VÝLET GII
2012/2013, rekreační středisko Hutník
Kdybych psala o svém vysněném výletu, docela by se lišil od toho, jak to opravdu bylo. Pravda je, že i můj otec říkal, že se to podobá spíše třídennímu pochodu na vojně. (Kristýna Joglová)
„Ve středu v osm hodin jsme vyjížděli autobusem z Klobouk do Hodonína, ale měl zpoždění. Když jsme nastupovali, sedly jsme si za Dorkou, která už tam byla, a povídaly jsme si. Byly jsme celé natěšené na to, co nás čeká, a hned v Hodoníně jsme se musely vyfotit.“ (Dora Říhová)
„Ve Tvarožné Lhotě jsme navštívili paní učitelku Uřičářovou a ta nás pohostila, ukázala nám prasata a taky nás provedla funkcionalistickým kostelem. U paní učitelky jsme začali hrát hru na anděly (každý byl něčí anděl a každý měl svého anděla; anděl dělal dobré skutky tomu, koho si vylosoval).“ (Pavel Gavlík)
„Já s Bárou, Adamem, Pavlem a Pavlem G. jsme ztratili ostatní z dohledu, protože Bára potřebovala smrkat. Jak jsme tak stáli, tak mě kluci upozornili, že mám na batohu brouka. Jak jsem to slyšela, odhodila jsem batoh na zem a začala jim nadávat, proč ho nesundali. Pak jsme vyšli na rozhlednu, ale mně bylo trošku špatně. Dole jsem měla opět na batohu brouky a pavouky.“ (Julie Lexová)
„S panem učitelem Hrádkem jsme vyluštili a našli jednu Multi-cache a vylezli si nahoru na rozhlednu, na které jsem v nestřežené chvíli udělal ze vstupenky vlaštovku a hodil ji.“ (Kryštof Macek)
„Vylezli jsme na rozhlednu, někteří dvakrát a já s obtížemi. Vůbec se mi nelíbil vítr a měla jsem chuť si uprostřed rozhledny sednout a zestárnout tam! Nakonec za pomoci podpory spolužáků jsem se dostala navrch, kde to bylo úžasné.“ (Silvie Miklíková)
„Hned na začátku nás čekal velký kopeček, pak už jsme šli po hřebeni až k táboru. Tam jsme se ubytovali, učitelé nám řekli časový harmonogram, co dělat nesmíme a zároveň co dělat musíme.“ (Pavel Mucha)
„Když už jsme konečně do Hutníku dorazili, ubytovali jsme se na chatkách, já byl s Ivošem, Petrem a Lukášem, hned jak jsme se smířili s tím, že nám chatka možná spadne na hlavu, zjistili jsme, že jsme na strategicky dost nevýhodném místě, zepředu p. uč. Hrádek a zezadu pí uč. Uřičářová.“ (Kryštof Macek)
„Po večeři jsme se šli se podívat k nedaleké přehradě, kde se bohužel nedalo koupat, protože na to byla docela zima. Přece se ale našli i takoví, kteří nechtěli zůstat suší, a mezi ně patřili např. Kryštof, Pavel a Franta. Ti si namočili hlavy a nohy až po pas. Pavlovi to ale pořád nestačilo, a tak do vody skočil v oblečení celý.“ (Nikol Paulová)
„
„První noc jsme usnuli tak okolo jedné hodiny ráno, do té doby se jen tak povídalo, můj pokus o návštěvu vedlejší chatky byl odměněn padesáti dřepy.“ (Kryštof Macek) „Druhý den ráno jsme ještě nevěděli, že za dvě hodiny se budeme válet v blátě a bude nám všechno jedno. Pršelo, tak jsme měli mokro v botách. Došli jsme na mlýn, kde nám nějaká paní říkala něco o historii mlýna. Jediné, co jsem si zapamatovala, bylo, že se tam kdysi šprajcla nějaká mlynářka a rozdrtilo ji to.“ (Pavlína Krmelová)
„Druhý den jsme šli 20 kilometrů na mlýn v Kuželově, ale mně to připadalo, jakoby to bylo kilometrů 50. Při výpravě jsme pěkně zmokli. Boty jsme měli plné vody, a když už nebylo co ztratit, tak jsme se s Adamem porochnili v bahně a kalužích. V obchodě v Kuželově jsem si koupil ponožky a na nohy jsem si dal sáčky, abych ty ponožky neměl hned mokré. Sáčková ochrana byla asi po pěti minutách narušena. Z výpravy jsme se vrátili v 5 hodin úplně hotoví. V táboře byla nějaká jiná třída, kde byl kluk, kterému se líbila Bára Fialková. My jsme mu s klukama říkali Bizon, protože tak vypadal.“ (Ivo Kotrla)
„Jakmile jsme došli do první vesnice (už si nepamatuji jméno), v obchodě, ve kterém prakticky nic nebylo, jsme si s Pavlem koupili šlehačku. Tohoto nápadu doposud trochu lituji.“ (Kryštof Macek) „Z mlýna jsme vyrazili dál, ačkoliv byl návrh zůstat asi 3 hodiny a čekat na autobus. Ten neprošel, vůbec se mi tak nějak zdálo, že na výletě vládla monarchie a žádné náznaky demokracie. V tuto dobu mi dokonale prosákly boty a začalo mi to být všechno jedno. Paní učitelka Uřičářová začala říkat, že zablácené boty atd. jsou znak „panku“. Ona to vůbec brala až příliš vesele. Od této chvíle jsem procházel každou kaluží a blátem beze snahy to obejít.“ (Kryštof Macek)
„U pana učitele Hrádka jsme se alespoň trochu pobavili, zatímco nám sušil boty a kalhoty nad sporákem. Král bot. „Neexistuje špatné počasí, jen špatný turista“, prohlásil, a na výlet přišel v sandálech.“ (Kristýna Joglová)
„Po večeři jsme vyrazili na chatu pana učitele Hrádka, tam jsme si zazpívali u táboráku a ukončili hru na anděly. Jenomže když jsme se vraceli, tak byla bouřka (já jsem se ptal holek, co by dělaly, kdyby je napadl zombík a vysál by jim mozek brčkem) a já jsem šlápl do kaluže a to byly moje poslední boty…“ (Pavel Gavlík)
„Po večeři jsem se připravil na kanadskou noc, stáhl jsem si film, aby mi doba, než Filip a Adam usnou, utekla rychleji. Bohužel hned po zhasnutí došla paní učitelka a šlehačku s podílem mléka 0 % mi hned vzala.“ (Pavel Mucha)
„Když už jsme si lehli, přemýšleli jsme nad tím, co bychom dělali sami večer v lese. Pavel ale zase jedl brambůrky a pil kolu.“ (Filip Kolek)
„Byl poslední den, měli jsme zabaleno, uklizeno a šli na autobus do Strážnice. Ve Strážnici jsme šli do parku a hráli jsme hru s hledáním slov a skládáním rčení. Potom jsme šli do skanzenu, tam mě to nebavilo.“ (Adam Sliva)
„Výlet byl pěkný a seznámil jsem se s keškami a základními pravidly geocachingu. Je to zajímavé okořenění turistiky. Jediná věc je, že si při stěhování chatek vzal Adam moji pláštěnku, co se přimíchala do jeho věcí. Další věc, co mě mrzela je, že jsem s sebou neměl sandály.“ (Honza Navrátil)
