2015 ročník 18 číslo 89

skautský časopis pro rovery a rangers

4/2015 Rovering: Moderní roverská expedice je levná i šetrná Téma: Komunální politika Svět kolem nás: Mým úkolem je nechat zaznít hlas syrské společnosti

ročník 18 | číslo 89

OBSAH EDITORIAL Volby a hory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3

ROVERING Moderní roverská expedice je levná i šetrná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Roverští zpravodajové se setkali v Praze a odbor přednášel o roveringu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Všichni jsme si rovni, ale můžeme si být ještě rovnější . . . . . . . . . . . . 8 Tou cestou, tím směrem za roverským programem . . . . . . . . . . . . . 12 Škodovka a dva čeští roveři se chystají do Japonska . . . . . . . . . . . . 14

TÉMA Ententýky, dva špalíky, sledujeme politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Rozhovory se skauty – komunálními politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Běda mužům, kterým žena vládne? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

ZPRÁVY Co otřásá skautským světem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

SVĚT KOLEM NÁS Železná opona rozděluje horkou mexicko-americkou hranici . . . . 26 Mým úkolem je nechat zaznít hlas syrské společnosti . . . . . . . . . . . 30 Skauting musí být zóna bez předsudků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

KALOKAGATHIA Zažijte teatrální emoce, posaďte se Na zábradlí . . . . . . . . . . . . . . . . Kultura podle… Kecky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Puťák za tři měsíce? To dám… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O hodinkách bez ručiček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vystopujte krásu přírody na expedici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

36 37 38 40 42

ČEKATELSKÁ Od dubna už jen Junák - český skaut, z. s.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Dělám program opravdu pro všechny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Mozek oddílu zasedá na válečné poradě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

HYDE PARK Komenty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

POZVÁNKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

2

FOTO RK TAROK

ROVERSKÝ KMEN časopis pro rovery a rangers číslo 89, ročník XVIII vychází 5× ročně registrační číslo MK ČR E 10199, ISSN 1213-0664 Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o.

FOTO JANA KARASOVÁ – KAMI

Pro registrované členy Junáka je předplatné nově řešeno v rámci nové on-line registrace.

Vydavatel Junák - český skaut, Tiskové a distribuční centrum, z. s. Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 IČ: 64934926 tel.: 234 621 223, fax: 234 621 399 e-mail: [email protected] web: www.skaut.cz/tdc www.skaut.cz/obchod _______________________________ Redakce Junák - český skaut, Tiskové a distribuční centrum, z. s. Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 e-mail: [email protected] web: www.skaut.cz/kmen archiv: casopisy.skaut.cz/kmen Šéfredaktorka Jana Karasová – Kami (JK) Editorka Magdaléna Kratochvílová – Shamanka (sham) Redaktoři Martina Babejová – Marťa (Ma) Alex Bernardová – Šuměnka (Sum) Anna Doupovcová – Tlampa (TL) Anna Handlířová – Eny Viktorka Hlaváčková (VH) Jakub Hrubý – JemneJ Barbora Kučerová (Bagu) Lada Matyášová – Laduš (lad) Zuzana Orlová (Zuza) Ondřej Schmidt – Dr.Obek Markéta Těthalová – Maki (MT) Veronika Ušáková – Kostka Hana Závodná – Guli Korektury Helena Kovalová – Mamut Veronika Králová Dále na tomto čísle spolupracovali autoři článků, fotografií a ilustrací Foto na obálce RK Tarok _______________________________

VOLBY A HORY

EDITORIAL

Více na www.skaut.cz/casopisy. _______________________________

Miluji volby. A nejen proto, že během nich můžu „vidět demokracii v akci“. Dokážu celé odpoledne sedět před televizí, sledovat volební studio, na notebooku přitom každých pět minut aktualizovat volební stránky Českého statistického úřadu a podle toho, které okrsky ještě nejsou sečtené, odhadovat, jak se změní výsledky v mém městě. První volby, do kterých jsem jako volič zasáhla, byly volby do Evropského parlamentu. Dokonce jsem tenkrát napsala třem kandidátům e-mail s několika otázkami, na něž jsem v jejich programech nenašla konkrétní odpověď. A ač jsem tomu moc nevěřila, tak mi všichni tři odpověděli. Vyzkoušela jsem si také, jaké je to sedět ve volebních komisích a sčítat hlasy, což se ukázalo být mnohem napínavější činností než jen ono čekání na to, co zveřejní statistici. Při parlamentních volbách jsem si nemohla nechat ujít osobní účast na televizní debatě z našeho kraje, a to přesto, že pár hodin po ní mě čekaly přijímačky na vysokou. A když jsem se na vysokou dostala, s nadšením jsem chodila do hodiny politického a stranického systému v ČR a hltala informace o tom, co je to D’Hondtův dělitel a jak se přepočítávají hlasy při volbách do zastupitelstev.

Prostě miluji volby. Jenže na ty další, v mém případě senátní, si budu muset přes rok počkat. Co do té doby? Že doba mezi volbami nemusí znamenat jen bezcílné čekání nebo v lepším případě neaktivní pozorování, o čem v parlamentu a na radnici rozhodují, se vám snažíme ukázat v tématu tohoto čísla.

Tisk POLYGRAF, s.r.o.

Ještě více než volby miluji hory. Zažívám v nich doslovný význam slova „dechberoucí“. To když se s posledními zbytky dechu škrábu vzhůru a když se pak z vrcholu se zatajeným dechem rozhlížím na kamenné vlny hřebenů táhnoucí se do dáli a také když se ze samého nadšení rozběhnu proti větru z kopce dolů. Celý rok mi pak tyto dechberoucí momenty chybí a čím více se blíží letní čas, tím konkrétnější představa o další expedici krystalizuje v mých myšlenkách. Přemýšlíte letos o letní expedici i vy? V dubnu je nejlepší doba přejít od myšlenek k přípravám. V tomto čísle vám radíme, jak ně.

_______________________________

Za celou redakci přeji, ať vás čtení Kmene inspiruje k dechberoucím zážitkům!

Grafická úprava a zlom Imagemakers – Jitka Turbáková e-mail: [email protected] www.imagemakers.cz _______________________________

Předplatné SEND předplatné s. r. o. www.send.cz/skaut

JK

tel.: 225 985 225, 777 333 370 SMS: 605 202 115 Uzávěrka čísla 90 bude 15. 4. 2015. Zaslané materiály se vracejí na vyžádání, redakce si vyhrazuje právo na úpravu příspěvků.

3

ROVERING KNOW-HOW

MODERNÍ ROVERSKÁ EXPEDICE JE LEVNÁ I ŠETRNÁ Chystáte se se svým kmenem vyrazit v létě na nějakou zahraniční cestu? Uvažovali jste nad expedicí, ale ještě ani nevíte, kam se vydat? Právě teď je nejvyšší čas vymyslet konkrétní projekt a začít s přípravami. AUTORKA VIKTORKA HLAVÁČKOVÁ

Nejdobrodružnějším a nejlevnějším způsobem cestování je pohyb na vlastní pohon.

FOTO ARCHIV STŘEDISKO HOLEŠOV

4

JUN SHOP.CZ

KNOW-HOW ROVERING

100% skautský obchod Přestože by to nebyla dobrodružná výprava, kdyby vše vyšlo podle plánu, její přípravu nepodceňujte, můžete se vyhnout mnoha nepříjemnostem. Zjistěte si informace o aktuální politické situaci, kultuře, historii, geogra ii, podnebí, náboženství a obyčejích dané země. Také se naučte základní fráze v místním jazyce. Míříte-li mimo Evropu, poraďte se v očkovacím centru, jaké očkování je povinné nebo doporučené. Nepodceňte cestovní pojištění – dá se sehnat za rozumnou cenu a v případě většiny zásadních nepříjemností může být opravdovým štěstím v neštěstí. Chystáte-li se do evropských hor, nejjednodušším řešením je pojištění u Alpenverein – platí celoročně, tři měsíce v kuse od data překročení hranic ČR, a mnohé horské chaty nabízejí pro členy AV výrazné slevy. Velmi levné cestovní pojištění si můžete pořídit i k ISIC kartě. Doklady včetně pasu, očkovacího a občanského průkazu předem ofoťte a uložte na internetové úložiště, třeba do e-mailu. V případě ztráty některého z dokladů se pak můžete prokázat po připojení na internet. Chystáte-li fyzicky náročnou expedici, je potřeba na ni začít včas trénovat, pečlivě vybrat vybavení a ještě před samotnou expedicí je důkladně otestovat. Všechny formality řešte společně a dopředu zkontrolujte, zda je někdo nepodcenil – není nic hloupějšího, než se vracet domů dřív jen proto, že si někdo z týmu nezkontroloval datum platnosti svého pasu. Včasnou přípravou vyřešíte i případné inanční komplikace – čím dříve začnete šetřit, tím více našetříte.

HAŠKOVA 7, PRAHA 7 773 294 840 (STS) [email protected]

PENÍZE NA CESTU

Lze předpokládat, že většina roverů ve vašem kmeni ještě studuje a že inanční komplikace by pro mnohé mohly být důvodem, proč se k vaší expedici nepřipojí. Je-li toto i váš případ, nezoufejte – cestovat se dá i za pár kaček. Základními položkami vašeho rozpočtu budou, kromě vybavení a formalit jako víza či očkování, nejspíš doprava, ubytování a stravování.

U a získej další výhody

ŠŠátek átek JJunák unnáá - þeský skaut

139,- Kč

NOVINKA

Jurek Atak 3,5 Duo

Cena dopravy se odvíjí od způsobu, který zvolíte, a od vzdálenosti, kterou hodláte urazit. Nejdobrodružnějším a nejlevnějším způsobem cestování je samozřejmě pohyb na vlastní pohon. K pěší chůzi žádné inance nepotřebujete, téměř zadarmo lze cestovat i na kole či na koloběžce. Dalším levným způsobem cestování je autostop, který se ale těžko provozuje ve více než dvou lidech, a pokud si zvolíte vzdálenější lokaci, třeba jihovýchodní Asii, museli byste si na cestu vyhradit spoustu času, který dost možná nemáte.

5.166,- Kč

Ecosoulife hrnekk 69,- Kč

Lakrosová pálka

Levné jízdenky nebo letenky si můžete opatřit tzv. travelhackingem. Cestujete-li ve skupině, jistě se vám vyplatí skupinové jízdenky, na něž mnohé společnosti nabízejí výrazné slevy. Zvolíte-li v chudých zemích cestování hromadnou dopravou, můžete překonat obrovské vzdálenosti za minimální částku a poznáte při tom mnoho zvyků místní kultury a pravděpodobně i nové přátele. Ubytování je po inanční stránce nejmenším problémem. Stejně jako u dopravy, i tady záleží na lokaci, kam se chystáte. Bivakování v přírodě každý rover dobře zvládá, a nestojí nic. Cestujete-li po městech, můžete si vybrat z několika nabídek levného ubytování nebo

NAJDI SI NÁS NA

VYRÁŽÍME DO PîÍRODY

180,- Kč

240,- Kč

Vyþiùte si stþediskovou JUNkartu a nabídnøte svým ölenÿm a pþíznivcÿm zajímavý benefit - slevu až 10 % na veškerý sortiment JUNu. Junkartu má již 60 % stþedisek Junáka a další døtské organizace, vy ještø ne? Zákaznícká karta

INZERCE

BUĎTE PŘIPRAVENI

JUN

Všechny informace o slevových kartách 5 najdete na

www.junshop.cz/slevove-karty

ROVERING KNOW-HOW

FOTO JANA KARASOVÁ – KAMI

ubytování zdarma, například skrze couchsur ing. Další možnou variantou je wwoo ing – dobrovolnická práce na organických farmách. Za cca čtyři hodiny práce denně pět dní v týdnu dostanete ubytování na farmě zdarma, a to včetně jídla. Stravování můžete řešit kromě uskromnění se, rybolovu a sběru lesních plodů také dumpster-divingem. A v rozvojových zemích se dobře najíte za pakatel. Přesahují-li i přesto náklady na cestu vaše možnosti, prostě si o peníze řekněte. Obraťte se na outdoorové irmy, které vám mohou pomoci se zajištěním vybavení nebo inanční podporou. Případně se prezentujte na crowdfundingových stránkách jako ku příkladu Hithit. Je-li váš expediční projekt zajímavý a dokážete-li jej správně prezentovat, určitě podporu najdete. A když už seženete potřebné inance, nezapomeňte se bránit

6

případným krádežím. Na trhu existuje množství různých skrytých kapsiček (tzv. moneybelt) a pásků se skrytou kapsou na vnitřní straně, kam lze ukrýt peníze a doklady před zloději. Vhodná jsou také pouzdra, která ochrání vaše kreditky před oskenováním. V každém případě však s sebou nenoste vysoké částky v hotovosti, všechny peníze rozdělte na menší obnosy a rozmístěte je mezi ostatní věci tak, abyste v případě krádeže přišli jen o část úspor.

NALEHKO

Neberte s sebou „věci pro všechny případy“. Pamatujte, že co není nezbytné, je zbytečné. Protože všechno ponesete s sebou, budete rádi za každý uspořený gram (neplatí to tolik pro vodáky). Všechnu výbavu je dobré rozdělit do ultralehkých vodotěsných sáčků. Se skupinou si vytvořte seznam věcí, které budete používat společně, a rozdělte je

mezi sebe. Věci na vaření nebo na mytí, opalovací krém, repelent, lékárničku či mapy nemusíte nosit každý zvlášť. Dejte přednost zavazadlům a věcem s nízkou hmotností a pokud možno s mnoha možnostmi využití. Například kalhoty s odepínacími nohavicemi ušetří místo za kraťasy, se žďárákem nebo nepromokavým spacákem se obejdete bez stanu, pončo s oky poslouží jako pláštěnka i jako provizorní přístřešek, obyčejná alumatka je mnohonásobně lehčí než nafukovací karimatka a navíc mnohé batohy obsahují v zádovém systému vyjímatelné polstrování, které lze také využít jako karimatku, ultralehký lihový vařič si můžete vyrobit z plechovky od piva, univerzální koncentrované mýdlo lze použít na mytí čehokoli včetně praní, šátek poslouží jako pokrývka hlavy, obvaz, ručník, bederní rouška, polštář, ochrání před prachem, s iltrem na vodu (např. Sawyer) ušetříte za balenou vodu a vyhnete se případným infekcím z přírodních vodních zdrojů. I potraviny, které budete brát s sebou, by měly být pokud možno co nejlehčí – doporučit lze především sušené, které jsou snadné na přípravu a které neobsahují zbytečné množství vody. Například kuskus, instantní těstoviny, ovesné vločky, sušené mléko, křížaly, rýžový chleba atd. Dobré je vzít i tortily nebo pita chléb – vydrží dlouho, aniž by ztratily na své chutnosti, a na rozdíl od kvašeného chleba nezaberou tolik místa. Vynikajícím vynálezem pro slečny na cestách jsou stále populárnější menstruační kalíšky, které jsou šetrné nejen k objemu a hmotnosti vašeho zavazadla, ale také

KNOW-HOW ROVERING

k životnímu prostředí. Navíc vás zbaví mnoha nepříjemností s odpadem či akutním sháněním hygienických potřeb a udrží vás v pohodlí.

DEJTE O SOBĚ VĚDĚT

A kam tedy vyrazit? Nemusíte být nutně originální. Zvláště pokud dosud nemáte dostatek zkušeností, je dobré vydat se na některou ze zaběhlých tras, jejichž itinerář s mnoha zkušenostmi vašich předchůdců najdete na internetu. I cesta Dunajskou cyklotrasou, přechod Slovenska Cestou hrdinů SNP, pyrenejská GR11 nebo Svatojakubská cesta mohou být zdrojem mnoha dobrodružství. Ať už se vydáte na jakoukoli cestu, najděte si fanoušky svého projektu, třeba založením facebookových stránek. Zvláště pokud s vámi pojedou mladší členové kmene, jejich blízcí ocení, budou-li mít možnost vaši cestu sledovat online. Plánujete-li odvážnější expedici, založte si vlastní internetové stránky, které vám zásadně usnadní získávání sponzorů. A po návratu nezapomeňte uspořádat přednášky, výstavu fotogra ií z cesty, promítání vámi natočeného cestopisného ilmu a publikovat články. V Roverském kmeni už se na váš článek z expedice těšíme! Všechny propagační akce, které kolem své současné expedice uspořádáte, vám výrazně pomohou při shánění parťáků i inancí na další expedici. 

WARNING Slovníček cestovatele v 21. století Couchsurfing – sociální síť, na které lidé nabízejí a vyhledávají ubytování na „gauči“ zadarmo. Crowdfunding – shromažďování peněz na různé projekty skrze hromadné oslovování široké veřejnosti. Dumpster-diving – doslova „potápění v odpadu“, hledání stále poživatelných potravin v odpadu, nejčastěji popelnicích u supermarketů, které vyhazují velké množství potravin těsně před koncem data spotřeby. Travelhacking – technika získávání levných jízdenek, především letenek, využívající akční nebo chybné tarify společností a jiné finty. Wwoofing – dobrovolnická práce na farmách za ubytování a stravu.

SLOUPEK RO ROVERING

ROVERŠTÍ ZPRAVODAJOVÉ SE SETKALI V PRAZE A ODBOR PŘEDNÁŠEL O ROVERINGU AUTOR ROVERSKÝ ODBOR

Poslední únorový víkend se Skautský institut na Staroměstském náměstí zaplnil členy roverského odboru a roverskými zpravodaji z celé ČR. Konala se společná porada, na kterou dorazili i vzácní hosté. Program „Regiony“ na Obroku nám přijel osvětlit Radoslav Šonský – Drobek. Petra Vacková – Péťa představila zajímavý projekt Skauti na Zemi a Petr Vaněk – Permoník nám popovídal o projektu Skautský dobrý skutek, o kterém jste si mohli přečíst už v minulém čísle. Smyslem této akce však primárně bylo setkání samotných roverských zpravodajů. „Hlavní myšlenkou bylo, aby navzájem věděli, že existují. Ostatně i RO se chtěl se zpravodaji seznámit osobně,“ dodává s úsměvem šéf RO Miroslav Martinek – Sid. „Ve SkautISu je evidováno zatím 21 zpravodajů. Hlavně na krajských úrovních vidím potřebu tato místa obsadit, na krajích funguje 7 ze 14 zpravodajů.“ Chceš se stát roverským zpravodajem? Napiš nám na [email protected]. O dva týdny později se na palubě Titaniku ocitlo na 40 roverů a rangers v rámci krajského setkání v Ostravě. Na začátku proběhla beseda o čaji a následovaly dva bloky přednášek. „Nejvíce účastníky zaujala témata fotografování a couchsurfing,“ hodnotí programové bloky člen RO Jakub Varga – Koudy, který se ujal přednášky o roveringu. Na třetí víkend rádcovského kurzu fKlidu přijela o roveringu a roverském programu povykládat Ivana Kučerová – Ifanka. Celostátní víkendovou akci Helpdesk, určenou pro vedoucí středisek, okresů i krajů, jejich výchovné zpravodaje a další činovníky, navštívil s přednáškou o roveringu Pavel Martinek – Šmudla. Poslední březnové pondělí proběhl v Praze seminář s tématem Rover a vedoucí v jedné osobě, za RO na něm vystoupila Veronika Vajdová – Karetka.

7

ROVERING METODIKA

VŠICHNI JSME SI ROVNI, ALE MŮŽEME SI BÝT JEŠTĚ ROVNĚJŠÍ Právo na život nám připadá jako přirozená součást našeho žití. Jenže historie vždy taková nebyla. A na mnoha místech světa taková není ani realita. Změňme to skrz skauting, zařaďme lidská práva do našich programů. AUTORKA MONIKA PRCHALOVÁ – PONČO

FOTO UN PHOTO/JEAN-MARC FERRÉ

H

lavním úkolem vzdělávání o lidských právech je odpovědět na otázku „Co jsou to lidská práva?“. Jen pokud víme, jaká práva máme, můžeme se jich domáhat a požadovat, aby byla přiznána také ostatním lidem. Proto přestaň na chvíli číst a odpověz

8

si sám za sebe. Sepiš si své nápady na list papíru stranou a teprve poté pokračuj dále ve čtení. Když nalistujeme příslušnou stranu v encyklopedickém slovníku, vypadne na nás, že „lidská práva jsou práva fyzických osob“, a poté také to, na co

všechno má fyzická osoba právo. Přičemž první zmínka patří životu, osobní svobodě a bezpečí. A nezáleží na tom, jestli je daná fyzická osoba Afričan nebo Američan, žena nebo muž, gay nebo hetero, muslim nebo žid, „černý“ nebo „bílý“, bohatý nebo chudý, dítě nebo dospělý.

METODIKA ROVERING

KAPITOLY Z HISTORIE LIDSKÝCH PRÁV

Ve starověku a středověku býval člověk často viděn jako předmět dění. Postupným vývojem se však stával více a více jeho činitelem, který je schopný ovlivnit směr svého života. Bohužel i dnes najdeme řadu případů, kdy je s lidmi jednáno jako s předměty – příkladem je dětská práce, obchodování s lidmi nebo nucené vystěhování z domovů. Přitom s konceptem, že jsou si všichni lidé rovni a mají svá práva, přichází už v novověku ilosof John Locke. Svými myšlenkami o lidské rovnosti a svobodě ovlivnil dvě významné listiny 18. století – Deklaraci nezávislosti USA z roku 1776 a francouzskou Deklaraci práv člověka a občana z roku 1789. Avšak celosvětový konsensus na lidské rovnosti přináší až 20. století. V reakci na masakry a hrůzy ve světových válkách vzniká v roce 1945 Organizace spojených národů a o tři roky později její Valné shromáždění přijímá současnou nejvýznamnější lidskoprávní listinu – Všeobecnou deklaraci lidských práv. Zajímavostí je, že byla odsouhlasena až po 1 400 kolech hlasování a je nejpřekládanějším dokumentem na světě – byla přeložena do téměř 350 jazyků. Častou námitkou proti univerzálnosti lidských práv je názor, že celý koncept se formoval a vznikal v západním světě, a tak se odvíjí od jeho kultury. Navzdory tomu byla Všeobecná deklarace odhlasována národy z různých kulturních prostředí. Pro nás je snad ještě důležitějším dokumentem Listina základních práv a svobod, která je obsažena v naší ústavě. Na rozdíl od Všeobecné deklarace je Listina právně závazná a vymahatelná. Deklarace

má totiž pouze doporučující funkci a její dodržování je na svobodné vůli každého státu.

vyžadují, na druhé straně si z ní skaut neodvozuje právo komukoli ubližovat, takže její využívání vždy pečlivě zvažuje.“

A CO POVINNOSTI?

Provázanost lidských práv a povinností se skautingem je více než patrná. Pokud bys, ať už sobě, nebo svému kmeni, chtěl tuto provázanost připomenout, zkus společně s kmenem sepsat seznam vlastností, které dělají skauta skautem. Zmíněné skutečnosti poté obraťte do jejich negativní podoby (například pravdomluvný – lhář, respektující různost – rasista atd.). S pomocí listin lidských práv označte ta negativa, která lidským právům odporují.

To, jak se povinnosti a práva snoubí ve skautingu, vysvětluje na příkladu svobody projevu Karel Loucký – Koala, instruktor duchovně zaměřeného kurzu 7 vlků a tisícovky: „Základní ideou skautingu je služba a připravenost ke službě nebo aspoň k ohleduplnosti – k lidem, k přírodě, k lidským výtvorům, … Svoboda projevu ve světle této ideje znamená na jedné straně povinnost bojovat za ni v situacích, které to

NEUSNOUT V HODINĚ PRÁVA

Až dosud to vypadá, že se vše točí jen kolem práv. Ale co takové povinnosti? O tom, že musí jít ruku v ruce s právy, byl přesvědčen už John Locke. Svých práv by se člověk neměl domáhat na úkor druhých, protože tím by porušoval premisu, že všichni lidé jsou si rovni. Téměř neznámý dokument Všeobecná deklarace lidských povinností vznikal v letech 1996 a 1997 z iniciativy tehdejšího německého kancléře Helmuta Schmidta. Valným shromáždění OSN ale nikdy schválen nebyl.

Lidská práva jsou důležitá, na tom se asi shodneme. Ale na první pohled se můžou jevit jako pěkně nudné téma na schůzku či výpravu. Jak s nimi tedy pracovat? Jako u každého správně sestaveného programu si stanov jednoznačný cíl. Inspirovat se můžeš například v kompetencích, které Junák stanovil pro roverský věk (seznam najdeš na RoverNetu ).

WARNING Z čeho poskládat program o lidských právech? využij toho, co už roveři i lidských právech vědí – použij metodu E-U-R střídej různé druhy aktivit (diskuzní, kreativní, pohybové) neboj se vymyslet a zařadit pohybové, akční a outdoorové aktivity využij moderní techniku – nech rovery hledat na internetu, podívejte se na tematická videa či film využij simulované rozhodování o důležitých otázkách (například si zahrajte na parlament nebo soud) dejte se do akce – aktivně se zapojte do naplňování lidských práv ve světě, ale především ve vašem okolí

9

ROVERING METODIKA

Protože o lidských právech každý rover slyšel, četl nebo něco viděl, můžeš při vytváření programu zvolit třífázovou metodu E-U-R. Program by se měl skládat ze tří kroků: evokace – uvědomění si významu nové informace – re lexe. V prvním kroku zjisti, co o lidských právech kmen už ví, podobně jako jsi to dělal na začátku tohoto článku. Zároveň si zapište svoje otázky a informace, jejichž pravdivostí

ming, podruhé myšlenkovou mapu (o tom, co jsou tyto techniky zač, se dočteš ve Skautingu, ročník 53, číslo 1, strany 12–14). Pokud v této fázi zjistíš, že roveři už znají něco z toho, s čím ses je chystal teprve seznámit, reaguj na to úpravou aktivit v druhé fázi. V té je totiž čas na získávání nových informací a uvědomění si jejich významu. Předtím než začneš vymýšlet aktivity, vrať se ke svému FOTO UN PHOTO

založených na diskuzi není 100% znalost nutná, ale i na diskuze je třeba se vybavit fakty. Zároveň ale nepředkládej jen hotové informace. Ani lidskoprávní listiny, které dnes známe, nevznikly jen na základě faktů, ale také díky vizionářským myšlenkám. Neboj se otevřít diskuzi o otázkách, na které nemáš ujasněný názor. Jak se s takovým případem vypořádat, radí Koala: „Situaci lektor ustojí, když bude poctivý sám k sobě i k účastníkům. Naopak bych si dovolil vyslovit silnou pochybnost, zda vůbec má cenu, aby program zabývající se etickými otázkami vedl někdo, kdo má na tyto otázky názor pevný a zcela nezvratitelný.“ Do průběhu diskuze se samozřejmě zapoj i ty, nesmíš ale zapomenout na to, že diskuzi zároveň řídíš. Je proto potřeba ohlídat, aby se diskuze nepřeklopila v přestřelku vyhrocených názorů, při které má slovo jen několik účastníků a ostatní je sledují. Pokud se zapojí všichni, vzniká menší riziko, že se budou chtít „sežrat“ dva jedinci s naprosto odlišnými názory. Abys rovery vtáhl do problematiky, navoď pocit, že rozhodují o něčem důležitém. Například simuluj jednání parlamentu o kontroverzní otázce a rovery rozděl do uskupení, která obhajují různé názory. Další tipy, jak aktivity o lidských právech oživit, najdeš v infoboxu.

si nejste jistí a jež byste si chtěli ověřit. Pokud chceš celý program zaměřit na nějaké konkrétnější téma, můžeš se při evokaci ptát přímo na něj, například: „Co víte o právu na azyl a co si o něm myslíte?“ Pokud v programu přecházíš od jednoho tématu k jinému, můžeš fázi evokace zopakovat vždy na začátku tematického bloku. Snaž se ale pokaždé použít jinou techniku – jednou třeba brainstor-

10

cíli a připomeň si, co chceš, aby si roveři v programu osvojili. Konkrétní aktivity můžeš vymyslet sám nebo se inspirovat v příručkách, například v knížce Bohouš a Dáša za lidská práva. V pozici lektora budeš ostatní seznamovat s novými informacemi, je proto potřeba mít o nich náležité povědomí. Téma si předem nastuduj a udělej si tahák. Při aktivitách

Poslední část programu vyhraď re lexi. Nezaměřuj se v ní jen na to, jaké nové informace se roveři dozvěděli, ale především na to, jak o lidských právech nyní přemýšlí. Ku příkladu důležitost lidských práv a povinností si roveři uvědomí, když každého necháš sestavit svou osobní listinu lidských práv, u které by byl rád, aby byla dodržována. 

METODIKA ROVERING

AKTIVITA Roverská schůzka o lidských právech a trestu Cíle: upřesnit si pojem „lidská práva“, shrnout základní poznatky, vysvětlit původ lidských práv, uvědomit si důsledky jejich porušování a ujasnit si postoj k trestu smrti. Roverské kompetence: Hledá, přijímá a chrání hodnoty důležité pro správný život. Zná základní pravidla fungování společnosti. Má základní znalosti právního minima. Čas: 2,5 až 3 hodiny Pomůcky: papíry velkého formátu, fixy, počítač/smartphone/tablet (měl by si přinést každý nebo alespoň do dvojice), připojení k internetu, materiály z internetových stránek www.lidskaprava.cz/ucitel (pro získání přístupu je potřeba se zaregistrovat), nafukovací balónky, dataprojektor (není nutný).

Část I – Lidská práva 1. (10 min) Společně brainstormujte asociace k tématu LIDSKÁ PRÁVA, vše zapisujte na velký papír. Pokud zazní téma TRESTU SMRTI, slova zvýrazni. 2. (20 min) Na viditelné místo napiš následující otázky (vyber ty, které jsou pro váš kmen nejzajímavější a přidej vlastní) a nech je roverům přečíst: Jak a kdy vznikl současný koncept lidských práv? Jaké lidskoprávní dokumenty znáte? Kdo má na starosti dodržování lidských práv a jejich ochranu? Jakým kritikám čelí západní země v souvislosti s lidskými právy? Upozorni rovery, že odpovědi na otázky najdou v krátkém filmu, a pusť video (bit.ly/LidskaPravaVideo). Společně odpovězte na otázky. 3. (15 min) Rozdělte se na čtyři skupiny – právnické týmy. Každému týmu dej jeden z případů (bit.ly/LidskaPravaPripady, odkaz Případy). Úkolem týmů je identifikovat, jaká lidská práva byla v jednotlivých případech porušena, a představit své závěry ostatním právníkům. Na pomoc si mohou vzít Všeobecnou deklaraci.

Část II – Trest smrti 4. (30 min) Vyzvi rovery, aby si promluvili s Marií. Dej jim k dispozici počítače/tablety/smartphony a odkaž je na stránku bit.ly/LidskaPravaMarie. Ponech všem čas, aby si virtuálním rozhovorem o trestu smrti prošli. Poté nech každého, aby s ostatními sdílel, co si z rozhovoru odnesl. Alternativa: Buď ty sám Marií a veď rozhovor se skupinami rozdělenými podle jejich postoje k trestu smrti (pro, proti, neví). Měj před sebou spuštěný online rozhovor nebo si předem vytiskni všechny otázky a odpovědi. Postupně se na jednotlivé skupiny obracej s otázkou a dávej jim vybrat jednu možnost z nabídky argumentů, které jim dáš k dispozici. Spousta odpovědí se v rozhovoru opakuje, proto se nemusíš řídit přesně Mariinými argumenty, přizpůsobuj otázky a koriguj debatu dle potřeby. 5. (cca 20 min) Vyber několik zajímavých údajů ze statistiky (bit.ly/LidskaPravaStatistiky) a napiš je na papírky, celkový počet přizpůsob počtu roverů. Papírky vlož do balónků, nafoukni je a zavěš na strom/strop nebo jiné vyvýšené místo. Úkolem roverů je získat údaje ze statistik bez pomoci žebříku. 6. (20 min) Všichni jste se stali zákonodárci v zemi, která má uzákoněný trest smrti. Jako premiér země přinášíš do parlamentu návrh na uzákonění věkového omezení pro vykonání tohoto trestu. Zákonodárcům dej k dispozici článek o zkušenostech z jiných zemí (bit.ly/LidskaPravaParlament). Rozhodněte o tom, jestli nastavení věkové hranice pro trest smrti uzákoníte a na jaký věk. 7. (25 min)Pusť čtyřminutové video Čtyři svědectví smrti (bit.ly/LidskaPrava4svedectvi). Až video skončí, ukaž všem předem připravený plakát s nápisem: „Arthur Judah Angel zdokumentoval celu smrti svými kresbami. Napiš/nakresli, co bys chtěl zachytit z dnešní schůzky ty, abys na to, o čem jsme se dnes bavili, nezapomněl.“ Rovery pobídni, aby si našli klidné místo, a rozdej všem papíry a kreslicí potřeby. Po deseti minutách se opět všichni sejděte a krátce popište, co jste na svém obraze zachytili.

11

ROVERING ROVERSKÝ PROGRAM

TOU CESTOU, TÍM SMĚREM ZA ROVERSKÝM PROGRAMEM Na počátku úspěšné cesty je úkolem každého člověka ustavit si pevné pojetí vlastního já, svého místa v životě a jeho smyslu. Úspěšné zakotvení ve světě jedinci umožňuje vytváření smysluplných vztahů k vlastní osobě i k druhým. Tento proces ale není tak jednoduchý, jak se na první pohled může zdát. Spousty mladých lidí včetně roverů tápe a hledá cestu. AUTOŘI PETRA RÖSSLEROVÁ – PAMPE, MARTIN ŠTĚRBA – AGI

J.

R. R. Tolkien dal knize Hobit podtitul Cesta tam a zase zpátky. Vydat se za pokladem a dobrodružstvím se na první pohled zdálo jednoduché, ale na pohled druhý to tak úplně jednoduché nebylo. I přesto a nebo spíše právě proto z cesty Bilba Pytlíka vzešla hluboká přátelství a dobrodružství převyšující známý obzor. Podobné to může být i s roverským programem. Onou cestou tam se dá znázornit tvorba roverského programu před dvěma lety, ta cesta zpátky je přesné fungování programu v jednotlivých

kmenech. Cesta k tomu, jak najít, kdo jsem, jak směřovat ke svým snům a cílům, jak žít svůj život plně a hodnotně, je ještě mnohonásobně těžší. „Oblasti roverské cesty se týkají služby sobě, služby druhým a služby vyšším principům. To vše dohromady udává mladému člověku směr, cestu, jak se kvalitně rozvíjet ve všech oblastech života, a od toho bychom se měli odpíchnout,“ vysvětluje programová ředitelka Obroku 2015 Petra Rösslerová – Pampe. Právě z největší celostátní akce letošního roku si máte přivézt nejen hro-

madu zážitků, ale i příklad, jak lze roverskou cestu uchopit a jak s ní dále pracovat v kmeni i v civilu.

SLUŽBA SOBĚ ANEB ROVER MÁ DUŠI, TĚLO A ŽIVOTNÍ DRÁHU

Možná si teď pokládáte otázku: co to vlastně duše a životní dráha je? A jak se o svoje nitro starat? Jednoduše můžeme za duši považovat to, co má každý z nás uvnitř sebe – svou psychiku, svou jedinečnost. Propojení duše a těla je nesmírně důležité, neboť ve zdravém těle

Už stříháme metr, sleduj web a Facebook! PS: Nezapomeň se podívat na e-shop.

12

Liberec - Vesec 10 - 14 | 6 | 2015

www.obrok15.cz www.facebook.com/skautskyobrok

ROVERSKÝ PROGRAM ROVERING

zdravý duch. Na Obroku bude každý účastník mít možnost protáhnout své kosti a zároveň zde získá spoustu podnětů pro svůj vnitřní rozvoj. A podobné to má být i v kmenech – je dobré kombinovat aktivity zaměřené na rozvoj těla a na rozvoj duše. Třeba víkendová výprava v horách je pro spojení obojího ideální příležitost. Kmeny, které zatím nemají s propojováním duše a těla v programu zkušenost, mohou vyzkoušet cestu přes neverbální techniky. Pro vyjádření vnitřních pochodů může dobře posloužit například land art, při kterém pomocí přírodních materiálů můžeme vytvořit velkolepé dílo své duše.

SLUŽBA DRUHÝM ANEB VĚRNĚ V KAŽDÉ DOBĚ Ve škole, v práci, na výpravě, v přírodě, na čundru a také třeba na Obroku jsi mezi lidmi. Tento bod naší cesty neznamená jen tak nečinně být, skrývá se v něm mnohem více – od pomoci druhým až po věnovaný úsměv sousedovi při mytí ešusů. Tradičním obroko-

Služba probíhat, i jak prakticky Službu začlenit do běžné činnosti kmene. Služba může být jednorázová i dlouhodobá, záleží na časových možnostech a nastavení kmene. Atraktivní pro kmeny může být třeba letní výpomoc při drobných opravách hradů a zřícenin či hraní divadla pro děti ve zdravotních léčebnách. Pozitivní zkušenosti roveři mají například se spoluprací s dobrovolnickými centry, která bývají zřízena v neziskových organizacích nebo v nemocnicích.

Tou cestou, tím směrem prý bych se dávno měl dát. Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají. Kus něhy ti za nehty slíbí a dají víc síly se prát, na dně víc dávat než brát. A i když se vleče a je schůdná jen v kleče, donutí přestat se zbytečně ptát. (Cesta – Richard Krajčo, Tomáš Klus) vým programem je Služba. Letos ve Službě nejde jen o pomoc dané lokalitě nebo cílové skupině, ale roverům chceme také ukázat, jak oslovit organizaci, u které může

ROVER JE SKAUT ANEB JSME PŘIPRAVENI

Jak uchopit službu vyšším principům, je pro nejednoho rovera oříškem. I tým Obroku se zamýšlel

nad tím, jak vytvořit program, který tuto oblast naplní. „Pozvali jsme na Obrok několik lidí, kterým je duchovní život každodenním chlebem, a to nejenom v duchu křesťanství. Vytvoříme prostor pro otázky a společné hledání odpovědí, i pro každodenní zamyšlení,“ doplňuje Pampe. Se všemi hosty budeme hledat to, co nás může obohatit a může nám předat do života to nejlepší. A rozhodně to bude motivační! Inspiraci k nejrůznějším programům ze všech oblastí roverské cesty najdete na RoverNetu . Zkuste si některý z projektů a výzev. Co takhle dva dny bez ničeho, vytvoření a sehrání divadla o skautském zákonu, festival her nebo třeba pomoc při vedení vlčácké schůzky? Buďme (nejen na to) připraveni! Díky společné pospolitosti a sounáležitosti se nám na Obroku určitě podaří vytvořit místo, kde skautská myšlenka pokvete a společně naplníme všechny oblasti roverské cesty. „Zvláště sobotní Variabilní program bude opravdu rozmanitý. Tolik zajímavých tváří na jednom místě se nevidí tak často,“ dodává Pampe. 

13

ROVERING AKCE

ŠKODOVKA A DVA ČEŠTÍ ROVEŘI SE CHYSTAJÍ DO JAPONSKA V létě se bude v dalekém Japonsku konat skautské jamboree. Dva čeští roveři, Aleš Cahlík – Ali a Jakub Pejcal – Boby, na něj vyrazí autem. Ano, čtete správně. Pojedou z České republiky do Japonska autem. Přesněji řečeno, škodovkou. AUTORKA LADA MATYÁŠOVÁ – LADUŠ

FOTO ARCHIV PROJEKTU JAPONSKO ŠKODOVKOU

ALI TĚSNĚ PO NÁKUPU AUTA V KVĚTNU 2014

V

enku mrzne, až praští, a já se scházím s Bobym v Brně u domečku, kde bydlí společně s dalšími skauty a kde také parkuje svou škodovku. Jen co se dosyta na téměř historický vůz vynadíváme, sedáme si vevnitř v teple k čaji. Ali se k nám přidává přes Skype, protože je teď na Erasmu v Nizozemsku. A kluci se dávají do vyprávění. „Celý nápad vznikl na podzim 2012 po cestě na setkání účastníků Ekumenické lesní školy,“ začíná vyprávění Boby. „Tou dobou Ali a jeho kamarád Kaktus žili japonskou

14

a samurajskou kulturou. Při povídání o Japonsku přišla řeč i na nadcházející jamboree na japonských ostrovech.“ „Už tehdy jsme si řekli,“ doplňuje Ali, „že by bylo skvělé tam jet, a k nápadu dojet na jamboree autem to pak byl už jenom malý krůček.“ Po nějaké době se ze skupinky odpojil Kaktus, přesto začala výprava dostávat konkrétní obrysy. Svoje vysněné auto si kluci koupili na jaře 2014. Ve chvíli, kdy k nákupu auta přejdeme, se Ali nadšeně rozpovídá: „Původní nápad byl expedici uskutečnit žigulíkem, protože by

mu v Rusku – coby jedné z nejdelších průjezdních zemí – každý místní rozuměl. Ale vadilo nám, že bychom jako čeští skauti přijeli na jamboree ruským autem. Přemýšleli jsme i o tatrovce, ale bylo by nám líto takové auto zlikvidovat na ruských silnicích.“ A tak nakonec zvolili škodovku. „Nejprve jsme chtěli jet starou poválečnou sanitkou, ale ta byla moc drahá a náročná na sehnání i opravy. Dostali jsme i výhodnou nabídku na Škodu 100,“ vzpomíná Boby. „Ta však potřebám naší akce zcela nevyhovovala, a tak jsme nakonec před rokem koupili krásnou vínovohnědou stodvacítku.“ Na samotnou výpravu se vydají už v červnu, dlouho před odletem českého kontingentu. Ale již teď s nimi spolupracují a řeší společný program i propagaci. Potkají se samozřejmě také na jamboree, kam o iciálně jedou jako jejich hosté. Projekt organizuje středisko Holešov a zaštiťuje středisko Divočáci Jihlava, získal i záštitu od starosty Junáka Josého. Přes zahraniční odbor získali kontakty na zahraniční skauty. „Doufáme, že se nám podaří se se skauty z jednotlivých zemí potkávat, poznávat jejich styl skautingu a pre-

zentovat náš,“ říkají, ani jeden však neumí pořádně rusky ani japonsky. Jejich cesta povede přes Pobaltí do Petrohradu a Moskvy a pak přes celé Rusko k jezeru Bajkal a do přístavu ve Vladivostoku. Ali by cestou rád navštívil významná místa bojů legionářů první světové války. „Těšíme se na ticho a nekonečnost Sibiře. A taky na samotné Japonsko. Na jeho architekturu, technickou dokonalost a hlavně na čaj a přírodu.“ Před začátkem cesty musejí kluci dát auto „do kupy“. Což znamená sehnat náhradní díly, které již teď mění, ale které také povezou s sebou. Naštěstí mají svého dvorního opraváře – Láďu Reicha, který jim jako správný fanda do škodovek pomáhá a podporuje je. Posádka se od něj snaží co nejvíce naučit, aby byli na trase samostatní. V případě nouze mohou počítat s jeho telefonickou konzultací. „Věříme,“ povídá Boby, „že to tam není až zase taková divočina, abychom to s pomocí místních nezvládli. A i kdyby ne, tak

auto je to na stavbu jednoduché, navíc si vždycky můžeme nechat poslat potřebné kusy poštou.“ Dosavadní zážitky s autem slibují, že budou mít o zábavu postaráno. V zimě jel Ali škodovkou čtyři sta kilometrů na Slovensko. Protože v autě nefungovalo topení a teplota venku i uvnitř byla hluboko pod bodem mrazu, musel každou chvíli zastavovat na benzínkách a poskakovat kolem dokola, aby si prohřál prsty na nohou. Také jim chvíli nefungovalo zapalování klíčkem. A tak když se auto jednou v Olomouci na náměstí snažili nastartovat dráty, museli kolemjdoucímu pánovi za pomoci dokladů a klíče dokazovat, že jej nekradou a je opravdu jejich. Pokračujeme v rozhovoru a Boby vytahuje z kapsy již druhý telefon. Rozpovídá se o tom, proč jej má: „Kromě komunikace s Junákem teď hlavně řešíme inance a média. Výprava to bude náročná a my zdaleka ještě nemáme všechny

SLUŽBA V případě, že byste mohli jakýmkoliv způsobem pomoci, sehnat náhradní díly, přispět financemi či pomocnou rukou, dejte klukům vědět. Rozhodně před vámi dveře své škodovky nezabouchnou.

TIPY Pokud se chcete na jamboree podívat, ale nestihli jste se přihlásit do českého kontingentu, můžete atmosféru setkání zažít během jednodenní návštěvy jako Day Visitors. Více na jamboree.cz.

Cestu sledujte na: www.facebook.com/japonskodovkou www.japonskodovkou.cz

FOTO ARCHIV PROJEKTU

AKCE ROVERING

BOBY UMÝVÁ AUTO PO ZIMĚ

potřebné prostředky. Samozřejmě počítáme i s variantou, že bychom si většinu z toho platili ze svého. Vlastní výdaje se ale snažíme co nejvíce minimalizovat.“ Neshání jen peníze, ale také materiální dary, zejména náhradní díly na Škodu 120L. Přípravou projektu oba tráví přibližně čtyři hodiny denně. „Společné hodiny strávené na Skypu jsou geniální psychickou průpravou na samotnou cestu,“ dodává s úsměvem Ali. Velkou překážkou pro kluky i jejich škodovku je byrokracie. Snadné není získání víz do Ruska, ani zajištění možnosti vjezdu starého auta do Japonska. „Cestu zpět autem bohužel neplánujeme. Nemáme na ni čas ani další inance. A navíc se trochu bojíme, že by to auto nemuselo zvládnout. Rozhodujeme se, jestli auto pošleme zpět do republiky kontejnerem, což je ovšem velmi nákladné, anebo jej prodáme nějakému místnímu sběrateli jako unikátní kousek,“ vtipkuje Boby. Ostatním s podobně troufalým nápadem vzkazují, ať si nemyslí, že jejich nápad je bláznivý a nereálný – dnes je možné doopravdy vše. „Zatím je ale před námi pořád dlouhá cesta, která naši dosavadní přípravu a nasazení prověří. Dobré rady můžeme rozdávat až po úspěšném návratu.“ 

15

TÉMA

ENTENTÝKY, DVA ŠPALÍKY, SLEDUJEME POLITIKY Poslední volby do zastupitelstev našich obcí se konaly na podzim minulého roku, další nás čekají až v říjnu 2018. Zdálo by se, že v tomto volebním mezidobí nemáme co dělat. Chyba! Právě v čase, kdy se politici nezabývají vymýšlením volebních programů, ale v ideálním případě pracují na jejich naplňování, máme šanci ovlivnit mnoho konkrétních rozhodnutí, která naše města i vesnice mění. Prvním krokem je zjistit, jak práce komunálních politiků vypadá, jak se nás dotýká a co s ní můžeme už dnes dělat. AUTOŘI JAKUB MRÁČEK – BRK, ALEX BERNARDOVÁ – ŠUMĚNKA, JANA KARASOVÁ – KAMI

FOTO ANNA BĚLKOVÁ – KLEA

kteří politickou vůli převádí v realitu. Obecní nebo městské úřady ale nevykonávají jen vůli rady a zastupitelstva. Jejich úkolem je také naplňovat některé povinnosti, které jim určí státní správa – zjednodušeně řečeno vláda a parlament. Až budete chtít něco změnit, ověřte si, že jde o problém, za který zodpovídá přímo obec, a zkuste oslovit právě vaše komunální politiky.

CO SKUTEČNĚ OVLIVŇUJE VAŠE RADNICE?

Až budeme za chvíli zmiňovat „radnici“ nebo „obec“, myslíme tím většinou lidi, kteří o našich městech, městysích a vesnicích rozhodují. Rozdělení pravomocí je složité, ve zkratce se ale můžeme spolehnout na to, že většina politické zodpovědnosti za místa, kde žijeme, padá na zastupitele, radní a úředníky.

obyvatel obce. Stejně jako v poslanecké sněmovně, i v zastupitelstvu rozeznáváme koalici od opozice. Koaliční politici mají více zodpovědnosti, protože tvoří radu – jakousi obecní vládu, v jejímž čele sedí starosta. Rada dělá většinu rozhodnutí. O důležitých věcech, jako je třeba rozpočet, hlasuje celé zastupitelstvo.

Zastupitelstvo je tvořeno lidmi, kteří uspěli v komunálních volbách. Jeho velikost se odvíjí od počtu

Prodlouženou rukou vedení města je pak samotný úřad (obecní, městský nebo magistrát), tedy úředníci,

KDO JE KDO NA RADNICI

16

Kdybychom měli soudit jen na základě témat kampaní, mohli bychom si myslet, že komunální politici řeší totéž, co senátoři nebo evropští poslanci. Před volbami totiž často vytahují témata, o kterých se zrovna nejvíc mluví v televizi, ale s fungováním obcí toho nemají zas tak moc společného. Komunální volby – tedy volby obecních zastupitelů – se od těch celostátních hodně liší. Jejich výsledek totiž přímo ovlivní naše bezprostřední okolí. Vybrali jsme sedm oblastí, kterými naše radnice nejcitelněji ne/zasahují do našeho života. Seznamte se s nimi – budete pak vědět, s čím se na zastupitelstvo můžete obrátit.

RUBRIKA TÉMA

Jesle, školky a základní školy Obec zřizuje a platí školní zařízení až do úrovně středních škol (ty zřizuje kraj). V případě jeslí a školek radnice přímo ovlivňuje jejich počet (může je třeba všechny zrušit). Všechna zařízení jsou na obci závislá inančně. Jakousi „správní radou“ základních škol jsou tzv. školské rady, kam třetinu členů dosazuje zřizovatel, tedy obec, třetinu volí rodiče žáků a třetina zastupuje zaměstnance. Právě školské radě můžete předat své podněty. Odpady, úklid, zeleň Obec se musí postarat o svoz odpadu. Jak to zorganizuje, je už na ní. Někde je svoz odpadu zcela

zdarma, někde se třídí, na co si vzpomenete, jinde vůbec nic. Všechno je ale politické rozhodnutí. Také další městské služby, jako jsou úklid chodníků a veřejných prostranství nebo údržba zeleně, padají na radniční bedra. Územní plán Územní plán je obsáhlý dokument, který – jednoduše řečeno – nastavuje pravidla pro stavby v obci, zejména ty chystané. Plán se vytváří či aktualizuje jen málo. Do roku 2020 by si ale všechny obce měly podle zákona pořídit plán nový. Je to skvělá příležitost pro rozvoj města, ale zároveň riziko – změnou účelu nějaké plochy (třeba pře-

PERMONÍK: REFERENDUM PROTI STAVBĚ OBCHODNÍHO CENTRA CORSO V CENTRU PLZNĚ V centru Plzně stál od osmdesátých let dům kultury, veliký komplex, který se jeho vlastník chystal srovnat se zemí a na jeho místě postavit obrovské obchodní centrum. Plzeň má už dnes jedno z nejhorších ovzduší v zemi a obchodní centra odsála z historického středu města velkou část maloobchodu. Z pohledu mnoha z nás bylo plánované obchodní centrum zásadním ohrožením pro dopravní obslužnost města, kvalitu ovzduší a přežití středu města jako místa setkávání, obchodu a života vůbec. Vedení města tvrdilo, že nemá žádné páky, jak stavbě zabránit. Lživost tohoto tvrzení potvrdily následky úspěšného referenda, díky němuž se obchodní centrum nepostaví. A referendum nemůže nařídit nic jiného, než co by nemohlo nařídit zastupitelstvo samo od sebe.

INZERCE

Že se něco zastupitelům udělat nechce, neznamená, že to nejde. Ale příběh to nebyl jednoduchý a často ani veselý. Byly v něm lži ze strany některých úředníků magistrátu, úmyslné nerespektování zákona o referendu primátorem města, předkládání materiálů pro hlasování zastupitelstva záměrně na poslední chvíli, podvodné praktiky ze strany investora (kterým je prázdná anonymní schránka se sídlem na Kypru) nebo vyhlášení referenda krajským soudem, protože zastupitelstvo jej nevyhlásilo. To vše bylo úspěšné jen díky odhodlání desítek a později stovek aktivně zapojených lidí a také díky drobným darům od podporovatelů kampaně dělané na koleni. Podpisy pro vyhlášení referenda jsme sbírali deset měsíců, nakonec jsme naštěstí dosáhli jeho vyhlášení. Referendum bylo úspěšné a stavbě zabránilo. Jednalo se o dodnes největší úspěšné místní referendum v zemi. Zde je vidět, že ačkoliv to není jednoduché, jde to.

17

nnynn|}jw jx }{jmrwž}„kxºnwžtuj|rlt”v|}‚u~

značením pole na stavební parcelu) může někdo pohádkově vydělat a jiný přijít k újmě. Na změny územního plánu ve prospěch majitelů pozemků na úkor prospěchu obce jsou proto velké tlaky. Pokud chcete lépe pochopit, jak to chodí, podívejte se na ilm Plán. Vyhlášky Zastupitelstvo schvaluje a ruší obecní vyhlášky – jakési „zákony“, které platí jen na území obce. Taková vyhláška může třeba zakázat odpalování ohňostrojů mimo silvestra, omezit pití alkoholu na veřejnosti, vymýtit herny anebo zavést nějaké místní poplatky. Texty vyhlášek musí mít obec na svém webu.

x{|tÎ|}jw}‚y~}nnynnsnyn{ont}wž y{xÎun}‚n•}½žlq|t~yrw„lqry{x mux~qxmxk”}„kxºnwžÕn|}jkruwžjxmxuwÎr nuvr½yj}w”v~yxj|žÕ

jºrn}kxrurwrx wns{‚lquns½žjwnstxvyjt}w•s½žjºr

Obecní policie Zřízení obecní policie je taktéž výsadou zastupitelstva (využívají toho ale většinou jen větší obce nebo města). Strážníci mají oproti státní policii jiné pravomoci, leckdy jen hlídají neoprávněné parkování na vyhrazených místech nebo rušení nočního klidu.

LEHKÝ SKLADNÝ ÚSPORNÝ RYCHLÝ Ȗ'e

Příspěvkové organizace a městské irmy Radnice mají právo zřizovat vlastní organizace, na jejichž provoz přispívají. Typicky jde o základní školy, knihovnu, městské služby, dům kultury, divadlo či sportovní zařízení. Vedle toho mohou obce za-

nxu~wžjºnwžwjln|}‚ · turisté · vodáci · cyklisté · skauti ·{‚k„ºr · do auta ·mxtnvy~ ÕÕÕy{xtjÑm”qxÚ

Bergans Glittertind

FOTO ARCHIV KRJ LIBEREC

TÉMA

tjyjlr}jjÑĖėurmžwjĖĞÖėvė xmxuwÎwnyºrƒwr”v~yxj|ž rmn„uwžsjtx|yxunnw|t„vž|}wx|} qvx}wx|}yx~ƒněÖětp snvxÑwÎr|yxmu„Ñtx~ |wjmwxyºnwx|r}nuwÎ norská kvalita

kládat irmy, které jsou podobného ražení jako v předchozím případě, ale fungují na komerční bázi. Vyplatí se zjistit, které organizace a irmy město zřizuje a co tak může ovlivnit. Dotace Obce obvykle dotují volnočasové neziskovky (třeba skautské oddíly) nebo kulturní akce. Záleží ale na inanční situaci obce a dobré vůli zastupitelstva či rady.

JAK NĚCO V OBCI ZMĚNIT?

Komunální politice může rozumět každý. Pokud tedy alespoň trochu chce. Athéňan Perikles kolem roku 430 před Kristem řekl: „I když jen nemnozí mohou vytvářet politiku, všichni jsme schopni ji posuzovat.“ A to platí i pro rovery. Některé problémy svého města jistě dobře znáte, jiných si snadno všimnete, když se o své okolí začnete zajímat trochu více. A po krátkém pozorování jistě také dokážete posoudit, který z vašich zastupitelů problémy řeší a kdo jen planě tlachá.

~Ñwrtm‚„|wnk~mx~kxun}ƒ„mj }žv}xwx{|tÎvkj}xqnvÖx•wnwÎv mnoha outdoorovými cenami, zdoláte delší ƒm„unwx|}r|}•Ñ½žvw„tujmnvyxqxmuw•sr wnÑmx|~mÕ

BRK: HAZARD V TEPLICÍCH Bývalé světoznámé lázně jsou dnes spíš českým Las Vegas – najdete tu nejvíc výherních automatů na jednoho obyvatele v Česku. To samozřejmě město značně (negativně) ovlivňuje. Od roku 2011 se proto snažíme hazard regulovat. Uspořádali jsme řadu debat, zkoušeli předchozí zastupitelstvo přesvědčit argumenty, pak hrozbou referenda. Odmítavý přístup nás nakonec donutil kandidovat. Omezit herny dnes zkoušíme jako druhá nejsilnější strana ze zastupitelských lavic. Přestože práce trvá již čtvrtý rok, nevzdáváme ji. Víme, že se to jednou podaří.

55 a 70 litrová verze pevný a odolný materiál spousta kapes a vychytávek INZERCE

18 Praha · r}xv•ºrln·nlyxm|w•Ñtx~Ö www.scandinavia.cz

TÉMA

Zasáhnout do dění můžete různými cestami. První krok by vždy měl být dění sledovat a získávat si dodatečné informace. Pokud je nenajdete na internetu, v obecním zpravodaji nebo na nástěnce úřadu, ptejte se přímo obecního zastupitelstva a nebojte se obrátit i na konkrétního úředníka. Právo na odpověď vám dává zákon o svobodném přístupu k informacím – přečtěte si jej. Narazíte-li na nějakou nesrovnalost, chybu nebo problém, upozorněte na něj, můžete se dokonce pokusit navrhnout určité řešení a „lobbovat“ za ně. A když se vám některá rozhodnutí líbit nebudou, můžete s nimi nesouhlasit – uspořádat petici, iniciovat referendum, nebo dokonce, pokud vám je alespoň osmnáct, kandidovat. Než se ale k těmto krokům odvážíte, nastudujte si pravidla, která se k peticím, referendům nebo kandidatuře vztahují. Často se říká, že Junák je apolitické hnutí. „Apolitický“ podle slovníku cizích slov znamená „lhostejný vůči politice“. Ale měl by být skaut vůči politice lhostejný? Ve stanovách slovo „apolitický“ nenajdeme, místo něj se v nich píše, že Junák je nezávislý a nepolitický spolek a že podpora všestranného rozvoje dětí a mládeže zahrnuje také „účast na životě občanské společnosti a rozvoji demokratické angažovanosti“. K tomu nás pobízí i poslední věta skautského slibu: „Duší i tělem být připraven pomáhat své vlasti.“ Oné vlasti, která je směřována především svými politiky. Skautská výchova by nás tedy mimo jiné měla vést i k utváření politického názoru, který je založený na hodnotách, jako je čestné, spravedlivé a především zodpovědné chování. Politický názor nemusí být – a reálně ani není mezi všemi

AKTIVITA Komunální politika v klubovně Že má skaut zodpovědnost za svou vlast – tedy i za svou ves nebo město, snad není třeba roverům připomínat. Co takhle se svým bydlištěm jednou zabývat na schůzce? Tady je pár tipů, co dělat: Běžte se podívat na jednání zastupitelstva Proč? Pravděpodobně objevíte, že se u vás právě řeší nějaké důležité téma. Kdy se schůze koná, zjistíte na webu obce. Typicky je to jednou měsíčně, i když zákon nařizuje minimálně jednou za čtvrt roku. Jednání jsou veřejná, můžete na nich i promluvit. A nenechte se odradit, pokud se třeba hodinu budou probírat málo srozumitelné technické záležitosti – na něco zajímavého určitě dojde! Prozkoumejte, jak radnice utrácí veřejné peníze Není to složité – na www.rozpocetobce.cz dostanete všechno až pod nos. Pokud se vám něco nezdá, na radnici napište. Zjistěte, pro co hlasovali vaši zastupitelé na svém posledním zasedání Pokuste se dohledat zápis ze zasedání zastupitelstva a přečtěte si, o jakých tématech se jednalo a hlasovalo. Je možné, že v zápise nenajdete, pro co který zastupitel hlasoval. Podle studie KohoVolit.eu devadesát procent obcí (v nichž žije 60 procent obyvatel ČR) nezveřejňuje výsledky hlasování tak, aby se z nich dalo poznat, jak jednotliví zastupitelé hlasovali. Týká se to i vaší obce? Zeptejte se proč. Vymyslete, jak by se to dalo změnit, a své řešení představte zastupitelům. Uspořádejte besedu s vedením radnice nebo některými zastupiteli Není někdo z nich náhodou skaut? Zmapujte, co by bylo dobré v obci opravit Straší před klubovnou rozbitá lavička? Anebo někde chybí víko od kanálu? Nainstalujte si mobilní aplikaci www.lepsimisto.cz a uspořádejte soutěž, kdo sežene víc podnětů v terénu. Když na ně radnice nebude reagovat, kontaktujte ji a zjistěte, v čem je problém. Nemůžete nějakou opravu udělat i vy?

Podívejte se na www.nasstat.cz Získáte tam spoustu tipů na nástroje, jak komunální témata sledovat a zapojovat se do nich. skauty jednotný, ale každý sám za sebe by měl vědět, za čím si stojí. Junák jako celek jeden politický názor nemá, skaut jako jednotlivec by ho mít měl. A když je to nutné, ne-

měl by se bát jej projevit a jít s kůží na trh. Na následujících stranách se můžete seznámit s několika skauty, kteří ten svůj názor projevili a vrhli se do politiky ve svém městě. 

19

TÉMA ROZHOVOR

FOTO ARCHIV AUTORA

JAN ČIŽINSKÝ – KUKLIČ 36 let, gymnaziální učitel, starosta Městské části Praha 7 V politickém světě se pohybuje od roku 2003. V roce 2012 o něm začalo být slyšet ve spojitosti s referendem o stavbě radnice v Praze 7. O dva roky později se sám starostou této městské části stal.

Co tě vedlo k rozhodnutí vrhnout se do komunální politiky? Společně s ostatními jsme v roce 2013 zažili úspěch referenda proti předražené radnici. Koupi nové drahé radnice Prahy 7 se nám podařilo zastavit a ušetřit tím minimálně půl miliardy korun. V souvislosti s referendem jsme vytvořili skupinu lidí, která měla chuť jít do komunálních voleb. Žádný moment „teď jdeme do toho“ nelze vystopovat. Zajímali jsme se stále o to, co se kolem nás děje, a v určitou chvíli jsme měli tým, se kterým bylo reálné vyhrát.

Měl jsi již dříve s politikou zkušenosti? Byl jsem dlouhou dobu asistentem poslanců za KDU-ČSL a také jsem působil jako zahraniční tajemník téže strany. Takže jsem poznal práci starostů, poslanců i ministrů, stejně tak jako jejich sekretariátů i fungování politických stran a hnutí.

Jaké bylo tvé očekávání a plány? Cílem je plnit slib zastupitele. Slibů jsem v životě nesložil moc a chci

20

je plnit, ať už to je slib manželský, skautský nebo slib zastupitele. Chceme vybudovat dostatečný počet míst ve školkách, zajistit citlivý rozvoj, zařídit v Praze 7 čisté ulice a bezpečné přechody.

měli její obyvatelé k jejím ulicím a k jejímu území. Pak se z ní stane opravdu čisté místo.

Jak se aktivním vstupem do politiky změnil tvůj život? Musel jsem téměř opustit Malostranské gymnázium, ve kterém učím. Na velké vytížení zatím doplácí moje rodina, ale to znají všichni, kdo vedou naplno své oddíly. No a jdu s kůží na trh. Jsem pod veřejnou kontrolou a musím něco vydržet. Občas se objeví hnusný článek nebo status na Facebooku. To ale k politice patří.

Vidíš v tom smysl? Práce v politice má velký smysl. Například starosta vidí výsledky práce svého týmu velmi rychle. Je to podobné jako u skautského

Starosta vidí výsledky práce svého týmu velmi rychle. Je to podobné jako u skautského vedoucího.

Co považuješ za svůj největší úspěch? Největším úspěchem v životě je určitě hezký rodinný život. To je ovšem neustále se vyvíjející projekt na desítky let. Na největší úspěch v politice se teprve chystáme. Úspěchem bude, pokud Praha 7 bude dobře fungovat a bude fungovat hospodárně. Největším politickým úspěchem by pak bylo, kdyby naši sousedé cítili, že Prahu 7 spravují spolu s námi. To by se totiž naše městská část skutečně proměnila, a to velmi levně. Skautské oddíly chodí rády po výletech a mají s sebou třeba pytel na odpadky, které po cestě sbírají. Dávají tak najevo svůj vztah k přírodě. Praha 7 potřebuje, aby stejný vztah

vedoucího. Ten také může sledovat, jak se oddíl mění.

Co bys doporučil ostatním skautům, kteří o vstupu mezi politiky uvažují? Skauting potřebuje vedoucí a náš stát či obec potřebuje politiky. Není nám jedno, co se kolem nás děje, a tak jsme ochotní si kvůli tomu zkomplikovat život. Moje velké vzory – Přemysl Pitter, Raoul Wallenberg či Nicolas Winton – byli lidé, kteří si v určité situaci zkomplikovali život a pomohli jiným. Pro nás všechny je dobrou zprávou, když se najde někdo, kdo je ochoten zkomplikovat si život prací pro obec či pro stát. 

Co bylo pro tebe spouštěcím mechanismem, kdy sis řekl: „Teď jdu do politiky!“? Strategická úvaha – už dříve jsem se komunální politice věnoval v rámci občanské společnosti, kterou ale radnice okázale ignoruje. Někdy v zimě 2012 jsme se s přáteli sešli a řekli si, že pokud chceme nějakou změnu, musíme kandidovat. Čili žádné náhlé nakopnutí, ale dlouhodobé zvažování.

Měl jsi již dříve s politikou zkušenosti? Jako student jsem v roce 2009 chodil v rámci iniciativy Inventura demokracie do sněmovny lobbovat za odstranění čtyř legislativních absurdit – přebujelé imunity, přílepků k zákonům, chybějící regulaci lobbingu a špatného systému obsazování mediálních rad. Naposlouchal jsem tehdy, jak znějí typické vytáčky a výmluvy. To se dnes hodí.

FOTO ARCHIV AUTORA

ROZHOVOR TÉMA

JAKUB MRÁČEK – BRK 29 let, gymnaziální učitel, zastupitel v Teplicích O chod a hospodaření ve městě se aktivně zajímá již dlouhou dobu. V roce 2014 stál za zrodem hnutí Volba pro Teplice, které v podzimních komunálních volbách získalo druhý nejvyšší počet hlasů. Přesto ale skončili v opozici.

Nebylo tu zvykem vůbec nic – třeba ani to, aby zastupitelé dávali návrhy na program jednání. A pak jsem hod-

Překvapilo mě, jak moc je ten moment voleb vábivý. Ten aspekt soutěže je asi pro lidi motivační…

Co jsi čekal, že se po vstupu vašeho uskupení do politiky stane? Čekal jsem, že se vlastně nic nezmění – a je to tak! Nadále vymýšlíme, jak město zlepšit, aniž by k tomu bylo potřeba posvěcení radnice. Je to subverze, punk – což s sebou nese, že jsme ve velké míře neúspěšní. Ale zase se toho hodně naučíme, poznáváme spoustu lidí, je to adrenalin a legrace.

Co považuješ za svůj největší úspěch? Když nám nejprve zděšení úředníci začali říkat, že je dobře, když jsme dvacet let zatuhlou radnici rozhýbali.

ně vděčný za to, že se nám podařilo přitáhnout několik desítek lidí, kteří jsou ochotní pro své město pracovat. Není to tedy one man show, ale dlouhodobě udržitelný projekt.

Jak se tvůj život vstupem do politiky změnil? Ta změna je především v investovaném čase, odhaduji to na dvě až tři hodiny denně, což je prakticky veškerý volný čas, který mám.

Co tě v politice nejvíc překvapilo? Překvapilo mě, jak moc je ten moment voleb vábivý. Zkoušel

jsem několik let spojit lidi na neziskové platformě, ale nedařilo se to. Ten aspekt soutěže je asi pro lidi motivační. Negativně mě zaskočilo, s kým vším člověk musí jednat a spolupracovat. Ale to k věci patří.

Dá se politika dělat „skautsky“, tedy čestně a spravedlivě? Samozřejmě, jinak bych to nedělal. Politika se dá dělat, aniž bych se zpronevěřil skautskému slibu, chce to ale hodně blízkých kritických lidí, kteří se nebojí dávat upřímnou zpětnou vazbu. Pro mě je to má manželka, bez které bych vstup do politiky nepřežil.

Co bys doporučil ostatním skautům, kteří o vstupu mezi politiky uvažují? Věřte si! Lidé, kteří kandidují a nepočítají s tím, že uspějí, skutečně prohrají. Věřte si a dejte do toho všechno. 

21

TÉMA ROZHOVOR

FOTO ARCHIV AUTORA

PETR VANĚK – PERMONÍK 37 let, zpravodaj Junáka pro komunikaci a projekty služby společnosti, vedl kandidátku Společně pro Plzeň Již několik let se aktivně snaží ovlivnit prostředí ve své rodné Plzni, ať již aktivitami ke zlepšení podmínek pro cyklisty, nebo úspěšným referendem proti stavbě obchodního centra v centru Plzně. V roce 2014 se stal lídrem kandidátky hnutí „Společně za Plzeň“. Kandidátka v komunálních volbách na podzim 2014 neuspěla a její zástupci se do zastupitelstva města nedostali.

Proč ses rozhodl aktivně zasáhnout do politiky? Už dlouho jsem věděl, že se jednou nebo vícekrát pokusím svět kolem sebe měnit i skrze politiku, jen jsem netušil, že to bude v komunál-

sistickým pochodům nebo protestu proti volbě politruka komunistické armády hejtmanem našeho kraje. A už také jednu neúspěšnou nezávislou kandidaturu v krajských volbách.

Chtěli jsme radnici nasměrovat k posílení občanské participace na rozhodování mezi volbami.

ních volbách 2014. Pro mě osobně to načasování z mnoha pohledů nebylo nejšťastnější, ale objektivní důvody se jevily příhodné, navíc lidé kolem mě byli pevně přesvědčeni, že je ten správný čas.

Měl jsi už dříve s politikou nějaké zkušenosti? Se stranickou politikou ne, ale ona je politika široký pojem. Měl jsem zkušenosti ze spolupořádání místního referenda, z občanského úsilí o zlepšení podmínek pro městskou cyklodopravu v Plzni, z organizace občanských demonstrací proti ra-

22

Jaké byly politické plány? Chtěli jsme změnit poměry na plzeňské radnici. Nasměrovat ji k větší otevřenosti, posílení občanské participace na rozhodování mezi volbami, k většímu uvažování nad tvořením města. Nepovedlo se.

Co naopak považuješ za svůj největší úspěch? Kandidatura může mít i demonstrativní charakter, třeba s touhou upozornit na opomíjené téma. Pak není tolik podstatné, jestli je kandidatura úspěšná, či nikoli. Náš cíl byl naopak zcela banální, dostat

se do zastupitelstva a vytahovat nedobré praktiky na světlo boží a dobré praktiky pomáhat zavádět do života. Vzhledem k tomu, že jsme se do zastupitelstva nedostali, nejde mluvit o úspěchu.

Jak se tvůj život během předvolební kampaně změnil? Kampaň i její příprava bylo náročné a intenzivní období. Času mnoho nezbývalo, únava byla velká. Ale nic, co by se nedalo přebít motivací, kterou jsme měli. S přijetím kandidatury jsem se rozhodl rezignovat na pozici místostarosty Junáka. Vůbec si nemyslím, že činovnice a činovníci mají automaticky rezignovat, pakliže se ucházejí o hlasy ve volbách. Ani náhodou. Ale má pozice lídra znamenala nemalou pozornost veřejnosti, nechtěl jsem ji přitahovat, byť nezáměrně, i na skauty. Rezignace mě netěšila, ale nikdy jsem o správnosti toho rozhodnutí nezapochyboval.

Vidíš v aktivním politickém zapojení smysl? Samozřejmě že to má smysl, i když jistě ne pro kohokoli. Ale jinou než demokratickou společnost mnoho z nás nechce a demokratická správa potřebuje lidi, kteří mají vůli politiku dělat.

Co bys doporučil ostatním skautům, kteří o vstupu mezi politiky uvažují? Dívejte se kolem sebe, nebuďte lhostejnými, nenechávejte si svá rozhořčení či záměry pro sebe, a když vás to jednou dovede na kandidátní listinu, tak super. A když ne, tak taky super. Máme jako skauti usilovat o lepší svět, cest je k tomu nespočet a politika je zcela jistě jednou z nich. 

KOMENT TÉMA

BĚDA MUŽŮM, KTERÝM ŽENA VLÁDNE? Politika byla dlouho oblastí, do které ženy neměly právo mluvit. Dnes je naštěstí doba jiná a snahy o vyrovnaný poměr pohlaví víceméně kdekoliv jsou na denním pořádku. A pokud to není realita, alespoň se o tom okázale mluví. Jistě, jsou povolání vhodnější pro muže a ta vhodnější pro ženy, nicméně politika by se měla týkat všech.

AUTORKA ALEX BERNARDOVÁ – ŠUMĚNKA

„Běda mužům, kterým žena vládne!“ Slavná věta, která zazněla ve Starých pověstech českých na adresu kněžny Libuše, ji zamrzela natolik, že se rozhodla, že si opatří muže, a tím vévodu českého. Ženy to měly v politice odjakživa těžké. Volební právo postupně získávaly teprve ve 20. století. První zemí, kde ženám právo volit přiznali, byl Nový Zéland v roce 1893. Ve Švýcarsku bylo volební právo pro ženy uzákoněno na federální úrovni teprve v roce 1971. Od rovného volebního práva k rovnému zastoupení v politických orgánech je to ale ještě kus cesty. Ve skautských oddílech bylo žen vždy dost. Přeci jen skautský oddíl je taková větší rodina, kdežto politika je něco trochu jiného. Sama jsem se účastnila volebního klání a vím, že nedostatek žen není vždy jen důsledek nevůle zařadit je na kandidátku, nýbrž že ženy ochotné jít s kůží na trh jsou nedostatkovým zbožím. V české poslanecké sněmovně, v senátu i ve vládě je žen kolem 20 %. V zastupitelstvech obcí je

číslo o něco vyšší – 27 %, nicméně k ideální polovině to má zatím daleko. V Evropském parlamentu, který se snaží jít ve vyváženosti pohlaví příkladem a na rovnost pohlaví dbá, procento zastoupení žen volby od voleb stoupá, i přesto po těch posledních v roce 2014 tvoří ženy stále jen 37 % členů.

V poslanecké sněmovně, v senátu i ve vládě je žen kolem 20 %, v zastupitelstvech obcí 27 %. Josefa Kolmanová z Teplic se do politiky pustila teprve nedávno. Její největší motivací bylo změnit směřování města, ve kterém žije. Hlavně kvůli sobě a své rodině. Přitom rodinné povinnosti jsou často důvodem, proč se ženy do politiky nevrhají. I Jožka má malou dcerku. Lze spojit rodinu a aktivní politiku? „Záleží na tom, jak hodně je ta politika aktivní… A samozřejmě na podpoře rodiny. V současné době jsem členkou strany, která je v Teplicích v opozici. Několikrát do měsíce se scházíme a vymýšlíme

pro město lepší řešení toho, co nefunguje, ale rozhodně to není žádný velký úvazek. Zatím.“ Na otázku, proč je tak málo žen v politice, odpovídá: „Myslím, že je pro ženy těžké v tom machistickém prostředí vydržet. Ne že by na to neměly, ale prostě časem získají pocit, že to fakt nemají zapotřebí a že doma je čekají důležitější a veskrze příjemnější věci.“ „Čím vyšší politika, tím víc machismu,“ myslí si Jožka. „Například před několika lety nebylo neobvyklé, že některé důležité schůzky vrcholných členů vlády probíhaly v sauně – a to je potom žena vyřazena z jednání už předem.“ Co by podle ní přispělo k vyššímu zastoupení žen na kandidátkách i v zastupitelstvech? „Musely by se zavést kvóty na počet žen. Víc žen by pak mohlo kultivovat politické prostředí.“ Větší zastoupení žen v české politice je ještě před námi, ale zkušenost z jiných států ukazuje, že toho dosáhnout rozhodně lze. Doba, kdy ženy stály u plotny či žehlicího prkna, skončila, nyní je čas postavit se větším výzvám. Skautky, pojďme do toho! 

23

FOTO ARCHIV ROVERSKÝ VOZEMBOUCH

ZPRÁVY CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM

NA ROVERSKÉM VOZEMBOUCHU SE ZPÍVALO Z MUZIKÁLŮ BRNO Hudební soutěž pro všechny rovery a rangers Roverský Vozembouch proběhla 7. února v bystrckém kulturním centru v Brně. Při letošním 21. ročníku se musely kapely poprat kromě obvyklých dvou libovolných písní i s písní tematickou, konkrétně s písní z muzikálu. Slyšet tak bylo rockové písně z muzikálu Lucie, „totalitní“ songy z Kouře, ale i revolucionářské písně z Les Misérables. Soutěže se zúčastnilo sedm kapel, a ač každá předvedla to nejlepší, cenu si nakonec odnesla tříčlenná skupina Audios Amigos, která si porotu i diváky podmanila zejména charismatickým zpěvem a zpracováním písně Tak abyste to věděla z muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. Audios Amigos si domů odnesli putovní cenu vozembouch, ostatní na hruď připnuli alespoň památeční placku tohoto ročníku. Večer po soutěži proběhly koncerty čtyř brněnských kapel, které celý tento den plný muziky uzavřely. (Kateřina Fialová – Kytka)

JAMODDÍL TGM PODRUHÉ V BRNĚ

DÁNŠTÍ SKAUTI KOUPILI OSTROV S PEVNOSTÍ

BRNO Druhé setkání jamoddílu TGM proběhlo třetí březnový víkend v Brně. Do srubu na Lesné se sjelo na 30 účastníků 23. světového jamboree, které proběhne za necelé tři měsíce v Japonsku. „Před samotným jamboree nás čeká ještě plno práce. O víkendu jsme se zaměřili na přípravu kulturního dne, při kterém chceme představit jihomoravský skauting,“ hodnotí aktivity Jihomoravanů vedoucí jejich oddílu Káťa, zvaná Šprušlička. „Zahráli jsme si také velkou hru, která byla simulací letu do Japonska. Děti během ní musely přestupovat na letištích či vyplňovat imigrační formuláře,“ dodává k víkendovému setkání Ferda, jeden ze Šprušlinčiných zástupců. V dubnu čeká členy všech jamoddílů celokontingentní setkání v Praze. (Ivana Kučerová – If)

DÁNSKO Skauti z Dánska si koupili umělý ostrov nedaleko Kodaně, který v 19. století nechal vystavět král Kristián IX. Tento údajně největší uměle vytvořený ostrov má okolo 70 čtverečních metrů a skauti za něj s pomocí dvou nadací zaplatili 16,4 milionů dánských korun (asi 61 milionů českých korun). Na ostrově se nachází pevnost, která byla v minulých dobách využívána jako hotel. Podle šéfa Dánského svazu skautů začnou skauti ostrov rekonstruovat a využívat k rekreaci ještě letos. (Ondřej Vala – Chlupáček)

Nečekané svědectví o životě spisovatele Jaroslava Foglara vydává znovunalezený dokument Jestřáb. O svém skautském vedoucím […] ho v 80. letech natočil Jaroslav Čvančara… (ct24.cz, 28.3.2015)

DVĚ NOVÉ PŘÍRUČKY PRO VEDOUCÍ ODDÍLŮ Odbor skauting pro všechny vydal dvě nové příručky pro vedoucí oddílů. První se věnuje práci s dětmi s Aspergerovým syndromem a druhá pojednává o tom, jak uspořádat společnou akci oddílu s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí. Příručky jsou ke stažení v pdf verzi na webové stránce spv.skauting.cz nebo k zakoupení v e-shopu obchod.skaut.cz. (lad)

24

ARIZONSKÉ SKAUTKY SOUPEŘÍ O SVĚTOVÝ REKORD ZA NEJVÍCE PRODANÝCH SUŠENEK V JEDNOM DNU USA Skautky z Phoenixu se o víkendu 31. ledna – 1. února pokusily získat Guinessův rekord za nejvíce prodaných sušenek za 24 hodin. Cílem rekordu bylo prodat sušenky za 75 000 dolarů. Více než pět tisíc skautek za víkend vybralo 300 000 $ na charitativní účely. Rekord zatím nebyl uznán, neboť důkazy k rekordu jsou stále posuzovány. (Ondřej Vala – Chlupáček)

KONFERENCE O PRÁVECH ŽEN V IRÁNU K MDŽ NĚMECKO Konference FreeIran, která se zabývala tématem práv žen v Íránu, proběhla o víkendu 7.–8. března v Berlíně. Své zástupce na ní měl i Junák. Osudy lidí žijících v tomto státě je možné sledovat na webových stránkách iranfreedom.org či na Facebooku www.facebook.com/Svobodny.Iran. (lad)

CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM ZPRÁVY

Poradenská společnost The Boston Consulting Group (BCG) nabídla Junáku, že pro něj bezplatně vytvoří studii o Junáku samotném. Během měsíčního projektu se tři konzultanti BCG zaměřili především na dvě oblasti – na externí pohled na organizaci, silné a slabé stránky Junáka a na pohled na Strategii 2022 a práci s ní. Výstupem jejich práce je rozsáhlý dokument, který skautské veřejnosti představili první únorový pátek v nových prostorech Skautského institutu na Staroměstském náměstí. Na místě se sešly více než tři desítky skautů, nechyběli ani členové výkonné rady a náčelnictva. Jakých šest nejzajímavějších informací v prezentaci zaznělo? 1) Junáku sice roste členská základna, ale je to dáno nárůstem počtu vlčat a světlušek, výrazně ubylo skautů a roverů. V budoucnosti hrozí nedostatek činovníků, pokud počet nabíraných dětí poroste stejně rychlým tempem. 2) Junáku se daří nabírat více dětí než v minulosti, poměrově úspěšnější je ale pouze u mladší kategorie 5–9 let. U starších dětí

FOTO ARCHIV WOSM

„JUNÁK PRO DĚTI NENÍ IN,“ ŘÍKÁ PORADENSKÁ FIRMA BCG

je nevyužitý potenciál kolem věku 11 a 12 let i kolem 15 let, kdy děti mění své kroužky při přechodu na 2. stupeň základní školy a na střední školu. 3) Široká veřejnost vnímá Junáka smíšeně, část lidí neví, co přesně od Junáka očekávat. Vnímání mezi dětmi není dobré. Přestože se ztotožňují s principy, které Junák reprezentuje, Junák jako organizace pro ně není „in“. 4) Přestože Junák dělá mnoho v externí komunikaci, jiné neziskové organizace mají větší mediální dopad. 5) Junák není všeobecně dostupný, chybí hlavně v malých městech. Děti navštěvují kroužky s podobnou intenzitou téměř bez ohledu na velikost obce, ale až 45 % dětí nemá oddíl Junáka ve svém městě. 6) Porovnání s ostatními skautskými i podobnými organizacemi ukazuje, že Junák má prostor zaměstnat více profesionálů. Větší profesionalizace by oslabila výkyvy kapacit, posílila kontinuitu a posílila kapacity na rozvojové projekty. Kompletní studii si můžete stáhnout na webu strategie.skauting.cz. (Martin Křivánek – Set, vedoucí strategického odboru)

NOVÁ SVĚTOVÁ SKAUTSKÁ PROGRAMOVÁ STRATEGIE PRO MLADISTVÉ JE NA SVĚTĚ Po letech plánování a diskutování na všech úrovních skautské světové organizace zveřejnil WOSM aktualizovanou příručku světové programové strategie pro mladistvé. Příručka obsahuje novou skautskou metodiku, ale třeba i definice skautingu a skautských principů. Je možné ji stáhnout na stránkách WOSM: http://bit.ly/1bcdp1N.

SKAUTI POMÁHAJÍ OBĚTEM ZÁPLAV V MALAJSII MALAJSIE Malajští skauti a skautky pomáhali se získáváním a distribucí jídla, vody, oblečení a pokrývek pro obyvatele postižené povodněmi, které zemi postihly v prosinci 2014. Finanční prostředky na pomoc obětem záplav v Malajsii získala také Světová skautská kancelář, a to od svých členů ze všech šesti skautských regionů (Afrika, Arábie, Asie, Eurasie, Evropa a Střední Amerika). Kancelář finance využila na nákup více než tří tisíc tun zásob, které posléze předala malajskému letectvu. Zásoby obsahovaly například balenou vodu, školní uniformy nebo čisticí prostředky. (Ondřej Vala – Chlupáček)

BŘEZNOVÉ NÁČELNICTVO DISKUTOVALO O TĚŽKÝCH OTÁZKÁCH, ROZPOČTU I ČLENSTVÍ OCHOZ U BRNA Náčelnictvo na svém osmdesátém zasedání diskutovalo o harmonogramu Strategie 2020. Těsnou většinou rozhodlo, že by mělo být umožněno přímé členství ve zvláštních organizačních jednotkách. Nově získané finance ze státního rozpočtu přidělilo na opravy kluboven a základen, dotace krajům a provozní náklady Junáka. A v tajném hlasování potvrdilo jmenování Petra Vaňka – Permoníka zpravodajem výkonné rady pro komunikaci a projekty služby společnosti. (JK)

25

SVĚT KOLEM NÁS NA CESTĚ

ŽELEZNÁ OPONA ROZDĚLUJE HORKOU MEXICKO-AMERICKOU HRANICI Když jsem se před více než rokem rozhodla odjet jako dobrovolnice mimo Evropu, měla jsem jasno jen v jediné věci – bude to Latinská Amerika. Se salesiány jsem se vydala sloužit do mexického města plného rodin i jednotlivců, které v cestě za americkým snem zastavila železná hranice. AUTORKA DAGMAR WINKLEROVÁ

FOTO DAGMAR WINKLEROVÁ

26

Z

ase čekám… Ze zkušenosti vím, že rozhrkané městské autobusy zastavují před místní samoobsluhou Oxxo. Označené zastávky, natožpak jízdní řád byste v Mexiku hledali marně. A tak tu postávám, nahlížím do přinesených novin a rozmýšlím se, zda stojí za to skočit si do samoobsluhy pro přeslazené kafe z automatu a při tom riskovat, že mi zatím autobus projede před nosem. Nějaký starý muž v slaměném kovbojském klobouku už tady také jedinou linku směřující do centra vyhlíží. Nepohnutě hledí k obzoru a nakrucuje si knír. Radši se tedy nikam nevzdaluji, bavím se pozorováním projíždějících vozidel a sama se sebou soutěžím, kolik nejvíc se mi podaří napočítat pasažérů namačkaných v jednom osobním autě. Minuty ubíhají… Po hodině čekání to nevydržím a zeptám se starého kovboje: „Promiňte, seňore, ale jste si jistý, že takhle navečer ještě nějaký autobus vůbec pojede?“ „Nooo, jistý to

FOTO DAGMAR WINKLEROVÁ

NA CESTĚ SVĚT KOLEM NÁS

a on jede na parkoviště. Klidně mě ale sveze půl hodinky na hlavní ulici, má to po cestě, a tam už si budu moci zastavit některý z nesčetných levných taxíků. Žádné peníze nechce.

kteří si tuto zkušenost na vlastní kůži prožili. Jako místo mé služby mi nabídli Ciudad Juárez nebo Nogales.

SLUŽBA V MĚSTĚ NA HRANICI ZÁKONŮ Tranzitní město na hranici postupně zaplavují noví příchozí, kteří zde ještě několik dalších let žijí z iluze, že se jim riskantní přechod „za čáru“ jednou podaří. nejní…“ protáhne uvážlivě, „to víte, je neděle. To voni to někdy zabalej už před šestou…“ a sedí si klidně dál jako nějaký sošný duch Sonorské pouště. Ta trpělivá odevzdanost do nekonečně prozíravé Boží vůle mě na Mexičanech nikdy nepřestane fascinovat. A naplňovat sžíravou závistí. A někdy zoufalstvím… Za další půlhodinu autobus konečně přijíždí. Na mé zuřivé mávání řidič zastavuje a vysvětluje mi, že provoz linky už pro dnešek skončil

Latinská Amerika mě kdysi okouzlila živou bezprostředností mých brazilských a peruánských přátel a snila jsem o tom, že ročním pobytem a soužitím s místní komunitou na mě třeba také trochu toho jásavého pelu ulpí. Ale při výběru destinace mé dobrovolné služby pro mě byla rozhodující důvěryhodná zaštiťující organizace. Salesiánská asociace Dona Bosca nabídla nejlepší logistickou podporu, několikaměsíční důkladnou přípravu zájemců a spojení s těmi,

Obě města leží na hranici Mexika a Spojených států. Milionové Ciudad Juárez je známé jako místo četných sexuálně motivovaných vražd žen a podle Novinek.cz je to údajně druhé nejnebezpečnějších město na světě. To Nogales je příliš malé na to, aby Novinkám stálo za zmínku. Na plačtivé naléhání rodinných příslušníků volím druhou možnost a v září 2013 vyrážím vybavena příručkou španělštiny pro samouky a mlhavou představou, že na severu Mexika se rozkládá poušť a teritorium drogových kartelů. Můj vnitřní obrázek o Mexiku byl až dosud načrtnut zářivými barvami turistických prospektů, televizních Cestománií a maleb Fridy Kahlo. Když jsem

27

SVĚT KOLEM NÁS NA CESTĚ

ale přistála v Phoenixu a vydala se na cestu do svého nového domova, převládající barvou ve sluncem vysušené a do dáli se táhnoucí krajině byla šedavě hnědá občas rušená vybledlými hromádkami odpadků. Nogales leží přímo na hranici s americkým státem Arizona, v srdci Sonorské pouště, a při posledním sčítání v roce 2010 mělo něco přes 200 tisíc obyvatel. Teď už je však jejich počet díky přistěhovalectví nepochybně o mnoho vyšší. Náhlý demogra ický vzestup města má za příčinu zejména prudký rozvoj továren, jež zde ve velkém, s levnou a zákonem málo chráněnou pracovní silou produkují montážní díly pro přístroje, které se většinou vyvážejí do zahraničí. Ještě větší skupinu mezi příchozími tvoří lidé, již se nechali okouzlit všudypřítomnou iluzí amerického snu, a doufají, že

Kroužek výroby šperků z přírodních materiálů kupodivu slavil velký úspěch jak u dívek, tak u chlapců.

A pokud je to již jejich několikátý pokus, tak rovnou za mříže. Není divu, že tranzitní město na hranici postupně zaplavují noví příchozí, kteří zde ještě několik dalších let žijí z iluze, že se jim riskantní přechod „za čáru“ jednou podaří. Většinou už ale nikdy neseberou odvahu, a tak tu pomalu zapouštějí kořeny. A v sousedství ulic, jež tvořily původní skromné centrum, a relativně bohatých čtvrtí se rozkládají nová předměstí z chatrných domků bez vody a nočního osvětlení. V patách za nimi obepínají městečko haldy odpadků a vrakoviště. Daří se tu kriminalitě a drogám proudícím přes kopce do zlaté Ameriky. Takto tedy vypadalo jeviště mého ročního působení.

Nikdy mi z paměti nevymizí příběhy statečných mužů, kteří si už poněkolikáté chystají batohy, aby se v noci pokusili zdolat obávanou pouštní hranici. se jim tu podaří překročit hranici a nalézt ve Státech vybájený lepší život. Nogales Sonora však dělí od jeho sesterského města Nogales Arizona několik metrů vysoká železná hradba, která již téměř deset let odděluje Spojené státy od Mexika na zhruba třetině délky jejich vzájemné hranice. Noví hosté už ve Státech nejsou tak vítáni jako kdysi před útoky z 11. září. Dostat se přes zeď není nic snadného a na ty, kteří se pokusí ji obejít skrze poušť, často čeká smrt žízní, vyčerpáním, či dokonce puškami americké domobrany. Ty, co měli o něco méně smůly, sebere pohraniční stráž a putují zpět za hranice.

28

CELÝ ROK NA ULICI

Společně s mými parťáky, Mexičany Edgarem, Carlosem a Julií, u jejíž rodiny v onom „zlopověstném“ Ciudad Juárezu jsem strávila jedny z nejkrásnějších a nejpoklidnějších Vánoc v mém životě, jsme provozovali čtyři odpoledne v týdnu pouliční Brigáda de alegría (Brigádu radosti). Děti z chudých sousedství jsme nejprve sezvali megafony na vybetonovaný plácek před některým ze čtyř salesiánských komunitních center a poté jsme si společně zatančili, zahráli pár her a nakonec zasportovali a nabídli kroužky malování, kreslení, žonglování či skládání origami.

Naše celoroční snažení přitáhnout těmito aktivitami pozornost dětí k salesiánským komunitním centrům a odvést ji od činností, jež by je záhy mohly zavést do osidel lákajících a všudypřítomných drog, vyvrcholilo v červenci velkou letní školou, takzvanými Vacaciones felices con Jesús (Šťastnými prázdninami s Ježíšem). Tehdy byly naše dny v podstatě od rána do večera naplněny venkovními hrami a nejrozmanitějšími kurzy (od cvičení taiči až po zdobení nehtů). Dokonce se mi podařilo splnit si svůj sen a nabídnout dětem kroužek výroby šperků z přírodních materiálů, který kupodivu slavil velký úspěch jak u dívek, tak u chlapců. Po jeho skončení jsem od dětí dostala několik vděčných dopisů, tak dojemných, že jsem se po jejich přečtení na férovku rozplakala.

V ÚTULKU PŘED ODCHODEM

Už během svého pobytu u salesiánů jsem se náhodou seznámila s úžasným knězem Ricardem. Pozval mě na návštěvu do jezuity spravovaného útulku pro ilegální migranty, kteří byli na základě přísných amerických imigračních zákonů deportováni ze Států a na hranicích ponecháni na ulici, často bez peněz a dokumentů a tím pádem bez možnosti vrátit se do svých původních domovů. Mnozí z nich navíc žili v Americe bez dokladů už léta či desetiletí, měli tam partnery, rodiče, děti… Takoví se samozřejmě pokoušeli o nový přechod hranic stůj co stůj. Bez pomoci lidí jako Ricardo a ostatní z jeho organizace Iniciativa Padre Kino para la

Frontera (Pohraniční iniciativa otce Kina), pojmenované po věhlasném španělském misionáři působícím před třemi staletími v téhle oblasti, by skončili o hladu na ulici a novou výpravu do pouště by pravděpodobně nepřežili. Práce v útulku mě tak nadchla, že jsem požádala jezuity, aby mě ještě na dva měsíce přijali jako svoji dobrovolnici. A tak jsem pomáhala vařit a servírovat obědy (všechny ze surovin darovaných občany obou Nogales), třídila a vydávala darované oblečení, sušila tortily, učila migrantky vyrábět šperky… Pomáhala jsem vyplňovat zprávy o nehumánním zacházení ze strany americké pohraniční stráže či mexické policie. Setkala jsem se třeba s případem ženy, kterou mexická policie mučila elektrickým proudem, aby z ní získala informace o její malé dcerce, jíž se útěk přes hranice s převaděčem podařil, na rozdíl od maminky… I když to byla práce mnohdy docela náročná, bylo to pro mě období velkého osobního růstu a mnoho jsem se toho od svých přátel, přicházejících z Mexika, Nikara-

FOTO DAGMAR WINKLEROVÁ

NA CESTĚ SVĚT KOLEM NÁS

guy či Guatemaly, naučila. Nikdy mi z paměti nevymizí příběhy těch statečných mužů, kteří si už poněkolikáté chystají batohy, aby se v noci pokusili zdolat obávanou pouštní hranici. Hranici plnou vybělených lidských kostí. Podle informací americké odnože zpravodajské stanice Al-Jazeera zahynulo od roku 2001 jen na arizonském

úseku hranice přes 2 100 migrantů, nepočítajíc nešťastníky, jejichž těla se nikdy nenašla. Na můj dotaz, zda se nebojí a zda jim tolik risku stojí za cestu za pochybným štěstím, odpovídají většinou všichni migranti stejně: „Bojím. Ale tam na druhé straně zůstaly moje děti. Co bych to byl za otce, kdybych je opustil?“

INZERCE

29

SVĚT KOLEM NÁS THINK GLOBAL, ACT LOCAL

FOTO ARCHIV ČVT

MÝM ÚKOLEM JE NECHAT ZAZNÍT HLAS SYRSKÉ SPOLEČNOSTI Se Suád Naufalovou jsme se setkali den poté, co převzala od organizace Člověk v tísni cenu Homo Homini určenou osobnostem, které se zasloužily o nenásilné prosazování lidských práv. V krásném bytě v Praze s výhledem do Františkánské zahrady jsme měli možnost představit této drobné usměvavé Syřance naši skautskou organizaci a během dvaceti minut s ní promluvit o otázkách, které nás nejvíce zajímaly.

SUÁD NAUFALOVÁ Syřanka Suád Naufalová byla učitelkou na základní škole v městě Ar-Raqqa na severu Sýrie. Po zatčení svého švagra se začala účastnit demonstrací proti režimu prezidenta Bašára Asada a následně také proti Islámskému státu, který si z dobytého Ar-Raqqa udělal své „hlavní město“. Suád často protestovala sama před sídlem IS a často jí bylo vyhrožováno smrtí. V roce 2013 byla nucena ze země utéct, aby neohrožovala život svůj, ale také životy svých přátel a ostatních členů rodiny.

V České republice se o Islámském státu mluví hodně, přesto je pro nás situace kolem něj nepřehledná. Jak jste zjistila, co je správné, zač chcete bojovat a proti čemu protestovat? Zpočátku je samozřejmě nejdůležitější osobní přesvědčení, to, co člověk cítí, že je správné. A pak hraje důležitou roli také většinová společnost. Když vidíte, že něco dělá většina, spíše tomu můžete věřit. Jde o jakýsi hlas společnos-

30

AUTOŘI ANNA DOUPOVCOVÁ – TLAMPA, LIBOR POSPÍŠIL

ti, který vy venku nemůžete tak intenzivně vnímat a může vám připadat tichý. Proto je teď mým hlavním úkolem a jednou z mála věcí, kterou mohu z exilu dělat, nechat zaznít tento tichý hlas syrské společnosti v zahraničí. Koneckonců to byl jeden z původních úkolů naší revoluce – aby nás Syřany bylo slyšet i za hranicemi.

My skauti pracujeme s mládeží a dětmi, snažíme se s nimi smysluplně trávit čas a učit je mimo jiné i o morálce a etice. Existuje něco, co bychom mohli my – lidé, kteří vedou děti a mládež, udělat pro lepší pochopení syrské situace? My vám můžeme pouze říct, co se tam děje. Odborníci, kteří vědí, jak předat informace vaší cílové skupině, jste vy. Můžete využít dokumentární ilmy, které byly natočeny o syrské válce a uprchlících. Můžete uspořádat besedy, dát lidem možnost mluvit s nějakým uprchlíkem. Nejlepší by bylo, kdybyste mohli jet

navštívit uprchlické tábory třeba v Libanonu a zkusit tam týden žít za stejných podmínek jako Syřané.

V médiích jsme se dočetli, že jste často při demonstracích zůstávala sama. Z vlastní zkušenosti víme, že je občas velice těžké přesvědčit sebe sama k nějaké činnosti. Kde jste hledala a stále hledáte motivaci pro svou činnost, navíc takto nebezpečnou? Jak už bylo řečeno, na prvním místě u mne bylo osobní přesvědčení. Přesvědčení, že člověk koná to správné a dobré. To je hlavní věc. Podstatná je ale i podpora lidí okolo, ať už přímá, či nepřímá. Pomáhalo mi, když jsem ostatním viděla v očích vděk. Přestože si sami vedle mne v protestu nestoupli, cítila jsem, že mne podporují.

V Sýrii jste se živila jako učitelka. Promiňte, ale musím se zeptat – chtěli bychom, abyste nás učila? Učila jsem děti od sedmi do deseti

THINK GLOBAL, ACT LOCAL SVĚT KOLEM NÁS

Nejlepší by bylo, kdybyste mohli jet navštívit uprchlické tábory třeba v Libanonu a zkusit tam týden žít za stejných podmínek jako Syřané. let a myslím, že jsem byla dobrá a úspěšná. Má třída byla vždy největší a dětem se líbil můj způsob výuky. Nebyla jsem ani příliš přísná, ani příliš benevolentní, snažila jsem se o nějaký kompromis.

Obecně ve světě převládají obavy z Islámského státu. Co vede další mladé lidi se k IS přidat? Islámský stát se snaží působit na emoce lidí a využít jejich neštěstí. Většina lidí ani nemá správné a kompletní informace, touží se pouze zbavit režimu, což IS slibuje. Dennodenně se objevují zprávy o desítkách až stovkách mrtvých Syřanů a IS dává lidem falešnou naději, že umírání zastaví. Naštěstí se však k IS přidává čím dál méně bojovníků, spíše už jen jednotlivci, protože spoustě lidí už došlo, že nebojují proti režimu, ale že pouze zabírají další území. Největší část IS také tvoří cizinci, nikoli Syřané. Přidávají se lidé z Evropy, z Francie a Velké Británie, z Libye a třeba i z Čečenska.

V Turecku existují pro syrské děti školy podporované UNICEFem a také školy vzniklé svépomocí uprchlíků a turecké vlády. Úroveň vzdělávání je v nich ale velice nízká. Jaké jsou šance, že tyto děti budou mít dostatečné vzdělání a povědomí o Sýrii jako o „své“ zemi, když po velkou část svého života vyrůstají v zahraničí a vzdělávají je cizinci? Žádný Syřan nikdy nezapomene, odkud pochází, i když je to dítě. My na svou vlast nikdy nezapomeneme.

My máme poslední otázku – mohli bychom se společně vyfotit?

FOTO ARCHIV AUTORŮ

Učila jste náboženství a etiku. Jaký je hlavní rozdíl mezi vaším pojetím islámu a tím, jak islám pojímá Islámský stát? Mohu to jen těžko porovnávat, protože vlastně nyní přesně nevím, co se v Ar-Raqqa děje. Sýrii jsem opustila, když ještě IS neměl nad městem plnou kontrolu, tudíž ještě dříve, než obsadil školy. Ovšem v tuto chvíli je stejně většina škol zavřená, protože potřebují překvali ikovat učitele. A navíc ani rodiče nechtějí do těchto škol své děti posílat.

Hranici Sýrie a Turecka denně přechází stovky lidí. Při mé návštěvě v uprchlických táborech jsem většinou viděla ženy s malými dětmi, takřka žádnou mládež a v podstatě žádné starší děti. Co se s nimi na území Sýrie děje? Nějakých striktně vymezených kategorií jsem si nevšimla, ovšem je samozřejmé, že z toho bombardování utíkají hlavně ženy a malé děti. Musíme ale brát v úvahu zatýkání, to není žádná maličkost. Když se v Sýrii zatýká, nezavírají se jen dospělí, ale často také děti mladší osmnácti let. Od začátku války jsou statisíce zatčených, a to včetně dětí. (Pozn. red.: Nepokoje v Sýrii

známé pod názvem Arabské jaro začaly zatčením dětí, které v městě Dará v roce 2011 napsaly na zeď protirežimní hesla.)

31

SVĚT KOLEM NÁS THINK GLOBAL, ACT LOCAL

SKAUTING MUSÍ BÝT ZÓNA BEZ PŘEDSUDKŮ Měli jsme v plánu uvést na pravou míru nejčastější „hejty“ o dvou v Česku nejméně oblíbených národnostních skupinách. Ale předsudků, stereotypů a nenávistných názorů je tolik, že je v rámci jednoho textu nemáme šanci vyvrátit, a tak se nám podařilo jen některá témata nakousnout. Navíc novinářská praxe věci zjednodušovat, ukazovat na příkladech, nebo naopak zobecňovat, a tím zpřístupňovat čtenářům, mnohé stereotypy utváří a upevňuje. Bude tedy nezbytně nutné, abyste po přečtení tohoto článku sedli k internetu, zašli do knihovny nebo se osobně setkali s lidmi ze skupin, o kterých píšeme. AUTORKA HANA ZÁVODNÁ – GULI

ROMOVÉ ZNEUŽÍVAJÍ DÁVKY?!

Když se řekne „romská kultura“, mnoho lidí si představí pestrobarevné šaty, typickou hudbu a tancující společenství u maringotky. A mnoho lidí má také pocit, že zná příběh o tom, jak se Romové dostali z maringotek do paneláků: cikáni kočovali a nikde se dlouho nezdrželi. Jejich jiný životní styl ale dělal starosti tehdejším představitelům marxistické ideje. Podle této ideologie se domnívali, že pokud se zlepší podmínky materiální, změní se i způsob chování cikánů. A tak Romy přestěhovali do panelových domů a znemožnili jim žít podle jejich představ. Jenže to tehdejším komunistům nevyšlo… Ve skutečnosti byla situace mnohem složitější. Například na území tehdejšího Československa žily různé romské skupiny, některé kočovné, jiné usedlé. Komunistický materialistický přístup narušil především rodinné vazby, a tím způsobil rozpad tradiční romské společnosti. Důsledkem komunistického řešení i našeho zjednodušeného pohledu je, že většina lidí má k Romům odmítavý postoj

32

a navrhuje segregační řešení: „Mělo by se jim vyhradit město a ať si tam žijí.“ Názor většiny je způsobený i tím, že se o život Romů nezajímá. Od roku 1971 například Mezinárodní romský sjezd požaduje, aby se přestali cikáni nazývat cikány, a byli označováni méně negativně vnímaným slovem Romové. To pochází z romštiny a lidé jeho význam – „muž, manžel“ – často neznají, a tím pádem ani nepoužívají. A pokud ano, tak často s pachutí nenávisti. „Romové nepracují a pobírají vysoké dávky, které bílí nedostanou.“ Snad nejčastější předsudek mířený proti Romům. Je na místě jej dementovat a poznamenat, že zákon, na rozdíl od lidí, měří všechny stejnou měrou. Pomoc v hmotné nouzi tedy dostane každý, kdo splní podmínky dané zákonem, a je úplně jedno, jestli při sčítání lidu vybral národnost romskou, českou nebo moravskou. Tento i další stereotypy, které o Romech (a jiných menšinách) kolují českou společností, uvádí na pravou míru Hejtomat iniciativy HateFree culture na stránkách www.hatefree.cz.

CO MUSLIM, TO TERORISTA?!

Romové jsou v Česku dlouhodobě označováni jako nejméně sympatická národnostní skupina. To ukazuje i únorová zpráva Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Do hospodských řečí, ale také vědeckých výzkumů se v posledních měsících dostává další menšina – Arabové. Ve výzkumu CVVM byli označeni za druhou nejméně sympatickou národnostní skupinu a na škále školního známkování hodnoceni známkou 4,02 (Romové 4,30). Pro mnoho lidí je slovo Arab synonymem pro slovo muslim. Jenže Arabové jsou skupinou etnickou a Arab tedy může být stejně tak muslimem jako křesťanem nebo ateistou. To ale bohužel nemění moc na faktu, že jsou Arabové i muslimové v Česku stejně neoblíbení. Čím to je? „Podle mě to souvisí u Čechů s hledáním sebe sama, se strachem z jinakosti, se zaběhlou homogenitou naší společnosti, ale i se sekulárním charakterem země,“ říká Jaroslav Šotola z Univerzity Palackého, který se studiem muslimů (a postojem Čechů k nim) zabývá.

THINK GLOBAL, ACT LOCAL SVĚT KOLEM NÁS

Abychom lépe muslimům porozuměli, měli bychom porozumět jejich náboženství. Islám má být vrcholem Abrahamových náboženství. Uznává všechny starozákonní i novozákonní proroky. Rozdíl je v tom, že Ježíše nepovažuje za poloboha, ale za jednoho z proroků. Za základ muslimské víry se považuje pět pilířů islámu – vyznání víry, modlitba, almužna chudým (ta je mnohdy nahrazena sociálním pojištěním), půst v měsíci Ramadánu a pouť do Mekky. Někdy se k pilířům

výjimečně a musí se obejít spousta právnických kliček. Lidé si také myslí, že muslimské ženy nesmí chodit do práce. „Ženy mohou pracovat ve všech muslimských státech. Kolik jich však reálně pracuje, je věc jiná,“ říká Šotola. Na muslimskou kulturu se často díváme spatra. Není to ale tak dlouho, kdy u nás ženy neměly volební právo a „spořádaná“ žena nevydělávala peníze, ale byla závislá na svém muži.

Dalším ožehavým tématem v souvislosti s islámem je šaría, tedy

NESNÁŠÍME PRO JISTOTU VŠECHNY

V průběhu let se postoj Čechů k menšinám měnil. V 90. letech jsme neměli rádi balkánské přistěhovalce, na přelomu tisíciletí se do nevraživosti dostali Romové, zanedlouho poté se přidali i muslimové.

Knihy, které mají duši

islámské právo. Ta však nikdy nikde nebyla úplně dodržována, naplňována. Šaría ukazuje dokonalost, které ale člověk nikdy nemůže dosáhnout. V realitě se uplatňují některé principy – šaría se primárně netýká sekání rukou za krádeže, ale de inuje například pravidla rodinného práva nebo obchodu. Většina muslimských států má své zákony, které kromě šaríi vychází i z dalších pramenů nebo šaríu zcela opomíjí, například Turecko převzalo švýcarský zákoník. A i v zemích, ve kterých se některá pravidla šaríi uplatňují, se k užívání krutých trestů přistupuje

Vojtěch Bílý, Alena Scheinostová

Když padají manga Dobrovolníkem uprostřed válečného konfliktu brož., 192 s., 249 Kč INZERCE

Evropané mají značně pokřivený pohled i ohledně počtu muslimů žijících v evropských zemích. Britové například odhadují, že ve Spojeném království tvoří muslimové 21 procent obyvatel, skutečný poměr je však čtyřikrát menší – 5 procent. V Česku podle sčítání lidu v roce 2011 do kolonky náboženské vyznání vyplnilo možnost islám 3 385 lidí. Ne každý ale tuto informaci uvedl. Odborníci se proto domnívají, že se počet muslimů pohybuje od 10 000 do 20 000. V České republice to dělá kolem 0,1 %. Jsou to ovšem jenom odhady.

přidává ještě džihád. Západní společnost jej zná jako „svatou válku“ proti nevěřícím, tento význam ale islámské chápání nemá. Během let se pojem džihád měnil a nabíral další a další významy. Ve zkratce by měl znamenat přemáhání hříchu, osobní rozvoj, šíření islámu v srdci a ve světě, obranu islámu a charitativní činnost. Lidé jsou různí a záleží na nich, který z těchto významů si osvojí.

FOTO INICIATIVA HATE FREE CULTURE

Na internetu už nějakou dobu koluje vtip: „Plazí se tři slimáci. Najednou se ozve rána a jeden z nich exploduje. Druhý obhlíží zbytky a ptá se, kdo to byl. Třetí povídá: ‚Asi nějaký muslimák.‘ “ Kdyby byl vytvořen na základě statistiky, museli by se dva slimáci plazit s opravdu hodně muslimáky, aby bylo vůbec pravděpodobné, že jeden z nich vybouchne. Počet islamistických teroristů není vyčíslen, ale například do boje za Islámský stát se zatím „vrhlo“ 0,0008 procent všech muslimů. A nutno zmínit, že valná většina muslimů násilí odmítá a pořádají proti němu různé kampaně, například #Ne mým jménem (#NotInMyName).

KNIHKUPECTVÍ PORTÁL: TÁL:

         Praha 1, Jindřišská 30     Praha 8, Klapkova 2 33 



obchod.portal.cz cz

Bez názvu-3 1

 



4.11.2014 14:53:03

SVĚT KOLEM NÁS THINK GLOBAL, ACT LOCAL

AKTIVITA Stereotypizace Romů v našem městě Je vaše obec v postoji k Romům spíše radikální, nebo umírněná? Pokuste se ve své obci vytvořit vlastní průzkum. Poraďte se s někým, kdo má se sociologickým výzkumem zkušenosti. Vyberte si několik respondentů a zeptejte se jich na pár vybraných otázek z knihy. Abyste dokázali vyvodit platné závěry, je třeba mít dostatečný počet různorodých respondentů. Máte-li jich jen několik, raději závěry nevyvozujte, ale o jednotlivých odpovědích se pobavte v kmeni. Objevují se v nich předsudky a nepravdy? Co byste mohli udělat, abyste takové názory vyvrátili?

AKTIVITA Trojpexeso Pomocí knihy a internetu vytvořte trojpexeso: 1. kartička název určitého jevu, 2. obrázek k jevu, 3. popis jevu. Kartičky rozházejte po lese nebo na louce. Správné trojice má k dispozici jen rozhodčí. Rozdělte se do trojic. Úkolem skupin je přinést rozhodčímu správné trojice kartiček. Za správnou trojici dostane skupina 6 bodů, pokud má jednu kartičku z trojice špatně, tak 0 bodů. Má šanci na jednu opravu, jinak musí kartičky vrátit. Pokud má tři naprosto nepasující kartičky, tak ztrácí 3 body a kartičky vrací do pole. Každý hráč smí mít u sebe vždy jen jednu kartičku.

34

My Češi asi bohužel potřebujeme víc takových pohlavků, abychom přestali odsuzovat lidi podle

vzhledu, náboženství nebo původu. Nesnášenlivost vůči menšinám je u nás běžný jev hlavně na internetu, kde je velmi tolerována. Náš vztah k těmto menšinám se stále zhoršuje a hlavně… koluje o nich pořád více a více lží. Vyvracejme je také ve svých kmenech a udělejme ze skautingu zónu bez předsudků. Pomoci nám mohou vybrané knihy a navržené aktivity.

ROMOVÉ A STEREOTYPY

MUSLIMŠTÍ STRAŠÁCI

Po tisíciletí se s diskriminací a předsudky setkávali židé. Po obrovské ráně jménem 2. světová válka se ale společnost obrátila a nyní je antisemitismus v české společnosti spíše odsuzován. Tvrdě vybojovaná svoboda!

Kniha prezentuje výsledky výzkumu mapujícího postoj majoritní společnosti v severních Čechách k Romům. Autorka Renata Weinerová si k tomuto účelu vybrala 184 respondentů různého věku a vzdělání. Společné měli to, že někdy pobývali nebo stále žijí v Ústeckém kraji. Většina výsledků výzkumu byla sice očekávatelná, přesto bylo zajímavé a mrazivé přečíst si je „černé na bílém“.

WEINEROVÁ Renata. Romové a stereotypy: Výzkum stereotypizace Romů v Ústeckém kraji. Praha: Karolinum, 2014, 90 str.

Islám je značně medializovaný a ne vždy se ve zpravodajství objevuje úplná pravda. A právě předsudky způsobené špatným pochopením médií se snaží vysvětlit a vyvrátit kniha Bronislava Ostřanského. Autor v ní vysvětluje pojmy, které se v souvislosti s islámem v médiích objevují, a nevyhýbá se ani kontroverzním tématům. Přehlednost knihy zvyšuje abecední řazení všech pojmů.

OSTŘANSKÝ Bronislav. Atlas muslimských strašáků aneb Vybrané kapitoly z „mediálního islámu“. Praha: Academia, 2014, 192 str.

Oblékněte celý oddíl Trika, šátky, čepice a další textil s potiskem nebo výšivkou Velký výběr velikostí a barev, výhodné ceny a rychlé dodání Pro oddíly, na celotáborové a celoroční hry, na výpravy akce ýp y a podobné p Již 11 let dodáváme textil pro více než 100 skautských středisek po celé ČR

Vybírejte na www.inetprint.cz/skauting

KALOKAGATHIA KULTURA

ZAŽIJTE TEATRÁLNÍ EMOCE, POSAĎTE SE NA ZÁBRADLÍ V dnešní době neprožíváme velké emoce. Masmédia nás dennodenně bombardují zprávami o celosvětových hrůzách, které se nás ale nijak nedotýkají. Máloco v nás vyvolá hmatatelný fyzický pocit – husí kůži, smích, pláč, chuť zvracet. Pokud vám zásadní emoce chybí, zkuste divadlo, třeba to Na zábradlí. AUTORKA MAGDALÉNA KRATOCHVÍLOVÁ – SHAMANKA

K

a na něj nároky. Usilujeme o divadlo jako živé médium, to se dle mého názoru z českých kamenných divadel poněkud vytrácí.“

amenná divadla převážně adaptují a přehrávají klasickým způsobem známé kusy. Populární muzikály jsou hlavně o chytlavé melodii, zpěvu a tanci. Málokde se hraje moderní evropské divadlo. Divadlo, při kterém budete cítit to, co autoři chtěli, abyste cítili. Divadlo, které jde na dřeň tématu, které sleduje svůj cíl a nikam neuhýbá. Divadlo, které vás překvapí. Inscenace, při kterých se vám bude chtít smát, brečet nebo i zvracet.

Před pár týdny divadlo získalo devět z devíti Cen divadelní kritiky, z toho jednu za divadlo roku.

FOTO KIVA

„Chceme navazovat spíše na principy než na konkrétní tradici,“ řekl nynější ředitel Petr Štědroň v Divadelních novinách v roce 2013. „Není důvod kopírovat, nejsme plagiátoři. Těmi principy jsou zájem o mnohdy nepříjemné téma, které rezonuje, inscenace, které zanechávají v divákovi stopu, kladou mu otázky

36

buržoazie vycházející ze slavného surreálného ilmu Luise Buňuela. V úvodní scéně rodinní příslušníci násilím pohřbívají svého starého

Autorský tým Štědroň-Viceníková-Mikulášek začal s nevšední dramatikou už v brněnské Redutě. Pod kůži se dostali divákům inscenací Korespondence V + W z roku 2010, která obletěla českou divadelní scénu jako uragán. „Inscenace se stala jedním z nejvýznamnějších počinů českého divadla posledních let. Vzácně se na tom shodují diváci i kritika. Svědčí o tom plné divadelní sály nejen v Brně, ale i na zájezdech a také řada prestižních ocenění,“ píše se na csfd.cz. Doře Viceníkové a Janu Mikuláškovi se povedlo z rozsáhlé korespondence Voskovce a Wericha vybrat dramaticky nosný a jevištně přitažlivý materiál, který se vyvíjí od břitkého humoru k úzkosti, zoufalství a všudypřítomné smrti. Průlomovou a pro diváky velmi rozporuplnou inscenací se stal v roce 2012 Nenápadný půvab

otce a hra pokračuje pohřební hostinou, během níž se stane všechno, jen ne to, co by se čekalo. Divák se občas zařezává trapností do sedačky, zoufale se směje, někdy také podrážděně odchází. Tyto a další klíčové inscenace autorský tým převezl s sebou do Prahy, kde je upravil pro potřeby malého jeviště. Na prvních pražských premiérách někteří stávající pravidelní diváci Zábradlí pohoršeně odcházeli. Nyní už má divadlo své publikum, které jeho poetiku a odlišný přístup vítá. Před pár týdny získalo devět z devíti Cen divadelní kritiky, z toho jednu za divadlo roku, což je na druhou sezonu úžasný úspěch. Ať už vám jejich styl bude blízký, nebo ne, vždy byste se u divadelní inscenace měli zamyslet nad tím, jaký mělo mít představení smysl

KULTURA KALOKAGATHIA

KULTURA PODLE KECKY

Divadlo Na zábradlí je jiné! Tak jiné, jak to jen jde. Má pevnou základnu v nevšední dramaturgii a kvalitním, sehraném hereckém souboru. Pokud se rozhodnete zatnout zuby a jít do divadla na emoce, které skutečně pocítíte vy a ne jen deklamující herci, zavítejte na představení, na kterém se podílela Dora Viceníková nebo Jan Mikulášek. Myslím, že v současném repertoáru není kam šlápnout vedle. Dle kritik je z novějších her zdařilá inscenace Velvet Havel, která získala pět ocenění (inscenace roku, poprvé uvedená česká hra, mužský i ženský herecký výkon a hudbu roku). Já osobně doporučuji vizuálně nádhernou existencionální inscenaci Požitkáři, která si odnesla ocenění za scénogra ii roku. Divadlo Na zábradlí není divadlo pro každého, takže nezaručím, že se vám bude líbit. Co vám ale mohu zaručit, je, že pokud na nějakou inscenaci najdete odvahu, zaryje se vám po paměti. Ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu.

AUTOR RICHARD HLADKÝ – KECKA

WARNING  Divadelní slovníček Představení je konkrétní jedinečná divadelní produkce, například zhlédnutí Hamleta 12. dubna 2015. Inscenace je předloha představení, která se vyskytuje v mysli všech zúčastněných a je jakousi „ideální“ představou o právě probíhajícím představení. Pokud tedy mluvíme o zhlédnuté divadelní hře obecně, o její scénografii, textu…, tak mluvíte o inscenaci. Ale pokud mluvíme o tom, jak v Hamletovi měla hlavní role tři výpadky textu nebo že herec zakopl, mluvíme o představení. Divadelní katarze je psychické očištění diváka ke konci představení. Je to silný vnitřní divácký výbuch emocí, které může být až fyzického charakteru, jako jsou slzy a husí kůže. Katarze je účinek představení na diváka. Režie je tvůrčí činnost spočívající v celkové organizaci jevištního dění v konzistentní interpretaci vybraného díla, které zprostředkovává určité myšlenky divákovi. Dramaturg spolupracuje s režisérem a kontroluje, jestli bude inscenace srozumitelná divákovi a zdali se režie neodchýlila od původní ideji.

FOTO ARCHIV AUTORA

a zdali se autorům a hercům povedlo diváka k dané myšlence navést. Mnohdy zjistíte, že to tak není, v tom horším případě plánovaný záměr ani nerozklíčujete.

Jsem student grafického designu a pod pojmem kultura si vybavím souhrn všech odvětví umění. Ale je to pro mne také způsob chápání okolního světa. V dnešním světě je tolik uměleckých počinů, že je nestíháme všechny zaregistrovat. Prakticky cokoliv, na co se podíváte, je výsledkem designérů. Dobrý design není jen o líbivém vzhledu, ale také o funkčnosti produktu s ohledem na použití v praxi. Všimněte si třeba tvaru PET lahví, krom estetického prvku nám pomáhá láhev lépe uchopit. Stejně účelné by měly být všechny podoby kultury. Když u slibového ohně chodíte „po směru“ a přikládá pouze ohnivec, vnímám to také jako součást kultury. Pomáhá nám vytvořit řád a slavnostní atmosféru, která k slibovému ohni jistě patří. Další nedílnou součástí mého života je hudba. Často mi tvoří kulisu při práci. Dovede mne povzbudit, oprostit od okolního světa, abych se mohl zcela ponořit do činnosti. Bez ní bych ve třídě plné lidí, kteří stále něco řeší, nemohl pracovat. Možná právě proto pro mě už není kulturním prožitkem. Opravdovým prožitkem pro mě je, když si vyjdu v podvečer sám do lesa a kochám se tichem, kochám se krásou přírody, která již nesčetněkrát člověku posloužila jako bezedný zdroj inspirace. Přemýšlím nad kulturou přírody, nad její jednotou a čistou účelností. Nic zde nebylo vytvořeno zbytečně, vše má svůj smysl, a tak by tomu mělo být i v kultuře lidí.

37

KALOKAGATHIA V POHYBU

PUŤÁK ZA TŘI MĚSÍCE? TO DÁM… S létem se pomalu blíží i roverské puťáky jdoucí často za hranice naší republiky a občas i za hranice našich fyzických možností. Jak se na ně co nejlépe připravit, aby hned první výšlap na hřebenovku nebyl i výšlapem posledním? AUTOR JAKUB HRUBÝ – JEMNEJ

FOTO ŠIMON SCHIEREICH – ŠÍRA

pohybem mlátit jen prázdnou slámu, protože se tělo nestihne zregenerovat a dohnat de icit ze včerejšího dne. Proto je potřeba cvičit s rozvahou. Ideálně hodinu, a pokud si chceš dát opravdu do děla, můžeš i dvě. Jestliže však chceš dlouhodobě zlepšovat fyzickou kondici, ztrácí dlouhá tělesná zátěž na efektivitě. Naše tělo začne produkovat různé kyseliny a ty mu vůbec neprospívají.

CO DĚLAT? JE TOHO VÍC

KDY? PRÁVĚ TEĎ!

Důležité je začít s trénováním co nejdřív. Těžko se dá zvýšit vytrvalost jedním výletem na kole a dvěma procházkami po okolí týden před akcí. Nejlepší je rozvrhnout si přípravu alespoň na tři měsíce dopředu. Podle fotbalového trenéra a středoškolského profesora tělesné výchovy Martina Hrocha záleží na věku jedince. Obecně platí, že týdně každý potřebuje minimálně dvakrát fyzickou zátěž. Pokud jsi mladší rover od 14 do 19 let, měl bys sportovat ideálně čtyřikrát týdně, zkušenější roveři a dospělí činovníci starší dvaceti let by měli cvičit třikrát za týden.

38

JAK DLOUHO? HODINU!

Teprve po půl hodině pohybu se tělo zahřeje, přestane fungovat na nejjednodušší cukry, jako například glukózu, kterou spotřebovává přímo z krve, a začne spalovat složité cukry, nejčastěji glykogen, který je naopak uložený ve svalech. Častým pohybem a námahou svalů se zásoby glykogenu ve svalech zvětšují, což způsobí jak růst svalové hmoty, tak zvyšování vytrvalosti těchto svalů. Jenže to nefunguje do nekonečna. Pokud se první den sportem naprosto zničíš, druhý den budeš

Je super chodit běhat nebo jezdit na kole, ale opakování jedné činnosti pořád dokola rozhodně nerozvine celé tělo a taky se časem omrzí běhat stejnou cestu lesem tam a zpátky. Proto je potřeba činnosti střídat. Dobrou cestou, jak se připravit na puťák, je chodit v pracovním týdnu dvakrát běhat a o víkendu zkoušet netradiční sporty, například s kmenem vyrazit do haly na badminton, do bazénu pořádně si zaplavat nebo klidně vyzvat sousední kmen k lorbalovému utkání. Mezi sporty, které nejvíce rozvíjí celé tělo, patří podle Martina Hrocha gymnastika, víceboje, triatlon nebo například bojové sporty jako kickbox. Bez sportovního parťáka nebo rovnou celého týmu můžeš vyrazit běhat, plavat nebo se zabavit odpoledním trekingem po blízkých kopcích.

V POHYBU KALOKAGATHIA

MOTIVACE? NAJDE SE

Při sportování může být těžké udržet si delší dobu motivaci, ale není to nemožné. Tedy, pokud si nevybereme sport, který nám je

víceméně známá, ale klidně si je zopakujme. První a asi nejznámější zásadou je nejíst nic těžkého tři hodiny před spaním. Zaprvé se tím zahltí metabolismus a bude se

Mladší roveři by měli sportovat ideálně čtyřikrát týdně, starší roveři třikrát.

hned od začátku proti srsti, i kdyby ostatním připadal sebelepší. Úplně nejsnadnější cestou je si všechno na začátku „vysmartovat“. Všichni umíme s cíli pracovat při vedení oddílu nebo družin, plánování tábora nebo výpravy, a ono to funguje i kdekoliv jinde. Vymyslet si správný cíl, který je dosažitelný a atraktivní, je polovina úspěchu. Dalším dobrým prostředkem k udržení motivace je zapisovat si své úspěchy do tabulky. Občas je dobré se s někým z přátel nebo rovnou s celým kmenem domluvit a společně se motivovat nasdílenou tabulkou, do které každý zeleně vyplňuje dny, ve kterých sportoval. A poslední radou je pustit si ke sportu oblíbenou hudbu, nejlépe nějakou rytmickou svižnou pecku, při které vám hodina v posilovně nebo v parku uteče jako voda. Čím pravidelněji budete sportovat, tím jednodušší by pro vás mělo být motivovat se. Během fyzické aktivity váš mozek produkuje dopamin a právě ten má na motivaci pozitivní dopad. Naopak únava, špatná nálada a zvýšená chuť na sladké či kávu můžou být příznaky toho, že vám dopamin chybí.

JÍDLO? NE VŠECHNO

Pohyb je nezbytné doplnit i „zdravým“ stravováním. Pravidla jsou

nám hůř usínat, zadruhé se energie z jídla, kterou chceme dodat tělu během sportu, uloží ve formě podkožního tuku, a tak místo zocelených svalů si s batohem potáhneme do kopce ještě pneumatiku kolem břicha. Dalším stravovacím trikem je jíst pětkrát nebo až sedmkrát denně menší dávky jídla, mezi kterými by měl být minimálně hodinový odstup. Pokud se ale rozhodneš pro čerstvou ovocnou svačinu, dej si pauzu před i po jídle alespoň dvě hodiny, jinak ti bude ovoce kvasit v břiše. V ideálním případě by největším jídlem dne měla být snídaně a potom by se postupně mělo ubírat na objemu a energetické hodnotě přes oběd až k večeři. Dobrým lehkým jídlem jsou těstoviny, saláty, rybí nebo kuřecí maso, ovoce

a zelenina a hodně pití. Nejlepším pitím při sportu je čistá voda, tu tělo potřebuje nejvíc a nezatěžuje metabolismus trávením cukrů. Při zátěži těla delší než tři hodiny se už dá přimíchat do vody iontový nápoj, ale rozhodně by se neměl pít každý den, protože je bohatý na minerály a dokáže pěkně zamíchat s jejich správným poměrem v krvi. Samozřejmě že se svět nezboří, když člověk do sebe jednou za čas hodí něco, co podle výživových poradců není právě dvakrát zdravé, ale zase by se to nemělo přehánět.

KONEC? ASI JO

Příprava na putovní tábor není snadná, ale ani nezvládnutelná a rozhodně se vyplatí. Udělat něco pro sebe a svoji fyzičku není nikdy k zahození a hlavně se zdravé tělo promítne i ve zdravém duchu. Při sportování si příjemně odpočinete, do těla se vám vyplaví dopamin, který vám zaručeně zlepší náladu. Alespoň na hodinku hodíte trable za hlavu nebo vás naopak inspirace přírodou dovede k řešení problému, na které dlouho čekáte. Rovering se točí okolo tří služeb, tak pojďme posloužit zase jednou sami sobě.

VÝZVA – GAZELÍ NOHY A VLČÍ DECH Oblast: Fyzická obtížnost: Psychická obtížnost: Věk: Typ R&R:

Rover má tělo Vysoká Střední Mladší R&R (15–18 let), Starší R&R (19–25 let) Začínající R&R, Putující R&R, Zkušený R&R

Slovenská roverská výzva pro rovery všeho věku na utužení těla. Během devadesáti dní běhej 45krát aspoň půl hodiny. Je jedno, kolik uběhneš, důležité je, že běžíš.

39

KALOKAGATHIA PSYCHÉ

O HODINKÁCH BEZ RUČIČEK Uvnitř našeho mozku tikají hodiny. Mimo jiné nám říkají, kdy jít spát a kdy vstávat. Umělé osvětlení, obrazovky počítačů nebo ponocování ale uvrhají hodiny do chaosu. Vědci zjistili, že seřídit je zpět dokáže třeba i skautský tábor. AUTORKA VERONIKA UŠÁKOVÁ – KOSTKA

FOTO ARCHIV STŘEDISKO HOLEŠOV

N

a táboře se mi výborně vstává a možná ještě lépe usíná. Zato po pár týdnech doma mi často ani počítání oveček k sladkému spánku nepomůže. I když nemám takový výdej energie jako na táboře, jsem unavená. Večer sedím do půlnoci u počítače a pak stejně ne a ne usnout. Ráno pomalu zaspím, pak stěží dobíhám autobus. Dopoledne se ne a ne probrat, přemýšlet mi nejde, snad možná zas až v noci… A takhle pořád dokola. Ani táborové vstávání na východ slunce ve čtyři ráno není tak náročné jako vstát v osm ráno do školy. Za moje „spánkové“ potíže může více příčin, jednou z nich jsou rozla-

40

děné vnitřní hodiny. Prostě jsem si nabourala svůj cirkadiánní rytmus. „Cirka… co?“ Ptáte se, co to zvláštní slovo znamená? Cirkadiánní rytmus je opakující se biologický cyklus o délce zhruba jednoho dne. Dochází při něm ke kolísání aktivity a bdělosti. Je to například rytmus bdění a spánku, ale podléhá mu více dějů v těle, jako třeba tělesná teplota nebo psychický a fyzický výkon. Ovlivňuje i činnost různých orgánů v těle. Centrum, které cirkadiální rytmus řídí, je uloženo v hypotalamu. Tuto část mozku tvoří suprachiasmatická jádra, která bychom mohli

přirovnat k vnitřním hodinám a kalendáři v jednom. Díky neuronům dokážou sladit činnost různých orgánů, především regulují spánek, bdění a chemické pochody v těle.

SVĚTLO NEBO TMA

Hypotalamus je také napojený na oční sítnici, díky čemuž naše vnitřní hodiny významně ovlivňuje světlo a tma. Proto má každý v sobě zakódovaný den, aniž by se musel dívat na opravdové hodinky. Této synchronizaci vnitřních hodinek s vnějším světem nejvýznamněji pomáhá právě střídání dne a noci. Když se setmí, je to pro tělo signál, aby se zvýšila hladina melatoninu – hormonu, který usnadňuje spánek. Čas, kdy je hladina melatoninu tak akorát vysoká, abychom byli schopni usnout, je u jednotlivých lidí různý. Takzvaní „skřivani“ usínají dříve a jsou nejproduktivnější ráno nebo dopoledne, naopak „sovám“ se lépe pracuje odpoledne nebo večer a únavu pociťují později. Mezi skřivany a sovami jsou ale i jiné rozdíly než jen ty v míře aktivity během dne. Vědci z olomoucké univerzity třeba při porovnávání studentů sov a studentů skřivanů zjistili, že sovy kvůli větší aktivitě v noci častěji trpí depresivními náladami, potížemi se spánkem, více inklinují ke kávě, kouření a alkoholu a méně sportují.

PSYCHÉ KALOKAGATHIA

Dalším faktorem, který náš biorytmus výrazně ovlivňuje, jsou sociální rytmy. Je to třeba čas, kdy se stravujeme, kdy jedeme z práce a do práce, kdy sledujeme televizi nebo kdy se scházíme s přáteli.

lag), kdy se vnitřní hodiny nestačí přizpůsobit vnějšímu času. Aby se co nejvíce sladily, měli bychom se při letu na západ, kdy se čas odečítá, měli v první polovině noci vystavit intenzivnímu osvětlení,

Vědci zjistili, že týdenní pobyt v přírodě stačí k obnovení přirozeného cyklu spánku – bdění. Ráno se nám díky tomu lépe vstává. CIRKADIÁLNÍ CHAOS

Jenže ani pravidelné středeční kafe s nejlepší kamarádkou naše biologické hodiny neochrání před negativními vlivy civilizačních vymožeností. Náš rytmus čím dál víc narušuje umělé osvětlení. Působením umělého světla v první polovině noci se rytmus zpožďuje, při osvětlení ve druhé polovině se předbíhá (za polovinu noci se považuje zhruba třetí hodina ranní, kdy máme nejnižší tělesnou teplotu). Přirozený rytmus střídání spánku a bdění si tak můžeme narušit třeba tím, když pracujeme dlouho do noci při bílém osvětlení, jehož působení celý cyklus posouvá, a ráno se nám nechce vstávat. Zdravý rytmus si naopak můžeme držet, když budeme osm hodin před plánovaným vstáváním zhasínat, a to i když se nám nechce spát – nejde totiž o spaní jako takové, ale o odstranění umělého světla. Můžeme svítit slabým žlutým světlem (ne bílým nebo modrobílým). Před spaním bychom vlastně vůbec neměli trávit čas u počítačů, tabletů a podobných „pomocníků“, protože zrovna ty vydávají světlo, které naše cirkadiánní rytmy narušuje. Kapitolou samou o sobě je cestování. Při dlouhém cestování může cirkadiánní rytmy narušit zejména přelet mezi časovými pásmy (jet

aby se vnitřní hodiny zpozdily. Při letu na východ, kdy se čas naopak posouvá dopředu, je důležité působení světla ve druhé polovině noci, aby se hodiny předběhly. Nesoulad v cirkadiánních rytmech může ale přijít i se změnou ročních období, kdy se mění délka dnů. Zejména na podzim a v zimě, kdy se dny zkracují a ubývá přirozeného světla, na sebe necháváme působit více světla umělého, díky tomu se upravují procesy v těle a mění se i naše výkonnost. Rytmus narušuje i spánek ve dne a práce v nepřetržitých provozech, ve kterých se střídají směny. Asi šest procent našich genů je totiž načasováno tak, aby byly aktivní v určitou denní dobu. Britští vědci, kteří sledovali změny v těle dělníků na nočních, zjistili, že 97 procent z těchto genů ztratilo vlivem práce v noci schopnost fungovat podle svého načasování. To všechno pak může

způsobit potíže se spánkem, které se odráží v našem zdravotním stavu, třeba ve fungování imunitního systému, zpomalení metabolismu, v potížích s koncentrací pozornosti a celkově zhoršením našeho výkonu – jak psychického, tak fyzického.

NA TÁBOR JAKO DO LÁZNÍ

A jak tedy naše opožděné nebo předbíhající se hodiny přetočit na správný čas? Vědecké výzkumy ukazují, že správně „nastavit“ cirkadiánní rytmy pomáhá pobývání mimo města. Vědci zjistili, že týdenní pobyt v přírodě stačí k obnovení přirozeného cyklu spánku – bdění. Naše tělo je nuceno spoléhat se hlavně na sluneční svit a ani rozsvícená petrolejka nebo světlo ohně, na který jsme už od pravěku zvyklí, se zdaleka nepřiblíží intenzitě škodlivého umělého osvětlení. Biologická noc pro nás přirozeně začíná po západu slunce a končí těsně po jeho východu, ráno se nám tedy lépe vstává. Bohužel tyto změny nevydrží trvale, pokud se po návratu do civilizace přirozený rytmus znovu narušuje. Takže až budete příště v noci psát seminárku, projekt nebo vymýšlet program na schůzku, nezapomeňte na rizika, která má ponocování a sezení u svítících obrazovek počítačů na naše vnitřní hodiny.

Článek o tom, jak lze vnitřní hodiny seřídit – bit.ly/1HHh9Wy Článek o tom, jak může cirkadiánní rytmus ovlivnit pobyt v přírodě – bit.ly/Vyzkum-camping Článek o vlivu vnitřních hodin na celý organismus – bit.ly/1BoEvZV

41

KALOKAGATHIA DUCHOVNO

VYSTOPUJTE KRÁSU PŘÍRODY NA EXPEDICI Letní putování není jen záležitostí svalů, příjemně protáhnout se při něm mohou i naše oči a srdce. Hlavně když se bude kochat krásou přírody, kterou vás nohy ponesou. Všímejte si krásy přírody už teď a připravte na expedici nejen svoje tělo, ale i svoji duši. AUTORKA JANA KARASOVÁ – KAMI

NEODOLATELNÁ KRÁSKA V KAŽDÉM OKAMŽIKU A ZA KAŽDÉHO POČASÍ

Příroda je krásná v každém okamžiku a za každého počasí. Kouzelnou atmosféru v jejích zákoutích vytvářejí šedavé závoje mlhy rozvěšené v korunách stromů, bělostné roucho čerstvě napadaného sněhu, dešťové kapky na listech stromů svítící odrazem slunce jako lampionky anebo první jarní kvítky prodírající se s ohromující silou sněhovou peřinou na světlo. Každý okamžik v časovém intervalu dne a roku je v přírodě jedinečný a vytváří v ní neopakovatelnou atmosféru. Pro mě je příroda neodolatelná kráska v jakémkoli počasí a vždy v ní mám co obdivovat. Pozvání na vycházku do přírody nedovedu nikdy odmítnout. Považoval bych to ze své strany proti přírodě. Matka příroda se příteli, jenž jí zůstává věrný v každém počasí, odvděčí nejkrásnějšími sceneriemi, které svátečnímu návštěvníkovi nerada odhaluje. V přírodě je možné v každém ročním období obdivovat tolik věcí, že i kdybychom se v jejích zákoutích procházeli denně od rána do večera a od večera do rána, nestihli bychom zpozorovat všechny jevy a děje, které se v lesích, na loukách, u potoků či v prostředí skal nepřetržitě ode-

42

hrávají. Je potřeba jen nespěchat, chvilkami se zastavit, rozhlížet se na všechny strany, mít otevřené oči, nastražené uši a probudit ve svém nitru fantazii. Když se pak na neobyčejně pevných vlákénkách pavučiny vysráží v drobných kapičkách rosa,

výtvor pavoučka snovače nám bude připadat jako nádherný stříbrný šperk nevyčíslitelné hodnoty. (Převzato z knihy Miroslava Sanigy – Boží stopy v přírodě, Karmelitánské nakladatelství 2014, zkráceno.)

AKTIVITA – Stopy Krásy v přírodě Cíle z oblasti „Rover jsi v přírodě“: Ví, kde hledat krásu v přírodě, umí ji nacházet. Váží si krásy přírody, vnímá krásu přírody jako hodnotu. Uvědomuje si, že krásné je i to, co člověk nevytvořil. Zachytí jedinečnost nebo neopakovatelnost nějakého jevu v přírodě jednoduchými uměleckými prostředky. Umí prostřednictvím objevování krás přírody nacházet duchovní rozměr svého života i duchovní rozměr přírody. Připravte v kmeni sborníček reflexí přírody, ze kterého si budete číst každé ráno nebo večer na roverské expedici nebo táboře. Vyrazte každý sám do jarní přírody alespoň na hodinovou procházku. Najděte si nějaký zajímavý přírodní jev a zachyťte jej v krátkém textu (úvaze, povídce, básni, …). Literární dílko můžete doplnit o kresbu nebo fotografii. Pokud se na napsání literárního textu necítíte, zkuste pocity, které ve vás jev vyvolává, popsat alespoň deseti slovy. Po návratu domů pak v knihách nebo na internetu najděte text, který na vaše slova navazuje. Všechny texty si přineste na předexpediční schůzku, svažte je do lehkého obalu a přibalte do expedičního vybavení. Podle počtu textů si jejich čtení rozplánujte na dobu celé expedice nebo tábora.

BACKSTAGE ČEKATELSKÁ

OD DUBNA UŽ JEN JUNÁK - ČESKÝ SKAUT, Z. S. Junák změnil svůj název. Co to znamená v praxi, kde zjistím název svého střediska a jak k té změně došlo?

AUTOR ONDŘEJ PEŘINA – JERRY

J

edním z velkých a hodně diskutovaných témat loňského valného sněmu Junáka v Litomyšli byla i změna názvu Junáka. Věc, která se dlouho zvažovala a ke které nás nutily také okolnosti dané některými pravidly nově účinného občanského zákoníku. Na konci března 2014 delegáti rozhodli, že novým názvem organizace se stane Junák - český skaut, z. s. Protože změnu názvu nelze udělat lusknutím prstů, ale vyžaduje to mnoho příprav a kroků, dali jsme si na vše rok času a rozhodnutím náčelnictva začal nový název platit od 1. dubna 2015. Od tohoto dne už nejsme Junák - svaz skautů a skautek ČR, ale prostě Junák - český skaut, z. s. Zkratka „z. s.“ je daná zákonem, znamená „zapsaný spolek“ a asi si na ni budeme muset trošku zvykat, neboť jde v ČR o úplnou novinku. Ale na druhou stranu nám u irem přijde úplně běžné, že za svým názvem mají „s. r. o.“, „a. s.“ apod.

CO TEDY ZMĚNA NÁZVU ZNAMENÁ A JAK SE DOTKNE STŘEDISKA? O iciální název organizace, ale i svého skautského střediska by měl znát každý člen. I na čeka-

telských a vůdcovských kurzech se to učíme v rámci kompetencí o středisku. Změna názvu celé organizace znamená změnu názvu i všech skautských středisek/ přístavů, okresů i krajů. Například názvy středisek nově vypadají přibližně takto: Junák - český skaut, středisko Zrzavá liška Lvová, z. s. (na začátku je název organizace, pak typ i vlastní název jednotky s místem působení a na konci ona zkratka „z. s.“). Mnoho středisek navíc změnu názvu Junáka využilo i k úpravě (typicky zjednodušení) vlastního názvu, a tak mohou názvy nově být dosti jiné než v minulos-

ti. Přehled všech názvů jednotek najdete na bit.ly/nove-nazvy. Nový název si může úplně každý ověřit i ve veřejném spolkovém rejstříku, který vede soud, a jako součást obchodního rejstříku ho najdete na adrese www.justice.cz. Podstatné je, že od 1. dubna 2015 už na všechny smlouvy, příjmové doklady, faktury a podobně musí střediska (a jejich oddíly) uvádět jen a pouze nový název. Takže až budete příště na výpravu zamlouvat chatu, nezapomeňte uvést správně celý nový název vašeho střediska. 

WARNING  Příklady nových názvů organizačních jednotek Junák - český skaut, středisko Ještěd Liberec, z. s. Junák - český skaut, středisko Stetson Rychnov nad Kněžnou, z. s. Junák - český skaut, kraj Praha, z. s. Všechny nové názvy najdete od 1. dubna 2015 nejen ve skautISu a na Skautské křižovatce, ale hlavně ve veřejném rejstříku spolků (www.justice.cz).

Více na Skautské křižovatce (sekce: Řízení střediska > Stanovy, NOZ a název > Změna názvu)  http://bit.ly/zmena-nazvu.

43

ČEKATELSKÁ ON STAGE

DĚLÁM PROGRAM OPRAVDU PRO VŠECHNY Co dítě, to originál. Není naším cílem srovnat je do jedné latě. Naopak. Jako skautští vedoucí se snažíme ke každému dítě přistupovat jako k jednotlivci. I když to může být někdy náročnější, zvláště uvážíme-li, že základní skautskou jednotkou je malá skupinka – družina. Jak spojit skupinový a individuální přístup dohromady? AUTORKY KLÁRA KOCHOVÁ – MIRAMIS, MARKÉTA SCHAEFEROVÁ – MINITÚ

FOTO ANNA BEKÁRKOVÁ

znevýhodnění, ale každý má potřebu rozvíjet se jiným směrem. Jak to dát dohromady? Pokud si občas kladete podobné otázky, jste na dobré cestě. Přemýšlíte o své družině jako o skupině jednotlivců. Uvědomujete si, že je nutné myslet na potřeby všech členů, a hledáte cestu, jak toho dosáhnout. Pojďme se společně zamyslet nad nejvhodnější formou programu pro heterogenní (nestejnorodou) družinku.

SLEDOVAT DETAILY Hlediska, která zohledňujeme při přípravě programu, budou minimálně tři: „Kluci, přerušte to. Půjdeme ven, zahrajeme si hutututu.“ Reakce? „Hurá!“ „A proč to nemůžeme dokončit? Vždyť jsme sotva začali…“ Co dělám špatně? Jak mám zajistit program, který bude vstřícný ke všem členům družinky? Na čekatelkách nám říkali, že když má nějaký člen ADHD, je potřeba pracovat s jeho přemírou energie, střídat činnosti a dát mu možnost

44

vybít se vhodnou formou. Jenže on není v mé družince sám!

dlouhodobé výchovné cíle pro družinu, potřeby skupiny jako celku,

Kdyby alespoň ostatní členové byli stejně naladění, dalo by se s družinou pracovat líp. Navíc k nám chodí ještě další člen ze sociálně znevýhodněného prostředí – cizinec, nebo dítě, které se potýká s problémy v rodině. Ostatní členové sice nemají speci ické potřeby, které by vyplývaly z jejich postižení nebo

potřeby jednotlivců. Dlouhodobé cíle většinou vychází z oddílového/střediskového plánování, ze stezky apod. Podle nich volíme témata schůzek a výprav (to, jestli se budeme víc věnovat přírodě, kultuře nebo pomoci oko-

ON STAGE ČEKATELSKÁ

lí). Je užitečné si témata rozdělit podle náročnosti pro naši družinku – na ta, co jsou vhodná a snadno přizpůsobitelná, a na taková, která jsou už na realizaci náročnější. Obecně by mělo jít v každé družince pracovat s téměř jakýmkoli tématem, tedy pokud se nám podaří najít vhodnou formu. Potřeby skupiny jako celku netvoří jen součet potřeb jejich členů. Proč? Funguje tu přenos mezi jednotlivými členy navzájem. Například někdo z družinky je naštvaný, cítí se mizerně a šíří špatnou náladu. Skupina na to zareaguje a nějak ji to ovlivní. Možná se podaří momentálně negativně myslícího člena rozveselit a zapojit, možná ho bude skupina ignorovat a možná se nechá strhnout jeho pesimismem. Funguje to ale i obráceně – jako součást skupiny se chovám jinak než jako jednotlivec. Přebírám skupinové normy a pravidla, ovlivňují mě skupinové hodnoty a také ladění a atmosféra. I to jistě dobře známe – se skupinou se chovám a vnímám prožívané situace jinak, než kdybych byl sám. V neposlední řadě jsou důležité také vztahy mezi členy družinky. To, jak se jednotliví členové cítí, zda jsou v kolektivu přijímaní, nebo vyloučení, je hodně zásadní. Naším programovým cílem pro heterogenní družinku by mělo být zajistit bezpečné prostředí, kde se cítí přijímáni všichni členové. Ti, co mají nějaké speci ické potřeby, i ti ostatní.

i právě ony již několikrát zmiňované speci ické potřeby. Jako skautští rádci nebo vedoucí bychom měli na potřeby jednotlivců pamatovat. Jak je ale zjistíme? Zcela přirozeně – rozhovory se členy, při nejrůznějších hrách, při pozorování a vnímání členů v různorodých situacích na schůzkách, výpravách i při dalších příležitostech běžného oddílového života.

MYSLET NA VŠECHNO

Hlediska, která je třeba mít při přípravě programu na paměti, známe. Jak je tedy propojit při plánování konkrétní akce, třeba družinovky? Představme si vlčáckou družinu s deseti členy, Pepek má ADHD a Kotě se potýká s češtinou a znalostí českého prostředí, protože pochází z jiné země. Podle tématu družinovky a stanoveného cíle plánujeme bod za bodem a promýšlíme, jak uspokojit co nejvíce potřeb svých vlčat. Pepek se bude cítit bezpečně v hranicích a jasně formulovaných pravidlech. Pravidelnost a rituály mu pomohou lépe se orientovat a „mít čeho se chytit“.

Při jednotlivých aktivitách bude potřeba dát mu příležitost k vybití přebytečné energie i možnost odpočinku. Pepek by si měl zažít chvíle soustředění i uvolnění. Pokud potřebujeme, aby nás dobře vnímal (například při vysvětlování pravidel hry), pokusíme se odstranit co nejvíce rušivých podnětů a zvýraznit to důležité (obrázkem, dotekem apod.). Kotě bude bojovat s jazykovou bariérou, proto se pokusíme odstraňovat mu překážky v porozumění. Zároveň můžeme využít příležitostí k tréninku českého jazyka – propojovat mu slyšené slovo s napsaným apod. Podpořit ale můžeme také to, co přináší – jeho kulturu, zvyklosti, zkušenosti. Ale nemyslíme jen na Pepka a na Kotě. Pro všechny členy bude dobré, pokud opravdu vnímají, že o ně stojíme a že nám záleží na tom, jak se v družině cítí. Děti dokáží velmi dobře rozpoznat, jaký je náš vnitřní postoj k nim. Pokusíme se také myslet na to, aby mohly být všechny děti nějak úspěšné. Vhodné jsou hry s různými rolemi, kde každý může dělat to, co mu sedí.

TIPY Pokud má některý člen tvé družinky nějaké specifické potřeby, pokus se o něm zjistit, co nejvíce. Nápomocné ti mohou být následující příručky: Z nevýhody výhoda – bit.ly/Z-nevyhody-vyhoda ADHD – vím, co s tím?! – bit.ly/ADHD-vim-co-s-tim „Nejsem žádná socka…“ – bit.ly/Nejsem-zadna-socka

Potřeby jednotlivců vycházejí z individuality každého člověka. Faktorů, které nás utvářejí, je celá řada. Rodina, výchova, zkušenosti, povaha, zdraví, momentální nálada

Chceš-li zjistit o vztazích ve tvé družince více, než jsi schopný zpozorovat, obrať se na odbor skauting pro všechny a popros je o sociometrické mapování kolektivu. Více na bit.ly/Mapovani-kolektivu.

45

ČEKATELSKÁ ON STAGE

VYVÁŽENÁ SCHŮZKA Téma družinovky: Můj domov – domácí práce a pomoc v domácnosti Cíl družinovky: Členové družinky si uvědomí, jaké práce v domácnosti je třeba vykonávat. Vybaví si, jak (a jestli vůbec) sami doma pomáhají a popíší to při úkolech ve stezce. Kotě se naučí názvy domácích činností. Pravidla Při příchodu do klubovny si vždycky po pokřiku zopakujeme pravidla. Máme je napsaná a nakreslená na nástěnce. Zvlášť Pepkovi to pomáhá. Můžu mu pak jen připomenout, na čem jsme domluvení, a nemusím pořád všechno opakovat a vysvětlovat. Pantomima – domácí práce Na úvod družinovky si zahrajeme pantomimu. Na lístečcích budou připraveny obrázky lidí, jak dělají nějakou domácí práci (luxování, vynášení odpadků, vaření, zalévání kytek, věšení prádla a další). Zároveň bude u každého obrázku čitelně napsáno, jak se činnost jmenuje. Předvádějící dostane lísteček a předvádí činnost, dokud ji ostatní nepoznají. Až vysvětlím pravidla, Pepek je pro všechny zopakuje (řeknu mu to před tím, aby dával pozor). Všechny odehrané lístečky s činnostmi bude držet Kotě, aby si mohl slova přečíst a spojit s obrázkem. Bude tak lépe připravený na další hry. Sám dostane k předvádění lehčí slovo, třeba vaření. Hra Doma Hlavní hra navazuje na pantomimu. Družinka se rozdělí na dvě skupiny a bude mít za úkol v každém kole hry splnit úkoly – domácí práce, které běžná domácnost potřebuje. Některé dokonce několikrát! Bude to jednodušší varianta ekosystémů. Každé kolo představuje jeden týden. Za splněný úkol si hráč vždy vezme lístek s obrázkem činnosti (stejné jako v první hře). Aby byla hra pro všechny dobře pochopitelná, připravím velký plakát domu, ve kterém budou obrázky jednotlivých prací i s názvy (stejné jako v první hře) nalepené a u nich bude vždy napsáno, kolikrát má skupina obrázek mít. Já budu postupně měnit cedule dní v týdnu. Na to, aby hráči všechny práce zvládli a získali obrázky, budou mít čas jen do soboty. V „neděli“ budeme procházet, jak se skupinám dařilo lístečky získávat a jak na to šly. Zvolí pro příští „týden“ jinou strategii? Úkoly musí být hodně různorodé. Některý bude zaměřený na fyzický výkon a bude ho potřeba mnohokrát opakovat. U jiného bude třeba více přemýšlet. Každý by si měl přijít na své. Pepek bude třeba lítat okolo klubovny a sbírat obrázky „vynášení odpadků“, zatímco Mravenec se zaměří na úkol k luxování – přenášení vysypané čočky brčkem. Někdo bude možná dávat pozor na to, aby měla skupina každou činnost zvládnutou v určeném čase právě tolikrát, kolikrát potřebuje. Při vysvětlování pravidel budu hodně používat připravený plakát a ještě někoho z kluků poprosím, aby po mně zkusil vše zopakovat. Dám všem příležitost, aby se zeptali, na co potřebují, a ještě chvilku skupinám, aby si domluvily strategii. V tuto chvíli se připojím ke skupině, ve které bude Kotě, abych se ujistil, že hře rozumí, a případně mu mohl ještě pomoci. Stezka Všichni si budou moci splnit a potvrdit úkoly ve stezce – v 1. stupni na straně 39 a ve 2. stupni na straně 30. Budeme si povídat o tom, jak doma pomáháme. A určitě vyzpovídáme Kotě, jak je to u nich. Úklid klubovny Kdo bude hotový, může hned začít pomáhat s úklidem klubovny. Zamést, vynést koš, umýt umyvadlo. I tady je potřeba pomáhat. Ani Pepek se nestihne začít nudit a dělat vylomeniny.

46

DRUŽINA ČEKATELSKÁ

MOZEK ODDÍLU ZASEDÁ NA VÁLEČNÉ PORADĚ Když jsem se poprvé ocitla na sezení oddílové rady, cítila jsem se jako generál na válečné poradě – až na to, že se pochopitelně neřešily bitvy, ale práce s dětmi a to, jak do programu zapracovat všechny vytyčené cíle. Nebyla jsem tehdy až tak daleko od pravdy. Ostatně vychovat z těch mrňavých vlčat a světlušek skauty a skautky je někdy pořádný boj.

AUTORKA ANNA HANDLÍŘOVÁ – ENY

Z

náme to skoro všichni. Člověk přijde domů z družinovky, cítí se vyšťavenej jako půlka citronu a jen co otevře mail, bliká na něj oznámení o schůzce oddílové rady, která v tom nejhorším případě začíná za půl hodiny, v tom nejlepším v neděli odpoledne, kdy si člověk tak akorát chce sednout a trochu se vzpamatovat z akce. Počkejte… Říkáte, že to neznáte? Že jste dosud o oddílové radě nic neslyšeli? Začněte se po ní ve vašem oddíle ptát, a pokud se dozvíte, že neexistuje, zjistěte proč a zkuste s tím něco udělat. Sezení oddílové rady, jejíž součástí jsem byla po několik let já, se zásadně odehrávala v jedné báječné klubovně, která měla jedinou vadu – nikdy v ní nebylo teplo. Nikdy. Vždycky, když jsem se na radu chystala, přemítala jsem, k čemu tyhle schůze v ledničce jsou a jak vlastně ten nápad oddílové rady vznikl. Tento článek hledá odpověď na tuto i jiné všetečné otázky. Myšlenka oddílové rady je neodmyslitelně spjata s družinovým systémem, který pochází od samotného Roberta Baden-Powella. V čele každé družiny stojí rádce,

ten radí a usměrňuje, nevládne družině jako diktátor. Tedy… neměl by. Družinový systém je praktickou výchovou k demokracii. Samotná oddílová rada složená z rádců jednotlivých družin připomíná obecní zastupitelstvo vedené starostou (vedoucím oddílu), které se stará o blaho občanů (členů oddílu). Postupujeme-li dál po žebříčku funkcí v Junáku, zjišťujeme, že i výše to funguje hezky demokraticky – máme střediskové rady, okresní rady apod.

týdny,“ píše se v mnoha skautských příručkách. Že to takto u vás nefunguje? Nikdo není dokonalý a upřímně žádná družina ani oddílová rada nefunguje přesně tak, jak si ji autoři metodických materiálů vysnili. Nebojme se toho, že má naše oddílová rada více členů nebo že se schází méně často. Zamýšlejme se spíš nad tím, jestli vůbec funguje a zdali naplňuje svůj cíl. Dívejme se na ideální podobu oddílové rady (kterou volně v přírodě najdeme spíše vzácně, většinou je vypěsto-

Oddílová rada složená z rádců jednotlivých družin připomíná obecní zastupitelstvo vedené starostou (vedoucím oddílu), které se stará o blaho občanů (členů oddílu). Cílem oddílové rady má být řízení oddílu – stanovování jeho cílů a „vizí“ pro následující období, vymýšlení plánu činnosti, řešení problémů, které se objevily v družinách. Rada je „mozek oddílu“, stará se o to, aby oddíl fungoval tak, jak má. „Oddílová rada má 6–8 členů, tvoří ji rádcové družin, oddílový rádce a vůdce oddílů, schází se každé dva

vána uměle v laboratořích) očima naší oddílové reality.

NA PETRIHO MISCE

Příručky uvádějí, že oddílová rada by měla mít minimálně šest, maximálně osm až dvanáct členů. Čím míň je v radě členů, tím je těžší rozložit úkoly, aby jednotlivci nebyli příliš přetížení, a čím víc je členů, tím je těžší udržet na radě

47

ČEKATELSKÁ DRUŽINA

FOTO ARCHIV KURZU FONS

klid a na něčem se opravdu shodnout. Na druhou stranu bychom ale měli pamatovat na to, že potřeby jednotlivých oddílů se liší. Pokud je vás v radě čtrnáct, daří se vám spolupracovat a práce vám jde hezky od ruky, není důvod na tom cokoliv měnit.

Pokud je třeba, může být oddílová rada doplněna i dalšími dospělými vedoucími, kteří s vedením oddílu pomáhají. Do činnosti rady mohou být zapojeni i podrádci družin, to je vhodné například v těch oddílech, ve kterých jsou družiny s velkým počtem dětí.

den týden. Je pravda, že tohle se dá jen málokdy stíhat, a tak se držme toho, že interval mezi jednotlivými schůzemi by neměl být delší než měsíc. Při delších prodlevách by nám to už mohlo začít skřípat, drhnout a nakonec to (s pořádným rup, skříp a prásk) přestat fungovat.

Členy oddílové rady jsou ze své funkce rádci jednotlivých družin, oddílový rádce a vůdce oddílu. Neznáte roli oddílového rádce? Ve zkratce je to starší, zkušenější rádce, který pomáhá vůdci oddílu s vedením oddílu a plánováním programu. Pracuje s „řadovými“ rádci, pomáhá jim řešit problémy v družinách, závažné věci však přenechává vůdci oddílu. Funguje vlastně jako taková spojka mezi rádci a vůdcem oddílu.

Typický model oddílové rady se většinou snadněji realizuje v oddílech skautů a skautek, které mají alespoň dvě samostatně fungující družiny. Ve smečkách a rojích nebo ve smíšených oddílech si její podobu musíme často přizpůsobit.

Schůzi oddílové rady by měl vést právě oddílový rádce, vůdce oddílu jen v tom případě, že rada teprve v oddíle začíná a jaksi se „rozkoukává“ . Oddílový rádce je svým věkem blíže rádcům družin, navíc ho tato funkce připravuje na případnou úlohu vůdce oddílu. Předávání zodpovědnosti a postupné učení je určitě pro fungování oddílu mnohem lepší, než aby „vůdcování“ někomu zničehonic padlo do klína a on nevěděl, co s ním.

48

Oddílová rada by se měla scházet co nejčastěji, aby dokázala pružně reagovat na problémy v družinách a stíhat je dostatečně rychle řešit. Ideální perioda schůzek rady je je-

DRUŽINA ČEKATELSKÁ

Co od schůze rady očekávat a co na ní nevynechat? Určitě je dobré kontrolovat, zda všichni rádci splnili úkoly z minulých rad, a pokud se jim to nepovedlo, pak zjistit proč a pomoci jim s nápravou. Je-li před oddílem nějaká větší akce, schůzka rady je ideálním místem, kde vyřešit program a rozdělení úkolů vedoucích. Objeví-li se ve vaší družině problém (šikana, dítě, které se nezapojuje do programu apod.), nebojte se ho v radě otevřít. Nejen že se o problému dozví oddílový vůdce, ale také se všichni mohou zapojit do vymýšlení ideálního řešení, protože, jak se říká, víc hlav víc ví. Schůze rady slouží i k vyměňování zkušeností mezi jednotlivými rádci, proto je dobré do „plánu jednání“ začlenit i bod, kdy jednotliví rádcové mluví o tom, co se jim na družinovkách povedlo či naopak nepovedlo a co by chtěli doporučit ostatním.

MOZEK NA DOVOLENÉ

Jestliže je oddílová rada „mozkem“ oddílu, její členové jsou jako nervy přenášející její rozhodnutí do zbytku těla. Jestliže mozek nefunguje správně, nemůže správně fungovat

Když se rada naučí společně trávit čas a společně se bavit, její funkčnost se zlepší a i schůze budou najednou zábavnější. ani zbytek těla. Pokud nám vypoví funkci jeden nerv, je pravděpodobné, že to poškodí tu část celku, o kterou se tenhle nervík „stará“ . Proto je důležité, aby všichni rádci na rady chodili – a rádi. Toho lze dosáhnout tím, že se celá rada stmelí, vznikne přátelská atmosféra a dobrý kolektiv. Oddílová rada by neměla být jen synonymem pro schůze, kolikrát zdlouhavé a nudné. Do programu rady je vhodné začlenit různé hry a hříčky, teambuildingové aktivity atd. Vyrazte někdy s kolegy z rady na bowling nebo si

udělejte víkendový „výjezd“. Když se rada naučí společně trávit čas a společně se bavit, její funkčnost se zlepší a i schůze budou najednou zábavnější. Zkrátka když občas pošlete „mozek oddílu“ na dovolenou a dovolíte mu trochu si odpočinout, až se vrátí, půjde mu myšlení určitě mnohem lépe. Pocit z mého prvního zasedání oddílové rady nebyl vůbec mylný. Vedení družiny je někdy boj. Vyčerpává to. Unavuje to. Ale pokud funguje oddílová rada a generálové se schází na válečných poradách, rádce v tom boji nikdy není sám.

WARNING Co mít na programu schůze oddílové rady: splnění úkolů program společných akcí problémy v družinách výměnu zkušeností společný pokec, film, hru, odpočinek apod.

INZERCE

49

HLAVNÍ PARTNER

HYDE PARK KOMENTY

JAROSLAV RAJL – KAKTUS Obyčejný člověk s kusem dítěte v sobě. Miluji dobré jídlo. Dobrou společnost, kde není nouze o smích, radost a přátele. Miluji hry a knihy, kde se fantazie snoubí s realitou. FOTO ARCHIV AUTORA

NOSIT LIDEM RADOST

Mám rád lidi. Je to zvláštní věc při tom, co se všude kolem děje. Jsme zlí, ubližujeme, lžeme, nenávidíme, říkáme věci, za které se vzápětí stydíme, ale kvůli tvrdohlavosti je nevezmeme zpět. Někdy se sám sebe ptám, proč mám lidi vlastně rád. Pak ale zvednu zadek ze židle a jdu ven. Protože už mě nebaví pomyšlení na to, že jsme sami sobě peklem. Chci lidem nosit radost. Stejnou, jakou dávají oni mně už jen tím, že s nimi mohu být v jeden čas na jednom místě.

Pak ale zvednu zadek ze židle a jdu ven. Protože už mě nebaví pomyšlení na to, že jsme sami sobě peklem. Jednou za rok se mi daří čtrnáct dní být ráno na místě, které se probouzí do nového dne. Sedím, a když se někdo blíží, pozdravím ho jménem, popřeji dobré ráno a usměji se. Je to, jako byste otočili vypínač a rozsvítili člověku ve tváři světlo. Lidé se většinou usmějí, někteří po ránu odpoví a někteří dokáží i zaostřit a zjistit, kdo že je pozdravil. Kolem čtvrtého, pátého dne si ke mně někdo přisedne a čeká na ostatní se mnou. A dne osmého nás tam většinou už sedává víc. Proč to dělají? Nevím. Možná jim dojde, že mají rádi lidi a chtějí jim zpříjemnit nový den. Mám dvě oči, abych se hodně díval a hodně viděl. Dvě uši, abych hodně poslouchal a hodně slyšel. A pusu, abych mohl o věcech, které jsem viděl a slyšel, mluvit. Třeba o tom, že: „Mám rád lidi.“ 

50

KLÁRA KŘESŤANOVÁ Ráda běhám, čtu a hrabu se v pocitech, svých i cizích. Baví mě konflikty, jsou to takové hádanky se spoustou více či méně správných řešení. Momentálně pracuju a chystám se aspoň na chvíli na moře. FOTO ARCHIV AUTORKY

POŘÁDNĚ SI POHEJTOVAT

Znáš tu chvíli, kdy máš pocit, že se ti všechno totálně, ale totálně podělalo? Pohádal ses s rodiči. Rozešla se s tebou holka. Nebo kluk. Ukradli ti tašku. Nevzali tě na brigádu. Tak jdeš s kamarádem na kafe, hlavu plnou všeho nezdařeného a chceš mu to všechno říct. A on tam sedí, usrkává mátový čaj a nakonec povídá: „Hele, ty to bereš všechno úplně špatně. Podívej se na sebe, vždyť jsi plnej negativní energie! Zkus ty věci brát trochu víc pozitivně!“

Nějakým způsobem spějeme k dobru, snažíme se být vyrovnaní a přátelští, pomáhat druhým – ale selháváme. Vybuchuješ. Co je ti po nějakejch energiích? Po braní věcí pozitivně? Po lidech, který se usmívaj a říkaj ti, jak se cejtit? Prostě tě ty věci štvou, teď v tuhle chvíli, jsi namíchnutej nebo jsi na dně. A tohle ti nepomáhá. Potřebuješ, aby tě někdo pochopil, aby ti řekl: hele, máš právo se takhle cejtit. Protože to je normální. Lidi už jsou takhle založení. Někdy se cítíme bídně – a jindy skvěle. Nějakým způsobem spějeme k dobru, snažíme se být vyrovnaní a přátelští, pomáhat druhým – ale selháváme. Děláme chyby. A někdy jsme prostě zákeřní. A vůbec nepřejeme ostatním jen to dobré. Připadá mi, že je potřeba si to připouštět. Někdo to třeba umí lépe a pak s ním emoce už tolik necloumají. Ale většina z nás není tak daleko. A tak si potřebujeme ty věci někdy pořádně pohejtovat, vyventilovat své pocity, abychom se pak mohli (už v klidu) ohlédnout a říct si: „Aha, takhle to bylo, to se stalo. A co teď bude dál?“ 

POZVÁNKY

POZVÁNKY VÝSTUP NA IVANČENU 2015 25. dubna 2015 Mohyla Ivančena www.ivancena.2015 Tradiční vzpomínková pouť k mohyle skautů zavražděných nacisty.

PUTOVÁNÍ ZA PRVNÍMI SKAUTKAMI 23. května 2015 u obce Chotilsko v blízkosti Slapské přehrady bit.ly/ZaPrvnimiSkautkami U příležitosti sta let od prvního dívčího tábora skautek u nás navštívíme jak jejich tábořiště, tak místa výletů, tematickou výstavu i nově obnovenou Drtinovu rozhlednu. Pro zájemce možnost rozšíření výletu do neděle s návštěvou dalších zajímavých skautských míst v okolí.

ROVERIÁDA 9.–16. srpna 2015 Tábořiště Zubrštejn www.roveriada.cz Najdi své hranice a překonej je! Poznej nové kamarády, nech se unášet atmosférou a vžij se do hry. Boj se a neboj se! Pojeď na ROVERIÁDU a užij si to – zážitkový týden pro mladé, kteří si chtějí užít akčních sedm dnů se svými vrstevníky. Cena 1 490 Kč (za předčasnou platbu dostaneš slevu).

NAŠROT – NAŠLAPANÝ ROVERSKÝ TÁBOR

PORADNÍ SKÁLA 2015

22.–28. srpna 2015 (přihlašování do 30. 4. 2015) tábořiště U Zabitého (jihovýchodní Morava) pro rovery a rangers od 15 do 18 let nasrot.skauting.cz

6.–8. listopadu 2015 www.facebook.com/ poradniskala2015

Přidej se k nám na cestu za drsnými zážitky, za duchovnem a lepším poznáním sebe sama, na cestu za roverskou službou… Čeká tě tábor, na kterém zažiješ putování za roverským poznáním, práci a dřinu, ale také inspirující činnost a hry. Poznej ostatní rovery z blízkého i dalekého okolí a rovering jako takový!

Zapište si do svých diářů, že tradiční celostátní setkání vůdců vlčat a světlušek Poradní skála se letos uskuteční na začátku listopadu. Pro více informací sledujte naši facebookovou stránku.

51