ročník 14. 4/2013
Zpravodaj Korýtko
… a neztratíte přehled
Milí čtenáři, není tomu tak dávno, co jsem psala úvod Zpravodaje na začátku tohoto roku. Předpovědi a horoskopy předpovídaly, že se budeme mít dobře, ale jako vždy se to týkalo pouze pár vyvolených. Rok vypadá jako dlouhá doba, ale je to „jen“ něco málo přes 350 dní. Ten letošní však podle rychlosti, kterou se řítí ke konci, měl dní daleko méně. Toto číslo jsem více věnovala vánočnímu tématu, snad proto, že jsem si o vánočních svátcích už dlouho sama nepřečetla. Navíc všude kolem je toho špatného a zlého spousta, měla jsem chuť psát o něčem, co je příjemné a pěkné. Taky jsem se rozhodla nekazit si advent a předvánoční období psaním o současné politické situaci, protože to snad ani nestojí zato. Politici, jak to tak vypadá, stále tápou, nevědí kudy kam, ale mají jasno v tom, čeho chtějí dosáhnout. Obávám se, že blaho nás občanů to opět nebude. Léto je nenávratně pryč a zima už čeká za rohem. Pokud někdo z vás sledoval počasí v předešlých dnech, asi má představu o tom, jak by mohly vypadat letošní svátky vánoční. „Když Kateřina po ledě už chodívá, Eva potom blátem oplývá.“ Milovníci sněhu asi budou zklamaní nedostatkem bílé pokrývky na Štědrý den. Udělovali se jako každý rok…vyhráli to opět ti stejné, samozřejmě za zásluhy. Hádáte správně, mám na mysli Zlaté slavíky. V kategorii zpěvák a zpěvačka jsme se zase „dočkali“ závratných změn. Karel Gott a Lucie Bílá patří mezi základní „vybavení“ každé pěvecké soutěže. Za skupinu zaslouženě získali slavíka Ostraváci „Kryštof“. Když už jsme se dostali k naší hudební scéně, 20. listopadu jsme se rozloučili se zpěvákem Pavlem Bobkem. Připomeňme si ho pár větami… Chvíli zpěvák skupiny Olympic, také člen divadla Semafor. Věnoval se popové muzice, country i rock and rollu. Z jeho písní jsou to třeba „Lásko, mně ubývá sil“, „Veď mě dál, cesto má“, „S tím bláznem si nic nezačínej“ a spousta dalších hitů, které zůstanou nesmrtelné i pro mladší generace. U dalšího čísla Zpravodaje se uvidíme až na začátku příštího roku, tak to raději udělám dříve, než později… Všem čtenářům bych za sebe chtěla popřát nejen pohodové a klidné Vánoce, jak to uslyšíte ze všech stran, ale hlavně to, abyste je prožili aspoň trošku podle svých představ. A ke konci roku se na chvíli zastavme a zavzpomínejme na to, co jsme za celý dlouhý rok zažili a s kým jsme to zažili… Do toho nového pak vstupme s čistou hlavou a úsměvem nejen na rtech, ale i v duši… Krásný advent a ještě krásnější vánoční svátky.
Vaše redaktorka Jitka Kišková (středisko C3)
2
Kalendárium … připomeňme si …
vánoční tradice…
Všichni je určitě známe proto, že se neodmyslitelně staly nedílnou součástí našich Vánoc a nedokážeme si tyto svátky bez stromečku, cukroví, krájení jablíček a další zvyků, představit. Předvánoční čas začíná adventem. Název pochází z latinského „adventus“ (přicházející). Po dobu čtyř týdnů před Vánocemi (mezi 27. listopadem a 3. prosincem) zažíháme postupně každou neděli jednu svíci na adventním věnci. Čtyři adventní neděle bývají především z komerčních důvodů označovány jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá (s křesťanskou tradicí nemá označení nic společného). Světlo jejich svíček symbolizuje příchod - narození Ježíše Krista. Tento krásný symbol má svou doloženou historii z Německa z 18. století. Doba adventu je také dobou rozsvícení velkých vánočních stromů na náměstích a konání vánočních trhů. Jistě si vzpomenete i na svatou Barborku, jež slaví svátek 4. prosince. Tento den si svobodná dívka má domů donést „Barborku“, větvičku třešně, která pokud do Vánoc vykvete, má děvče v následujícím roce naději na svatbu. Dříve je dívky postřikovaly vodou nabranou do úst, aby
byl účinek zcela osobní a schovávala je ve chlévě, kde byla stálejší teplota. Dnes je tento zvyk maličko upravený. Do vázičky bychom měli vložit tolik větviček, co je osob v domácnosti, každou větvičku označit jménem. Komu větvička vykvete, splní se mu tajná přání. Další den po Barborce, 5. prosince v podvečer přichází dětmi oblíbený Mikuláš (stařec s bílým plnouvousem oblečen jako skutečný biskup s berlou v ruce) často v doprovodu děsivého čerta (démana zla) a hodného andílka (zosobněním dobra). Svátek sv. Mikuláše je 6. prosince. Mikuláš se narodil roku 280 v Řeckém Patrasu a zemřel okolo roku 342. Byl biskupem na jihozápadě Malé Asie. Den jeho smrti, 6. prosinec, se stal oslavovaným svátkem, který slaví děti i dospělí. Mikuláš byl v legendách jako přítel dětí, ochránce manželů, patron námořníků a vězňů. Zavzpomínejme si, jestli jsme byli letos natolik tolerantní k lidem okolo, chápaví a milý, aby nás čert nechtěl vzít do pytle plného hříšných duší. Nejmodernějším zvykem, který snad nikdy nebude považován za tradici, se stal shon, stres a honění se za nákupy co nejhezčích dárků, ale za rozumnou cenu. Vánoce jsou však nazývány svátky klidu a míru. Dnes si 3
klid a mír užíváme, a to ještě jen někteří z nás, často pouze od 24. do 26. prosince. Ale to není správně… Tradiční pečení vánočního cukroví i dnes ještě provoní spoustu domácností skořicí, vanilkou a oříšky. Není však žádným tajemstvím, že vzhledem k předvánočnímu shonu si na pečení někteří nenajdou čas a už vůbec ne pomyšlení. Historicky velmi mladou tradicí je zdobení vánočního stromečku. Ten se v českých zemích objevil počátkem předminulého století, v roce 1812. Ředitel Stavovského divadla Jan Karel Leibich stromeček ve svém pražském bytě nazdobil jako součást výzdoby ke štědrovečernímu stolu a u pozvaných hostů vzbudil pozornost natolik, že se následující rok objevil v mnoha měšťanských domácnostech. Na vesnici se zvyk rozšířil o sto let později. Zpravidla se stromeček zavěšoval nad štědrovečerní stůl špičkou dolů a zdobil se převážně jablky, ořechy, později i perníčky. První betlém (jesličky) postavil v poustevně v horské jeskyni v italské Umbrii v roce 1223 světec František z Assisi. Jesličky měly podobu žlabu s krmivem, k němuž přivedl živého oslíka a vola a u oltáře u jeslí v noci sloužil první štědrovečerní mši (dnes „půlnoční“). První český betlém představili v roce 1560 jezuité v kostele sv. Klimenta v Praze. Byl tehdy první v celé střední Evropě. Stavění betlémů bývalo až do 19. století nejrozšířenějším vánočním zvykem.
Novým symbolem se stal především vánoční stromeček. Jmelí si dnes můžeme koupit postříbřené, pozlacené nebo různě barevné. Podle mého názoru je stejně nejkrásnější přírodně zelené. Zavěšuje se na lustr či dveře a políbení pod jmelím na Štědrý den zajistí lásku „věčně zelenou“. Jmelí nosí štěstí tomu, kdo je jím obdarován. Jedna z legend tvrdí, že jmelí byl kdysi strom, ze kterého byl zhotoven kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Vánoce se v církvi slaví od 7. Století. V Česku je za vrchol Vánoc mylně považován Štědrý den, což je vlastně předvečer samotné slavnosti. Již ve 3. století uvádějí někteří křesťanští teologové 25. prosince jako datum Kristova narození. Oslava tohoto dne je dosvědčena už roku 336 poprvé v Římě. A konečně nastal čarovný a magický Štědrý den. Protože na tento den připadá narození Ježíše Krista, pokládali ho naši předkové za den zázraků, kdy se mohou člověku splnit i nejtajnější přání. A pomoci různých věštících technik hledal člověk odpovědi na otázky ohledně své budoucnosti, jak se traduje dodnes. Přes den nesmíme zametat nebo vynášet odpadky či smetí z domu, vynesli bychom si štěstí. Tradice o zlatém prasátku, jehož zjevení má zaručit hojnost a dobrou úrodu po celý následující rok, není již tolik populární. Možná i proto, že zajišťování úrody není pro naše domácnosti dnes prioritou. Před půlnocí by se také nemělo šít a plést (myši by výtvor zničily), prát (přináší to smůlu a neštěstí), čistit chlívy a stáje (dobytek by 3
pak kulhal) nebo psát milostný dopis (znamenalo by to rozchod). Ke slavnostní štědrovečerní večeři se zasedá, jakmile vyjde první hvězda. Počet osob u stolu by měl být sudý, pokud není, dává se talíř navíc pro nečekaného hosta. Dalším zvykem jsou rybí šupinky pod talířem, které si pak každý dá do své peněženky pro zajištění dostatku financí po celý příští rok (pozn. redaktorky – dělám to již několik let a žádné účinky se ještě nedostavily, ale zkuste sami). Na stolech našich předků se objevovaly především pokrmy z luštěnin – hrách, hrachová polévka, čočky a houbové omáčky, „kuba“, sušené a vařené ovoce, krupičné a kukuřičné kaše polité medem nebo sirupem. Ryby byly výsadou bohatých měšťanů a na vesnici začaly pronikat až ve 20. století. Dnes si to bez kapra a bramborového salátu, alespoň já, nedokážu představit. Ještě u stolu také krájíme jablko, ve kterém hledáme odpověď na otázku ohledně našeho zdraví. Pěticípá hvězdička ze zdravých jadérek značí zdraví a štěstí.
také vlašské oříšky. Od svátečního stolu nesmí nikdo vstávat a odcházet, aby se rodina sešla v plném počtu i příští rok. Po večeři září nejen dětská očka při pohledu na krásný stromeček, pod který Ježíšek nadělil vánoční dárečky. Jakým způsobem to udělal a jak vlastně Ježíšek vypadá, zůstává pro děti obestřeno tajemstvím. I přes komerční tlak u nás stále nosí dárky Ježíšek, žádný Děda Mráz či Santa Claus. Pro náročnější je zde staročeský zvyk lití olova. Kousek olova rozehřejeme a vylijeme ho do nádoby s vodou. Podle tvaru, ve kterém ztuhne, si odpovídáme na předem položenou otázku nebo se snažíme číst, co danou osobu čeká. Lodičky z ořechových skořápek s maličkou svíčkou v nádobě s vodou nám mohou prozradit životní dráhu. Drží-li se u břehu, zůstane majitel lodičky doma, pustí-li se na vodu, vydá se na cesty a pokud dlouho svítí, čeká ho šťastný a dlouhý život. Házení střevíce či třesení stromem jsou zvyky především pro svobodná děvčata. Otočí-li se hozený střevíc špičkou ze dveří, čekají dotyčnou vdavky a odchod od rodiny. Po zatřesení mladou jabloní či zlatým deštěm čeká dívka, odkud se ozve první pes, odtud přijde její ženich. Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší se zpíváním koled a samotnou církevní oslavou narození Krista. Povánoční čas (mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů) je dobou koledování. Tradice sahá až do středověku, do nedávné doby byl dodržován především ve venkovském prostředí. Koledníci obcházejí stavení, zpívají písně a za přání všeho dobrého dostávají od hospodářů výslužku.
Červavý jádřinec hlásí možné nemoci. Ovšem jadérka ve tvaru křížku, hrozí nejhorším. Podobné předpovědi skrývají
4
KLÍČOVKA poslední díl
NOVÝ ŽIVOT Moc mě potěšilo, že přitom mém neštěstí jsem nezůstala sama. Kolegyně z práce a především moje šéfová Marta mi pomohly k tomu, abych mohla žít v nových podmínkách, které byly dány mým postižením. Nějaký čas jsem strávila v rehabilitačním ústavu, kde jsem se naučila jezdit na vozíku a provádět běžné úkony sebeobsluhy. Marta mi nabídla pokojíček ve svém čtyřpokojovém bytě v přízemí paneláku. Bariéry tam byly minimální. Pouze dva schody u vchodu do baráku. Ty se překlenuly speciální rampou, kterou jsme si vyjednaly na magistrátě. Bylo mi však jasné, že tam nebudu moci bydlet navždy. Takže jsem se snažila najít nejrůznějšími cestami nějaké bydlení pro vozíčkáře. Mého manžela to dost vzalo. Začal pít a na Štědrý den ho našli mrtvého na cestě z hospody. Policie konstatovala, že jeho smrt nebyla způsobena zaviněním druhé osoby a že po požití alkoholu spadl na cestě a zmrznul. Takže jsem se stala vdovou na vozíčku. Potom jsem se začala sbližovat s panem Chlebíčkem, mým bývalým klientem. Pan Chlebíček měl pro mě nebývalé porozumění. Myslím, že jsem v něm získala dobrého přítele, kamaráda do nepohody.
Takto chodí v životě: Člověk něco ztrácí a něco nového získá. Důležité je neztrácet naději a chuť do života. Mgr. Petr Chlebovský, středisko C3
Konec seriálu KLÍČOVKA
5
Redaktorka: „Pane magistře, můžete mi povědět, jak skončí seriál Klíčovka a
proč jste Adélku vystavil takové nepřízni osudu?“ Autor: „Každý člověk na této planetě přijde občas do problémů z jeho pohledu obtížně řešitelných a působících dosti negativně na jeho psychickou pohodu. Je to nakonec všechno velice relativní: co jednomu se může zdát nepřekonatelné a složité, jiný tentýž problém vyřeší s přehledem a s perspektivním optimismem. Adélka nakonec najde východisko, protože má ze své pracovní praxe určitou inspiraci.“ Redaktorka: „Myslíte prakticky každodenní styk se starými a postiženými
lidmi?“ Autor: „Přesně to mám na mysli. Ve své práci byla nucena se vciťovat do nelehké situace svých svěřenců a reagovat na jejich podněty. Určitě si během tohoto času položila sama pro sebe otázku, jak by se zachovala a jak by to prožívala, kdyby ji samotnou potkalo nějaké postižení. Bohužel se jí to naplnilo a sama se teď musí vypořádat s problémy, které řešila se svými svěřenci. Zatím co stáří potká každého, tělesné postižení komplikuje život pouze jakési vybrané skupině populace, která prostě měla smůlu.“ Redaktorka: „Seriál Klíčovka končí, co chystáte dál?“ Autor: „Můj nový seriál svým způsobem na Klíčovku naváže. Bude se jmenovat Mládí pana Chlebíčka a mohu slíbit, že bude trochu pikantní.“ Redaktorka: „Všichni se těšíme. Děkuji za rozhovor.“
Rozhovor pro Zpravodaj Korýtko poskytl Mgr. Petr Chlebovský ze střediska C3, autor seriálu Klíčovka. 6
Můj
sloupek využití denního světla. I když zimní čas je správným středoevropským časem. Letní čas byl používán až do konce první světové války, v některých západoevropských zemích však zůstal v platnosti i nadále. V protektorátu Čechy a Morava až do 2. světové války. Od roku 1942 se čas začal měnit na jaře i na podzim, mezi druhou a třetí hodinou ranní. Letní čas byl pravidelně používán až do roku 1949 a od roku 1950 ho československá vláda ukončila. V druhé polovině 70. let 20. století nastala náhlá potřeba úspory elektrické energie související s celosvětovou ropnou krizí a v Evropě je opět zaveden letní čas. Československo používalo středoevropský letní čas od roku 1979. Platnost letního času byla v roce 1996 prodloužena o měsíc, tudíž trvá od poslední březnové do poslední říjnové neděle. Od roku 1996 se změní čas „až“ v říjnu místo dřívější změny v září. Připojili jsme se tak ke vzoru Evropské unie. Názory týkající se energetických úspor jsou dnes již spíše shazovány ze stolu. Rozdíly mezi letními a zimními měsíci bychom mohli počítat v rozsahu jednoho procenta. Jen si vezměme, každý z nás používá celoročně spoustu domácích spotřebičů, v zimních večerech sice více svítíme, rozsvěcuje se dříve pouliční osvětlení. Ale přes léto už drtivá většina lidí také nevezme do rukou kosu, ale moderní zahradní techniku. A co klimatizace, větráky, lednice, mrazáky nebo čerpadla veřejných koupališť… Líbil se mi také názor, že konkrétní ekonomické argumenty zůstávají běžných občanům skryty a že by nebylo od věci s nimi veřejnost seznámit. Připomínka byla vznesena pro Ministerstvo
Proč změna času? Poslední říjnový víkend se opět posouval čas (z letního na zimní). Není to letos poprvé, co jsem se ptala lidí okolo, co to má za význam. Neslyšela jsem nic jiného, než že to způsobuje špatnou náladu, nespavost, deprese a různé další zdravotní komplikace. Význam mi ale nebyl schopen nikdo pořádně vysvětlit. Tak jsem si sehnala podrobnější informace a myslím, že by mohly zajímat i vás… Hlavním důvodem samozřejmě není rozladit naše biorytmy, ale udělat jakési energetické úspory. Dočetla jsem se, že už starověké civilizace přistupovaly k času mnohem pružněji, než my. Neexistovaly hodiny v dnešní podobě, tudíž se řídili více přírodou a dny byly v letních měsících přirozeně delší než v zimních. V moderní době se hodně skloňuje jméno amerického vynálezce a prezidenta Benjamina Franklina, který uvažoval o změně času především z toho pohledu, aby přiměl Američany chodit dříve spát a tak i dříve vstávat do práce. Tehdy se jeho návrh neprosadil a ani se nedivím. Za zavedení letního času u nás se „zasloužila“ 1. světová válka jako důsledek úsporných opatření, k nimž musely sáhnout nejprve evropské vlády, poté i další země. České země, tehdy součástí Rakousko-Uherské monarchie zažily poprvé letní čas od 30. dubna do 1. října 1916. Sám císař totiž vstával velmi brzy, kolem čtvrté hodiny ranní a nechtěl v tom zřejmě zůstat sám, tak našel způsob, jak k tomu přinutit také své poddané. Myšlenka zavedení letního času byla směřována k efektivnějšímu 7
práce a sociálních věcí, jelikož to spadá do jeho kompetence. Četla jsem dokonce velmi vtipnou, ale reálnou situaci, která díky změně času může nastat. Maminka porodí dvojčata v den, kdy se mění čas. První dítě přijde na svět ve 2:55 a druhé o 10 minut později. Jenže v té chvíli se z letního času přechází na zimní, to znamená, že se ručičky na hodinách posunou o hodinu zpátky. Co to značí pro maminku? Druhé dítě má oficiální čas narození ve 2:05, i když se narodilo až po svém dvojčeti.
Z pohledu škodlivých účinků na lidský organismus se jedná o zásah od načasovaných biorytmů člověka. U vnímavějších jedinců jde o dočasnou nevolnost, poruchy spánku nebo zvýšenou únavu. Nebojte se, našla jsem zajímavý nápad, jak se vyrovnat s poruchami spánku, které by u Vás mohly nastat po změně času. Člověk by měl v prvních dnech chodit spát nejdříve o 15 minut dříve a interval tak postupně protáhne až na celou hodinu. Biorytmus organismu by se tak měl rychleji srovnat. Nezbývá nám nic jiného, než to příští rok vyzkoušet. Doufám však, že tyto problémy se Vás netýkají a se změnou času se úspěšně perete. Snad se vláda jednoho krásného dne umoudří a už nám nechá jen jeden čas, ten správný…
8
(Nejen) nedělní chvilka poezie
Vánoční píseň Jaroslav Seifert (* 23. září 1901 – † 10. ledna 1986) Rolničky slyším, slyším hlasy, myslím si: Kdo to přijel asi? Dlouho už neviděl jsem sáně, a proto toužím dychtivě podívat se zas jednou na ně, pohladit koně po hřívě. Však venku nikdo. Jenom vrána do pola sněhem zasypána. A slyším hudbu. Nechám všeho, jdu přivítati neznámého. Kdo je to? Slyším, někdo troubí, housle se ozvou k tomu vráz i basa, která zpívá zhloubi. Nic, jenom tma a ticho v domě opírají se silou o mě.
a viděla, jak Marie Panna už dlouhou cestou umdlévá a klesá k zemi uplakaná na trochu slámy do chléva. A viděla, jak s nebe rázem andělé slétali se na zem.
A v koši u psacího stolu hryže si myška. My dva spolu známe se dávno. Tiše vklouzla tak jednou ke mně. Od těch dob je pokoj stále plný kouzla. Jen, prosím, neplaš, nerozzlob tu přítelkyni malých dětí, umí tak krásně vyprávěti.
teď je u mne. Pode dveřmi tou škvírou chodí ke mně, věř mi. A od těch dob mi takhle hrají, rolničky slýchám v tento čas, okna mi květy rozkvétají a s nebe slýchám krásný hlas. Ne obyčejný, ale svatý, když do tmy ráno vyjdu vraty a spěchám sněhem na roráty.
Vždyť je to ona, myška malá, jež s Kristem Pánem v seně spala
9
Rekapitulujeme ... co se událo... Vzpomínky na léto jsou už pečlivě uložené hluboko v naších myslích. Ale letošní léto nás provázel bohatý kulturní program, proto se patřilo se s ním náležitě rozloučit. Hned první zářijovou neděli, shodou okolností s příznačným datem 1.9. se ve vestibulu domova rozezněly tóny historické hudební společnosti Camerata až z Kopřivnice. Po vystoupení se do kulturní místnosti hrnuli tvořitelé všech věkových kategorií. Děvčata z volnočasových dílen zapojila svou nezkrotnou fantazii a připravila materiál k tvorbě velice zajímavých výrobků (např. pletení košíků z novin, kreslení na látkové taštičky, nebo zdobení rámečků na fotky pomocí barev na sklo a mnoho dalších). Kreativní atmosféra vládla celému sálu… 12.9.2013 se kulturní místnost změnila v divadlo a ne jen tak v nějaké, ale v operetní. Zazněly árie a písně z operet jako Čardášová princezna, Vídeňská krev nebo Veselá vdova v podání umělců moravských divadel v krásných kostýmech. 19.9.2013 jsme v odpoledních hodinách vyrazili do nedalekých Sanatorií Klimkovice. Po opuštění autobusu si někteří návštěvníci prohlédli areál lázní, jiní dali přednost posezení v lázeňské kavárně.
28.9.2013 na svatého Václava jsme nezaháleli. I když tento den připadl na sobotu, konalo se netradičně Svatováclavské bingo.
10
KAVÁRNA U ADINY Milovníci starých časů si přišli na své ve vzpomínkové kavárně u Adiny (Mandlové), kterou uspořádalo středisko B3 v kulturní místnosti 8. října. Personál v dobových kostýmech, hudba připomínající mladá léta našich seniorů, hezky upravené stoly, secesní obrázky Alfonse Muchy a film Kristián potěšili srdce nejednoho obyvatele Domova Korýtko.
K tomu se podávala káva, džus, poháry, bábovka, ovocná buchta, jednohubky a minizákusky.
Zájem byl velký, obsluha měla co dělat, aby uspokojila přání všech hostů. Kdo si počkal, nelitoval. S úsměvy na tvářích, doznívající hudbou v uších a známou hláškou promítnutého filmu „Zavřete oči, odcházím“ se i naši senioři rozešli spokojeně na své pokoje. Za středisko B3 děkuje všem za účast i trpělivost sociální pracovnice Ivona Šebestová. 11
10.10.2013 s sebou přivezla spoustu radosti a dobré nálady taneční skupina Jiřinky z Paskova, která obohatila svým vystoupením Vinobraní. Nejen zraky a sluchy, ale také chuťové buňky jsme uspokojili drobným občerstvením. 18.-20.10.2013 prezentovaly sociální pracovnice Domov Korýtko na výstavě Život bez bariér na Výstavišti Černá louka Ostrava. 25. a 26.10.2013 jsme měli šanci volit do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Ti, kteří tuto možnost využili, se jistě zajímali také o jejich výsledky. Dnes již víme, jaké politické strany vyhrály, ale opakování je matka moudrosti…
7.11.2013 jsme byli srdečně zváni na šálek grogu a něčeho dobrého k zakousnutí. Přednáškou k oslavám svátku svatého Huberta – patrona myslivců nás poučil o zajímavostech ze života zvířat kdo jiný, než myslivecký spolek OMS Ostrava. 9.11.2013 byla sice sobota, ale odvážní zaměstnanci (Domov Korýtko v červeném) se zúčastnili volejbalového turnaje, který dokonale zorganizovala Katka Krömrová (vedoucí střediska C2). Naši výzvu přijala dvě zařízení poskytující sociální služby. 12
Co je nového na středisku B3 (od zpravodajky Ivony Šebestové, soc. pracovnice) V minulém čísle jsem slíbila, že chystáme smažení kuřecích křidélek a napíšu Vám, jaké to bylo. Akci uspořádaly pečovatelky Barbara Šimečková, Bc. Jana Podzimková a Pavlína Porubová. Všichni dostali i domácí buchtu a bramborové placky, které se smažily střídavě s křidélky a jejichž vůně se linula celým poschodím. Jedna obyvatelka říkala: „tak dobré placky jsem ještě nejedla!“ Porce byly velké, což sklidilo komentář: „vy nás chcete zabít? Tolik jídla!“. Kdo nemohl dojíst, mohl si zbytek zabalit s sebou na pokoj. I když bylo jídlo smažené, nikomu z něj těžko nebylo. Částečně proto, že mastnotu mohli spláchnout nealkoholickým pivem. K poslechu hrály hity z televize, někteří si i zanotovali. Ještě ani všichni nedojedli a už se plánovalo, co bude příště? Možná se s vámi podělím v dalším Zpravodaji .
Abyste si neřekli, že na bétrojce se jenom debužíruje (hoduje pozn. autorky), napíšu ještě o další akci. I když ani na ní nechybělo občerstvení, domácí buchta, káva, čaj. Hlavní však bylo mít dobrou taktiku nebo možná trošku štěstí. Pečovatelky Jana Kaletová a Eva Hirková uspořádaly na středisku turnaj ve společenské hře Člověče, nezlob se. První čtyři místa jsme ocenily věcnou cenou a diplomem, ostatní dostali na památku účastnické listy a cenu útěchy. Nejlépe se vedlo paní Štěpánce Bláhové, druhá skončila Maria Poláčková, třetí Soňa Kavková a bramborová medaile patřila paní Anně Hajdové, která je v Domově sotva měsíc. Panovala výborná atmosféra, jedna z účastnic přišla po akci pečovatelkám osobně poděkovat. I když není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, gratulujeme čtyřem nejlepším (na fotkách dole).
13
12.11.2013 si pro nás kulturní zážitek připravili a odvážně vystoupili žáci Základní umělecké školy Sologubova 9A z Ostravy – Zábřehu.
17.11.2013 pořádalo nedělní akci středisko C2. Shromáždili jsme se ve vestibulu a shlédli divadlo loutek a vystoupení ženského sboru Ostravská Klika.
21.11.2013 nás opět navštívili studenti, tentokrát z Gymnázia Františka Hajdy z Ostravy – Hrabůvky v rámci Odpoledního posezení s hudbou.
14
26.11.2013 předvedli zpěváci Mužského pěveckého sboru Vítkovice, jaké krásné tóny mohou i muži v pokročilém věku z hrdla vyloudit.
Zhruba v polovině měsíce listopadu opustila řady sociálních pracovnic Hanka Ohrzalová (za svobodna Kalvarová) z DZR. A v téměř stejné době přišla na svět nová „volnočasovka“ Lilianka, která se narodila pyšné mamince Marcelce Ondráčkové. Rodičové, gratulujeme!!!
15
Co nás čeká a nemine? Ve čtvrtek 5.12. se bude domovem prohánět čert v doprovodu Mikuláše a snad i andílka, hodné budou obdarovávat, neposlušné sbírat do pytle V pátek 6.12. budeme slavnostně otevírat reminiscenční místnost a také nás navštíví dobrovolníci z ArcelorMittalu a se zájemci vytvoří vánoční přáníčka či ozdoby V úterý 17.12. pořádáme již tradičně vánoční trhy, na kterých máte možnost nakoupit nějaké dárky pro své blízké. Doufáme, že se vánoční náladou zaplní každé zákoutí domova. V pátek 20.12. dopoledne se můžete těšit na předvánoční posezení a prozradím, že svou účast přislíbila taneční skupina Jiřinky z Paskova Jaké akce stihneme nebo nestihneme mezi těmito daty, to se jistě včas dozvíte.
16
17
