prvních usnesení důrazně vymezili proti minulému režimu. Kriticky zhodnotili čtyřicet let vlády KSČ a chování této strany bezprostředně po revoluci, především pak zadržování dříve neoprávněně nabytého majetku a nezřeknutí se marxisticko-leninské ideologie. „Nelze tudíž [...] akceptovat jakoukoliv spolupráci s touto stranou a je bezpodmínečně nutné ji jako destabilizující prvek naší nové rodící se svobody demokratickými postupy vytlačit z politického spektra,“ shodli se zakladatelé MSD. LETNÍ PŘEDSEDA
První předseda MSD vydržel ve své funkci jen necelé čtyři měsíce a skončil již v průběhu léta roku 1990. Důvodů rychlého konce Roberta Šimarka mohla tehdy být celá řada. Některé věci se možná nedařily tak, jak si členové představovali, vázla komunikace, cesta sociální demokracie na výsluní politické scény se po tragických volebních výsledcích v červnových volbách zadrhla a, jak už to tak v politice bývá, objevily se okamžitě první zásadní rozpory a zákulisní intriky. Výkonný výbor mu na jednání dne 26. 8. 1990 vyjádřil nedůvěru za současného vyjádření důvěry tajemníku Stanislavu Grossovi. Řízením organizace byl pověřen český místopředseda Zbyněk Kozel. Mladé sociální demokraty čekal o víkendu 15. a 16. 12. 1990 v pořadí již druhý sjezd. Předsedou organizace se tehdy stal čerstvě jednadvacetiletý Stanislav Gross.
ROBERT ŠIMAREK předseda 1990 Jak vzpomínáš na období, ve kterém jsi vedl MSD? Co Ti to období dalo a co naopak vzalo? Jsem zakladatel a první předseda MSD, jelikož jsem byl v listopadu 1989 zakladatelem a předsedou sekce mladých v ČSSD, což byl přímý předchůdce současné MSD. Jelikož je tato organizace moje ideové dítě, tak na období jejího zrodu vzpomínám velmi rád. Bylo to velmi krásné, revoluční a hektické období mého života a myslím, že i celé naší země. Jaký byl nejkrásnější a naopak nejhorší zážitek, který jsi při vedení MSD zažil? MSD rostla od základů za ohromného zájmu mladých lidí o členství. Nemám tedy jeden nejkrásnější zážitek, ale mnoho a mnoho. Jeden z nich byl, když jsem se zjara 1990 účastnil sjezdu dánských mladých sociálních demokratů. Měl jsem tam také jako host asi pětiminutový projev a poslední větu jsem si nechal přeložit do dánštiny. Projev napjatě sledovalo asi pět set delegátů a po mém projevu všichni vstali a několik minut tleskali. Byl jsem opravdu dojat touto atmosférou přátelství, které se dostalo mně jako zástupci MSD a i tehdejšímu východnímu bloku od mladých Dánů. Nejhorším zážitkem, respektive zklamáním, pro mne asi bylo, že Stanislav Gross, kterému jsem osobně pomohl k politické kariéře i z tehdy povinné vojenské služby a mimo jiné si ho vybral za tajemníka MSD, se později ukázal jako člověk bez ideových vizí a se silnými sklony k zákulisním hrám. Jak fungovala za Tvého vedení spolupráce s ČSSD? Spolupráce s tehdejším vedením ČSSD byla přímo skvělá. S předsedou přípravného výboru Slavomírem Klabanem mě pojila silná náklonnost. Měl jsem ho velmi rád a myslím, že on mne také. MSD tak měla cestu otevřenou, když po vzoru ze západu jsem například prosadil její právní osamostatnění od mateřské strany. Pomohla Ti kariéra v mládežnické organizaci v pozdějším profesním životě? Určitě ano. V řízení lidí, v komunikaci s lidmi, v budování organizace na zelené louce. To byly neocenitelné zkušenosti. Co bys dnešním mladým členům MSD jako bývalý předseda vzkázal? Že jsem rád, že díky nim prapor, který jsem tehdy vztyčoval, vlaje dál a že veškeré úsilí mé i mých tehdejších spolupracovníků mělo a má smysl i po pětadvaceti letech. A dále bych chtěl všem současným členům MSD vzkázat, aby jen nekopírovali program mateřské strany, nebáli se přicházet i se svými idejemi a řešeními dnešní složité doby a MSD se stala pro ČSSD alchymistickou dílnou nových nápadů a řešení, které dnešní doba tolik potřebuje.
ROBERT ŠIMAREK (1962)
Byl prvním předsedou MSD. Vystudoval stavební fakultu ČVUT a obor právo v podnikání na BIVŠ. Po konci v čele MSD se věnoval až do letošního roku podnikání. V současnosti se rozhoduje, jakým směrem se nyní vydá.
1990–1994 STANISLAV GROSS V ČELE MSD Když letos 16. dubna ve věku nedožitých šestačtyřiceti let zemřel Stanislav Gross, odešla s ním i významná část minulosti naší organizace. Mladý muž, který se tehdy v závěru roku 1990 postavil do čela nedávno vzniklé organizace, z ní obratnou politikou dokázal vytvořit významnou sílu v rámci tehdejší ČSSD.
P
ředčasné propuštění z výkonu vojenské služby, plat 3.800 Kčs měsíčně. Když se na prvním sjezdu Mladých sociálních demokratů v květnu roku 1990 stal těsným vítězstvím Stanislav Gross tajemníkem nově vzniklé organizace, pravděpodobně netušil, jak vysoko jej tehdy začínající politická kariéra vynese. Po faktickém odchodu Roberta Šimarka z čela organizace se mohl nesmírný politický talent Stanislava Grosse projevit naplno. Obratným vyjednáváním získal na svoji stranu podporu delegátů, kteří jej na druhém sjezdu organizace v prosinci 1990 zvolili předsedou Mladých sociálních demokratů. Ekonomická realita, která v té době paralyzovala celou řadu do té doby fungujících kulturních a volnočasových organizací, tehdy vedla Mladé sociální demokraty k tomu, aby do čela programových priorit zařadili jako hlavní cíl své činnosti pomoc všem nekomerčním aktivitám. Členové byli programovým dokumentem vyzváni, aby zakládali kluby MSD s kulturním či sportovním zaměřením, které měly suplovat zanikající organizace. Důležitým tématem těch dní byla také ekologie a obnova zdevastovaného životního prostředí. Mladí sociální demokraté si toto téma tehdy vybrali jako svoji třetí prioritu, za kterou následovala oblast sociální. V této časti programového dokumentu sice autoři uznávají, že reforma československého hospodářství je nevyhnutelná, volají však po zvýšené ochraně těch, které nová ekonomická realita postihuje nejvýrazněji.
STANISLAV GROSS (1969–2015)
Byl druhým předsedou MSD a dlouholetým poslancem ČSSD. V roce 2000 byl jmenován ministrem vnitra, o čtyři roky později se stal premiérem ČR a krátce působil i jako předseda ČSSD. Stanislav Gross zemřel 16. 4. 2015 po dlouhé nemoci ve věku nedožitých šestačtyřiceti let.
Členové byli dokonce vyzváni k zakládání klubů, jež by sdružovaly nezaměstnané občany Československa. Zajímavostí tehdejší doby byla existence dvou zemských organizací, které měly poměrné zastoupení v předsednictvu. Fungovaly tak dva sekretariáty. Pražský
se tehdy přestěhoval na čas na Senovážné náměstí, aby byli Mladí sociální demokraté na straně opravdu nezávislí. „Ten brněnský měl v té době na starosti takový vlasatý kluk, hubeňoučký, s brýličkami, dost často přijel do Prahy v saku. A věděl toho o sociální demokracii fakt hodně. Jmenoval se Bohuslav Sobotka,“ směje se dnes Michal Kucián, ústřední tajemník ČSSD a tehdejší místopředseda MSD. Jaká byla organizace v dobách, kdy ji vedl Stanislav Gross? „Lidé, kteří v té době tvořili MSD, byli plní představ, ideálů, jednoduchých a jasných řešení. Uměli je velmi dobře formulovat a dokázali je také prosadit. Pamatuji, že bylo také úkolem vystoupit na každé okresní konferenci, říci, kdo jsme, co chceme a co nabízíme. Projeli jsme celou republiku, spali v autech, peněz na hotel nemaje,“ vzpomíná dnes Kucián. „Byli jsme sebevědomá organizace. Náš vliv, vyplývající z postavení MSD, kdy naši delegáti rozhodovali na sjezdu i v Ústředním výkonném výboru, jsme samozřejmě přeceňovali. Avšak naše přesvědčení, že co vymyslí Zeman a ostatní sociální demokraté, vymyslíme taky a lépe, bylo hodně pevné,“ dodává. Ve volbách v červnu 1992 získal tehdejší krajně levicový Levý blok více než dvakrát tolik hlasů než sociální demokracie, která skončila s šesti a půl procenty jen těsně nad hranicí potřebnou ke zvolení. Volební výsledek ČSSD jen těžko můžeme považovat za úspěch, avšak oproti volbám v roce 1990 alespoň ČSSD zasedla v nejvyšším republikovém zastupitelském sboru, který se od
10
11
TÉMA / 25 LET MSD
ledna 1993 transformoval v poslaneckou sněmovnu samostatné České republiky. Třetí sjezd ve Skokovech na Mladoboleslavsku ve dnech 31. 10. až 1. 11. 1992 ve funkci předsedy MSD potvrdil tehdy již poslance Stanislava Grosse. Dále delegáti zrušili zemské rozdělení, zbyla pouze takzvaná Moravsko-slezská komora Ústřední rady, jež měla za úkol koordinovat činnost a spolupráci klubů v tomto regionu. Usnesením na sjezdu vyjádřili delegáti hlubokou lítost nad vývojem, jenž směřoval k rozděle-
ní federace, a vyzvali k uchování společného státu, případně ponechání rozhodnutí na obyvatelích České republiky a Slovenské republiky. Přiblížila se hvězdná hodina Stanislava Grosse. Na sjezdu sociální demokracie v Hradci Králové v únoru 1993 v druhém kole volby překvapivě zvítězil Miloš Zeman nad centristickým kandidátem Pavlem Novákem. Významnou úlohu sehráli Mladí sociální demokraté, kteří v té době tvořili jakýsi samostatný kraj, skupinu osob, kte-
ré nemusely být členy ČSSD, avšak rozhodovaly klíčovým způsobem o jejím dalším směřování. „První kolo volby tehdy ukázalo, že čtrnáct našich delegátů může rozhodnout,“ vypráví dnes Kucián. „Absolvovali jsme velmi bouřlivou poradu. Závěr byl ten, kdo volí Zemana jde na jednu stranu, kdo Nováka, na druhou. Pokud mne paměť neklame, na té druhé zůstal jen jeden člověk. A bylo.“ Sociální demokracie tehdy započala svůj vzestup k moci.
1994–1996 MLÁDÍ MÁ ČERVENOU Stále se Stanislavem Grossem v čele organizace vstoupili do roku 1994 Mladí sociální demokraté s velkými očekáváními. V listopadu zemi čekaly první volby do zastupitelstev obcí samostatné České republiky a MSD se do kampaně hodlali zapojit skutečně aktivně.
D
ůkazem je brožura, která měla členy motivovat k účasti na přesvědčování voličů a dokonce počítala se samostatnými kandidátkami naší organizace tam, kde ČSSD nepůsobila. Přesto ale období, kdy Stanislava Grosse na IV. sjezdu MSD ve dnech 30. 9. až 2. 10. 1994 vystřídal v předsednické funkci Martin Hoferek, nebylo pro naši organizaci právě ideální. První volby v samostatné České republice skončily drtivým vítězstvím občanských demokratů. Sociální demokracie, nyní v čele s Milošem Zemanem, však oproti předchozím volebním kláním významně posílila. Je otázkou, nakolik do tohoto výsledku promluvili Mladí sociální demokraté, faktem je, že se o to velmi snažili. Materiál, který byl naší organizací u této příležitosti vydán, nesoucí název Příprava Mladých sociálních demokratů na komunální volby v roce 1994, obsahuje hned několik zajímavostí. Pro pochopení kontextu těchto voleb je nutné zmínit především skutečnost, že
ZEMÁK. Se slavným autobusem projel Miloš Zeman před volbami v roce 1996 republiku. A Mladí sociální demokraté tehdy byli u toho.
se v té době stále ještě konsolidovala regionální struktura ČSSD. Není tak divu, že mladí v této situaci přišli s návrhem, aby v obcích, kde neexistovaly místní organizace sociální demokracie, mohli sestavit členové MSD samostatnou kandidátku. Sa-
mozřejmě po dohodě s příslušným okresním výkonným výborem strany. Zároveň byl vznesen návrh na vytipování takzvaných modelových obcí po dohodě s příslušnými orgány strany. V těchto obcích měla být provedena kampaň garanto-
vaná MSD, a to v oblasti politické, personální, organizační a propagační. Tyto obce musely splňovat dvě základní kritéria, předně velký počet aktivních kandidátů z řad MSD a rovněž to, že člen MSD musel kandidovat na starostu. Po volbách se Mladí sociální demokraté propadli do přechodné krize, dařilo se z ní však postupně dostávat. „Skepse, která mě přepadala první měsíce, je už dávno pryč. Myslel jsem si, že MSD začíná umírat a já že bych měl být jeho hrobařem,“ píše v jednom z úvodních slov Ventilu tehdejší předseda. A důvod skepse? Nezájem členů a nedostatek financí, způsobený mimojiné i soudním obstavením majetku ČSSD. První rok působení v pořadí již třetího předsedy MSD však nakonec přinesl oživení. Mladí sociální demokraté začali opět aktivně vystupovat na veřejnosti a posílili rovněž i na mezinárodní scéně. Podařilo se jim dokonce odvrátit hrozbu zdvojení činnosti mladých. Část bývalých členů MSD na Žďársku se totiž v roce 1995 pokusila v rámci ČSSD vytvořit nezávislou platformu, která by sdružovala mladé sociální demokraty mimo MSD. Tuto iniciativu však brzy odmítla jak ČSSD, tak Ústřední rada MSD. Zajímavostí také je, že v té době měli Mladí sociální demokraté svůj místní klub v rámci parlamentu. Členem MSD Parlament byl například tehdejší poslanec Stanislav Gross. Ten zároveň v téže době hovoří v krátkém rozhovoru pro Ventil o tehdejších těžkostech MSD. Organizace byla dle jeho slov v ne zrovna dobré finanční kondici, což zbrzdilo velký boom v počtu členů ze začátku desetiletí. V půli roku 1996 proběhl V. Sjezd MSD. Na něm již svůj mandát Martin Hoferek neobhajoval, jelikož se chtěl plně věnovat studiu a zároveň aktivitám v oblasti public relations. Odcházející předseda si tehdy na stránkách Ventilu postěžoval na způsob výběru kandidátů v předchozích komunálních a parlamentních volbách. Volba zástupců sociální demokracie na kandidátky se podle něj nesla ve znamení červené pro mladé. Spolupráce s ČSSD vázla i v distribuci Ventilu mezi členy strany. A mělo být hůř.
MARTIN HOFEREK předseda 1994–1996 Jak vzpomínáš na období, ve kterém jsi vedl MSD? Co Ti to období dalo a co naopak vzalo? Nedokážete si představit, jak jiná doba to byla. U moci byla ODS, která si myslela, že si může dovolit všechno. Jedinou skutečnou opozicí byla ČSSD. Proto se tehdejší pravicový ministr financí rozhodl nás zlikvidovat a nechal soudně zablokovat majetek sociální demokracie. ČSSD se ocitla bez peněz a spolu s ní i my. Ventil se tiskl cyklostylem jako za války, pracovali jsme bez aparátu, vše na dobrovolnické bázi. Přesto se konalo mnoho druhdy slavných akcí, například brněnské „Pátky třináctého“ a pražské „Eberty“.Organizovali jsme letní setkávání, prosazovali se v mezinárodních strukturách. Jaký byl nejkrásnější a naopak nejhorší zážitek, který jsi při vedení MSD zažil? Ani v dobách největší existenční nouze nám naši přátelé v IUSY a evropské ECOSY nepřestávali pomáhat. Radami, penězi, podporou. Díky tomu jsme třeba vypravili první oficiální delegaci na kongres IUSY po 50 letech a jako pozorovatelé vstoupili do evropské sociálnědemokratické mládeže. Právě na kongresu norské AUF jsem si uvědomil, že jednou určitě přijde doba, kdy i u nás bude sociálně demokratická mládež mít podobné zázemí. Zažít tu vznešenost kongresu staleté mládežnické organizace, to byl obrovský impulz. Jak fungovala za Tvého vedení spolupráce s ČSSD? MSD stálo v mírné – názorové i generační - opozici vůči tehdejšímu (zemanovskému) vedení ČSSD. To se doufám do dneška nezměnilo! Přesto vztah mezi sociální demokracií a námi byl velmi přátelský. Velmi jsem oceňoval, a do dneška si toho považuju, že i když ČSSD neměla peněz nazbyt, vždy nám vycházela vstříc. Ať už s organizací našich seminářů, finanční podporou zahraničních cest či našich sjezdů. My jsme se na oplátku snažili kultivovat procesy v ČSSD a myslím, že nám to docela i šlo. Pomohla Ti kariéra v mládežnické organizaci v pozdějším profesním životě? Řídit kolektiv mladých lidí z celé republiky, s rozdílnými zájmy a představami o politice, hájit a prosazovat program MSD ve stranických strukturách – to je pro mladého člověka obrovská škola života. Z mého předsednictva není ve vysoké politice vlastně nikdo. Ale ti lidé jsou dnes úspěšnými advokáty, soudci, podnikateli, novináři. Ani já jsem se „dospělé“ politice prakticky nevěnoval. Ještě za studií mě začal bavit marketing a komunikace a tomuto oboru jsem zůstal věrný. Kvalitní průpravě z MSD však vděčím spolu se svými kolegy za to, že škole mladých sociálních demokratů snad neděláme ostudu. Co bys dnešním mladým členům MSD jako bývalý předseda vzkázal? Kdysi jsem četl vzkaz jednoho starého sociálního demokrata tehdejší meziválečné mládeži. Řekl jim, že se nemají nikdy nechat stranickou byrokracií otrávit. Musí si uvědomit, že i ti dnešní šedovlasí funkcionáři byli kdysi netrpělivými rebely, kteří chtěli po straně všechno hned a bez kompromisů. A o tom to vlastně je. Tedy přeji všem členům MSD zásobu trpělivosti, potřebnou míru empatie a neutuchající hlad po vědění. A ať má ta naše/vaše generace těm příštím co předávat!
MARTIN HOFEREK (1974)
Vystudoval Fakultu mezinárodních vztahů na VŠE. Po odchodu z funkce předsedy MSD pracoval v public relations, reklamě a marketingu. V současnosti se specializuje na oblast public aff airs.
12
TÉMA / 25 LET MSD
1996–2000 NESNADNÉ ROKY Mladí sociální demokraté si na svém pátém sjezdu v roce 1996 zvolili v pořadí čtvrtého předsedu. Stal se jím Zbyněk Rýpar, který na úvod svého funkčního období musel řešit ne zrovna jednoduchou záležitost. Část sociální demokracie se v době stoupajících preferencí strany pokusila zrušit zastoupení členů MSD v orgánech strany.
R
eakcí tehdejšího předsednictva na snahy o vyšachování poměrně významné síly v rámci ČSSD byla snaha o aktivizaci členské základny. K tomu měla dopomoci kampaň, která do naší organizace lákala mladé členy sociální demokracie. Těch bylo v té době v rámci celé republiky na sedmnáct set. Aby Mladí sociální demokraté ustáli snahy o vyřazení z rozhodovacích procesů uvnitř strany, museli rovněž vyřešit vleklé fi nanční problémy. „Nemáme peníze na to, abychom za Vámi přijeli, ale uvědomujeme si, že kontakt s Vámi je nutný. Proto pište!,“ vyzývá ostatně Zbyněk Rýpar v jednom z úvodníků Ventilu. V druhé polovině roku, v souvislosti s hlasováním o státním rozpočtu, definitivně opouští řady sociální demokracie nejmladší poslanec parlamentu Tomáš Teplík. Tento dřívější aktivní a vysoce postavený člen MSD hlasoval spolu s vládní koalicí a následně po vyloučení ze strany přeběhl k ODS. Následující období je tímto selháním poznamenáno. I přesto, že se podařilo vyřešit většinu dlouhodobých fi nančních a personálních problémů, nejsou Mladí sociální demokraté kvůli této kauze vnímáni v rámci sociální demokracie pozitivně. „Teplíci“, jak se jim tehdy přezdívá, mají opět červenou. Tehdejší menšinová vláda Václava Klause, vzešlá z voleb v červnu 1996, se neudržela dlouho. Po vleklé krizi ohledně fi nancování občanských demokratů se menšinový kabinet ODS, KDU-ČSL a ODA na podzim 1997 rozpadá a země pod úřednickou vládou Josefa Tošovského
ROK 1999. Robin Povšík, Zuzana Stöcklová, Jan Vítek, Jan Hamáček, Kateřina Havrdová, Marek Semerád a Daniel Rödig.
míří k předčasným volbám. Ty sociální demokracie vyhrává, ani tehdy se však, zejména kvůli animozitám mezi představiteli parlamentních stran, nedaří sestavit většinovou vládu. Sociální demokracie proto v létě 1998 uzavírá dohodu s občanskými demokraty. Opoziční smlouvu, jak se dokumentu o spolupráci ODS a ČSSD tehdy přezdívalo, Mladí sociální demokraté zpočátku podporují. Považují ji za způsob, kterým je v složité politické situaci možné efektivně prosadit ideové cíle sociální demokracie. Vztahy se stranou se významně zlepšují. Tehdejší místopředseda Vladimír Špidla dokonce v rozhovoru pro Ventil podporuje myšlenku kvót pro mladé, v tehdejších vydáních zhusta vystupují významné osobnosti ČSSD a slovy chvály podporují činnost naší organizace. Po VI. Sjezdu MSD na konci roku 1998 může
Zbyněk Rýpar, potvrzený tímto sjezdem ve své funkci, s klidem prohlásit, že se podařilo znovuobnovit a konsolidovat Mladé sociální demokraty. Ani tehdy však nebyli Mladí sociální demokraté ke své partnerské straně nekritičtí. V průběhu prvních dvou let vlády ČSSD tolerované občanskými demokraty se ukázalo, že spojení s pravicovou stranou v rámci tiché velké koalice nedovolí v očekáváné míře prosazovat programové body sociální demokracie. V závěru roku 1999 spatřila světlo světa iniciativa bývalých studentských vůdců Sametové revoluce nazvaná „Děkujeme, odejděte“. Ta ostře kritizovala výsledky spolupráce mezi ODS a ČSSD. K této iniciativě se přihlásili i mnozí členové MSD. Například tehdejší předseda pražského klubu Ondřej Dolínek. „S výzvou se naprosto ztotožňuji,“ uvedl tehdy pro Lidové noviny. Ale což, ostatně i tehdejší ministr práce a sociálních věcí a místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach na závěr rozhovoru pro Ventil uvádí, že doporučuje mladým sociálním demokratům, aby se nebáli svým starším kolegům říct otevřeně svůj názor. A naše organizace se tímto doporučením řídila. V médiích v té době nalezneme celou řadu článků, kde se MSD vyjadřuje k možným změnám v personálním složení vlády. Z dnešního pohledu je velká škoda, že Ventil mezi lety 1999 a 2000 nevyšel ani jednou, přičemž pauza tvořila bezmála dva roky. Navenek se mohlo zdát, že MSD přestává fungovat. Nebyla to pravda ani v nejmenším.
ZBYNĚK RÝPAR předseda 1996–2000 Jak vzpomínáš na období, ve kterém jsi vedl MSD? Co Ti to období dalo a co naopak vzalo? Jsem již ve věku, kdy si člověk pamatuje jen ty hezké věci. Tudíž na období, ve kterém jsem vedl MSD, vzpomínám pozitivně. Byl to čas, kdy jsme museli společně opět postavit organizaci „na nohy“, dát jí nový směr, naučit mladé lidi, že i sociálně demokratická politika tu je pro ně. To se podařilo a byl to pro mne ten největší dar. Jaký byl nejkrásnější a naopak nejhorší zážitek, který jsi při vedení MSD zažil? Nepamatuji si na žádný nejhorší zážitek. Těch pěkných, příjemných pak bylo neuvěřitelné množství. A vždy se to točilo kolem lidí, kteří měli chuť pro MSD něco dělat bez toho, aby z toho měli ze zcela sobeckého hlediska jen něco pro sebe. Na co však rád vzpomínám je to, když jsem seděl postupně s několika členy vedení na pařezu, v rámci jedné akce, a jen jsme si povídali o životě. O studiích, o práci, o holkách. Já už tehdy mohl, neb jsem byl v tu dobu dávno ženatý. Jak fungovala za Tvého vedení spolupráce s ČSSD? Vedl jsem MSD v době, kdy ČSSD předsedal Miloš Zeman. A ať se na něj názory různí z jakéhokoliv důvodu, já na ten čas vzpomínám rád. Byl na nás přísný, ale vždy férový. A to v tu dobu MSD potřebovalo. A když jsme ukázali, že nejsme jen „banda floutků“, ale že skutečně umíme, tak ta spolupráce mezi MSD a ČSSD probíhala, dle mého, na velice dobré úrovni.
Pomohla Ti kariéra v mládežnické organizaci v pozdějším profesním životě? Upřímně řečeno nevím, co je „kariéra“ v MSD. Já to bral vždy jako službu lidem. A tak jsem i vždy jednal. Tudíž jsem nevedl MSD z důvodu toho, že po zádech kamarádů z organizace vyšplhám někam do politických výšin. Ale abych nemudroval, odpověď zní ne. Co bys dnešním mladým členům MSD jako bývalý předseda vzkázal? Myslím, že vzkazů, doporučení a podobných aktivit od starších se dostává členům MSD dost a dost. Jediné, co bych snad chtěl nikoli vzkázat, ale popřát současným členům MSD, je to, aby vždy zůstali tací, jakými byli, když přišli do MSD. Přátelští, nezkažení politikou. Ono to oslovení přítel, přítelkyně má totiž hlubší význam, než si kdo myslí. A v politice se na to bohužel často zapomíná.
ZBYNĚK RÝPAR (1972)
Vystudoval SPŠ stavební v Českých Budějovicích. Po odchodu z funkce předsedy MSD působil v ÚKK MSD. V současnosti pracuje jako vedoucí Oddělení strategického plánování a komunikace Kanceláře starosty na Praze 14. Věnuje se charitativní činnosti v rámci Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského a Lazariánské pomoci, kde vykonává hodnost metodika. Zároveň se na podzim letošního roku chystá na vysokou školu.
2000–2002 PROTI ZEMANOVI, ŠKOLNÉMU I KOMUNISTŮM Když si Mladí sociální demokraté na svém sedmém sjezdu v Táboře zvolili Jiřího Dienstbiera svým předsedou, málokomu přišlo zřejmě na mysl, že tentýž mladý muž bude za třináct let kandidovat na funkci prezidenta České republiky.
C
o však zřejmě delegáti od nového předsedy očekávali, byl kritický vztah vůči tehdejšímu premiérovi Miloši Zemanovi. Některé antagonismy zřejmě vydrží velmi, velmi dlouho. Hned na přelomu roku tehdy přišla výzva předsednictva MSD k jednání o možné
výměně ministerského předsedy. Jiřího Dienstbiera se posléze na vztah k ČSSD ptá v rozhovoru v obnoveném Ventilu tehdejší místopředseda organizace Jeroným Tejc. Mladí sociální demokraté, vysvětloval Dienstbier, by měli kritizovat každého, kdo bude sprostě nadávat druhým, kdo bude
označovat pokojná shromáždění za rozvášněný dav nebo kdo se bude vysmívat lidem zasazujícím se nejen o mezilidskou solidaritu, ale i o solidaritu s budoucími generacemi a solidaritu s přírodou. Mladí sociální demokraté se v tomto období přetvořili v organizaci organizovanou
14
15
TÉMA / 25 LET MSD
na krajském principu. Začal opět vycházet Ventil (a to například v počtu šesti čísel jenom za rok 2002) a MSD, jdoucí s dobou, zprovoznili své webové stránky. Druhému vydání Ventilu v roce 2001 vévodí co do čtivosti bezesporu článek o vskutku disidentské a recesistické snaze Michaely Marksové-Tominové vystřídat na postu předsedkyně sociálně demokratických žen Janu Volfovou. Jako jediná protikandidátka si vyslechla pokřik, hvizd a označení za pravicovou úchylku. Současná ministryně práce a sociálních věcí tehdy nakonec získala sedmnáct hlasů proti sto dvaceti pro Janu Volfovou. Puč se nepovedl, o legraci ale bylo postaráno, zdá se, do sytosti. V lednu roku 2002 zahájili MSD v reakci na snahu pravicových poslanců reformovat fi nancování vysokého školství velkolepou kampaň proti školnému. Poprvé se naší organizaci podařilo významně promluvit do veřejné diskuse, upoutat širokou pozornost a jistě také aktivizovat voliče. Petice proti školnému tehdy získala plných dvanáct tisíc podpisů. Sociální demokracie v čele s novým předsedou Vladimírem Špidlou se v červnu 2002 postarala po čtyřech letech od uzavření opoziční smlouvy o pořádné překvapení, když ve volbách do poslanecké sněmovny zvítězila s velkým náskokem před ODS a sestavila křehkou středolevou vládu s křesťanskými demokraty a Unií svobody, byť měla možnost sestavit ryze levicovou vládou s také úspěšnou KSČM. Toto rozhodnutí sklidilo velkou pochvalu ze strany Mladých sociálních demokratů na stránkách Ventilu. To už se však funkční období Jiřího Dienstbiera blížilo ke konci. Zemi čekaly prezidentské volby před koncem posledního funkčního období Václava Havla i referendum o vstupu do Evropské unie a Mladí sociální demokraté se na všechny tyto výzvy již připravovali. Prvním krokem byla volba nového vedení. Důvěru delegátů získal na VIII. Sjezdu MSD v Praze ve dnech 27.–29. září 2002 Jan Hamáček.
předseda 2000-2002
2002–2006 MSD V EVROPĚ I VE SVĚTĚ
Jak vzpomínáš na období, ve kterém jsi vedl MSD? Co Ti to období dalo a co naopak vzalo? Potkal jsem řadu zajímavých mladých lidí. Některé z nich potkávám dodnes, svojí činností si vybudovali pozici, která jim umožňuje prosazovat svůj pohled na svět, a přitom si i po letech zachovali svůj charakter. Potkávám bohužel i takové, kteří moc charakteru nepobrali.
Do Evropy. Cíl Mladých sociálních demokratů před konáním referenda o vstupu České republiky do Evropské unie byl jasný. Jan Hamáček, jenž doposavad vedl oblast zahraničí v naší organizaci a nově řídil MSD z pozice jejich předsedy, zahájil na sklonku roku 2002 kampaň Mladí pro EU.
JIŘÍ DIENTSBIER
Jaký byl nejkrásnější a naopak nejhorší zážitek, který jsi při vedení MSD zažil? Nemám rád různá „nej“. Ke zklamáním patří, že tehdy, ale i dnes je v MSD dost lidí, kteří své členství vidí jako výtah k osobní pozici. Jak fungovala za Tvého vedení spolupráce s ČSSD? Fungovala v zásadě podobně jako dnes. Po svém zvolení jsem se snažil prosazovat koncept, že MSD má působit do jisté míry jako svědomí sociální demokracie. Mladí lidé by měli prosazovat idealistické vize a stavět je do kontrastu s často nezbytně kompromisní stranickou politikou, aby strana pro samé kompromisy nezapomněla, na jakých hodnotách vznikla. Tento přístup nutně na začátku přinesl jistou míru střetu s vedením ČSSD, tehdy v čele s Milošem Zemanem. Přesto jsme spolupracovali intenzivně. Pomohla Ti kariéra v mládežnické organizací v pozdějším profesním životě? Předsedou MSD jsem se stal v době, kdy už jsem měl vybudovanou solidní profesní pozici v advokacii. Na můj profesní život proto moje činnost v MSD později žádný vliv neměla. Co bys dnešním mladým členům MSD jako bývalý předseda vzkázal? Aby byli idealisty (v tomto případě s malým i), snažili se více o prosazování sociálnědemokratických i etických hodnot a principů a méně o různé kšeftaření a osobní prospěch ze své činnosti v mládežnické organizaci. Pouze tak mohou přispět k dlouhodobé síle sociálnědemokratického hnutí v České republice.
P
rostřednictvím letákové kampaně jsme tehdy na ulicích českých měst přesvědčovali voliče, že vstup do Unie přinese naší zemi dalekosáhlé výhody. Přání dostat naši zemi zpět do Evropy se nakonec Mladým sociálním demokratům splnilo. Pro vstup naší země do EU se ve dnech 13. a 14. 6. 2003 vyslovilo přes 77 % oprávněných voličů. O deset let později mohl Jan Hamáček bilancovat dosavadní výsledky členství v EU již jako předseda poslanecké sněmovny. A stejně jako v roce
JAN HAMÁČEK
2002 odmítl hledět pouze na ekonomické ukazatele při hodnocení evropské integrace. Evropská unie nabízí mnohem víc, napsal ve svém příspěvku, „umožňuje rozšiřovat spolupráci mezi jednotlivými členskými státy v oblasti kultury, vzdělávání, regionální spolupráce, ochrany životního prostředí a třeba i zahraniční politiky. Všechny členské státy mohou ‚být u toho‘, respektive podílet se na utváření budoucí podoby spolupráce uvnitř Evropy.“ Zkraje roku 2003 se MSD věnovali i prezidentským volbám. Proti kandida-
tuře Miloše Zemana, kterého podpořili členové ČSSD ve vnitrostranickém referendu, tehdy vystoupila ostře část Mladých sociálních demokratů a volba byla i ožehavým tématem na stránkách Ventilu. Předposlední nepřímé prezidentské volby nakonec vyhrál Václav Klaus. Organizace tehdy dostala do správy svůj první nemovitý majetek. Likvidací majetku bývalého Fondu dětí a mládeže přešly na naši organizaci celkem tři rekreační objekty. Nejprve to bylo středisko České srdce v Morávce, později budova Klubu
předseda 2002–2006
Jak vzpomínáš na období, ve kterém jsi vedl MSD? Co Ti to období dalo a co naopak vzalo? Na tu dobu vzpomínám rád, poznal jsem spoustu skvělých lidí, kamarádů.
JIŘÍ DIENSTBIER (1969)
Jaký byl nejkrásnější a naopak nejhorší zážitek, který jsi při vedení MSD zažil? Oboje mám spojené s účastí MSD na mezinárodních festivalech IUSY a ECOSY. Mám krásné zážitky, kdy jsem stál na podiu a představoval naši delegaci. Mám ze stejných akcí i dost zlé zážitky, většinou spojené se zraněním či zdravotní komplikací člena výpravy. Ale vše jsme vždy zvládli.
Vystudoval po revoluci Právnickou fakultu UK v oboru právo a právní věda a v roce 1990 byl zvolen poslancem tehdejšího Federálního shromáždění. Od roku 2011 zasedá v Senátu ČR a v současnosti je také ministrem pro lidská práva a rovné příležitosti a předsedou Legislativní rady vlády ČR.
Jak fungovala za Tvého vedení spolupráce s ČSSD? Bezproblémově. Vycházeli jsme s vedením ČSSD velmi dobře. Myslím, že strana ocenila i pár inovativních nápadů MSD v kampani, jako např. Bus MSD v roce 2006.
Pomohla Ti kariéra v mládežnické organizací v pozdějším profesním životě? Určitě, zejména zkušenosti z mezinárodní spolupráce. Celou řadu čelných evropských socdem politiků znám z mládežnických let. Ať je to Federica Mogherini, nebo Victor Ponta. Co bys dnešním mladým členům MSD jako bývalý předseda vzkázal? Ať si dobu v MSD užijí :) JAN HAMÁČEK (1978)
Studoval obor překladatelství a tlumočnictví na Filosofické fakultě UK. V roce 2006 byl zvolen poslancem a svůj mandát následně dvakrát obhájil. V současnosti je předsedou poslanecké sněmovny a místopředsedou ČSSD.
16
TÉMA / 25 LET MSD
mládeže ve Vyškově a nakonec hotel DIX v Železné Rudě. Prakticky od té doby se v rámci naší organizace debatuje o smysluplném, udržitelném a efektivním využití těchto budov. Faktem zůstává, že sociální demokracie tehdy v poslanecké sněmovně svedla o převod těchto nemovitostí velký souboj a za to ji patří velký dík. Ještě do IX. Sjezdu MSD, který se konal ve dnech 24. až 26. září 2004 v Hradci Králové a kde Jan Hamáček obhájil funkci předsedy, se Mladí sociální demokraté účastnili předvolební kampaně pro historicky první volby do Evropského parlamentu. Zvláště aktivně se tehdy zapojili do masového výstupu na horu Říp, kterého se zúčastnilo několik tisíc příznivců sociální demokracie. Volby ale dopadly fiaskem a povolební krizi uvnitř strany tehdy její předseda Vladimír Špidla neustál. V pozici předsedy vlády jej nahradil bývalý předseda naší organizace Stanislav Gross. Tomu
Ústřední rada MSD následně v lednu 2005, tedy nedlouho po odchodu z naší organizace kvůli překročení věkové hranice, udělila čestné členství. Cesty Mladých sociálních demokratů a České strany sociálně demokratické se tehdy, v březnu 2005, do určité míry oddělily. Ať už se tehdy jednalo o emancipaci MSD nebo o snahu o centralizaci ČSSD, případně obojí, faktem je, že Mladí sociální demokraté přišli o významné privilegium vysílat přímo své zástupce na sjezdy sociální demokracie. Zavedením kvót pro mladé v rámci sociální demokracie přešla pravomoc na volbu sjezdových delegátů mladých sociálních demokratů z naší organizace na orgány ČSSD. Na konci dubna pak vystřídal Stanislava Grosse po vleklé vládní krizi ve funkci předsedy vlády Jiří Paroubek. Sociální demokracie se tehdy nacházela v úpadku. Volební preference se dotýkaly dna, veřejné mínění se od ČSSD odvracelo.
Vršily se mediální kauzy, policisté zasahovali na CzechTeku. Jiří Paroubek měl před sebou rok, ve kterém měl vrátit sociální demokracii zpět do hry. Téměř se to vydařilo. V lednu roku 2006 se Jan Hamáček stává na sjezdu v dánském Esbjergu viceprezidentem Mezinárodní unie socialistické mládeže (IUSY), organizace sdružující přes přibližně sto padesát organizací levicové a sociálnědemokratické orientace z více než stovky zemí světa. Měl tehdy na starosti koordinaci mládežnických organizací v celé Evropě. Jedná se doposavad o největší úspěch Mladých sociálních demokratů na mezinárodním poli. Mladí sociální demokraté prvního dubna 2006 křtí nádherný autobus Škoda 706 RTO, se kterým v následujících měsících v rámci samostatné kampaně na podporu sociální demokracie objíždí Českou republiku. Blíží se klíčové volby.
2006–2010 SPOLEČNĚ PROTI EXTREMISMU Rok 2006 byl z hlediska politického vývoje České republiky na události poměrně štědrý. Sociální demokracii se nepodařilo navázat na osmileté období u vlády a i přes historicky nejvyšší volební výsledek skončila po vyhrocené předvolební kampani, volebním patu a přeběhnutí dvou poslanců v opozici.
S
ociální demokracii tehdy v roce 2006 čekalo osm dlouhých let boje proti asociálním reformám pravicových vlád, sílícímu pravicovému extremismu a polarizaci společnosti. Vprostřed usilovného vyjednávání o volební koalici, které bylo významně ztíženo rovnocenným postavením pravice a levice v poslanecké sněmovně, se na X. Sjezdu MSD stal v pořadí již sedmým předsedou naší organizace Petr Dolínek. Nebyla to rozhodně jednoduchá doba. Na pořad dne se opět dostaly návrhy, proti
kterým Mladí sociální demokraté od svého založení bojovali. A bojovalo se znovu. Pravicová koalice hodlala zavést školné na vysokých školách, netajila se snahou o zpoplatnění zdravotnictví či s plány na radikální reformu sociálního systému. Rovněž se tehdy jednalo o umístění amerického radaru v Brdech. Důležitou aktivitou MSD se tehdy stala také snaha o zastavení vzestupu neonacistů, kteří se v tomto období úzce propojili s již existující Dělnickou stranou a drze pochodovali ulicemi našich měst
a obcí. Například na Střeleckém ostrově v Praze se na Prvního máje 2007 stali členové MSD cílem útoku pravicových extremistů ve chvíli, kdy poklidně demonstrovali proti jejich shromáždění. Reakcí pořádkových sil na nastalou situaci bylo zadržení představitelů MSD a jejich následné šikanování na nedaleké policejní služebně. Mladí sociální demokraté se výrazně zapojili do všech kampaní sociální demokracie v tomto období. Věnovali se prakticky permanentně politickým diskusím
PETR DOLÍNEK předseda 2006–2010
LEGENDÁRNÍ AUTOBUS. Prvního dubna 2006 pokřtili Mladí sociální demokraté na náměstí Jana Palacha autobus Škoda 706 RTO. V nadcházející volební kampani s ním objeli Českou republiku.
a v souboji o přízeň voličů začali využívat sociální sítě. Bohužel se toto období nevyznačovalo pouze ryze politickým soubojem. Létala vajíčka, emoce na mítincích plály. Po vítězství sociální demokracie v krajských a senátních volbách na sklonku roku 2008 následovaly na jaře volby do Evropského parlamentu. Samotné předvolební kampani pro tyto volby předcházelo vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka a země směřovala navíc k předčasným parlamentním volbám v září 2009. Polarizace společnosti dosahovala neúnosné míry, atmosféra v politice prakticky znemožňovala řádné fungování naší země, které tehdy vládla úřednická vláda Jana Fischera. Za této situace vytvořili Mladí sociální demokraté poměrně úspěšný tým mladých sociálních demokratů, který měl za úkol především uklidňovat emoce na mítincích a prosazovat věcnou diskusi a férové vedení kampaně. Sociální demokracie nakonec i přes vítězství ve volbách do poslanecké sněmovny vládu nesestavila. Jiří Paroubek rezignoval hned po volbách na post předsedy ČSSD a stranu vedl statutární místopředseda Bohuslav Sobotka. A Mladí sociální demokraté? Ti se ve dnech 11. a 12. září 2010 sešli v Českých Budějovicích na svém XII. Sjezdu MSD, aby zvolili nové vedení. Historicky poprvé se tehdy sjezd konal v klíči 1:1, tedy nikoliv na principu zastupitelského zastoupení krajů a místních klubů. Zda se tento systém organizace sjezdu osvědčil, nechť zhodnotí každý sám.
Jak vzpomínáš na období, ve kterém jsi vedl MSD? Co Ti to období dalo a co naopak vzalo? Na to období vzpomínám nesmírně rád. Byla to sice těžká doba, kdy po dlouhé vládě sociální demokracie nastoupila pravicová a dosti asociální vláda, ale v MSD platí, že politika je sice důležitá, ale nikoliv nejdůležitější. Předsedal jsem aktivní organizaci plné skvělých lidí, kteří nejen, že vědí, jak má naše země vypadat, ale jsou rovněž ochotni pro to něco udělat. S takovými lidmi byla radost pracovat a nalezl jsem si mezi nimi přátele na celý život. Jaký byl nejkrásnější a naopak nejhorší zážitek, který jsi při vedení MSD zažil? Nejkrásnější a nejhorší zároveň byl zážitek z Prvního máje v roce 2007. Na Střeleckém ostrově jsme tehdy s ostatními členy MSD protestovali proti plánovanému pochodu neonacistů ulicemi hlavního města. Byly to nesmírně silné okamžiky plné odvahy a odhodlání. Pak nás, kousek od hajlujících holých hlav, zadrželi policisté a převezli na služebnu, kde nás podrobili dosti ponižujícímu zacházení. Ta nespravedlnost a zvůle, na to nikdy nezapomenu. Velmi těžký byl také okamžik, když proti mně hlasovali lidé, které jsem si vybral za své spolupracovníky. Přesto s nimi všemi mám dnes velmi dobré vztahy. Život jde dál. Jak fungovala za Tvého vedení spolupráce s ČSSD? V době mého působení v čele MSD byl předsedou sociální demokracie Jiří Paroubek. I když mu někteří lidé nemohou přijít na jméno, za sebe mohu říct, že v této době spolupráce fungovala výborně. Spolupracovali jsme na celé řadě projektů a ze strany ČSSD jsem tehdy cítil velkou podporu našim aktivitám a respekt k tomu, co naše organizace dělá. Celého tehdejšího vedení sociální demokracie si velmi vážím. Pomohla Ti kariéra v mládežnické organizaci v pozdějším profesním životě? Určitě mě naučila, jak funguje politika. Mladí sociální demokraté dokáží své členy vybavit průpravou, se kterou se v politice neztratí a, musím přiznat, dodnes z těch zkušeností čerpám. Člověk se naučí komunikaci, úctě k odlišným názorům a politickým oponentům. Naučí se argumentovat, vyhrávat i prohrávat. A také mě naše organizace naučila zvednout se ze dna. Co bys dnešním mladým členům MSD jako bývalý předseda vzkázal? Aby si své organizace vážili a neváhali pro ni obětovat kousek sebe. Hlavní je se nevzdávat. Doufám, že dnešní mladí lidé v naší organizaci dokážou to, co se nám nepodařilo, tedy aktivizovat studenty středních a vysokých škol, získat je na naši stranu. V tom tkví těžiště činnosti Mladých sociálních demokratů a základ pro naše budoucí volební úspěchy.
PETR DOLÍNEK (1981)
Působil jako parlamentní zpravodaj tehdejší ministryně školství Petry Buzkové. V roce 2010 byl zvolen zastupitelem hl. m. Prahy a svůj mandát obhájil v roce 2014. V současnosti zastává post náměstka primátorky a ve své gesci má oblast dopravy a evropské fondy.
18
19
TÉMA / 25 LET MSD
2010–2014 IDEÁLY PROTI POPULISMU Představují největší hrozbu pro demokracii od listopadu 1989. Bez programu, bez idejí, bez demokratického vedení. Poslední roky bodují populistické strany, založené na vymezení se proti parlamentní demokracii a tradičním politickým stranám, líbivých, avšak prázdných heslech a neznámých osobnostech.
O
d doby, kdy byl zvolen na XII. jezdu v Českých Budějovicích předsedou MSD Lukáš Kaucký, se politická scéna naší země zásadně proměnila. Proti neoliberálním experimentům či pravicovému extremismu se Mladí sociální demokraté vymezují dlouhodobě. Nově však vyvstal daleko nebezpečnější a zákeřnější politický protivník. Populista. Bývalého majitele soukromé bezpečnostní agentury Víta Bártu a jeho Věci veřejné, které se po volebním úspěchu v roce 2010 staly okamžitě součástí vlády Petra Nečase, vystřídal o tři roky později o něco bohatší, marketingově obratnější a zkušenější bývalý spolupracovník státní „bezpečnostní agentury“ Andrej Babiš se svým hnutím ANO. Oba projekty jsou však totožné. Ideově vyprázdněné, autokratické politické strany, brojící proti tradičním stranám a získávající si svojí neotřelostí přízeň voličů. Prakticky už od vzniku neoblíbeného pravicového kabinetu se zastoupením populistických Věcí veřejných v roce 2010 se Mladí sociální demokraté zapojovali do všech protivládních demonstrací, které se pravidelně scházely v ulicích a na náměstích napříč republikou. Společně s odboráři, ostatními levicovými stranami, občanskými sdruženími a širokou veřejností vyjadřovali MSD nespokojenost s tím, že vládní odpovědí na ekonomickou krizi je pouze a jedině demontáž sociálního státu. Pokles životní úrovně nízkopříjmových skupin obyvatelstva, ohrožení studentů školným a další asociální opatření zko-
rumpované a nestabilní vlády vedly tehdy k aktivizaci velké části našich členů. Závěr druhého funkčního období Lukáše Kauckého, do kterého byl zvolen na XIII. Sjezdu MSD v Plzni ve dnech 7. – 8. 9. 2012, se nesl ve znamení dvou zásadních předvolebních kampaní, do kterých se členové MSD zapojili s velkým odhodláním dosáhnout celospolečenské změny. Mladí sociální demokraté nejprve významně podpořili svého bývalého předsedu v prvním kole přímé prezidentské volby v lednu 2013. I přesto, že Jiří Dienstbier, kterého navrhla do funkce sociální demokracie, ve volbách neuspěl a nepostoupil do druhého kola, dosáhl důstojného výsledků, když se ziskem 16 procent skončil jen těsně čtvrtý.
Po ostudném pádu pravicové vlády v červnu 2013 čekaly zemi předčasné říjnové volby. Do nich se zapojili Mladí sociální demokraté s vervou a odhodláním. Zvláštní tým MSD se v Lidovém domě zaměřoval na kampaň na sociálních sítích a podporoval volební štáb ČSSD. Volební výsledek byl však tehdy velkým zklamáním. Sociální demokracie jen těsně překročila dvacet procent a dříve, než byly zahájeny povolební rozhovory, upadla do vnitrostranické krize. Předsednictvo MSD se tehdy postavilo za předsedu strany Bohuslava Sobotku a odmítlo unáhlené kroky jeho protivníků, které poškozovali zájmy strany a celé demokratické levice v České republice ve chvíli, kdy měla so-
ciální demokracie jednat o sestavení vlády. Bohuslavu Sobotkovi, který byl mimochodem před pětadvaceti lety jedním ze zakládajících členů MSD, se nakonec podařilo v relativně krátké době stranu konsolidovat a vstoupit zkraje roku 2014 v důstojné pozici do koalice se staronovými partnery z KDU-ČSL a populistickým hnutím ANO. Od té doby se daří sociální demokracii spravovat zemi za relativně vysoké důvěry voličů, bez skandálů a alespoň navenek bez množství koaličních půtek. Mnoho Mladých sociálních demokratů ve všech koutech naší země a na všech úrovních státní správy a samosprávy pomáhají měnit zemi k lepšímu. Sociální demokracie má dnes i díky nám mezi lidmi dobré jméno. Zde náš stručný exkurz do dějin Mladých sociálních demokratů končí. V pořadí osmý předseda Lukáš Kaucký předal naší organizaci nově zvolené deváté předsedkyni Lucii Válové na XIV. Sjezdu MSD ve Frýdku-Místku ve dnech 5. - 6. 9. 2014. První ženu v čele MSD čeká v jejím funknčním celá řada výzev. Domácí politika si žádá od mladých levicově smýšlejících lidí důrazný boj proti populismu, oligarchizaci české politiky či snahám o demontáž sociálního státu. Složitá mezinárodní situace a vlna uprchlíků na hranicích Evropské unie dmýchá extremistické a nenávistné postoje ve společnosti, kterým musí naše demokratická mládežnická organizace čelit. Musíme přinášet nová témata a osvěžit sociálnědemokratické hnutí o inovativní myšlenky a náš mladický elán. Jak to děláme už dvacet pět let. Pozn.: Autor se předem omlouvá za případné nepřesnosti, způsobené velkým časovým odstupem a také tím, že organizace je starší, než on sám. Velké díky za pomoc patří archivu ČSSD, Jakubovi Trpákovi, Kateřině Peštové a všem současným i bývalým členům za to, že pomáhají psát dějiny této fajn organizace. RADEK HLAVÁČEK
Autor je studentem PF UK v Praze, předsedou KK MSD Praha a zastupitelem MČ Praha 3.
LUKÁŠ KAUCKÝ předseda 2010–2014 Jak vzpomínáš na období, ve kterém jsi vedl MSD? Co ti to období dalo a co naopak vzalo? Na MSD mi zůstane velmi příjemná vzpomínka vzájemného setkávání při formálnějších i neformálních akcích a diskuze, které mi velmi často umožnily vidět věci očima někoho jiného. K tomu patří i zkušenost, že se dá dosáhnout takřka nemožného, pokud má člověk sehraný a fungující tým. Zcela jistě jsem si rozšířil obzory o mnoho víc, než by tomu bylo, pokud bych se nikdy předsedou MSD nestal. Na druhou stranu je funkce předsedy MSD spojena s velkými nároky na čas a zodpovědnost jak právní, tak finanční. Pokud jste v ní však byli úspěšní, vytvoříte předpoklady k tomu, že se bude organizace i nadále dobře rozvíjet. Jaký byl nejkrásnější a naopak nejhorší zážitek, který jsi při vedení MSD zažil? Nejkrásnější zážitky jsem prožíval vždy tehdy, když se vedení MSD podařilo úspěšně zrealizovat jakýkoliv seminář, diskusi, letní či zimní setkání, zahraniční akci či jiný projekt. Tehdy jsme dokázali mladým lidem nabídnout příjemně strávený čas snad i s určitou vzdělávací hodnotou. Asi nejhorší bylo období vnitřní krize ČSSD krátce po podzimních sněmovních volbách 2013, kdy hrozilo, že strana pohltí sama sebe, a tato situace velmi rezonovala i v MSD. Jak fungovala za Tvého vedení spolupráce s ČSSD? Můžu říci, že po celou dobu oněch čtyř let byla naše spolupráce vysoce nadstandardní. Bylo to velkou zásluhou zejména předsedy Bohuslava Sobotky, který byl v minulosti rovněž členem MSD a má tedy k naší organizaci logicky blízko, a místopředsedy pro hospodaření Martina Starce. Členové vedení ČSSD nás vždy byli ochotni vyslechnout, akceptovali naše stanoviska a bylo velmi příjemné je pravidelně vítat i na seminářích a dalších akcích MSD. Pomohla Ti kariéra v mládežnické organizaci v pozdějším profesním životě? Aktivní členství v MSD je skvělou a praktickou zkušeností nejen do politiky, ale i do profesního a osobního života. Naučíte se formulovat a obhajovat svoje názory, zorientovat se v řadě společenských témat a v neposlední řadě najdete spoustu skvělých přátel. Z let strávených ve vedoucích pozicích v MSD budu čerpat celý život. Co bys dnešním mladým členům MSD jako bývalý předseda vzkázal? Jste členy největší a nejaktivnější mládežnické politické organizace u nás, která spolureprezentuje jeden ze dvou nejdůležitějších politických proudů v Evropě. Nebojte se dávat najevo svůj názor, prosazovat i třeba razantnějšími způsoby sociálnědemokratické myšlenky. Nikdo jiný to za nás neudělá.
LUKÁŠ KAUCKÝ (1982)
Vystudoval Filosofickou fakultu UK. Od roku 2010 je členem Zastupitelstva hl. m. Prahy, kde působil jako radní pro oblast kultury a sportu, a zároveň působí od roku 2014 jako náměstek ministra zahraničních věcí.
20 ROZHOVOR / LUCIE VÁLOVÁ
„Je o nás slyšet. A to je důležité...“
LUCIE VÁLOVÁ:
Už bezmála rok je předsedkyní Mladých sociálních demokratů. První ženou, která stanula v čele nejstarší mládežnické politické organizace v České republice. Co Lucie Válová říká na dobu, ve které dnes žijeme, a vyměnila by si ji s jejími předchůdci? Daří se jí vést MSD k větší aktivitě?
D
iskutuješ ráda o politice?
Ano a vášnivě, bez toho bych nemohla vést politickou mládežnickou organizaci. Ale je pravda, že čas od času je třeba řešit a dělat i jiné věci. Zvlášť, když politikou člověk žije velkou část dne. Co ti říkají přátelé, když spolu probíráte nejnovější dění?
Musím říct, že jsem, stejně jako všichni ostatní mladí sociální demokraté, dříve byla čas od času hromosvodem určité nespokojenosti s naší partnerskou stranou. V poslední době je fajn lidi poslouchat. Mnoho z nich současnou vládu chválí. Říkají, že je příjemně překvapujeme. A to i Mladí sociální demokraté. A jak toto období hodnotíš ty?
Určitě jsem spokojená, že je sociální demokracie ve vládě. Jak nám napsal na narozeninové přání místopředseda ČSSD a ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, patříme k politickému hnutí, které má jako poslední co říct o dění v současném světě. Vidím mladé členy naší organizace, jak na radnicích, na krajských úřadech, na ministerstvu i na Úřadě vlády, dělají, co mohou, aby naši zemi posunuli dále. Mám z toho velkou radost. Země jde ekonomicky nahoru, daří se nám ji měnit k lepšímu. Naše organizace funguje, jsme aktivní, respektovaní. Ale není vše úplně dokonalé, samozřejmě. To ostatně žádné období. V čem spatřuješ nedostatky?
Samozřejmě v bezbřehém populismu, na který bohužel celá řada lidí slyší. Nebojím se být konkrétní. Hnutí ANO, byť jsou z nouze našimi koaličními partnery ve vládě, je typickou ukázkou autoritativně vedeného a ryze marketingového produktu. Nechápu, jak může Andrej Babiš, tedy ztělesnění střetu zájmů a arogance, být na předních pozicích v žebříčcích popularity. Ale ti z ANO zdaleka nejsou jediní. Bohužel, doba přeje i hnutím založeným na nenávisti, ať už explicitní, jako v případě iniciativy „Islám v České republice nechceme“, nebo implicitní, jako třeba předvádí Tomio Okamura, který se naštěstí propadl do bezvýznamnosti. Měnila bys s některým z tvých předchůdců, kteří se nacházeli v úplně jiné době?
Neměnila. To určitě ne. Možná bych si některé okamžiky chtěla zažít. Třeba listopad 1989. Byla jsem velmi malá, když to prasklo, jak se tak říká. Zakládat tehdy sekci mladých, to musela být doba plná nesmírně silných zážitků. Před nedávnem jsem poslouchala Roberta Šimarka (prvního předsedu MSD, pozn. red.), když říkal, jak šli v listopadu s ještě jedním mladým sociálním demokratem do ústředí tehdejšího Socialistického svazu mládeže, aby jim tam dali kanceláře. To muselo být nepředstavitelné. V čem je dnešní MSD jiná než tehdy?
Naši předchůdci neměli ani zdaleka takové možnosti jako máme dnes. Co napíšeme,
vidí během chvíle stovky a tisíce lidí na sociálních sítích, jsme schopni se koordinovat tak jako nikdy předtím. Na druhou stranu ta doba byla plná aktivismu, který dnes ve společnosti chybí. Když si člověk pročítá ty staré zažloutlé zápisy, kdy vznikaly místní kluby MSD jako po dešti, lidé se hlásili v houfech, trochu mě mrzí, že celá řada mladých lidí dnes na politiku a zájem o ni rezignovala. V tom tkví naše hlavní dnešní poslání. Aktivizovat mladé lidi, a to nejen na internetu. Ale první musíme nabudit sami sebe, bez toho to nejde. A daří se ti to, rozhýbávat mladé sociální demokraty?
Jsem přesvědčena, že ano. O mládežnických organizacích si mnoho lidí myslí, že to je pouze o schůzování, občasném roznášení letáků a podobně. V MSD to není pravda. Děláme spoustu akcí pro nás i pro veřejnost. Pro osobní rozvoj naší základny jsme na jaře spustili mentoringový program, který propojuje členy naší organizace se staršími a zkušenějšími politiky a političkami. Zakládáme Klub zastupitelů MSD, síťovací vnitřní spolek „Mladé ženy“, vytváříme prostor pro naše členy v odborných komisích ČSSD, budeme participovat na přípravě programové konference ČSSD, zapojujeme se i do mezinárodních projektů a připravujeme kampaně, aktuálně ve věci TTIP. Věřím, že postupným zapojováním stále širšího okruhu členů do zajímavých činností se podaří naši členskou základnu ještě více zaktivizovat.
Jak aktivní je MSD pod tvým vedením?
Občas je o nás slyšet i negativně…
LUCIE VALOVÁ (1983)
Myslím, že velmi. Daří se nám organizovat akce nejen pro členy, ale i širší veřejnost. Je o nás slyšet. A to je důležité. Také je nás vidět, ať už na akcích ČSSD, nebo na našich samotných, kdy se nebojíme diskutovat i o palčivých tématech a neváháme říci svůj názor. Příkladem našeho velkého vstupu do veřejného prostoru byla mezinárodní konference Význam mládežnických organizací pro občanskou společnost. Této akce se zúčastnili významní představitelé ČSSD v čele s premiérem, prezidium YES (Young European Socialists, pozn. red.), šéfové dalších mládežnických politických organizací napříč spektrem a další. Podepsali jsme memorandum, ve kterém jsme se přihlásili k založení platformy politických mládeží, jejímž cílem bude snaha o zvýšení občanské angažovanosti mladých lidí. Organizujeme přednášky pro veřejnost, spolupracujeme na projektech jiných organizací, jsme zváni k účasti na jejich akcích jako solidní partner. Z toho mám obrovskou radost.
Ano. Mrzí mě, že se v poslední době stali někteří mladí sociální demokraté terčem mediálních útoků, které byly, alespoň podle mě, zcela mimo mísu. Novináři například přišli na to, že naše organizace generuje schopné odborníky, kteří odcházejí pracovat na ministerstva a na jiná místa v exekutivě. Co je na tom zvláštního, netuším.
Předsedkyně MSD od září 2014. Vystudovala Pedagogickou fakultu UK. Členka zastupitelstva Prahy 6. Věnuje se sociálnímu bydlení, rovným příležitostem a angažuje se v aktivitách, které cílí na občanský aktivismus.
Chvála na adresu oslavenců zaznívá i od špiček sociální demokracie. Jak bys zhodnotila po pětadvaceti letech společnou cestu s ČSSD?
Zhodnotila bych ji jako úspěšnou. Jsme si důstojnými partnery, našemu hlasu je nasloucháno a naše akce jsou navštěvované špičkami sociální demokracie. Hodnotím jako dobré, že MSD se vydalo cestou samostatného občanského sdružení, resp. spolku, a že má na mnohé věci odlišný názor od své mateřské strany, což aktuálně platí třeba v případě TTIP.
22 MENTORING
23
S mentoringem rostu a už teď vím, že jeden rok nestačí Když jsem doma poprvé zmínil, že mým mentorem bude Vladimír Špidla, nikdo mi nevěřil. Šéf poradce premiéra a bývalý předseda vlády, že má pomáhat mladému začínajícímu politikovi z vesničky Sviadnov na druhém konci republiky? Ano, navzdory všem pochybovačům se tak skutečně stalo. Pan doktor Špidla, můj průvodce světem politiky a velká osobnost sociální demokracie. PRV NÍ KONTA KT
Poprvé jsem se s mým mentorem osobně setkal při slavnostním zahájení mentoringového programu v prostorách Poslanecké sněmovny. Zde jsme podepsali oboustrannou dohodu o spolupráci a od prvních okamžiků jsme si velmi dobře rozuměli. Po předání kontaktů jsme se ihned domluvili na dalším postupu. STAV BA PY RA MIDY
Naše první společná schůzka sice proběhla kvůli náročnému time managmentu prostřednictvím aplikace Skype, ale o to byla inspirativnější. Stejně jako pyramidy v Gíze, které dodnes stojí jen díky svým obrovským a pevným základům, také politická kariéra musí stát na pevných základech. Proto jsme s mentoringem začali právě tam. Reálným politickým životem a zásadami vystupování, bez kterých se žádný veřejný činitel neobejde. Z tohoto mi nejvíce utkvěla myšlenka že: ,,Česká politika je jako malá vesnice, ty stejné lidi, které vídáme dnes, budeme potkávat i za 20 let.“ V rámci našich dalších setkání jsme navštívili konferenci v Brně s názvem „ Dialog uprostřed Evropy, kam kráčí demokracie“. Zde jsem se seznámil s politologem prof. Dr. Jacquesem Rupnikem z Paříže a potkal mnoho významných osobností. Kromě oficiálních akcí jsme se s Vladimírem Špidlou také několikrát setkali v přátelském duchu v kavárně, kde jsem byl v roli pozorného posluchače a snažil se vzít si co nejvíce z toho, co je mi mentor schopen dát. Velmi oceňuji, že naše diskuze probíhaly ve stylu sokratovského rozhovoru, kdy jsem byl postupnými otázkami
doprovázen ke správnému cíli. Tímto byla produktivita našich setkání maximální. PLÁN
Mentoring mi i za tak krátkou dobu dokázal hodně pomoci a ukázat správný směr, kterým se vydat. Díky znalostem cizích jazyků jsem se stal členem zahraniční komise pro evropské záležitosti a získal mnoho nových zkušeností. V současné době s panem Špidlou zintenzivňujeme naši spolupráci. Z mnoha aktivit uvedu například společné absolvování jednoho typického pracovního dne, při němž mohu nahlédnout pod pokličku jeho práce. A v rámci síťování a rozšiřování kontaktů návštěva společenských akcí a jednání.
ko ÚKK, KVV, KKK, OVV, OKK, MO atd. Všichni jsme chtěli mít po boku člověka, na kterého se můžeme obrátit. Mentora se vším všudy. A já ho mám! A troufám si tvrdit, že jednoho z nejlepších. Dnes už jsme mnohem dál. Ale stále je potřeba se toho hodně naučit, získat mnoho zkušenosti a je přede mnou zkrátka ještě velmi dlouhá cesta. A věřím, že spolupráce v rámci mentoringového programu je jen začátek. Rozhodně doporučuji každému se do tohoto programu zapojit. Je to jednoznačný přínos k osobnímu i politickému růstu a něco, co už se nemusí nikdy opakovat. Tímto bych také moc rád poděkoval Lucii Válové, která se zasloužila o vznik tohoto skvělého projektu.
ZÁVĚR
Myslím, že my všichni jsme si na začátku naší politické kariéry přáli mít někoho, kdo nám poradí a ukáže cestu. Kdo nám vysvětlí všechny ty zapeklité zkratky ja-
JAN KOŠÁK
Autor je člen MK MSD Frýdek-Místek, pedagog a moderátor.
Sněmovní mentoring
K
dyž se mi naskytla možnost zapojit se do pilotního programu politického mentoringu, moje rozhodování nebylo zpočátku jednoznačné. Na jedné straně jsem dlouhodobým zastáncem programů stranicko-politické přípravy začínajících politiků, na druhé straně jsem si příliš nedovedl představit, jak mentoring, který je v českém prostředí známý spíše z firemního prostředí, může efektivně fungovat také při zapojení veřejných činitelů. Díky mentoringu jsem však blíže poznal Jana Hamáčka, předsedu PSP ČR, který i přes významnou veřejnou funkci zůstal pevně nohama na zemi a který mi v kamarádské rovině umožnil nahlédnout do pracovního života vysoko postaveného veřejného činitele. Při úvodním společném setkání všech mentorů a mentee koncem ledna tohoto roku jsme se s Janem Hamáčkem dohodli na vytvoření jednoduché SWOT analýzy, v rámci které jsme si vydefinovali
vzájemné cíle a očekávání. První příležitostí k poznání pracovního života Jana Hamáčka bylo zahájení březnové schůze sněmovny. Mohl jsem si na vlastní kůži okusit, jak vypadá pracovní den předsedy dolní komory. Měl jsem také možnost detailněji pochopit charakter legislativního procesu v rámci schvalování konkrétních zákonů. Že život předsedy sněmovny nepředstavuje jenom pracovní činnosti mezi jednotlivými schůzemi, jsem si mohl vyzkoušet v rámci jeho výjezdních návštěv. Účastnil jsem se tak části jeho oficiální návštěvy Kraje Vysočina a absolvoval společné setkání v rámci otevírání Centra zelených vědomostí v Bystřici nad Pernštejnem. Využil jsem také možnosti konzultace svého vystoupení na 38. Sjezdu ČSSD. Čas je neúprosný soupeř a mentoringový program je již ve své polovině. Věcí, kterých bych chtěl ve zbylé části roku stihnout, je ještě mnoho. Zmínil bych například účast
na společném setkání předsedů českého a slovenského parlamentu, ale i mnohé další. Tímto shrnutím dosavadní činnosti bych chtěl předně poděkovat MSD za to, že společně s ČSSD s tímto unikátním projektem přišli, a Honzovi Hamáčkovi pak vyjádřit velký dík za dosavadní přátelskou ochotu a nakloněnost ke spolupráci. Ostatním členům MSD bych rád tímto vzkázal, aby se do dalšího ročníku neostýchali přihlásit. Mentoring je totiž především o nich, a pokud oni budou chtít, pak je politický mentoring velmi dobrou základnou pro jejich další politickou práci.
RADIM TECHNIK
Autor je místopředsedou KK MSD Vysočina a členem Legislativního výboru Kraje Vysočina.
Magistrátní mentoring od náměstka pražské primátorky
K
dyž jsem se dozvěděl o možnosti přihlásit se do mentoringového programu MSD, nevěděl jsem zprvu, co od toho očekávat. Zastávám názor, že by si člověk vždy měl rozšiřovat svoji kvalifikaci, ale nedovedl jsem si představit, že by mi v prostředí politiky, které je obecně plné nedůvěry, chtěl někdo svoje znalosti a zkušenosti jen tak předávat. Zvědavost však zvítězila a s dosavadní spoluprací s Petrem Dolínkem jsem velmi spokojen. Za mého mentora byl vybrán náměstek primátorky hl. m. Prahy pro oblast dopravy a evropských fondů Petr Dolínek. Naše první setkání v nových rolích proběhlo na slavnostním zahájení mentoringového programu. Zde jsme se s Petrem domluvili, že na první schůzce probereme cíle, kterých bych chtěl dosáhnout, a domluvíme si další podrobnosti naší spolupráce.
Jelikož je náměstek primátorky velmi zaměstnaný člověk, první setkání proběhlo na půdě pražského magistrátu vprostřed shonu před jednáním zastupitelstva. Rámcově jsme probrali moje cíle a možnosti naší další spolupráce. Při stanovení cílů jsem si už předtím vytyčil, že bych rád zlepšil svoje schopnosti v politickém vyjednávání a dále lépe poznal, jak funguje reálná politika. S Petrem jsme v kontaktu. Průběžně spolupracujeme na mém cíli, přičemž jsem dostal spoustu dobrých rad. Získal jsem i velmi cennou zpětnou vazbu. Nemám prý, pokud možno, nic tlačit silou, tedy jednat prostřednictvím bouchání do stolu a tvrdého prosazování svých cílů. Uvědomil jsem si díky svému mentorovi, že vždy je vhodnější dát si (jakkoliv náročnou) práci s argumentací, vytrvat a poklidně přesvědčovat názorové oponenty o své pravdě.
Díky naší spolupráci se mi rovněž otevřely dveře do nejvyšších pater politiky. Měl jsem možnost s Petrem navštívit společné jednání výborů pro dopravu hl. m. Prahy a Středočeského kraje. Byl jsem zde představen primátorce Adrianě Krnáčové a vyslechl jsem si diskusi členů výborů. Setkávání se s mým mentorem v rámci tohoto programu jsou pro mne příjemným oživením běžných dnů a jsem rád, že jsem se do programu přihlásil. Myslím si, že nově získané znalosti budou pro mé další působení v politice přínosné.
PETR KOSTROUN
Autor je absolvent oboru aplikovaná informatika na VŠFS v Praze a členem KK MSD Praha.
24 KONFERENCE MSD
NA PAMÁTKU. Konference byla příjemnou příležitostí k setkání mladých sociálních demokratů napříč republikou.
Mezinárodní konference Po roce 1989 nahradila totalitní SSM řada mládežnických organizací. V prostředí politického pluralismu a demokracie se věnují mladým lidem a vedou je k zájmu o veřejné dění. U příležitosti 25. výročí MSD jsme sezvali ostatní mladé politiky z domova i zahraničí napříč politickým spektrem.
M
ladí sociální demokraté jsou největší a nejaktivnější mládežnickou politickou organizací v zemi. O jejím významu svědčí i květnová konference u příležitosti 25. narozenin MSD, která se věnovala právě významu těchto organizací v politickém a veřejném životě. Konference se uskutečnila v prostorách Poslaneckého klubu ČSSD pod záštitou předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jana Hamáčka. Konferenci zahájil
PROMLUVIL I PREMIÉR.
premiér České republiky a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, zúčastnili se jí také zástupci odborné i laické veřejnosti, včetně médií. V prvním bloku spolu diskutovali představitelé organizací sdružujících mladé lidi, kteří mají zájem o politiku a hlásí se k demokratickým politickým proudům. Vedle nás, Mladých sociálních demokratů, jejichž barvy hájila jediná žena mezi předsedy, Lucie Válová, byli přítomni zástupci Mladých konzervativ-
Slavnostního zahájení se úvodním slovem zhostil i premiér a současný předseda ČSSD Bohuslav Sobotka (vlevo dole). Podívat se přišla i místopředsedkyně ČSSD a náměstkyně ministra zdravotnictví Lenka Teska Arnoštová (nahoře).
26
KONFERENCE MSD
MEMORANDUM
Prohlášení mládežnických organizací českých politických stran – memorandum II My, zástupci a zástupkyně těchto mládežnických organizací českých politických stran: Mladí sociální demokraté, Mladí lidovci, Mladí křesťanští demokraté, Mladí zelení, TOP tým a Mladí konzervativci, v návaznosti na přijaté Prohlášení mládežnických organizací českých politických stran k 25 letům demokracie v naší zemi stvrzujeme svými podpisy vůli a odhodlání našich organizací prohloubit vzájemnou spolupráci založenou na sdílených hodnotách demokracie a svobody, jakožto společném postoji vůči klíčové roli politických stran v naší zemi. Vedeni tímto sdíleným přesvědčením budeme usilovat o: ¶n avrácení důvěry v systém zastupitelské demokracie a v politické strany, které jsou postaveny na hodnotách a ideologiích, PODEPSÁNO. Zástupci mládežnických politických organizací podepsali v pořadí již druhé memorandum. Chtějí společně hledat cestu k mladým lidem a bránit populismu.
LUKÁŠ HENZL
Autor je studentem Fakulty sociálních věd UK v Praze. Je členem KK MSD Praha a místního klubu v Praze 3.
MARKÉTA ZAHRADNÍČKOVÁ
Autorka je zastupitelkou Uničova, vystudovala podnikovou ekonomii a environmentální management.
ců, Mladých lidovců, Mladých křesťanských demokratů, Mladých zelených a TOP týmu. Jejich účast je důkazem, že i přes ideové a programové neshody spolu dokážeme diskutovat a vzájemně se inspirovat, což je základní pilíř demokratické společnosti. Blok zaměřený na občanské a politické vzdělávání proběhl za účasti Michala Řezáče z Asociace učitelů OV a SV, který zastupoval pohled středoškolských učitelů, politologa Petra Justa z Metropolitní univerzity Praha, jenž přinesl pohled z akademické sféry, a Patrika Eichlera z Masarykovy demokratické akademie. Výsledkem jejich debaty byla jasná shoda: střední i vysoké školy by se měly více otevřít politickým diskuzím. Současný nezájem mladých lidí o politiku podle panelistů často pramení i z toho, že jejich okolí je silně apolitické a právě škola je ideálním prostředím, jak jejich zájem o veřejné dění probudit. Na změně přístupu škol k občanskému vzdělávání již pracuje MŠMT, což na konferenci zdůraznil odcházející ministr školství Marcel Chládek. Nezbývá než věřit, že nová ministryně bude v jeho krocích pokračovat.
Poslední blok se věnoval mezinárodnímu kontextu činnosti mládežnických organizací, pozvání přijali prezidentka YES Laura Slimani, bývalá slovenská europoslankyně Katarína Neveďalová a Neil Warner z irské Labour Youth. Během celé konference probíhal také tzv. Youth Fair, na kterém se prezentovali zástupci České středoškolské unie, Mladí občané či Proud – platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu. Cílem akce ale nebyla jen debata nad smyslem mládežnických organizací. Konference přinesla i jeden konkrétní projekt. Přítomní zástupci jednotlivých mládežnických organizací podepsali společné memorandum, a svým podpisem stvrdili vznik nové společné platformy. Její přesná podoba není striktně dána, bude se utvářet v průběhu spolupráce a určitě bude vítán každý názor. Již dnes však můžeme hovořit o smyslu nově vzniklé platformy. Má stát v cestě rozmachu populistických, centrálně řízených politických projektů, má hájit principy zastupitelské demokracie založené na vzájemné toleranci a diskuzi a přispět k navrácení zájmu o dění kolem nás nejen mezi mladé.
¶z vyšování povědomí o demokratických principech fungování státu a svobodné soutěže politických stran (organizování veřejných debat, přednášek, besed, kulatých stolů – ať už v rámci svých organizací anebo společně), ¶a ktivity posilující vědomí mladých lidí o nezastupitelném významu politické angažovanosti (projekty, kampaně, mediální prohlášení v rámci svých organizací anebo společně), ¶v ětší angažovanost mladé generace v demokratickém politickém procesu a v politických stranách, ¶a ktivity vedoucí k potlačování všech forem nesnášenlivosti, útlaku a nesvobody, ¶ r ealizaci vzdělávacích akcí ve svých organizacích ve snaze posilovat, kultivovat a podporovat dovednosti a znalosti členů a členek politických mládeží, ¶p odporu síťování napříč občansky a politicky angažovanými mladými lidi. Za účelem posilování demokratických hodnot a postojů mladé generace občanů a občanek naší země jsme se dohodli na založení společné platformy. Tato platforma demokratických mládežnických politických organizací vzniká napříč názorovým spektrem. Jde o platformu, která, navzdory rozdílným programům a vizím, spojuje mladé politiky a političky, spolupracující na tématech, která jsou klíčová pro svobodný život v naší společnosti.
27
28 ROZHOVOR / BOHUSLAV SOBOTKA
29
(P)ohnutá historie Když před nedávnem ruská státní televize odvysílala kontroverzní dokument o událostech ze srpna roku 1968, nejednomu člověku vyvstala na mysli otázka: Je i v jednadvacátém století nutné ohýbat dějiny?
P
ři příležitosti výročí naší organizace jsem si řekl, že by nebylo od věci udělat si krátký výlet do historie a podívat se, co podstatného se stalo v den založení naší organizace, tedy 19. července 1990. Poté jsem rozšířil hledání na všechny devatenácté července a ... začnu nevesele: V roce 1968 uveřejnilo Rudé právo varšavské komuniké „Dopis pěti komunistických a dělnických stran ústřednímu výboru KSČ“ a „Stanovisko předsednictva ÚV KSČ“, které kritiku odmítlo, neboť „řešení vnitřních problémů je nezadatelným právem každé země a jejího lidu“. Všichni víme, co následovalo o měsíc později ... Které další významné události se kryjí s datem založení Mladých sociálních demokratů? Tak například v roce 1921 přijalo Ná-
rodní shromáždění zákon o podporách v nezaměstnanosti podle tzv. gentského systému, kdy jsou podpory poskytovány odbory. Posuneme-li se do zahraničí, pak se například dopátráme, že 19. července 1333 skončila bitvou u Hallidon Hillu válka o skotskou nezávislost, v roce 1870 vyhlásila Francie válku Prusku, 1943 Spojenci poprvé bombardují Řím a v roce 1947 bylo zavražděno osm nejvyšších barmských vládních představitelů. 19. července 1949 se narodil Kgalema Motlanthe, třetí jihoafrický prezident postapartheidovské éry, v roce 1979 byla v Nikaragui svržena diktatura levicovými Sandinisty a o rok později zemřel politolog Hans Morgenthau. Svět se mění a my máme to štěstí, že žijeme již více než čtvrt století v demokratické zemi uprostřed Evropy. Vždyť válka o skotskou nezávislost má v současnosti podobu mírumilovného referenda, Francie válčí s Německem jen občas, a to obrazně - na politických kolbištích, a turisté ze spojeneckých zemí hojně navštěvují Řím. Základem těchto pozitivních historických událostí byla mimo jiné schopnost uznat vlastní vinu a schopnost shodnout se na výkladu dějin. Mají však takovou kvalitu i vztahy mezi Českou republikou a Ruskou federací? Zmíněnému Pražskému jaru se nedávno věnoval dokument ruské státní televize Rossija. Proč však měl někdo po téměř padesáti letech potřebu zkroutit fakta o vpádu vojsk do Československa v srpnu 1968 do takové míry, že se dotknul niterně řady Čechů i Slováků? Kdo rozevírá jizvu v česko-ruských vztazích? Máme tento „dokument“ vnímat v kontextu mediální propagandy související s ukrajinským konfliktem? Přemýšlet, vnímat a bojovat jsou hesla Mladých sociálních demokratů, a proto jsme poslali otevřený protestní dopis ruskému velvyslanci v České republice, na jehož odpověď zatím čekáme. Uznají Rusové vlastní vinu? Shodneme se s nimi na výkladu společných dějin?
JEHO EXCELENCE SERGEJ BORISOVIČ KISELEV VELVYSLANEC RUSKÉ FEDERACE V ČR NÁM. POD KAŠTANY 1, 160 00 PRAHA 6
Vážený pane velvyslanče, obracíme se na Vás jakožto Mladí sociální demokraté v době, kdy si naše organizace připomíná dvacet pět let novodobé existence. Již celé čtvrtstoletí stojíme pevně na straně demokracie a hájíme myšlenky úcty k základním lidským právům a svobodám. Představujeme nejvýznamnější politickou mládežnickou organizaci v naší zemi, sdružující levicově smýšlející lidi od patnácti do pětatřiceti let věku. V období oslav 70ti let od konce II. světové války se prezident Vladimir Putin několikrát zmínil o obavách z pokusů přepisovat dějiny. Je proto pro nás zcela nepochopitelné, že se Ruská federace sama neštítí ohýbat dějiny a utvářet si je k obrazu svému. Jinak si nelze vysvětlit obsah dokumentárního filmu Varšavská smlouva – odtajněné stránky, jejž v minulých dnech odvysílala státní televize Rossija. Vážený pane velvyslanče, dovolte nám touto cestou ostře protestovat proti nepravdám, které se v předmětném dokumentu objevily. Události srpna roku 1968 zůstávají i dnes nezhojenou jizvou na vzájemných česko-ruských vztazích. Vpád vojsk Varšavské smlouvy na území suverénní Československé socialistické republiky byl flagrantním porušením mezinárodního práva, zločinným aktem vůči civilnímu obyvatelstvu a argumenty, jež tehdejší vedení Sovětského svazu využívalo k obhajobě této násilné akce, byly historiky (a to i ruskými) v uplynulých bezmála padesáti letech mnohokrát prokazatelně vyvráceny. Přesto je kanál Rossija prezentoval jako fakta a celou invazi jako legitimní akt. Vážený pane velvyslanče, žádáme tímto Vaše vysvětlení k výše uvedenému a rovněž o sdělení postoje Ruské federace k událostem, o kterých předmětný dokument referoval. Předem Vám děkujeme za Váš čas a pevně věříme, že se ze strany ruské státní televize jednalo o zjevný exces, ze kterého bude vyvedena patřičná odpovědnost. S pozdravy za Mladé sociální demokraty
MICHAEL MENCL
Autor je místopředsedou MSD pro zahraničí, přednáší na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Mgr. Lucie Válová, předsedkyně
30 POLEMIKA / SQUATTING
31
ANO Vlastnictví zavazuje! Jak se vyrovnat se skutečností, že zatímco miliony lidí po celé Evropě živoří na ulici bez domova, ještě více bytů zeje prázdnotou? Proč by nemohly dlouhodobě nevyužívané budovy posloužit potřebným ve veřejném zájmu?
V
poslední době se otevřela debata nad tématem squattingu a jeho místa v naší společnosti, která je součástí debaty o smyslu soukromého vlastnictví. To je dnes všeobecně vzýváno jako posvátná kráva. Nikoli proto, že by jí bylo, ale jen proto, že ho tak chápeme. Právo soukromého vlastnictví, stejně jako veškeré právo, je výtvorem, není něčím přirozeným, existujícím odedávna. Přirozené právo neexistuje, existuje pouze člověkem vytvořené právo, které se mění podle toho, jak si přeje společnost. Právo je v demokracii vůlí společnosti přeměněnou na zákon a chrání ty hodnoty, které společnost uzná za vhodné. Přičemž tyto hodnoty se v čase mění, kdysi byl trest smrtí normou, nyní jej chápeme za archaický a neetický. Podobně je tomu se squattingem. Vlastnictví je omezitelné společenským užitkem a současně zavazuje k povinnostem, mimo jiné ke starání se a užívání objektu vlastnictví. K čemu jsou byty? K bydlení. Na co je člověku byt, když ho nijak dlouhodobě nevyužívá a nechává ho ladem, když ho může pronajímat či jinak využívat? Proč by v této situaci mělo být chráněno jeho právo výhradního užívání bytu před jinými lidmi, kteří by mohli byt užívat? Jakou hodnotu pro společnost přináší ochrana něčeho, co vlastník dlouhodobě neužívá a nestará se o to za situace, kdy existují lidé bez domova? Není takové chování vlastníka ve skutečnosti zvůlí? Jsou dlouhodobě prázdné byty opravdu společenskou hodnotou a zájmem, které by měly být právem chráněny? Pokud existují bezdomovci, znamená to, že bydlení je zřejmě nedostatkovým statkem. Nemělo by se tedy s ním tak také zacházet a užívat ho co nejúčelněji, a nikoli ho nechávat ladem? Od kdy je mrhání veřejným zájmem a chráněnou hodnotou?
NE Veřejný zájem versus znárodňování majetku Squatting je v současné době hodně skloňované téma. Ať se už jedná o tzv. Kliniku nebo o Cibulku. Nechci se přímo vyjadřovat k těmto případům, ale chtěl bych se zamyslet nad relativizováním osobního vlastnictví, a zda má být legitimní „právo něco vlastnit“ omezováno bez ohledu na Právo.
P
Nemělo by naopak být naším zájmem, aby všichni lidé mohli mít střechu nad hlavou? Jaký veřejný zájem ochraňuje hájení práva soukromníka dlouhodobě se o nemovitost nestarat a nevyužívat ji? Soukromé vlastnictví plní určitou společenskou funkci a má i smysl, jaký smysl má však dlouhodobě neužívaná budova? Právo vlastnit není samoúčelné a má vést ke svému užívání. Nenaplňují naopak squatteři osídlováním dlouhodobě neužívaných budov a bytů jejich účel, smysl vlastnictví a současně společenský zájem užívat je a starat se o ně, protože se těchto práv a povinností vlastník dobrovolně vzdal, když se o nemovitost dlouhodobě nestaral a tím víc, když chátrá? Společnost vždy bude pracovat s omezenými zdroji, což je důvodem ke snaze zacházet s nimi šetrně, nemrhat jimi
a využívat je ve prospěch co nejvíce lidí, to by se mělo týkat i prázdných bytů. Proč tedy zlegalizovat za určitých podmínek squatting? Protože se domnívám, že byty jsou k bydlení a ne k tomu, aby byly prázdné a ponechány ladem, čímž se vytrácí i smysl jejich vlastnictví. Navíc by squatting znemožňoval spekulace s nemovitostmi jako např. v pražské Cibulce. Naopak by mohl umožnit tvorbu komunitních a sociálních center prospěšných svému okolí. LUKÁŠ ULRYCH
Autor je studentem PedF UK v Praze, členem ÚR MSD, tajemníkem KK MSD Praha a mluvčím sociálnědemokratické iniciativy Doleva!.
okusme se na chvíli zastavit u tématu vlastnictví. Pokud totiž vnímáme právo něco vlastnit jako základní právo svobodného člověka, pak se k tomuto právu v demokratické společnosti nemůžeme obracet a priori zády. Už od dob, kdy se tvořila první pospolitá společnost, bylo vnímáno toto právo jako stěžejní. I když bylo vztahováno například k tomu, že člověk vlastnil druhého člověka, s čímž samozřejmě nyní nemůžeme souhlasit. Pokud toto právo budeme trochu relativizovat, například ho přirovnáme k tomu, že od někoho dostaneme nějaký dárek nebo si koupíme boty apod. Je pouze na nás, jak s takovým vlastnictvím naložíme. Dárek buď využijeme, nebo ho třeba dáme někomu jinému, boty můžeme jednou nazout a pak je třeba odložíme a nepoužíváme. Variant je tisíce. Nicméně nám nikdo nepřikazuje, jak s touto věcí naložit. Pokud v těchto úvahách budeme pokračovat, tak právo vlastnit nějakou nemovitou věc, je naším výhradním právem. Jedná se o základní odlišení mezi totalitním a demokratickým režimem. Možná se shodneme, že vyvlastnění nemovitého majetku by se mělo dít pouze na základě práva a jen v těch nejvážnějších situacích. Asi by se většině z nás nelíbilo, kdyby se vám na váš pozemek nastěhovalo několik neznámých osob s tím, že si tu založí osadu a budou zde bydlet, protože se jim nelíbí, že se málo staráte o zahradu a na záhonech nepěstujete brokolici, ale
ředkvičky. Tento příměr je samozřejmě značně přitažený „za vlasy“, ale logika je stejná. Určování toho, jak máme nakládat se svým majetkem, se dělo za dob komunismu, kdy tehdejší establishment nebo lid, označujme to, jak chceme, určoval, jak „racionálně“ využívat soukromý majetek ve prospěch společnosti. Pokud stát nějakou nemovitost označí jako chráněnou památku a vlastník nemovitosti se z různých důvodů o nemovitost nemůže nebo nechce postarat, asi je někde něco špatně. Podle mého názoru nelze situaci řešit tím, že nemovitost začnou osidlovat squatteři. Na druhou stranu je nutné upozornit na některé pozitivní přínosy squattingu. Konečně se o budovu začne někdo starat, pro určitou skupinu lidí vzniká prostor pro komunitní život, realizují se různé kulturní a osvětové akce a veřejnost se může dozvědět o chátrání nemovitosti historické hodnoty. Toto a jistě mnoho dalšího může pozitivně ovlivnit celou situaci. Squatteři tak mohou realizovat několik úrovní veřejného zájmu. Na druhou stranu do tisku či veřejného diskurzu se nedostávají ostatní případy squattingu, kdy k těmto pozitivním jevům nedochází. Položme si tedy otázku. Můžeme souhlasit s tím, že vlastnické právo má být omezeno svévolí jakékoliv skupiny obyvatel, která se zrovna rozhodne obsadit určitý pozemek nebo dům? Takto bylo pošlapáno vlastnické právo za totalitního
režimu, kdy všichni mohli všechno a nikdo nic nevlastnil. Úplně jiná otázka, která se dle mého názoru špatně spojuje se squattingem, je povinnost se o nemovitost starat, zejména pokud se jedná o chráněnou památku nebo veřejnou budovu, kterou vlastní stát, kraj či obec. Dovedu si představit, že v určitých případech, které by se upravily legislativně, by byl takový vlastník sankcionován, popř. by jeho majetek byl vyvlastněn či předán do správy třetí osoby. Ale squatting je postaven ještě na dalším aspektu, a to na puncu určité nelegálnosti, tedy pocitu, že dělám něco mimo zákon. A to je situace, se kterou se nemohu ztotožnit. V tomto zamyšlení jsem se věnoval spíše našim geografickým podmínkám. Ale squatting se velmi často děje i v tzv. rozvojových zemích. Slamy a podobné typy obydlí jsou také označovány za squatting. Nicméně důvody jsou zcela jiné, než ty, o kterých zde píši. Téma squattingu tedy není tak jednoznačné, jak se při prvním pohledu může zdát. Sám mám u některých českých kauz rozporuplné otázky. Některé případy, např. Landronka či jiné, určitě přispěly k tomu, že se budova zachránila, i když dnes slouží úplně k jinému účelu. Nicméně si pokládejme otázku, zda rychlé soudy a líbivé mediální kauzy mohou situaci chátrajících historických budov opravdu vyřešit. Není přeci jen lepší tlačit veřejné činitele, aby situaci řešili např. legislativní změnou? Odpověď nechávám na vás, kdo dočetli až na konec. DAVID POSPÍŠIL
Autor je ředitelem odboru soc. služeb, sociální práce a sociálního bydlení MPSV a místopředsedou KK MSD Praha.
JAK ŠEL ČAS S VENTILEM A proč se vlastně náš časopis jmenuje Ventil? „Dostal jsem tehdy spolu s tajemníkem Pavlem Válečkem za úkol vymyslet název pro časopis. Dlouze jsme na Senovážném náměstí seděli a na nic kloudného nepřišli, až na závěr na mne Pavel spustil, ať mu s tím dám už pokoj, že je mu to fuk, ať se to jmenuje třeba Ventil, podle toho kohoutu u topení. A od té doby MSD pouští Ventil pravidelně,“ prozradil Michal Kucián, dnes ústřední tajemník ČSSD, tehdy místopředseda MSD.
