2.3. Planeta-země bohyně Žely

Nikolaj Levašov – Skazka o Jasném Sokolu. Minulost a přítomnost.

Kdyby to bylo jinak, ve skazce by se objevil ještě jeden pohádkový obraz analogický s cestoměrným klubíčkem. A když tu není a Nastěnka lehce rozuměla kupcům z jiné planety, kteří přiletěli ve zlatých vajtmanách, a oni rozuměli jí, to znamená, že se všichni domluvili JEDNÍM JAZYKEM. Je zcela jasné, že Nastěnka mohla znát pouze svůj mateřský jazyk. O žádných překladatelích či kupcích, kteří by znali její mateřský jazyk, se ve skazce nic nemluví. A to by bylo divné, kdyby neexistovalo jedno prosté vysvětlení – VŠICHNI MLUVILI JEDNÍM A TÝMŽ JAZYKEM!

2.3. Planeta-země bohyně Žely Dříve než se vypravíme s Nastěnkou ve zlaté vajtmaně na druhou planetu-zemi, na níž žila starší sestra bohyně Karny, všimneme si ještě jedné nuance. Samochodné cestoměrné klubíčko přivedlo Nastěnku na kosmodrom, z něhož obchodní vajtmany létají PRÁVĚ NA PLANETU-ZEMI, NA NÍŽ ŽILA BOHYNĚ ŽELA, ne na nějakou jinou. A teprve po nástupu do zlaté vajtmany si Nastěnka obula další, tedy DRUHÝ PÁR ŽELEZNÝCH BOT. …Dlouho letěla vajtmana zlatá mezi hvězdami nebeskými, kolik však uběhlo času, není známo, jen Nastěnka druhý pár železných bot obnosila, druhý chléb železný ohlodala a tu cesta vajtmany zlaté skončila. Nastěnčina cesta však konce kraje nemá… A ve skazce se znovu používá stejný obraz, aby posluchačům byla předána představa o ohromné vzdálenosti, kterou musela překonat zlatá vajtmana obchodní, na níž letěla Nastěnka. Té stačilo „pouze“ prošlapat další pár železných bot a ohlodat další železný chléb, a cesta z planety-země bohyně Karny na planetu-zemi bohyně Žely je u konce?! Vždyť vzdálenost z Midgard-země na planetu-zemi bohyně Karny v planetárním systému ALFA CENTAURI je 3 DÁLNÉ DÁLKY, neboli 4,2 SVĚTELNÉHO ROKU. Znamená to tedy, že vzdálenost z planety-země bohyně Karny na planetu-zemi bohyně Žely je stejná? Samozřejmě že ne! Naši dávní předkové měřili vzdálenosti velmi přesně, dokonce i vzdálenosti mezi různými hvězdami a planetami. A tady to je pouze obraz délky vzdálenosti, jenž je posluchačům, kteří většinou necestovali dál, než na sousední trh, srozumitelný. Ale zpět k textu: …Dosedla vajtmana zlatá na zemi tmavou, nevzhlednou. Rudé slunce za hory zapadá, světla a tepla jen málo dává a měsíce na nebi nad tou zemí vůbec nejsou. Vidí Nastěnka – blízko je temný les, začíná chladná noc, ale na kraji lesa v osamělé chaloupce se v okně světlo rozsvítilo… Z tohoto popisu je jasné, že hvězda této planety patří podle dnešní klasifikace do třídy červených trpaslíků, což odpovídá poslední fází života hvězdy. Červení trpaslíci jsou v podstatě umírající hvězdy. Nedostatek světla a tepla podmiňuje ubohost planetárního života, což si nemůže představit člověk, který se nesetkal s vědou a nemá představu o existenci jiných světů, jakým byla v podstatě Nastěnka. Tato

44


planeta-země vůbec neměla měsíce, na což se zvláště obrací pozornost posluchačů skazky. Velmi nevzhledná byla planeta-země, na níž žila bohyně Žela! …Vypustila Nastěnka z rukou klubíčko cestoměrné na nevzhlednou zemi a to se kutálelo k té chaloupce. Nastěnka šla za ním a zaklepala na okýnko: „Hospodáři dobří, nechte mě přenocovat!“ Vyšla na zápraží chaloupky stařenka, starší než ta, co dříve přivítala Nastěnku. „Kam jdeš, dívko krásná? Koho na světě hledáš?“ „Hledám, babičko, Jasného Sokola ze souhvězdí Finista. Byla jsem u staré bohyně Karny v lese na podivné zemi pod modrým sluncem, u ní jsem přenocovala. Ona o Jasném Sokolu slyšela, ale neví o něm ve své zemi. Možná, povídala, že to ví její rodná sestra, bohyně Žela.“ Pustila stařenka Nastěnku do chaloupky, dala jí najíst a napít a ke spánku ji uložila. A ráno hosta probudila a řekla jí: „Poslouchej, děvče milé. To mně říkají bohyně Žela. Daleko budeš muset hledat svého Jasného Sokola, do souhvězdí Finista od nás to bude ne méně než dvakrát devět dálných dálek a půl. Vědět, jsem o něm věděla, ale vidět jsem ho na naší zemi nevzhledné neviděla. Ale ty teď běž k naší starší sestřenici, bohyni Sreči, to je nejmladší dcera Bohorodičky Makoši, co lidem splétá šťastné osudy, a proto by o něm měla vědět. A abys na mě měla památku, vezmi si ode mne malý dárek. V radosti ti bude památkou, ve chvíli potřeby ti pomoc poskytne.“ A dala bohyně Žela svému hostu jako dárek – stříbrný talíř a zlaté vajíčko. Poprosila Nastěnka starou hospodyni-bohyni, aby jí odpustila, že ji tak obtěžovala, poklonila se jí a vydala se za svým klubíčkem cestoměrným… Nastěnka použila cestoměrné klubíčko – navigátor, které je přivedlo k domu, v němž žila bohyně Žela. Jak je vidět, dárek bohyně Karmy byl velmi chytrý. Přivedl Nastěnku ne ledakam, ale hned k domu bohyně Žely. A Nastěnka vypráví o svém hledání Jasného Sokola velmi zajímavě. Říká, že bohyně Karna, i když o něm slyšela, na své planetě-zemi o něm neví. Jinými slovy, že na planetě-zemi bohyně Karny nikdy nebyl, neboť kdyby její planetu-zemi navštívil, ona by o tom věděla! Na otázku Nastěnky ohledně Jasného Sokola bohyně Žela odpovídá velmi neobyčejně. Za prvé, velmi přesně uvádí vzdálenost od jeji planety-země do souhvězdí Finista: …do souhvězdí Finista od nás to bude ne méně než dvakrát devět dálných dálek a půl…, tj. uvádí vzdálenost do souhvězdí Finista OD JEJÍ PLANETY-ZEMĚ a ne od Midgard-země. Ale vždyť vzdálenost DVAKRÁT DEVĚT DÁLNÝCH DÁLEK A PŮL – 22,5 DÁLNÝCH DÁLEK se rovná vzdálenosti 31,5 SVĚTELNÉHO ROKU, neboli 2,980152x1014 km. Nastěnka se tedy přiblížla k souhvězdí Finista o 2,1 SVĚTELNÉHO ROKU. Na okamžik si představme, kolik času by potřebovaly současné „kosmické lodě“ k překonání takové vzdálenosti. Neméně zajímavá je i odpověď bohyně Žely ohledně samotného Jasného Sokola. Jestliže bohyně Karna o Jasném Sokolu jen SLYŠELA, pak bohyně Žela o něm VĚDĚLA, ALE NA SVÉ NEVZHLEDNÉ ZEMI HO NEVIDĚLA! V této větě se skrývá zajímavá informace. VĚDĚT A VIDĚT ZDALEKA NENÍ TOTÉŽ. Jinými 45


slovy, lze VĚDĚT NEVIDĚ, ale VIDĚT NEZNAMENÁ VĚDĚT. Málokdo si toho všímá, a je to škoda! V této větě je dána přesná definice toho, že naše smyslové orgány, a zrak jako nejdůležitější z nich, NEDÁVAJÍ ZNALOSTI! Vždyť VĚDĚT ZNAMENÁ ZNÁT! I bohyně Žela jasně říká, že VĚDĚT A VIDĚT NENÍ JEDNO A TOTÉŽ! A posílá Nastěnku ke své starší sestřenici, bohyni Sreči. Kromě toho bohyně Žela dala Nastěnce dar – STŘÍBRNÝ TALÍŘEK A ZLATÉ VAJÍČKO. Připomeňme si, že jeden ze dvou dárků bohyně Karny už Nastěnce velmi posloužil – samochodné klubíčko cestoměrné – NAVIGÁTOR, který NASTĚNCE UKAZUJE, KAM MÁ JÍT NA JINÝCH PLANETÁCHZEMÍCH. Výborný navigační přístroj, obsahující údaje o všech planetách-zemích společenstva civilizací, a možná nejen jich. Zdá se, že i druhý dárek bohyně Karny a dárek bohyně Žely nejsou méně NEOBYČEJNÉ! Bude stačit sledovat text a všimnout si, kdy tyto „pušky na stěně“ vystřelí. Nebudeme však předbíhat, podíváme se na vývoj událostí: …Jde Nastěnka, ale příroda na nevzhledné zemi kolem se zcela cizí ukazovala. Dívá se – jen černý les na té zemi roste, volného pole tu není. A stromy, čím dále se klubíčko kutálí, jsou stále vyšší a jejich kmeny se vzájemně proplétají. Začalo se již zcela stmívat: slunce rudé na nebi není vidět, pouze odlesk nachového západu zůstal. A tu vyšla z černého lesa a Nastěnka uviděla velkou pustinu, černým kamenem vyloženou, a na ní vajtmany ohnivé. Uprosila Nastěnka dobré lidi, aby ji vzali do vajtmany ohnivé, přezula se do třetího páru železných bot, sebrala klubíčko cestoměrné a odletěla z nevzhledné země, kde dobrá bohyně Žela sídlila… Když Nastěnka opustila dům bohyně Žely, vydala se na cestu. Ve skazce je zajímavě podán popis přírody planety-země bohyně Žely. Podle popisu tam nejsou paseky, pole a stepi jako na Midgard-zemi, je tam jen ČERNÝ LES! Existence lesa znamená, že na této planetě-zemi je rostlinstvo, ale překvapuje, že ho Nastěnka nazývá „černý“. Na naší Midgard-zemi i dnes některé lesní masivy nazývají „Černými lesy“. Znamená to však, že by stromy v těchto lesích byly černé? Vůbec ne! A za časů Nastěnky dokonce i ty nejtmavší a nejhlubší lesy nazývali urmanné ne černé. A na to se právě ukazuje ve skazce: jde-li Nastěnka ne lesem urmanným, ale černým, pak to znamená jen jedno – že ten les měl opravdu ČERNOU BARVU! Souvisí to s tím, že listí stromů tohoto černého lesa bylo buď tmavě zelené barvy blížící se k černé, nebo mělo zcela černou barvu. ČERNÁ BARVA LISTÍ ZNAMENÁ, ŽE ÚPLNĚ POHLCUJE VYZAŘOVÁNÍ PŘICHÁZEJÍCÍ OD UMÍRAJÍCÍ HVĚZDY! Právě nedostatek záření od rudého slunce této planety způsobil to, že stromy tohoto lesa rostly do výšky, proplétajíce se svými kmeny, což jim umožňovalo nezlomit se při prvním závanu větru. Vždyť umírající hvězda osvětlující jen slabě povrch planeta-země nedovolovala, aby se rostlinný život rozvinul s takovou silou, jako je to na Midgard-zemi. Proto kmeny stromů tohoto černého lesa rostly ne do šířky, ale do výšky, aby získaly více světla, a navíc ve spektru umírající hvězdy převládalo infračervené rozpětí se všemi důsledky, které z toho vyplývaly. Aby v takových surových přírodních podmínkách přežily, stromy se jim musely přizpůsobovat, takže proplétání kmenů bylo získaným způsobem 46


společného přežití. I tato informace potvrzuje, že ve skazce jsou popsány REÁLNÉ UDÁLOSTI, jejichž svědkem se stala Nastěnky v době, kdy hledala Jasného Sokola! Ani Nastěnka, ani nikdo jiný by NEMOHL NIC PODOBNÉHO VYMYSLIT! Ještě jedna zajímavá informace je v tomto úryvku skazky: z tohoto podivného černého lesa cestoměrné klubíčko vyvádí Nastěnku na VELKOU PUSTINU VYLOŽENOU ČERNÝMI KAMENY, NA NÍŽ STÁLY OHNIVÉ VAJTMANY. Zde je popis kosmodromu, na jehož černých kamenných tabulích stály ohnivé vajtmany – kosmické koráby pro mezihvězdné přelety! Takže předpoklad, že PODIVNÁ ÚDOLÍ ze skazky nejsou nic jiného než KOSMICKÉ PŘÍSTAVY, nalézá PLNÉ POTVRZENÍ V TEXTU SAMOTNÉ SKAZKY! A znovu – jakmile přišla na kosmodrom, Nastěnka si obouvá další pár železných bot a vydává se v ohnivé vajtmaně k planetě-zemi, na níž žila bohyně Sreča: …Dlouho letěla vajtmana ohnivá mezi hvězdami nebeskými po cestě Perunově, kolik času uběhlo – není známo, jen Nastěnka třetí pár železných bot vynosila, třetí chléb železný ohlodala a tu cesta vajtmany ohnivé skončila. Nastěnčině cestě však konce kraje není.

2.4. Planeta-země bohyně Sreči Dlouho letěla ohnivá vajtmana cestou Perunovou. Nebeskou Bílou řekou nebo cestou Perunovou naši dávní předci nazývali Mléčnou dráhu! A to znamená, že ohnivá vajtmana letěla souběžně s rovinou naší galaxie. A znovu se obraz „obnošeného“ třetího páru železných bot a „ohlodaného“ železného chleba používá ke sdělení, že další mezihvězdný let, tentokrát v ohnivé vajtmaně, již skončil. …Přistála vajtmana ohnivá na zemi krásné, překrásné. Zlaté slunce za mořem zapadá, tepla a světla mnoho dává a čtyři měsíce z oblohy krásnou zemi podivným světlem osvětlují. Vidí Nastěnka – u moře tyrkysového roste les zlatolistý a na kraji toho lesa osamělé dvorce stojí. Opět se před posluchači skazky otevírá naprosto nový svět, zcela odlišný od planet-zemí, které Nastěnka navštívila dříve. Zlaté slunce tohoto planetárního systému patří podle současné SPEKTRÁLNÍ KLASIFIKACE k TŘÍDĚ F, jeho spektrální teplota T činí 6600 K (kelvina). Naše slunce-Jarilo patří ke TŘÍDĚ G podle téže spektrální analýzy a této třídě odpovídá spektrální teplota T kolem 5600 K. Ke TŘÍDĚ G patří takové hvězdy jako naše Slunce, Alfa Centauri, Capella. A ke TŘÍDĚ F – hvězdy Canopus a Procion. Spektrální teplota těchto sousedních hvězd se liší jen o 1000 stupňů Kelvina, podmínky vzniku a vývoje života jsou u hvězd tříd F a G velmi blízké. Podle této spektrální klasifikace RUDÉ SLUNCE planety-země bohyně Žely patří ke TŘÍDĚ M s teplotou kolem 2800 K . Hvězdy TŘÍD F a G mají nejvyšší intenzitu svícení v ŽLUTÝCH PAPRSCÍCH, hvězdy TŘÍDY M svítí především v ČERVENÉ OBLASTI a krajně málo vyzařují v MODRÉ OBLASTI. Právě proto hvězdu TŘÍDY M naši předkové nazývali RUDÝM SLUNCEM,

47


protože RUDÁ BARVA SE DOSTANE SMÍŠENÍM ČERVENÉ A MODRÉ, při značném převládání červené. U hvězd TŘÍD F a G ve spektru převládají žluté paprsky. Rozdíl 1000 stupňů je podmíněn tím, že u hvězd TŘÍDY F převládají paprsky v horní části žlutého spektra a u hvězd TŘÍDY G při převládání záření žluté části spektra, uvnitř téže žluté části spektra NEJSOU dominující podrozpětí. Distribuce síly záření hvězd po celém rozpětí spektra velmi podstatně ovlivňuje vývoj života na jejich planetách i na jeho formy. Ve spektru hvězd TŘÍD G a F je mnoho čar ionizovaných kovů, zvláště železa. To je velmi důležitý detail, protože SPEKTRÁLNÍ ČÁRA IONIZOVANÉHO ŽELEZA MÁ ZELENOU BARVU! Proto ve spektru našeho slunce-Jarila je mnoho záření ionizovaného železa. Pro rostlinný život na bílkovinném základě má spektrum záření hvězdy velký význam. Existuje optimální spektrum pro rostlinné organizmy na základě uhlíku. Proto rostliny odrážejí od povrchu listů, v nichž probíhá syntéza organiky, škodlivé nebo nadbytečné spektrální čáry. V podmínkách Midgard-země takovými nadbytečnými spektrálními čarami záření naší hvězdy jsou čáry ionizovaného železa, které mají zelenou barvu. Právě z toho důvodu listí většiny rostlin naší Midgard-země má ZELENOU BARVU. Neboť barva, kterou vidíme svýma očima, je tou linií spektra, která se odráží od povrchu. Zelená barva listí znamená, že povrch listů pohlcuje CELÉ SPEKTRUM ZÁŘENÍ NAŠÍ HVĚZDY, KROMĚ ČÁSTI ZELENÉHO PODROZMEZÍ! Nastěnka se tedy ocitla na planetě-zemi, jejíž zlaté slunce patří ke hvězdám TŘÍDY F a jehož teplota povrchu je o TISÍC STUPŇŮ VYŠŠÍ než teplota JARILY-SLUNCE MIDGARD-ZEMĚ! Z tohoto důvodu je na této planetě mnoho tepla a světla, jak si všimla Nastěnka. Všimla si také, že tato planeta-země má ČTYŘI MĚSÍCE a že les je zlatolistý, což znamená, že listí v lese má zlatou barvu! Nejsou ze zlata, jak by si někteří mohli pomyslet, ale právě zlaté (žluté) barvy. A to znamená, že povrch listů stromů a rostlin na této planetě-zemi odráží POUZE NADBYTEČNOU ČÁST ŽLUTÉHO PODROZPĚTÍ SPEKTRA ZLATÉHO SLUNCE! Zajímavé je i to, že nám nejbližší hvězda TŘÍDY F je ve vzdálenosti 3,5 PARSEKU = 11,4205 SVĚTELNÝCH LET! A to je alfa (hlavní hvězda) souhvězdí MALÉHO PSA – PROCYON! Ale znovu se vrátíme k textu skazky: …Vypustila Nastěnka z rukou své klubíčko na přenádhernou zemi a to se kutálelo k těm dvorcům. Nastěnka šla za ním a zaklepala na okénko dvorce, kde se klubíčko zastavilo: „Hospodáři dobří, nechte mě přenocovat!“ Vyšla na zápraží dvorce stařenka s dobrou tváří, ještě starší než bohyně Žela, která se předtím o Nastěnku postarala. „Kam jdeš, děvče krásné? Koho to hledáš na světě Svarožím?“ „Hledám, dobrá babičko, Jasného Sokola ze souhvězdí Finista. Byla jsem u staré bohyně Žely v lese, na tmavé, nehostinné zemi pod sluncem rudým, u ní jsem přenocovala, ona o Jasném Sokolu slyšela, ale neví o něm na své zemi. Možná, říkala, že její sestřenice, bohyně Sreča, to ví. Ale kde ji mám hledat, to nevím.“ 48


Pozvala stařenka Nastěnku do světnice, dala jí najíst a napít, v lázni vypařila a spát uložila. A ráno ji probudila a řekla jí: „Poslouchej, milé děvče! Já jsem bohyně Sreča. Daleko budeš muset hledat svého Jasného Sokola, od nás do souhvězdí Finista je to nejméně dvakrát devět dálných dálek a ještě jedna třetina. Vědět o něm, to vím, ale vidět ho na naší zemi, to jsem neviděla. Ale ty teď zajdi za mou starší sestrou, bohyní Nesrečou, co lidem splétá nešťastné osudy, ta asi bude vědět o tvém neštěstí. A abys na mne pamatovala, vezmi si ode mne malý dárek. V radosti ti bude památkou na mne, v nouzi ti pomoc poskytne.“ A dala bohyně Sreča svému hostu stříbrný mlýnek s žernovy malachitovými… S bohyní Srečou se opakovala stejná historie jako s bohyní Želou! Bohyně o něm VĚDĚLA, ale na své planetě-zemi ho neviděla. S každým přeletem se Nastěnka ocitá blíž a blíže k čertogu (souhvězdí) Finista. Jak jí sdělila bohyně Sreča, od její planetyzemě do čertogu Finista je to minimálně DVAKRÁT DEVĚT DÁLNÝCH DÁLEK A JEŠTĚ TŘETINA = 21 DÁLNÁ DÁLKA = 29,4 SVĚTELNÝCH LET = 2,7814752x10,14 km. Jak je vidět, Nastěnka se k čertogu Finista přiblížila jen nepatrně, pouze o 2,1 světelného roku při přeletu z planety-země, na níž žila bohyně Žela. Ale to nemusí nutně znamenat, že mezi těmito planetami je vzdálenost 2,1 světelného roku, nýbrž pouze to, že tato planata je o 2,1 světelného roku BLÍŽE k čertogu Finista. Vždy si musíme uvědomit objem kosmického prostoru a to, že planety, které Nastěnka navštívila, ani teoreticky ani prakticky NEMOHOU LEŽET NA JEDNÉ PŘÍMCE. Každá z planet na její cestě se liší od druhých i svými hvězdami i počtem měsíců i svou přírodou. Nastěnka podvědomě srovnává každou z těchto planet se svou rodnou Midgard-zemí, což je psychologicky naprosto přirozené a jen to potvrzuje hodnověrnost informací, které časem dostaly mytické formy. To je charakteristické pro ruské „skazy“, v nichž se reálné události zabalují do mystických hávů. A dělali to nejen pro krásu vyprávění, ale především proto, aby uschovali reálné informace a tím je uchovali pro potomky… Od bohyně Sreči Nastěnka dostala STŘÍBRNÝ MLÝNEK S MALACHITOVÝMI ŽERNOVY. Podle smyslu si domyslíme, že MLÝNEK = RUČNÍ MLÝNEK! Zdálo by se, že tu nic zajímavého není, ale není to tak. Světový názor ovlivňuje sociální zaměření myšlení lidí, jejich psychologickou náladu, aktivnost či pasivnost životního postoje. Svobodný národ si vždy vybírá aktivní pozici a národ, který se smířil s otroctvím, pasivní. A to se odráží i ve tvorbě nových slov. Když studujeme slova téhož národa z různých období, jeho folklór, už jen podle tohoto příznaku lze definovat kvalitativní stav národa v okamžiku vzniku těch či oněch slov. Psychologický stav celé společnosti určuje i typ slovotvorby. Takže když si budeme všímat takových „drobností“, můžeme pocítit sílu ducha národa, který žil již hodně dávno. Čím bohatší je světový názor národa, čím jsou širší horizonty vnímání reality a čím je vědomí člověka svobodnější, tím je rozlehlejší, tím globálnějšími

49


kategoriemi myslí a dýchá takový národ. Pokud však horizonty myšlení lidí národa nesahají dál než po osobní zájmy, svědčí to o existenci otrocké psychologie. Pouze otroci, ať si to uvědomují či ne, myslí v měřítku „vlastní kuchyně“. Čím je člověk svobodnější, duchovnější, tím širší jsou horizonty jeho myšlení! Svobodný a duševně vyvinutý člověk je schopen myslit v měřítku celé země, celé planety, celého vesmíru! A to vše se bezesporu odráží ve slovotvorbě. Národ, který vytvořil taková slova jako DÁLNÁ DÁLKA, MŽIK, mohl myslet v kategoriích slunečního systému, galaktiky, vesmíru. Takový národ měl kosmickou úroveň vědomí, což hovoří o mnohém. A podle toho, jak se tato slova ve vědomí národa rozmělnila, lze usuzovat na to, kam až byl odhozen, oč má usilovat a co pro to musí udělat… Zatím se však vrátíme k putování Nastěnky po planetách-zemích naší galaxie…

50

2.3. Planeta-země bohyně Žely

Recommend Documents