Školní rok 2015/2016, číslo I., 28. 11. 2015
Příspěvky v časopise jsou žákovské práce. Mohou se v nich proto vyskytovat různé stylistické nedokonalosti, případně jiné chyby, které nebyly zcela vymýceny a opraveny. Jsme teprve na cestě, stále se ještě učíme tímto způsobem pracovat. Buďte proto při svém hodnocení shovívaví .
Blíží
se Vánoce a my přicházíme s novým číslem Olbrachtnovinek a Komeňáčku. Máme za sebou už tři měsíce školy a to už je dost dlouhá doba na to, abychom zažili nějaká ta malá či větší dobrodružství a načerpali nejen vědomosti, ale získali i mnoho zážitků ze školních akcí. Některé z nich vám chceme tímto školním časopisem přiblížit. Tak se pohodlně usaďte a nenechte se rušit .
Páťáci jsou už víc jak 2 měsíce na Olbrachtovce V páté třídě děti přecházejí na druhou budovu. Vše je pro ně nové – učitelé, nové třídy, budova, jídelna. Jak se jim u nás líbí? Tato škola se mi docela líbí. Zpočátku jsem se tu trochu ztrácel, občas jsem si říkal, že by se hodila mapa. Třída je útulná, je z ní skvělý výhled do krajiny. Učitelé i spolužáci jsou také fajn. V jídelně vaří dobrá jídla, můžu si i vybírat. Když se o přestávce nudím, můžu na mobil, připojit se na internet, což jsem dole nemohl. Jan Zumr Líbí se mi, že si můžu vybírat, co si dám k obědu. Tělocvik máme společně s děvčaty z 5. B, ale už jsem si zvykla. Když jdu do školy, je to hodně do kopce, ale to mi nevadí. Ve třídě je vždy veselo. Líbí se mi tu. Zuzana Pešková Líbí se mi tu víc než na Komeňáku, jsou tu lepší obědy a krámek s dobrotami. Ve třídě je nás šestnáct – 7 holek a 9 kluků. Nemusím moc vlastivědu, ráda mám počítače, tělák a hudebku. Terka Ceé Moc se mi líbí učitelky a učitelé, jsou v pohodě. Pepa Horáček
5. A Škola, škola, školička, je to velká nudička. 5. A jsou super žáci, potrpí si na legraci. Pro béčko jsme posměváčci, oni pro nás darebáčci. O přestávce hrajem flašku, ostatní si házej hračku. O hodině češtiny, melem samý blbiny. O hodině angličtiny, provádíme velké činy. Vlastivěda, příroďák, je to prima, je to tak. Matika, kreslák, tělák, to je pro nás fesťák. (David Matura, Péťa Kousal, Honza Zumr a Štěpán Vyhlídko)
Školní den Když mi budík zazvoní, připravím si učení. A když příjdu do školy, odevzdám své úkoly. Pak zazvoní na hodinu, připravím se na češtinu. Učíme se správně psát a příklady počítat. Počítání už nás nudí, hudebka nás vysvobodí. Na oběd se těšíme, po schodech už letíme. A pak domů hurá, zas, zítra zvonek vítá nás. Teď už není snad co dodat, nezbývá než dopisovat. (Tereza Ceé, Anička Skrbková)
Kaligram (též ideogram) je báseň, jejíž písmena nebo celá slova a verše jsou uspořádána typograficky do obrazce, který vyjadřuje téma básně samotné (tolik internetový odkaz). V 5. A jsme si zkusili vymýšlet své „obrázkové básničky“.
Cesta proti času I letos, 26.října 2015, se žáci 5.tříd naší školy zúčastnili vědomostní soutěže o Semilech „ Cesta proti času“. I když panovalo mrazivé počasí a některé soutěžící skolila angína nebo viróza, nakonec se na start postavilo pět soutěžních družstev. A protože žáci nepodcenili rychlost a dbali i na správnost a přesnost odpovědí, uspěli ve velké konkurenci soutěžících a z celkového počtu devatenácti družstev dva naše týmy vystoupily na stupně vítězů. Na druhém místě skončilo družstvo z 5.B : Ríša Mlejnek, Standa Bém a Ondra Fries a zvítězilo družstvo z 5.A ve složení: Jindra Mlejnek, Štěpán Vyhlídko a Petr Kousal. Všem jmenovaným co nejsrdečněji blahopřejeme a těšíme se na další ročník soutěže. Mlejnek R.,Bém,Fries R.,Bém, Fries--2. 2.místo místo5.1 B
Páťáci zabodovali !
V pondělí 26. 10. se opět konala vědomostní soutěž o Semilech – Cesta proti času. Já jsem byl v družstvu společně se Štěpánem Vyhlídkou a Petrem Kousalem. Bylo nám přiděleno startovní číslo 10. Cesta vedla od Alberta, k Roka baru, zadem k radnici a pak dolů na Ostrov, kolem řeky zpět na náměstí. Cestou nás čekalo množství otázek typu: Kdo to byl ? Kde se narodil ? apod., ale také skládání obrázku, řazení obrázků podle stáří vzniku. Ve skupině měl každý svoji úlohu – Štěpán psal a orientoval nás v terénu, Péťa vše kontroloval a hledal různé nápovědy v podobě cedulí, pamětních desek a já vymýšlel a skládal obrázky.. Kousal, Vyhlídko, Mlejnek J. - 1. místo 5. A Byl jsem hodně nervózní asi jako Péťa a Štěpán dohromady. Největší nervy byly při vyhlašování. Nakonec jsme ale byli první. Získali jsme 26 a ½ bodu ze 30 celkových. Jako odměna nás každého čekalo krásné tričko, jojo a propiska. Z našeho vítězství jsme všichni měli ohromnou radost. (Jindra Mlejnek 5 . A) Už jako malou mě bavilo běhat na „Cestě proti času“, a když jsme měli být jako hlídka, tak jsem se moc těšila. Dostaly jsem s Anet místo na ostrově a čekaly. Navštívit nás měly dvě kategorie dětí – mladší a starší. Každou skupinu jsme posílaly jiným směrem. Bylo to super, trošku jsme si zopakovaly historii, takže mě to bavilo. Netrvalo dlouho a šly jsme domů, což bylo dobré, ale klidně bych tam zůstala déle. Byl to dobrý den. (Natálie Chlumová)
Zátopkova štafeta Ve středu 21.10. jsme na školním hřišti odstartovali „ Zátopkovu“ štafetu na 10 km ( 25 x 400 m ). Běhá se na počest Emila Zátopka – čtyřnásobného olympijského vítěze – na OH v roce 1948 zvítězil na trati 10 km, na OH v roce 1952 byl zlatý na 5 km a 10 km a v maratónu. Jeho času – 29 minut 17 s jsme sice nedosáhli, ale překonali jsme loňský čas 32 minut 34 s. Umístění : 1. místo – ZŠ I. Olbrachta Semil – čas 31 minut 21 s 2. místo - ZŠ Řeky – čas 31 minut 44 s 3. místo - Gymnázium Semily – čas 32 minut 7 s 4. místo – ZŠ Libštát – čas – 34 minut 1 s (R. Holubcová)
Zátopkova štafeta se uskutečnila 21. 10. 2015 u naší školy na okruhu. Dostavily se čtyři školy, které se této události chtěly zúčastnit. Žáci běhali dva okruhy. Jeden okruh je 200 metrů. Vyhrála škola ZŠ I. Olbrachta. Po několika letech jsme znovu vyhráli. Ten den byl super. (Eliška Štěpánková)
Atletický čtyřboj v Turnově 30.9. se žáci naší školy zúčastnili okresního kola atletického čtyřboje. Školu reprezentovala čtyři družstva ( mladší žáci a žákyně, starší žáci a žákyně). Pěkné umístění dosáhlo družstvo mladších žáků ( Vladimír Reichl, Filip Šimek, Milan Mládek, Lukáš Hradecký, Jindřich Procházka ) – 5. místo ze 17 družstev. V jednotlivcích se nejlépe umístil Vladimír Reichl - 6.místo a Filip Šimek – 22. místo z 83 závodníků.
Škola v lese V rámci výuky ekologické výchovy jsme se jedno říjnové odpoledne vypravili do lesa na besedu s lesníky. Dojeli jsme autobusem na Spálov a došli pěšky do nedalekého lesa, kde nás již lesníci očekávali. Dozvěděli jsme se mnohé zajímavosti o lese, o práci lesníků, ukázali nám lesnické mapy , feromonové lapače, vysvětlili , jak se zjišťuje zdravotní stav stromu . Vyzkoušeli jsme si také přístroj naměření výšky stromů. Beseda byla velmi poučná. 7. A
17. listopad Když jsme vyšli ze třídy, nahrnuli jsme se do auly. Deváťáci nám předvedli úžasný výkon o 17. listopadu…Doufám, že si celý den někdy zopakujeme. 7. A Oslava 17. listopadu V pátek 13. listopadu jsme šli do auly. Paní učitelka měla krátký projev, kdy my jsme se šli za závěsy na podiu a připravovali jsme se na předvádění živých obrazů. První byl rok 1939, kdy tu byly Němci, to jsme byli smutní. Druhý byl rok 1945, kdy nám pomáhali Rusové, to jsme byli šťastní a dávali jsme jim květiny. Třetí obraz znázorňoval komunisty, kdy lidé z Čech odcházeli a bohatí odevzdávali svůj majetek. Čtvrtý obraz zachycoval návrat Rusů se zbraněmi, kdy Češi připomínali mír a osvobození. (Ivana Bártová) 17. listopad 13. listopadu v pátek jsme si jako každý rok šli připomenout sametovou revoluci. Vystupovali jsme před aulou. Já dostal od Anety tmavě hnědou beranici a natáhl jsem si uši (beranice) nahoru jako tradiční amatérský ruský tankista. První šli Němci – Češi, Rusové – Češi, Češi – komunistický režim, Rusové – Češi, a pak všichni se svíčkami. Mně svíčka zhasla a já se snažil nesmát. Všichni rachtali klíči a já neměl klíče a svíčka mi zhasla, a tak jsem tam stál jako Y a koukal, jak ostatní dělají, co mají. (Jiří Šírek)
Výlet a exkurze v Krkonoších –
N. Stránská, H. Kadlecová 8.A Ve středu 16. 9. 2015 jsme vyrazili vlakem do Trutnova, tam měli kratší pauzu na oběd a pokračovali autobusem do Prkenného dolu, kde jsme vystoupili a šli pěšky necelé dva kilometry k horské chatě Ozon, kde jsme se ubytovali. Ještě týž den odpoledne jsme vyrazili na vojenskou pevnost Stachelberg, kde nás již čekal průvodce. Všichni jsme si museli vzít helmy a šli jsme po dlouhých točitých schodech do podzemí. Průvodce nám vyprávěl o tom, jak se celá síť pevností budovala před začátkem druhé světové války na ochranu hranic a proč je nakonec vojáci museli opustit, aniž by padl jediný výstřel. Viděli jsme, jak se takové podzemní sály budují, co vše je třeba v pevnosti mít. Když jsme vystoupali zpátky k povrchu, prohlédli jsme si ještě malé muzeum, kde byly zmenšeniny všech bunkrů, vojenská výstroj a další dobové dokumenty. Po prohlídce pevnosti jsme ještě vystoupali na rozhlednu, ze které byl krásný výhled do okolí. Cestou zpět k chatě jsme si povídali a trochu si i zablbnuli, přičemž se někomu i zamotala hlava, když válel sudy dolů ze sjezdovky. Na chatě nás už čekala večeře. Po jídle jsme už jen odpočívali a lenošili, protože v nohách jsme měli docela dost kilometrů.
Druhý den jsme vyrazili na celodenní výlet na Rýchory, východní bránu Krkonoš. Navštívili jsme Rýchorskou boudu, cestou jsme potkali stádo horských krav, které byly pěkně chlupaté. Dokonce se nám otevřel krásný výhled na Sněžku. Od Rýchorské boudy jsme pokračovali na Roh hranic, odkud bylo vidět až do Polska. Potom jsme dorazili k chatě jménem Hubertuska. My, holky, jsme poprosily paní učitelku, abychom mohly na balíky slámy. Běhaly a skákaly jsme po nich jak šílené, zatímco kluci byli hladoví a šli na Hubertusku na jídlo. Potom se k nám připojili i oni, tak jsme se pěkně vyřádili. Když nás zavolala paní učitelka zpátky, dali jsme si u chaty nanuky, chvilku ještě hráli na babu, točili se na kolotoči a pak jsme už zamířili zpět k Ozonu. Byli jsme pěkně unavení, tak jsme mohli odpočívat. Po večeři jsme se vydali na noční výlet do Žacléře. Všichni jsme se strašně báli. Šli jsme lesem a baterku měla jen paní učitelka Zajptová a pan učitel Hlava. Dorazili jsme ke starému zámku, který byl bohužel oplocený. Tam jsme se rozhodli, že půjdeme na Žacléřský hřbitov. Pak jsme šli zase lesem zpátky k chatě. Cestou jsme si vykládali strašidelné historky a chvíli to vypadalo, že jsme se ztratili. Já ale myslím, že paní učitelka přesně věděla, kam jdeme. Když jsme dorazili do chaty, byli jsme strašně unavení, slezli jsme se na jednom pokoji a chvíli jsme si ještě s paní učitelkou povídali. Pak jsme usnuli jako zabití.
Ráno už jsme jen balili, uklidili pokoje a vyrazili na autobus. V Trutnově jsme měli asi půl hodiny na přestup, tak jsme stihli oslavit i Danovy narozeniny. Paní učitelka koupila dortík a my, holky, jsme v obchodě splašily svíčku. Myslím, že jsme mu udělali radost. Výlet byl opravdu bezva. Všichni jsme si domů odvezli super zážitky.
Přednáška o finanční gramotnosti – Jiří Vavřina 8.A Ve středu 11. 11. 2015 jsme navštívili kino, kde pro nás byl přichystaný preventivní program Pedagogicko - psychologické poradny v Semilech zaměřený na finanční gramotnost. Usadili jsme se v sále, kde na nás již čekal pan Ing. Koťátko. Nejdřív nám pustil film, jenž pojednával o člověku, který kvůli neopatrnosti s penězi přišel o všechny finance a dostal se do dluhů. Potom jsme šli s paní učitelkou Zajptovou nahoru do knihovny, (někteří z nás, jako páni, jeli výtahem), kde jsme ve skupinách plnili úkoly, které představovaly různé finanční situace. Nakonec jsme si napsali, jako třída, společný testík, ve kterém jsme uspěli. Potom jsme se vrátili do hlavního sálu kina, kde nás opět čekal pan
Koťátko. Následující hodinu nám přednášel o finanční gramotnosti, na co si dát v životě pozor, aby se člověk nedostal do dluhů a choval se zodpovědně. Ačkoli mě závěrečná přednáška trochu uspávala, praktické aktivity se mi líbily a odnesl jsem si alespoň poučení, že peníze jsou sice pro život člověka důležité, ale musí se s nimi umět rozumně nakládat a pokud je to jen trochu možné, podělit se, alespoň o část z nich, i s ostatními.
Praha
– školní výlet
Když nastal den 23. 9. 2015, vstala jsem v 5.30, abych se sbalila. V 7.30 jsme se všichni sešli a vyrazili…Cesta nám přišla dlouhá, a tak jsme si povídali a smáli se všemu…V Praze jsme měli naplánované Staroměstské náměstí, kde jsme viděli krásný orloj…Při rozchodu jsme se dohodli, že si koupíme prstýnek za 1062000Kč…Z nádraží jsme si vyzvedli krosny a šli jsme čekat na autobus. Všechny bolela záda z těch těžkých krosen. Vystoupili jsme v Roztokách, kde jsme tři dny bydleli. Bylo to tam zajímavé. Večer v chatkách jsme si zahráli hry…Další den jsme jeli na prohlídku Pražského hradu, Katedrály sv. Víta, Baziliky sv. Jiří a Zlaté uličky. Každého vyšly tyto prohlídky na 10 Kč…Třetí den jsme se vydali na Vyšehrad. Viděli jsme krásnou rotundu, hřbitov (zde jsou pohřbení slavní lidé např. Josef Václav Sládek, Karel Hynek Mácha a další). Po prohlídce jsme dostali rozchod. Došli jsme si na jídlo a šli jsme na dětské hřiště. Byla to
veliká sranda…Cesta zpět utíkala pomalu, ve Všetatech nám nějaká škola vzala autobus, tak jsme jeli zastávkovým. Byla už temná noc, když jsme přijeli do Semil…Z výletu mám skvělé zážitky. Bylo to vážně super. Zažili jsme samou legraci a hodně jsme se poznali. Prožili jsme smutek, pláč, smích… Doufám, že příště pojedeme znova. Děkuji učitelkám, že to s námi zvládly a měly na nás nervy. (Valenýna Patáková) Dne 23. 9. 2015 jsme vyrazili na výlet do Prahy….Na hlavním nádraží jsme si uložili do úschovny batohy a šli na prohlídku orloje. Byli jsme na věži orloje, je to celkem výška, i když se to nezdá. Byl výhled skoro na celou Prahu. Procházeli jsme kolem sochy svatého Václava – Václavské náměstí. Nechyběla ani procházka po Karlově mostě…Druhý den jsme jeli metrem na Pražský hrad, nejzajímavější byla Katedrála sv. Víta, která je úplně úžasná…Den utekl jako voda a my už
museli na ubytovnu, kde jsme hráli hry, povídali si a vařili večeři. Třetí den jsme se vydali na Vyšehrad…Cesta do Turnova byla nekonečná, kvůli výluce a cestám, které se opravovaly…Výlet se vydařil. Počasí bylo na prohlídku památek krásné a už se těším na další výlet s naší třídou. (Karolína Melichová)
Praha Vstal jsem. Šel jsem na bus. Odjeli jsme do Prahy. Přijeli jsme do Prahy. Šli jsme po nějakých památkách. Pak jsme jeli do tábora. Spali jsme tam. Druhý den jsme zase chodili po památkách. Zase jsme jeli do tábora. Pak jsme vstali, jeli jsme koukat po památkách. Pak jsme jeli domů. (Matěj Šmíd)
Tour de Nebákov
Cyklokurz 2015
14. 9. 2015 Tak a už jsme tady všichni, i naše třídní paní učitelka se přišla rozloučit. Skupinové foto a může se jet. Nebo ne?! Tak a teď už vážně jedeme, pan ředitel musel dofouknout kolo. První zastávka u policejní stanice. Už jsem tam i já ale, stále nejsme všichni, což zapříčinila první a snad i poslední porucha. Michalovi se rozbila přehazovačka. Opravit na místě ji nejde, tak jede domů a napijí se na nás v Turnově. Já si mezitím stihla sníst svačinu. Jedeme a čeká nás největší kopec v okolí – Cimbál. Ha, už jsme v Železném Brodě, to byla krásná cesta…Do Turnova to bylo „piánko“. V Turnově byl rozchod, každý si koupil pití nebo jídlo, přece jen vyhládlo a svačina byla už fuč. Můžeme vyrazit směr Hlavatice, Valdštejn a Hrubá Skála. Už to je jen kousek. Jenže nás zdržuje věčné čekání na ostatní. Mně to zase tak nevadí, alespoň v klidu vydechnu a napiju se. A jsme „doma“. Zabydlíme se v chatkách, otestujeme umývárky, vyndáme zásoby jídla a zahrajeme si volejbal. Večer zakončíme dobrou večeří. Druhý den budíček… ještě že není rozcvička, to bych nedala. Dnešní plán: nasnídat se, omýt, obléknout, vyrazit. Projeli jsme se řádně na Kost a údolí Plakánku, znova na Kost a do Sobotky, kde jsme měli rozchod. Málem bych zapomněla, když Láďa spadl, tak se mu urvalo sedátko. Seděl tedy na tyči omotané mikinami a zavázaný obvazem. Celodenní výlet se mi líbil. Český ráj je vážně ráj (až na ty kopce). Ach jo. Toto uteklo. Sbalit si kufry, vyklidit chatky, nasnídat se. Na autobus, který nám odveze věci, jsme čekali asi půl hodiny. Samozřejmě nechybělo ani přemlouvání pana řidiče, aby nás odvezl. Nasedat na kola a směr Líšný. Všichni jsme dojeli na Kozákov. A teď ta zábavnější část, sjet kopec. To byla nejlepší odměna. Už jsme v Semilech, kde na nás opět čeká naše paní učitelka. Tak já beru batoh a jedu. Tak ahooooj …………………
Od 14. 9. do 16. 9. se konal cyklokurz IX. A v místě Nebákov. Cesta tam i zpátky probíhala na kolech. Jenom nám přivezli věci. Každý den včetně příjezdu se ujelo skoro 50 km….V úterý jsme jeli na Kost, Branžež, Drhleny, Sobotku a domů. Bohužel mně, Ladislavu Hronkovi, se při pádu rozbilo sedlo. Byl to můj třetí pád ze čtyř a taková smůle. Tímto děkuji učiteli na fyziku Milanu Gardiánovi za zapůjčené sedlo, které mi přimontovali na cestu zpět (ten den jsem musel jezdit na tričku a mikině obvázané obvazem). Děkuji za pomoc panu řediteli a učiteli na angličtinu Janu Kousalovi. Ubytování bylo na dobré úrovni a strava rovněž. Opravdu to byl hezký výlet IX.A. (Ladislav Hronek) Cyklokurz ….Druhý den jsme jeli na Kost, do Sobotky, přes Branžež a nějakou rozhlednu. Byla to příjemná cesta a taky zábavná. Láďa pořád boural a pan učitel Kousal ho následoval. (Jindřich Janata
(Jana Doležalová)
Burza škol v Turnově Na burzu škol v Turnově jsme jeli celá třída s paní učitelkou vlakem. Burza se konala 4. 11. 2015. Byla velmi zajímavá. Sešlo se mnoho zástupců středních škol. Mne zaujala střední zdravotní škola v Turnově. Po prohlídce všech škol jsme se vlakem dopravili zpět do Semil. (Jitka Kosáčková)
Vysoké DOD …Bylo to zajímavé a poučné, být kluk hlásím se tam. (Zuzana Kousalová) 13. 11. jsme měli možnost se podívat na ISŠ Vysoké nad Jizerou na obor automechanik. Učitelé z Vysokého pro nás přijeli a odvezli nás na místo. Jeli jsme v autě autoškoly a řidič mě nechal šlapat na pedály, pustil nám rádio a povídal si s námi. Byl strašně hodný a upovídaný. V průběhu dne jsme plnili různé úkoly týkající se oborů, např. výměna pneumatik, vědomostní testík na PC, poznávání součástek a autě…Myslím si, že to měli dobře promyšlené a každý měl možnost zkusit si všechno.
Od letošního roku máme ve škole rozšířenou výuku anglického jazyka. Pro děti ze 6. A a další vybrané žáky byl uskutečněn studijní pobyt v Anglii, ve městě Oxfordu. Myslím, že někdy ve středu nás čekala zkouška toho, kdo pojede do Anglie. Já můžu být šťastná, protože jsem tam jela. Chodili jsme do školy, měli jsme tam tři učitele. Pokud jsme zrovna nebyli ve škole, tak nás čekal výlet. Stonehenge určitě doporučuji, to bylo moc krásné. Potkali jsme tam Skota v sukni, tak jsme se s ním hned vyfotografovali. Zažila jsem tam krásné události. Za mě určitě plný počet hvězdiček. (Sabina Vodseďálková, 7.A)
Z Anglie se mi nejvíc líbila Hawards university. Nejen že se v ní natáčel Harry Potter, ale také se mi líbila z vizuálního hlediska. Nejhezčí na ní byla obrovská jídelna. Byla úplně stejná jako v Harrym. Dále tam bylo hezké schodiště a dvorek. Bylo to překrásné. (Kryštof Skořepa, 8.B) Nejvíc se mi líbil poslední den, protože jsme byli na procházce po Londýně. Když jsme dojeli do Londýna, tak jsme šli nejprve na London Eye. Do jedné kabinky se nás vešlo 20 a jízda trvala 30 minut. Výhled byl opravdu úžasný. Viděli jsme Big Ben,Westminster Bridge,… Po jízdě na London Eye jsme šli kolem Westminster Abbex, kde se vzali William a Kate. Když se blížila pátá hodina odpoledne, jeli jsme loďkou po Temži. Tou jsme dojeli do Greenwiche, kde jsme došli na nultý poledník. Už byla tma, tak jsme šli k londýnské O2 aréně, kde nás čekal autobus. Všichni byli po celodenní procházce po Londýně celí bolaví. Bolely nohy, záda… Ten týden utekl strašně rychle a my jsme brzy jeli domů za našimi rodinami. Strašně se mi tam líbilo, vrátila bych se tam znova. (Valentýna Patáková, 8.B)
Cesta do Anglie byla dlouhá, cesta trajektem utekla rychle. Když jsme dojeli do Anglie, navštívili jsme spoustu památek i místní školu, do které jsme tři dny chodili. Učitelé byli super, samí chlapi. Byli jsme na Stonehenge, to jsou ohromné kameny různě postavené, bylo to parádní. Další památkou byl Windsor a to mě zaujalo asi nejvíc. Prý je Pražský hrad větší, ale já si to nemyslím. Bylo to ohromné královské sídlo, kam jezdí na víkendy královna Alžběta II. Navštívili jsme i Buckinhemský palác, ne uvnitř, ale zvenčí. Královna
v paláci používá z 200 místností asi 12…Bylo to krásné, prostě nádhera a zážitek na celý život. (Natálie Dolenská, 8.B) Když jsme byli v Anglii a měli jsme jít do školy, tak jsem byla docela ve stresu. Říkala jsem si, co se tam asi bude dít, jací budou učitelé. Čekala jsem, že to bude nuda, a když jsme dojeli ke škole (ke komunitnímu centru Rose Hill), tak jsem se třásla. Ale když jsme vešli dovnitř a posadili jsme se podle skupin a já jsem byla v té nejlepší a nejtěžší skupině, strach mě pomalu přešel. Když přišel pan učitel Tom, tak nás pozdravil a asi 15 minut jsme se jenom představovali, protože naše jména mu dala pěkně zabrat. Všichni učitelé byli strašně super a učili nás hrou. Když jsme poslední den dostali certifikát a museli jsme se rozloučit, tak nám bylo líto, že už musíme jet pryč. Škola byla úplně jiná, než jsem čekala a moc mě to tam bavilo. (Bohdana Tichá, 8.B) Naše cesta do Anglie byla dlouhá a únavná. Po příjezdu následovala pěší prohlídka Oxfordu. Večer jsme unaveni sedli do busu. Pak to přišlo. Najednou na všechny padla ohromná nervozita. Jedeme do rodin! Hrozně jsme se obávali. Zanedlouho jsme dojeli na první zastávku. „Rodiče“ si chodili pro ostatní děti, jen pro nás ne. Autobus nás zavezl na druhý point. Tam už netrpělivě čekali „rodiče“ druhé půlky autobusu. Mezi nimi čekala i naše chvilková „máma“ Liam. Odvezla si nás domů, ukázala dům. My jsme si dali sprchu a šli jsme spát. Byl to dlouhý den. (Alena Marková, 9.A) Po příjezdu na meeting point, kde si nás měla vyzvednout náhradní rodina, jsem cítila nervozitu, strach, ale zároveň i zvědavost a nadšení. Všichni již odjeli, autobus byl prázdný a my jen čekali a čekali. Přijelo malé auto stříbrné barvy značky Astra a z něj vystoupila malá usměvavá paní s dcerou. Už když nás vezla k sobě do domu, pochopily jsme, že paní bude velmi milá a laskavá. Pokoj byl sice malý, ale útulný. Po pár dnech jsme zjistily, že Angličané opravdu nejsou zdatní kuchaři, většina jídel
byla z polotovarů, ale i přesto byla chutná. Liam Cooper, naše náhradní maminka, byla velmi milá a jsem ráda, že jsem ji mohla poznat a celkově navštívit Anglii. (Aneta Bušanská, 9.A)
Pro pobavení trocha anglického humoru ……. Jean prší před hlavním vchodem? "Ano milorde." "Tak půjdu zadním." Ptá se lord sluhy: "Má citron zobáček?" "Ne, pane." odpoví sluha. "A nožičky?" "Ne, pane." "Tak to jsem si do čaje vymačkal kanára." Na Scotland Yardu zazvoní telefon: "Hallo, constabl, zde Lord Snackbar, chtěl bych ohlásit krádež volantu, předního skla, stěračů, ciferníků, pedálů a řadící páky." "Ano, Vaše Lordstvo, hned se za Vámi podívám!" Konstábl kleje a obléká se, když tu telefon znovu: "Hallo, constabl, zde Lord Snackbar, musím se omluvit za planý poplach, omylem jsem si sedl na zadní sedadlo." V jednom Londýnském pánském klubu, jdou po tradiční skleničce whisky na pánskou toaletu lord George a lord Winston. Po vykonané malé potřebě, se oba vrací nazpátek do haly. Ovšem lord Winston rovnou, ale lord George si ještě umyje ruce. Potom když spolu sedí u tradičního šálku anglického čaje povídá lord Gorge lordu Winstonovi: „Vaše lordstvo, nechci nijak vyzdvihovat svoje vzdělání, ale nás v Oxfordu učili, že když jdeme z pisoáru, že si máme umýt ruce.“ Nato lord Winston odpovídá: „Vaše lordstvo, to zase nás v Cambridgi učili, jak si ty ruce nepočůrat!“
Panenky povstaly – Jiří Vavřina 8.A (volné pokračování předchozích dílů) Anny Williamsová pochází z velice bohaté rodiny. Bydlí se svými rodiči, dvěma sestrami, jedním bratrem a prarodiči ve velkém rodinném domě. Je jí šest a půl, ale na to, že je tak mladá, už zažila opravdový strach. Začalo to před pár měsíci, když šla s rodiči na trh do města. Nějakou dobu chodili po stáncích a nic moc si nekoupili. Potom si Anny náhodou všimla u jednoho stánku velkého domečku pro panenky, který se jí velice zalíbil. „Jú, mami! Koukej na ten krásný domek! Nekoupila bys ho?“ „No já nevím, Anny,“ řekla její matka, „ten bude určitě drahý.“ „Ale vůbec ne,“ řekla žena, která stála ve stánku, „naopak, je velmi levný.“ „No, v tom případě ti ho koupím, ale musíš ho půjčovat svým sourozencům,“ povolila jí nakonec matka. Když zaplatili a odcházeli, zaslechla ještě Anny, jak ta paní říká svému synovi: „Tak konečně jsme ho prodali, Marku. Už jsem si začínala myslet, že se ho nezbavíme.“ Anny bylo nejdřív divné, že by se chtěli zbavit takového krásného domečku pro panenky, ale byla ráda, že ho prodali právě jim. Cestou domů Anny zjistila, že v domku už nějaké panenky jsou, což bylo dobře, protože ona a její sestry Andrea a Sofie dohromady moc panenek neměly. A přitom si s nimi tak rády hrály. Když přijeli domů, Anny hned běžela do pokoje ukázat domek sestřičkám. I jim se moc líbil. Obě vychvalovaly Anny, že maminku přesvědčila. Začaly si tedy hrát. Seznamovaly svoje panenky s těmi z domku a báječně se bavily. Hrály si s nimi až do večera, dokud je matka nezavolala k večeři. Potom už byly unavené, a tak šly spát, měly za sebou vyčerpávající den. Hned usnuly, a proto si nevšimly, že se ústa všech panenek roztáhly do širokého úsměvu. A pak se ozval tichý skřípavý smích, který zněl, jako když o sebe mlátí kusy železa. V noci se Anny vzbudila, neboť se jí zdálo, že kolem její postele neustále něco cupitá. Když se posadila na postel, cupitání utichlo. Všude kolem její postele byly rozházené panenky. Anny se rozzlobila. Vždyť se se sestrami dohodla, že je vždy dají na noc do domečku! „Hned zítra to sestřičkám pořádně vytknu,“ umínila si Anny. Hned usnula, a proto nezaslechla tiché uchechtnutí, které zaznělo od nohou postele. Když se ráno probudila, panenky byly uklizené v domečku. Anny absolutně nechápala, kdy to její sestřičky mohly udělat, ale rozhodla se, že jim prozatím nevytkne, že je včera neuklidily. ... pokračování příště ... INZERCE ::::: INZERCE ::::: INZERCE ::::: INZERCE ::::: INZERCE ::::: INZERCE :::::: INZERCE
20. 5. – 29. 5. 2016 pořádáme ozdravný pobyt u moře – v Itálii, přímořském letovisku BIBIONE. Přihlášky je možné si vyzvednout u třídních učitelů, přijímají se do 8. ledna.
ZŠ I. O. Semily v tomto roce vydala kalendář plný fotografií města Semily. Pojďte se s námi projít městem současným, ale zároveň zavzpomínat, jak vypadalo dříve. Kalendář nabízí nejen fotografická srovnání semilských zákoutí, ale zároveň si o nich můžete přečíst mnoho zajímavého. (Cena 100,- Kč)
Krásné prožití vánočních svátků, hodně zdraví a štěstí v roce 2016 vám přejí učitelé a žáci z Olbrachtovky.
