úvod
když jsem chodíval s košem Martin Prokopius
text
povídky žáků 3. třídy Veselé školy 2015/2016
strana 1
jak jsem šel s košem Šimon Beránek Po noci, která celá propršela, jsem vstal a vzal jsem koš s odpadky. Šel jsem na chodbu a slyšel jsem nějaký randál, bylo to jako cinkání železa v márnici. Vyšel jsem z chodby, uviděl jsem divného pána, vypadal jako nějaký čertoještěr: měl roztrhané a špinavé montérky, z kapsy mu čouhal velký kapesník, vypadal jako ocas. Jmenoval se Hugo Baskerville. Rychle jsem utekl do výtahu a zmáčkl jsem 0, dojel jsem dolů a otevřel jsem dveře a zjistil jsem, že jak v noci pršelo, tak celý New York je pod vodou. Na klice náhodou visel roh, tak jsem zatroubil. Přijel převozník Chárón a za pěťák mě převezl do garáže a já zjistil, že popelnice je pryč. Zavolal jsem Sherlocku Holmesovi. A ten začal s dr. Watsonem pátrat a pak se popelnice našla a já koš vysypal a šel jsem domů.
strana 2
strana 3
stroj času Radim Bok Roku 2 111 se jeden Čech pokusil vyrobit stroj času. Ale když ho měl, převrhla se na stroj voda a stroj se vyzkratoval. Ale uspěl, když voda vytekla a měnila barvy. Bylo to ohromující. Hned ji šel zkoumat a zjistil něco ohromujícího, že když se někdo napije... Bum...prásk...třísk ozvalo se ze dveří, Kuloa (tak se jmenoval) se rychle otočil, vypil baňku do půlky v barvě zelené, rval se s ním nějaký robot Kuba, zajásal, vyšlo to. Robot vypadal asi tahle Byl jsem v budoucnosti – v roce 30 000. Vypil jsem teďka celou baňku v barvě červené. Byl jsem v troskách. Roku 2 112...
strana 4
strana 5
robotický cirkus Viktor Gogela Byl jednou jeden cirkus, který ale zkrachoval, když zaměstnanci dali výpověď za malý plat. Tak místo zaměstnanců tam vyrobili roboty, kteří ale nešli vypnout. Na to výrobci zapomněli. Jednou se ale roboti vymkli kontrole. Jak se vymkli kontrole a co se dělo pak? To zjistíte v tomto příběhu. Začátek vystoupení začal normálně, jenom jeden kluk si vzal s sebou prak. Když vyšel první robot, chlapec natáhl prak a po robotovi vystřelil. Robotovi upadla hlava a další roboti utekli z cirkusu. Ten postřelený robot začal hořet a po chvíli začal hořet i cirkus. Ti roboti, co utekli, začali zapalovat další a další domy. Město. Roboti zapálili celé město i auta, prostě všechno. Roboti nešli nijak vypnout. Roboti byli ohnivzdorní. Lidi napadlo postříkat roboty vodou, aby nenapáchali více škod. Povedlo se to, ale cirkus se zrušil navždy. Robotický cirkus musel být zrušen a občani města se museli přestěhovat.
strana 6
strana 7
jak jsem šel s košem Luboš Chlebicki Jednoho zimního večera mě maminka poslala s košem. Vyšel jsem pomalu z domu. Koruny stromů šuměly. Byl jsem u lesa. V lese byla popelnice, ke které jsem musel dojít. Šel jsem opatrně. Vtom se ozval výr a bál jsem se ho, i když jsem věděl, že to není žádné strašidlo. Šumění stromů sílilo. Polovinu oblohy zakryl hustý šedý mrak. Byl mráz, ale sníh nebyl. Již jsem byl u popelnice. Rozsvítil jsem bílou baterku. Zvířata se rozprchla, zbyla jen hrstka malých ptáků. Otevřel jsem popelnici, a uviděl jsem houf žlutočerně pruhovaných vos, které si mě ani nevšímaly, asi byl obal od tatranky zajímavější. Vysypal jsem odpadky. Vosy se rozzuřily, ještě štěstí, že byly pod hromadou odpadků, které jsem vysypal. Radši jsem se rychle vzdálil od „vosího hnízda“ v popelnici. Rychle jsem došel domů. Byla večeře. strana 8
strana 9
mise do deštných pralesů Sofia Jenik Jednou, když jsem se koukala na telku, tak jsem se kukla na jednu reklamu. A tam bylo: hledáme náhradníka na misi do pralesů, tady máte telefon: „123 456 876, brnkněte mi! Odlétáme popozítří!!!“ A potom jsem ji vypnula a odešla jsem ven. Na sloupu byl úplně stejný leták, který byl v telce, tak jsem opsala telefon a šla domů. A začala jsem přemýšlet, hm víte co, jdu do toho! Zavolala jsem a řekla jsem, že jdu do toho. Po pár dnech jsem odletěla, měla jsem krásné bydlení z bambusů a krásný výhled na moře. Druhý den jsem se vydala na lov. Najednou za keřem vidím nějakého pána, jak něco strká do pytle! To je on, skočila jsem na něho a přivázala ho ke stromu. Vypustila jsem všechna zvířata a jela jsem domů, nahlásila jsem, že jsem ho chytila a že jedu domů – k sobě domů! Když jsem se vrátila, dostala jsem hodně, ale hodně. Byla jsem moc ráda, že jsem doma u své rodiny!!!!! Poučení: Vždy, když uvažujete, tak se vždy u někoho poraďte, abyste neskončili v bryndě. strana 10
strana 11
jak jsem šel s košem Marek Kalkant S košem chodíme každý den. Vždy mám starost, zda máme klíče od bytu. Pomáhám tak, že otvírám popelnice a třídím do nich odpadky.
cirkus V Cirkuse předvádí triky klaun. Diváky to zaujme a rozesměje. Diváci tleskají a jásají. Opičák předvádí skákání kruhem. Diváci odcházejí, protože cirkus končí.
strana 12
strana 13
cirkus Františka Kroupová „Mami, my jdeme do CIRKUSU, já tomu nemůžu uvěřit, jdu do CIRKUSU!“ „Fany, uklidni se, já vím, že jdeš poprvé, ale nejdeš naposledy, chápeš?“, říká máma. „Ale mami, co když jdu naposledy, co když se něco zvrtne a ani tenhle si neužiju. Ach jo, já se bojím, to není možný, cirkus začíná v 15:20 a je teprve 14:00.“ Když se těším, tak jde čas pomalu. Juchů je 15:05, máme jenom 15 minut, abychom si koupili lístky a posadili se. Rychle k pokladně pro lístky!!! „Mami, dej mi peníze, koupím lístky.“ „Tady máš.“ „Díky, prosím dva dospělí a tři děti.“ „Ano prosím, tady máte, bude to stát 352 korun. Tady, děkuji místa 1, 2, 3, 4, 5.“ Šli jsme si co nejrychleji sednout. Rychle, začíná to za tři minuty. Už to začíná, JUCHŮ. „Dobrý den, vážení, jako první se vám předvede náš vyučený vrhač nožů. Potřebuju dobrovolníka.“ Máma mi zvedla ruku a já jsem musela jít. „Nebojte se, jak jsem řekl, je vyučený, nezabije vás.“ „Děkuji za upozornění“ a všichni se zasmáli. Na začátku jsem se bála, ale když mě upozornil, dodal mi tím odvahu, stoupla jsem si a začali jsme. Naštěstí mne ani jednou nepích nebo nezranil. Představení pokračovalo a nezvrtlo se. Představení skončilo a máma se mě zeptala. „Fany jak se ti líbilo?“ Řekla jsem, že bylo suprové. A šli jsme domů. strana 14
strana 15
můj první den v Pečkách Agáta Miková
Když jsem přišla do Peček, spadla jsem. Brečela jsem a pak se to zahojilo. Druhý den sme šli do parku a seznámili jsme se s lidma a jeden chtěl odpálit křečka a jedna holka se se mnou začala bavit a pak přišla ještě jedna holka, ta mě má ráda a ten kluk s tím křečkem mi dal řetízek. A bylo to dobrý a pak byly Vánoce a měli jsme hodně dárků a jídla. A můj čtvrtý den jsme šli ven ve sněhu a bobovali jsme a byla to sranda.
strana 16
strana 17
jsem v minulosti Matěj Motl Jednoho dne jsem se probudil a slyšel jsem rámus. Ten rámus byl tak silný, tak jsem šel za ním. Oevřel jsem dveře a spadl jsem do portu. Ten portál by do minulosti, asi 5 minut jsem letěl, až jsem doletěl. Byl jsem v době Karla IV. Objevil jsem se a byl jsem voják a sloužil jsem Karlovi IV. Jel jsem do bitvy a tam zemřeli všichni, takže jsem se stal králem. A tak jsem byl panovníkem České země. Všichni mi říkali, že jsem dobrý král. Dali mi jméno Karel V. Za 1 hodinu bude oběd. K obědu bylo 1 kuře, guláš a k dortu byl čokoládový fondán. Bylo to dobré. Pokračování příště.
á koruna
to je královsk strana 18
strana 19
výprava do džungle III Jean-Michel Okanda Já jsem Stevens a budu vám vyprávět o Africe: Když jsem se vzbudil, tak jsem hned pracoval na svým dvouplošníku, potom jsem zjistil, že moji zemřeli v Africe. Tak jsem ihned nastartoval motor dvouplošníku a odletěl jsem do Ariky, viděl dvě lebky a věděl jsem, že to byli mí rodiče, ale než zemřeli, tak říkali, že něco nechali v džungli a myslím, že je to vzácný. Když jsem psal ve svým deníku, tak jsem slyšel divný zvuky, jenom jsem se trošičku koukl a viděl jsem ZOMBIEX. Vyfotil jsem si je a udělal jsem si tajnou laboraci, potom jsem se šel vyspat a když jsem se vzbudil, tak ZOMBIEX tam furt byli. Jednoho jsem si vzal a šel jsem s ním do laboratoře a spoutal jsem si ho a zjistil jsem něco hodně špatnýho!!! Pokračování příště. strana 20
strana 21
Atreyu Jirka Šimon Matěj Max Marek Karolína Mates Sofia Fany Agáta Filip Vašek
pan učitel Martin
Pepa Lukáš Fanda Radim Alessio Fabio Jean-Michael Roman Viktor Luboš
jak jsem šel s košem Matěj Pažitka Jednoho dne mě maminka poslala vyhodit koš. Myslel jsem si, jak jednoduchý úkol to bude. Ale to jsem se mýlil! Než jsem došel do chodby, tak mi do koše vlezla Maja. Postupně mi vyházela všechny papíry. Snažil jsem se papíry posbírat, ale nebylo to lehké. Maja svou kořist nechtěla dát. Musel mi na pomoc přijít tatínek. Uf, konečně jsem vyšel s košem ven. Začlo pršet, tak jsem se vrátil domů pro deštník. Když jsem se natahoval pro deštník, tak se mi koš vysypal. Ach jo, tak jsem koš posbíral. Mezitím přestalo pršet. Tak jsem vrátil deštník na místo a šel jsem ven. Jenže jsem zakopl o práh, protože jsem se lekl velkého psa, který nám vběhl na zahradu. Ten poděs prokousl pytel s papírem. Část papíru si odnesl v hubě. Mě si ani nevšiml. Pytel jsem v klidu zalepil lepicí páskou. V tu chvíli se začal zvedat vítr a odpadky mi z vrchu pytle začaly vylítávat. Poletovaly ve vzduchu po celém Předboji. Snažil jsem se je pochytat. Ale marně, měl jsem v ruce asi tak pět papírků. Ty jsem konečně donesl do koše na tříděný odpad a byl jsem rád, že mám tohle nečekané dobrodružství konečně za sebou. strana 24
A příště jdu s plasty!
strana 25
cirkus Roman Pešička Úvod: Bleší cirkus byl můj nápad. A je velmi oblíbený. Stať: Na bleší trh jeli taky, ale na bleší cirkus víc. Jeli tam všichni. Nevěsty na líbánky, malíři na nápad na obraz, prostě všichni. Normálně celé město, je to super! Ale je to vážně super. Lidi měli oči z důlků! Tleskali při každé show. Byli udiveni jak blechy jsou vycvičené. Prostě super. Vymýšlíme nové a nové show. Teď vám povím příběh o tom, jak se to přihodilo. Jednou mě svědily záda a podíval jsem se lupou, co to bylo a byly to blechy. Najednou jsem si je nějak ochočil a chtěl jsem s nima něco udělat, něco speciálního. Musí to být super a jedinečné. A najednou mi proběhlo hlavou, že bych mohl udělat něco s těma blechama. Bleší cirkus!!! O ou ... musím mít velké plánování. A móóóc peněz. Ale bude to fenomén. Obří fenomén!!!!! Budu slavný. No tak budu vydělávat. Zítra mi bude 18, no tak co? Pozítří si najdu práci. Mám narozeniny jupí!!! Zítra si najdu práci!!! Budu... právník. 10 tisíc denně? Jupí!!! Tak můžu jít do práce. O deset dnů později ... 100 tisíc! Mám na cirkus! Juchů jéé. Padesát dnů stavění? Hmm... ale bude to fenomén. O 50 dnů později ... Tak je to postavené. Blechy vycvičeny. Tak jo ... velké otevření. strana 26
strana 27
jak jsem šel s košem Alessio Pireddu Vstal jsem ráno z postele, šel jsem vynést koš, zakopl jsem, musel jsem to sesbírat, když najednou jsem viděl, že někdo trénuje s lukem a střelil tak, že to letělo do koše a vysypalo se to. Museli jsme jít koupit nový, jeli jsme do Baumaxu autem, šli jsme tam koupit nový koš, byly tam tak krásný koše, například: zlatý, neonový, diamantový. Nemohli jsme se rozhodnout, takže jsme koupili všechny, ale zato jsme museli prodat dům a neměli jsme nic. Ani auto, ani trika, museli jsme jít pěšky domů. Když jsme dorazili do našeho bývalého domu, tak jsme vynesli odpadky, neměli jsme nic co udělat? Zbyl nám diamantovej koš, ten jsme prodali za 3 miliony kč a za to jsme si koupili vilu, takže jsme měli hodně věcí, navíc jsme byli bohatí.
strana 28
strana 29
cirkus Fabian Pirredu Nudaaaaaa! Dneska ráno jsem se probudil, a měl jsem volno. Tak jsem si řekl, že půjdu do CIRKUSU! Tak jsem se najedl, oblíkl, vysprchoval, a vyrazil jsem, čekal jsem 35 minut, než se fronta posune. Jooo! Jsem na řadě. Pokladník řekl „250 korun prosím“ a já mu je dal, ale než jsem stačil vstoupit, tak pokladník mi řekl „Nechtěl byste být klaun? Nemáme klauna.“ Zaváhal jsem a řekl „Tak dobře“. Pokladník mi řekl úplně vše, co mám dělat. Každý se mě bojí? :( :( Tak jsem na řadě. Co tady dělá lev?! Nikdy, nikdy nebuďte klaunem a nechoďte do CIRKUSU! Skončil jsem v nemocnici! PS: ZRANIL MĚ LEV!
strana 30
strana 31
cirkus Max Plintovič
Jednoho dne se na mě jeden lev tak divně díval a oblizoval se. Najednou otevřel pusu a já jsem se dal na útěk. Lev mě honil všude. Běžel jsem do Anglie, tam na mě řvali lion, lion!!! Pak jsem běžel do Turecka, tam na mě neřvali nic, potože přes roušky nemohli mluvit. Pak jsem běžel do Austrálie, stopnul jsem si trajekt a ujel jsem mu! Ale co to vidím, stopnul si další, musím doufat, že se potopí! Počkat, tam je moje babička! Ona bije kabelkou do toho lva! Babička vyhrála!!!
strana 32
strana 33
cirkus Karolína Plintovičová
V cirkuse jsou zvířata, taková, která umí cirkus. Například zebra, lev, opičák, medvěd. Zvířata jsou dobrá, ale jenom když jsou vycvičená. My jsme šli s tátou do cirkusu a bylo to tam fakt dobrý.
strana 34
strana 35
Jutnova výprava do džungle František Puzrla Já jsem Fanda a budu vám vyprávět o prvních přízracích z džungle. Právě jsem opustil tábořiště, bylo 7:00 h. A šel jsem na východ. Abych nezapomněl: jsem 6 km od tábořiště 1a, začínají se tu dít divné věci. Není tu skoro žádné zvíře. Je nás tu pět. Jdeme dál. Jsme už 30 km od tábořiště 1a a uviděl jsem dvě červené oči a šumot v roští. Jeden z členů už nemohl dál, říkal: „Běžte dál, já si odpočinu a doženu vás.“ „Dobře,“ řekl Jutn (já). Šli jsme dál, ale po 20 km se začalo smrákat a on se stále nevracel, bylo to už 50 km od tábořiště 1a. Bylo 20:00. No, jeden člen byl Šimon Beránek alias Hejkr, je mu 15 let... Mně je 30 a Mišelimu alias Stevens Blikr. Rozdělali jsme oheň a něco jsme snědli a Stevens usnul. Já ne. Viděl jsem postavu, neviděl jsem jí do obličeje, ale tělo bylo poloshnilý a kde nehnilo, tam byla hustá srst. Rychle zase zmizelo. Hned potom jsem usnul. Probudil jsem se až ráno. Pokračování příště. strana 36
strana 37
jak jsem se učil na snowboardu Filip Štrombach
1. Když chci zatočit doprava, zakloním se doprava. 2. Když chci zatočit doleva, zakloním se doleva. 3. Když chci zabrzdit, potlačím nohy, aby se snowboard zaklonil na stranu.
strana 38
strana 39
o mých zvířatech Emil Whitmor Atreyu Steffensen
Doma mám dvě kočky a jednoho pejska. Jedna kočka se jmenuje Kněky a spinká na hlavě mé maminky. A druhá kočka se jmenuje Fiona. Já ji nemám rád furt mě škrábá. A poslední můj pejsek Sidy furt štěká a má rád hodně jídla. A to jsou moje zvířata. Kníky je bílá a má černý puntíky. Fiona je hnědá a Sidy je bílý špic.
strana 40
strana 41
jak jsem šel s košem Josef Vyhňák Jednoho dne mi máma řekla, ať vynesu koš. Řekl jsem „ne“ a máma jo, ne, jo, ne, jo, tak jsem řekl „ano“, vzal jsem ten smradlavý koš a šel jsem. Když jsem šel po schodech, vypadla mi šlupka od banánu, uklouzl jsem po ní, upadl mi koš a já jsem spadl do něj. Pak jsem to všechno musel rychle posbírat. Kolem šel kámoš a zeptal se mě, jestli taky nepůjdu hrát fotbal. Tak jsem šel. Na hřišti si kluci říkali, co to tam smrdí? Naštěstí na to nepřišli. Cestou zpátky jsme potkali zlého, ztraceného psa. Museli jsme stát na místě, nebo by na nás vylítl. Já si ale vzpomněl, že šíleně smrdím, a tak jsem šel dál a kluci to schytali. Cestou domů jsem potkal dědu, který šel k nám. Když jsme dorazili na místo, dozvěděli jsme se, že holky odjely na nákup. Čekali jsme a nic se nedělo. Přemýšleli jsme, jak se tam dostat. Mám to! Přelezeme plot a vlezeme otevřeným oknem. Když jsme přelézali plot, zlomili jsme tři prkna a když jsme lezli do okna, rozbili jsme ho. Zrovna v tu chvíli se vrátily holky. Nevěřily vlastním očím, když uviděly tu spoušť. Maminka se jen zeptala: „Vysypal jsi ten koš?“ strana 42
strana 43
cizí planeta Jiří Zmeškal Jednoho dne jsme z raket uviděli cizí planetu. Na té planetě rostly lízátka a byla tam strašně velká hora, z které tekl potok až do moře a pak tam byl velký prales. Když jsme to viděli, tak jsme tam vypustili pár našich kosmonautů. Nakonec jsem šel taky. Všude byl písek. Najednou se kolem nás objevilo strašně malých chlupatých kulatých tvorů s oštěpy. Zajali nás a uvrhli do vězení, naštěstí mě napadlo utéct kanalizací. Když jsme vylezli, objevili jsme se kousek od modulu, jenže nás začaly pronásledovat ty příšery, ale utekli jsme do rakety. Pak jsme letěli na mezinárodní stanici a oznámili jsme to, ale nikdo nám nevěřil.
strana 44
