2015. Konference ve sdruženích Jan Hus vítěz, nebo poražený? ADRA pomáhá v Nepálu

Advent Advent Časopis církve adventistů sedmého dne

Konference ve sdruženích Jan Hus – vítěz, nebo poražený? ADRA pomáhá v Nepálu

6/2015

Internetové stránky časopisu Advent: http://advent.advent-orion.cz Elektronické dokumenty související s časopisem Advent: www.advent-orion.cz/edokumenty Advent, časopis Církve adventistů sedmého dne, číslo 6/2015 10x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365 Vychází: 17. 6. 2015 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 321 621; 603 553 628, e-mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail: [email protected] Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e-mail: [email protected] Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail: [email protected] Foto na obálce: Honza Kubík Foto: 3, 4, 5, 11, 12 – M. Pavlík; 6, 7 – D. Dobeš; 7, 8, 9, 10 – Honza Kubík; 13 – Wikimedia Commons, http://cs.wikipedia.org; 14 – M. Mueller, churchphoto.de; 16 – Photos.com Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice

Církev na Moravě a ve Slezsku se odevzdává Kristu Odevzdání Kristu, růst v Kristu, službu v Kristu a sdílení Krista si jako směry svého rozvoje vytyčili delegáti konference Moravskoslezského sdružení, kteří se sešli v neděli 3. 5. v Ostravě. Konference potvrdila ve služebnostech na další čtyři roky předsedu sdružení Karla Staňka, tajemníka Daniela Dobeše a hospodáře Jaroslava Stejskala. Volba vedoucích oddělení služby církve na Moravě a ve Slezsku byla dána do kompetence nového výboru sdružení. Do výboru Moravskoslezského sdružení byli kromě předsedy, tajemníka a hospodáře zvoleni jako zástupci sborů Vlastimil Cichý, Dalibor Cichý, Milan Činčala, Jan Heczko, Marek Sochor, Martin Toman a Petr Zahradník, jako zástupci kazatelů Marek Harastej, Oldřich Svoboda a Lukáš Jureček. Jedno místo ve výboru ponechali delegáti pro vedoucího oddělení dle uvážení nového výboru. Tento vedoucí má být zaměstnán na plný úvazek. Z pozvaných 143 delegátů se konference zúčastnilo 137. Shromáždění se také zúčastnili předseda Česko-Slovenské unie Mikuláš Pavlík, tajemník unie Peter Čík, hospodář unie Marek Škrla a členové výboru unie Jakub Chýlek, Aleš Maďa, Pavel Stejskal a Břetislav Szurman. K delegátům promluvil předseda unie Mikuláš Pavlík na téma z 2. listu Korintským (3,2.3): „Naším doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst. Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí.“ Zúčastnění se také společně modlili. Pro delegáty byla k dispozici i modlitební místnost, kam bylo možné během jednání přicházet. Konference přijala zprávy předsedy sdružení Karla Staňka a hospodáře Jaroslava Stejskala. Vyjádřili také poděkování Bohu a všem, kteří obětavě a nezištně slouží lidem. Velká část agendy konference se týkala důrazu na misijní práci sborů.

Konference Moravskoslezského sdružení „Bůh nás povolal k odpovědnosti. Nesmíme se zaměřovat na negativa, protože pak lehce propadneme pocitu zmaru a malomyslnosti. Naším úkolem je představit Krista, který se obětoval právě za to, co bylo odsouzeno k zániku,“ uvedl tajemník sdružení Daniel Dobeš. Nemáme jako církev žádnou budoucnost, pokud nezůstaneme v Kristu. Ježíš přijde brzy, i když se zdá čekání nekonečné. Chceme být církví, která roste v Kristu a čeká na něj. Vzhledem ke splnění všech úkolů bylo jednání konference prvním dnem uzavřeno a další konferenční den plánovaný na 17. 5. do Brna byl zrušen. (AIS, www.casd.cz)

V Božích očích je církev nevěstou v tom nejkrásnějším období V Moravskoslezském sdružení zůstává ve služebnosti předsedy, tajemníka i hospodáře stejný tým jako v minulém období. Přesto, můžete se krátce představit čtenářům časopisu Advent? Tedy jak jste uvěřili, co jste dělali a co je pro vás důležité?

Karel Staněk, předseda Narodil jsem se v Ústí nad Orlicí v roce 1959, a protože moji rodiče byli adventisté, navštěvovali jsme sbor ve Vamberku. Školní věk jsem prožil na jižní Moravě v Hrušovanech nad Jevišovkou. Když můj tatínek přijal povolání do kazatelské práce, stěhovali jsme se na severní Moravu. Navštěvoval jsem sbor Havířov-Suchá. Tam jsem s kamarády přijal nabídku na vyučování, a protože se mi to zdálo rozumné, byl jsem také v roce 1978 pokřtěn. Své obrácení jsem prožil až o dva roky později, kdy se ke mně Bůh přiblížil velmi osobním způsobem. Po absolvování dvouleté vojenské služby jsem se v roce 1982 oženil s Milenou Sontagovou a nastěhovali jsme se do sboru Dětmarovice. Dnes máme dva syny, Kamila a Dušana, dvě vyženěné dcery, Kristýnku a Terezku, a dvě vnučky – Karolínku a Káťu. Před nastoupením do kazatelské služby jsem pracoval v dolech jako elektrikář, projektant, samostatný technolog a studoval jsem dálkově Teologický seminář. V roce 1986 jsem nastoupil do kazatelské služby, ale protože jsem nezískal státní souhlas, byl jsem veden jako údržbář. V roce 1988 jsem byl kazatelem sborů Prostějov a Vyškov, v roce 1991 to byly sbory Zábřeh na Moravě a Mohelnice, v roce 1998 tři třinecké sbory, v roce 2003 tajemník Moravskoslezského sdružení a vedoucí Klubu Pathfinder, v roce 2011 pak předseda sdružení. Důležitá je pro mne rodina, která se opírá o mocného Boha, Předseda Moravskoslezského sdružení láskyplné vztahy, které jsou svědectvím milosti Ježíše, a šíření Karel Staněk hovoří k delegátům evangelia o Bohu, který se vrátí. pracovního jednání konference

4

Advent 6/2015

Konference Moravskoslezského sdružení

Vize Církve adventistů sedmého dne v Moravskoslezském sdružení pro období 2015–2019 „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“ (Jan 15,7.8) Cíl: Vytvářet autentickou a srozumitelnou církev, která bude otevřeným společenstvím vnímajícím hlas Ducha svatého, rostoucím v duchovnosti, vztazích a službě svému okolí. Ztotožňujeme se s vizí Česko-Slovenské unie a připojujeme tato doporučení: Odevzdání a růst v Kristu: Podpora pro vznik malých modlitebních skupin na místních sborech zaměřených na osobní a duchovní růst. Služba v Kristu: Semináře pro vedoucí, kteří mají potenciál rozvíjet místní sbory a posouvat je ke konkrétní službě a duchovnímu růstu. Sdílení Krista: Důraz na vztahovou evangelizaci (formát 1+1).

Daniel Dobeš, tajemník Pocházím z Moravského Slovácka, ze sboru Uherské Hradiště. Moji rodiče jsou adventisté a tak mne i vychovávali. V růstu víry mne velmi ovlivnili právě rodiče, zvláště táta, a pak milovník přírody a můj vedoucí Stezky Fram, se kterým jsem také studoval Bibli. Pokřtěn jsem byl v roce 1986. Po několika letech civilního zaměstnání, kdy jsem pracoval jako elektrikář na železnici, přišlo rozhodnutí studovat denní Teologický seminář v Praze. Po ukončení svého studia na semináři jsem sloužil ve sborech Suchdol nad Odrou, Žďár nad Sázavou, jako vedoucí dětí a mládeže v rámci Moravskoslezského sdružení a v Olomouci a Prostějově. V roce 2011 jsem byl zvolen tajemníkem sdružení. Od roku 1993 jsem ženatý a s manželkou Radkou máme tři děti – Janu, Lenku a Daniela. Velmi si vážím daru rodiny a společenství církve, která stojí na osobním vztahu s Bohem.

Jaroslav Stejskal, hospodář Mikuláš Pavlík, předseda Česko-Slovenské unie, představuje při konferenční sobotě znovuzvolený tým administrátorů Moravskoslezského sdružení

Advent 6/2015

Narodil jsem se v roce 1968 v Čeladné a vyrůstal v katolické rodině. Po nějaké době začala moje maminka navštěvovat adventistický sbor v Krnově a s oběma bratry jsme chodívali s ní. V rodině jsme měli vždy úctu k Bohu,

5

Konference Moravskoslezského sdružení

Kde se podle vás jako týmu na Moravskoslezském sdružení nachází církev na Moravě a ve Slezsku? Jaké pro ni do dalších let vnímáte úkoly a směřování? Církev na Moravě a ve Slezsku je živým organizmem. Stejně jako lidské tělo ji ohrožují různé nemoci, infekce a zranění. Jelikož si již hodně sborů připomnělo stoleté jubileum, tak by se chtělo říci, že je to již postarší dáma. V Božích očích je to však nevěsta v tom nejkrásnějším období, o kterou pečuje král nebes. Vidí ji jako mladou a krásnou. Z našeho pohledu jsou mnohé nedostatky zřejmé. Mohl by následovat seznam kritických připomínek, které náš nepřítel ani nemusí před Bohem zveličovat. Máme však úžasného Spasitele, který jednou prohlásí: „Svlečte z ní to špinavé oblečení a dejte jí zářivě bílý šat“ (Za 3). Jsme před cílem a toužíme po tom, aby církev v Moravskoslezském sdružení byla připravena setkat se s Králem vesmíru. V dalším konferenčním období se chceme zaměřit na růst v Kristu, na službu v Kristu a sdílení Krista. Chceme se podílet na vytváření autentické a srozumitelné církve, která bude otevřeným společenstvím vnímajícím hlas Ducha svatého, rostoucím v duchovnosti, vztazích a službě svému okolí.

6

a tak moje víra v tomto prostředí přirozeně rostla. Pokřtěn jsem byl v roce 1984 kazatelem Pavlem Krynským. Po vystudování vysoké školy v Brně jsem pracoval nějaký čas v Krnově v konstrukci. Ještě na studiích techniky v Brně jsem začal studovat dálkový Teologický seminář. V roce 1993 jsem nastoupil do kazatelské služby ve sborech Třebíč, Moravské Budějovice a po roce 1998 ve sborech Ostrava-Svinov a Ostrava-Zábřeh. V roce 2007 jsem přijal pověření být hospodářem Moravskoslezského sdružení. Od roku 2000 jsem ženatý a se skvělou manželkou Kateřinou vychováváme dvě děti – Michaelu a Filipa. Důležitá je pro mne víra v Boha a rodinné zázemí.

Žít nadějí a vytvářet autentickou a srozumitelnou církev V Ostravě se věřící církve adventistů sešli v sobotu 23. května k slavnostní konferenční bohoslužbě. Sportovní hala SAREZA byla téměř zaplněná dětmi, mládeží, střední generací i staršími členy. Ranní část byla věnována dětem a sobotní škole. V rámci dopolední části poděkoval předseda Moravskoslezského sdružení Karel Staněk bratru Petru Pimkovi a Karlu Klodovi za jejich službu v uplynulých letech. Bratr Pimek sloužil šestnáct let v oddělení evangelizace a bratr Kloda osm let v oddělení diakonie. Předseda unie Mikuláš Pavlík následně představil opětovně zvolené vedení Moravskoslezského sdružení: předsedu Karla Staňka, tajemníka Daniela Dobeše a hospodáře Jaroslava

Advent 6/2015

konference českého sdružení

Stejskala. Předseda sdružení poté představil nově zvolené vedoucí jednotlivých oddělení: Alana Chlebka (mládež a křesťanský domov), Lukáše Jurečka (oddělení dětí), Oldřicha Svobodu (sobotní škola), Jana Dymáčka (diakonie) a Josefa Kubíka (zdraví). Jmenování vedoucího oddělení evangelizace zůstává úkolem pro nově zvolený výbor Moravskoslezského sdružení, který byl také představen. Dopoledne i odpoledne sloužil kázáním Božího slova bratr Corrado Cozzi, vedoucí oddělení komunikace a náboženské svobody při Interevropské divizi. Celá slavnostní bohoslužba byla obohacena písněmi a svědectvím dětí, mládeže, sborovým zpěvem, mandolínovým souborem a dalšími vstupy. V závěru shromáždění představil předseda Moravskoslezského sdružení Karel Staněk vizi pro další konferenční období. Cílem je vytvářet autentickou a srozumitelnou církev, která bude otevřeným společenstvím vnímajícím hlas Ducha svatého, rostoucím v duchovnosti, vztazích a službě svému okolí. Tato vize vychází z textu Bible zapsaného v Janově evangeliu 15,7.8: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“ Povzbuzeni vzájemným společenstvím a osloveni Božím slovem v mnoha formách jsme odjížděli do svých domovů. Prožili jsme krásnou konferenční sobotu. Děkujeme, Bože, za tuto přednost. Daniel Dobeš

Konference Českého sdružení „Jsme silný, jak silný je lano, co k nebi nás poutá“ Konference Českého sdružení povolala do služebnosti předsedy, tajemníka i hospodáře nové tváře. Můžete se krátce představit čtenářům časopisu Advent? Tedy jak jste uvěřili, co jste dělali a co je pro vás důležité?

Vít Vurst, předseda Českého sdružení Narodil jsem se do rodiny kazatele. Informace, že Bůh existuje, byla pro mne naprostou samozřejmostí. Samozřejmostí bylo i to, že jsem většinu času trávil mezi lidmi, kteří patřili do sborového společenství.

Advent 6/2015

7

konference českého sdružení Později – zvláště ve starším školním věku – jsem zjistil, že víra není jen o informacích, ale také o jakémsi osobním vztahu. Tento vztah jsem začal hledat, nalézat i občas ztrácet. V 16 letech jsem se rozhodl říct Bohu veřejně ano – ne kvůli rodičům, společenství, ale kvůli sobě a Bohu. Po skončení střední školy jsem začal studovat na Teologickém semináři na Sázavě a v roce 2000 jsem nastoupil do kazatelské práce v Českém sdružení. Pro moje kazatelské povolání je důležitá jistota, že v mé slabosti je Boží síla. Mám rád jeden text skupiny Traband: „Jsme silný, jak silný je lano, co k nebi nás poutá“. Důležití jsou v mém životě lidé, kteří jsou kolem mě – moje žena Lenka a naši dva synové Daniel a Tomáš. Moje rodina patří k úzkému okruhu lidí, kteří mne znají až do morku kosti, a přesto mne mají rádi. Důležité je pro můj život i to, že jsem součástí sborového společenství. Jinakost druhých mne obohacuje. Mám rád příběhy lidí. Vedou mne k obdivu toho, jak Bůh dokáže nás lidi formovat, vést a používat.

David Čančík, tajemník Českého sdružení

Vít Vurst, nový předseda Českého sdružení, promlouvá na slavnostní konferenční sobotě

Rodiče mě do sborového společenství přivezli v kočárku, víra v Boha pro mě byla od dětských let přirozenou součástí života. V průběhu dospívání však pro mě bylo podstatnější společenství vrstevníků. V Liberci, kde jsem se narodil a vyrůstal, jsem měl kolem sebe mnoho vrstevníků a také dospělé, kteří se nám věnovali. Studium na Teologickém semináři zachvělo mojí vírou, silnější však byla moje touha jít dál a lépe porozumět. V roce 1994 jsem nastoupil na své první sbory a měl jsem možnost své teoretické znalosti přetavit na praktickou zkušenost práce s lidmi. Poté jsem odjel na téměř rok do Austrálie – byl to pro mě prostor pro hledání odpovědí na otázky, které mi přinesla praxe. Následovala další dvě kazatelská místa. V roce 2001 jsem po bratru Jarkovi Šlosárkovi převzal vedení oddělení dětí v Českém sdružení (Klub Pathfinder). Čtrnáct let jsem měl možnost dělat tuhle úžasně naplňující práci ve prospěch dětí a těch, kteří se Mikuláš Pavlík, předseda Česko-Slovenské unie, jim věnují. Od roku 2007 Klub Pathfinder v Česuvádí do služebnosti administrátory ké republice vedu. Ve svém životě jsem se vždy Českého sdružení na slavnostní konferenční sobotě nejvíce bál vyjetých kolejí, rezignace, stagnace. Je pro mě důležité být v pohybu, vidím v tom podstatu života, včetně života církve. Být v pohybu však také znamená ptát se po správné cestě. To mě naplňuje a těší mě v tom pomáhat druhým.

Csaba Čák, hospodář Českého sdružení Pocházím z jihu Slovenska, od maďarských hranic. Proto jsem do vínku dostal také ryze maďarské jméno Csaba (čteno Čaba). Když k tomu přidám příjmení Čák, mnozí lidé se pro jistotu zdvořile zeptají,

8

Advent 6/2015

konference českého sdružení jak to vlastně s tím mým jménem je. Jednoduše Csaba Čák . Moje první setkání s vírou v Boha ztělesnila naše prababička, která byla kalvinistkou. Myslím si, že její příkladný život byl tím „pravzorem“, který mnohem později formoval moji vírou v Boha. To jsem však byl ještě malý kluk. Další setkání s Bohem nastalo v roce 1991, kdy do Košic dorazil americký evangelista Tony Mavrakos. Série večerních setkání nad Biblí v zasedačce, která pojala více než 1 000 účastníků, skončila založením nového společenství adventistů. Tenkrát jsem i já, jako patnáctiletý hoch, vkročil mezi adventisty sedmého dne. Život šel dál a já jsem hledal cestu k Pánu Bohu ještě mnoho let poté. Víra je cesta. Vlastně Pána Boha hledám a objevuji dodnes. Neustále mě překvapuje – a myslím, že i já jeho! Ve 26 letech jsem ukončil studium na Teologickém semináři v Sázavě a později také magisterské teologické studium na Jihočeské univerzitě. Od té doby jsem sloužil v církvi jako kazatel v nástupní praxi, evangelista, produkční a vedoucí Mediálního centra (AWrádia a HopeTV) a nyní i jako hospodář Českého sdružení. S manželkou Marcelou máme dvě krásné děti. Přál bych si být dobrým otcem a manželem a nyní také dobrým hospodářem na Boží vinici. Modlete se prosím za vedení Českého sdružení a za naše rodiny. Děkuji.

Csaba Čák, hospodář Českého sdružení a vedoucí Mediálního centra, při programu s dětmi při slavnostní konferenční sobotě

Advent 6/2015

Kde se podle vás jako týmu na Českém sdružení nachází církev v Čechách? Jaké pro ni do dalších let vnímáte úkoly a směřování? Církev v Českém sdružení zaznamenala v posledních letech mírný růst. Je to dáno i tím, že začíná přinášet výsledky dlouhodobá misijní práce, otevřenost sborů atd. Jako nové vedení Českého sdružení si vážíme práce předcházejícího vedení, jejich směrování, odvahy podpořit i mnohé „riskantní“ misijní aktivity. Výzvy, které jsou před námi, jsou ale někdy větší, než jsou naše možnosti. Společnost kolem nás hledá jakési fungující vztahy s lidmi i s Bohem, ale bojí se církví, institucí. Toužíme po tom, abychom dokázali jako sbory v Českém sdružení naplnit vizi naší konference – být blíž Bohu, blíž lidem. Chceme, aby naše církev v Čechách byla živým společenstvím hledajícím Boha, byla jasně zaměřena na Krista, aby Bible byla pro nás Božím slovem, ne dogmatickou příručkou. Byli bychom rádi, abychom uměli rozlišovat, co je podstatné, případné a služebné – a přitom neztratili ze zřetele to, že jako adventisté máme jasnou vizi a poslání. Chceme, aby naše církev v Čechách byla otevřeným společenstvím pro každého. Vnímáme, že naše sbory zde nejsou pro sebe, ale pro města, místa, ve kterých se nacházejí. Přejeme si, abychom nepřemýšleli jak ne a co ne, ale jak ano a co ano. Každý z nás je originál a má různé obdarování. Každý sbor je originál a může sloužit způsobem, který odpovídá jeho možnostem, schopnostem a prostředí. Byli bychom rádi, kdyby se podařilo více spolupracovat na území okrsků a praktickými kroky podpořit činnost sborů. Nechceme silnou církev, ale církev plně závislou na Bohu, která se nebojí měnit, má odvahu pro kroky do neznáma a ví, že její síla je v Kristu.

9

konference českého sdružení

Výzva z Hradce Králové: Nebojme se vystoupit z lodi Biblické výzvy k rozumnému životu služby uprostřed pošetilé sebestřednosti světa, k vytrvalosti v lásce uprostřed odcizení, k odvaze víry „vystoupit z lodi“ a vyjít vstříc novým zkušenostem blíže Bohu a lidem připomněli na slavnostní společné bohoslužbě Českého sdružení v Hradci Králové vedoucí služby

církve mladým lidem ve střední Evropě Stephan Sigg a nový předseda Českého sdružení Vít Vurst. Bohoslužbu v centru Aldis, které se zúčastnilo více než 1200 lidí, doprovodili působivou duchovní hudbou zpěváci a hudebníci z celých Čech. Předseda Česko-Slovenské unie Mikuláš Pavlík poděkoval bývalému vedení sdružení a představil nově zvolené vedoucí.

10

Advent 6/2015

konferencia Slovenského združenia

Konferencia Slovenského združenia Slávnostná bohoslužba v Poprade: Ste svetlom sveta! Viacúčelová športová hala „Aréna Poprad“ hostila v sobotu 9. 5. 2015 slávnostnú spoločnú bohoslužbu zborov Cirkvi adventistov siedmeho dňa na Slovensku. Viceprimátor podtatranského Popradu Pavol Gašper pozdravil účastníkov konferencie slovami: „Želám vám všetkým, aby sa vás Boží Duch dotkol. Ste svetlom sveta!“ Svoje dojmy vyjadril nasledovne: „Sú tu ľudia, ktorí poznajú Boha, ktorých pozná Boh.“ Predseda Česko-Slovenskej únie cirkvi Mikuláš Pavlík poďakoval doterajšiemu vedeniu Slovenského združenia a predstavil nové vedenie. Kázaním poslúžil podpredseda celosvetovej Generálnej konferencie cirkvi Lowell Cooper. Zdôraznil, že cirkev je tu preto, aby slúžila a naplňovala potreby všetkých vrstiev obyvateľstva rozmanitej spoločnosti, do ktorej ju Boh postavil. Okrem iného povedal: „Cirkev je okuliarmi pre tento svet a má mu umožniť, aby mohol jasne vidieť Boha. Nie sme tu preto, aby sa svet pozeral na nás, aby sa ľudia klaňali nám, aby nás oslavovali, ale preto, aby vzdávali česť Bohu, ktorého prostredníctvom nás jasne uvidia. Musíme predstaviť Boha takého, aký v skutočnosti je – Boha bohatého v milosti, ktorý je vždy pripravený odpúšťať a naprávať. Nesmieme sa nechať zmiasť predstavou, že to najdôležitejšie a najduchovnejšie prežívame vtedy, keď sme na bohoslužbe. Ježiš nás povoláva k tomu, aby sme boli duchovne zameraní v našich každodenných životoch medzi ľuďmi.“ Počas slávnostnej bohoslužby odzneli prezentácie jednotlivých oddelení v cirkvi: Život a zdravie, Pathfinder, projektu Biblia na cest ách, me di á lneho Štúdia Nádej, vydavateľstva Advent-Orion a pobočky adventistickej humanitárnej organizácie ADRA na Slovensku. Do bohatého programu prispeli hudbou i spevom

Advent 6/2015

11

konferencia Slovenského združenia východoslovenský a západoslovenský spevokol, detský spevokol, spevácky zbor mládeže, rómska skupina Rakúsy, Gospel Harmony, skupiny z Banskej Bystrice a Bratislavy, huslistka Eva Jelínková a sólisti. Vo svojom odpoludňajšom kázaní zahraničný hosť poukázal na silu evanjelia. Evanjelium dokáže obnoviť zničené vzťahy, dáva novú perspektívu utrpeniu, poskytuje finančnú stabilitu tam, kde bolo bezbrehé míňanie, prináša nádej človeku žijúcemu s nevyliečiteľnou diagnózou… Evanjelium dokáže vymaniť človeka zo zlých zvykov, oslobodiť od pocitu viny, prináša svetlo do temnoty väzníc a pokoj do zdanlivo neriešiteľného konfliktu. Novozvolený predseda cirkvi na Slovensku Bohumil Kern vo svojom záverečnom príhovore citoval biblické posolstvo z 1. listu apoštola Petra 4,7–10: „Koniec všetkého sa priblížil. Buďte teraz rozvážni a triezvi, aby ste boli pohotoví modliť sa. Nadovšetko majte vytrvalú lásku jedni k druhým, lebo láska prikrýva množstvo hriechov. Buďte navzájom pohostinní, bez šomrania. Ako dobrí správcovia mnohorakej Božej milosti slúžte si navzájom každý tým duchovným darom, ktorý prijal.“ Vízia, ktorú pred sebou ako cirkev máme, je predstavovať Krista. Každý z nás musí začať od seba. Nevyhnutné je nadviazať vzťah s Pánom Bohom. Musíme myslieť viac na dobro toho druhého ako na seba samého, či už v manželstve a v rodine, alebo v cirkvi a spoločnosti. Len tak môžeme zjavovať charakter Ježiša Krista. Je potrebné, aby každý odchádzal domov s odhodlaním, že začne ešte dnes a že nebude brániť Kristovi, aby sa v ňom zjavoval. Modlime sa jeden za druhého, za jednotu, za lásku, ktorou by sme predstavovali Boží charakter, aby všetci poznali, že sme jeho učeníci. Slávnostné zhromaždenie sa tradične rozlúčilo slovami piesne Pán buď s vami, po ktorej nasledovalo požehnanie pre mesto a cirkev. Milosť Božia nech je s nami, kým sa opäť zídeme! (AIS, www.casd.cz)

Co? Kdy? Kde?

12

Advent 6/2015

Mistr jan Hus

Jan Hus – vítěz nebo poražený? Jan Hus s doprovodem dojel do Kostnice 3. listopadu 1414. Ve svých dopisech vzpomíná, že byl všude dobře přijat. Cestou se od nich odpojil pan Václav z Leštna a jel za Zikmundem, který ještě v Kostnici nebyl, aby si od něj vyžádal slíbený glejt pro Husa. Zdá se, že to byla taktická chyba. Kdyby celá skupina jela k Rýnu za králem Zikmundem a poté přijeli do Kostnice v jeho průvodu, byl by Hus v lepší pozici, neboť by to naznačilo, že jsou pod královskou ochranou. Ale nejspíš z důvodu šetrnosti jel Hus s dalšími přímo do Kostnice, kde si pronajali ubytování v domě vdovy Fidy. Zpočátku nic nenasvědčovalo, že by měly přijít nějaké problémy. Aby se ve městě mohly konat pobožnosti, papež Jan XXIII. sňal z Husa kletbu i interdikt, a dokonce prohlásil, že Husův pobyt v Kostnici

bude bezpečný, „i kdyby mu zabil jeho vlastního bratra“. Jen Husa požádal, aby neprovokoval. Jeho nepřátelé však nespali. Vyvěsili plakáty, kde Husa ostouzeli, a dokonce rozhlásili lež, že Hus chce tajně z Kostnice uprchnout. Ve čtvrtek 28. listopadu Husa navštívili poslové a přesvědčili jej, aby se s nimi vydal ke kardinálům, kteří s ním chtějí hovořit. Z této „přátelské“ schůzky se již nevrátil a přes protesty českých pánů, kteří již měli v rukou Zikmundův gleit, byl Hus uvržen do vlhkého vězení dominikánského kláštera. Když Zikmund jako protektor koncilu přijel do Kostnice a dozvěděl se, že je Hus navzdory jeho glejtu ve vězení, hrozil, že dá vylomit dveře od žaláře a Husa propustí.1 U kardinálů ale narazil s tím, že jestli to udělá, opustí oni koncil. A tak Zikmund obětoval Husa v zájmu „církevní

Václav Brožík: Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým 1

Jiří Keiř, Jan Hus známý i neznámý, Univerzita Karlova, Praha 2009, str. 99

Advent 6/2015

13

Mistr jan Hus

Husův kámen – byl postaven roku 1862 na místě, kde byl upálen Jan Hus a Jeroným Pražský jednoty“. Hus z vězení píše dopisy a drobné spisy, je často vyslýchán a nucen k odvolání. Poté, co Hus vážně onemocněl, dostává se na naléhání českých pánů do lepšího vězení a dokonce má možnost třikrát promluvit ke shromážděným prelátům. Nebyla to akademická diskuze, jak si ji představoval, ale spíše jednostranný nátlak, aby odvolal. Hus se bránil, že mnohé články, z kterých byl obviněn, neučil a že jde o pomluvy jeho nepřátel. Koncil dostává protestní list české a moravské šlechty a zdá se, že si někteří kardinálové a Zikmund uvědomují, že i pro ně by bylo Husovo odvolání výhodnější než upálení. Dostává stále výhodnější formulace k odvolání, ale Hus ví, že nemůže zklamat důvěru těch, kterým po léta kázal. Nemůže odvolat to, co kázal, ani odvolat to, co nekázal a co se mu falešně a nesmyslně přisuzovalo (například to, že se považuje za čtvrtou osobu Boží). Nakonec je Hus koncilem odsouzen a 6. července 1415 za městem upálen. Jeho poslední chvíle popisuje očitý svědek Petr z Mladoňovic takto: Když pak již takto korunován (papírovou korunou s čerty) byl veden z řečeného chrámu, byly v touž hodinu na hřbitově toho chrámu spalovány jeho knihy… Přišed pak na popraviště, poklekl, rozepjav ruce a zdvihnuv oči k nebi, velmi zbožně se modlil žalmy a zvláště: „Smiluj se nade mnou, Bože“, „V Tebe, 2

Pane, jsem doufal“ a v „V ruce tvé Pane“, opakuje verš, takže ho okolo stojící slyšeli modliti se vesele a s tváří radostnou… Někteří pak laikové tam stojící říkali: „My nevíme, které a jaké věci dříve činil nebo mluvil, teď však vidíme a slyšíme, že svatá slova se modlí a mluví…“ Vstav pak na příkaz biřice z místa modlitby, vysokým a srozumitelným hlasem, že mohli dobře slyšeti, pravil: „Pane Ježíši Kriste, tuto strašnou, potupnou a ukrutnou smrt pro tvé evangelium a kázání tvého slova chci velmi trpělivě a pokorně vytrpěti“… Potom ho svlékli z jeho šatu a uvázali k jakémusi sloupu provazy, s rukama nazad obrácenýma k řečenému sloupu ho přivázavše… Když ho pak za krk přivazovali jakýmsi začazeným řetězem, pohlédnuv naň a pousmáv se, pravil biřicům: „Pán Ježíš Kristus, můj Vykupitel a Spasitel, tvrdším a těžším řetězem byl spoután; a já bídný přivázán nestydím se tento pro jeho jméno nésti.“ Byl pak tento sloup jako nějaké tlusté prkno na míru asi půl kroku; to z jednoho konce zaostřivše, do země a řečené louky vrazili. Pod nohy pak mistra dva svazky a otýpky dříví podložili… A on, pohlédnuv k nebi, vysokým hlasem odpověděl: „Bůh je mi svědek, že jsem to, co se mi falešně připisuje a skrze falešné svědky přičítá, nikdy neučil ani nekázal, ale předním úmyslem mého kázání a všech jiných mých skutků nebo písem bylo, abych jen mohl lidi zachrániti od hříchů. V té pak pravdě evangelia, kterou jsem psal, kázal a učil ze slov a výkladů svatých doktorů, dnes vesele chci umříti.“ A uslyšev to ihned řečený maršálek se synem Klemovým, tlesknuvše rukama, odjeli. A jeho hned biřici zapálili a mistr hned vysokým hlasem zazpíval nejprve: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi“; a po druhé: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou“; po třetí: „Jenž ses narodil z Marie Panny“. A když potřetí začal zpívati, hned mu vítr vehnal plamen do tváře, a tak sám v sobě se modle, pohybuje rty a hlavou, vypustil duši v Pánu.“ 2 Zase jedna hranice. Bylo jich tenkrát bezpočtu. Historikové odhadují, že během temného středověku přišlo pro víru o život na 50 milionů lidí.

Petr z Mladoňovic, Zpráva o mistru Janu Husovi v Kostnici, Univerzita Karlova, Praha, 1965, str. 172–174.

14

Advent 6/2015

generace padesát plus… Musíme ale říct, že i dnes, 600 let od svého upálení, je v tomto sporu morálním vítězem Hus, a ne jeho soudcové na kostnickém koncilu. Proč to můžeme tvrdit? 1. Pro naši zemi zůstává velkou postavou. Jeho památku si každým rokem připomínáme státním svátkem. Husitské heslo: „Pravda vítězí“ se dostalo na prezidentskou zástavu. 2. Došel uznání ve všech vrstvách společnosti: Protestanté se hlásí k jeho odkazu, pravoslavní jej spolu s Jeronýmem Pražským zařadili mezi své svaté, papež se omluvil za jeho smrt, požádal o odpuštění a nazval jej reformátorem; i lidé bez vyznání jej vidí jako velkou postavu dějin. Jeho slova: „Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti“ se stala nezpochybnitelným morálním odkazem pro každého člověka. 3. To, o co Mistr Jan Hus usiloval, se do značné míry uskutečnilo: Stoupla vážnost Písma svatého, je možnost přijímat podobojí ve všech církvích, prodejem odpustků se již nefinancují válečné výpravy a konečně „nabodeníčka“ (čárky a háčky), které Hus v českém pravopise zavedl, se osvědčily a dokonce se rozšířily mezi další národy, jako jsou Litevci, Lotyši, Slovinci, Chorvati a Lužičtí Srbové.

4. Polský katolický teolog Stefan Swieźavský přichází s názorem, že Hus heretikem nebyl, naopak, že některé rysy jeho nauky o církvi pozitivně předjímají mnohé prvky dokumentů o církvi přijatých na II. vatikánském koncilu.3 Dnes již zemřelý belgický benediktin, Paul de Vooght, před časem napsal: Kardinálové – Husovi soudci – postupovali hanebně. Podkládali mu teze, které neučil, tím méně se snažili pochopit pravý smysl a vlastní podstatu toho, co opravdu učil… Nebyl to vpravdě ekumenický koncil, nýbrž podnik rozkolnických kardinálů, kteří se dopustili kacířství mnohem horšího než Hus… Hus popíral kompetentnost a legitimnost tohoto koncilu plným právem.4 Kdo je tedy vítězem? 5. Konečně – není ani tak důležité, co o Husovi soudí lidé, ale jak o něm soudí Bůh. V evangeliu Matoušově (5,11n) čteme slova Ježíšova: „Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne. Radujte se a veselte se, neboť odplata vaše hojná jest v nebesích.“ Toto se nepochybně naplnilo v životě a smrti mistra Jana Husa. A tak tímto konstatováním, že Hus je v Božích očích „blahoslavený“ a je mu zaslíbeno Boží království, můžeme Husův příběh ukončit. Petr Krynský

Jaký máš prospěch? Když významný skotský historik a spisovatel Sir Walter Scott (*1771) přirovnal Bibli k hlubokému dolu, z kterého lze vytěžit velké bohatství, tak k tomuto přirovnání dodal ještě upozornění: „Čím hlouběji se do Bible čtenář spustí, tím bohatší ložiska nalézá.“ Pravdivost jeho slov si opakovaně ověřuji. Vzpomínám na paní Vlastu, která – nedotčena náboženstvím – začala před lety navštěvovat sbor, kde jsem působil jako kazatel. Své kroky ve víře brala od začátku opravdu vážně, a proto se chtěla 3 4

důkladně seznámit s Biblí. Hned na začátku poznala, že tuto inspirovanou knihu nelze přečíst a odložit, jak to dosud činila s jinými knihami. Začala vnímat, že je to kniha Božího zjevení a že je možné odkrýt v ní skutečnosti, které bychom sami nikdy nepoznali. K tomuto odhalení lze dospět porovnáním několika porůznu v Bibli zaznamenaných informací. Mám v živé paměti chvíli, kdy mě paní Vlasta upozornila na problém, který v Bibli objevila. V historických knihách Starého zákona si přečetla

Halík Tomáš, Obnovíš tvář země, Nakladatelství Lidové noviny, 2014, str. 103 Machovec Milan, Bude katolická církev rehabilitovat Jana Husa? NPL, 1965, str. 78

Advent 6/2015

15

generace padesát plus… zprávy o Davidových pádech a selháních a dokonce se dozvěděla, že mu Bůh nedovolil postavit jeruzalémský chrám, protože „prolil mnoho krve“ (1Pa 28,3; 22,8). Ovšem jako pozorná čtenářka také objevila klasifikaci, kterou Bůh Davidovi dal. Vedle znepokojivých zpráv o něm se dočetla, že David byl muž „podle Božího srdce, podle Božích představ“ (Sk 13,22; 1S 13,14). A tak za mnou přišla s palčivou otázkou: Jak je to možné? Podle čeho Bůh Davida měřil? Znepokojenou paní Vlastu jsem mohl ujistit, že Bůh měří stále stejným způsobem a že pro Davida použil stejnou míru, jakou používá i pro nás. A jelikož nám lidem více záleží na tom, jak před druhými vypadáme, než jací ve skutečnosti jsme, tak nám Bůh nepřikládá míru na hlavu, ale na srdce, které je symbolem nitra. Paní Vlastě jsem mohl poukázat v Bibli na celou řadu míst, která nám ukazují, že Davidův život a jeho zkušenosti jsou pro duchovní cestu každého z nás velkým povzbuzením. David je především vzorem upřímného kajícníka. Je pravda, že se dopustil hříchu s Bat-šebou – a navíc ještě poslal jejího manžela na smrt. Když ale poznal závažnost svého činu, činil hluboké pokání. V modlitbě Bohu vyznal: „Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám stále před sebou. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích“ (Ž 51,5.6). I když Davidovi Bůh odpustil, přece se nevyhnul tomu, aby procházel nesnadnými údobími. Ovšem v žádné zkoušce se neodvrátil od Boha, ale pouze u něj hledal pomoc: „Jen klid, má duše, ztiš se před Bohem, nepřestaň na něho čekat. On je má skála, moje záchrana, má nedobytná pevnost, nic mne nezdolá“ (Ž 62,6.7). A ke stejnému postoji vyzývá všechny, kteří jeho vyznání čtou: „Lidé, věřte mu za všech okolností, svěřte mu všechno, co vás tíží, veškerou jistotu máme jen v něm“ (Ž 62,8). David také pochopil, že Boží zákony nás nesvazují, ale jsou ukazatelem správného směru na našich životních cestách. Proto upozorňuje a vyzývá: „Hospodin dal všemu od věků svůj zákon; přemýšlej o tom, občerstvíš svou duši“ (Ž19,8). Izraelité dodnes oprávněně uznávají Davida jako velkého a významného krále. Jiní panovníci se

16

v jeho době opájeli mocí a své nadřazené postavení dávali náležitě najevo. Nikdo z nich neprojevil takovou pokoru, jakou vidíme u Davida: „Bože, náš Stvořiteli, celá země svědčí o tvé důstojnosti a tvoje sláva převyšuje nebe… Když se v noci zadívám na oblohu, vidím tak skvělé dílo, měsíc, hvězdy, každá z nich sleduje svou dráhu. Tu se ptám: Co jsem já a co je člověk, že se o každého zajímáš a lidským rodem vůbec nepohrdáš?“ (Ž 8,2–5). Stejně jako my dnes, tak i v době Davidově si lidé kladli otázku, co jim přinese zítřek. David byl zakotven v Bohu, a proto ho budoucnost neznepokojovala. Také zprávu o jeho postoji máme pro naše povzbuzení zaznamenanou v Bibli: „Mnozí hledí k budoucnosti s otázkou: Kdo nám zajistí lepší časy? Jenom ty, milostivý Bože, jsi naší zárukou, ty nám daruješ lásku a odpuštění“ (Ž 4,7). Každý z nás se v životě potýká s různými překážkami. Někteří se s nimi natolik vyrovnají, že se naučí žít i s bolestí, nemocí nebo zraněním. Je však jeden nepřítel, se kterým soupeřit nemůžeme, protože každého nakonec přemůže – a to je smrt. David se smrti nebál, jelikož věděl, že i při smrti mu stojí po boku Pán života. Slova, kterými vyjádřil svou jistotu a odevzdanost Bohu, dnes mnozí znají jen jako krásnou píseň, ale pro něj to bylo vyznání, kterému skálopevně věřil: „Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebudu se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, to mě potěšuje“ (Ž 23,4). Upřímné pokání, přijetí odpuštění a bezmezná důvěra v Boží vedení, pokorné uznání Božího majestátu a odevzdanost až k branám smrti, to byly předměty Davidova života, které Bůh klasifikoval – a nakonec mu dal i ono slovní ohodnocení, které znepokojilo paní Vlastu: „Muž podle Božího srdce, podle Božích představ“. Ona to tenkrát pochopila a uvěřila, že stejnou míru Bůh používá i na každého z nás. A vím, že řadu let – až do konce jejího života – ji Davidův příklad posiloval. Závěrem ještě otázka pro nás: Jak nás Bůh hodnotí? Nepotřebujeme zlepšit prospěch? David je pro nás příkladem! Jiří Drejnar

Advent 6/2015

zdravý životní styl

Školenie lektorov OZ Život a zdravie Opäť sme sa už tradične zišli v Liptovskom Mikuláši na školení lektorov OZ Život a zdravie z oboch republík. Téma školenia sa niesla v duchu emotívneho zdravia. Prednášal nám Craig Jackson z Univerzity Loma Linda, ktorého sme už dôverne poznali z predchádzajúcich školení a na ktorého odborné poznatky sme sa tešili. Postupne nás previedol širokou škálou emócií, ktoré nás v živote sprevádzajú a dokážu nám život osladiť, ale aj strpčiť. Predstavené vedomosti nám pomohli pochopiť a pripraviť sa na dôležité úkony pri správnej komunikácii, zvládaní stresu a hnevu, ale tiež uvedomiť si niektoré dysfunkčné vzorce, roly a pravidlá, ktoré sme si priniesli do života z vlastných rodín a ktoré používame. Odhalenie a porozumenie týchto poznatkov nás vyzbrojilo do zápasu s rozličnými dysfunkciami a na ich nápravu. Ráno nás na prednášky naladila na veselú nôtu humoristka a karikaturistka O. Pazerini a večer sme sa zamýšľali nad odkazom z Božieho slova spolu s kazateľmi. Celé stretnutie sa nieslo v symbióze harmonického spolužitia, Kristovej lásky, pozornosti jedného voči druhému. Duchovno nám prehĺbili aj životné vyznania niektorých z nás, spoločné modlitby a oslavy nášho Pána piesňami a básňami. S niektorými z nás sme si pripomenuli narodeniny, najmä nášho neodmysliteľného účastníka školení a vždy usmiateho Peťka Hanáka ml. Ďakovali sme Pánovi za jeho 40-ročné putovanie v tomto slzavom údolí a videli sme v tom úžasnú Božiu milosť. Veselo i vážne sme sa rozlúčili s nestarnúcim bratom Kernom a jeho šarmantnou polovičkou Katkou a poďakovali sme Pánovi za ich obetavosť, úsilie, lásku a úsmev, ktorými nás obdarovali na našich stretnutiach. Sľúbili nám, že nás neopustia a spolupráca bude aj naďalej pokračovať. Bolo to krásne stretnutie a už sa tešíme na ďalšie v jeseni 2015 v Liptovskom Mikuláši.

Rekondiční a výukové pobyty zdravého životního stylu NEWSTART Pohodlné ubytování (v jedno-, dvou-, tří- a čtyřlůžkových pokojích), výborná vegetariánská strava, masáže, rehabilitační cvičení na páteř, škola vaření, přednášky z oblasti zdravé výživy a životního stylu, vyšetření lékařem na začátku a na konci pobytu (plus konzultace), možnost sportovního vyžití, program pro děti (v létě), společné zpívání, společné procházky, duchovní rozměr a příjemná atmosféra. Horský hotel Kodrea, Nové Hutě, Šumava Termín: 28. června – 5. července Cena týdenního pobytu: 5 750 Kč Hotel Andromeda, Ramzová, Jeseníky Termín: 26. července – 2. srpna Cena týdenního pobytu: 6 450 Kč Hotel Maxov, Dolní Maxov, Jizerské hory Termín: 23.–30. srpna Cena týdenního pobytu: 5 750 Kč Hotel Horník, Tři Studně, Vysočina Termín: 4.–11. října Cena týdenního pobytu: 6 450 Kč U všech pobytů pro děti výrazné slevy, děti do 3 let zdarma. Absolventi sleva 10 %. Pozvěte své přátele a známé! Informace a přihlášky: Robert Žižka, Prameny zdraví, o. s. Roztocká 5/44, 160 00 Praha 6 – Sedlec mobil: 737 303 796, tel.: 226 886 861 e–mail: [email protected] www.pramenyzdravi.cz Nabídka sborové dovolené ve stylu NEWSTART, cena podle dohody – v závislosti na požadovaných službách a místě konání akce.

Za oddelenie zdravia Jozef Kučera

Advent 6/2015

17

KOnference žen

1. konference žen na Slovensku a v Čechách Milé sestry, velice rády bychom vás pozvaly na 1. konferenci žen na Slovensku a v Čechách. Těšíme se na inspirativní duchovní víkend, který je jen pro nás ženy. Věříme, že ať prožíváš jakékoli životní období, přinese ti tento čas oddech, ztišení, radost, povzbuzení, inspiraci a také příležitost setkat se s milými ženami z různých koutů Českého či Slovenského sdružení, ale především s naším laskavým Bohem. 1. konference žen nese název „Čtvero ročních období aneb vše má svůj čas“. Tímto tématem nás provede Milena Mikulková, lektorka životních dovedností. Kromě velice zajímavého tématu, které se dotkne určitě každé z nás, se můžete těšit na chválení Boha skrze písně, další inspirativní slova, zkušenosti, skvělé workshopy, hezké prostředí, dobré jídlo a celkově hřejivou atmosféru. Slovensko Kde: krásné prostředí Západních Tater, chata Ráčkova Kdy: 25.–27. 9. 2015 Přihlašování: od 15. 7. do 31. 8., nebo do naplnění kapacity Přihlášky a případné dotazy posílejte na: [email protected] (Ivana Marföldiová) Bližší info: postupně na www.casd.sk Čechy Kde: malebné městečko Telč – hotel Antoň Kdy: 23.–25. 10. 2015 Přihlašování: od 22. 6. do 30. 9., nebo do naplnění kapacity Přihlášky a případné dotazy posílejte na: [email protected] (Marta Kysílková) Bližší info: postupně na www.ceskesdruzeni.cz Přály bychom si, aby tento víkend byl pohlazením pro tvé ženské srdce! Renáta Chlebková a týmy Služby žen Českého a Slovenského sdružení

Vzpomínka na konferenci žen na Moravě Konferenci žen jsem navštívila poprvé. Letošní konference s názvem „Čtvero ročních období“ nás provedla celým „rokem“ ženy. Život každé ženy s sebou přináší různé radosti i starosti. Snadno se tak může stát, že i v mládí můžeme prožívat krutou zimu, a naopak ve stáří teplé letní dny. Díky letošnímu tématu jsme si mohly uvědomit, ve kterém období se v současné době nacházíme, a také to, že je důležité nezanedbávat ostatní roční období. Měly bychom se těšit jarem, křehkým i odolným zároveň. Projevit zájem, nadšení, vášeň i něhu. Žasnout a radovat se z věcí, které nás obklopují, z lidí, které na své životní cestě potkáváme. Měly bychom si užívat léta plného aktivity, dravosti a síly. Být svobodné, odvážné, pružné, také zodpovědné a vytrvalé. Měly bychom vyhledávat podzim naplněný štědrostí a radostí z ukončené práce. Být vděčné za vše, co nás potkalo, být tolerantní i plné důvěry. Naučit se přijmout to, co nelze změnit, umět odpustit. Měly bychom se smířit se zimou, která odhaluje vnitřní krásu. Poznat a přijmout samy sebe, umět se ztišit. Být trpělivé, pokorné a hledat moudrost. Nebát se pravdy a samoty. Hluboké myšlenky, spousta dobrůtek, nádherné dárečky, úžasné chvály, chvíle plné smíchu i dojetí. Perfektní organizace, bohatá nabídka workshopů, chutné jídlo a krásné prostředí. Čas naplněný oslavou našeho Pána. Taková byla 6. konference žen. Věřím, že každá ze zúčastněných žen si na konferenci našla to, co je jí blízké. Děkuji všem organizátorům za tuto skvělou akci! A vám z Čech či ze Slovenska vřele doporučuji tento víkend prožít! Daniela Jurczková

18

Advent 6/2015

Adra česká republika

Aktuality z Adry Česká republika Milí čtenáři, již potřetí vám přinášíme seriál krátkých zamyšlení na téma deseti bodů vyznání víry společných pro organizace ADRA po celém světě. V minulém čísle jsme se společně zamýšleli nad bodem, že práce ve prospěch druhých je přirozeným důsledkem naší živé zkušenosti s Bohem. Dnes se blíže podíváme na třetí bod vyznání víry organizace ADRA:

ADRA věří, že naše účast na pomoci lidem v nouzi je nejpřesvědčivějším svědectvím o Božím milosrdenství Bůh je láska, ano, ale co to znamená? Je těžké vysvětlovat lidem Boží lásku, když trpí a v našich možnostech je jim pomoci. V Přísloví 3,27 se píše: „Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují, když je v tvé moci něco učinit.“ V tomto verši je skryto mnoho pravdy, moudrosti a také lásky. Bůh miluje všechny lidi, proto se nezastaví před ničím, aby jim mohl prokazovat dobro. Někdy to znamená, že nás kárá a trestá, vždy se ale stará o naše potřeby, a to do poslední z nich. Bůh neodpírá dobrodiní žádnému z nás. Zároveň ale jeho přítomnost v našich životech a jeho milost, kterou nám prokazuje, nás také mění. Mění nás tak, že se mu pomalu, ale jistě začínáme podobat, mluvit, přemýšlet a jednat jako On. Jan 13,35 říká, že lidé mají poznat, že jsme křesťané, podle lásky, kterou máme v sobě. Jak to ale poznají? Tak, že jim řekneme, že je máme rádi, nebo tak, že k nim budeme milosrdní, tak jako je milosrdný náš nebeský Otec? Právě teď obrovské množství lidí trpí, mají hlad, žízeň, jsou v ohrožení života nebo jen nemají nikoho, kdo by se o ně zajímal. My jim pomáháme ne proto, že by je to samo o sobě mohlo zachránit pro věčnost. Pomáháme jim z lásky, protože nemůžeme jinak. Nechceme, aby lidé trpěli, ať už je jejich svobodná vůle jakákoliv. Není v tom žádný kalkul, žádná strategie, žádná křesťanská povinnost, je v tom pouze láska. Přesto, anebo právě proto, mohou ostatní v naší nezištné pomoci vidět Toho, který nám tuto lásku do srdce dává, neboť my milujeme, protože On napřed miloval nás (1. Janova 4,19). V příštím čísle toto téma rozvedeme dále v rámci čtvrtého bodu vyznání Adry, které zní: ADRA věří, že prostřednictvím služby vyjadřujeme zájem a soucit s potřebnými.

ADRA ČR stojí při otřeseném Nepálu V posledním čísle časopisu Advent jsme vás informovali o katastrofě v Nepálu, kde krátce před uzávěrkou časopisu nastalo ničivé zemětřesení. Tehdy ještě nebylo známo, jak děsivé budou následky tohoto zemětřesení, dnes už víme víc. Pojďme si tedy připomenout, co se to vlastně stalo koncem dubna v Nepálu. Zemětřesení v Nepálu začalo 25. dubna 2015 a dosáhlo síly 7,9 stupňů Richterovy stupnice. Zahynulo při něm téměř tisíc lidí, 20 tisíc bylo zraněno a jen v hlavním městě Káthmándú zůstalo 41 tisíc lidí bez domova. Jednalo se o nejsilnější zemětřesení v Nepálu od roku 1934. Pár dní poté následovaly další silné otřesy, které vzaly životy dalším lidem a zaznamenali je i v Číně nebo Bangladéši. Pomoc při katastrofách vždy byla jednou z hlavních činností Adry a nejinak tomu bylo i v tomto případě. Události, které potom nastaly ze strany organizace ADRA, byly podobné jako po tajfunu na Filipínách. ADRA vyhlásila veřejnou sbírku a okamžitě uvolnila 400 tisíc korun na humanitární pomoc. Pravidelně se účastnila telekonferencí s kolegy z ADRA International, aby se dohodlo, nač budou jaké prostředky směřovat. Do Nepálu vyrazil neprodleně i krizový tým – specialisté, kteří provádějí místní šetření

Advent 6/2015

19

Adra česká republika a koordinují první humanitární práce. Jeden z nich, Moises Musico, je z Filipín. Zažil tajfun ve své vlastní zemi a ví, jaké práce a v jakém sledu je třeba na místě udělat. Moisesovi není ani 30 let a už viděl tolik hrůzy. Humanitární práci Adře ztížila situace na mezinárodním letišti v Káthmándú, které není dimenzováno na takové množství letadel, která sem s pomocí po zemětřesení přistávala. Stalo se, že několik lidí z týmu se muselo dvakrát vracet do Indie a čekat, až se pro jejich letoun uvolní prostor.

Kde ADRA v Nepálu pomáhá? Dárci reagovali na sbírku rychle a tolik potřebné peníze stále přibývají. Aktuálně (k 25. květnu) jste darovali na pomoc lidem v Nepálu více než 3,5 milionu Kč. Již nyní jsme tak společně mohli pomoci v oblastech Dhading (západně od Káthmándú), Kavre (východní část Káthmándú) a Lalitpur (jižně od Káthmándú). V již zmíněných lokalitách se distribuuje materiální pomoc, plachty na stavbu provizorních obydlí o rozměrech 6 x 4 m (2 000 ks), z nichž už téměř všechny byly rozdány. Dále ADRA rozdává 2 000 kanystrů a 1 000 balíčků s nářadím na stavbu provizorních příbytků a 640 celt. Sada nářadí obsahuje hřebíky, pilku, lopatu, lano, kladivo a slouží ke stavbě provizorních přístřešků. Další pomoc bude následovat. Pohotovostní tým Adry se v terénu pokoušel pohybovat auty, avšak rozvaliny a zničené silnice dělaly cesty neprůchodné. Na skútrech a motorkách se k rodinám dostával lépe. „Měli jsme zprávy, že mnoho lidí žije venku, na dvorcích, nechodí dovnitř, bojí se, že přijdou další otřesy a dům na ně spadne.“ Obavy ze zemětřesení komplikují práci zdravotníkům, kteří musí pacienty ošetřovat venku. Organizace ADRA a GlobalMedic dodaly do nemocnice Scheer Memorial stan o velikosti 10 x 6 metrů, který slouží jako improvizovaná nemocnice. „Provádíme tady například císařské řezy. Tento stan nám dává možnosti, které jsme předtím neměli,“ řekl Dale Mole, prezident nemocnice Scheer Memorial. ADRA a GlobalMedic chystají distribuci 15 stanů – 10 v okrese Kavre, včetně toho pro nemocnici Scheer Memorial, a 5 v okrese Dhading. „Tyto stany jsou úžasně multifunkční,“ říká David Sakaki, dobrovolník z GlobalMedic. „Mohou se použít jako nemocnice, jako prostory pro děti nebo jako sklady zdravotního materiálu.“ Během zemětřesení bylo zničeno celkem 240 zdravotních zařízení, dalších 347 bylo výrazně poškozeno. Těchto 15 stanů znamená pro komunity v Kavre a Dhadingu obrovský přínos, ovšem spousta potřeb zůstává nepokryta. „Alespoň pro teď mají lidé v Dhadingu a Kavre bezpečné a suché místo, kde se mohou důstojně setkat se svým doktorem, sestrou nebo zdravotníkem,“ dodal Simon Lewis. Připravili Jakub Dostál a Kateřina Piechowicz

20

Advent 6/2015

inzerce

Inzerce Ponúkame ubytovanie pod Vysokými Tatrami v Kežmarku, Hradné námestie 24. Cena na osobu/noc: 1. 5. – 30. 9. – 4,- €; 1. 10. – 31. 3. – 6,- €, v zime do 5 osôb 7,- €. Kontakt: e-mail: [email protected], telefón: 00421(0)524 525 957, mobil: 00421(0)908 986 907, ďalšie info nájdete na http://kezmarok.casd.sk/?page_id=155 SR 150601 Ponúkame ubytovanie v horskej chate na Donovaloch v oblasti Nízkych Tatier. Ideálne prostredie pre milovníkov horskej turistiky, cyklistiky a lyžovania. Kapacita chaty je 19 osôb, cena podľa sezóny od 4 do 6 € osoba/noc. Viac info na http://bb.casd.sk/donovaly/index.htm Kontakt: Róbert Rusnák, 0905 991 757, e-mail: [email protected] SR 150602 Ponúkame kvalitné ubytovanie v novovybudovanom zbore pod Vysokými Tatrami v meste Poprad. K dispozícii sú tri samostatné izby, dve kúpeľne s WC, spoločná kuchyňa a chodba. Celkovo 9 miest na spanie + 2 prístelky. Cena za ubytovanie na osobu: 1–2 noci – 12 €, viac ako dve noci – 10 €, deti do troch rokov bez nároku na posteľ – zadarmo, deti od 3 do 12 rokov – 50 % z ceny. V blízkosti turistické trasy, cyklistické chodníky, historické pamiatky a možnosť kúpania v termálnych vodách – Vrbov, Gánovce a Aqua City Poprad. Kontakt: Ján Cierbus, mobil: 0905 388 726, e-mail: [email protected] SR 150603 Nabízíme ubytování v novém penzionu nedaleko přehrady Pastviny v Orlických horách. Vhodné pro mládežnické pobyty, zimní i letní sborové dovolené. Kapacita 14 lůžek. Bližší informace na tel.: 734 510 794, www.penzionupastvin.cz, e-mail: [email protected] ČR 150604 Ubytování v Karlových Varech! Příjemné dvou a třílůžkové pokoje s vlastním soc. zařízením, TV, SAT, Wifi. Společná vybavená kuchyňka. Cena: 1. noc 350 Kč/os., 2. a další noc 300 Kč/os. Informace e-mail: [email protected]; tel.: +420 736 541 998 – Kamila Součková, Michaela Lindtnerová; webová stránka: http://apartmany-kv.webnode.cz ČR 150605 Ubytování v Hronově. Dvoulůžková garsonka s možností dvou přistýlek a s vlastním sociálním zařízením. Vybavená kuchyňka. Ceny: postel noc/150 Kč, přistýlka noc/50 Kč. Fotografie garsonky na: http://hronov.casd.cz/spolecenske-centrum-padoli/ubytovani-v-gecku/ Nedaleko jsou Broumovské stěny, Ostaš, Adršpach a Teplické skály. Kontakt: 605 874 765, e-mail: [email protected] ČR 150606 Rekreace v areálu Teologického semináře v Sázavě Teologický seminář církve adventistů v Sázavě zve k relaxaci ve svém areálu i blízkém okolí. K dispozici jsou dvě nové ubytovny s dvojlůžkovými pokoji, vždy se společným sociálním zařízením pro dva pokoje, kuchyňkou na každém patře a společenskou místností. Pobyt je vhodný pro rekreaci rodin, církevních společenství a akce oddělení církve. Ceny od 350 Kč/noc/osoba, od druhé noci 200 Kč/noc/osoba. Více informací na www.tscasd.cz nebo na tel. čísle: 327 321 238. ČR 150607 Svobodný adventista, 39 let, mladšího vzhledu, VŠ, se zájmem o literaturu, hudbu nebo přírodu, by se rád seznámil s hodnou, svobodnou adventistkou, zhruba ve věku 30–35 let, se kterou by mohl společně kráčet životem. E-mail: [email protected] ČR 150608

Advent 6/2015

21

oznámení

oznámení Sbor v Hranicích Sbor Hranice oznamuje, že došlo k prodeji budovy sboru na ulici Čsl. armády 25. V současné době se sbor na sobotní bohoslužby shromažďuje v pronajatých prostorech. Naše shromažďování není zatím na jednom stabilním místě, občas se mění. Z tohoto důvodu bude vhodné zeptat se předem, kde bude bohoslužba probíhat. Je možné navštívit webové stránky sboru, kde místo bohoslužby bývá oznamováno (http://hranice.casd.cz/). Kontaktní telefony: 775 789 023 – kazatel sboru, 775 052 767 – starší sboru Korespodenční adresa sboru: Velká 156, 753 01 Hranice. Těšíme se na vaši návštěvu. JK

Zlatá svatba a výročí ve sboru v Uherském Brodě Zlatou svatbu si připomenou 8. srpna tohoto roku ve sboru Uherský Brod manželé Petr a Josefka Hrdinkovi a manželé Jenda a Marie Trundovi. Zároveň 27. 5. oslavila sestra Marie Trundová 70 let a sestra Hrdinková 70 let oslaví 23. 7. 2015. Oslavencům přeje sbor a rodina hodně zdraví, radosti na cestě s Ježíšem a hlavně Božího požehnání.

Sbor Uherské Hradiště V měsíci červnu mají narozeniny sestry: Hana Lekešová, Anna Opravilová, Zdena Jurkovská, Eva Dobešová a bratři Milan Kantor, Petr Gajdošík a Josef Jurkovský. Přejeme všem moc a moc zdraví a také Boží pokoj, který převyšuje každý rozum lidský. Za sbor Dědeček Oli

Rozloučení se sestrou Alenkou Bojdovou Dne 22. května tohoto roku se početné smuteční shromáždění rozloučilo se sestrou Alenkou Bojdovou, která zemřela ve věku nedožitých 62 let po dlouholetém boji s těžkou nemoci. Až do konce obětavě plnila sborové služebnosti, těšila se podpoře svého manžela Jiřího, dětí i vnoučat, ale také přímluvných modliteb bratrů a sester. Jako dítě prožila skličující zkušenost, kdy byla za totality v padesátých letech se svým bratrem Ladislavem odebrána mamince a umístěna na určitou dobu do dětského domova, aby nebyli pod vlivem náboženské výchovy. I když již Alenka mezi námi není, vzpomínky zůstávají stálé živé a silné. Za sbor Třinec K. Ch.

22

Advent 6/2015

Z vašich dopisů Rozloučení s bratrem Janem Klodou 18. dubna 2015 zemřel ve věku 88 let jeden z nejznámějších perzekvovaných totalitním režimem, bratr Jan Kloda ze sboru Návsí-Jablunkov. Jeho život byl naplněn mnohými událostmi, těžkostmi a také neustálými zkušenostmi s Bohem. V době druhé světové války byl jako osmnáctiletý povolán do armády, následně byl raněn a dostal se do zajetí. Poté vstoupil do armády generála Anderse, absolvoval tankistický výcvik v Egyptě, odkud se po skončení války vrátil domu. To se už intenzivně zabýval studiem Bible a v roce 1949 se ve svých 23 letech stal členem církve adventistů. Po návratu z války pracoval jako horník v karvinských dolech, ale v roce 1950 nastoupil vojenskou službu a jako nespolehlivý byl přidělen k útvaru PTP. V lednu 1951 byl však kvůli problémům se sobotou odsouzen ke třem letům vězení. Trest vykonával v několika věznicích při různých pracích, až nakonec skončil v Jáchymově při těžbě uranové rudy. Na svobodě nepobyl dlouho. Opět musel nastoupit na vojnu a scénář se opakoval, jen s tím rozdílem, že v prosinci 1954 byl odsouzen tentokrát na čtyři roky. Opět se dostal do Jáchymova do „proslulých“ táborů Barbora a Nikolaj. Na svobodu se dostal po amnestii v roce 1957. Až do svého důchodu pak pracoval jako horník v OKD. Svůj další život zasvětil službě své rodině a církvi. Sedm roků vykonával služebnost staršího sboru, sloužil jako laický kazatel a v různých dalších služebnostech. V době totality se věnoval ilegální činnosti, kdy ve své hospodářské budově zřídil neziskové vydavatelství. Během let vytiskl cyklostylem, svázal a distribuoval několik tisíc knih. Jednalo se o několik desítek titulů nedostatkové literatury a také o celou řadu drobnějších materiálů pro sbory a jednotlivá oddělení. Až do konce života byl mužem činů. Když jsem s ním hovořil nedlouho před jeho smrtí, s dojetím hovořil o svém životě jako projevu Boží milosti a Božího požehnání, které nad svými dětmi vyslovila jeho umírající maminka. Je zvláštní, že i on měl tu přednost před svou smrtí udělit Boží požehnání svým potomkům. Smuteční pobožnost se konala 23. dubna za početné účasti na místním hřbitově v Návsí. Božím slovem u hrobu sloužil jeho vnuk, kazatel Radek Kantor. Zazněla slova naděje, ale i výzvy k věrnosti a následování příkladu našich otců. Bratr Jan Kloda sepsal podstatnou část zkušeností svého života v autobiografické knize, kterou příznačně nazval „Dříve než zavoláš…“. Pán života a smrti jej nyní zavolal k odpočinku a očekávání, až uslyší jiná jeho slova: „To dobře, služebníku dobrý a věrný…“ Karel Chlebek

Z vašich dopisů Uplynulo 100 let od narození Rudolfa Malého, skladatele mnoha adventistických písní Rudolf Malý se narodil v roce 1915 v Mittwaidě v Německu jako druhé dítě rodičům Anně a Johannovi Malých. Byl vychováván ve velmi přísném evangelickém prostředí. Od svého dětství byl velmi hudebně nadaný, a tak častokrát musel hrávat na různé nástroje i v noci, po příchodu svého otce z hospody. Po dokončení základní školy absolvoval textilní průmyslovku. Zanedlouho poté se v roce 1938 oženil s Marií Sittnerovou, která bydlela v nedalekém městečku Rochsburg. V březnu roku 1939 se jim narodil syn Werner. Krátce poté

Advent 6/2015

23

Z vašich dopisů

Zpívejte Hospodinu 17.12.2007 21:02 Stránka 72

musel jako voják narukovat do 2. světové války. V průběhu války se podle území, kde zrovMagnolie 66 Magnolie na byl, naučil vždy různé řeči. E/H H7 E Uměl německy, česky, polsky, #### E c Œ & œ œ ˙ ˙ ˙ ˙ œ œ œ œ œ rusky, francouzsky. Válka ho œ neskutečně poznamenala. 1. NeÏ den se sklo - ní na pfie - lo- mu v ‰e - ru Po ukončení války se vráH7 E # # til domů, do tehdy již ruského œ & # # œ œ œ ˙ ˙ œ œ œ œ w œ sektoru Německa. Nějaký čas a mag- no - li - e ti - ‰e zav - fie kvût, dělal sovětskému veliteli i tlu7 A H A E # # # # EŒ močníka. Neměl to v této poziœ œ œ œ œ & ˙ ˙ œ œ œ ˙ ˙ ci lehké. V říjnu 1946 se manchci je‰ - tû jed - nou vroucnû po - zdra - vit tû želům Malým ještě v Německu H7 E narodila dcera Christa Maria. #### œ œ œ œ œ & œ ˙. V roce 1947 se Rudolf Malý œ œ œ œ ˙ ˙ rozhodl odstěhovat s rodinou a k modlit - bû zas ti- ché po - hnou - ti ret. do tehdy ještě demokratického Československa. Bydleli nějaký 2. NeÏ rudé slunce zemfie nûkde v dáli, neÏ zpûvy dozní, ptaãí zmlkne hlas. čas v obci Císařský nedaleko Za v‰echny chci se modlit k Tobû, Králi, chci díky fiíci a znovu prosit zas. Šluknova v severních Čechách. Pracoval v továrně Bytex jako 3. Za v‰echny, ktefií na tû zapomnûli, za bloudící, za smutné v klekání. mistr. Na jeho oddělení praTy dlaÀ svou Pane, nikdy nezavírá‰, covala Alexandra Wormová, ta vûãná víra, to je mé vyznání. členka církve adventistů. Den4. Sly‰ Pane, hlas mÛj ti‰e ‰eptající, ně o svačině studovala Bibli, díky i prosby v srdci tajené. A neÏli kvût se magnolie zavfie, a tak se Rudolf začal seznamona chvíli k sobû pozvedni srdce mé. vat s učením církve. Po čase se nechal pokřtít. V roce 1949 se manželům Malým narodil další syn, Petr. Po čase se Rudolf Malý s rodinou odstěhoval z obce Císařský do nedalekého Rumburku, kde si našel na jeho okraji prázdný dům. Jenže ho postihlo jedno z mnoha neštěstí v jeho životě. V noci před zaplacením domu v roce 1953 přišla měnová reforma, a tak musel začít šetřit znovu. Velice těžce tuto událost nesl. V Rumburku pracoval celá léta v textilní továrně Bytex, a to v různých funkcích. V září roku 1957 se manželům Malým narodilo čtvrté dítě, syn Rudolf. V tomto období byla jeho manželka ale již velmi těžce nemocná. Po porodu matka neměla již žádnou sílu se o novorozeně starat. Vozili ji z nemocnice do nemocnice. Hradec Králové, Liberec a Rumburk, kde 8. prosince 1957 umírá. Tuto situaci nesl Rudolf Malý velmi těžce. O miminko se přes rok starala sestra Berta Hájková, která mu dala mnoho lásky, následně, žel, další lásku již nepoznalo. V roce 1958 se Rudolf Malý znovu oženil. Vzal si za ženu Elfriedu Mayovou-Böhmovou. Byla dcerou kazatele Franze Böhma z Tachova. Žili spolu ještě 25 let. Sedmého září 1984 odpoledne – v předvečer otevření nové modlitebny v Litoměřicích – bratr Malý náhle umírá. Jeho žena zemřela v Tachově 8. prosince 1990. Je nutné podotknout, že po celou dobu svého pozemského života mu byla církev adventistů bližší než vlastní rodina, a následky jsou patrné dodnes. Rudolf Malý ml.

24

Advent 6/2015

Z vašich dopisů Dospělá vděčnost za maminky Jako malý kluk jsem byl v dětské sobotní školce každý rok vychováván k projevu vděčnosti Pánu Bohu za maminku. My děti jsme v různě obměňovaných programech rok co rok v květnu zpívaly a přednášely maminkám. Všichni v sále se usmívali, chválili nás a pak, když jsme maminkám předaly kytičky a přáníčko, přišla řada na obdarování i nás – roztomilých a poslušných dětí. Tak nás připravily učitelky, maminky… Letos jsem zažil něco nevšedního. Mladá sestra dala mládeži podnět, aby, i když v našem sboru děti téměř nemáme, mládež udělala program vděčnosti za maminky a vděčnosti maminkám. Na poledne

zajistili drobné a chutné občerstvení, aby nikdo nemusel utíkat domů na oběd. Program mě šokoval. Zazněly úplně stejné písničky a básničky jako před deseti lety, doplněné o osobní současné vyznání mládežníků. Celý program vyzněl úplně jinak od mládeže než od dětí. Byla to dospělá vděčnost! Něco úžasného. Když program končil, neodolal jsem, vzal si místo za kazatelnou a vyjádřil nevyslovené, leč obecně prožívané. Tento program měl úplně jinou váhu vděčnosti, protože byla dospělá a spontánní. Pane Bože, díky Ti za maminky i za mládež, která přes své zápasy dokáže být i takto Tvým nástrojem. Jan Fürst, Karviná

Bibliobudky Při každé návštěvě nějakého sboru mě vždycky nejvíc zajímá venkovní nástěnka. Bylo mi asi třináct let, když jsem jednu takovou, visící na plotě pronajatého sborečku, dostala na starost. Během dalších skoro třiceti let to byl pro mne (těžkého introverta) hlavní způsob, jak lidem okolo říct, čemu věřím. V průběhu času to byla další tři místa a nakonec se změnil i způsob. Místo pečlivého vystřihování článků a obrázků ze Znamení doby jsem s příchodem počítače přepisovala a tiskla většími písmeny a nakonec psala i vlastní zamyšlení a místo špendlení na polystyren se musela naučit pracovat s webovými stránkami. S dnešním blogováním se to nedá srovnat. Mým nedostižným vzorem byla svého času nástěnka sboru v Tišnově. Díky ní a možnosti na témata reagovat dnes do našeho sboru chodí celá rodina. Díky práci knihovnice v současné době sleduji jeden trend. Čtenářů ubývá, a proto – když si lidé sami nechodí knihy půjčovat – hledají knihovny nové, kreativní způsoby, jak knihy mezi lidi vyslat. Například „Kniha do vlaku“ – v jedné stanici si půjčíš a na jiném nádraží vrátíš nebo ji prostě vyměníš za jinou. Dalším projektem je přebudovávání dnes již nevyužívaných telefonních budek na

Advent 6/2015

knihobudky. Překvapivě jsou prý s nimi dobré zkušenosti a knihy se ani moc neztrácejí. Ale nejvíce mne zaujaly miniaturní Bibliobudky podobné uzavřeným ptačím krmítkům. Víte proč? Protože mi docela připomínají naše nástěnky. Dřevěný domeček s prosklenými dvířky. Tak akorát na pár knížek, které se neodvažujeme kolemjdoucím nabídnout přímo, ale víme, jak je důležité, aby si je přečetli. Taková minisamoobsluha s možností nechat vzkaz, půjčit si knihu domů nebo se s ní posadit v předzahrádce přes týden často zavřeného sboru. Se zákazem podomního prodeje a omezením možností knižních evangelistů mi to přijde jako zajímavý doplněk našich evangelizačních aktivit. Ráda bych se o nějakou takovou Bibliobudku starala. Náš sbor ale v pronájmu takovou možnost nemá a okolním sborům mohu pouze navrhnout nápad. A tak přemýšlím, jak to v mém okolí zrealizovat. Jestli už to v našem prostředí někoho napadlo a máte s takovou miniknihovničkou pro veřejnost nějakou zkušenost (ať už přilepenou jako nástěnku na sbor, nebo jako krmítko pro duši na tyči třeba někde v parku či u dětského hřiště), napište nám prosím své postřehy. Vlaďka J.

25

2015 /6  příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

Nemožné se stává možným! Ráda bych se s vámi podělila o cestu, kterou si prošlo INRI road v Pardubicích od úplného založení až do nynější doby, kdy pravidelně funguje. V Pardubicích jsem studovala už pár let, když jsem se nechala pokřtít, seznámila se s lidmi, kteří se věnují INRI road, a zatoužila jsem, aby takováto skupina mladých lidí byla i ve městě, ve kterém studuji já. Ze začátku jsem zvažovala, že odejdu do Olomouce nebo Brna, kde už INRI road nějaký ten rok fungovalo. Ale pak mi přišla na mysl myšlenka, proč ho nevytvořit v Pardubicích. Po pár týdnech rozmýšlení, pochybnostech (již v minulosti se místní sbor snažil pořádat něco pro mladé lidi, ale vždy to po kratší době skončilo), ale i velké podpory místního sboru jsem zorganizovala první setkání, kde jsme se zabývali otázkou „Zdali je Bůh“. Do celého projektu jsem šla s velkou vírou, protože v místním sboru byla pouze jedna adventistka mého věku, takže jsme neměly ze začátku mládežnickou oporu. Zpětně to vnímám jako výhodu. Mohla jsem pozorovat, jak Bůh přivádí do INRI road různé lidi a já se s nimi mohu podělit o svou víru. Trochu jsem se bála, že to bude krátkodobý

26 26

projekt, že studenti časem nebudou mít zájem… Ale opak byl pravdou. V Pardubicích INRI road funguje už třetím rokem, velice oblíbené jsou studentské bohoslužby, studium Bible a akce, na které se snažíme zvát naše přátele. INRI road v Pardubicích je pro mě srdcová záležitost, protože s ním mám vždy spojeno, že Bůh nepovolává kvalifikované, ale kvalifikuje povolané. A tak i já, krátce pokřtěná studentka časově obtížné školy, jsem byla použita Bohem k tomu, aby se v Pardubicích vytvořilo centrum pro lidi vysokoškolského věku, kam chodí rádi, mají mezi sebou dobré vztahy a hledají spolu užší vztah k Bohu. Ráda bych vás tímto chtěla povzbudit. Pokud vnímáte, že máte jít do velkých věcí, a přitom si připadáte tak malincí a neschopní, nebojte se překážek, pokud je to Boží cesta. On vás povede, pomůže vám, a když budou docházet síly, zastavte se a podívejte se, co pro vás už v životě udělal. Jana Polehna

6/2015 Advent Impulz A 6/2015

NG fest neboli Festival nové generace je hudební křesťanský festival, který se uskuteční na pomezí Slovenska a Moravy v Javorníku nad Veličkou. Bude se konat 1. 8. 2015 od 16 hodin přímo pod širým nebem, na fotbalovém hřišti. Návštěvníci se mohou těšit na zpěváka Pavla Helana, slovenskou kapelu BBC Worship, českého rappera Kalwiche a místní kapely Invisible? a Only His. Mohou se také zaposlouchat do zamyšlení tří řečníků – Petra Kulíka, Vlado Žáka a Milenka Vučetiče. Návštěvníky čeká i bohatý doprovodný program. Festival je pro všechny věkové kategorie.

Co? Kdy? Kde? (Pro mladé…)

dvent 6/2015 A 6/2015 IAmpulz

27 27

Klub Pathfinder

Klub Pathfinder 20. výročí založení občanského sdružení dětí a mládeže „Klub Pathfinder“ Ani se mi nechce věřit, že od založení KLUBU PATHFINDER uběhlo již celých 20 let. Na začátku to byla jen „myšlenka“ – touha vytvořit v prostředí církve adventistů dobré podmínky pro práci s dětmi v jejich volném čase. Celá čtyři desetiletí, kdy si v naší zemi toto privilegium uzurpovala KSČ, jsme o tom jen snili. V letech 1967–1969 se o to pokusil bratr Oháňka s programem STEZKA PÍSMÁKA, ale velmi záhy se za časů tzv. normalizace věci vrátily do „starých kolejí“ a práce s dětmi v naší církvi pokračovala jen v přísné ilegalitě. Co nebylo výslovně povoleno, bylo zakázáno a postihováno. A povoleno nebylo de facto NIC! Rok 1989 přinesl v tomto směru velké změny. Najednou to, co nebylo zakázáno, bylo povoleno. Dříve zakázaná volnočasová činnost s dětmi dostala zelenou a na scéně se objevily organizace dříve za tuto svou činnost perzekvované – Skauti, Ymca, Tábornická unie apod. Také v naší církvi mohla oficiálně začít fungovat STEZKA PÍSMÁKA. A náš „sen“ se začal realizovat. Po počátečním rozběhu práce na školení nových vedoucích jsme veřejnou oddílovou činnost začali rozvíjet na platformě skautské organizace, ale od samého počátku jsme cítili, že nejlepší bude, když založíme dětskou organizaci vlastní, postavenou na zásadách církve adventistů. A tak se tomu také stalo v roce 1995, kdy byl oficiálně registrován KLUB PATHFINDER jako občanské sdružení dětí a mládeže s celorepublikovou (tehdy ještě Československou) působností. Dovolte, abych při této příležitosti vzpomínky začátků poděkoval všem, kteří stáli u „kolébky“ této nově se formující organizace. Kdyby nebylo pracovitých vedoucích, jejich nadšení, obětavosti a ochoty věnovat dětem svůj volný čas, nebyl by ani Klub Pathfinder tím, čím dnes je. Asi bych nedokázal vyjmenovat všechny, ale jistě se poznají na dnes již historických fotkách z prvních vůdcovských kurzů Klubu Pathfinder. Vedoucí oddělení dětí a mládeže v naší církvi – tehdy to byli bratři Jaroslav Šlosárek na unii, Radek Jonczy na Českém sdružení, Milan Kašlík na Moravskoslezském sdružení a Bohumil Kern na Slovenském sdružení – pracovali na budování základů. Spolu s výraznými osobnostmi v Klubu Pathfinder, jako byli D. Čančík, P. Bujok, J. Bartoš, K. Hellebrandová, Richard a Viki Vlachovi, M. Bubeník, K. Bušta, V. Vondrášek, R. Kašpar, Z. Jonczy, J. Štěpánek, V. Polehňa,

28

Advent 6/2015

Klub Pathfinder V. Bilan, D. Dobeš, D. Komora, bratři Turóciovci, M. Turcerová, J. Šolc (a celá řada dalších), zanechali po sobě hlubší historickou stopu, na kterou dnes vzpomínáme. Tehdy založené tradiční aktivity Klubu Pathfinder – Robinzonády, tábory, Camporee, vůdcovské kurzy, vůdcovské speciály, soutěž ve znalosti Bible „Stezka Písmáka“ a oddílová činnost – díky desítkám nových nadšených vedoucích dodnes pravidelně fungují. Od doby začátků uběhlo 20 let cílevědomé činnosti. „Otcové“ zakladatelé byli ve vedení Klubu Pathfinder vystřídáni mladšími, kteří v započaté práci pokračují s nemenším nadšením. Důrazem na kvalitu dosáhli i ocenění Ministerstva školství. Věříme, že naše práce není jen výsledkem schopností jednotlivých vedoucích, ale také důsledek Božího požehnání, za které se trvale – již od doby našeho „snění“ – modlíme. Díky, Pane Ježíši, že jsi s námi byl, když jsme Klub Pathfinder plánovali. Díky, že jsi nám pomáhal, když jsme naráželi na počáteční problémy s organizací tak velkého záměru, jakým Klub Pathfinder je. Díky, náš Pane, že jsi počáteční „jiskry“ rozfoukal v zářící plamen. Díky za Tvé vedení Klubu Pathfinder v uplynulých dvaceti letech a prosíme Tě, pomoz nám v tom, aby Klub Pathfinder vždy byl místem, ve kterém budeš Pánem Ty – tak jak jsme to plánovali od samých začátků… Jerry

Klub Pathfinder a Slovenský skauting v akcii! Ako oddiel Fatra z Banskej Bystrice sme sa 2. − 3. 5. 2015 zapojili do celoslovenskej skautskej akcie s názvom SOARÉ Jeden Svet, ktorá sa uskutočnila v Banskej Bystrici. Pozvanie sme dostali od jedného skauta z Banskej Bystrice, ktorý vedie svoju družinu detí a chcel by s nami – pathfindermi – spolupracovať. V sobotu poobede sme sa zúčastnili na programe, kde sme sa mohli prezentovať ako organizácia. Vytvorili sme svoj stánok, v ktorom sme mali rôzne propagačné materiály, fotky, vlajku Klubu Pathfinder a vyrábali sme tam tiež odznaky s logom Klubu. Zažili sme veľmi príjemné chvíle a rozhovory. S viacerými skautmi sme si vymenili kontakty, aby sme v budúcnosti mohli začať spolupracovať − keďže sme si takí podobní. Zároveň sme od nich nazbierali nové inšpirácie na činnosti, ktoré by sme mohli realizovať aj v Klube Pathfinder.

Advent 6/2015

29

Klub Pathfinder Program pokračoval aj v nedeľu. Boli sme oslovení, či by mohol náš kazateľ pripraviť zamyslenie z Božieho Slova na ekumenickú bohoslužbu. Pozvanie sme radi prijali. Brat kazateľ Filip Soós si pripravil zamyslenie

a s deťmi z nášho oddielu sme nacvičili niekoľko piesní. Atmosféra počas bohoslužby bola veľmi priateľská. Na začiatku sme zaspievali pathfinderskú hymnu a na záver zas skauti svoju hymnu. Ďakujeme Pánu Bohu za toto pozvanie, za krásne prežitý čas a tešíme sa na ďalšie aktivity, ktoré by sme chceli spolu so skautmi prežiť. Michaela Kapustová

Pathfinderská jarní olympiáda – Robinzonáda V pátek 1. května doputovalo z různých koutů Čech do rekreačního střediska Máj u městečka Plasy na 160 účastníků Robinzonády pořádané Klubem Pathfinder. Během víkendu zde proběhly 1. jarní olympijské hry Klubu Pathfinder. Myšlenka verše 2Tm 4,7.8 „Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil a víru jsem zachoval…“ provázela naše sportovce celým víkendem. Hrát fair play; že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se; bojovat o zachování víry – to byly hlavní motivy těchto 1. jarních olympijských her Klubu Pathfinder. Každý z přihlášených oddílů měl sestavit národní tým – vybrat si zemi, kterou bude zastupovat. Jejich úkolem pak bylo vytvořit reprezentační dresy, vlajku a vymyslet za svůj „stát“ hymnu nebo pokřik. Náročná příprava před olympiádou dávala tušit, že půjde o nevšední zážitek. Během registrace a ubytování přihlášených byly děti „vyšetřeny“ odborným personálem, zda jsou způsobilé k účasti na olympijských hrách . A nechyběl zde ani maskot her – Bílý tygr, který během slavnostního ceremoniálu zahájení her doběhl pro olympijský oheň až do „Atén“. Před samotným patnáctibojem se děti seznámily s českými olympioniky formou zajímavé hry. Hlavním hostem pátečního večera byl Josef Kverka – bývalý československý olympionik ve vzpírání, který nám vyprávěl svůj životní příběh. V sobotu dopoledne i odpoledne obcházela olympijská družstva se svými vedoucími podle mapky 11 stanovišť v okolí kempu, na kterých se soutěžilo v plnění rozličných disciplín zaměřených hlavně na týmovou spolupráci.

30

Advent 6/2015

Robinzonáda

Program sobotního večera probíhal v prostorách nedalekého kláštera. Po večerní hře, biblickém zamyšlení a zpívání jsme se za svitu svíček v kapli přesunuli na nádvoří. Jeden druhému jsme zde loučemi předávali olympijské světlo a poté jsme putovali zpět do naší olympijské vesničky. O půlnoci na děti čekalo ještě jedno překvapení – noční bojovka. Při ní měly děti získat „vavřínové věnce“ v podobě svítících náramků. Vedoucí během celého víkendu sledovali své týmy – do jaké míry dokázaly jejich děti spolupracovat, jak se chovaly k ostatním týmům, jestli hrály fair play a zda byly vůči druhým

ohleduplné. Později s dětmi ve skupinách toto reflektovali – pochválili, co se povedlo, a motivovali ke zlepšení toho, co nedělaly dobře. Před slavnostním ukončením her proběhl ještě tradiční maraton, při kterém naši „olympionici“ uběhli celých 42 kilometrů! Třešničkou na dortu při slavnostním ukončení her pak bylo vypuštění bílých holubic – symbolu míru. Za organizační tým děkuji všem přítomným kamarádům za jejich spokojené úsměvy! Martina Hurtová