LETU ZDAR 5/2016 Jubilant Ladislav Pešek Miloš Javůrek
Již máme za sebou první závody nové sezóny a známe první š ťastné vítěze. Já se však ještě poohlédnu za loňským ročníkem, ve kterém se stal mistrem OS Středočeské pan Ladislav Pešek. Jak už jistě víte z minulého čísla Letu Zdar, tento dlouholetý a velice úspěšný chovatel v dubnu letošního roku oslavil se vší parádou úctyhodných 80 let života. Musím také říct, že pan Pešek je na svůj věk velmi vitální a elánu do života má na rozdávání. To je samozřejmě dobře, protože to dává najevo i všem svým holubářským soupeřům, které v roce 2015 nechal v závodním poli za sebou. Cesta do Sedlčan byla daleká, ale po dálnici to zkrátka ubíhá rychleji. Po radách „přítele na telefonu“ kam odbočit jsem dojel na správné místo – cíl mé cesty. U branky rodinného domu v Lhotecké ulici, přímo v městské zástavbě (nutno podotknout, že se jedná o rodinné domy), mě již u branky vyhlížel známý chovatel. Přivítal mne a má první otázka byla, jak se holubaří na tomto místě a jestli stejné názory sdílí …
Paul Sion Ladislav Ďuriš
V roku 1946 zomrel slávny francúzsky chovateľ Paul Sion z mesta Tourcoing, ktorého mnohí odborníci považovali za jedného z najvä čších chovateľov poštových holubov všetkých čias. Jeho meno z Francúzska do celého sveta rozšírili dlhoročné vynikajúce výsledky v pretekoch na dlhých tratiach, jedinečný chovný materiál , ktorý sa úspešne osvedčil prakticky na celom svete, chovateľské metódy a osobné vlastnosti tohto skvelého chovateľa. Pretože jeho holuby boli významným spolutvorcom súčasnej úrovne a úspechov československého chovateľstva, chceme jeho profil priblížiť našim chovateľom. Paul Sion sa narodil v roku 1872 vo francúzskom meste Tourcoing, kde neskoršie vybudoval textilnú továreň. S chovom holubov začal v skorej mladosti ako sedemročný. Už ako 16-ročný vyhral prvú cenu veľkého preteku ...
Schoolstraat 6 Miloš Javůrek
V předchozím, tedy dubnovém čísle časopisu Letu Zdar jste se mohli dočíst o holubím muzeu v americké Oklahomě. Dovolil bych si úryvek z tohoto článku použít: „…nedávno bylo zveřejněno v úvodníku jednoho holubářského časopisu, že financovat historii holubářství je nejen ztrátou času, ale jsou to i špatně investované peníze. V podstatě autor úvodníku sdělil svým čtenářům, že tato holubářská historie vůbec nestojí za to, aby se na ni vzpomínalo…“ S tímto tvrzením nesouhlasím, a proto jsem se rozhodl pro tyto řádky.K tomu bych chtěl upozornit také na úvodní článek v Letu Zdar číslo 5/2013, kdy Ing. Matuška společně s Henk van Limpt-De Pruto a Jaroslavem Strnadem vzpomínají na své zážitky a zvyklosti rodiny Janssenů. Článek i s krásnou fotkou na titulní stran ě vyšel k události úmrtí posledního žijícího Janssena - Louise. Letošního 16. dubna uplynuly 3 roky od jeho úmrtí. Tento impozantní článek jsem si celý znovu přečetl a pokusil se vžít do kůže autorů, představoval jsem si jejich pocity. Má to totiž své opodstatnění… Při mé poslední cestě do Holandska a Belgie jsem projížděl v těsné blízkosti městečka Arendonk. Toto „Áčko“ musí znát alespoň teoreticky snad každý chovatel na světě díky chovatelskému umu a dodnes chované linii holub ů Janssen. Bylo i mým snem se tam podívat, a tak rozhodování, jestli sjet z dálnice, nebo ne, bylo …
Marijke Vink (Mookhoek, Nizozemí) Rostislav Hlavica
Nestává se tak často, aby jste si mohli přečíst informace o chovatelce holubů a navíc ještě o úspěšné chovatelce. Ale protože Marijke je šampiónkou jednodenních dlouhých tratích v klubu „Hoekse Waard a okolí“, publicitu si určitě zaslouží Marijke si pro rok 2015 dala za cíl podat co nejlepší výkon na dlouhých tratích. Sezónu začala pouze s 17 vdovci a její úžasné výsledky dokázaly, že její holubi jsou ve skvělé formě a musí se s ní stále počítat. Závod z franzouzského města Ruffec (715 km) byl pro ni zlatým hřebem sezóny. Rok 2015 byl skvělý. Proslulí holubi linie Koopman u Marijke Vink pokračují ve svých výkonech a jejich hodnota se zvýšila i díky sezóně 2015. Marijke vyhrála titul 3. Mistra dlouhých tratí v Provincii č. 5 v severním Holandsku a stala se…
Setkání s panem Borovičkou a jeho holuby Jsme žáci 2. ročníku ZŠ Dub nad Moravou. Jako správní „vesničané“ se zajímáme o veškeré zvířectvo. Proto nás také baví vyučovací předmět, kterému se říká Prvouka. Učíme se s knihou, se sešity, s pracovními listy, někdy si něco promítneme, ale vyzkoušet přímo, co se učíme, nebývá tak časté. 15. dubna 2016 však nadešel ten den. Čekali jsme hosta, tatínka naší spolužačky Zuzky, pana Borovičku z Věrovan. Sluníčko svítilo hned ráno, když do dveří vstoupil rozesmátý mladý pán: „ Nazdar děcka!“ A už nosil lahvičky s krmením, vajíčka, různé přístroje, vítězné zlaté poháry, měřáky. Nakonec se objevil s děrovanou velkou krabicí , takovou hranatou truhlou. Najednou to v ní začalo vrkat, jemně hučet, zkrátka jsme se dozvěděli, že tam jsou holubice s holuby a domlouvají se. Nejlepší bylo, že jsme rozuměli většinou všemu, co nám pan Borovička ukazoval a popisoval. Už víme , jak vypadají holubí vají čka, co jsou letky, jak se zaznamenává přílet holubů do cíle v klidu a pohodě… Jen nám nejde na rozum, jak takový malý holoubek vydrží letět z Německa, když my jsme unavení z běhu na 50 m. L Říká se - to nejlepší nakonec! A vážně …. čekalo nás to úplně největší překvapení, mohli jsme si každý vypustit „svého“ holuba, sledovat jeho let, zda zatočí k domovu do Věrovan nebo se ještě prolétne. Bylo to báječné, moc se nám holubaření s panem Borovičkou líbilo…
ŽENÁM Milé čtenářky! Začala závodní sezóna a toho „svého“ doma moc neuvidíte. Ale jíst se musí, takže nic nepokazíte, když mu bříško zaplníte nějakou tou pomazánkou a pečivem. A kdyby zbyl čas a šlo se do přírody na výlet, chleba s pomazánkou také přijde k chuti. Receptů na pomazánky má určitě každá rodina v zásobě bezpočet. A není divu... Pomazánka je rychle hotová, můžete ji mazat na chleba, rohlíky nebo do ní namáčet zeleninu. S pomazánkou zvládnete bleskovou snídani, svačinku či večeři a jak už jsem psala, je výborná na výlety nebo na holubník. A nečekaná návštěva ? Pomazánka, rohlík a pohoštění ve stylu jednohubek je na světě.
U nás mají pomazánky velkou tradici. Na jarním stole nesmí chybět rozhuda s pažitkou nebo klasická vajíčková. V obchodech můžete koupit oblíbenou budapešťskou, hermelínovou nebo salámovou. Ať se rozhodnete připravit kteroukoli, vsaďte na kvalitní suroviny a dobrý chleba. I ve světě se pomazánky dělají, ale většinou se mažou na opečené krajíčky bílého chleba nebo bagety. Budapešťská pomazánka 250 g měkkého tvarohu, 50 g změklého másla, 4 lžíce smetany, sůl, mletá sladká paprika, 1 červená kapie (je-li velká, stačí půlka), 1 cibule. Cibuli a kapii nakrájíme na drobné kostičky. Tvaroh…
JEŠTĚ TO NEVZDÁVEJME, PROSÍM!!! Bohdana Matušková
Většina chovatelů poštovních holubů přiznává, že jejich začátky holubaření vedly přes holuby okrasné. Postupně jim ale učarovali „pošťáci“ a bylo rozhodnuto. Nejsou to totiž krásní, barevní a načechraní manekýni, kteří předvádějí jen svoji krásu, jsou to zkrátka chytrá a inteligentní stvo ření, která si zaslouží náš obdiv. Vždyť vrátit se z 1000 km vzdálenosti zpět na svůj holubník, letět tuto trasu poprvé a cestu zvládnout, to je úžasné. Láska k domovu, k partnerovi, k holoubatům, k chovateli… co vlastně nutí holuba, aby se vrátil domů? To snad ví jen holub sám. A zkuste toto všechno povyprávět sousedovi, který vám z holubaření dělá peklo! Zkuste mu říci, že vaši holubi jsou zdraví, chytří a rozumní tvorečci a on by je měl mít rád! Postavte tohoto svého souseda v lét ě na pole u města Oostende, seberte mu mobil,mapu i eura a poraďte mu, ať jede domů stopem! Možná se vrátí, ale jeho děti už budou na dvorku stavět sněhuláka. Chci tím jen říci, že kdejaký poštovní holub je chytřejší jak človíček, který se všemožně snaží o zrušení našich chovů. Je moc smutné, když proti těmto lidem nemáme zastání a někteří z nás musí své chovy dokonce zrušit nebo omezit. Já věřím, že současná „zabedněnost“ některých lidí časem zmizí a opět zvítězí zdravý rozum. Přeci neodsoudíme poštovního holuba k tomu, aby se z něho stal „manekýn“ vhodný jen pro výstavy krásy. Bojujme a nedejme se, prosím !!! Co by nás čekalo! Po vzniku poštovního holuba, ke kterému došlo asi p řed dvěma stoletími, chovatele stále více lákalo šlechtění výstavních forem tohoto vynikajícího letce s mimořádnými orientačními schopnostmi a láskou k domovu. V různých zemích tak postupně vznikala a dále jsou šlechtěna nová plemena vzniklá na bázi poštovních holubů, vyznačující se velkou škálou změn v tělesných proporcích, tvarech hlavy, zobáku a ozobí, různé barvy očí a již také…
Ptáka poznáš podle peří Alexandr Petrželka
Starým moudrostem je dobré věřit. Poslední dobou nejmodernější věda potvrzuje to, co naše babičky věděly od svých babiček. Třeba právě to, že ptáka poznáš podle peří. Tmaví holubi jsou zdravější. Ne nadarmo si Picasso jako symbol vzácného a choulostivého míru, který je třeba opečovávat, vybral bílou holubici. Ty tmavé se o sebe umějí postarat samy. Francouzští vědci v jednom z posledních čísel časopisu Journal of Avian Biology prokázali, že tmavě zbarvení holubi nejenže mají účinnější imunitní systém, ale také jsou odolnější vůči parazitům. Proto se druhému pohlaví jeví jako přitažlivější. Výzkum Lisy Jacquinové z Národního střediska pro vědecký výzkum v Paříži a Simona Ducateze z Přírodovědeckého muzea v Brunoy může pomoci při hledání vysvětlení, proč se různě zbarvení ptáci přizpůsobili právě určitému životnímu prostředí. Parazité nemají rádi temné barvy Vědci prohlédli 195 volně žijících městských holubů a sledovali jejich zdravotní stav. Tmavě zbarvení ptáci měli v krvi menší množství parazitických organismů z třídy krvinkovek (Aconoidasida, Haematozoea) a jejich systém imunitní odpovědi na infekce byl výkonnější než u světlých ptáků. V současnosti existují dvě teorie o důvodu různého zbarvení jedinců stejného druhu. Teorie „expozice“ vidí důvod ve vlivu prostředí, v němž populace žije. Teorie „genetické vazby“ naopak vychází z hypotézy, že u …
Kosteláci MVDr. Jan Vágner
Jistě jste v poslední době zaznamenali ve sdělovacích prostředcích zvýšený zájem o likvidaci městských holubů. Odchyt, lapání do sítí a dokonce i samotný odstřel. Nedávno mi volala úřednice z odboru životního prostředí a žádala radu, jak zamezit tomu, aby holubi nesedali na budovu místního gymnázia. Problém jsem okamžitě viděl v tom, že vedle školy je kostel, jehož věže a výklenky jsou pro ubytování holubů tím pravým. Samozřejmě se ona dáma nezapomněla zeptat, zda na této škole nesedají i moji svěřenci z mého holubníku, který je vzdálen cca 5 km od školy. Reagoval jsem
slovy, že o maturitu moji holubi určitě nestojí. Z její otázky bylo ale zřejmé, že laická veřejnost stále nevidí rozdíl mezi holuby z našich udržovaných holubníků, kde pečlivě sledujeme jejich zdravotní stav a volně žijícími holuby na městských budovách. Menší osvětu jsem si samozřejmě neodpustil, ale jestli vše správně pochopila, nevím. Že divocí holubi, pokud jich je velké hejno, znečišťují střechy budov a ničí tak kulturní památky, to všichni víme. Ale položme si otázku: „Do jaké míry jsou tito holubi zdrojem pro člověka nebezpečných nákaz?“ Zdravotní stav městských holubů jsem za léta své praxe ověřoval již mnohokrát. Jakékoliv zvíře, a to nejen holub, může na člověka přenášet nákazu. Rovněž člověk může přenést nemoc na zvíře, např. Tbc. Je ale nutné vědět, do jaké míry a za jakých okolností je toto možné. Rozhodující jsou klimatické podmínky. Dále bylo prokazatelně zjištěno, že pro člověka je o mnoho
nebezpečnější styk….
Léčit nebo neléčit? Dr. V.Schroeder
Vzpomínám si na začátky své holubářské sportovní činnosti v roce 1998. V té době se o veterinářích mluvilo jen zřídka a ještě méně se mluvilo o lékařské péči. Dobrým vysvětlením toho je skutečnost, že nebylo tolik veterinářů, kteří se specializovali na holuby. Tyto rozdíly se však postupně vyrovnaly, protože stále více chovatelů už nechtělo vážit dalekou cestu za specializovaným veterinárním lékařem. Myslím si, že to bylo i z důvodu jiné mentality, protože i v minulosti sice holubáři navštěvovali veterináře, ale uchovávali to jako určitý druh svého tajemství. Někteří dokonce posílali své příbuzné, aby nikdo neviděl, jak oni sami sedí v čekárně s nemocným holubem. To by bylo po okolí drbů, že ? Možná si na tu dobu pamatujete také. Dnes lidé na toto téma mluví mnohem otevřeněji. Také mnoho jiných věcí se v holubářství enormně rozvinulo. Časy závodů jsou stále kratší, mnoho závodů probíhá rychleji a dosahuje se velkých výkonů s holuby, kteří jsou často ještě velice mladí. Takový vývoj lze zdůvodnit tím, že holubi, kteří se účastní závodů, jsou v lepším zdravotním stavu než dříve. V současné době nelze ani náhodou myslet na to, že budu úspěšný s holuby…
Holubí kostel je chátrající chloubou ostrova Jáva Kdo řekl, že všechny kostely musí vypadat plus minus stejně? Nesmysl! Tak například na ostrově Jáva najdete kostel ve tvaru holubice. Když se na něj podíváte, ihned pochopíte, proč dostal takový název. Tato atypická stavba však již od roku 2000 zeje prázdnotou. Rozpadající se kostel ve tvaru obří holubice s otevřeným zobákem leží hluboko v hustých lesích centrální Jávy, která je – jak známo – součástí Indonésie. Tato bizardní budova každým rokem přiláká stovky turistů a fotografů. A není divu! Příběh kostela je stejně nevšední jako jeho struktura. V pozdních 80. letech minulého století muž jménem Daniel Alamsjah prohlásil, že obdržel vzkaz od Boha, který jej pověřil tím, aby postavil modlitební dům ve tvaru holubice. Sedmašedesátiletý Daniel …
Vzácná návštěva v Talent Quatro ve Šternberku Mnohým holubářům je jistě jméno Wendy Matejka známé. Pro ty z vás, kterým „Wendy“ nic neříká připomenu, že se jedná o Čechoameričana žijícího v USA a který se aktivně zúčastňuje holubářského dění v České republice. I my jsme měli to štěstí, že do naší CZECH TALENT QUATRO ve Šternberku Wendy Matejka přihlásil několik svých holoubat a osobně je přijel předat. Vlastně přiletěl je předat! Byl totiž v časové tísni a cestu z pražského letiště Václava Havla si urychlil pronajmutím helikoptéry. Ještě štěstí, že Talent Quatro je vybudován na velkém…
PŘEJEME KRÁSNÉ ČTENÍ
