2016. Na sto padesát výsadkářů z Chrudimi se zdokonalovalo ve výsadkové přípravě na padácích typu OVP-12-SL

5/2016

Nejen levnější obědy

2

Budeme posilovat mozek

6

Se státním tajemníkem MO Petrem Vančurou o osmém doplňku kolektivní smlouvy a benefitech, které přináší zaměstnancům S generálporučíkem Jiřím Balounem jsme hovořili nejen o připravované reorganizaci velitelství pozemních a vzdušných sil

Světový šampionát odstřelovačů Světový šampionát odstřelovačů

121, 122,

20

123

Na sto padesát výsadkářů z Chrudimi se zdokonalovalo ve výsadkové přípravě na padácích typu OVP-12-SL strana 10–13

Známé pražské obchodní centrum Atrium Flora využila armáda ke své prezentaci obrázku,“ podotkl Michal Abrhám z oddělení komunikace MO.

Rekrutace se daří

Všechna tato místa, která byla v  režii armády, navštívil krátce po  poledni také ministr obrany Martin Stropnický, který pochválil organizátory za  vzornou reprezentaci na veřejnosti a uvedl, že tento pilotní projekt nutí k zamyšlení, zda se nevydat podobnou cestou i v jiných městech. „V letošním roce jsme si stanovili cíl získat pro službu vojenského profesionála dva tisíce občanů. Dosavadní ukazatelé jsou velmi příznivé a  věřím, že  se nám podaří tento cíl splnit. Myslím, že tomu napomůže i novela o zdravotní způsobilosti, která začne platit už od 1. července letošního roku,“ poznamenal ministr obrany.

Ve středu 13. dubna se v pražském obchodním centru Atrium Flora uskutečnil celodenní program pro malé i velké návštěvníky pod názvem Army den. Jeho cílem bylo přiblížit široké veřejnosti to nejzajímavější, čím se mohou pochlubit příslušníci české armády a Hradní stráže.

obsah Nejen levnější obědy

2

Ebola útočila v Těchoníně

4

Budeme posilovat mozek

6

Bezpečnější Afghánistán

9

Osmý doplněk kolektivní smlouvy přináší zaměstnancům resortu celou řadu nových benefitů Specialisté se přípravují na výskyt nakažlivé nemoci Hovořili jsme s genpor. Jiřím Balounem

Příslušníci 5. strážní roty BAF RSM odhalili skrýš s municí

121, 122, 123

10

Svaly nejsou zadarmo

14

Nové jednotky AZ

16

Benefity pro válečné veterány

17

Seminář z ledového lezení

18

Světový šampionát odstřelovačů

20

Životem na kajaku

22

Domino

24

Logistici v roli bojovníků

26

Dvě druhá a jedno třetí

27

Pešmergové

28

Modernizace Gripenů

31

Ochranca 2016

32

Vojenské lezení

34

Stará Aerovka

35

Nejen vysoké operační tempo

36

Nový Stryker pro ženisty i průzkumníky

38

Vulcan dolétal

40

Vojenská historická skupina Zpravodajská brigáda

42

Anna Reidová. Leningrad

43

Vyzkoušej svůj postřeh

43

Vítěz od malé Dukly

44

Seznamte se s vojenským hodnostním označením armád NATO – Slovensko

46

Interní komunikační portál

47

Nové památné dny

48

Výsadkáři se zdokonalovali ve výsadkové přípravě František Hofman má sport v krvi od narození U 25. plrp vzniká jednotka aktivní zálohy Nové, zajímavé nabídky a slevy

Posluchači UO se učili zdolávat ledovou stěnu 8. ročník soutěže pod záštitou ministra obrany Lidé kolem nás

Zaujalo nás v poslední době Kuchaři a pracovníci dílen 42. mpr ve výcviku Psovodi VP uspěli se svými svěřenci Pohled do života těch, kteří jdou vstříc smrti Čeští stíhači neustále udržují krok s konkurencí Príslušníci VP sa zúčastnili medzinárodného cvičenia Odborný seminář představil moderní trendy Unikátní hangáry z počátků československého letectví

V centru pozornosti byla moderní technika, kterou představili sami její uživatelé – profesionální vojáci z  Chrudimi, Strakonic, Jindřichova Hradce či Liberce. Zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – inspektor AČR generálmajor Jaroslav Kocián zahájil netradiční prezentaci armády na  veřejnosti slovy: „Děkuji především organizátorům za skvělý nápad představit armádu v tak zajímavém prostředí, kterým Obchodní cen­ trum Flora bezesporu je. Věřím, že se podaří ukázat něco málo ze života našich vojáků, a  že  přilákáme do  řad nejen profesionálů, ale také aktivní zálohy další zájemce.“

Kajman a další

Lehké obrněné vozidlo Iveco, Land Rover Kajman, pyrotechnické roboty, přenosný protiletadlový komplet, motocykly Hradní stráže, které doprovázejí prezidenta republiky a  další techniku si mohli náhodní návštěvníci i  ti, kteří do  nákupního centra zamířili cíleně, prohlédnout v prostoru před obchodním centrem už od časného rána.

Před hlavním vchodem do  obchodního centra budil zaslouženou pozornost obrněný vůz Dingo, s nímž se přijeli představit strakoničtí vojáci z  protiletadlového raketového pluku. Řidič vozidla desátník Pavel Hanula popisoval cestu do Prahy po dálnici a v samotné Praze jako jeden veliký zážitek: „Bylo znát, že naše technika u řidičů budila patřičný respekt a  tady dokonce i  tramvaje raději zastavily, abychom mohli v  klidu a  bezpečně projet. Tohle se mi přece nestává každý den a tak na tento přesun budu obzvlášť rád vzpomínat.“ Další výzbroj představili vojáci při statických ukázkách ve vnitřních prostorách centra během celodenního programu.

Exhibiční vystoupení

V  pravidelných blocích se zde střídaly efektní a  u  diváků velice oblíbené ukázky boje zblízka, přehlídky uniforem Armády ČR i  Hradní stráže a  venkovní exhibiční vystoupení jednotky Čestné stráže AČR. Po páté hodině odpoledne vyvrcholil Army

den autogramiádou úspěšných sportovců Armádního sportovního centra Dukla. Mezi nimi nechyběl ani stříbrný medailista z letních olympijských her diskař Imrich Bugár. Na podpisy vrcholových sportovců se tvořila dlouhá fronta nadšených zájemců. Flora byla plná armády obrazně i doslova. Kromě zmíněných ukázek si totiž mohli návštěvníci na  ochozech prohlédnout fotografie Mervyna Sternecka, samozřejmě s vojenskou tématikou. Zájemcům o  službu v  armádě a  aktivní záloze byli k  dispozici pracovníci rekrutačního střediska s  aktuální nabídkou a přítomni byli i samotní příslušníci aktivní zálohy. Do  Prahy přijeli záložníci čety AZ 72.  mechanizovaného praporu z  Bučovic. Jejím velitelem je poručík Ivo Heinz.

Prezentace není novinkou

„Prezentace na  veřejnosti pro nás není žádnou novinkou, pravidelně jezdíme třeba na Den pozemního vojska – Bahna a neobejde se bez nás žádný z  dnů otevřených

dveří v  našem útvaru v  Přáslavicích,“ uvedl poručík a  dodal, že  pouze dva z  bučovických záloh přijeli na  povolávací rozkaz, zbylých pět vojáků a  jedna vojákyně přicestovali do hlavního města v rámci svého osobního volna. Jejich účast zcela určitě napomohla v  rozhodnutí mnoha zájemců o službu v aktivní záloze. Zástupci Univerzity obrany z Brna seznamovali zájemce s  možnostmi studia, které tato škola nabízí.

Představil se i POKOS

Své místečko v  atriu Flory měl i  stánek velmi populárního projektu POKOS (Příprava občanů k  obraně státu), jehož osazenstvo připravilo nejen pro školáky vědomostní soutěž o zajímavé ceny. A nejen děti se u stánku dožadovaly odměny za splnění poměrně lehkých úkolů. „Propagační předměty nedáváme zadarmo, získá je pouze ten, kdo dokáže nějaké své znalosti o  armádě či  si umí poradit třeba se složením

„Organizací této akce jsme chtěli lidem ukázat, že  příslušníci armády mohou být příjemnými společníky i  v  tak netradičním prostředí, jakým je obchodní centrum. Tím, že se nám podařilo přilákat asi 25 000 lidí a představit jim resort obrany jako spolehlivého a  atraktivního zaměstnavatele, jsem mile překvapena,“ podtrhla hlavní organizátorka Army dne náčelnice odboru doplňování personálu plukovnice Lenka Šmerdová. Odhadovala, že  náborovou přihlášku do  armády si podaly desítky lidí, kteří zavítali do Obchodního centra Flora. To, že se odehrával v  Praze, by prý mohlo pomoci doplnit právě pražské útvary, především jednotku Čestné stráže AČR a Hradní stráže. Zájem o službu v řadách české armády je dostatečný, ale ne všichni projdou sítem lékařských prohlídek či  prověrkou fyzické zdatnosti, anebo jejich profese neodpovídá potřebám armády.

Ruská vojenská operace v Sýrii potvrdila značný nárůst schopností této armády Technika a výzbroj Technika a výzbroj

Představujeme spolky a organizace spolupracující s Ministerstvem obrany ČR Recenze

Naleznete pět rozdílů na obrázku? Historie

Manuál profesionálního vojáka

Historie

Text a foto: Miroslav Šindelář

2



A report 5/2016

Osmý doplněk kolektivní smlouvy přináší zaměstnancům resortu celou řadu nových benefitů

Nejen levnější obědy S platností od počátku dubna letošního roku byl schválen osmý doplněk Kolektivní smlouvy, který přináší zaměstnancům resortu celou řadu zajímavých benefitů. O rozhovor zaměřený na podrobnější vysvětlení aspektů souvisejících s touto tématikou jsme požádali státního tajemníka MO Petra Vančuru. Od 1. ledna 2016 se zvýšil příděl prostředků do fondu kulturních a sociálních potřeb o půl procenta. Jak se tato skutečnost odrazí v možnostech využití fondu? Od 1. ledna 2016 skutečně došlo k navýšení přídělu prostředků do fondu kulturních a sociálních potřeb o půl procenta celkového objemu prostředků na platy přiděleného Ministerstvu obrany na rok 2016. Toto zvýšení se stalo předmětem kolektivního vyjednávání, jehož konečnou fází bylo přijetí 8. doplňku Kolektivní smlouvy 2012 ve znění 1. až 7. doplňku, který rozšířil možnosti využití fondu kulturních a sociálních potřeb prakticky v celém rozsahu, který umožňuje vyhláška Ministerstva financí ČR

č.  114/2002 Sb., o  fondu kulturních a sociálních potřeb, ve  znění pozdějších předpisů. Jaké jsou tedy konkrétní možnosti rozšířeného využití fondu? V  první řadě došlo ke  zvýšení měsíčního přídělu do  osobního účtu fondu kulturních a  sociálních potřeb každého oprávněného zaměstnance z  původních 260 Kč na  420 Kč. Zároveň byl stanoven měsíční příděl do  dílčího účtu každého útvaru ve  výši 50 Kč na  každého oprávněného zaměstnance. Zvýšení přídělu do  osobního účtu každého zaměstnance umožnilo také zvýšení příspěvku na  každé odebrané hlavní

jídlo v  rámci závodního stravování z  11 Kč na 18 Kč. Současně se rozšířily další možnosti využití fondu. Rozsah tohoto využití je shodný pro všechny kategorie zaměstnanců, tedy pro vojáky z  povolání, občanské i  státní zaměstnance. Zvýšila se například roční výše příspěvku z  fondu na  rekreace z  10  000 Kč na 20 000 Kč a u dětských rekreací z 5 000 Kč na 10 000 Kč. Současně byla rozšířena možnost přispívání na  dětské rekreace dětem zaměstnanců nejen po  dobu povinné školní docházky, ale prakticky od narození až do 18 let věku dítěte, pokud jde o dítě nezaopatřené. Znamená to tedy, že lze poskytovat příspěvky z fondu jak na rekreace předškoláků a školáků, tak i středoškoláků až do dosažení 18 let věku. Další zásadní změnou je zcela nová možnost poskytovat příspěvek z fondu na vzdělávací kurzy. Vzdělávacími kurzy mohou být veškeré kurzy prováděné organizacemi nebo jednotlivci, které mají oprávnění k  provozování takové činnosti, a  jež zaměstnanec absolvuje v mimopracovní době jako svoji zálibu nebo koníček. Nelze však přispívat na kurzy, které jsou konány v pracovní nebo služební době zaměstnance

A report 5/2016 formou plnění pracovního nebo služebního úkolu. Nově je rozšířena možnost poskytování příspěvku z  fondu nejen na  soukromé životní pojištění, ale i na penzijní připojištění nebo důchodové penzijní spoření. Tedy na  tzv. třetí pilíř. Přispívat lze na  smlouvy uzavřené u všech ústavů, které mají oprávnění podnikat v  dané oblasti v  České republice. Poskytování příspěvku není tedy vázáno pouze na  ta zařízení, s  nimiž má ministerstvo uzavřeno speciální dohodu, jak tomu bylo dříve. Měsíční příspěvek na  penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření lze poskytovat minimálně ve  výši 100 Kč a  nejvýše 90 procent částky, kterou se zaměstnanec zavázal hradit. V  případě životního pojištění je to od 100 Kč až do padesáti procent hrazené částky. Zaměstnanec, jenž má zájem o poskytování příspěvku pro tyto účely, předloží komisi fondu kulturních a sociálních potřeb kopii smlouvy uzavřené s  příslušným ústavem a  jednoduchou formou sdělí výši příspěvku, kterou požaduje. Vše další zařídí komise. Doporučujeme však, aby zaměstnanec o  skutečnosti, že  mu bude poskytován příspěvek z fondu, informoval ústav, s nímž má uzavřenu smlouvu. A to z toho důvodu, aby pojistitel věděl o  vícezdrojovém financování produktu, např. pro účely vydávání potvrzení pro uplatnění odpočtů ze  základu daně z  příjmu. Jako poslední věc je vhodné připomenout, že  příspěvek je poskytován z osobního účtu zaměstnance, nikoliv z centrálních zdrojů. Pokud tedy zaměstnanec využije část nebo celý příděl do osobního účtu pro tyto účely, nezbydou mu již prostředky např. na příspěvek na závodní stravování. Nově je rovněž jako akt poděkování zavedeno poskytování daru bezpříspěvkovým dárcům krve po obdržení ocenění Českého červeného kříže formu tzv. Janského plakety nebo Zlatého kříže… Ano, tyto dary budou poskytovány z  centrálních zdrojů a  jsou nárokové. Nutno upřesnit, že nárok budou mít pouze zaměstnanci, kteří příslušné ocenění Českého červeného kříže obdrží až po dni účinnosti doplňku Kolektivní smlouvy. Za  deset odběrů bude náležet 500 Kč, za dvacet odběrů 1 000 Kč a za čtyřicet odběrů 1 500 Kč. Poskytnutí daru uplatní zaměstnanec rovněž cestou komise fondu. Prostředky z  dílčího účtu útvaru bude možno využít zejména na  různé společenské, kulturní nebo tělovýchovné akce pořádané útvarem. Pokud tyto prostředky nebudou využity touto formou, je zde možnost je rozpustit rovným dílem všem oprávněným zaměstnancům do  osobních účtů fondu. Nelze však o ně přímo navýšit příděl do  osobního účtu fondu bez toho, že by protekly dílčím fondem útvaru. Tato varianta využití však není konečná, bude sledována a posuzována a v případě, že se neosvědčí, může být i změněna nebo úplně zrušena.

3 Podléhá odměna z FKSP při životních výročích a prvním odchodu do důchodu zdanění? Tato odměna nebude poskytována z prostředků fondu. Doplňkem kolektivní smlouvy bylo dohodnuto poskytování těchto odměn z prostředků na platy, a to při dovršení 50 a 60 let věku občanského zaměstnance a při prvním skončení pracovního poměru po  nabytí nároku na  starobní nebo invalidní důchod pro invaliditu III. stupně. Výše odměny bude odstupňována podle délky pracovního poměru občanského zaměstnance v  resortu Ministerstva obrany. Výše takovéto odměny bude činit 5 000 Kč nebo 10  000 Kč při dosažení věku a  5  000 Kč, 10 000 Kč nebo 15 000 Kč při skončení pracovního poměru. Konkrétní částka bude závislá na  době pracovního poměru v  resortu. Hranice v  tomto případě budou 5, 10 nebo 15 let. Na obdobné odměny mají nárok i státní zaměstnanci, a to na základě Kolektivní dohody vyššího stupně platné od  1. ledna 2016. Výše uvedené odměny jsou v plném rozsahu pro občanské i státní zaměstnance nárokové. Odměny jsou ve  všech případech podrobovány příslušným srážkám daně z  příjmu a  odvodům pojistného. Kdo rozhoduje o  způsobu využití prostředků na osobních účtech zaměstnanců a v dílčím fondu útvaru? O  způsobu využití prostředků fondu na  osobním účtu rozhoduje vždy zaměstnanec. Komise fondu v tomto případě pouze konstatuje, zda na  osobním účtu má zaměstnanec požadovaný zůstatek prostředků. Vedoucí organizačního celku pak vydá příslušné pokyny k technické realizaci požadavku zaměstnance. Jiné je to při využití prostředků z dílčího fondu útvaru. Zde vedoucí organizačního celku o využití prostředků rozhoduje, avšak na základě návrhu komise fondu a po projednání s odborovými organizacemi, pokud tedy u organizačního celku působí. Vedoucí organizačního celku nemůže o  využití prostředků rozhodovat samostatně bez předchozího projednání s komisí, případně s odborovými organizacemi. Proč trvá lhůta mezi podáním žádosti zaměstnance a konečným rozhodnutím o přídělu tak dlouhou dobu, v některých případech i měsíc? Lhůta mezi podáním žádosti zaměstnance a konečným rozhodnutím o přídělu není nijak určena. Je však třeba si uvědomit, že prostředky fondu kulturních a sociálních potřeb nejsou prostředky soukromými, ale prostředky veřejnými. Pro jejich využití tedy platí stejná pravidla, jako při využití rozpočtových prostředků. Je nutno provést stejné kontrolní a  schvalovací úkony, jako při výdeji rozpočtových prostředků. Kromě toho je nezbytné připočíst určitý čas pro zpracování objednávky, její schválení vedoucím organizačního celku, přijetím a  úhradou faktury dodavatelské organizace, případně i  přijetí finanční spoluúčasti zaměstnance.

Doba je značně závislá i na množství požadovaných plnění předložených jednotlivými zaměstnanci k realizaci. Časový interval měsíčního předstihu je tedy odpovídající a  můžeme ho považovat za  dobu reálně potřebnou k plnění. Jaké jsou nejčastější chyby žadatelů při hospodaření s prostředky fondu? Zjišťované chyby plynou spíše z  neznalosti příslušných pravidel pro využití fondu, nikoliv ze snahy o zneužití prostředků. Jednou z  těch častěji se vyskytujících je uvádění osob, pro které není fond určen, na faktuře předkládané k žádosti o příspěvek na rekreaci. Nelze přispívat na rekreace, jichž se zúčastní vedle oprávněných osob např. prarodiče, pokud nejsou současně také oprávněnými osobami. Stejně tak nelze přispívat na  děti, sice žijící ve  společné domácnosti zaměstnance, avšak které nejsou pokrevními dětmi zaměstnance, případně zaměstnancem osvojené nebo adoptované. V  takovém případě je vždy potřeba u příslušné cestovní kanceláře, případně u  jiné organizace zajišťující plnění, dohodnout rozdělení faktury, na níž budou uvedeny pouze oprávněné osoby a  účast ostatních osob řešit samostatnou fakturou mimo plnění fondu. Další chybou je nakupování různých poukázek na budoucí plnění. Pokud by takové poukázky byly nakoupeny, i když je následně lze využít pouze na akce, na něž je možno z fondu přispívat, jsou považovány za peněžní plnění a podléhají srážkám daně z příjmů a odvodům pojistného. Dále je často v  rámci nákupu vitaminů zjištěn i  nákup různých doplňků stravy nebo zdravé výživy, které sice v  souboru jiných látek vitaminy obsahují, avšak v celku vitaminy nejsou. Přispívat lze pouze na  nákup čistých vitaminů, případně ještě multivitaminů. Chybou také je, že  zaměstnanec si sám koupí vstupenky, vitaminy, masáže, rekreace apod. a  následně požaduje jejich úhradu jako např. u  drobného nákupu. Plnění z  fondu musí být vždy uskutečněno nepeněžní formou, to znamená, že  musí být vždy realizováno cestou objednávky podané útvarem. Jaká je budoucnost fondu kulturních a  sociálních potřeb, uvažuje se o  dalším zvýšení příspěvku do něj? Fond kulturních a sociálních potřeb bude využíván i  nadále. Od  1. ledna 2017 bude realizováno navýšení přídělu o dalšího půl procenta celkového objemu prostředků na platy v resortu. To znamená, že výše přídělu bude činit dvě procenta tohoto objemu. Tato skutečnost se stane předmětem jednání o využití prostředků fondu v rámci kolektivního vyjednávání při přípravě nové kolektivní smlouvy, jejíž účinnost nabude platnosti 1. ledna 2017. Text: Vladimír Marek, foto: Jana Deckerová

4



A report 5/2016

Specialisté na biologickou ochranu drilují v Centru biologické ochrany Těchonín přípravu na případ výskytu vysoce nakažlivé nemoci nebo bioterorismu

Ebola útočila v Těchoníně

A report 5/2016

A fakta Ebola se poprvé objevila v roce 1976, kdy propukla v Nzaře v Súdánu a Yambuku v D. R. Kongo. Yambuko byla vesnice poblíž řeky Ebola, podle které dostala nemoc své jméno. Přirozenými hostiteli eboly jsou netopýři živící se ovocem. Úmrtnost se pohybuje mezi 25 a 90 procenty, podle kmene nemoci a závažnosti situace. Zasaženou oblast lze považovat za zbavenou eboly poté, co se v ní po dobu 42 dní nevyskytl ani jediný případ nemoci.

nakaženým virem eboly. Letadlo pacienta převezlo ze Sierry Leone. Jednalo se o epidemiologa ze  Senegalu, který se měl léčit v  Německu. Vše se odehrávalo za  přísných bezpečnostních opatření a pacientovým domovem se stalo oddělení tropických nemocí v hamburské univerzitní nemocnici.

Pohled na činnost zdravotníků z velína nemocnice

Epidemie v akci

V  Těchoníně se nacvičovaly dva konkrétní případy pacientů, u nichž byla ebola

V rámci cvičení byly simulována celá řada více či méně závažných případů onemocnění

procvičit použití přístrojového vybavení specializované infekční nemocnice CBO. Na rozdíl od prvého pacienta, tento druhý úspěšně přežil.“

Zkušenost je o praxi

Činnost v oblecích je nesmírně fyzicky i psychicky náročná, proto je omezena pouze na 2 hodiny

Virus v Německu Ebola je jednou z  nejnebezpečnějších chorob na  světě. Je vysoce nakažlivá, může usmrtit dvacet pět až devadesát procent nemocných. Potvrzení tohoto viru v zasažených komunitách vyvolává paniku a hrůzu, což se potvrdilo nejen v  zemích výskytu viru, ale nakažení jedinci mohou tuto nebezpečnou nemoc přenést a infikovat obyvatele kdekoli na světě. Evropa není žádnou výjimkou. Naprosto reálnou ostrou akci zažilo v loňském roce Německo, kdy na  letišti v  Ham­ burku plánovaně přistál speciál s pacientem

„Každé takové cvičení, které v  našem centru proběhne, slouží nejen k získání nových zkušeností a poznatků, ale důležitý je pro nás i  nácvik spolupráce v  daných postupech s ostatními participujícími složkami při tomto druhu ohrožení,“ říká podplukovník Aleš Rybka.

Zdroj: www.lekari-bez-hranic.cz

Dva muži a dva potvrzené případy viru ebola. V Česku se okamžitě aktivují všechny participující složky v oblasti biologické ochrany státu. V Centru biologické ochrany Těchonín, jediném zařízení tohoto druhu v republice, jsou v pohotovosti vojenští specialisté a čeká je příjem a následná péče o tyto vysoce nakažlivé pacienty. Zatím cvičně. Armáda ČR a  další složky musejí být pro případ biologického ohrožení připraveni. Výcviku, drilování daných postupů a  spolupráci i  s  dalšími složkami, které zajišťují biologickou ochranu v zemi, věnuje průběžně Armáda ČR mimořádnou pozornost. CBO je jedno ze  specializovaných pracovišť, které má Česká republika pro tyto případy k  dispozici. Neslouží pouze vojákům, ale je připraveno chránit v  rámci národního systému zdraví všech občanů v zemi.

5

potvrzena. Oběma pacientům se lékaři snažili poskytnout maximálně možnou terapii, ale stav u  prvního pacienta směřoval k  nevyhnutelnému konci. Ale i  procvičení péče o zemřelého a jeho předání pohřební službě bylo součástí cvičení a nadrilovat postupy je nutné i v těchto případech, kdy pacient infikovaný vysoce nakažlivou nemocí zemře. „První pacient vyžadoval intenzivní péči včetně neinvazivní dechové podpory, byl sledován vývoj jeho klinického stavu, zaznamenávaly se vitální parametry, laboratorní hodnoty a  ultrazvukové nálezy, ale

Také dekontaminace prostor probíhá za velmi přísných hygienických pravidel

i  přes veškeré poskytnutí odborné péče pacient nákaze nebezpečného viru podlehl,“ informuje podplukovník Aleš Rybka, vedoucí skupiny hospitalizace a  izolace odboru biologické ochrany Těchonín. „U  druhého pacienta byl stav velmi podobný, ale scénář cvičení vedl lékaře k nutnosti zahájit ventilační podporu, poskytnout nutriční výživu a hemodialýzu s cílem

Během cvičení si jeho účastníci mohli porovnat zkušenosti a  znalosti ze  zajištění pacienta a  vyzkoušeli si transport pacienta v  izolačních prostředcích, tzv. biovacích či  bioboxech. „A  nejen to, důležitou součástí výcviku personálu je nácvik oblékání a  bezpečné svlékání ochranných obleků a  také se zdokonalit při manipulaci a  následné dezinfekcí biovaku a personálu v dekontaminační zóně,“ upřesňuje podplukovník Rybka. Nelékařský personál pak plnil ordinace lékaře a  pokyny staniční sestry, soustředil se především na  poskytování ošetřovatelské péče a podávání léků. „V tomto případě byla péče zvláště náročná, protože velmi frekventní a  objemné průjmy kladly velké nároky především na  ošetřování pacienta a převlékání lůžkovin,“ dodává Rybka. Pro cvičící zdravotnický personál byl kaž­ dou hodinu aktualizován scénář, a  aniž by byli cvičící seznámeni dopředu s  konkrétním případem německých kolegů při reálné kauzuistice s ebolou, věrně kopírovali jejich postupy.

Maximální bezpečnost

Pro personál, který nebyl předem o stavu pacientů informován, to znamenalo, že musejí jednat podle postupů, které jsou jasně dané v případě biologického ohrožení – tedy s maximální opatrností při výskytu vysoce nakažlivého viru. Čekala je doslova smršť různých vyšetření a  následných vyhodnocení. „V  našem případě jsem musel vývoj stavu pacienta zhustit přibližně do dvou dní a činnost lékařů spočívala především ve  vyšetření pacienta, ovlivňování terapie, indikace krevních odběrů a provedení ultrazvukových vyšetření,“ informuje Aleš Rybka. Plné verze scénářů měli k dispozici pouze pozorovatelé a  hodnotitelé. Cvičící na  pozicích lékařů a  staniční sestry obdrželi jen slepý dokument bez znalosti výsledků. Odborným garantem a  recenzentem obou rozsáhlých scénářů s  konkrétní diagnózou eboly byl hlavní anesteziolog Armády ČR plukovník Tomáš Henlín z Ústřední vojenské nemocnice - Vojenské fakultní nemocnice Praha. Protože připravená témata kopírovala klinický průběh s německými pacienty, dostali lékaři možnost konzultovat potřebnou problematiku s  německou pozorovatelkou majorkou Frey, která se podílela na  péči obou nemocných pacientů s ebolou.

Biologický terorismus pod kontrolou

Jednotlivých druhů výcviku se pravidelně zúčastňují odborní garanti a  pozorovatelé i z civilního sektoru, kteří participují s  armádními specialisty při tomto typu ohrožení. Jedním z nich byl specialista pro dekontaminaci vysoce rizikových agens ze  Zdravotního ústavu v  Ústí nad Labem Jakub Meloun. „Spolupráci s  vojenskými kolegy považujeme za  vynikající příklad spolupráce civilního a vojenského sektoru,“ potvrdil i Martin Brejcha, vedoucí útvaru ředitele Zdravotnické záchranné služby Plzeň. „Není pochyb, že  vojenští kolegové patří mezi přední odbornou špičku v biologické ochraně,“ dodává Brejcha.

Dokumentace patří k výcviku Kromě poskytování odborné zdravotní péče musí cvičící plnit i  úkoly vyplývající z  provozního řádu a  specifických podmínek, tj. podmínek práce v  přetlakových oděvech, práci s  odpady nebo například podstoupení dekontaminace Persterilem. „Během péče o  pacienty bylo rámcově procvičeno vedení zdravotnické dokumentace a  činnosti hematologicko-biochemické laboratoře. Zejména na tyto činnosti se zaměříme během další cvičné aktivace,“ dodává závěrem podplukovník Aleš Rybka. Text: Jana Deckerová, foto: pplk. Aleš Rybka

6



A report 5/2016

A report 5/2016 s  neustále přibývajícím množstvím informací a  přísně v  jejich kontextu. Velice důležité je porozumění a koordinace činnosti jednotlivých částí resortu, především co se týká strategické úrovně, tedy sekcí MO, jak vojenských, tak civilní části. Bez toho je úspěch nemyslitelný. Není to tedy rozhodně jednoduché.

S generálporučíkem Jiřím Balounem jsme hovořili nejen o připravované reorganizaci velitelství pozemních a vzdušných sil

Budeme posilovat mozek Počátkem července letošního roku by mělo dojít k výraznému navýšení počtů velitelství pozemních a vzdušných sil. V druhé fázi čeká reorganizace i Generální štáb AČR. S prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíkem Jiřím Balounem jsme hovořili nejen o těchto připravovaných změnách. Z postu ředitele SOC MO jste v květnu loňského roku přešel do funkce 1. zástupce náčelníka Generálního štábu. Co všechno pro vás tato změna znamenala, s čím vším jste se musel vypořádat? Byla to pro mne skutečně zásadní změna. Ředitel Společného operačního centra má relativně ucelenou agendu. Zodpovídá především za  krizové situace, za  přípravu, řízení a  vyhodnocování jednotek nasazených jak doma, tak do misí a operací v zahraničí. Oblast byla dobře uchopená mými předchůdci a  já jsem ji mohl dál rozvíjet. Navíc výborní lidé kolem mne, takže se mi velice těžko odcházelo. Funkce 1. ZNGŠ je především obsahem, ale i  rozsahem práce dost rozdílná. Především je statutárním zástupcem náčelníka Generálního štábu, zastupuje ho tedy v  době jeho nepřítomnosti a  přebírá za  něj i  některé záležitosti. Samozřejmě má i svou vlastní agendu. Patří sem koordinace a řízení zahraničních aktivit v působnosti armády a to jak na bilaterální úrovni, tak v rámci našeho členství v Alianci, EU a dalších organizacích. Spadá sem i řízení některých útvarů, mezi které patří právě

ředitelství zahraničních aktivit, naše cen­ trum výjimečnosti CBRN ve Vyškově, mezinárodní logistické centrum a  v  neposlední řadě Posádka Praha se svým širokým rozsahem úkolů. Velice významnou část tvoří koncepční část, reprezentovaná především koncepcí výstavby armády a  dalšími materiály. Při jejich rozpracování vycházíme z Bílé knihy o obraně, dlouhodobého výhledu a dalších nejen národních, ale i unijních a aliančních dokumentů. K tomu je potřeba připočítat ještě úkoly, které přiděluje náčelník Generálního štábu ad hoc. A to většinou na  základě různých jednání v  parlamentu, ve  vládě či  na  resortní úrovni. Je to tedy opravdu dost velký rozdíl oproti mé bývalé funkci, především šířkou portfolia. V poslední době je i s ohledem na zlepšenou ekonomickou situaci těch koncepčních záležitostí poměrně hodně. Znamená to, že  ta koncepční oblast vás hodně zatěžuje, že  nad ní strávíte poměrně hodně času? Práce na koncepcích v takovém rozsahu zde v  nedávné minulosti skutečně nebyla.

Museli jsme rychle reagovat na někdy i poměrně drastické snižování rozpočtu, především v  letech 2006 a  2010. To s  sebou samozřejmě přineslo i  stav, který je v  naší základní koncepci shrnut. Z  tohoto pohledu jsme teď v  lepší situaci, máme velkou příležitost armádu a její schopnosti rozvíjet. Na druhou stranu je zde ale určitá setrvačnost. Vyžaduje to nejen změnit plány, ale i  myšlenkové procesy, což bývá zpravidla daleko obtížnější, a  jasně stanovit postupy tak, abychom směřovali jednoznačně do  oblastí, které jsou prioritou. Je potřeba hledat určité návaznosti, dodržovat je a  metodicky i  reálně je rozvíjet v  souladu se zdroji, které máme k  dispozici. Zdrojů máme více, ale o to je důležitější je dobře uchopit a co nejefektivněji investovat, nebo v případě lidí, do nich investovat. Pracovat na  koncepcích, vymýšlet, jak bude vypadat naše armáda za  deset dvacet let, představuje asi poměrně dost tvůrčí proces. Je to něco, co člověka zaujme a pohltí? Je to velice tvůrčí proces. Jak jsem již uvedl, mít více zdrojů neznamená, že jsme v  jednodušší pozici. Naopak, musíme velice uvážlivě a  s  výhledem minimálně pěti až  deseti let, dlouhodobý výhled počítá dokonce s  rokem 2030, přemýšlet o  tom, jak posilovat schopnosti armády. Jak je dobudovat a  přijímat veškerá opatření ze  všech možných pohledů. A  to je velice komplikovaná, činorodá práce. Je to práce

Jaké nejdůležitější úkoly vás čekají v nebližším období, co všechno budete řešit do  konce letošního roku? Jednak je to dopracování koncepcí pozemních, vzdušných a  speciálních sil a s nimi i průřezových a podpůrných, tedy koncepce velení a řízení, výcviku, informační a  komunikační, logistické a  zdravotnické podpory. To je úkol číslo jedna. Dále se jedná o navazující zpracování a na základě těchto koncepcí upřesnění plánů a  to jak krátkodobých, tak především střednědobých a dlouhodobých. Hovořím zde především o prioritách pro rozpočtový rok 2017, ale více se změny projeví až v dalším období, tedy počínaje rokem 2018, které musíme důkladně připravit, abychom do něj naprosto jednoznačně promítli naše priority. Velice důležitou záležitostí je vyhodnocení aktivit k  tzv. ujištění spojenců o  podpoře v  rámci Aliance. To souvisí s  výraznými výcvikovými a  dalšími aktivitami na  severovýchodě a jihu kontinentu. Pro nás je to především oblast Polska a baltských zemí. K  1. 7. 2016 se připravuje reorganizace a  výrazné navýšení počtů velitelství pozemních a  vzdušných sil i sekcí Generálního štábu. Jaký je důvod těchto změn a jak zapadají do připravované koncepce velení a řízení AČR? Tyto změny probíhají především jako určitá první fáze doplňování štábů, které jsme v minulých letech snížili přes únosnou mez. Některé základní funkce jak z hlediska všeobecného plánování, tak operačního plánování byly tak poněkud limitovány. A  to bychom chtěli napravit. Prvním krokem v této souvislosti je doplnění tabulek na  vyšší počty. Cílem je zaměřit se v  tomto prvním kroku především na  funkcionalitu. Nejedná se samozřejmě pouze o  štáby, na  které

7 snižování dopadlo nejvíce, ale i  o  výkonné prvky. Druhým krokem, ovšem s  realizací nejdříve v  roce 2018, bude postupné vyhodnocování první fáze, tedy toho, jak se nám úroveň jednotlivých oblastí podařila funkčně zlepšit. Na  základě toho bychom přistoupili ke  strukturálním změnám, které usnadní komunikaci daných složek a vyhraní jejich práci v jednotlivých oblastech, s důrazem na obecné a operační plánování a s tím související podporu. První krok je tedy funkcionalita a  druhý určité strukturální změny. V žádném případě nám nejde o rychlé změny, ale o postup krok za krokem, promyšlený a podpořený zdroji. To je naše priorita. V minulosti se mnohdy zasahovalo do řídících štábů s  takovým tím heslem, že  máme mnoho náčelníků a málo indiánů. Pokud bychom ale někdy v budoucnu chtěli naši armádu rozvinout na vyšší počty, tak musíme mít k  dispozici kvalitní řídící štáby, které pak snadněji doplníme výkonnými jednotkami. Souhlasíte s tím? Tady v  minulosti docházelo z  mého pohledu k  lehce chybnému výkladu pojmů. Tvrdilo se například, že  musíme ořezat sádlo a  ponechat svaly. Propagátoři těchto výroků ale zapomněli, že  organismus tvoří nejen svaly, ale podstatné je to, čím je organismus řízen a to nervovými buňkami, tedy mozkem. Bohužel snižování počtů a určitá limitace štábů podle mého názoru narušila právě funkci „mozku“. Proto jsem před chvílí kladl takový důraz na  to, že  se snažíme zlepšit funkcionalitu. Druhá věc je ta, že  snížením počtů štábních důstojníků jsme snížili úroveň znalostí, dovedností a kontinuitu zkušeností. A samozřejmě mít dobrého důstojníka střední úrovně v  hodnostech kapitán, major a  podplukovník je otázka deseti až  patnácti let. Základní funkce v  bojových jednotkách dokážeme zrekrutovat a vycvičit během relativně krátkého období. Příprava dobrého zpravodajce, plánovače, spojaře či pilota je záležitost mnoha let od jeho nástupu do armády. Při posilování schopností armády chci zmínit ještě jeden podstatný fakt a tím je výrazný posun v  pojetí úlohy záloh. Pro současné velení je jednou z  priorit nastavit proces

přiblížení služby vojáka v záloze, a speciálně vojáka v aktivní záloze, službě profesionálního vojáka. K tomu mimo jiné postupně dopracujeme struktury armády tak, aby na každém stupni byla upřesněna místa pro vojáky v záloze. Po  poslední reorganizaci zbyly na  Generálním štábu pouze dvě sekce. Někteří lidé upozorňovali, že to přinese jisté komplikace. Neuvažujete v souvislosti s připravovanou reorganizací právě o navýšení počtu těchto sekcí? Není to otázka prvního kroku. Jak jsem již upozorňoval, ten by se měl týkat funkcionality v rámci současné organizační struktury. Až  teprve na  základě postupného vyhodnocování budeme paralelně přijímat taková opatření, aby se i struktura přizpůsobila maximální efektivnosti. Nevylučujeme tedy, že dojde k určitému přerozdělení do bloků, nebo chcete-li do sekcí. A to do funkčních bloků. Jakou podobu budou mít velitelství vzdušných a pozemních sil od července letošního roku, jaké jejich schopnosti budou především posíleny? U obou těchto velitelství se jedná především o  posílení plánovacích a  operačních funkcí a  funkcí zaměřených na  přípravu vojsk. Předpokládáme, že  tím dojde především k  nárůstu počtu důstojníků, kteří se během několika následujících let budou vzdělávat a  získávat dovednosti právě v  těchto oblastech. Co se týká úpravy struktur, náš prvořadý zájem je, aby mírová struktura v  maximální možné míře odpovídala té krizové. Aby tedy počet změn, které budeme muset udělat při přechodu z  mírové armády na  krizové řízení a  výkon, byl minimální. Náš hlavní úkol je být připraven v době krize a vezmu-li v potaz celé spektrum hrozeb, armáda má nejen přispívat k řešení krizí lehčího charakteru, ale především má umět bojovat a boj řídit a  to jak samostatně, tak v  rámci koaličního uskupení. Měli bychom se tedy vrátit zpátky k základům toho, k čemu sloužíme. To pro nás znamená, že  i  mírová struktura by měla být maximálně uzpůsobena tomuto požadavku. To ale nevylučuje, jak jsem uvedl, že  musíme umět i  jiné věci, které jsou širokospektrální, humanitárními záležitostmi počínaje. V  minulém období to bylo například nasazení ve  Vrběticích. Působili jsme na cvičení v Maďarsku a Slovinsku v  rámci reakce na  migrační vlnu, nyní je to posílení policie po  událostech ve Francii a v Belgii. Takže i takovéto úkoly musíme umět plnit. Nejvyšší stupeň, který v  naší armádě disponuje operačkou, je dosud brigáda. Znamená to, že po reorganizaci budou jednotlivá velitelství schopna plánovat operace vyšších stupňů a řídit vojska i během nasazení? Není to tak, nejvyšší, chcete-li „operačkou“, je Společné operační centrum. Ale budeme posilovat tyto schopnosti, především na strategicko-operačním stupni.

8



A fakta Generálporučík Jiří Baloun se narodil 27. března 1961 v  Praze. Po  absolvování Vojenského gymnázia Jana Žižky v  Opavě studoval na  Vysoké vojenské technické škole v  Liptovském Mikuláši obor velitelsko-štábní spojovací. Následně působil v  různých velitelských funkcích u spojovacího vojska. V letech 1998 až  2001 dělal staršího styčného důstojníka vojenského zastoupení AČR v  NATO. Následovaly funkce náčelník Agentury komunikačních a  informačních systémů, náčelník sekce velení a  řízení GŠ AČR – bezpečnostní ředitel MO a  ředitel sekce komunikačních a  informačních systémů MO – náčelník spojovacího vojska. V  letech 2007 až 2008 studoval na National War College ve  Washingtonu. V  dalších třech letech byl ředitelem sekce plánování sil MO. Poté dělal vojenského představitele České republiky při NATO a  EU. Po návratu do České republiky vykonával funkci zástupce náčelníka GŠ AČR – ředitele Společného operačního centra a od května loňského roku prvního zástupce náčelníka GŠ ČR. V říjnu 2015 byl povýšen do hodnosti generálporučíka. K jeho zájmům patří sport, kultura a bezmotorové létání. Společné operační centrum je ale zaměřené především na  zahraniční mise, nedisponuje klasickou operačkou schopnou plánovat rozsáhlejší nasazení. Společné operační centrum umí řešit nejen aktivity spojené s vysláním našich jednotek do  zahraničí, ale samozřejmě také řídí nasazení armády při krizových situacích v rámci ČR. Jak jsem již řekl, budeme nadále tyto funkce zlepšovat a posilovat. Podle velitele pozemních sil mu ale ani reorganizace a rozšíření jeho velitelství na zhruba sto lidí neumožní plnit tyto úkoly. Hovoří o tom, že by potřeboval zhruba dvě stě osmdesát příslušníků štábu, což jsou počty, kterými disponuje velení brigády… Brigáda tak velké velitelství nemá. Tento počet dosahuje pouze v  případě, že  do  něho započítáme velitelskou rotu a další podpůrné jednotky. Když hovoříme o  divizním velitelství, které jsme zde měli v  minulosti, jedná se zhruba o  sto dvacet lidí. To je čistě velitelství jako takové. Na brigádě dosahuje zhruba osmdesát lidí. Velitelství pozemních sil bude mít po  reorganizaci sto deset příslušníků. Už se tedy blíží nějakému tomu počtu taktického velitelství. Nezvažovali jste možnost obnovit velitelství společných sil v  těch strukturách, jak existovalo v Olomouci? Tato možnost bude posuzována v souvislosti s první fází změn, které jsem již zmínil. Samozřejmě první záměry se objeví v právě zpracovávaných koncepcích pozemních a  vzdušných sil. Konkrétní podoby nabydou právě v  souladu s  prvními výsledky

A report 5/2016 realizace první fáze. Pak se definitivně rozhodne, v  jakých strukturách postavit tyto složky tak, abychom naplnili náš cíl, kterým je efektivní, účinné řízení činnosti za krize. Mírová AČR by se při přechodu na válečnou musela výrazným způsobem rozvinout. Mají tato nová reorganizační opatření přispět ke  schopnostem řídit za krizové situace vyšší vojenské celky? Jak jsem již řekl, veškerá opatření jsou směrována k  tomu, abychom mohli efektivně plnit úkoly v  krizové situaci. Válečný stav je nejvyšším stavem krize. Tato opatření mají směřovat k tomu, abychom v takovém případě byli připraveni jednat rychleji a  účinněji. Samozřejmě, armáda musí jako součást státní správy plnit zákonné a další normy civilního, mírového života. Domnívám se však, že je nutné u bezpečnostních a obranných složek vytvořit podmínky pro to, aby mohly rychle a  pružně reagovat v  případě potřeby. Bohužel, za  poslední roky se situace v tomto ohledu nezlepšila, spíše naopak. Není to však problém jen národní, ale i  alianční či  unijní. Důkazem toho jsou i  změny a  opatření, mezi mnohými mohu uvést např. tzv. RAP (Readiness Action Plan). Zmínil jste jak náročné je vychovat dobrého plánovače či zpravodajce. Bude podle vašeho názoru dostatečný zájem o nově zřizovaná místa, máte k dispozici dostatek zkušených odborníků? Zájem o tato místa bude, to je nepochybné. Budeme moci zařadit i  ty vojáky, kteří by bez těchto změn museli odejít, jelikož by se již nevešli do počtů daných například pro vyšší hodnost, nevešli by se již do  té pyramidy hodností. Ta se teď mírným způsobem rozšiřuje. Takže vám nyní pomáhá i nedávno přijata novela zákona o vojácích z povolání a s ní související karierní řád… Ano, přijetí této nové legislativy nám v  tomto směru pomáhá. Na  druhou stranu nám to do  blízké budoucnosti přinese i určitý problém. O něm ale víme a snažíme se přijímat i  nezbytná opatření. Tím, že  se vracíme k  doplnění jednotlivých stupňů velení lidmi, zvyšujeme tedy počty a  tím způsobíme tzv. sací efekt, tedy „vysajeme“ vojáky z nižších stupňů. Musíme tedy přijímat opatření, abychom zvýšili nejen počty studentů ve  školách, ale i  počty v  přímém náboru. Pokud bychom nepřijali taková opatření, pak by se nám za  pár let mohlo stát, že nám na těch nejnižších funkcích budou chybět vojáci ve stejném nebo i vyšším počtu. Takže počítáte s určitým posílením Univerzity obrany a dalších vzdělávacích a výcvikových složek? Přesně tak. Musíme to řešit prostřednictvím Univerzity obrany, přímým náborem a  výběrem velitelů z  nižších hodností. Budeme muset vyhodnotit, kteří vojáci mají na to, aby se mohli stát vyššími veliteli. Doplnit jim vzdělání, povýšit je atd.

Na  vysokoškolské vzdělání v  současné době dosáhne mnohem větší procento populace. Počítáte s  podstatně větším zastoupením náboru civilních vysokoškoláků, kterým bychom nabídli například roční vojenský výcvik, tak jak to dělají v  britském Sandhurstu? Ano, s tímto trendem počítáme a úspěšně ho začínáme realizovat již v  současné době. Máme několik desítek vojáků z  přímého náboru. Tyto počty bychom ale samozřejmě chtěli ještě do budoucna zvýšit. To ale vyžaduje komplex opatření, které souvisí s  motivací a  s  pojímáním armády v  očích veřejnosti. Zatím se nám ale rekrutace daří poměrně dobře. Nemůžeme se ale zaměřovat jen na prosté počty, měli bychom se dívat především na  strukturu rekrutů. Jak moc se bude po reorganizaci lišit struktura velitelství pozemních a vzdušných sil? Říká se, že řídící role vzdušných sil je poněkud jednodušší… Ne, s  tím nemohou souhlasit. Rozhodně jednodušší není. Velitelství vzdušných a  pozemních sil není a  nebude stejné, ale podobné. Budou se lišit jen v  určitých funkcích, protože i  místo a  role pozemních a vzdušných sil jsou odlišné. Vzdušné síly mají jednodušší situaci v  tom, že  jsou od  roku 1999 začleněny do  integrovaného systému vzdušné obrany Aliance. To znamená, že  v  tomto směru mají nemalé zkušenosti a  dlouhodobě studují tento systém. Naše vzdušné síly, které jsou platným a chci zdůraznit, velice dobře hodnoceným členem aliančního systému, mají tedy určitý náskok. Pozemní síly nejsou součástí podobného integrovaného systému, zkušenosti získávají v průběhu let především na  mezinárodních cvičeních. Takže se k  tomu postupně dopracovávají krok za  krokem. O  to více ale zasluhují uznání. Jak víte, naši velitelé brigád a praporů byli např. v rámci NATO několikrát výrazně oceněni za své vojenské umění. Zmínil jste, že  připravované reorganizace představují dlouhodobější proces. Kdy by měla být ukončena první etapa reorganizace Generálního štábu? K  navýšení početních stavů pozemních a  vzdušných sil dojde v  letošním roce. Další fáze by pak měla nastat v roce 2018. Zda se v tomto případě bude jednat o jeden či dva kroky, to je součástí v současné době zpracovávané koncepce velení a řízení. Tento materiál je v  návrhu, který bude projednáván v průběhu měsíce května. Termín dopracování je pak stanoven do konce roku. Takže tady ještě není nic stanoveno napevno, existuje určitá časová rezerva, během které budeme mimo jiné hodnotit i do té doby realizovaná opatření. Pevně věřím, že  příležitosti, které máme, uchopíme odpovídajícím způsobem, vydáme se tou správnou cestou a postupně naplníme cíle, které jsme si dali. Text a foto: Vladimír Marek

A report 5/2016

9

Příslušníci 5. strážní roty BAF RSM odhalili skrýš s municí

Bezpečnější Afghánistán

Nález, který významně přispěl ke zvýšení bezpečnosti v regionu, je úspěchem vojáků plnících úkoly na základně Bagrám. Nebezpečná munice se tak nestala prostředkem k ostřelování základny, či k útokům na vládní cíle v rámci ohlášené jarní ofenzivy Talibánu, ale byla odborně zničena. Ve  skrýši bylo nalezeno osm raket ráže 107 mm, 12 minometných střel ráže 82 mm, tři dělostřelecké střely ráže 75 mm, jednu protitankovou minu TC-6, pět PG-7, deset granátů a 2 417 kusů munice 7,62 mm. Nález samotné skrýše přispěl ke zlepšení bezpečnostní situace v  oblasti a  je zásluhou příslušníků 2. strážní čety pod velením poručíka Miroslava S. Podařilo se tak alespoň částečně omezit počátek Operace Umar, jak nazval Talibán každoroční jarní ofenzívu. Ta slibuje útoky proti vládním opěrným bodům. Ofenzíva má probíhat ve stylu partyzánské války, zapojit se do ní mají také sebevražední atentátníci a jakékoliv oslabení je významným krokem k  udržení pořádku v oblasti.

Pomohl výcvik EOR

Jak správně vyhodnotit situaci, rozpoznat typy nalezené munice, ale i zhodnotit stav a možné ničivé následky nejen nálezu munice, ale i improvizovaných nástražných zařízení pomohl vojákům specializovaný výcvik EOR (Explosive Ordnance Reconnaissance), jenž předcházel úspěšnému odhalení skrýše. Výcvik proběhl ve spolupráci s  americkou jednotkou EOD (Explosive Ordnance Disposal). Zahrnoval přezkoušení vojáků, které se shodovalo s  postupovými testy v  kurzu EOR, jež v  Armádě ČR

organizuje Centrum technické a  informační podpory 15. ženijního pluku. Instruktoři vybrali deset běžných typů munice, které se v  operačním prostoru 5. strážní roty nacházejí. Nechyběla protipěchotní mina PMN-2 nebo raketa ráže 107 mm patřící v  dané oblasti k  nejrozšířenějším. Technici EOR měli za  úkol popsat určenou munici, včetně bezpečnostních opatření. V prostoru C-IED polygonu byly dále připraveny tři scénáře výcviku, které odpovídaly reálným incidentům. Práci českých EOR techniků zhodnotil velitel EOD týmu jako vysoce profesionální. Po šestiměsíčním nasazení vojáci prokázali zlepšení schopností při řešení incidentů. Správné rozhodnutí v dané situaci a dobře zvolený postup tak zvyšují bezpečnost celé jednotky. Po dobu plnění operačního úkolu tito vojáci prošli různými výcviky, ale to největší „know-how“ získával každý sám při patrolách.

Hrozba IED

Při plnění úkolu v  operačním nasazení na  území Afghánistánu je stále největší hrozbou použití improvizovaných výbušných zařízení (Improvised Explosive Device – IED) povstalci. Nejdříve byla převážná většina těchto bomb odpalována pomocí elektrických kabelů, kdy bylo možné vystopovat

A fakta Z  hlediska taktické charakteristiky a  technické kategorizace můžeme IED rozlišovat na následující typy: • řízené rádiem (RCIED – Radio-Controlled Improvised Explosive Device); • řízené kabelem (CWIED – Command Wire Improvised Explosive Device); • aktivované tahem (CPIED – Command Pull Improvised Explosive Device); • aktivované nebo iniciované obětí (VOIED – Victim Operated Improvised Explosive Device); • vezené na  vozidle (VBIED – Vehicle Borne Improvised Explosive Device); • umístěné ve  vozidle jako sebevražedné (SVBIED – Suicide Vest Improvised Explosive Device); • IED na  motocyklu nebo na  kole (MBIED – Motorbike Borne Improvised Explosive Device/BBIED – Bicycle Borne Improvised Explosive Device); • IED na  člunu (WBIED – Water Borne Improvised Explosive Device); • nesené osobou (PBIED – Person Borne Improvised Explosive Device/ SVIED – Suicide Vest Improvised Explosive Device); • průbojné nebo kumulativní IEDs (EFP – Explosively Formed Penetrators); • mobilní (ve  vozidle, na  osobě) nebo stacionární. útočníky u spínače. Posléze se začalo využívat odpalování na  dálku s  použitím mobilních telefonů, dálkových ovládání dveří a  poplašných zařízení automobilů nebo dálkových ovládání dětských hraček. Velkou hrozbou je tento často smrtící prvek především z toho důvodu, že většina jednotek plní své úkoly mimo základnu a s tím jsou spojeny přesuny do  cílových míst, na  kterých je právě použití IED povstalci nejpravděpodobnější. S použitím IED logicky úzce souvisí celá oblast zabývající se ochranou a  bojem proti improvizovaným výbušným zařízením (Counter-Improvised Explosive Devices – C-IEDs) v  současných operacích s  cílem snížit nebo odstranit účinky všech druhů IEDs použitých proti aliančním a koaličním silám, ale také proti civilistům. Text: Michal Voska foto: 5. SR BAF, archiv Vladimíra Marka

10



A report 5/2016

A report 5/2016

11

Na sto padesát výsadkářů z Chrudimi se zdokonalovalo ve výsadkové přípravě na padácích typu OVP-12-SL

121, 122, 123 Přesně tato tři čísla zná velmi dobře každý výsadkář. Během nich totiž uplynou přesně tři vteřiny od opuštění paluby letounu do otevření padáku. Tentokrát se výsadkáři zdokonalovali ve výskoku po deseti v jednom průletu, v řízení padáku a přistání na zem z letounů L-410 Turbolet a CASA C-295 M z výšky 400 metrů.

12



A report 5/2016 přistání se provádějí v  tom směru. Pokud jsou vojáci dobře vycvičeni, jsou schopni dopadnout blízko sebe, aby se v  co nejkratším čase po sbalení padáku soustředili na jedno místo a začali téměř okamžitě plnit své úkoly.

Na stres platí dril

Pro někoho je nejtěžším psychickým blokem samotný výskok z letounu. Pro někoho je to zase naopak přistání. I to je svým způsobem nebezpečné. Jedna jediná chyba, jedno zaváhání a může dojít ke zranění. „Když si vzpomenu na  své začátky, tak pro mě bylo nejtěžší opustit letoun a udělat ten skok do  volného prostoru,“ vzpomíná Pavel Kopecký. „Právě z těchto psychických bloků je třeba s  vojáky pravidelně každý měsíc drilovat tuto výsadkovou přípravu, která spočívá nejen v  samotných seskocích z  jednotlivých typů letounů, ale zej­ ména trénink na  pozemních trenažérech, které mohou stres pozitivně ovlivnit. Je to všechno o  zkušenostech. Pokud si můžete vyzkoušet všechny situace, které vás mohou potkat, tak se počáteční stres odbourá a pak s tím nikdo nemá problém.“ Důležité je nepřistupovat k  seskokům rutinně. „Osobně se řídím tím zdravým respektem, protože vždy vás může něco překvapit. Co je ale nejdůležitější, je umět na situaci správně a včas zareagovat,“ zdůrazňuje zkušený instruktor chrudimských výsadkářů. „Pokud k  tomu budete přistupovat laxně, můžete způsobit chybu, kterou ale neohrozíte jen sebe, ale i své kolegy.“ Výsadkáři musí za rok absolvovat povinně čtyři seskoky, z  toho jeden noční a  jeden s cvičným otevřením záložního padáku pomalým způsobem. „Těch seskoků je samozřejmě během roku daleko víc, důležité je ale nadrilovat dané postupy a získat potřebné zkušenosti,“ říká nadrotmistr Pavel Kopecký, jeden z  výsadkových instruktorů 43. výsadkového praporu Chrudim.

Po deseti z výšky 400 metrů Vojáci jsou s druhem konkrétního výcviku seznámeni při pozemní přípravě před vlastním seskokem. Teprve potom se ustrojí do  padáků. Jejich úkolem v  rámci tohoto dvoudenního cvičení bylo bezpečně opustit palubu letounu, řídit padák a přistát do zájmového prostoru. Po oba dva dny skákali výsadkáři z  výšky 400 metrů a  náročnější pro ně bylo i vysazení vždy po deseti v jednom průletu. Obvykle se skáče po  pěti, po  šesti paragánech. Výskok po deseti výsadkářích je pro vojáky velmi náročný. Důležitá je především rychlá orientace, a  to jak ve  vzduchu, tak vůči zemi. Musí řídit padák tak, aby nedošlo k žádnému střetnutí.

„Při tomto druhu seskoku je to náročné i  pro samotné instruktory-vysazovače nahoře v  letounu, kteří vojákům určují přesnou dobu vysazení tak, aby stačil ještě bezpečně dopadnout na  určenou plochu,“ upřesňuje výcvik nadrotmistr Kopecký. „Výsadkář si pak sleduje bezpečnou vzdálenost od  ostatních a  navíc ještě sleduje cílovou dopadovou plochu.“

Kontrola vrchlíku, kontrola zámků, orientace v průletu…. To jsou tři základní věci, které výsadkář musí ihned po výskoku zkontrolovat. To je základ. Následuje další čtveřice úkolů. Orientace vůči zemi, odbrždění padáku, správné řízení padáku a  bezpečné přistání. To jsou hlavní drily výsadkářů, které musejí mít v malíku. „Jakmile je na zemi, musí v co nejkratším čase sbalit padák, vyhledat ostatní členy skupiny a teprve teď je výsadkář připraven na plnění úkolů, pro které byl na dané území vysazen,“ vysvětluje instruktor. Úkolem výsadkáře je otočit se před přistáním proti větru a  všechny úkony pro

S prázdným žaludkem do padáku nelez Svoji úlohu u  výsadkářů hraje i  strava. Opět je to určitě individuální a každý si musí vyzkoušet, co mu nejvíce vyhovuje. Ale na to, že je dobré se najíst a napít, přišel už téměř každý. Jednoduše proto, že samotné seskoky a  následné plnění taktických úkolů až do skončení akce může trvat i několik hodin bez možnosti se najíst nebo napít. Cvičné seskoky probíhají bez materiálu, beze zbraní. „Je to proto, že  výsadkáři si musí v prvé řadě nadrilovat správné postupy, teprve v dalším výcviku následují seskoky s  materiálem i  se zbraněmi,“ pokračuje Pavel Kopecký. „Pokud zvládnou základní výcvik, následují noční seskoky, cvičné otevírání záložních padáků, pak následují seskoky s materiálem a se zbraněmi.“ Ta posloupnost je pro výsadkáře velmi důležitá. Každý z  nich musí být dokonale vycvičený v  základním výcviku, na  něj se pak nabalují další dovednosti.

Skok do tmy

Noční seskoky jsou velmi těžkou výsadkářkou disciplínou. Horší orientace, tma, případně jen orientační světla. Jestli

A report 5/2016

13

má někdo psychickou bariéru při výskoku za  denního světla, tak tma musí být doslova noční můrou. Ale i  toto musí výsadkáři zvládnout. „Noční seskok musí každý výsadkář za  rok alespoň jednou absolvovat a  touto zkušeností si projít,“ pokračuje Kopecký. „A  opět jsme u  toho – každý je individuál, na každého to působí jinak. Pro někoho je to několik skoků, než získá jistotu, někdo to dá napoprvé.“

Seskoky instruktorů se liší Od  výsadkářů se skoky jejich instruktorů značně liší. Nejenom typem padáku, ale i tím, že díky jim mohou provádět výskoky z mnohem větší výšky. Chrudimští výsadkáři používají padáky OVP-12-SL s kruhovým vrchlíkem. Instruktoři používají sportovní padáky typů křídlo. Jsou rychlejší, ovladatelnější, a to díky jejich obdélníkovému tvaru vrchlíku. Nad chrudimským letištěm si jich skočilo z výšky 3 000 metrů na pětadvacet. Po  opuštění paluby se dostává tělo instruktora do volného pádu. „V této chvíli se procvičuje zaujímání různých poloh a  sestav při volném pádu,“ konstatuje instruktor. „Ve  výšce přibližně 1  000 metrů nad zemí si musí instruktor padák otevřít sám pomocí výtažného padáčku, který pak odhazuje v dané výšce z ruky.“

Do stísněného prostoru

Po  otevření padáku se nacvičuje přistání na  přesnost a  do  omezeného prostoru. Nutno podotknout, že  armádní instruktoři jsou takoví profíci, že  dokážou přistát do všech typů terénu a za jakéhokoliv počasí. U chrudimských instruktorů určitě neplatí pořekadlo, že kdo to neumí, ten to učí! Tady opravdu ne…Jsou totiž jedni z nejlepších a to i díky tomu, že u většiny z nich se stala jejich práce koníčkem. „I  my instruktoři se musíme zdokonalovat, abychom byli jedni z nejlepších a mohli jsme naše zkušenosti předávat dál,“ dodává závěrem nadrotmistr Pavel Kopecký.

Po  seskoku si také každý instruktor musí zabalit svůj padák a zkontrolovat ho, aby mohl znovu nahoru. Ti zkušení to dají do patnácti minut. Profíci, není co dodat. Text: Jana Deckerová a kapitán Milan Němec, foto: autorka

nadrotmistr Pavel Kopecký

14



A report 5/2016

Svaly nejsou zadarmo Sport má v krvi od narození. Začínal u výsadkářů 4. brigády rychlého nasazení, ale po několika letech vyměnil červený baret za černý. Práce u Vojenské policie ho nejen naplňuje, ale zároveň mu umožňuje díky pravidelným službám zvládnout časově náročnou tréninkovou přípravu v docela netradičním sportu. Rotmistr František Hofman je mistrem Evropy i světa, sbírá jednu medaili za druhou a stal se naší současnou jedničkou v naturální kulturistice. Atletická postava, symetrie, přirozené svaly. To je naturální kulturistika, sport, který klade důraz na estetiku a symetrii svalového rozvoje bez použití různých „dofukovačů“ svalové hmoty. Laicky řečeno, je to sport zaměřený na práci s váhou vlastního těla, díky kterému budujete svalové partie. Používají se k tomu i stroje a samozřejmě jsou zakázány nedovolené zdraví škodlivé prostředky.

U výsadkářů

„Do  armády jsem přišel v  roce 2006, to mi bylo dvaadvacet let a začínal jsem jako kulometník,“ vzpomíná František Hofman. „Už od  základky jsem hrál fotbal, hokej, dělal jsem gymnastiku a  atletiku. U  fotbalu jsem zůstal nejdéle. Když jsem pak uvažoval, kam v životě dál, vyhrála to armáda. Vlastně zase za tím byl sport. K vojákovi totiž fyzička automaticky patří a samozřejmě jsem chtěl k bojovníkům, k výsadkářům.“ Po  zvládnutí všech přijímacích procedur včetně zdravotních a  psychických testů se mu sen skutečně splnil. Dostal se do Tábora k 1. výsadkové rotě. „Prestižní elitní jednotka, ale s  tím také spojený náročný výcvik,“ vzpomíná na  své začátky bývalý výsadkář. „Začaly se mi ozývat záda, ta příprava je skutečně fyzicky náročná a zjistíte, že na sobě musíte makat ve svém volnu. Dělají to tak ale všichni kluci, u bojovníků je to zkrátka nutnost. Pokud máte na sobě plnou výzbroj a výstroj, hodí to pár desítek kil, které taháte na  zádech. Abych byl schopný výcvik zvládnout bez zdravotních následků, musel jsem na sobě

začít makat. Nutí vás to samo, protože se nechcete dostat do situace, že  budete zaostávat, a v očích velitelů nechcete být ten pozadu, co na výcvik nestačí.“ Začal posilovat hned s „železem“. Postupně se zdokonaloval sám a vlastně veškerý volný čas trávil ve fitku, běhání, plavání a další sportovní aktivity patřily k dennímu pořádku.

Mistr republiky a Evropy! Náhodou? „Fyzička se mi v  krátkém čase zlepšila, záda byla v  pohodě,“ pokračuje František Hofman. „To už jsem byl na funkci střelec-operátor. Tím, jak jsem makal na svojí fyzičce, začal jsem postupně měnit stravu, dodržovat určitou životosprávu, a  protože

mě to zajímalo, narazil jsem na různé kurzy, které se touto tematikou zabývaly. No, a k tomuhle sportu jsem přišel vlastně náhodou,“ usmívá se Hofman. Náhoda zahrála v  životě vojáka velkou roli. Díky tomu, aby vlastně zvládnul náročný výcvik, získal sílu, kondici a  vytrvalost v  armádě, narazil na  jednom semináři na Ivana Macha, našeho předního odborníka na výživu. „Ty bys v tom mohl být dobrý, nechtěl bys to zkusit? – ta slova slyším ještě dneska,“ vybavuje si František Hofman. „Do té doby jsem o tomhle sportu neměl ani páru, kulturistika mi něco říkala, a viděl jsem ty nafouklé svalovce,“ směje se Hofman, když vzpomíná na svoje sportovní začátky. „Jen to slovo – naturální – mě trochu zarazilo. Trochu jsem zapátral, chytlo mě to a jedu v tom už několik let. A to jsem netušil, že ani ne po roce usilovného tréninku ze mě bude nejen mistr republiky, ale i Evropy a uspěju i na mistrovství světa“. „Sám jsem pozoroval, že  když makám na  fyzičce, tak i  ten náročný výcvik, který je u  výsadkářů naprosto běžný, se zvládá daleko líp,“ vysvětluje Hofman. „Fyzička jde ruku v  ruce s  psychikou. Náročné výcviky, kdy se třeba i nespalo, obrovská fyzická zátěž, to pak všechno zvládáte daleko lépe, než když vám docházejí síly.“ Pro vojáka, který tahá těžký batoh, veškerou výstroj, výstroj – běžně dvacet, čtyřicet kilo, je vynikající fyzická kondice vlastně podmínkou. „Dokonce si myslím, že fyzička by u bojových praporů měla být prvořadou podmínkou,“ připomíná Hofman. „Byli jsme i dobrá parta, ve volnu jsme chodili plavat, na kolo, posilovat, dokonce jsme se hecovali, kdo bude mít víc bodů. Ale mít mužstvo s perfektní fyzičkou, to je určitě ve finále velký přínos i pro samotnou jednotku.“

Od výsadkářů k Vojenské policii Z Tábora pak přešel do Jindřichova Hradce, to už byl velitelem družstva, pak zase

A report 5/2016

následovala Chrudim. „U  červených baretů to bylo fajn, ale už jsem tam pro sebe neviděl žádný prostor,“ říká bývalý paragán. „Měl jsem vystudovanou školu se zaměřením na ochranu osob a majetku, proto jsem si řekl, že služba u Vojenské policie by pro mě byla ideální. To mi bylo třicet.“ K  vojenským policistům se chtěl dostat už dříve, ale nebylo to zase tak jednoduché. Říkal si, že  to by byla práce, která by ho naplňovala. Prošel postupně výběrovým řízením, absolvoval testy i odbornou školu a u vojenských policistů slouží již několikátým rokem na oddělení ochrany a doprovodů. Od té doby jdou jeho sportovní výkony nahoru. Pracovní vytížení u  vojenských policistů je určitě náročné, má však pevný rámec pravidelných směn. „Díky tomu si můžu naplánovat tréninky, vím, jak budu mít služby, a  to je pro mě velké plus,“ konstatuje policista. „V každém sportu platí, že úspěchy nejsou zadarmo, a v tom mém to platí dvojnásob. Chce to pravidelnost a je jasné, že  před závody musím tréninkovou zátěž ještě zvýšit“.

Příjem = výdej

Alfou a  omegou naturální kulturistiky je estetika osvalení. Symetrie je nejdůležitějším faktorem, nikoli velikost svalů. Je to vlastně estetický sport. „Každý člověk je originál, takže na  každého platí v rámci stravování něco jiného,“

A fakta Rotmistr František Hofman Velitelství ochranné služby VP Praha Vítězství a medaile sbírá v kategorii muži i smíšené páry – do 175 cm od roku 2012, největších úspěchů dosáhnul v roce 2013 a 2015: – INBA MS Řecko – 1. a 3. místo – MČR Karlovy Vary – 1. místo a absolutní vítěz – Mezinárodní mistrovství Maďarska – 1. místo – Victoria Natural Cup Slovensko – 1. místo a absolutní vítěz – Redot Natural Cup ČR – 1. místo a absolutní vítěz – INBA ME Itálie – 1. místo a absolutní vítěz

15

vysvětluje Hofman. „Vždy je ale nutné začít s  úpravou stravy tak, aby byla co nejhodnotnější pro tělo, aby mělo sílu, a aby stihlo regenerovat.“ Díky tomu se pak i výkonnost může posouvat výš. „Příjem rovná se výdej, to je nutné si hlídat,“ připomíná sportovec. „Důležitý je pitný režim, okolo třech litrů denně, a nejlepší je čistá voda, maximálně minerálka.“ Ale samozřejmě, úplný abstinent není. „Pivo si výjimečně dám, nejčastěji po sportovních aktivitách v  létě, to přeci tělu na  kondici neubere,“ usmívá se Hofman. „A samozřejmě si dám i víno, když je příležitost nebo nějaká oslava v rodině.“ Ale během pracovního týdne se opravdu snaží striktně dodržovat pravidelné stravovací návyky, dodržovat pitný režim a samozřejmě sportovní aktivity. „Vím, že si pak o  víkendu mohu dopřát odpočinek, s  rodinou jít na  výlet, dokonce si dát i  to pivo nebo si dát dobré jídlo,“ říká František Hofman.

Cukry, alkohol, pečivo

A  chcete znát tři největší zla, která našemu tělu nejvíce ubližují? – „Rychlé cukry, alkohol a  bílé pečivo, to jsou ta skrytá kila,“ směje se sportovec, který ví o každém svalu na svém těle. A nejen to, umí s nimi i pracovat.

„Trénuji třikrát až čtyřikrát týdně, převážně fitko, kdy to střídám s  klasickými cviky a cvičením s vlastní váhou,“ pokračuje kulturista. „Pokud se chci udržet v silové kondici, tak běžně přidávám kliky, shyby, cvičení na hrazdě, dřepy, prostě standardní cviky, které se používají i v armádě. Důležité je ale vydržet v záběru tak čtyřicet minut až hodinu, jako trénink to stačí.“ Aby bylo cvičení efektivní, musí se načasovat i  strava. Je nutné brát v  potaz, jestli je sportovec před závody nebo v klidovém období. „Pokud mám před sebou soutěže a  vím, že  mám někde slabiny, musím na nich cíleně zapracovat,“ svěřuje se Hof­ man. „Kulturista je něco jako sochař, tam, kde není, tam se přidělá, tam, kde je moc, tam se ubere. Pokud se tomuto sportu nějakou dobu věnujete, hned vidíte, kde vám symetrie utíká a musíte na tom místě máknout.“ Na  některé svalové partie se pak musí nasadit silový trénink, zvolit více opakování s větší frekvencí, někde se naopak musí ubrat. „Svaly se tímto způsobem přirozeně dolaďují,“ vysvětluje František Hofman.

Svaly ani vítězství nejsou zadarmo Sportovci, kteří si zakládají na svých „přírodních“ svalech, musejí vydat daleko více sil, než ti, kteří si nasypou nějaké preparáty. „Přírodní svaly nejsou zadarmo, je v tom dřina, zdravý životní styl, a  to není otázka měsíce, ale moje příprava na  závody trvá třeba až  čtyři měsíce,“ konstatuje vojenský policista. „Ale pak také vím, že  jsem připravený, mám skvělou formu, a  proto se mi třeba i  celý minulý rok dařilo a  odměnou byla vítězství, a to jak u nás doma, tak v zahraničí.“ K tomuto sportu se dostal vlastně náhodou. Vedla k němu snaha zvládnout náročný výcvik výsadkářů. Ale chytlo ho to a věnuje se mu se stále větší chutí. „Začít může kdokoli a kdykoliv, nejenže prospějete svému zdraví, ale navíc budete i  dobře vypadat,“ dodává závěrem František Hofman. Text: Jana Deckerová, foto: Michal Voska a archiv rtm. Františka Hofmana

Zaměřeno na aktivní zálohu

A report 5/2016

17

U 25. protiletadlového raketového pluku vzniká jednotka aktivní zálohy

Nové jednotky AZ Aktivní záloha prochází výraznou změnou. Podívejme se na nově vznikající jednotky a na specifické požadavky útvarů, ve kterých vznikají. V tomto čísle představíme nově vznikající jednotku aktivní zálohy 25. protiletadlového raketového pluku ze Strakonic.

25. protiletadlový raketový pluk „Tobrucký“ je určen k zabezpečení protivzdušné obrany ČR a objektů státního významu (tj. jaderných elektráren, leteckých základen, průmyslových aglomerací a  dopravních uzlů) před vojenským i  nevojenským napadením ze  vzdušného prostoru ČR. Zabezpečuje pozemní protivzdušnou obranu jednotek vzdušných a pozemních sil, prioritně se jedná o obranu jednotek vyčleněných pro brigádní úkolová uskupení. Z organizačního hlediska se útvar člení na  velení a  štáb, 251.  protiletadlový raketový oddíl (vyzbrojený protiletadlovými raketovými komplexy 2K12 KUB), 252. protiletadlový raketový oddíl (vyzbrojený protiletadlovými raketovými komplety RBS-70 a S-10M2D) a prapor podpory. Pluk je dislokován v posádce Strakonice. Jedním z největších úspěchů za poslední rok bylo výtečné hodnocení, kterého dosáhli příslušníci útvaru během mezinárodního cvičení Allied Spirit II vloni v  srpnu v  německém Hohenfelsu. Instruktoři JMRC (Joint Multinational Readiness Center) z  Hohenfelsu hodnotili českou jednotku pozemní protivzdušné obrany jako nejlepší, kterou kdy viděli. Strakoničtí vojáci během třech dnů sestřelili 11 vrtulníků. Jednalo se o větší bojovou ztrátu, než způsobilo nepříteli dohromady šest předchozích jednotek, které v uplynulých letech cvičily v JMRC Hohenfels. Jako vysoce úspěšnou lze hodnotit také přípravu a  organizaci mezinárodního cvičení Tobruq Legacy 2015, jež proběhlo na přelomu loňského června a července

Na stránkách www.benefity-veterani.cz naleznete nové, zajímavé nabídky a slevy. Přinášíme Vám výběr pro tento měsíc.

LOAP 30% sleva

Střelnice Bzenec 50% sleva

Česká značka LOAP, výrobce sportovního oblečení a doplňků nabízí 30% slevu při nákupu v e-shopu. Sleva se poskytuje i na zlevněné zboží při nákupu v e-shopu na www.loap.cz. SLEVOVÝ KÓD pro uplatnění slevy při nákupu: C16-P130-3

Zkušební střelnice Vojenského technického ústavu výzbroje a  munice u  Bzence, kde jsou k  dispozici střelecké linky od  50 do 850 m, nabízí 50% slevu a možnost speciálního výcviku. Pro poskytnutí benefitu je válečný veterán povinen prokázat se průkazem válečného veterána. Více informací naleznete na www.vtusp.cz

ve  vojenském újezdu Boletice na  Českokrumlovsku. Zapojilo se do  něj téměř 500 příslušníků ozbrojených sil ČR, Litvy, Maďarska, Slovenska a  Spojených států amerických. Společný výcvik jednotek protivzdušné obrany se v takovém rozsahu na našem území uskutečnil poprvé a  řídili jej právě příslušníci Armády ČR. Cvičení vyvrcholilo bojovými střelbami z  protiletadlových raketových kompletů velmi krátkého dosahu z výzbroje čtyř aliančních armád.

dosahovat nejlepších výsledků a  budou disponovat znalostí cizích jazyků, zejména angličtiny. Výcvik příslušníků aktivní zálohy bude zaměřen na  základní taktické drily, střelby, házení ručních granátů a  řidičskou přípravu. Prioritou bude sladění s  příslušníky 25. protiletadlového raketového pluku, neboť aktivní záloha bude součástí jednotek pozemní protivzdušné obrany.

Česká značka sportovní optiky nabízí slevu 25%. Tu lze uplatnit z  maloobchodní ceny při nákupu ve  firemní prodejně na  adrese: Kabelíkova 1, Přerov, nebo při nákupu prostřednictvím elektronické objednávky na e-mail: [email protected]. Při nákupu je nutné předložit průkaz válečného veterána, při nákupu prostřednictvím elektronické objednávky přiložit fotokopii průkazu válečného veterána.

Možné využití v zahraničí

Potřeba řidičů a strážných

Jednotka aktivní zálohy bude mít k  dispozici jedno lehké a  jedno těžké terénní vozidlo s  přívěsem. Vybavena bude spojovacími prostředky. Každý příslušník bude vyzbrojen krátkou a dlouhou zbraní (pistolí vz. 82 a  samopalem vz. 58V). Součástí výstroje jednotlivce bude dále ochranná maska a  převlek, taktická vesta a  přilba. Další výstroj a  výzbroj bude jednotce přidělena dle aktuálních potřeb pro splnění konkrétního úkolu. Příslušníci aktivní zálohy musí být zdravotně způsobilí, fyzicky a psychicky odolní. Nejčastěji se bude jednat o  službu na pozicích strážný a řidič. Poptáváni budou zejména držitelé řidičského oprávnění B, C a E. Pro výkon služby je vyžadována bezpečnostní prověrka minimálně na  stupeň utajení vyhrazené, prověrka na vyšší stupeň je vítána. Jazykové znalosti sice nejsou striktně požadovány, ale na  druhou stranu budou důležité pro účast na mezinárodních cvičeních na území ČR i v zahraničí.

BONUSYS 20% sleva

Nově vznikající jednotka aktivní zálohy u 25. protiletadlového raketového pluku je samostatnou součástí útvaru, z organizačního hlediska podléhá veliteli pluku. Skládá se ze tří strážních čet. Vedle tří vojáků z povolání ji tvoří devadesát příslušníků aktivní zálohy. Jednotka je určena pro posílení struktur úkolových uskupení jednotek pozemní protivzdušné obrany. Využívat ji chceme zejména pro všeobecné zabezpečení jednotek. Jejím primárním úkolem bude strážní zabezpečení palebných postavení, míst velení a  logistické zabezpečení jednotek. Počítáme s  její účastí při vojenských cvičeních, primárně na  území ČR. Důraz bude kladen na společný výcvik vojáků z povolání a příslušníků aktivní zálohy, který má přispět k  vzájemnému sladění a  secvičení. Účast na  cvičeních v  zahraničí chceme zatím využít jako motivační prvek pro ty příslušníky aktivní zálohy, kteří budou během výcviku

Připravil: Michal Voska

MEOPTA 25% sleva

20 % na  veškeré produkty firmy Bonusys – dárkové certifikáty, prostřednictvím kterých může jejich majitel využívat slevu do více než třiceti divadel v celé ČR. (např. Národní divadlo Praha, Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo Studio DVA, Divadlo Na Zábradlí…). Objednávka certifikátu je možná na  e-mailové adrese: [email protected] Do objednávky je nutné uvést telefonní číslo, na kterém Vás bude následující pracovní den firma kontaktovat. Vyzvednutí certifikátu je možné pouze osobní formou, a to na naší pobočce (po předchozí telefonické domluvě). http://www.bonusys.cz/

Výhodné volání a internet od O2

Neveřejná nabídka cenově zvýhodněných mobilních tarifů a O2 TV od O2 Family pro válečné veterány. Heslo pro webové stránky www.o2family.cz je: 1231, název společnosti: Váleční veteráni. Detail nabídky naleznete na  www.o2family.cz. Pro využití kontaktujte zákaznickou linku 841 117 118 nebo vyplňte objednávku na webových stránkách. Obdobná nabídka je určena i pro zaměstnance MO, AČR a jejich rodinné příslušníky.

Dr.Max sleva z doplatku na léky až 50%

Česká lékárna Holding poskytla všem válečným veteránům slevy z doplatku na léky na recept ve výši až 50 %. Podmínkou získání tohoto benefitu je mít vystavenou Kartu výhod Dr.Max. Kartu výhod je možné bezplatně získat přímo v jakékoliv lékárně Dr.Max nebo registrací na webových stránkách Dr.Max. K uplatnění slevy je potřebné v lékárně předložit Kartu výhod Dr.Max a průkaz válečného veterána. Seznam lékáren Dr.Max v České republice:   https://www.drmax.cz/lekarny

Benefity Ministerstva obrany Úhrada ozdravných pobytů, preventivní lékářská vyšetření, psychologické a  krizové poradenství, ale i  mnohé další nabízí Ministerstvo obrany ČR. Více informací naleznete na níže uvedených kontaktech:

Kontaktní osoba: Odbor péče o válečné veterány Telefon: +420 973 214 717 Web: www.veterani.army.cz/valecni-veterani

18



A report 5/2016

Posluchači Univerzity obrany se učili zdolávat ledovou stěnu

Seminář z ledového lezení

V  únoru letošního roku se na  umělé ledové stěně pod Vírskou přehradou na Vysočině uskutečnil odborný seminář z ledového lezení pro studenty Univerzity obrany a další zájemce z řad zaměstnanců Armády České republiky. Stěna je uměle vytvořena speciálním ledovacím systémem na  skalním masivu v  úzkém a  hlubokém zářezu údolí pod hrází. Zaměstnání připravilo Centrum tělesné výchovy a  sportu Univerzity obrany Brno. Přihlásilo se na  něj dokonce i  několik odvážných děvčat z  řad studentek vysoké vojenské školy, patřících mezi členky zájmového sportovního horokroužku. Přestože počasí nebylo zrovna úplně ideální a  teplota vzduchu se pohybovala nad bodem mrazu, podmínky pro sportovně zaměřené zaměstnání byly dostačující a umožňovaly provést naplánovaný výcvik. Na  začátku odborného semináře udělal pplk.  David Ullrich, jako vedoucí celé služební akce a  zároveň hlavní instruktor vojensko-praktického lezení Armády České republiky, poučení z  metodiky lezení ledů a  použití lezeckých cepínů a  stoupacích želez. Se zaměstnáním dále vypomáhal jako další instruktor vojensko-praktického lezení pplk.  František Vaněček – odborný asistent Centra tělesné výchovy a  sportu. I když účastníci používali při výcviku turistická stoupací železa z vybavení školy, která

nebylo možné ideálně upnout na vojenské kanady a  nejsou příliš vhodná pro kolmé výstupy, lezení zvládali neočekávaně dobře a 45 m vysokou ledovou stěnu byli schopni vylézt bez velkých problémů. Předpoklad, že určitou počáteční nezkušenost a neznalost nahradí zvýšeným zaujetím, elánem a nadšením, se potvrdil a byl nakonec hnacím motorem celého odborného semináře. Na ledové stěně bylo připraveno provozovatelem HO Vír celkem sedm výstupových cest, zajištěných pro horní jištění pevnými body na skále. Celá skupina účastníků byla rozdělena do  dvojic a  pro maximální bezpečnost při výstupu byl vždy jeden lezec jištěn samostatným jističem. Z  toho důvodu nedošlo během celého odborného výcviku k  žádnému úrazu, i  když odlétající kusy ledu od  zbraní a  stoupacích želez padaly až  k  místu jistících spolulezců pod ledovou stěnou. Ochranná přilba je totiž při takových zaměstnáních zcela nutnou samozřejmostí. Každý účastník odborného semináře si vylezl všech sedm různorodých cest od těch jednodušších až po ty nejnáročnější, směřující přes kolmé partie ledové stěny. Během výcviku se cvičící dále seznámili s  budováním samostatného jistícího stanoviště, vytvořeného pomocí dlouhých ledovcových šroubů, spojených přes horolezecké karabiny do  „pavouka“ silnou

lanovou smyčkou nebo sešitých plochých smyček. Zajímavostí byl i speciální způsob jištění tzv. „Abalakovými hodinami“, což je ledovcovým šroubem provrtaný led do tvaru rovnoramenného trojúhelníku s protaženou kulatou lanovou smyčkou. Výcvik byl pro studenty a  ostatní příslušníky Armády České republiky, kteří se lezením zabývají v rámci horokroužku na škole nebo ve svém zařazení u útvarů, nejen přínosem pro jejich další výcvik na cvičných skalách a ve Vysokých Tatrách, ale především pro jejich využití v rámci speciálního výcviku a odborných cvičení či  zahraničních misí, probíhajících v různých částech světa v zimním období. Odborný seminář z ledového lezení shrnula na závěrečném vyhodnocení pozdější vítězka přeborů Armády České republiky ve sportovním lezení za rok 2016 studentka des. Natálie Goláňová z učební skupiny 22-5VT2: „Moje první seznámení s ledovým lezením není určitě poslední a  chci se mu i nadále věnovat. Vzhledem k mému sportovnímu zaměření budu ráda, když bych mohla získané zkušenosti využít i ve větších stěnách, než je tady na  Víru. To ale budu muset popojet kousek dál za  hranice naší vlasti. Proto bych byla ráda, když by se zorganizovala podobná akce třeba v  rakouských Alpách.“ Podaří se to?

A report 5/2016

Inzerce

Velitel 103. centra CIMIC/PSYOPS organizuje výběr kandidátů na obsazení systemizovaných míst v hodnostech rotmistr, nadrotmistr, poručík a nadporučík

C / PSYOP MI S CI

Hledáme: - mladší specialista (v hodnosti rotmistra) rotmistra u střediska PSYOPS. - mladší specialista (v hodnosti rotmistra) rotmistra u střediska CIMIC. Praxe u vojsk min. 2 roky, znalost AJ SLP 2222, předpoklad pro získání OFO na stupeň „Tajné“. - specialista ČVO 31 (v hodnosti nadrotmistra) nadrotmistra u střediska PSYOPS Praxe u vojsk min. 2 roky, provoz, údržba techniky, výhoda znalost v oblasti ekologie, požární ochrany, znalost AJ SLP 1111. - důstojník (v hodnosti poručíka) poručíka u střediska PSYOPS Praxe u vojsk min. 2 roky, analytické předpoklady, znalost AJ SLP 2222, předpoklad pro získání OFO na stupeň „Tajné“. - velitel týmu (v hodnosti nadporučíka) nadporučíka u střediska CIMIC Praxe u vojsk min. 2 roky, znalost AJ SLP 3232, předpoklad pro získání OFO na stupeň „Tajné“. - mladší pracovník štábu operační skupiny (v hodnosti rotmistra) rotmistra Praxe u vojsk min. 2 roky, převážně administrativní činnost, znalost AJ SLP 1111 výhodou. Nabízíme: Práci v kreativním kolektivu s důrazem na vlastní rozvoj osobnosti. Aktivní využívání anglického jazyka a pestrou náplň práce. Preferujeme: Samostatnost, kreativitu, komunikativnost, seriózní vystupování, ochotu učit se novým věcem, loajalitu. Poznámka: Do výběru osob se mohou hlásit zájemci, kteří splňují podmínky pro jmenování do stanovené hodnosti.

Motivační dopis o zařazení do výběru s profesním životopisem, kartou pro výběr a služebním hodnocením 2015 (výstup z ISSP) doručte elektronicky kontaktní osobě. Žádost musí obsahovat telefonní kontakt. Předpokládaný nástup na SM 1.7.2016. Služební místa nepodléhají výběru osob dle Směrnice NGŠ AČR čj. 430-1/2015-2230 ze dne 30. 6. 2015. Kontaktní osoba pro zájemce (další informace): mjr. Mgr. Josef Daňhel velitel CIMIC alc.: 401 170 Email: [email protected]

kpt. Ing. Leoš Snášel zástupce velitele SoP (PSYOPS) alc.: 401 181 Email: [email protected]

o. z. Ing. Drahomír Kavecký (personalista) alc.: 401 105 Email: [email protected]

CREARE NON DESTRUERE D A M I H I L I B E R TAT E M A U T M O R T E M

POHOTOVOSTNÍ ODDĚLENÍ

Text a foto: Bohuslav Vlček

VELITELSTVÍ VOJENSKÉ policie tábor

Na pozici:

Specialista ochranné služby v posádce Travčice (okr. Litoměřice) a Dobronín (okr. Jihlava) v hodnosti četaře

Výběrové řízení zahrnuje:   

Posouzení dosavadní praxe, základních předpokladů a požadavků pro službu u VP Přezkoušení z tělesné zdatnosti Psychologické vyšetření

Základní předpoklady a požadavky:        

Souhlas velitele útvaru s případným přeložením k 1. 10. 2016 nebo 1. 1. 2017, pokud uchazeč úspěšně absolvuje výběrové řízení v červnu 2016 Profesní životopis – zaslat do 31. 5. 2016 Střední vzdělání s maturitou Trestní bezúhonnost Zdravotní klasifikace A Fyzická zdatnost Minimální délka služby u AČR 2 roky Psychická odolnost, motivace, samostatnost, odpovědnost, rozhodnost a schopnost pracovat v kolektivu NABÍZÍME ZAJÍMAVOU SLUŽBU U SPECIFICKÉ SLOŽKY MINISTERSTVA OBRANY

Telefon: 973 303 329, 725 182 243

POŘÁDÁ

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ na pozice Specialista zásahu – rotný Velitel zásahové skupiny – nadporučík TERMÍN VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ 18. 7. – 22. 7. 2016 MÍSTO: Stará Boleslav PODÁNÍ PŘIHLÁŠEK: do 8. 7. 2016 INFORMACE: PersPr VelVP Tábor, alk. 973 303 329, mob. 725 182 243

19

20



A report 5/2016

8. ročník soutěže pod záštitou ministra obrany Martina Stropnického

Světový šampionát odstřelovačů V prostoru vojenské zkušební střelnice Bzenec a v blízkém Hodoníně se předvedla elita mezi odstřelovači nejen u nás, ale i ze zahraničí. Na soutěžící čekala řada náročných úkolů v podobě střelby na statické i pohyblivé cíle a to za vidu, ale i v noci bez použití systémů nočního vidění.

7. mechanizovaná brigáda se stala s podporou dalších partnerů, především Vojenského technického ústavu, s. p., a dále českých firem Česká zbrojovka, a. s., Meopta – optika, s. r. o. a Sellier&Bellot, organizátorem osmého ročníku šampionátu, který má u  nás historii sahající do  roku 1998. K  účasti v  soutěži se přihlásilo celkem 39 dvoučlenných týmů, mimo odstřelovačů českých ozbrojených složek se zúčastnilo také 20 zahraničních týmů z  9 států. Soutěžní disciplíny jsou sestaveny pro vojenské odstřelovače a  představují speciální střelecká cvičení na  vzdálenost do  1  000 metrů, střelbu na  stacionární i  pohyblivé cíle, střelbu v  nočních podmínkách bez použití prostředků nočního vidění a podobně.

respektive všech skupin. Na bzenecké zkušební střelnici se soutěžilo na dvou stanovištích a celkem tu hráči změřili síly ve třinácti disciplínách. Je to například střelba na pohyblivý cíl, na skrytý gong za stěnou, vsedě s oporou nebo na sdružený terč i tzv. 3 stanoviště – 3 cíle. Za chloubu závodu lze považovat střelbu na 540 metrů. Co se zbraní týče, je na  soutěžících, jakou konkrétní pušku si vyberou. Předepsaná, tzv. služební ráže střeliva (nejběžněji používaná), je .223 Remington, .308 Winchester nebo .335 Lapua. Nebylo tedy užito větších ráží (.50 Browning aj.) zejména z důvodu nepotřebnosti takto velké ráže, ale i z důvodu devastujícího poškození terčů.

Třetí stanoviště se nacházelo ve  dvacet kilometrů vzdáleném Hodoníně. Tady proběhla výrazně akčnější část závodu, jak uvádí hlavní rozhodčí šampionátu Petr Marek: „Zásadní je, že hráči neznají jednotlivé úkoly dopředu, musí být schopní okamžitě reagovat na situaci a řešit ji operativně podle našich zadání. Týmy tu jsou ráno vysazené v  přibližně dvoukilometrové vzdálenosti od  střelnice a  jejich úkolem je dopravit se lesem zcela nepozorovaně až  na  dohled ke stanovišti rozhodčích. A to nepozorovaně je nutné brát doslova – během přesunu se přestávky na jídlo ani cokoliv jiného prostě nekonají.“

Těžká výstroj

V  průběhu šampionátu museli mít soutěžící při sobě, kromě odstřelovací pušky, i  batoh se zátěží, munici, pozorovací přístroje, dálkoměry a  další prostředky nezbytné pro střelbu a  zaměřování cílů. Kromě této zátěže se museli závodníci potýkat s  prašným prostředím, které mohlo některým vojenským

Tři stanoviště

A fakta

Soutěž probíhala současně na  třech stanovištích, s  postupnou rotací všech soutěžících,

Vojenský odstřelovač je voják s kompletním speciálním odstřelovačským výcvikem. Působí zpravidla ve dvojici (výjimečně samostatně). Jeho úkolem je průzkum terénu, likvidace vysokých nepřátelských důstojníků a dalších důležitých osob v řadách nepřátel a (speciálně) likvidace nepřátelských odstřelovačů. Zaměřuje se na maskování a skryté působení. Zpravidla nestřílí z jednoho místa více než dvakrát, obvykle se přemisťuje, aby nebyl odhalen. Palbě na málo významné cíle se zpravidla vyhýbá. Špičkový odstřelovač dokáže za vhodných podmínek a s patřičným vybavením spolehlivě zabít na vzdálenost 1,6–2 km. Střelba nad tuto vzdálenost je už i v případě nejkvalitnějšího vybavení sázkou do loterie. Na větší vzdálenost než 2 km nemá cenu střílet, pokud není střelba mířena na větší terč (např. vozidlo). Ovšem najdou se i výjimky, které potvrzují pravidlo. Kanadský voják Rob Furlong v březnu 2002 v Afghánistánu zasáhl cíl ze vzdálenosti 2 470 metrů. To je nejvyšší potvrzená vzdálenost cíle zasaženého v boji. Tento rekord byl ale překonán v listopadu 2009, kdy britský armádní odstřelovač Craig Harrison zastřelil na vzdálenost 2 475 metrů dva talibance s kulomety. Kulkám po vypálení trvalo tři sekundy, než zasáhly cíl. Rychlost střel přitom třikrát přesáhla rychlost zvuku. Zabitím nepřátel tak zachránil život svému veliteli. Při eliminaci použil pušku L115A3 Long Range Rifle „Tichý zabiják“, u britských vojáků se ale uchytila přezdívka „Vdovotvůrce“ („Widowmaker“). Tento rekord byl ovšem také překonán, a to v roce 2012, neznámým odstřelovačem z druhého Australského Commandos regimentu, působícího v Afghánistánu. Municí .50 BMG vystřelenou z pušky Barret M82A1 trefil svůj cíl na 2 815 metrů.

A report 5/2016 profesionálům připomenout nasazení v zahraničních operacích v  Afghánistánu. Ani počasí nebylo zcela příznivé. Část šampionátu doprovázel silný déšť a  bylo třeba dokonce i na krátký čas soutěž pozastavit. Ne z  důvodu vyčerpání odstřelovačů, ale z  důvodu rozmočených papírových terčů. Ty bylo třeba nahradit z  důvodu jasného určení zásahu a  v  rámci fair play. Při práci nesmí odstřelovače nic ovlivnit a svojí profesionalitu a přesnou mušku dokáže uplatnit prakticky za  jakýchkoliv klimatických podmínek. Proto se stal déšť překážkou pouze pro organizátory.

Správné maskování

Jedna z disciplín vyžadovala nejen přesnou mušku, ale zejména špičkovou fyzickou kondici a  bezchybné maskování. Několik rozhodčích, pozorujících okolí z vyvýšeného místa, mělo za úkol navést kolegy na místa úkrytu odstřelovačů. To nebylo nikterak snadné, jelikož krytí byla opravdu důmyslná a maskování dalece přesahovalo pouhé užití maskovacího oděvu, takzvaného hejkalu, který rozrušuje siluetu postavy a  napodobuje okolní vegetaci. Pokud byl dvoučlenný tým odhalen, nezískal za  disciplínu žádný bod. Tím se i  hýbalo pořadím, kdy se tým z posledních míst tabulky dostal do čela a naopak. V další, navazující etapě bylo třeba do dvaceti sekund reagovat na startovní číslo, které rozhodčí zvedl nad hlavu. Pokud odstřelovač číslo z úkrytu viděl, vypálil slepý náboj a  urychleně se odebral ke  stanovišti arbitrů, kde plnil další úkoly. Kupříkladu za  pomoci puškového zaměřovače odhaloval nepřátelského odstřelovače v  podobě

21 zamaskované figuríny s tyčí simulující pušku. Zdánlivě snadný úkol na vzdálenost nepřesahující sto metrů se stal oříškem a dokázalo jej v  krátkém, stanoveném limitu splnit jen patnáct procent soutěžících.

Drát, i záchod

Úkolů bylo třeba splnit spoustu, k  těm nejdůmyslnějším patřila i  střelba z  kryté, tunelové střelnice na  velkou vzdálenost. Zasáhnout cíl v  podobě drátu bylo náročné, nikoliv nemožné. Oproti tomu zavěšený gong na konci cinkal s naprostou pravidelností. A to i přes to, že byl každý soutěžící rozptylován v  podobě nepříjemného oslňování, které pohled do  optického zaměřovače značně umocnil. Přísnost arbitrů znamenala strhnutí bodů i  za  neuklizenou nábojnici. Střelba na záchod, tedy pomyslnou osobu skrytou za zástěnou, byl chyták, který také dokázal ovlivnit týmové bodové konto. Střelec obvykle předpokládal, že  cíl sedí čelně ke dveřím, tím pádem počítal se zásahem zástěny v  určité výšce a  prakticky na  střed. Ovšem toaleta byla umístěná nikoliv čelně, ale kolmo. Tím se zcela změnila situace, silueta byla pozměněna a  zásah se stal méně pravděpodobný, či  zcela nepravděpodobným.

Pomáhá moderní technika Z  technického hlediska je přesná střelba hotová věda. Čím větší vzdálenost, tím více se projevují faktory, které lze při střelbě na 100–200 metrů zanedbat. Odstřelovač musí počítat se silou a  směrem větru, s  rotací střely a  poklesem její dráhy, musí

zahrnout opravu na teplotu a nadmořskou výšku. V  horách je navíc nutné zohlednit, zda střílí do svahu, nebo ze svahu. Pokud se cíl pohybuje, musí počítat i s tím a předsadit ho. Odchylky mohou být značné. V praxi to vypadá tak, že jen málokdy se cíl nachází uprostřed nitkového kříže v  hledáčku zaměřovače. Důležité je správné dýchání i  způsob stisknutí spouště bez toho, aby došlo ke „stržení“ zbraně do strany. Nepatrná odchylka způsobí minutí cíle o  decimetry až  metry. Úhlové stupně jsou příliš hrubé. Odstřelovači pracují s  miliradiány nebo dílci, které nedělí kruh na  360 stupňů, ale na  6283 bezrozměrných jednotek (zaokrouhluje se na 6400, 6200 nebo 6000, podle armádního systému). Pro správné zaměření, ale i zjištění rychlosti a směru větru slouží moderní přístroje. Malá hydrometeorologická stanice a  moderní výpočetní zařízení je častou pomůckou a  i  na  této soutěži ji řada soutěžících využívala. Při výpočtu vzdálenosti mohou sloužit jak laserové zaměřovače a měřiče (využití je ovšem omezené s ohledem na možnost odhalení), tak i  pomocí dílců zaměřovací osnovy. Je jen a pouze na odstřelovači a jeho pomocníkovi (často druhý střelec), jak cíl zaměří. A nerozhoduje, zdali jde o světový šampionát, jak tomu bylo zde, či o bojovou situaci, kdy přesný zásah může ovlivnit poměr sil a zachránit spolubojovníky.

Výsledky soutěže

Ve  výsledném pořadí bodovala především Policie ČR se svojí zásahovou jednotkou, která zvítězila v  celkovém hodnocení i v jednotlivcích. Na druhém místě se umístila Vojenská policie a bronzová pozice patří týmu bývalých vojenských odstřelovačů v barvách Meopty Přerov. Text a foto: Michal Voska

Lidé kolem nás

23

S neteří Lenkou na deblkajaku, 15 let po ukončení kariéry

A fakta Medailové úspěchy nadporučice Hany Koblicové-Kmeťové

Životem na kajaku Nadporučice Hana Koblicová-Kmeťová svůj život spojila s rychlostní kanoistikou. Během své kariéry nasbírala padesát tři medailí z vrcholových závodů. Po vážném zranění se závoděním musela přestat, avšak svět kanoistiky neopustila. Stala se mezinárodní rozhodčí na krátké tratě a maraton a je jedinou českou rozhodčí, která má oprávnění rozhodovat mezinárodní závody na dračích lodích. Mezi rozhodčí na olympiádu v Riu de Janeiru sice vybrána nebyla, ale s největší pravděpodobností se s českou výpravou vydá na další olympijské hry do japonského Tokia v roce 2020. Hana má za  sebou dvanáct let služby v  armádě. K  rychlostní kanoistice se však dostala mnohem dříve. Ještě pořádně neuměla držet v ruce tužku, ale s pádlem v ruce už obstojně čeřila vody kolem poděbradské loděnice. „Do kajaku mě poprvé posadil taťka, ještě mi nebylo ani šest. Tehdy už trénoval s mou o tři roky starší sestrou Lenkou, byla jsem s nimi u vody stejně pořád, tak to zkusil i se mnou,“ vzpomíná.

Dvanáct let v kajaku

Hanu od  počátku kanoistika bavila. Její rodiče v  tomto sportu také závodili, a  tak odmalička šla v  jejich stopách, i  když ji do  ničeho nenutili. „Naši mě nijak zvlášť nemotivovali, když jsem vyhrála, žádný dáreček nepřijuchal. Ale měli jsme kolem vody skvělou partu, a  to pak bylo rozhodující. Chodila jsem tam ráda, celá naše rodina tím sportem žila. Měla jsem radost, i  když jsem sportovní vybavení našla pod vánočním stromkem místo hračky. Neměli jsme moc peněz, takže si to mamka s taťkou takhle ulehčovali,“ směje se. Trénovala denně, za každého počasí, šest až osm kilometrů, podle toho na jakou trať se zrovna připravovala. Většinou trénovala se sestrou.

„Lenka na  tom byla mnohem lépe fyzicky, ale hlavně byla velký talent. Také sbírala medaile všude, kam přijela. Dokonce byla nominována na  juniorské mistrovství světa do  Japonska. Tam ale neodjela. Řekla, že  na  to kašle, že  tomu nehodlá obětovat celý život,“ diví se Hana a říká, že toho její sestra prý dodnes nelituje. Když vidí, jak si vrcholoví sportovci huntují zdraví, není jim prý co závidět. Od  doby, kdy Hana začala trénovat, se systém tréninků velmi změnil. „Dokud voda nezamrzla, byli jsme na  řece. Dnes už se v  zimě hodně využívá posiloven a  moderních posilovacích strojů. My jsme posilovali s  vlastní váhou, na  zahřátí před tréninkem jsme běhali venku. A  to jsme ani neměli kvalitní termoprádla, jaká se používají dnes. A kdo ho měl a mohl si ho vzít i na trénink, to už byl frajer,“ vzpomíná Hana Kmeťová. Hana tvrdí, že dnešní děti mají, co se týče kanoistiky, výhodu v tom, že už jako velmi malé umějí plavat. „Dneska je to běžné, spousta lidí má na zahradách bazény, dítě ještě neumí sedět a  maminy už ho vláčí do vody. Neříkám, že je to špatně. Jen srovnávám. Když já jsem začínala, tak jsme chodili na plavání ve druhé třídě a spousta dětí tehdy plavat neuměla.“

Práce mých snů Studium na sportovním gymnáziu v Pardubicích naznačovalo, že  sport nebude v jejím životě pouze koníčkem, ale stane se jejím životním partnerem. „Ve čtvrtém ročníku jsem se rozhodovala, jakým směrem půjdu a společně s kamarády jsme si podali přihlášku ke studiu na Vojenském oboru při Fakultě tělovýchovy a  sportu Univerzity Karlovy v Praze. První rok jsem přijímací zkoušky neudělala, takže jsem se potloukala po všelijakých brigádách, ale napodruhé jsem se lépe připravila a  klaplo to. Dostala jsem se na  obor vojenská tělovýchova a  bylo mi jasné, že  to bude práce mých snů,“ vzpomíná. Při studiu na  vysoké škole pro ni kanoistika nebyla výhodou. Hana říká, že díky kanoistice měla výhodu pouze ve  vytrvalostních sportech, naopak gymnastika a atletika pro ni byly noční můrou. Po absolvování FTVS nastoupila na pozici tělovýchovného náčelníka k  131. smíšenému dělostřeleckému oddílu do Pardubic, se kterým se v roce 2010 přestěhovala do posádky Jince. S pardubickými dělostřelci také odletěla do  mise v  Kosovu, kde působila na  operační skupině štábu velení českého kontingentu. „V Jincích se mi moc nelíbilo. Práce mě sice bavila, jenže jsem to měla dost daleko domů. Bydlela jsem na ubytovně, ale chtěla jsem si koupit vlastní bydlení a nedokázala jsem si představit, že strávím zbytek života zrovna tam. Nakonec jsem sehnala místo tělocvikářky u 26. pluku velení, řízení a průzkumu ve Staré Boleslavi, kde jsem od roku 2014. Během trénování kanoistiky sice okusila spoustu sportů, žádný ji však neuchvátil natolik, aby se kvůli němu pustila pádla. Tvrdé tréninky začaly brzy nést sladké plody. Padesát tři medailí z  dorosteneckých a juniorských závodů na úrovni minimálně

kanoistika: 1994 MČR 2× zlatá, 1× stříbrná 1995 MČR 3× zlatá, 2× stříbrná, 1× bronzová 1996 MČR 4× zlatá, 2× stříbrná 1997 MČR 6× zlatá, 2× stříbrná, 1× bronzová 1998 MČR 9× zlatá, 4× stříbrná, 3× bronzová 1999 MČR 5× zlatá, 2× stříbrná 2000 MČR 3× zlatá, 1× stříbrná, 1× bronzová 2000 světový pohár 3. místo, mezinárodní regata Německo 2× zlatá 2001 MČR 4× zlatá, 2× stříbrná 2001 mezinárodní regata Švýcarsko 2× zlatá, mezinárodní regata Rakousko 1× stříbro 2002 MČR 2× zlatá, 1× stříbrná kvadriatlon: 2000 MČR 1× zlatá a mistrovství světa 1× zlatá 2001 MČR 1× zlatá a mistrovství světa 1× zlatá mistrovství republiky je důkazem toho, že se jí její úsilí vyplatilo.

Vážný úraz za všedních okolností Jenomže pak přišlo zranění hlavy, které její vrcholovou kariéru v  rychlostní kanoistice na nějakou dobu ukončilo. „Lidé se mě na to často ptají. Všichni čekají nějakou adrenalinovou story o  tom, jak jsem se převrátila na divoké vodě, loď mě vláčela mezi kameny, topila jsem se a nikde nebyl nikdo, kdo by mi pomohl. A  pak jsou zklamaní, když jim vyprávím, jak jsem prostě jen nesla kajak na vodu, uklouzla na mokrém chodníku a rozbila si hlavu o schod. Měla jsem těžký otřes mozku a  krvácení do mozku a vůbec to nevypadalo dobře.“ Doktoři nejprve Haně sport zcela zakázali, ale k  jejich překvapení se po půl roce její zdravotní stav natolik zlepšil, že se mohla ke sportování vrátit.

Kanoistika mi přišla vhod

Ke kanoistice na pár let přidala ještě další sport, a  to kvadriatlon, ve  kterém dva roky po  sobě získala juniorskou zlatou

S úspěšnými kanoisty na Mistrovství světa v ruské Kazani

medaili jak na  republikovém mistrovství, tak na  mistrovství světa. „Tento sport se skládá ze čtyř disciplín, z plavání, kanoistiky, cyklistiky a běhu. Moc holek ho nedělá. Závod trvá kolem šesti hodin, je to hrozně náročné a vyčerpávající. Tři a půl kilometru se plave, pak se jede deset kilometrů na kajaku, padesát kilometrů na kole a posledních deset kilometrů do cíle se běží. Pro závodníky bývá největší problém právě kajak. Kdo nezná dobře techniku, v téhle disciplíně nabere obrovskou ztrátu, která pak většinou už nejde dohnat,“ vysvětluje Hana.

Na druhé straně barikády

Ačkoli už se rychlostní kanoistice závodně nevěnuje, tyto lodě z jejího života zcela neodpluly. Bylo jí líto se zcela se závody rozloučit, a tak šla opět ve šlépějích svého otce a stala se z ní rozhodčí. Nejdřív udělala zkoušky pro domácí závody, později i  pro mezinárodní soutěže. „Zkoušky na  mezinárodní rozhodčí jsou celé v  angličtině. Konají se v  rámci závodů. Nejprve se píše test nebo je ústní pohovor, pak se dělá praktická část, kdy při závodech obejdeš se zkoušejícím všechna rozhodcovská stanoviště. V  České republice je nás šest mezinárodních rozhodčích, z toho na maraton jsme dvě a na dračí lodě jsem tu zatím jenom já,“ vysvětluje Hana. Na  vnitrostátní soutěže vybírá rozhodčí Český kanoistický svaz. Na soutěže mezinárodní určí Mezinárodní kanoistická federace hlavního rozhodčího, který si následně vybere rozhodčí na  základě nominace kanoistických svazů jednotlivých států. „Nevím proč, ale kam mě napsali, tam jsem byla vybraná,“ podotýká Hana spokojeně, ale zároveň upřesňuje, že to není až tak pravda, protože bohužel nebyla vybrána jako rozhodčí na  olympiádu do  Ria, kam si strašně přála se dostat. „Mrzelo mě to, ale co se dá dělat. Předseda svazu mi řekl, ať jsem trpělivá, že za čtyři roky je Tokio, a v tu dobu už budu mít z našich mezinárodních rozhodčích nejvíc zkušeností. Takže doufám, že  to myslel tak, jak jsem si to vyložila,“ směje se.

Rozhodčí za  svou práci na  soutěžích nedostávají žádné peníze. Svaz jim pouze zajišťuje dopravu a  platí jejich ubytování a  stravu. „Z  práce si na  závody beru dovolenou. Moc mi jí pak sice nezbývá na  svou vlastní dovolenou, protože i  když jsou závody o víkendu, musíme tam být už ve  všed­ní den. Naštěstí se závody konají v  okurkové sezoně, takže v  práci nemám problém a dovolenou dostanu vždy, když si o ni požádám,“ tvrdí Hana.

Výzva pro ženy

Na aktivní sportování nadporučice Hana Koblicová-Kmeťová přece jen nezanevřela. Kondici si udržuje běháním. Vyhrávání závodů už však není její prioritou. V loňském roce se zapojila do soutěže Women's Chal­ lenge, která je přidružená k seriálu půlmaratonových a maratonových závodů po celém světě. Jde o  dlouholetý projekt, jehož cílem je podpořit ženy v  jejich rozhodnutí začít běhat a  splnit si svoji běžeckou výzvu. Je určený všem odhodlaným ženám bez ohledu na jejich věk a fyzickou kondici. V  tomto projektu jde spíše o  příběh spojený s  běháním než o  sportovní výkony. „Pražský půlmaratón běhám pravidelně, ale chtěla jsem se posunout zase dále. Poslala jsem pořadatelům této akce svůj příběh, jak jsem sportovala, pak zranění, pak delší sportovní pauza, a že bych se chtěla výkonnostně alespoň přiblížit své bývalé kondici. Během semifinále se sešla úžasná parta 20 holek, každá jiná, leč společný cíl nás neuvěřitelně spojil. Každá se musela představit a povyprávět, proč se do projektu přihlásila, a pak jsme běželi zkušební závod. O výsledky tam nešlo, jen o  to, jestli to člověk vůbec dá. Mým cílem v tomhle závodě bylo dokázat si, že uběhnu maraton a také zhubnout do  svatebních šatů, protože jsem se vdávala. Oboje vyšlo na  jedničku.“ usmívá se Hana. Text: Jana Fabiánová, foto archiv Koblicové-Kmeťové

domino

25

Zaujalo nás v poslední době Již téměř dvanáct let využívá Armáda České republiky stíhací stroje JAS-39 Gripen. V  rámci návštěvy Švédského království navštívila delegace složená ze  zástupců armády a  ministerstva obrany, v  čele s  ministrem obrany Martinem Stropnickým, závod, kde se tyto letouny vyrábí.

Začátek dubna patřil u  Velitelství výcviku – Vojenské akademie již tradičně druhému nástupnímu termínu kurzů základní přípravy, a to jak pro nováčky Armády ČR, tak aktivní zálohu. Ti první stráví ve  Vyškově tři měsíce, ti druzí šest týdnů.

Žákům základních a  středních škol, kteří chtějí udělat radost českým vojákům v zahraničních misích, je určena nová soutěž s  názvem Pozdrav do  mise. Úkolem dětí je vytvořit fotografii, kresbu, výrobek či  video, které poputují do  Afghánistánu a Mali. Ti nejlepší v každé kategorii budou oceněni upomínkovými předměty. Soutěž, která potrvá do  10. května, pořádá odbor komunikace v rámci projektu Příprava občanů k obraně státu (POKOS).

Pro pěší rotu aktivní zálohy Středočeského kraje zítra skončí vojenské cvičení Hradba 2016. Sto mužů a šest žen na Libavé cvičilo od 7. dubna. Jednalo se přitom o  největší zapojení těchto vojáků nejen v historii roty, ale AZ celkově. Záložníci se zdokonalovali zejména v  činnostech ochrany objektů důležitých pro obranu státu a obrany státní hranice. Při výcviku využívali moderní techniku a mnozí z nich si nacvičili i přelety vrtulníkem Mi-17.

Ve věku 75 let zemřel generálmajor Jan Kozojed, první polistopadový náčelník Zpravodajské správy Generálního štábu. Jan Kozojed se narodil 13. září 1940 v Opařanech na Táborsku. Po studiu na střední Vojenské škole Jana Žižky zamířil na  Vojenské učiliště kpt.  Jaroše. Poté byl žákem Vojenského učiliště ve  Vyškově, směr motostřelecký. Jeho první působení bylo u  71. výsadkového praporu 22.  výsadkové brigády Prostějov, kde se postupně vypracoval až na náčelníka průzkumu.

První zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálporučík Jiří Baloun ocenil v  prostorách Generálního štábu vojáky, kteří v letech 2013 až 2016 působili na  zahraničních pracovištích. Za  reprezentaci české armády a úspěšnou činnost ve strukturách Severoatlantické aliance a Evropské unie v  Bruselu a  Monsu převzali tři vojáci a  jedna vojákyně medaile ministra obrany Za službu v zahraničí.

Průběžně plněné a  hlavní úkoly letošního roku, projekty infrastruktury a  spolupráce při obraně vzdušného prostoru České republiky byly hlavními tématy v  rámci návštěvy místopředsedy vlády ČR v  doprovodu náčelníka Generálního štábu AČR na čáslavské základně.

Již více než rok mají příslušníci českých strážních rot na  základně Bagrám možnost využívat schopnosti bezpilotního průzkumného prostředku ScanEagle, který je na  území Afghánistánu nasazen v  rámci jednotky zpravodajství, sledování a průzkumu (ISR – Intelligence, Surveillance, Reconnaissance).

Na  Vítkově včera nastoupilo téměř třicet nových vojenských policistů, kteří úspěšně absolvovali základní odborný kurz VP. Desetitýdenního školení se zúčastnilo dvaačtyřicet zájemců, neuspěla třetina z nich. V základním odborném kurzu VP, jenž je povinný pro všechny zájemce o  službu u  Vojenské policie, se učí jak obecné vojenské znalosti, tak i  odborné – třeba základy práva, kriminalistiky nebo dopravní a pořádkové služby včetně služebních zákroků a administrativy. Důraz instruktoři kladou také na střeleckou přípravu. Kurz zakončuje ústní a praktická zkouška, tedy žádné testy, ale vojáci musejí prokázat své znalosti před komisí, která dbá především na to, aby si uměli poradit v praxi.

Náměstkyně pro řízení sekce právní Alena Netolická a  první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálporučík Jiří Baloun přišli na  pražské Valy pozdravit válečné veterány – účastníky novodobých zahraničních misí. Jako každý rok se tam konal sněm Sdružení válečných veteránů České republiky.

Prezident Miloš Zeman zavítal k  13. dělostřeleckému pluku do  Jinců. Setkání se uskutečnilo na závěr jeho třídenní návštěvy ve Středočeském kraji. Hlavu státu doprovázel hejtman Miloš Petera. „Takto vzácnou návštěvu jsme tu měli naposled za  první republiky, tehdy se jednalo o  prezidenta Edvarda Beneše,“ v  krátkosti připomněl historii zástupce velitele 13. dělostřeleckého pluku plukovník Jiří Kývala.

Kolegové, studenti a  početní zájemci o  tematiku zbraní si nenechali ujít příležitost získat v prostorách knihkupectví Barvič a  Novotný v  Brně podpis autora do  nové knihy emeritního profesora Univerzity obrany Lubomíra Popelínského, který nese příznačný název Můj život mezi zbraněmi.

Předseda Vlády České republiky Bohuslav Sobotka zahájil svoji návštěvu Afghánistánu. Kromě oficiálních jednání s  prezidentem Afghánské islámské republiky Mohamadem Ashrafem Ghanim, premiérem Abdullahem Abdullahem a  jednání na  velitelství mezinárodní operace Resolute Support byla na  programu premiéra také návštěva českých vojáků na základně HKIA (Hamid Karzai International Airport).

Zástupci Vojenské policie v  čele s  náčelníkem, plukovníkem gšt. Pavlem Křížem, se sešli se svými rakouskými protějšky. Hlavními tématy jednání bylo nasazení jednotek Militärstreife (VP) na klíčových místech rakouských hranic v  souvislosti s  očekávaným nárůstem počtu migrantů proudících do Evropy. Hovořilo se také o možnostech budoucí spolupráce české a  rakouské Vojenské policie.

Odznaky s vyobrazením jaguára jako symbol absolvování kurzu francouzské cizinecké legie si z Jižní Ameriky přivezli studenti Univerzity obrany rotmistr Zbyněk Polka a nadrotmistr Martin Hejda. Ten navíc v individuálním pořadí získal mezi osmi desítkami účastníků kurzu druhé nejvyšší bodové ohodnocení s minimálním odstupem za vítězem.

Prestižního ocenění se dostalo veliteli Pozemních sil AČR generálmajoru Jánu Gurníkovi na  Vysoké vojenské škole pozemního vojska (Army War College) v  Carlisle ve  Spojených státech amerických. Během slavnostního ceremoniálu uvedl velitel školy generálmajor William E. Rapp generála Gurníka do  Síně slávy této prestižní univerzity.

26



A report 5/2016

A report 5/2016

27

Kuchaři a pracovníci dílen 42. mechanizovaného praporu nezaostávají ve výcviku za bojovými jednotkami

Psovodi Vojenské policie uspěli se svými svěřenci na Mezinárodním mistrovství služebních psů TART 2016

Logistika AČR má svá specifika. Prvořadým úkolem jejích příslušníků samozřejmě není bojovat, ale zabezpečit ostatní jednotky, aby mohly dokončit své úkoly. A to jak proviantem, tak servisem bojové techniky a mnoha dalšími službami. Toto však ne úplně platí u bojových jednotek, přesněji jejich logistického zabezpečení.

V první polovině dubna se konal již 15. ročník Mezinárodního mistrovství služebních psů, které ve spolupráci se Sportovním klubem Policie České republiky organizuje Kynologické sdružení TART CZ v Mělníku. Na tomto mistrovství soutěží každoročně ti nejlepší psovodi Policie ČR, Vězeňské služby ČR, Cizinecké policie ČR, Armády ČR, Vojenské policie, městských policií, bezpečnostních služeb a kynologických organizací.

Logistici v roli bojovníků

Měl jsem možnost zúčastnit se výcviku roty logistiky ze 42. mechanizovaného praporu v  Táboře. Je důležité připomenout, že za poslední tři roky byl tento bojový prapor, patřící do sestavy struktur 4. brigády rychlého nasazení, hodnocen jako nejlepší. Dalo se tedy předpokládat, že i zabezpečovací jednotka bude dobře vycvičena, ale to, čeho jsem byl svědkem, předčilo má očekávání.

Protivník se zaměřuje na logistiku

Témat na procvičení bylo hodně, ale vše směřovalo k tomu nejsložitějšímu. Kolona vozidel je překvapena léčkou a vojáci, v tomto případě kuchaři, skladníci, dílenští, museli adekvátně zareagovat na nepřítele a chránit životy a techniku. „Ono se možná z  pohledu jiných útvarů zdá, že  když je někdo třeba kuchařem, tak se ho podobný výcvik netýká, ale to je velmi daleko od pravdy. O to více se musí věnovat bojovým drilům a nácvikům, protože jednou z nejčastěji napadaných jednotek při přesunech jsou právě logistické jednotky. Především u nich v nekonvenčních válkách protivník předpokládá menší vycvičenost, a tudíž i větší zranitelnost,“ odhaluje důvody tvrdého výcviku logistických jednotek u  bojových útvarů nadrotmistr Milan J., který je zodpovědný za výcvik.

Dvě druhá a jedno třetí

Na  letošním ročníku opět nechyběli ani zahraniční soutěžící, a to z Litvy, Slovenska, Německa a Rakouska. Celkem se zúčastnilo mistrovství 31 psovodů v  hlavním závodu a 22 psovodů ve vloženém závodu. Ten je určen pro mladé psy, kteří ještě nemají tolik zkušeností.

Zákrok v místnosti Po celé tři dny soutěžili psovodi se svými psy v disciplínách stopa, obrana, poslušnost a  všestrannost. Celý závod začal obranou v noci, přepadem psovoda a zadržením pachatele na 100 m. Pak už následovaly denní

Logistici si nezadali

Samozřejmě, že výcviku není díky mnoha jiným povinnostem věnováno tolik prostoru jako u bojových rot, ale v nasazení do tohoto výcviku si s  nimi „logouni“ rozhodně nezadali. „Je úžasné, co tu vidím. Nasazení, chuť, disciplína, snaha se něčemu novému naučit, to je prostě perfektní. Mnohdy bych toto očekával od mladých kluků, kteří vstoupí do armády právě k „bojarům“, ale ne vždy se toto očekávání splní,“ přiznává a zároveň chválí Milan J.

Vysloužili si pochvalu

Jeden nácvik následovaný dalším a dalším. Tak vypadá celodenní zaměstnání, které se tentokráte odehrávalo v prostorech útvaru Bechyně. Po každém z nácviků dochází k hodnocení od instruktorů, k dolaďování především detailů a samozřejmě i k diskuzi mezi cvičícími. „Jirko, když sesedám, tak mne musíš lépe krýt,“ říká jeden voják druhému. „Jasný, já si tam vlezu trochu více a bude to ok, ale ty se prosím přesuň více doprava, abych já mohl lépe odběhnout do  krytu, abych tě pak pokryl lépe,“ říká Jirka kolegovi. A  takové věcné a nadšené diskuze se vedou v přestávkách mezi nácviky. A chuť cvičit v drilech, které díky instruktorům nejsou jen tupým „jdu, kryju“, se samozřejmě projevila. „Pánové a dámy. Za přístup, který jste v dnešním zaměstnání projevili, si zasloužíte jen pochvalu,“ zhodnotil a uzavřel Milan J. Text a foto: Zdeněk Koza

Zaměřeno na disciplíny z praxe „Když se člověk dostane na  takovouto velkou soutěž, kde se mají možnost setkat kynologové všech ozbrojených složek v  naší zemi, tak vás to po  odborné stránce velice obohatí. Můžete srovnávat nejen stupeň vycvičnosti služebních psů,“ vysvětluje kynolog Vojenské policie z Dobronína rotmistr Martin Vlček. „Pro nás je prioritou, abychom měli dobře připravené psy do výkonu služby. Aby byli v  reálu použitelní. A  právě to máme možnost si zde prověřit. Tato soutěž totiž umožňuje hodnotit psy v  takových disciplínách, se kterými se můžete setkat v  reálném životě. Jedná se například o přepady, případně dohledačku pachatele.“

disciplíny jako například vyhledání a  zadržení pachatele, stopování pachatele na  jeden a půl kilometru dlouhé a třikrát lomené stopě s pátráním po předmětech, které na ní zanechal. Jednou z nejatraktivnějších disciplín byl tzv. zákrok v  místnosti. Tato disciplína spočívala v  tom, že  psovod dostal za úkol eliminovat výtržnost v místnosti, v níž se nacházel ozbrojený pachatel, jenž

spáchal zvlášť závažný trestný čin. Po  příchodu do  této místnosti v  nastalém hluku odmítal tento pachatel reagovat na  pokyny psovoda a  při pokusu o  komunikaci na psovoda zaútočil. V tento moment přišla chvíle pro psovodova čtyřnohého parťáka, který tvrdým a  nekompromisním zákusem tento útok zpacifikoval a  zabránil tak zranění psovoda nebo nezúčastněných osob.

Dosáhnout nejlepších výsledků Na  tomto závodě je družstvo psovodů a  psů Vojenské policie pravidelným účastníkem. Každoročně se umísťuje na  předních pozicích. Letos to byli psovodi rotný Petr Zach s šestiletým německým ovčákem Rikym a  rotný Antonín Málek s  pětiletým belgickým ovčákem Ronym, všichni z Velitelství VP Tábor. Účast na podobných soutěžích je jedna z atraktivních forem přípravy psovodů a psů Vojenské policie pro plnění úkolů v praxi. „Nikdo nejede na závod s tím, že je mu jedno, jak dopadne. Každý chce dosáhnout nejlepších výsledků. Tonda Málků a  Petr Zach dopadli během tohoto mistrovství velice dobře. Všechny nás to potěšilo. V současné době máme například u  nás v  Dobroníně velice silnou základnu. Omladili jsme psy. Navíc se snažíme výcvik co nejvíce směrovat na reálné situace,“ upozorňuje rotmistr Vlček. „Kromě Mělníka je spousta dalších menších soutěží, na  kterých není právě zanedbatelná konkurence. Takže většina z  nás se musí zapojovat do  soutěží. Nemůžeme tedy mít nějakou úzkou základnu a spoléhat na jednoho dva psy. Musíme být připraveni nasadit kohokoliv. Především ale všichni naši psi musí být upotřebitelní ve výkonu. To je naprostý základ.“

Text: Lenka Haberová, Vladimír Marek, foto: archiv psovodů VP

A fakta Výsledky psovodů VP: 2. místo kategorie „Družstva“ 3. místo kategorie „Všestranní“ 8. místo kategorie „Všestranní“ 2. místo kategorie „Stopař“ 4. místo kategorie „Obranář“

Antonín Málek a Petr Zach Petr Zach Antonín Málek Petr Zach Petr Zach

28



A report 5/2016

Pešmergové

A report 5/2016

29

Uřežeme všem hlavy

města u  průmyslové zástavby. Dál se jim proniknout nepodařilo. Všudypřítomná milice s  kalašnikovy, ale i  občanské hlídky lehce ozbrojené pod saky bedlivě sledují každý podezřelý pohyb, kontrolují auta, ale občas i chodce. Vydáváme se do centra k  citadele, jednomu z  nejstarších nepřetržitě osídlených městských sídel na  světě pod dohledem UNESCO. I  přes to, že  se již nenacházíme v  křesťanské čtvrti, vídáme spoustu obchodů s tvrdým alkoholem. Z nich vycházejí lidé obtěžkáni řadou tašek, ve  kterých cinkají láhve. Přípravy na  Nawroz, tedy Nový rok nabírají obrátek. V ulicích je řada vymóděných mužů, žen, dívek a chlapců a my se po domluvě přesouváme vozem do hor k Duhoku, městu sousedícím s Mosulem.

Daeš deklaroval ještě před začátkem oslav, že  dekapituje každého, kdo se jich účastní. Znamená to, že  vyjma bojovníků na  frontové linii a  v  horách by musel povraždit téměř všechny. My se přidáváme k  veselí, nálada je skvělá, i  přes výhrůžky. Na centrálním pódiu se provolávají bojová hesla, zpívá se a recitují se básně. Za chvíli jsme upozorněni, že  můžeme fotit na  pódiu a pod pódiem. Jsme zde trochu atrakcí, protože zde není nikdo z Evropy. Jen místní. Hlouček milicionářů nás bere za své, radují se z  toho, že  jsme zde a  přichází nabídka v  podobě přímé ukázky jejich života. Rádi přijímáme. Oslavy trvají několik dní, ale my se v offroadech přesouváme do hor.

Být blíž stvořiteli

Kalašnikov a plyšák

První zastávkou je statisícový uprchlický tábor. Druhým rokem zde žijí zejména Syřané z oblastí Kobání, kterému se přezdívá

Pešmergové zde jsou oblečeni v  tradičním oděvu Kurdů, trochu to připomíná oděvy, které známe z Afghánistánu. Okolo pasu

i  „Kurdský Stalingrad“ díky naprosté apokalypse a zničení celé oblasti, ale nacházíme tady i Kurdy z Mosulu. Všichni zde bez rozdílu náboženského vyznání žijí pohromadě ve skromných, ale dostačujících podmínkách. Potkáváme hlouček milicionářů. Pešmergové jsou vymódění, muži i ženy se veselí a užívají si chvil volna. „Jdeme slavit Nawroz, ale nezapomínáme na naše bratry a sestry na bojišti. Oslavíme to i za ně,“ říká Ismet Zeravany se zdvihnutou pravačkou a  s  prsty symbolizujícími vítězství. Týden předtím pochoval svého bratrance, který padl kilometr odsud. Daeš při přestřelce zabil jeho a dalších devět milicionářů, přitom bylo zabito téměř čtyřicet teroristů. Při tom, když mluví o svém bratranci, dřímá v ruce tašku s  vodkou. Sice u  Kurdů převládají muslimové, nicméně jejich zvyky a obyčeje jsou zcela v rozporu s Koránem. Alkohol pijí zásadně v  horách, kdy jsou nejblíže stvořiteli (neuslyšíte Alláhovi), při oslavách zapalují ohně, tančí okolo nich a  modlitební korále, které nosí, mají třicet tři kuliček…

mají sumky se zásobníky, granáty, na  zádech kalašnikovy. Už nejde o  uhlazené maskáče, krásné nárameníky a  blýskavé hodnosti. Tady jde o tvrdou přípravu a boj. Jeden z mnoha táborů, kde se usazujeme, tvoří zhruba dvacet milicionářů. Přítomnost čtyř žen zaznamenáváme ihned po  příjezdu. Jedna z nich, velitelka jménem Nahida, jde kromě slavnostního nástupu chystat čaj a  kávu, kterou záhy nabídne nám, ale i svým bratrům ve zbrani. Nikdo si zde nehraje na  nadřazeného, všem jde o  totéž. Nicméně v  případě útoků, ale i  výcviku

Pohled do života těch, kteří jdou vstříc smrti

Kurdské ozbrojené milice získávají na slávě a popularitě především poslední dva roky. Jejich hrdinství a odvaha při boji s takzvaným Islámským státem vnímá celý svět. Podívejme se na jejich každodenní život očima redaktora A reportu a povězme si něco o životě v Kurdistánu, autonomní oblasti nacházející se na území čtyř států. Irák, jehož součástí je značná část autonomie Kurdistánu, mnozí považujeme za  zaostalou zemi. Myslíme si, že  hlavní činností místních je pastevectví a po pádu Saddáma Husajna v roce 2003 se toho příliš nezměnilo. Naopak, změnilo se mnohé. Od roku 2011, kdy byla prakticky ukončena druhá válka v Zálivu, která měla za cíl stabilizovat oblast, je země v neustálém napětí. Malé bojůvky, ale i rozsáhlejší polovojenské střety jsou nedílnou součástí každodenního života Iráčanů. Novým nepřítelem a agresorem se stal Daeš, tedy samozvaný Islámský stát, jehož řádění a brutalitu známe z televizních obrazovek a tisku. „V říjnu jsem byl

v  Iránu, myslíte si, že  mě do  země pustí? A co bezpečnost, neměl bych si půjčit balistickou vestu?“ Tak zněla má slova v okamžiku, kdy jsem kupoval letenky do Erbilu, prakticky hlavního města Kurdistánu.

Překvapení na letišti

„Welcome to Kurdistan. Czech? Great, welcome!“ Tak zněla první slova úředníka u přepážky na letišti. Žádné „vítejte v Iráku,“ ale v Kurdistánu. Po postavení se do fronty na víza nás zmíněný úředník poslal rovnou k okénku, kde po kontrole biometrických údajů nám bylo bezplatně a de facto

automaticky uděleno vízum na  třicet dní. Češi zde mají dobré jméno. Je to spojeno s historií Kurdů, s řadou významných osobností, která v  tehdejším Československu studovala, ale také se současnou podporou boje proti Daeš v  podobě dodávek zbraní a munice. Letištní terminál, moderní budova se nachází na okraji Erbilu. Bezpečnostní opatření jsou přísná, kontroly jsou důkladné a zahrnují opakované rentgeny, očichání vycvičeným psem jednotky K9, ale i  stěry z  těla a  zavazadel na  odhalení možné přítomnosti výbušnin. Nic není ponecháno náhodě.

Jedeme do Karlových Varů Letištnímu taxi dáváme adresu hotelu, u  jehož názvu nevěřícně kroutíme hlavou. Karlovy Vary. Skutečně. V  převážně křesťanské části Erbilu, která se nazývá Ankawa, přijíždíme k  hotelu, který dává

tušit spojitost s Českou republikou. Pozdrav v naší mateřštině je pro nás ve čtyři hodiny ráno úsměvný a  dávno překonáváme logické obavy z  toho, kde se nacházíme. Slovo „Vary“ má v kurdštině stejný význam, majitel hotelu k nám často cestuje a hotel využívají zahraniční delegace, novináři, ale i  blázniví turisté. Útulné prostředí narušuje hluk z  ulice. Až  teď si všímáme další spojitosti s  naší zemí. Škodovky. Prakticky druhým nejčastějším taxíkem je Oktávka. V jedné vidíme poprvé milice. Pešmergové jedou zřejmě na nedalekou základnu.

Seznámení s okolím

Náš známý nám vypráví o městě a okolí, chystáme program na  příští dny. Itinerář byl udělán narychlo, před cestou, ale vše je otázkou aktuální bezpečnostní situace. Daeš je od  nás pár desítek kilometrů, v  Erbilu za  celou dobu zaútočil třikrát při sebevražedném útoku, z  toho dvakrát na kontrolním stanovišti a jednou na okraji

30



hraje postavení svoji roli. Nahida bojovala rok v  Kobání, vypadá jako něžná duše, neustále se usmívá a my ji v žertu označujeme za expertku pro boj ve vysoké trávě, vzhledem k její výšce, ale opak je pravdou. Tato hrdá žena zažila to nejhorší, co mohla. Smrt blízkých, přátel, rodiny, spolubojovníků, poranění od šrapnelů, ale byla svědkem i zvěrstev, která se nedají publikovat. Po seznámení a nástupu nás odvádí do ženského stanu, který nám na pár dní bude sloužit jako útočiště. Zem pokrývají koberce, vše je čisté, srovnané a v rohu místnosti je kromě všudypřítomného kalašnikova i umělá růže a  plyšový medvídek. Je všech, dává naději a přináší psychickou vzpruhu.

Smrti se nebojí

Když se zajímáme o  její minulost, jsme odkázáni pouze na přítomnost a vysněnou budoucnost. Tou je svobodný Kurdistán. Nahida se přidala k  bojovníkům, protože nemohla sedět nečinně doma. Historie ženských bojovnic je zde pevně zakotvena a  nikdo nedělá rozdíl mezi mužem, či  ženou. Každý krvácí stejně, jak se mnozí shodují. Když nás zajímá strach před smrtí, usmívá se. „Vždyť jsem Pešmerge“, naráží na význam, který toto označení má. Jdoucí vstříc smrti. V  jejích očích je znát naprostá jistota. Strach žádný, pouze upřímnost a odhodlání. Vypráví nám o jedné spolubojovnici, která v  zájmu záchrany nejbližších poté, co byla zahnána do kouta, a byla bez munice, užila taktiku Daeš. Zaútočila vlastním tělem, na které si připevnila výbušniny. Zabila tak několik desítek teroristů a  zachránila své blízké před jistou smrtí. Neuvěřitelná oběť není nijak výjimečná. Pešmergové zkrátka naplňují do  puntíku význam svého označení.

Česká pomoc

„Víš, že díky vám máme miliony nábojů? Vaše země nám pomáhá. Naplňuje se tak láska doktora Kásemlú k  tvé vlasti,“ uvádí Jamal. Řidič, bojovník, ale i milovník historie nám zprostředkovaně vypráví o osobnosti,

A report 5/2016 která je stále připomínána v  tamních médiích. V  České republice má stále příbuzné, jelikož zde zplodil dvě dcery a  řada absolventů VŠE na  něj vzpomíná jako na  svědomitého docenta Katedry světové ekonomiky. Česká munice je skloňována velice často. Kurdové jsou v oblasti vyzbrojování odkázáni zejména na  dary. Jak nám později uvádí pan Mahama, guvernér oblasti Sindžár, kde de facto probíhala genocida jezídů, byla to i  naše munice, která oblast osvobodila. Tím bylo zachráněno téměř čtvrt milionu obyvatel. Těšíme se díky tomu všemu přízni a  je nám nabídnuto si i  vyzkoušet jejich, často obstarožní výzbroj. S  díky odmítáme, ale Dragunov bere do ruky naše malá velitelka Nahida. Terč o velikosti dlaně, vzdálený necelých sto metrů, zasáhne napoprvé. Prý se dokáže trefit do  hlavy až na 750 metrů. Dokázala to v Kobání, dokáže to zas.

Výhoda žen

Ženy jsou na  bojišti obávaným protivníkem. Při útoku, ale i při příchodu na frontu vydávají zvláštní zvuk, který se dá popsat jako „tylililili“ a  tím někdy končí bitvu dříve, než opravdu začne. Islamista, který by byl pokořen ženou, by se nedostal do ráje, tudíž by na něj nečekala odměna v podobě dvaasedmdesáti panen. To je občas důvod úspěchu žen. Zmíněný zvuk, či provolání, jak se dozvídám, je pobouzení muže při svatbě a láká jej ke svatební noci. Už tedy chápu, co to neustále znělo na oslavě Nawrozu. Při tancích, kdy byla navozena atmosféra lásky a rodinného soužití toto často zaznívalo. Den se chýlí ke konci a vyčerpávající cesta si vybírá svojí daň. Ve stanu pomalu usínám, ale něco mě neustále tlačí do zad. Ha, nějaká milicionářka si odložila pás s  granáty a zásobníky přímo pod mou deku. Pás přesouvám a  uléhám ke  spánku. Nemohu se srovnat s tím, že jsem v Kurdistánu, u Pešmergů, viděl jsem oslavy, veselí, moderní autopark a to vše v zemi, kde zuří válka.

A report 5/2016

31

Fotbal a placky

Ranní vstávání je příjemné, přes zasněžené vrcholky hor svítí slunce a od nedalekých stanů cítím krásnou vůni. Když přijdu blíže, zjišťuji, že  se zde na  ohni chystají placky, voní čerstvá káva a probouzející se příroda postupně mění tvář hor z  hnědé na zelenou. Vidím i nové milicionáře, rychle se seznamujeme a  k  mému překvapení mi je přihrán míč. Hraje se fotbal. S kalašnikovy na zádech (co kdyby…), v kanadách, či teniskách, hrají všichni. I velitelé a velitelky. Tak trochu jiná rozcvička je běžná, veselí je nikdy neopouští. Jsem vtržen do tančící řady, nejde mi to, kroky neumím, ale to je jedno. Hlavní je legrace a zapomenutí toho, co je provází den co den. I přes bojové podmínky je všude roztažena voda. V zákopech a úkrytech okolí tábora, u stanů, na záchod, provizorní umývárnu, ale i  v  hadici pod střelnicí. „Voda a  munice, není nic důležitějšího“ říká Jamal. Má pravdu, bez jídla se vydržet dá, bez vody jen pár dní.

Smutek

Po třech dnech se musíme rozloučit. Bez překladu sice nerozumíme vyjma pár frází a pozdravů ani slovo, ale přijde nám, že bylo za tu dobu řečeno vše. Jen ukázka hlídky by dotvářela celek, ale to nám bylo zakázáno. Pro naši bezpečnost. Nikdo by si nás nechtěl vzít na svědomí. Oni na smrt klidně půjdou, s  naší by se nikdo nevyrovnal. A  je jedno, že  jsme „kafr“ tedy nevěřící. Jsme přátelé a  v  přátelství víra nemá místo. Loučíme se krátce, pár dní a každý nám přirostl k srdci. Jako pomyslnou tečku jedeme na  hřbitov, kde se pohřbívají padlí. Salem, kamarád, který nás po návštěvě tábora hostí ještě pár dní, pokleká u hrobu svého bratra. Padl před rokem. I drsný chlap, který má za sebou nespočet dní v první linii, pookřál a lesknou se mu oči. Usmívám se na něj, poplácávám ho po zádech a jeho „Mišooo“ mi zní jako rajská hudba. Ví dobře, že  může zítra ležet vedle svého bratra. Doma má dvě děti a ženu, ale nic by mu nezabránilo v  tom, aby bojoval za to, čemu věří. Text a foto: Michal Voska

Čeští stíhači neustále udržují krok s konkurencí

Modernizace Gripenů

Vzdušné síly Armády České republiky disponují čtrnácti stroji JAS-39 Gripen, které je potřeba udržovat neustále ve skvělé kondici. K té patří i pravidelná revize, údržba, ale i modernizace, v rámci které získají stroje jak nový software, tak se vylepší i hardwarová obslužnost s ohledem na moderní zbraně a využívání nových systémů. Českým stíhačkám JAS-39 Gripen chybí některé důležité hardwarové a  softwarové vybavení. Chybí slučitelný datalink umožňující datovou komunikaci (např. sdílení radarových informací) s  dalšími letouny NATO. Chybějící softwarové vybavení také neumožňuje českým Gripenům provádět útoky na pozemní cíle. Mezery v kapacitách řeší schválený modernizační balíček. Stroje dostanou například nové kódovací zařízení pro komunikaci, kompatibilní NATO datalink nebo pilotní brýle pro noční vidění. Součástí modernizačního kontraktu je také další školení leteckého a pozemního personálu na nové systémy. Modernizace posune schopnosti českých letounů JAS-39 Gripen na novou úroveň. Kromě ochrany vzdušného prostoru tak Gripeny získají schopnost provádět průzkumné mise ve  dne i  v  noci a také útočit na pozemní cíle.

Vyšší stupeň údržby

V  souladu se smlouvou o  pronájmu letounů Gripen byla na sklonku roku 2015 zahájena jejich modernizace. Jedná se o technickou přípravu přechodu na  softwarovou verzi MS-20. Modernizace obsahuje úpravy nezbytného vybavení pro budoucí instalaci jednotek systému utajené komunikace Link-16. Bude provedena příprava na  používání kontejneru LDP (Laser Designator

Pod). Za tímto účelem budou postupně dodány speciální závěsníky č. 4 ve standardu NATO. V  neposlední řadě bude upravena kabina letounu k  používání brýlí nočního vidění, instalací úložných prostorů na  nápoje a  stravu bude zvýšena bezpečnost letu a  komfort pilota při dálkových přeletech s využitím tankování za letu. Uvedené technické úpravy jsou prováděny u  výrobce Gripenů, společnosti SAAB, a  spojeny s prováděním vyššího stupně údržby letounů po  odlétání 1  600 letových hodin. Dle aktuálního harmonogramu budou úpravy prováděny postupně ve dvojicích a všechny letouny budou připraveny na  ověření integrace a  funkčnosti systémů na  konci roku 2017. Proces modernizace bude dokončen instalací vyšší verze programového vybavení MS-20 po dokončení technických úprav všech strojů. Česká strana již zahájila akviziční proces k pořízení kontejnerů LDP, terminálů MIDS pro Link-16, brýlí nočního vidění NVG a  jednotek utajené komunikace. Dodávky budou probíhat v letech 2017 a  2018, od  roku 2018 tak české letouny JAS-39 Gripen výrazně zvýší možnosti operačního použití.

Nejde o první modernizaci

U Gripenů se nejedná o první modernizaci, ale postupné vylepšování operačních

schopností s  ohledem na  alianční podmínky. Významnou úpravou byla integrace systému AMRAAM. Česká republika totiž původně nepožadovala radarově naváděnou protiletadlovou řízenou střelu. Švédské Gripeny sice mohou používat AMRAAM, avšak jde o starší verzi AIM-120 B, zatímco naše armáda pořídila ve Spojených státech v rámci programu FMS (Foreign Military Sales) verzi AIM-120 C-5. Bylo proto nutné počkat na  veškeré licence z  americké strany a  teprve pak integraci provést. Jelikož jsou české Gripeny vybavené univerzálními odpalovacími zařízeními LAU-99, obnášela modernizace na AMRAAM „pouhé“ doplnění softwaru o ostrá data této řízené střely. Patrně nejvýznamnější částí dřívější modernizace představoval systém elektronického boje (Electronic Warfare System) EWS39. Ten jednak informuje pilota o  aktuálním ohrožení, jednak automaticky provádí řadu protiopatření. Základním prvkem EWS39 je výstražný radarový přijímač RWR (Radar Warning Reciever), tvořený řídící jednotkou a  čtveřicí antén umístěných na koncích křídla. RWR dokáže přijímat elektromagnetické vyzařování radiolokátorů, vyhodnocovat směr a  na  základě charakteristiky záření určit, z  jakého prostředku je vysíláno. K  tomu slouží vnitřní databáze, takzvaná knihovna, v níž mohou být uloženy profily prakticky neomezeného počtu nejrůznějších radarů a dalších zařízení. Pilot tak na displeji kromě směru vidí většinou i typ letadla nebo jiného prostředku, který jej zaměřil, a  tak může provést nutná protiopatření.

Text: Michal Voska, foto: Jan Kouba

32



A report 5/2016

A report 5/2016

33

Príslušníci vojenskej polície v Centre výcviku Lešť a v Odbore výcviku a kynológie Vojenskej polície Vlkanová sa zúčastnili medzinárodného cvičenia

Ochranca 2016

V prvý aprílový týždeň prebiehalo v Centre výcviku Lešť a v Odbore výcviku a kynológie Vojenskej polície Vlkanová medzinárodné a medzirezortné cvičenie Ochranca 2016. Zúčastnili sa na ňom príslušníci slovenskej a českej vojenskej polície, ako aj Úradu pre ochranu ústavných činiteľov a diplomatických misií Ministerstva vnútra Slovenskej republiky. Cvičenie si na  Lešti prezreli štátny tajomníci MO SR Marián Saloň a  Ivan Máčovský, náčelník Generálneho štábu OS SR generál Milan Maxim, veliteľ pozemných síl brigádny generál Ondřej Novosad, veliteľ vzdušných síl brigádny generál Miroslav Korba, viceprezident PZ MV SR generál Ľubomír Ábel a ďalší hostia.

Príprava na slovenské predsedníctvo Riaditeľ Vojenskej polície plukovník Milan Hamar pripomína, že úlohou cvičenia je preveriť pripravenosť a  zladenosť slovenských a českých vojenských policajtov, ktorí spoločne plnia úlohy v  rámci mnohonárodného práporu vojenskej polície NATO. „V  súvislosti s  nadchádzajúcim predsedníctvom Slovenska v Európskej únii od júla 2016 sme do  cvičenia zakomponovali aj spoluprácu s príslušníkmi Úradu pre ochranu ústavných činiteľov a  diplomatických misií Ministerstva vnútra. Počas cvičenia sme si precvičili vzájomnú zladenosť a spoločné operačné postupy. Najmä pri sprevádzaní a ochrane VIP osôb,“ konštatuje plukovník Hamar. Veliaci dộstojník cvičenia kapitán Marek Kostúrik, ktorý je náčelníkom skupiny

špeciálneho výcviku konštatuje, že  jeho priebeh sa snažili čo najviac priblížiť reálnej situácii, ktorá by mohla nastať pri ochrane a sprevádzaní VIP osôb. Podľa neho všetky úlohy plnili tímy, ktoré boli zložené zo slovenských a  českých vojenských policajtov a  príslušníkov Úradu pre ochranu ústavných činiteľov a  diplomatických misií MV SR. „Napríklad pri fyzickom napadnutí VIP osoby ju najskôr izolovali od útočníka, potom ho eliminovali a urýchlene evakuovali chránenú osobu do  pripraveného vozidla. Pritom fyzicky ochraňovali VIP osobu pred prípadným sekundárnym útokom,“ hovorí kapitán Kostúrik. Predsunutá skupina vždy vopred zabezpečovala miesto stretnutia. Ale v  prípade, že  sa pri priblížení k  miestu ukázalo, že zistené údaje nesúhlasia a situácia je iná, tím operatívne zmenil svoje rozhodnutie a  vybral náhradnú trasu. Kapitán Kostúrik objasňuje, že počas cvičenia sa snažili dodávať tímu do  vozidiel všetky potrebné zistené údaje, okrem iného aj fotografie, aby sa mohol operatívne s  nimi zoznamovať počas sprevádzania. Dokonale precvičili synchronizáciu predsunutej skupiny a tímu ochrany, ich činnosť pri mimoriadnej situácii. Pri komplexnom útoku na  konvoj s  VIP osobou nástražným výbušným systémom

a paľbou z ručných a protitankových zbraní bolo vozidlo s  VIP osobou zasiahnuté a  stalo sa nepojazdným. Tím riešil presun chránenej osoby do  iného vozidla, urýchlené opustenie tzv. zóny smrti. Medzitým sa ostatné tímy preskupili, postupne sa od­pútali od  kontaktu a  uskutočňovali palebný manéver pri krytí skupiny s  chránenou osobou. „Som veľmi spokojný s  tým, čo sa nám podarilo v  pomerne krátkom čase v priebehu cvičenia dosiahnuť. Všetci účastníci cvičenia priniesli svoje skúsenosti, poznatky. Podarilo sa nám zosúladiť ich činnosť, zjednotiť operačné postupy a vytvoriť skutočne funkčné tímy,“ spokojne konštatuje riadiaci cvičenia Ochranca 2016 kapitán Marek Kostúrik.

Poučiť sa na chybách

Podľa Náčelníka Odbornej školy Vojenskej polície ČR z  Vyškova podplukovníka Libora Daněka je účasť českých vojenských policajtov na cvičení logickým vyústením dlhodobej spolupráce medzi školou vo Vyškove a  Odborom výcviku a  kynológie Vojenskej polície Vlkanová – Hronsek. „Nie je to už len o  výmene inštruktorov, ale aj o  praktickom odovzdávaní skúseností. O spolupráci celých tímov. Preto je tu dnes tím Vojenskej polície ČR, ktorý plní úlohy ochrany VIP osôb a ich sprevádzania. Ide aj o to, aby sme zbytočne neopakovali rovnaké chyby, ale sa navzájom z  nich poučili. Je to výborná možnosť vzájomnej spolupráce, výmeny skúseností pri ochrane a  sprevádzaní VIP osôb, ktoré jednotlivé strany získali. Spoločne sme analyzovali možné problémy, vzájomne hľadali ich najlepšie riešenie. Som rád, že  cvičenie

potvrdilo, že  dokážeme efektívne pracovať pod jednotným vedením,“ zdôrazňuje podplukovník Libor Daněk. Vzájomná spolupráca vojenských polícií oboch krajín bude podľa neho úspešne pokračovať aj v  nadchádzajúcom období. Pôjde napríklad o  spoločnú prípravu streleckých inštruktorov vo Vlkanovej, vo Vyškove bude zasa výcvik pre odstreľovačov, či modulárny kurz techniky jazdy vo výcvikovom zariadení českej vojenskej polície v Bechyni a výcvik a cvičenie v sprevádzaní a ochrane VIP osôb v Prahe. Na ňom sa okrem českých a  slovenských vojenských policajtov zúčastnia aj príslušníci americkej armády. Všetky spomínané aktivity sú aj vďaka Technickej dohode, ktorá bola medzi oboma vojenskými políciami podpísaná 22. februára 2016 v Trenčíne.

Spolupráca rezortov

Skúsenosti z  cvičenia môže naša Vojenská polícia využiť nielen počas predsedníctva, ale aj v rámci medzinárodného krízového manažmentu, pri rôznych zahraničných operáciách," zdôraznil štátny tajomník Ministerstva obrany SR Marián Saloň, ktorý spoločne s  ďalšími hosťami sledoval jednotlivé ukážky cvičenia. Slovami spokojnosti s predvedeným výkonom cvičiacich nešetril ani náčelník Generálneho štábu OS  SR generál Milan Maxim. „Je veľmi dobré, že naša Vojenská polícia necvičí iba samostatne, ale aj s inými ozbrojenými zložkami. Je výborne pripravená a nemáme sa za čo hanbiť,“ konštatoval generál Maxim. Viceprezident Policajného zboru SR generál Ľubomír Ábel ocenil vysokú

profesionalitu vojenských policajtov, ich pripravenosť, taktickú vyspelosť. „S  radosťou môžem konštatovať, že  za  posledné roky urobila Vojenská polícia obrovský pokrok. Z  našej strany môžeme len uvítať takéto spoločné cvičenie, navyše aj s  medzinárodným prvkom. Otázka bezpečnosti a záruka slovenského predsedníctva v Rade EÚ vyžaduje spoločný postup všetkých bezpečnostných zložiek, vrátane Vojenskej polície. Postupne sa pripravujú, precvičujú, aby naše predsedníctvo bolo bezproblémové. S rezortom obrany sme úspešne absolvovali aj mnohé spoločné aktivity a cvičenia pri ochrane štátnej hranice, prebieha preškolovanie príslušníkov ozbrojených síl na  túto činnosť. Vojenská polícia je špecifická zložka, ktorá je z rezortu obrany najbližšie policajnému zboru a  je využiteľná v pomerne širokom rozsahu pri spoločných aktivitách.“ Riaditeľ Úradu pre ochranu ústavných činiteľov a  diplomatických misií MV SR plukovník Radovan Horváth pripomenul, že  cvičenie bolo obohacujúce pre všetky zúčastnené strany. Povedal, že  ako hlavný

gestor ochrany VIP osôb na  území SR je Úrad pre ochranu ústavných činiteľov a diplomatických misií rád, že svoje skúsenosti mohol postúpiť. „V  reálnej situácii sme si mohli precvičiť spoluprácu s Vojenskou políciou, lebo je skutočná možnosť vzájomnej spolupráce pri zabezpečení slovenského predsedníctva v  rade EÚ. Cvičenie splnilo svoj účel a tešíme sa na ďalšiu spoluprácu,“ priznáva plukovník Horváth. Riaditeľ Vojenskej polície plukovník Hamar pripomenul, že  Vojenská polícia bola predovšetkým za  posledný rok vybavená novými zbraňami a  technikou. „Historicky prvýkrát máme v  zostave napríklad motocykle, ktoré sú určené takisto pre zabezpečenie ochrany osôb. Pomerne v  krátkom čase teraz musíme zabezpečiť výcvik ich vodičov. V  záverečnej fáze absolvujú aj školu šmyku. Dôležité je aj dobudovanie komunikačných a  informačných systémov, aby sme boli celkom kompatibilní s našimi zahraničnými partnermi.“ Text a foto: Jozef Žiak

34



A report 5/2016

A report 5/2016

35

Unikátní hangáry z počátků československého letectví

Stará Aerovka

Areál Staré Aerovky, jehož součástí jsou i první dva hangáry firmy AERO z počátku 20. let minulého století, se dochoval do současné doby ve stavu, který ve světě nemá obdoby. Díky úsilí Vojenského historického ústavu a LOM Praha s. p. se podařilo oba hangáry zrekonstruovat a vdechnout jim tak nový život.

Odborný seminář představil moderní trendy

Vojenské lezení

Vyškovští specialisté a řada odborníků z civilního sektoru seznámili v prvním semináři svého druhu několik desítek účastníků s novými poznatky a legislativou ve výcviku vojenského lezení a ve vývoji trendů pro tuto oblast speciální tělesné přípravy. Dvoudenního semináře se účastnilo 61 instruktorů, s odborným garantem problematiky vojenského lezení plukovníkem Miroslavem Jebavým. V  semináři zazněly příspěvky věnované legislativě lezení, revizím a značení horolezeckého materiálu, oblastem pro výcvik a zdravotní problematice. Účastníci měli možnost načerpat poznatky z takových přednášek, jako byly Systém přípravy instruktorů ČHS, Lezecké oblasti a jejich správa, Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky, Textilní materiály a extrémní vlivy počasí a  Druhy používaných textilních membrán a jejich vliv na člověka. Mezi zajímavé bezesporu patřily i příspěvky z  oblasti historie či  lavinové problematiky. Ta má samozřejmě svá specifika a  moderní doba a pomůcky pomáhají ke zvládnutí a záchraně životů, pokud se lavina strhne.

Soutěž o nejlepšího

Soutěž ve  visu na  trenažéru prokázala kvality všech zúčastněných. Nejlépe se předvedl nadrotmistr Jakub Červenka. Stranou nezůstala ani oblast tréninku ve sportovním lezení se zaměřením na  zvyšování lezecké výkonnosti. Závěr semináře se skládal zejména z praktické části na lezecké stěně, technik jištění, jistících pomůcek a zvyšování výkonnosti. „Toto setkání potvrdilo, že je vhodnou formou a příležitostí pro výměnu zkušeností, stanovení požadavků

a trendů v přípravě instruktorů vojenského lezení nejen v  současnosti, ale především v blízké budoucnosti“, shrnul hlavní organizátor, kapitán Jiří Pevný z vyškovského úseku tělesné výchovy. Úspěch, který seminář u  absolventů sklidil, zaručuje jeho opakování. Tím získají vojáci stálý, aktuální přehled o  novodobých trendech. K  tomu jim přispěla i řada přednášejících. Jejich výklad a  hlavně erudovanost v  problematice jsou garancí úspěchu.

Odborníci

Jak je ve  Vyškově zvykem, vždy mají na starost danou problematiku skuteční odborníci v oboru. Ani současná problematika lezení nebyla jiná a  přilákala řadu profesionálů z  vojenského, ale i  civilního sektoru. Z  mnohých lze jmenovat Jiřího Baláše, vědeckého pracovníka a  odborného asistenta na  Fakultě tělesné výchovy a  sportu v Praze. Publikoval přes 20 vědeckých studií v mezinárodních časopisech k problematice lezeckého výkonu, zotavení a  efektu lezení na  tělesnou zdatnost. Je členem komise soutěžního lezení ČHS, kde má na  starosti problematiku diagnostiky seniorské a  juniorské reprezentace a udělování trenérských licencí. V  rámci asociace IRCRA (International Rock Climbing Research Association) se podílí na vývoji testové baterie pro hodnocení lezecké výkonnosti. Mezi dalšími

vynikajícími odborníky lze třeba ještě uvést Martina Honzíka, zaměstnance Letecké záchranné službě Hradec Králové, kde pracuje jako vedoucí letecký záchranář a  zajišťuje výcvik personálu letecké záchranné služby v  oblasti speciálních leteckých činností a  lanové záchrany. Martin Honzík je člen lékařské a  metodické komise Českého horolezeckého svazu (pracuje jako lektor obou komisí). Je instruktorem horolezectví Českého horolezeckého svazu a člen Společnosti horské medicíny a externí instruktor BATLS/ BARTS (Battlefield Advanced Trauma Life Support / Battlefield Advanced Resuscitations Techniques and Skills) na  Fakultě vojenského zdravotnictví – Univerzitě obrany v Hradci Králové. Učí první pomoc, zejména se zaměřením na odlehlé oblasti včetně pořádání speciálních kurzů záchrany (např. pro výškové pracovníky, horolezce, stromolezce, horské vůdce a průvodce, instruktory horolezectví atd.).

Moderní prostředky

Lezectví není pouze o  fyzických schopnostech a  předpokladech. Aktuální, moderní prostředky a špičkové materiály hrají nezastupitelnou roli. Je třeba brát v  potaz termoregulaci, reakci různých materiálů na fyzickou zátěž, nicméně i dokázat správně určit vhodný oděv do té či oné situace. Na  poli této problematiky patří k  největším oborníkům v  České republice Roman Kamler, zakladatel outdoorové značky Tilak. Ve  svém přednáškovém bloku představil především moderní textilie v boji proti ztrátě tepla, teorie ztráty tepla a  jak se tomu bránit, či přehled materiálů na trhu a jejich porovnání. Kromě funkčního prádla, správného vrstvení materiálů, ale i vhodné údržby byla představena i ucelená řada moderních, jistících systémů, lan, karabin, úvazů a jejich použití v běžných situacích, ale i při nouzových, záchranných postupech. Text: Michal Voska foto: VeV – VA, archiv

Vzácná celistvost, kterou lze doložit mimo jiné porovnáním snímků amerických průzkumných letadel se současnými leteckými fotografiemi, dokazuje unikátnost obou staveb. Jedná se o  komplex, který akcentuje vývoj letištního stavitelství od období 1. světové války po konec 40. let dvacátého století. V  případě hangáru č. VI se jedná o typickou stavbu z období první světové války z  oblasti Rakouska-Uherska. Hangár č. III představuje stavbu typickou pro střední Evropu počátku 20. let minulého století, hangár č. IV pokračování tohoto vývoje ve  30. letech a  hangár č. V  pak typickou stavbu německé školy (typ Junkers) vycházející z maximální úspory nedostatkových materiálů. Ve  světě se dochovalo jen velmi málo staveb podobného typu a konstrukce, a vždy se jedná pouze o jednotlivé

Hangár V – demontáž střešního pláště a poškozených částí obvodového pláště, – repasování „uhnilých“ ocelových prvků, – otryskání ocelové konstrukce a provedení nátěrů v původní barevnosti, – oprava obvodového pláště v členění a materiálu dle původního stavu, – chemické ošetření dřevěných nových prvků karbolinovým nátěrem v odstínu ořech, – provedení elektroinstalace a rozmístění svítidel respektující původní osvětlení, – oprava stávající nášlapné vrstvy podlahy se zachováním stávajícího „betonového“ vzhledu.

letištní stavby z tohoto období. Není znám žádný podobný letištní komplex, který by se dochoval v  podobné celistvosti a  původnosti. Dochovaný komplex nejen prezentuje úroveň letištního stavitelství své doby, ale díky zcela mimořádné původnosti dává rovněž možnost seznámit se s dobovými pracovními postupy. Hangáry určené původně k  montáži letadel mají i  dnes původní vnitřní vybavení a  zařízení, například váhu na letadla, a také vnitřní dřevěné ochozy s kancelářemi mistrů.

V souladu s historií

Projekt obnovy zachovává v  maximální možné míře a  zcela v  souladu s  požadavky památkového úřadu historické postupy a technologie použité při původní výstavbě

dotyčných objektů. Bylo třeba obnovit celek, ale i  detaily ve  stávající (prakticky původní) podobě. Z  hangárů se stane muzeum, kde bude možné spatřit údržbu i restaurování historických letounů a letové ukázky. Dynamický model muzea bude prezentovat funkčnost vystavovaných exponátů, nikoliv tradiční mrtvé muzeum. Unikátnost projektu spočívá v tom, že areál bude revitalizován v celistvosti odpovídající stavu z  roku 1941. Do  hangáru č. V  bude instalována sbírka bombardovacích i  bitevních letounů a  stíhacích bombardérů z  období od 2. světové války až do 80. let minulého století a  nejcennější přírůstek sbírky Vojenského historického ústavu Praha za posledních 20 let, sovětský bombardovací letoun Petljakov Pe-2 z  období 2. světové války, který byl získán do sbírky z norského leteckého muzea Norsk Luftfartsmuseum v Bodo. Hangár č. VI bude věnován historii výroby letounů AERO, a  proto do  něho budou nainstalovány exponáty čtveřice unikátních prototypů letounů firmy AERO.

Spousta oprav

Úsilí, které bylo třeba vynaložit na zachování a  renovaci hangárů, bylo značné. Pro úplnost uvádíme přehled prací na jednotlivých hangárech, díky kterým je možné získat představu o náročnosti projektu. Text: Michal Voska, foto: staraaerovka.cz

Hangár VI – demontáž fasádních palubek, jejich doplnění novými při využití části původních, soustředěných na jedné z fasád, – nahrazení části degradovaných a poškozených dřevěných prvků tesařským způsobem ze shodných profilů, exponovaná místa u podlahy z modřínového, jinak ze smrkového dřeva, – chemické ošetření dřevěných prvků karbolinovým nátěrem v odstínu ořech, – zhotovení kopie stávajících oken, – repase kování, – zhotovení kopie ocelového žebříku na střechu, – oprava obvodového pláště v členění a materiálu dle původního stavu, – provedení elektroinstalace a rozmístění svítidel respektující původní osvětlení, – oprava stávající nášlapné vrstvy podlahy se zachováním stávajícího „betonového“ vzhledu.

36

Připraveno ve spolupráci s redakcí Armádních novin

A report 5/2016

Ruská vojenská operace v Sýrii potvrdila značný nárůst schopností této armády

Nejen vysoké operační TEMPO Ruská vojenská operace v Sýrii potvrdila značný nárůst schopností ruské armády za poslední dekádu. Známý odborník na ruskou armádu a postsovětský prostor Dmitry Gorenburg na webu PONARS Eurasia se pokusil popsat nejvýznamnější pokroky v technice a schopnostech ruské armády.

1. Vysoké operační tempo Oproti válce s Gruzií (2008) učinila ruská armáda velké pokroky v operačním tempu a kooperaci (v lepší komunikaci) mezi jednotlivými vojenskými útvary. Rusko v  Sýrii rovněž prokázalo schopnost přesného ničení cílů na  velké vzdálenosti a  provádění expedičních operací na dlouhé vzdálenosti. V prvopočátku se ruské letectvo, díky informacím od syrské armády, zaměřilo na ničení základen a skladů opozičních sil – těch, které opoziční síly zabraly syrské armádě. Následně ruské letectvo začalo poskytovat blízkou vzdušnou podporu syrským a íránským jednotkám na zemi. Vysokou schopnost operačního tempa prokázalo především ruské letectvo. Celkově 34 letadel a  16 vrtulníků provádělo průměrně v  říjnu 45 bojových letů denně. Rychlost operačního tempa se navíc postupně zvyšovala, od  20 vzletů na  začátku operace a  kulminovala začátkem října se 60 bojovými lety denně. Poté počet denních vzletů poklesl. Podle Gorenburga především proto, že nejjednodušší a nejzřejmější cíle byly zničeny a opoziční síly se přizpůsobily hrozbě ruských leteckých útoků.

Výrazný zlom nastal v důsledku sestřelení Su-24 tureckým letectvem. Moskva poslala v listopadu 2015 do Sýrie dalších 37 bojových letadel Su-27 a Su-34. Počet denních vzletů, především díky strojům zajišťujících vzdušné krytí útočným a  bitevním letadlům, vzrostl až na 127 vzletů za den. Nejvíce (189) bojových operací ruské letectvo provedlo 24. prosince. I když některé zprávy mluvily o  problematické údržbě (mimo jiné díky drsným pouštním podmínkám), mnohaměsíční vysoké operační tempo vypovídá o  dobré připravenosti, vycvičenosti a pružnosti ruské armády. Gorenburg rovněž připomíná očividný pokrok v  koordinaci vojenských operací mezi jednotlivými složkami ruské armády. Jde o  pozitivní výsledek vojenské reformy po válce s Gruzií, kdy byly zjištěny výrazné nedostatky ve fungování ruské armády. Reforma změnila regionální vojenskou velitelskou strukturu tak, aby všechny nestrategické vojenské jednotky v daném vojenském okruhu (Rusko má čtyři vojenské okruhy) přímo podléhaly vedení velitele daného okruhu. V  minulosti musely být operace všech jednotek v  daném okruhu koordinovány přes velení v  Moskvě. Nová

velitelská struktura umožnila lepší koordinaci a rychlejší rozhodování v regionálních konfliktech – např. v Sýrii. Na  konci roku 2014 ruské ministerstvo obrany rovněž vytvořilo Kontrolní centrum národní obrany, které slouží jako komunikační uzel a  centrum pro pokročilou analýzu dat. V  centru se setkávají a  analyzují informace ze  všech ruských vojenských prostředků po  celém světě. Provoz centra umožnil snížit počet kroků v  rozhodování a urychlil předávání informací mezi jednotkami i  veliteli – ruská armáda tak získala schopnost mnohem lépe a  rychleji reagovat na změny situace na bojišti. Zlepšila se také koordinace mezi námořnictvem, letectvem a  pozemními jednotkami. Ruské námořnictvo (křižník Moskva) například pomocí svých palubních protivzdušných systémů dlouhého dosahu poskytovalo vzdušné krytí letadlům i pozemním jednotkám. Rusko rovněž prokázalo schopnost koordinovat bojové operace se syrskými a íránskými jednotkami, které útočily na  pozice syrské opozice s  podporou ruského letectva. Díky tomu se podařilo ovládnout některé klíčové oblasti v  Sýrii a  posílit pozici Bašára Assada.

2. Pokrok ve zbraních

Ruské letectvo v  Sýrii použilo poprvé v  ostré akci přesně naváděnou munici. Přesná munice byla použita pouze při 20 % náletů, zbytek tvořily útoky pomocí

A report 5/2016 hloupých bomb. Avšak díky pokročilým palubním systémům dokázaly ruské letouny zasahovat relativně přesně cíle i  hloupými bombami. Přesné bombardování klasickými pumami umožňuje podle ruských médií důvtipný letecký Speciální výpočetní subsystém SVP-24 (Specializirovannaja vychislitelnaja podsistema). SVP-24 je zařízení nacházející se na palubě letadla, které určuje přesné místo a čas odhozu hloupé pumy (odhoz se děje automaticky). Puma se během celého letu pohybuje po  neřízené balistické dráze. SVP-24 pomocí přesně známé pozice cíle i  letadla (satelitní navigace), rychlosti, výšce a  úhlu náběhu letadla, znalosti balistiky konkrétní zbraně a  hydrometeorologických podmínek dokáže pomocí hloupých pum zasahovat bodové cíle. Podle ruských médií se přesnost hloupých zbraní díky SVP-24 blíží přesnosti přesně naváděných zbraní. Omezené použití přesných zbraní (tedy zbraní s  vlastním naváděcím systémem) mělo několik důvodů – ruské letectvo jich má nedostatek a  velitelé nechtěli použít velmi drahou přesnou munici tam, kde to není vysloveně nutné. Gorenburg zdůrazňuje, že  v  Sýrii vůbec poprvé jeden ruský bojový letoun dokázal při jedné bojové akci zasáhnout více cílů. Ruské letectvo díky novým technologiím mohlo částečně provádět útoky v noci tam, kde hrozilo nasazení protivzdušných prostředků protivníka – především člověkem přenášeným střelám země-vzduch kategorie MANPADS (MAN-Portable Air-Defense Systems). Rusko také ve větší míře nasadilo bezpilotní drony, které nejen sbíraly informace o poloze protivníka, ale také posuzovaly úspěšnost bombardování. Operace v  Sýrii Rusko rovněž využilo k  „teatrálnímu“ raketovému útoku z  lodí v  Kaspickém moři. Střely letěly přes íránské a  irácké území a  zasáhly cíle v  Sýrii na  vzdálenost 1  500 km. Cílem bylo ukázat plánovačům NATO i  okolním zemím, že Rusko je schopno zasáhnout přesně cíle na vzdálenost několik tisíc kilometrů zpoza vlastní protivzdušné obrany – tedy předvést schopnost přesného nejaderného útoku, který nelze jednoduše neutralizovat.

37 Další demonstrace ruské vojenské síly proběhly v  prosinci 2015, když ruské ponorky ve  Středozemním moři zaútočily pomocí střel s  plochou drahou letu a  zničily cíle v Sýrii. Podle Gorenburga byly tyto útoky úzce koordinovány s letectvem, které nad Sýrii vyslalo mimo jiné své bombardéry – Tu-160, Tu-95MS a Tu-22M3. Bombardéry útočily nejen pomocí hloupých pum, ale také pomocí řízených střel Ch-55 a Ch-101. Tyto střely s  doletem několik tisíc kilometrů byly použity v  boji vůbec poprvé. Z taktického hlediska šlo o zbytečné použití takto výkonných zbraní, ale cílem ruského angažmá v  Sýrii bylo mimo jiné předvést své vojenské schopnosti Západu a  dalším zemím světa.

3. Expediční schopnosti

Gorenburg přiznává, že do zahájení akce v Sýrii ( jako další analytici) podcenil schopnost ruské armády provádět expediční operace daleko od  svých hranic. Nicméně Sýrie ukázala ruskou schopnost mobilizovat dopravní kapacity a přepravit potřebné vybavení a  personál i  na  velké vzdálenosti, i když k tomu použila veškeré dostupné lodě a  dopravní letadla rozmístěné v  evropském prostoru. Pikantní je, že Rusko operativně použilo pro dopravu vybavení i  původně turecké komerční lodě, které při dopravě ruského vojenského materiálu pluly pod ruskou vlajkou. Rusko je na  svém území při přesunu techniky a personálu zcela závislé na  železniční síti. Avšak Sýrie ukázala, že  Rusko je schopno pomocí letecké a  námořní dopravy provést expediční operaci menšího rozsahu daleko od svých hranic. Podle Gorenburga Rusko počítalo s  vojenskou operací v rozsahu 3 až  6 měsíců.

Avšak pomalý pokrok syrských pozemních sil, spolu se stoupající hrozbou ze  strany Turecka a  Islámského státu, donutil Rusko prodloužit a rozšířit operace. Ruské letectvo začalo, v důsledku rozšíření operací, používat další dvě syrské letecké základny. Každá základna přitom vyžadovala zajištění, včetně nasazení dělostřeleckých baterií. Ruská armáda však zásobování jednotek zvládla a v případě potřeby mohla provozovat vojenské operace „po  neomezenou dobu“. I  když ruská armáda oznámila stažení ze Sýrie, ruské pozemní základny zůstanou fungovat beze změn. Díky tomu mohou Rusové přesunout techniku a  obnovit bojové operace v potřebné míře v Sýrii v řádu několika dní. Jak Gorenburg dodává na závěr, pomineme-li geopolitické cíle, vojenské angažmá v Sýrii Moskvě posloužilo k otestování nových vojenských schopností, resp. k  otestování výsledků ruské armádní reformy a  předvedení ruských vojenských schopností potenciálním protivníkům. Předvedení splnilo účel – nedávné ruské armádní reformy jasně zvýšily vojenské schopnosti Ruska. Připravil: Jan Grohmann, foto: Mil.ru (ruské ministerstvo obrany) / Alex Beltjukov, CC BY-SA 3.0 / Alexander Mišin, CC BY-SA 3.0

38

Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM

A report 5/2016

A report 5/2016

TECHNIKA A VÝZBROJ Výzbroj 81 Strykerů bude v roce 2017 posílena o 30mm automatický kanon XM813.

Plně stabilizovaná hlavice Gyrocam 15TS je umístěna na konci teleskopického stožáru, který v roztaženém stavu dosahuje více než 9 m.

Inzerce

pro ženisty i průzkumníky

Právě tyto méně známé verze mohla pozorovat také česká veřejnost, když v  rámci cvičení Dragoon Ride projelo koncem března 2015 přes naše území 55 Strykerů od  2.  jízdního pluku US Army. Poprvé se zde totiž objevil nový velitelský M1130 CV (Commander’s Vehicle) s  nápadnými anténami, včetně jedné určené k  satelitnímu spojení (viz ATM 5/2015). Kromě toho velení US Army požaduje posílení výzbroje vybraných Strykerů o 30mm automatický kanon XM813 v nové bezosádkové věži MCT-30 (viz ATM 3/2015). Ovšem ani vozidla s  bezosádkovými zbraňovými stanicemi M151/M153 Protector (také označovanými jako CROWS/CROWS II) nepřijdou zkrátka – proběhly na  nich zkoušky protitankových řízených střel FGM-148 Javelin. Jelikož vozidlo palebné podpory M1128 MGS (Mobile Gun System) není právě úspěšné a část provozovaných strojů bude stažena do  rezervních skladů, je upgrade

výzbroje aktuálnější než kdy předtím. Zřejmě i  proto výbor pro obranu amerického Kongresu letošního 29. září schválil žádost o  vyčlenění 411 mil. USD pro rok 2016

a  sledování protivníka nebo ke  střežení důležitých objektů před nepřátelským útokem. Stejně tak ji lze používat k odhalování nástražných výbušných zařízení na komunikacích i v terénu, přičemž získané informace je možné sdílet v reálném čase s vlastními jednotkami. Systém E-VOSS v  sobě zahrnuje trojici optických senzorů v plně stabilizované hlavici Gyrocam 15TS (15-inch Triple Sensor) o hmotnosti 35 kg, s celokruhovým odměrem a  náměrem ±85°. Konkrétně se jedná o  denní CCD televizní kameru, noktovizor 4. generace a termovizní kameru, doplněné o vysílač a přijímač pracující v kmitočtovém pásmu C a soustavu geolokace, kombinující v sobě INS s GPS. Kromě toho lze Gyrocam 15TS také doplnit o laserový dálkoměr a ozařovač cílů. Text: Dušan Rovenský, foto: US DoD

Nový Stryker Obrněná vozidla řady Stryker se v arzenálu US Army nacházejí již téměř 15 let. Ve struktuře amerických pozemních sil vytvořila mezičlánek mezi těžkými útvary vyzbrojenými tanky M1 Abrams, pásovými bojovými vozidly pěchoty M2 Bradley a lehkými pěšími svazky. Kromě základního obrněného transportéru M1126 ICV (Infantry Carrier Vehicle) vzniklo i dalších devět variant a několik subvariant.

39

právě na tento účel. Montáž kanonu se má prozatím týkat 81 vozidel od  2. jízdního pluku; pokud se toto řešení osvědčí, mají přijít na  řadu i  další útvary. Samozřejmě, cena více než 5 mil. USD za kus se může jevit jako poněkud přemrštěná, ale je potřeba brát v potaz fakt, že se jedná o zakázku malého rozsahu, navíc s brzkým termínem dodání. První „třicítkové“ Strykery by totiž měly být předány koncovým uživatelům již v roce 2017. Rakety Javelin na modulech řady CROWS umožní obrněným transportérům ničit nepřátelskou těžkou obrněnou techniku

Stryker s rozkládacím mostem MLC50 a pokládacím zařízením BLM vznikl na základě ženijního stroje M1132 ESV.

do  vzdálenosti 2  500 m. Kvůli zvýšení dostřelu oproti původní lafetované výzbroji byla bezosádková zbraňová stanice osazena novým termovizním přístrojem TIM 4000 a  laserovým dálkoměrem BATRAM 1550. Další z možných variant bude nový Stryker pro ženisty i  průzkumníky. Na  bázi M1132 ESV (Engineer Squad Vehicle) vznikl mostní automobil, zatímco systém ISR (Intelligence, Surveillance and Reconnaissance, tedy zpravodajství, sledování a průzkum) v US Army posílí obrněnec vybavený devítimetrovým teleskopickým stožárem s elektrooptickým senzorovým pouzdrem. Stryker s  rozkládacím mostem MLC50 a  1  650  kg vážícím pokládacím zařízením BLM (Bridge Launch Mechanism), poprvé předvedený během letošního cvičení AEWE (Army Expeditionary Warrior Experiment) Spiral J, byl upraven firmou Pearson Engineering Ltd. Hydraulické BLM, jež se připojuje na speciální 130kg adaptér JFK (Jettison Fitting Kit), nacházející se na přední spodní části korby vozidla M1132 ESV, umožňuje rozložení či složení mostu za méně než dvě minuty. Vše probíhá bez jakékoli asistence externích osob, plně automaticky. Proces je řízen pomocí ovladače MESU (Mission Equipment Signal Unit) přímo z  vnitřku obrněnce, popřípadě z  kabelem propojené výnosné konzole. Most MLC50 o  délce 11,6 m (což umožňuje překlenout horizontální překážku širokou až  10 m) má dvě nezávislé mostovky a  hmotnost 2  914 kg. Dokáže udržet jedno kolové nebo pásové vozidlo do váhy 52,6 t, respektive 45,4 t. Stryker v  konfiguraci ISR se na  cvičení AEWE Spiral J ukázal osazený průzkumnou aparaturou E-VOSS (Enhanced – Vehicle Optic Sensor System) od  společnosti Lockheed Martin Gyrocam Systems. E-VOSS by měla sloužit k  lokalizaci

40

Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM

A report 5/2016

Vulcan dolétal Letošního 28. října absolvoval svůj poslední let slavný britský bombardovací letoun Avro Vulcan. Stroj, který se stal jedním ze symbolů studené války, byl posledních osm let hlavní hvězdou na mnoha leteckých přehlídkách a vojenských slavnostech po celé Velké Británii. Jeho další udržování v letuschopném stavu se ale ukázalo jako příliš náročné. Vývoj strategického bombardovacího letounu Avro Vulcan byl zahájen již krátce po  druhé světové válce jako součást britského vojenského jaderného programu. Jeho první prototyp vzlétl 30. srpna 1952, první sériové stroje byly do výzbroje Royal Air Force zařazovány od  září 1956. Do  začátku roku 1956 bylo vyrobeno celkem 134 sériových Vulcanů, z nichž 45 představovala první verze B.1 a zbývajících 89 pak mírně zvětšená a výkonnější verze B.2, dodávaná od roku 1960. Letoun byl charakteristický především svou aerodynamickou koncepcí křídla typu delta s  rozpětím 30,18 m (B.1), respektive

33,83 m (B.2). Poháněn byl čtveřicí proudových motorů Bristol-Siddeley řady Olympus, které letounu o  maximální vzletové hmotnosti dosahující až  93  000 kg umožňovaly dosáhnout nejvyšší rychlosti M=0,93 s tím, že cestovní rychlost činila M=0,86. Posádku letounu tvořilo pět osob a  ve  vnitřní pumovnici bylo možné nést různé druhy pum či  střel až  do  hmotnosti 9  500 kg. Kromě konvenční výzbroje šlo také o jaderné zbraně, jako byly například střely „Blue Steel“ či vodíkové pumy „Yellow Sun“ a další. Právě jaderná výzbroj činila z Vulcanů jeden z hlavních prostředků tzv. politiky jaderného odstrašování, kterou v době studené

války uplatňovaly oba hlavní vojensko-politické bloky. Zhruba v  roce 1969 ale tuto roli ve Velké Británii převzalo námořnictvo se svými ponorkami a  jadernými střelami a  Vulcany tak začaly plnit roli taktických bombardérů, i když jaderná výzbroj jim zůstala. Některé z nich pak byly upraveny také pro další úkoly, jako například pro letecký námořní radarový průzkum či pro doplňování paliva za  letu jiným strojům. Prvního a zároveň také jediného ostrého bojového nasazení se Vulcany dočkaly v květnu 1982, kdy byly v  rámci britsko-argentinské války o Falklandské ostrovy vyslány bombardovat tamní letiště Port Stanley. Let s  podporou tankerů trval téměř 16 hodin a  stroje při něm překonaly vzdálenost 12  500 km, což představovalo do té doby nejdelší bombardovací misi na světě. Krátce nato byly ovšem Vulcany z výzbroje RAF vyřazeny – poslední z nich v březnu 1984. Britské letectvo přesto i  nadále udržovalo v  provozuschopném stavu několik kusů, které byly využívány na  různých

A report 5/2016

leteckých přehlídkách. Byl mezi nimi také letoun evidenčního čísla XH558, jenž byl vyroben v  roce 1960 jako první kus verze B.2. Jeho aktivní služba pro RAF tak skončila až  23. března 1993 s  tím, že  tehdy už šlo o  jediný letuschopný Vulcan na  světě. Letoun byl následně prodán soukromé firmě, která ovšem už tehdy počítala s jeho opětovným zprovozněním a  s  tímto záměrem jej také udržovala v patřičném stavu. Proces opětovného zprovoznění Vulcanu XH558, pojmenovaného v roce 2010 „Spirit of Great Britain“, byl zahájen v roce 1997 hledáním sponzorů a partnerských firem a jednáním s příslušnými leteckými úřady. Na základě technické expertizy provedené společností Marshall Aerospace v letech 1998–2000 bylo potvrzeno, že stroj nemá žádná vážná poškození bránící jeho uvedení do letuschopného stavu. Po zajištění dostatečných financí bylo proto založeno seskupení firem a organizací pojmenované „Vulcan to the Sky“, které na letišti Bruntingthorpe zahájilo náročnou renovaci v srpnu 2005. Restaurování čtyřmotorového proudového bombardéru nakonec trvalo celé dva roky, stálo více než sedm milionů liber a kromě společnosti Marshall Aerospace se na  něm podílela i  řada mechaniků a  inženýrů, kteří měli s  Vulcany zkušenosti ještě z  jejich aktivního provozu. V  srpnu 2007 letoun XH558 absolvoval první motorovou zkoušku a následně i sérii pozemních testů. K prvnímu zkušebnímu letu se stroj vznesl 18. října 2007. Od té doby byl hlavním lákadlem na  mnoha leteckých dnech a  často byl využíván také při průletech v  rámci různých britských státních svátků. Není bez zajímavosti, že  jeho šéfpilotem byl Martin Withers, DFC, který vedl první nálet na Falklandy v roce 1982. Letos v  květnu ovšem sdružení „Vulcan to the Sky“ oznámilo, že  rok 2015 bude poslední letovou sezonou stroje XH558. Ten totiž v  novodobé kariéře nalétal více než 250 hodin a překonal tak původní plány a  původně stanovenou životnost. Jeho technický stav byl sice stále velice dobrý, avšak bylo čím dál obtížnější zajišťovat jeho prohlídky. Proti ostatním Vulcanům tento stroj nalétal o zhruba 10 procent více hodin, a  tak neexistují informace o  potenciálně

TECHNIKA A VÝZBROJ

rizikových místech, na  nichž by se vlivem stáří mohla objevit nová poškození. Dalším problémem pak byl také nedostatek expertů schopných udržovat technologie staré

60 let. Na  základě důkladné analýzy těchto i dalších faktorů se proto tzv. technická autorita tvořená firmami Marshall, BAE Systems a Rolls&Royce rozhodla ukončit svou podporu provozu jediného létajícího Vulcanu na světě. Vulcan XH558 ovšem zůstane „v  pohybu“ i  nadále, i  když pouze na  zemi. Stane se totiž hlavním exponátem nového muzea, respektive vzdělávacího centra na  letišti Robin Hood Airport nedaleko Doncasteru (někdejší základna RAF Finningley). V rámci možností bude udržován v „téměř letovém“ stavu s tím, že bude schopen alespoň rychlého pojíždění po vzletové a přistávací dráze. V podobném stavu jsou ve Velké Británii udržovány ještě další dva Vulcany, jeden na  letišti Wellesbourne Mountford, druhý pak na letišti London Southend. Připravil: Tomáš Soušek

Inzerce

Velitel 22. základny vrtulníkového letectva organizuje výběr kandidátů na obsazení systemizovaných míst vrtulníkové letky – palubní střelec

Vstupní podmínky:   VzP s minimálně 2 roky praxe u útvaru   předchozí služba v bojových jednotkách AČR výhodou   středoškolské vzdělání s maturitou   znalost AJ minimálně 1111   zdravotní klasifikace „A“ výsadkář   držitel BP na stupeň „Tajné“ nebo předpoklad pro její získání   zařazení na SM „výsadkář“ výhodou   kurz CLS výhodou   fyzické a psychické předpoklady Naše nabídka:   služba na funkci palubní střelec v hodnostech praporčického sboru u prestižní vrtulníkové letky   dynamicky se rozvíjející profese   odborná příprava a výcvik v zahraničí

41

  odpovídající zázemí na moderní letecké základně včetně přímé účasti na leteckém výcviku   výcvik ve výsadkové přípravě   nasazení v zahraničních operacích

Průběh výběru:   Registrace uchazečů proběhne formou zaslání strukturovaných profesních životopisů (včetně kontaktních čísel na mobilní tel. a Alcatel) a potvrzení o souhlasu velitele útvaru s přeložením na adresu [email protected] do 8. července 2016.   Vybraní uchazeči budou na základě posouzení životopisů pozvání k účasti na druhé části výběru do 15. července 2016.   Druhá část výběru bude dvoudenní a uskuteční se v termínu od 26. do 27. července 2016 u 22 zVrL Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou.   Součástí druhé části výběru bude:   –  prověření fyzické zdatnosti v rozsahu výročního přezkoušení z TV,   –  SAC (skokansko-akrobatické cvičení),   –  topografická, zdravotní, střelecká (vševojsková) příprava   –  znalost cizích armád,   –  motivační pohovor. V případě dotazu je možné kontaktovat telefonicky nprap. Milana RUBEŠE na tel. čísle 702 011 523, případně NO-1 mjr. Ing. Patrika ZAORALA, Alcatel: 437 911.

Vojenská historická skupina Zpravodajská brigáda Jedním z  členů Asociace Vojáci společně je Vojenská historická skupina Zpravodajská brigáda. Její počátky se datují již k roku 1939, kdy po  okupaci Československé republiky založila skupina skautů „Vodácká pětka“ odbojovou skupinu. Tato skupina se v roce 1940 organizačně i pracovně spojila s nečetnou odbojovou skupinou, vedenou Veleslavem Wahlem z rodiny blízké dr. E. Benešovi. Od počátku byla hlavní náplní této skupiny cílená zpravodajská činnost, přes počáteční nedostatek zkušeností a technického vybavení velmi úspěšná. Pracovala výlučně pro londýnskou zpravodajskou centrálu. Získané zprávy byly před odesláním vždy několikrát důkladně prověřeny a  odesílány byly kurýry řídícímu centru Rady tří a  dále přes vysílačky paravýsadků, především Anna a Milada. Až do skončení války bylo těchto zpráv několik tisíc, byly vysoce hodnoceny a  prezident Beneš za  ně po  návratu do  vlasti osobně poděkoval. Mimo této zpravodajské činnosti bylo jádro organizace postupně rozšiřováno náborem nových, důkladně prověřovaných příslušníků a  získáváním zbraní různými způsoby. Mimo zpravodajské činnosti probíhal

průběžně i  bojový výcvik, krytý činností Klubu turistů i  Kuratoria pro výchovu mládeže. Nikdo nepochyboval o  tom, že  se výcvik uplatní při závěrečném bojovém vystoupení proti okupantům. Dokonalý výcvik, vysoká disciplína a konspirační pravidla zabezpečila, že  široká organizace nebyla okupačními bezpečnostními orgány nikdy odhalena. Ke  konci války měla Zpravodajská brigáda téměř sedm set příslušníků. V květnu 1945 došlo k očekávanému bojovému nasazení na mnoha místech v Praze. Krátce po 9. květnu byla celá bojová jednotka odvelena k zajištění státní správy v Ústeckém a Karlovarském kraji. Toto nasazení trvalo až do konce června 1945, kdy jejich úkoly mohly převzít jednotky regulérní armády. Doba uznání a slávy trvala jen do roku 1948. Velitel ZB Veleslav Wahl byl v politickém procesu v roce 1950 odsouzen k trestu smrti, příslušníci byli perzekvováni, diskriminováni, bylo jim znemožňováno studium na školách, a ti, kteří nastoupili do armády a dosáhli důstojnických hodností, byli propouštěni. Zásadní obrat nastal až  po  roce 1989. To již byla většina z  nich v  důchodovém věku a dnešních dnů se dožila necelá padesátka z původních sedmi set. Právě oni založili Vojenskou historickou skupinu Zpravodajská brigáda. Smyslem této organizace je uchovat tradice domácího odboje. Úkolem je seznamovat mládež s činností a významem odbojových organizací. Připravil: Vladimír Marek, foto: archiv redakce a Vojenské historické skupiny Zpravodajská brigáda

Veleslav Wahl

Kontakt: Saratovská 7 100 00 Praha 10 Předseda: Luděk PÍCHA tel.: 274 772 219, 602 253 725

recenze Anna Reidová

Leningrad

Osmého září 1941, jedenáct krátkých týdnů poté, co Hitler zahájil operaci Barbarossa, byl obklíčen Leningrad. Obležení se nepodařilo prorazit dva a  půl roku a  během 872 dní blokády ve  městě zahynuly dva miliony lidí. Pokud by město padlo, zřejmě by historie druhé světové války a  dvacátého století vypadala jinak. V  knize Leningrad autorka poutavě popisuje celou blokádu i  to, co jí předcházelo. Široce čerpá z  rozhovorů s  pamětníky, deníkových zápisků účastníků bojů a  obléhání z  obou stran, oficiálních memorand, hlášení a  jiných zdrojů. Vychází také z  nově otevřených sovětských archivů, které jí umožňují odhalit závoj nad skutečností, jímž realitu města zakrývala po  dlouhou dobu sovětská propaganda. Obyvatelé města, Evropané dvacátého století, kteří jako by se chvílemi v obklíčeném městě vrátili do století osmnáctého, zažívali neuvěřitelné útrapy. Po zamrzlých ulicích a schodech se museli krást po čtyřech, když táhli kbelíky s  vodou. Stráže na  hřbitovech stavěly čerstvě přivezená zmrzlá těla do  sněhu, aby jimi označily místa masových hrobů. Životně důležité bylo vlastnit sáňky, podomácku vyrobená kamínka a lampy. Součástí živoření v obleženém městě bylo také rabování, vraždy a kanibalismus na straně jedné a ve stejných chvílích neobyčejná statečnost a sebeobětování na  straně druhé. V  knize Leningrad Anna Reidová zodpovídá řadu otázek. Mohla lepší práce leningradského vedení, jeho menší bezohledná krutost a nekompetentnost zabránit tak ohromným ztrátám na životech? Jak blízko měl Leningrad k  tomu, aby padl do  německých rukou? Jakou úlohu při obklíčení a blokádě města sehrál Stalin a Moskva? Proč město Němci nikdy nedobyli? Proč se nezhroutilo v  nejhorších chvílích blokády do  čiré anarchie? Co rozhodovalo o  životě a  smrti? A  hlavně, jak dokázali obyvatelé města všechny útrapy přežít? Počet stran: 468, vydalo Nakladatelství JOTA Text: Michal Voska, foto: Nakladatelství JOTA

43

Vyzkoušej svůj postřeh Naleznete pět rozdílů na obrázku z obléhání Brna Švédy v poslední fázi třicetileté války v roce 1645? Obléhání Brna švédskými vojsky, které trvalo od  3. května do  23. srpna 1645, mělo nejen jistý význam v celkovém zápolení katolických a  protestantských vojsk (poutalo nemalé síly protivníka), ale přispělo i k tomu, že se z Brna definitivně stala metropole Moravy. A to na úkor bohaté Olomouce, kterou Švédové dobyli. Ve městě byla krátce před příchodem Švédů k dispozici asi pětistovka vojáků a zhruba tisícovka příslušníků městské milice. Velitelem města byl císařem jmenován sedmatřicetiletý plukovník Jean Louis Radult de Souches, který předtím sloužil ve švédském vojsku. To samozřejmě vzbuzovalo nemalou nedůvěru místních obyvatel. Nakonec se ale jeho výběr ukázal jako správná volba. Od  samého počátku velice energicky přistupoval k  přípravám obrany. Vybudoval nové a zpevnil staré

Rozdíly: Chybějící Špilberk v pozadí, kopec, věžička, žlutý prapor a voják na koni v popředí

Představujeme spolky a organizace spolupracující s Ministerstvem obrany ČR

opevnění, prohloubil příkopy, nechal vyčistit studny a přímo ve městě zbudoval mlýn. Zajistil dostatečné zásoby potravin. Nedostatek zbraní eliminoval jejich usilovnou výrobou. Do  vzdálenosti šesti set metrů od  hradeb nechal zbourat veškeré budovy a cokoliv, co by mohl protivník využít jako krytí. Osmadvacet tisíc švédských vojáků, kteří se pustili do obléhání města, tento úkol zaskočil. Trpěli nejen nedostatečným zásobováním, ale i vojenskými neúspěchy. Ty Brňané ještě umocňovali odvážnými výpady. Hrdinství obránců bylo korunováno v druhé polovině srpna 1645, kdy Švédské vojsko muselo od města po velké blamáži odtáhnout. Připravil: Michal Voska a Vladimír Marek, ilustrace: archiv AR

historie

Od narození druhoválečného veterána generálmajora Jaroslava Selnera uplynulo sto deset let

45

Vítěz od malé Dukly „Ve čtyři hodiny ještě v noci se zvedla 3. čs. samostatná brigáda ke zteči. Hromové hurá z několika tisíc hrdel probudilo Němce ze sna. Byla to hodina, jak bylo ověřeno průzkumem, kdy se jednotky prvního německého sledu střídaly. Tentokrát k tomu neměly čas. Nezmohly se na jediný výstřel. Stál jsem na pozorovatelně a pozorně naslouchal. Bylo slyšet palbu, ale jen z našich samopalů. A hlavně: nepřátelské dělostřelectvo mlčelo,“ těmito slovy popisoval rozhodující útok na Liptovský Mikuláš velitel 3. čs. samostatné brigády pplk. gšt. Jaroslav Selner.

Jako major převzal brigádu

zadrženi, vypadalo to s nimi špatně. Nakonec se je ale s pomocí úplatků podařilo dostat ven z vězení. Jaroslav Selner se narodil 5. května 1906 v  Kladně v  rodině horníka. V  roce 1926 po  ukončení Pěchotního učiliště v  Hranicích nastoupil v hodnosti poručíka k pěšímu pluku 33. V následujících letech prošel celou řadou kurzů. V roce 1936 nastoupil do Vojenského zeměpisného ústavu v  Praze Bubenči jako kartograf. V dubnu následujícího roku se stal posluchačem prestižní Vysoké školy válečné. To už ale na  brány první republiky klepala mnichovská dohoda.

Utíkal za minutu dvanáct Okamžitě po  vytvoření protektorátu se Jaroslav Selner zapojil do  práce brněnské odbočky vojenské odbojové organizace Obrana národa. Jeho pozice však byla s každou akcí riskantnější. Hrozilo mu zatčení.

A  tak v  listopadu roku 1939 za  dramatických okolností ilegálně opustil přes Slovensko a Maďarsko okleštěný zbytek republiky. I v tomto případě, jako ostatně mnohokrát později, mu přálo štěstí. Noc před útěkem byl nervózní, nemohl spát, a  tak odešel na  nádraží dříve, již ve  čtyři hodiny ráno. Po  válce se dozvěděl, že  v  pět hodin ho mělo zatknout gestapo. Počínaje prosincem 1939 se prezentoval u  našeho zahraničního vojska ve  Francii. Ve  skutečnosti ale plnil diverzní a  zpravodajské úkoly československé zpravodajské ústředny Marie na  Balkáně. Zajišťoval potřebné doklady, víza a  jízdenky pro československé vojáky utíkající z  protektorátu. Organizoval přepravu zbraní a výbušnin. Při jedné z  těchto akcí byl společně s  dalšími dvěma kolegy na  železniční stanici Židan Most podroben důkladné kontrole. V  zavazadlech jim našli zbraně a výbušniny. Byli

Konzervy a čaj ze slané vody Počátkem léta roku 1940 dorazil kapitán Jaroslav Selner do  Sýrie. Stal se velitelem čety a  později roty v  Klapálkově Československém pěším praporu 11 – Východním. Bojoval v  Palestině, v  Egyptě a  u  Tobruku. Zde byl při výbuchu miny zraněn. „Přijel i  Churchill, nastoupili jsme v  plné parádě i  s  bojovým praporem, který jsme dostali od krajanů žijících v Americe. Po přehlídce se naloďujeme se vším, dostáváme pět amerických torpédoborců na  ochranu, s  námi jede pluk Australanců, něco Poláků a  jedem k  Tobrúku. ...Již v  noci vidíme na moři silnou palbu z protiletadlových děl na  německé nálety, které trvaly denně. My se vyloďujeme za  palby a  rychle se stahujeme pryč do  velkého kopce, motory hučí a  asi po  pěti kilometrech jsme na  místě,

nalézáme do  rozbitých bunkrů, které se rychle opravují a zařizujeme se jako doma,“ těmito slovy popisoval Jaroslav Selner své první setkání s Tobrúkem. „Nyní to bylo horší se stravou, dostávali jsme jen konzervy, ale voda žádná. Dole jsme si nadělali jamky, tam jsme chodili pro vodu. Bylo to velmi nechutné, pít čaj z mořské vody. Když byl trochu klid, tak jsme chodili k sousedům na návštěvu a tam jsme si vyměňovali, co se dalo. Hlavně cigarety, za ty dostal člověk všechno, maso, čokoládu, různé konzervy atd.“ Později, když vznikl čs. lehký protiletadlový pluk 200, zařadili ho k němu na funkci zástupce velitele praporu a nakonec i velitele praporu.

Necelý rok u Moravce Když v  srpnu 1943 se svou jednotkou dorazil do  Velké Británie, přidělili ho k  Ministerstvu národní obrany. Pracoval pro zpravodajské oddělení plukovníka Františka Moravce. Na  východní frontu se dostal z Velké Británie přes Gibraltar a Střední východ v  září 1944. „Na  Slovensku mezitím vypuklo povstání. Zprávy o  průběhu bojů jsme sledovali během plavby. Osmého září jsme se dozvěděli na  lodi plující Středozemním mořem o  zasazení čs. armádního

sboru k boji o Dukelský průsmyk,“ popisoval anabázi kolem půlky světa Jaroslav Selner. „V Port Saidu jsme nastoupili cestu po souši. Vlakem do Haify a Damašku a pak pouštní cestou do  Basry a  Teheránu. Sovětské vojenské kamiony nás přepravily přes pohoří Elborz do  Pahlevy na  břehu Kaspického moře. A dál sovětskou lodí do Baku. Přijetí sovětskými orgány a pak dlouhá cesta vlakem přes Rostov, Kyjev, Lvov do Krosna. Tam nás očekávalo pozvání velitele 1. čs. armádního sboru generála Svobody k  návštěvě sboru.“ Majora Selnera posílal Londýn k náhradnímu tělesu velitelství pro osvobozené území. On se chtěl ale přes veškeré nebezpečí z  toho plynoucí zapojit přímo do  bojů v  Karpatech. Generál Svoboda pozval československé důstojníky, kteří právě přicestovali z  Velké Británie, k  návštěvě fronty. „Když jsem přišel na  řadu, prohlásil jsem, že v Londýně jsem se několikrát dožadoval přidělení ke sboru a využívám tedy této příležitosti, opětuji svoji žádost a  žádám přidělení k bojovému útvaru. Totéž prohlášení po  mne učinili kapitán Šachr a  nadporučík Tyrichtr,“ popisoval Jaroslav Selner situaci, která ho velice rychle přivedla na  frontu. „S  radostí jsem přijal rozkaz velitele sboru, že  budeme všichni tři zařazeni k  3. československé brigádě, které velel generál Klapálek, můj dlouholetý velitel z bojů v Africe.“

V  únoru roku 1945 se ale nerozlučná dvojice Klapálek Selner musela opět rozejít. Klapálek byl převezen do nemocnice se zraněním způsobeným minou. Na  pár dnů přebral velení brigády plukovník Viliam Talský. Koncem února byl ale jmenován novým velitelem brigády v té době major Selner. Své vojáky vedl do útoku v těžkých bojích o  Liptovský Mikuláš. Právě ve  zdejším horském terénu se sváděly jedny z  nejtěžších bojů na  našem území. Ne náhodou se této oblasti říká „malá Dukla“. Selner se po mnoha neúspěšných pokusech o  dobytí Liptovského Mikuláše rozhodl pro riskantní boční útok. 3. brigádě, pod jeho velením, se nakonec podařilo prolomit německé obranné linie a ohrozit elitní jednotky SS. Významně tak přispěla k dobytí města. Za úspěšnou akci ho vyznamenali dalším Čs. válečným křížem 1939 a medailí Za chrabrost před nepřítelem. Konec války se pro Jaroslava Selnera vyvedl v těch nejlepších barvách. Oslavil devětatřicáté narozeniny. Při pochodu východních zahraničních jednotek Prahou 17. května 1945 jel na koni v čele brigády. Jmenovali ho do funkce velitele 3. divize dislokované v  Kroměříži. Měl možnost studovat na  Vyšší vojenské akademii Generálního štábu K. I. Vorošilova v Moskvě. Také v osobním životě byl úspěšný. Během služební cesty do Prahy v červnu 1945 mu pod kola trofejního bavoráku vběhla hezká, mladá žena. Naštěstí stačí vůz ubrzdit. Byla to herečka Věra Skálová. Po tomto poněkud smolném seznámení se velice rychle sblížili. Do půl roku byla svatba a v dubnu následujícího roku se jim narodil syn Jaroslav. Slibná kariéra ale velice rychle skončila, podobně jako v  případě mnoha dalších frontových vojáků, po únoru 1948. Jednoho zářijového dne roku 1951 mu zabránila stráž ve vstupu do kanceláře. Z armády byl propuštěn, musel se vystěhovat z  bytu a  záhy přišel i o vyměřený důchod. V roce 1990 byl Jaroslav Selner plně rehabilitován a následně povýšen na generálmajora in memoriam. Text: Vladimír Marek, foto: archiv Jaroslava Selnera mladšího

manuál profesionálního vojáka

A report 5/2016

Interní komunikační portál

Slovensko

Historie Slovenské republiky (oficiální název) je úzce spjata s Uherským královstvím, jehož bylo součástí až do roku 1918 – do konce první světové války. V letech 1918 až 1989 bylo Slovensko součástí Československé republiky, která vznikla v říjnu 1918. K úplnému osamostatnění a vzniku Slovenské republiky, a tím i Armády Slovenské republiky, došlo po našem rozdělení k 1. lednu 1993. Slovensko se rozprostírá na ploše 49 035 kilometrů čtverečních a na tomto území žije 5 396 000 obyvatel. Hlavním městem je Bratislava. Slovenská republika je parlamentní republika a unitární stát. Hlavou státu je prezident, který je volen přímo. Součástí politického systému je jednokomorový parlament – Národní rada se 150 poslanci volenými na čtyři roky. Slovenská republika je od roku 2004 členem Severoatlantické aliance a také členem Evropské unie. Ozbrojené síly Slovenské republiky ( jmenují se tak od července 2002) se skládají z pozemních a vzdušných sil. Původně je tvořily ještě síly výcviku a podpory, ty ale v listopadu 2014 zanikly. V jejich čele stojí náčelník Generálního štábu generál Milan Maxim. OSSR mají zhruba šestnáct tisíc příslušníků. Z toho je v pozemních silách začleněno více než sedm tisíc vojáků a ve vzdušných silách zhruba čtyři tisíce. Pozemní síly tvoří dvě mechanizované brigády (Topolčany a Prešov), brigáda bojového zabezpečení, prapor podpory velení (oboje Trenčín), základna mobilních jednotek KIS (Ružomberok) a prapor výcviku (Martin). Vzdušné síly (velitelství ve Zvoleně) mají k dispozici taktické křídlo (Sliač), dopravní křídlo (Kuchyňa), vrtulníkové křídlo (Prešov), protiletadlovou brigádu (Nitra) a křídlo velení, řízení a průzkumu (Zvolen). Přímo podřízené Generálnímu štábu jsou speciální síly, které tvoří 5. pluk speciálního určení Jozefa Gabčíka (Žilina). Slovenští vojáci mají za sebou celou řadu zahraničních operací. V současné době působí v Afghánistánu a v Bosně a Hercegovině (pod velením NATO). Dále v misích ALTEA v Bosně a Hercegovině a EUMM v Gruzii (pod velením EU). Zbývající dvě mise jsou pod mandátem OSN. A to operace UNFICYP na Kypru (Slovensko je velící zemí v jednom ze tří sektorů) a pozorovatelská mise UNTSO v Izraeli a Sýrii. K 1. lednu 2006 zanikla vojenská základní služba a OSSR se staly plně profesionální.

OR1

OR2

OR3

OR4

OR5

OR6

OR7

OR8

OR9

BEZ OZNAČENÍ vojak

OF1

vojak

slobodnik

desiatnik

čatár

rotný

rotmajster

nadrotmajster

štábný rotmajster

OF2

OF3

OF4

OF5

OF6

OF7

OF8

OF9

OF10

BEZ HODNOSTI poručík

nadporučík

kapitán

major

podplukovník

plukovník

brigádny generál

generálmajor

generálporučík

generál

OR1

OR2

OR3

OR4

OR5

OR6

OR7

OR8

OR9

www.ikp.army.cz V tomto článku se budeme zabývat dotazy, které se týkaly problematiky výsluhových náležitostí. I v tomto případě se jedná o oblast, která je uživateli našeho portálu poměrně často dotazována. Níže uvádíme odpovědi na některé z dotazů. Dotaz: Zajímalo by mě, jak je to s výpočtem výsluhy v následujícím konkrétním případě. Voják odsloužil 12 let, z  toho 10 let na  místě se zvýhodněným zápočtem doby služby (1,5 násobek) pro stanovení výsluhových náležitostí. Pokud by odcházel do  zálohy, náleží mu „pouze“ odchodné za  12 let, protože nesplnil reálných 15 let služby, anebo je to tak, že se mu počítá 12 + (10 × 0,5) = 17 let, a má tudíž nárok na odchodné a výsluhový příspěvek? Odpověď: V  případě, který uvádíte v  dotaze, vojákovi z povolání nevznikl nárok na výsluhový příspěvek, jenž je podmíněn trváním služebního poměru po  dobu nejméně 15  let (§ 132 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů). Zvýhodněný zápočet doby služby na tuto dobu nemá vliv. Počítá se skutečně odsloužená doba.

Zvýhodněný zápočet má vliv až  na  výši výsluhového příspěvku (§ 143 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb.) v případě, že je splněna minimální doba výkonu služby (15 let) pro jeho přiznání. Voják z povolání, který skutečně odsloužil 12 let, má nárok na  odbytné (nikoliv odchodné), a to ve výši 11 měsíčních hrubých služebních platů (§ 139 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb.).

Dotaz: Chtěl bych se zeptat, jaký dopad na výsluhové náležitosti bude mít propuštění ze služebního poměru vojáka, který nebude splňovat zdravotní podmínky a služební poměr mu zanikne podle § 18 písm. h) zákona o vojácích z povolání? Budou se mu výsluhové náležitosti krátit? Odpověď: V  případě, že  služební poměr vojáka z povolání zanikne podle § 18 písm. h) zákona o vojácích z povolání, z důvodu ztráty zdravotní způsobilosti na  základě rozhodnutí přezkumné komise, se výsluhové náležitosti nekrátí.

Doba služby, kterou je možno započítat do doby rozhodné pro vznik nároku a výši výsluhových náležitostí, končí dnem zániku služebního poměru. Doba „neodslouženého“ původního závazku nemá v tomto případě na výsluhové náležitosti žádný vliv. Redakce IKP

BEZ OZNAČENÍ vojak

OF1

V příštím čísle se podíváme na další zajímavosti z provozu portálu vojak

slobodnik

desiatnik

čatár

rotný

rotmajster

nadrotmajster

štábný rotmajster

OF2

OF3

OF4

OF5

OF6

OF7

OF8

OF9

OF10

BEZ HODNOSTI poručík

nadporučík

kapitán

major

podplukovník

plukovník

brigádny generál

generálmajor

generálporučík

generál

K tomu, abyste mohli na svém mobilním telefonu či tabletu číst QR kódy, musí mít vaše zařízení fotoaparát a nainstalovanou čtečku čárových kódů. Pro prohlížení QR kódů s webovou adresou je nutné mít aktivované datové připojení k internetu (buď jako mobilní data, nebo připojení přes Wi-Fi). Načtení QR kódu je opravdu velmi snadné...  Spustit aplikaci čtečka QR kódů ve vašem smartphonu.  Zaměřit na obrázek QR kódu a počkat, než jej čtečka zaostří a naskenuje.  Zvolit akci, kterou vám čtečka nabídne. Např. když se jedná o webovou adresu, nabídne vám otevření webu v internetovém prohlížeči vašeho mobilu. Aktuální číslo A reportu ve formátu PDF naleznete po načtení QR kódu na obálce. Multimediální obsah článku naleznete po načtení QR kódu u článku.

47

Vydává MO ČR Odbor komunikace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553, 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Vladimír Marek Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Jazyková korektura: T omáš Xaver V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje VHÚ Praha – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: Profi-tisk group s.r.o. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 2. 5. 2016 Toto číslo vyšlo dne: 9. 5. 2016 Foto na titulní straně: Jana Deckerová

kontakty do redakce Vladimír Marek (šéfredaktor) telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jana Deckerová (redaktorka) mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Michal Voska (redaktor) telefon: 973 215 868 mobil: 724 850 598 e-mail: [email protected] Andrea Bělohlávková (grafička) telefon: 973 215 786 mobil: 601 579 644 e-mail: [email protected]

redakční rada Jan Pejšek, plk. Jan Šulc, Vladimír Lukovský, Olga Haladová

informace pro autory Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje:  jméno a příjmení, d  atum narození (NE rodné číslo!), ú  daj, zda jde o VZP, o. z., AZ, anebo osobu mimo resort,  a dresu bydliště. V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále:  č íslo VÚ či VZ a město posádky,  č íslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort:  č íslo účtu, na který má být poslán honorář, n  ázev a číslo banky, n  a faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

historie

Dne 10. března 1945 byla zahájena Ostravsko-opavská operace, do které se zapojily i československé jednotky

Nové památné dny V dubnu loňského roku vyšel rozkaz ministra obrany č. 38/2015 Věstníku, který rozšířil památné dny resortu o další dva. A to konkrétně o 10. březen, kdy byla v roce 1945 zahájena Ostravsko-opavská operace, a 11. červen. V tento den roku 1940 přijely první jednotky československé pozemní armády ve Francii na frontovou linii na řece Marně. Pro připomenutí uvádíme kompletní seznam památných dnů Ministerstva obrany.

Začátek Ostravsko-opavské operace

Ostravsko-opavská operace byla zahájena 10. března 1945 vojsky 4. ukrajinského frontu Rudé armády, posílenými některými jednotkami 1. čs. samostatného armádního sboru. Konkrétně se jednalo 1. čs. tankovou

Obyvatelstvo Ostravy vítá čs. tankisty

brigádu a  1. čs. smíšenou leteckou divizi. Smyslem tohoto útoku bylo nejen osvobodit významné hospodářské a  průmyslové centrum Československa na  Ostravsku a zamezit tak jeho zničení, ale také odpoutat pozornost Němců od útoku hlavních sil na Berlín a zabránit tak posílení obrany této metropole. Němci se ale na  přístupových

cestách k  Opavě a  Ostravě zoufale bránili, a tudíž jednotky nepostupovaly ani zdaleka tak rychle, jak se původně předpokládalo. Sovětská vojska se probíjela vpřed jen pomalu a za cenu značných ztrát. Naše tanková brigáda byla přidělena sovětské 1.  gardové brigádě a  v  této fázi boje vyčkávala v  záloze na  zasazení do  průlomu. K  tomu

8. březen

– první vystoupení československých vojáků na  východní frontě v boji proti nacistickému Německu a jeho spojencům v roce 1943; 10. březen – začátek Ostravsko-opavské operace v roce 1945; 9. květen – první významné vystoupení roty Nazdar, jednotky českých dobrovolníků v rámci francouzské cizinecké legie, během ofenzivních bojů v kraji Artois v roce 1915; 27. květen – atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, provedený v roce 1942 příslušníky československých výsadkových skupin vyslaných z Velké Británie; 11. červen – příjezd prvních jednotek československé pozemní armády ve Francii na frontovou linii na řece Marně v roce 1940; 2. červenec – vítězství československých legií v bitvě u Zborova v roce 1917; 14. červenec – první střetnutí mezi husitskými vojsky a  bojovníky křížových výprav v bitvě na Vítkově v roce 1420; 15. září – úspěšná účast československých letců v  kulminačním dni bitvy o Británii v roce 1940; 21. září – vítězná bitva československé divize na kótě Doss Alto v severní Itálii v roce 1918; 23. září – vyhlášení všeobecné mobilizace Československé branné moci v roce 1938; 6. říjen – jednotky 1. československého armádního sboru v SSSR v roce 1944 vstoupily v prostoru Dukelského průsmyku na území republiky; 24. říjen – vojáci Československého pěšího praporu 11 se v roce 1941 připojili k obráncům severoafrického přístavu Tobruk; 28. říjen – úspěšný útok Československé samostatné obrněné brigády na  německou posádku severofrancouzského přístavu Dunkerque v roce 1944.

v  Przemyślu. Její základ tvořil 1. čs. stíhací letecký pluk, který byl po  těžkých bojích během podpory Slovenského národního povstání doplněn jak personálně, tak i technikou. Nově pak vznikl 2. stíhací pluk a 3. bitevní pluk. Počátkem dubna dosáhl 1. a 3. pluk plné bojeschopnosti. A tak se nečekalo na dokončení výcviku 2. pluku. Na žádost naší strany byly obě letecké jednotky okamžitě odeslány na  frontu a  nasazeny právě během Ostravsko-opavské operace. Operovaly z  přífrontového letiště v  polské Porebě. Během několika týdnů bojů naši piloti odstartovali k  téměř šesti stům misím. Svrhli 3  700 leteckých pum a  vystříleli dvanáct tisíc kusů munice různého kalibru. Odhaduje se, že  zlikvidovali více než tisíc nepřátelských vojáků a  nemalé množství techniky. „Během operace jsem sloužil jako střelec letounu Il-2. Nebyla to snadná práce. Seděl jsem na popruhu zády k pilotovi,“ vzpomínal po  letech Pavel Švec z  Malých

ale nedošlo. Nakonec musela být operace 7. dubna zcela zastavena. Během další fáze útoku byl hlavní nápor veden přes polské město Žory. Tady se naši tankisté podporovaní samopalníky ocitli již uprostřed tvrdých bojů. Po  dvou dnech se jim podařilo osvobodit město Wodzislaw a postoupit dál k Odře směrem k československé hranici. Nepřítel si ale uvědomoval nebezpečí, které mu hrozilo. Neustálým přisunováním posil se mu nakonec podařilo útok zastavit. Počátkem dubna bojovali českoslovenští vojáci společně se sověty o město Tworków. Na  jeho předměstích padli mezi mnohými dalšími naši zkušení velitelé poručíci Lízálek a Vajda. Právě druhým jmenovaný získal in memoriam titul Hrdina Sovětského svazu. V té době byl také útok zastaven. Následně došlo k  přeskupení a  posílení útočících sil o  60. armádu P.  A. Kuročkina. Předávání vyznamenání za osvobození Ostravy, prapor 1. čs. smíšené letecké divize, zprava Budín, Boček, Buršík

Legendární tank Žižka po škončení bojů o Ostravu, na snímku člen osádky čet. Jan Filipiak

1. čs. tanková brigáda v Ostravě

K  obnovení ofenzívy došlo až  15. dubna. Tentokrát směřoval z  Raciborze směrem na  Ostravu ze  severu. Kromě naší tankové brigády se této fáze bojů účastnila i  1.  čs.  smíšená letecká divize. Po  dalším týdnu urputných bojů se vojákům 60. armády podařilo osvobodit Opavu. To umožnilo sovětským a československým vojskům rozvinout 26. dubna útok na samotnou Ostravu. Českoslovenští vojáci dobyli osady Velký Polom a  Dolní Lhotu. Za  svítání 30. dubna překročily jednotky 38. armády řeku Odru. V odpoledních hodinách pak tanky naší brigády zaútočily do  týlu Němců a  společně se 128. gardovou střeleckou divizí pronikly do středu města. Do  operace se zapojila i  1. čs. smíšená letecká divize v  SSSR, která byla zformována koncem ledna 1945 na  základně

Svatoňovic. „Pamatuji si, jak naše letka zaútočila u  Těšína na  německou kolonu. Nic z ní nezůstalo.“ V  okamžiku, kdy naši vojáci pronikali do  centra města, se vyznamenal místní odbojář Miloš Sýkora, který zneškodnil elektrické vedení k  zaminovanému mostu přes řeku Ostravici. Díky tomu se podařilo proniknout našim tankistům podporovaným sovětskými jednotkami přes tuto řeku a  osvobodit Slezskou Ostravu. Osvobozením tohoto průmyslového centra skončila hlavní část operace. Závěrečná fáze měla podobu osvobozování měst jižním a  jihovýchodním směrem od  Ostravy a  pronikání dále na  Moravu a  na  Kysuci. Ta skončila až 5. května 1945. Text: Vladimír Marek, foto: VÚA-VHA

INMEP 2016 XIII. ročník setkání pyrotechniků s mezinárodní účastí Ve dnech 30. května až 3. června 2016 se bude ve VVP Boletice konat již 13. setkání pyrotechniků s mezinárodní účastí Cílem akce je:   setkání specialistů aktivně pracujících v oblasti EOD/IEDD a navázání osobních kontaktů;   prezentace pyrotechnické činnosti účastníků za uplynulý rok;   porovnání pracovních postupů a zkušeností jednotlivých národních složek, ať už příslušníků policie, nebo ostatních ozbrojených sborů, které se touto problematikou zabývají;   seznámení s novými trendy, technologiemi a výrobky souvisejícími s činností EOD/ IEDD. Dopolední zaměstnání jsou určena pro přednášky a prezentace jednotlivých účastníků. Komunikačními jazyky jsou čeština, angličtina, francouzština a němčina. V odpoledních hodinách budou probíhat převážně praktická zaměstnání, především prezentace výrobků a technologií souvisejících s problematikou EOD/IEDD (ochranné prostředky, nové trendy v oblasti výbušnin, apod.). Setkání je určeno pro pyrotechniky a specialisty EOD/IEDD, kteří prakticky vykonávají pyrotechnickou činnost na výkonných funkcích. Účast přislíbili pyrotechnici z armád NATO, německých policejních složek, francouzské Civilní ochrany a další odborníci z tohoto oboru. Participující složky: SOVZ Boletice, 15. žp Bechyně, ČsOL, VŠPŠ MV pro KP Čeperka Kontaktní adresa: www.pyro-csol.cz e-mail: [email protected]