2013 c.k. 32. Okruh Téma Strana

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

1

Kalendář, obsah

Obsah č. 10/2013

c.k.

32

Okruh 1 – Kalendář, obsah

2 – Daň z příjmů - společné

3 – Daňová evidence

4 – DPH 5 – Účetnictví

Téma

Strana

Obsah

32

Kalendář povinností v říjnu 2013

33 - 35

Zálohy na daň z příjmů

61 - 67

Daňově uznatelné úroky v rámci skupiny Prominutí úhrady daně z příjmů a příslušenství daně z příjmů pro poplatníky postižené v roce 2013 povodněmi 407/11.09.13 Uplatnění daňového odpočtu u darů poskytnutých ze společného jmění manželů 404/26.06.13 Stanovení výše dílčího základu daně § 7 pro porovnání dle § 35ca (možnost uplatnění slevu na manžela/manželku, vyživované dítě) 403/29.05.13 Poskytnutí nepřímého bonusu od zahraničního výrobce zboží Ručení za DPH při úhradě na jiný než zveřejněný bankovní účet a další očekávané novinky v DPH Rezervy na opravy hmotného majetku z účetního pohledu Jednoleté pomaturitní studium jazyků - statut studenta

6 – Soc. a zdravotní pojištění 7 – Právo v podnikání

Odložení povinné elektronické komunikace OSVČ s ČSSZ Aktuální dění v daňové legislativě – daňové zákony v návaznosti na rekodifikaci soukromého práva Změna v zákoníku práce po 48 letech

8 – Zaměstnavatel a zaměstnanci

9 – Ostatní daně 10 – Související obory

Dopady zvýšení minimální mzdy do minimální hodinové mzdy při různé týdenní pracovní době a do zákona o zaměstnanosti a do zaručené mzdy Náhrady mzdy se od roku 2014 vrací na prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti -

68 69 - 72 25 - 27 28 61 - 66 67 - 68 23 - 26 19 20 37 - 38 75 - 76 77 - 78 79 - 80 -

Přehled předpisů za září 2013

53 - 55

Stanovisko GFŘ k aplikaci § 18 odst. 2 DŘ (delegace místní příslušnosti vs. přeregistrace)

56 - 58

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů


Daně a právo v praxi

61

Zálohy na daň z příjmů doc. Ing. Petr Kout, CSc. Poznámka c.k.:

V následujícím článku Vám přinášíme komplexní přehled ohledně stanovení záloh pro fyzické a právnické osoby na zálohové období, které vychází z poslední známé daňové povinnosti. Jelikož v této oblasti není vše úplně jasné, na uvedených příkladech si ukážeme konkrétní řešení.

Většinou poplatníci nemají problémy s výpočtem výše záloh na daň z příjmů a se stanovením periodicity jejich placení, protože používané programy, které sestavují daňová přiznání k daním z příjmů, obvykle obsahují funkci, která tyto výpočty bez problémů zvládá. Přesto k chybám dochází - někdy vinou poplatníka, jindy v důsledku nejednoznačného znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). V dalším textu bych chtěl poukázat na problémy, se kterými se lze setkat - ať již jde o nesprávné pochopení lhůt pro placení záloh, způsobu výpočtu jejich výše u daně z příjmů fyzických osob (dále jen „DPFO“), tak i nejasnosti, které stále v sobě obsahuje ZDP u daně z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“). Předmětem článku nejsou zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, také se nebudu podrobněji zabývat placením záloh při přeměnách obchodních společností. Nejprve si připomeneme společná pravidla, která platí jak pro zálohy na DPPO, tak pro zálohy na DPFO. Základním ustanovením, které řeší placení záloh na daň z příjmů, je § 38a ZDP. Ke správnému výpočtu výše záloh se dále použije zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“). Přihlédnout se musí i ke lhůtám pro podání daňového přiznání podle § 136 DŘ a § 38m ZDP. U záloh na daň z příjmů se setkáváme se třemi rozhodnými obdobími: 1. zdaňovací období, 2. období, za které se podává daňové přiznání, které není zdaňovacím obdobím, 3. zálohové období. Zdaňovací období Zdaňovacím obdobím u DPFO je vždy kalendářní rok - viz § 5 odst. 1 ZDP. To platí i pro ne zcela typickou situaci, kdy by fyzická osoba vedla účetnictví a měla za účetní období hospodářský rok. Zdaňovacím obdobím u DPPO podle § 17a ZDP je:  kalendářní rok,  hospodářský rok,  období od rozhodného dne fúze nebo převodu jmění na společníka anebo rozdělení obchodní společnosti nebo družstva do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve kterém byly fúze nebo převod jmění na společníka anebo rozdělení zapsány v obchodním rejstříku,  účetní období, pokud je toto účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích 12 měsíců. Příklad 1 Dne 15.11.2012 vznikla obchodní společnost. Její účetní a zdaňovací období bude kalendářní rok. Období od 15.11.2012 do 31.12.2013 je jejím prvním účetním a zdaňovacím obdobím. Období, za které se podává daňové přiznání, které není zdaňovacím obdobím Účetní období, které trvá méně než 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, je obdobím, které není zdaňovací. Podává se za něj přiznání, vykazuje se výsledek hospodaření i základ daně a počítá se daň z příjmů. Připadá v úvahu pouze u DPPO. Váže se na přechod z kalendářního roku na hospodářský rok a naopak.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů



62

Příklad 2 Obchodní společnost přechází z kalendářního roku na hospodářský rok. Rok 2012 je účetním obdobím, které je i zdaňovacím obdobím. Hospodářský rok začíná 1.9.2013. Období 1.9.2013 až 31.8.2014 je účetním a současně zdaňovacím obdobím. Období 1.1.2013 až 31.8.2013 je účetním obdobím, ale není zdaňovacím obdobím. Zálohové období Zálohové období je podle § 38a ZDP období od prvního dne, který následuje po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za uplynulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za následující zdaňovací období. Příklad 3 Fyzická osoba podává daňové přiznání za rok 2012 v základní lhůtě do 2.4.2013 (1. 4. byly Velikonoce). Zálohové období začíná 3.4.2013 a skončí posledním dnem lhůty pro podání přiznání za rok 2013, tedy například 1.4.2014. Příklad 4 Poplatník - právnická osoba - má účetní období kalendářní rok 2012. Má povinnost podat přiznání v prodloužené lhůtě, protože její účetní závěrka podléhá auditu. Posledním dnem pro včasné podání přiznání je 1.7.2013. Bude-li situace stejná i o rok později, bude zálohovým obdobím 2.7.2013 až 1.7.2014. Příklad 5 Poplatník má hospodářský rok od 1.9.2012 do 31.8.2013. Podléhá povinnému auditu. Lhůta pro podání daňového přiznání je 3.3.2014 (1.3.2014 je sobota). Pokud i nadále bude podléhat auditu, zálohové období bude 4.3.2014 až 2.3.2015. Zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu zálohového období. Vznikne-li tedy povinnost platit zálohy na daň, platí se v průběhu zálohového období. Zdá se, že je zde vše jasné. Není tomu tak a u DPPO si později uvedeme závažnou nejasnost. Výše záloh a jejich periodicita Výše záloh a periodicita jejich placení vychází z poslední známé daňové povinnosti. Tou je obecně částka, kterou si poplatník vypočetl a uvedl v řádném daňovém přiznání za poslední skončené zdaňovací období. Pokud je řádné přiznání podáno opožděně, zálohové období začne později, začíná běžet od následujícího dne po dni podání přiznání. Příklad 6 Poplatník podal řádné přiznání místo 2.4.2013 až 16.5.2013. Zálohové období bude od 17.5.2013 do 1.4.2014. Podává-li poplatník dodatečné daňové přiznání, je poslední známou daňovou povinností částka, kterou uvedl v dodatečném daňovém přiznání - neboli mění se poslední známá daňová povinnost. Zálohy splatné do data podání dodatečného daňového přiznání se nemění, mění se až výše nově splatné zálohy na daň. Zálohy na daň z příjmů neplatí obce a kraje. Dále zálohy na daň neplatí ti poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč. Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 30 000 Kč, ale nepřesáhla 150 000 Kč, platí zálohy na daň pololetně ve výši 40% poslední známé daňové povinnosti. Poplatníci s poslední známou daňovou povinností nad 150 000 Kč platí zálohy na daň ve výši 25% poslední známé daňové povinnosti. Placení záloh na daň Poslední známá daňová povinnost (PZDP)

Výše zálohy (z PDZP)

Periodicita placení

do 30 000 Kč 30 001 - 150 000 Kč

40% pololetně

Lhůty placení neplatí se do 15. dne každého 6 měsíce zdaňovacího období

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů



63

nad 150 000 Kč

25% čtvrtletně

do 15. dne každého 3 měsíce zdaňovacího období

Zaokrouhlování Podle § 146 DŘ se záloha na daň zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru. Příklad 7 Poplatník má poslední známou daňovou povinnost ze zdaňovacího období roku 2012 ve výši 211 090 Kč. Přiznání za rok 2012 podává do 2.4.2013. Záloha na daň z příjmů splatná v období 3.4.2013 až 1.4.2014 bude činit 211 090 x 0,25 = = 52 772,50 Kč, po zaokrouhlení na stokoruny nahoru 52 800 Kč. Zálohy bude poplatník platit čtvrtletně a budou splatné do 17.6.2013, 16.9.2013, 16.12.2013 a 17.3.2014. Posuny oproti 15. dni jsou způsobeny sobotami a nedělemi. Po skončení zdaňovacího období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, se zaplacené zálohy na daň, splatné v jeho průběhu, započítávají na úhradu skutečné výše daně. U záloh, u nichž došlo k prodlení s placením, se na úhradu daně započítají i ty zálohy, které budou zaplaceny do konce lhůty pro podání daňového přiznání, i když byly uhrazeny v následujícím zdaňovacím období. Příklad 8 Poplatník má daňovou povinnost ve výši 300 000 Kč. V průběhu zdaňovacího období zaplatil zálohy na daň:  15.3.2013 ve výši 28 400 Kč,  14.6.2013 ve výši 32 300 Kč,  13.9.2013 ve výši 32 300 Kč. Zálohu ve výši 32 300 Kč splatnou do 16. 12 2013 zaplatil až 20.1.2014. Doplatek daně bude činit 174 700 Kč, tj. 300 000 - 28 400 -- (3 x 32 300). Se splatností záloh na daň někdy vznikají problémy. Nemám na mysli situace, kdy poplatník na zálohu na daň nemá prostředky nebo kdy zapomněl zaplatit včas. Dochází k nepochopení vzájemného vztahu zdaňovacího období a zálohového období. Příklad 9 Poplatník daně z příjmů má hotové přiznání za rok 2012 už 5.5.2013. Odevzdá ho správci daně, protože chce mít na horách, kam právě odjíždí, čistou hlavu. Uvažuje tak, že jeho poslední známá daňová povinnost je 160 000 Kč. Z toho vyplývající čtvrtletní záloha na daň bude ve výši 40 000 Kč. Protože už tuto výši daně a zálohy na daň zná při podávání přiznání 5.3.2013, zadá ve svém počítači příkaz k úhradě zálohy na daň na den 14.3.2013 ve výši 40 000 Kč. Protože ale jeho daňová povinnost za rok 2011 byla 200 000 Kč a zálohové období končí až 2.4.2013, má správně zaplatit do 15.3.2013 zálohu na daň ve výši 50 000 Kč, tj. 1/4 z 200 000 Kč. Vzniká mu tedy úrokem z prodlení sankcionovaný nedoplatek ve výši 10 000 Kč. Správa záloh na daň Obecně, podle § 174 DŘ, platí, že se zálohy na daň platí, pokud tak stanoví příslušný hmotně právní zákon. Zálohy na daň se platí v průběhu období (u daní z příjmů zálohového období), jestliže daň není ještě známa a neuplynul-li den její splatnosti. Zálohy na daň podléhají vyúčtování. Například u daně z nemovitostí je daň známa v průběhu zdaňovacího období již k 31. 1., daň z nemovitostí se tedy nehradí formou záloh, ale formou splátek. Na žádost poplatníka může správce daně v odůvodněných případech stanovit zálohy nižší, popřípadě povolit neplacení záloh na daň, a to i za celé zdaňovací období. Určitě je vhodné pružně reagovat na ekonomickou situaci u poplatníka a případně požádat o snížení nebo prominutí záloh na daň. Žádost bývá kromě zdůvodnění doprovázena obvykle údaji o ekonomické situaci, například výsledovkou nebo výpisem údajů z daňové evidence. Pozdní úhrada zálohy na daň podléhá sankcím stejně jako pozdní zaplacení daňové povinnosti, protože záloha na daň se spravuje jako daň. Je-li poplatník v prodlení, tzn. neuhradíli splatnou zálohu

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů



64

nejpozději v den její splatnosti, vzniká mu povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení je ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení řeší § 252 DŘ. Úrok z prodlení se uplatní do dne splatnosti zálohované daně. I u záloh na daň může poplatník požádat o posečkání úhrady, a to za daňovým řádem stanovených podmínek (mimo jiné vážná újma poplatníka, ohrožení výživy fyzických osob). Posečkání daně je levnější o 7 procentních bodů než úrok z prodlení při pozdní úhradě zálohy na daň. Další podmínky se řídí § 156 až 157 DŘ. Závěr Podmínky pro placení záloh na DPPO a DPFO stanoví především § 38a ZDP. Správu záloh na daň, které se spravují jako daň, řeší daňový řád. Při stanovení povinnosti placení záloh na daň se vychází ze tří období - za prvé ze zdaňovacího období, za druhé z období, za které se podává přiznání, ale které není zdaňovací, a za třetí ze zálohového období. V ZDP v § 38a je stanoven způsob výpočtu výše zálohy na daň a lhůty jejich splatnosti. Příště se budeme podrobněji zabývat specifiky u záloh na daň u DPFO a DPPO. Daň z příjmů fyzických osob U DPFO jsou obecná pravidla dále upravena následovně:  Poplatník při výpočtu poslední známé daňové povinnosti nepočítá s dílčím základem daně podle § 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) - Ostatní příjmy.  Poplatník s příjmy podle § 6 ZDP - Příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky, testuje, zda vůbec musí platit zálohy na daň, resp. spočítá, jestli má platit zálohy na daň v plné nebo krácené výši. Vychází z toho, jaký podíl tvoří dílčí základ daně podle § 6 ZDP na celkovém základu daně, tedy z podílu dílčí základ daně podle § 6 / základ daně celkem. Do příjmů podle § 6 ZDP se zahrnují pouze ty příjmy, ze kterých má plátce povinnost srážet zálohu na daň podle § 38h ZDP, nikoliv tedy například příjmy podléhající srážkové dani podle zvláštní sazby podle § 36 ZDP nebo příjmy ze zahraničí. Celkový základ daně je tvořen součtem dílčích základů daně podle § 6 až § 10 ZDP. Platí, že:  zálohy na daň se neplatí, pokud je uvedený podíl alespoň 50%,  zálohy na daň se platí v poloviční výši, pokud činí podíl 15,00% až 49,99%,  zálohy na daň se platí v nezkrácené výši, pokud podíl činí méně než 15%. Protože příjmy ze zaměstnání v zahraničí nepodléhají režimu § 38h ZDP, vztahuje se na ně povinnost platit zálohy na daň. V uvedeném vzorci se nezahrnují do čitatele zlomku, pouze do jmenovatele. Příklad 10 Poplatník DPFO vykazuje následující údaje v daňovém přiznání (v Kč): Údaje v přiznání

Výpočet záloh

Dílčí základ daně z podnikání §7

600 000

600 000


2 000

2 000


128 000

0

Celkem základ daně

730 000

602 000

Nezdanitelné části základu daně §15

24 000

24 000

Rozdíl

706 000

578 000

Daň

105 900

86 700

Sleva na dani §35ba

24 840

24 840

Daň po slevách

81 060

61 860

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů



65

Výše záloh na daň se bude počítat z částky 61 860 Kč. Poplatníkovi vzniká povinnost platit pololetní zálohy na daň ve výši 61 860 x 0,4 = 24 744 Kč, zaokrouhleno 24 800 Kč. Příklad 11 Poplatník DPFO vykazuje následující údaje v daňovém přiznání (v Kč): Údaje v přiznání Dílčí základ daně z podnikání §6

400 000


600 000


200 000

Celkem základ daně Nezdanitelné části základu daně §15 Rozdíl Daň Sleva na dani §35ba Daň po slevách

1 200 000 24 000 1 176 000 176 400 24 840 151 560

Podíl § 6 na celkovém základu daně je: 400 000 / 1 200 000, tj. 33,33%. Celková daňová povinnost přesáhla 150 000 Kč, proto zálohy na daň budou placeny čtvrtletně. Vypočtená obecná výše zálohy 151 560 x 0,25 = 37 890 Kč bude krácena na polovinu, po zaokrouhlení bude výsledná částka zálohy na daň 19 000 Kč. Dále pro DPFO platí, že poplatník, který ukončil činnost, z níž mu plynuly zdanitelné příjmy (například podnikání), nebo zanikl zdroj jeho zdanitelných příjmů (například z pronájmu), není povinen platit zálohy na daň, a to od splátky, která následuje po dni ukončení činnosti nebo zániku zdroje příjmů (například z pronájmu). Poplatník má povinnost tyto skutečnosti oznámit správci daně. Forma oznámení může být různá - například samostatným podáním nebo uvedením příslušných údajů v příloze č. 1 přiznání k DPFO. Pokud poplatník s povinností platit zálohy na daň ztratí jeden z více zdrojů svých příjmů, má nadále povinnost platit zálohy na daň. Je vhodné, aby využil § 174 DŘ a požádal o snížení výše záloh. Daň z příjmů právnických osob Do poslední známé daňové povinnosti se nezahrnuje daň připadající na samostatný základ daně podle § 20b, tedy stanovené příjmy ze zahraničí. U DPPO spočtené z obecného základu daně se daň po slevách spočítaná a uvedená poplatníkem v přiznání přepočítává na fiktivní roční (dvanáctiměsíční) daňovou povinnost, jestliže se:  poslední známá daňová povinnost týkala jen části zdaňovacího období (například v roce vzniku společnosti), nebo  poslední známá daňová povinnost týkala zdaňovacího období kratšího či delšího než 12 měsíců. Poplatník si pro placení záloh musí spočítat poslední známou daňovou povinnost tak, jako by se týkala zdaňovacího období v délce 12 měsíců. Přepočet provede tak, že poslední známou daňovou povinnost z přiznání vydělí počtem měsíců, za které poplatník pobíral příjmy podléhající dani, a výsledek vynásobí 12. Do počtu měsíců se počítá i započatý kalendářní měsíc. Příklad 12 Obchodní společnost vznikla 15.3.2013. Daňová povinnost za rok 2013 činí 132 810 Kč. Přepočtená poslední známá daňová povinnost bude ve výši 132 810 / 10 x 12 = 159 372 Kč. Společnost bude v zálohovém období platit zálohy na daň ve výši 159 372 x 0,25 = 39 843 Kč, po zaokrouhlení 39 900 Kč čtvrtletně.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů



66

Při stanovení zálohového období a výše záloh a jejich periodicity jsme, v souladu s § 38a odst. 1 ZDP, uvažovali pouze se zdaňovacím obdobím. Nikoliv s obdobím, za které se podává přiznání, ale které zdaňovacím obdobím není. Obdobně to platí pro stanovení splatnosti záloh podle § 38a odst. 3 a 4 ZDP. Ale jak máme postupovat, pokud máme období, které není zdaňovací? Na to ZDP odpověď nedává. A obdobný závěr platí pro otázku, zda máme přepočítávat poslední známou daňovou povinnost uvedenou v daňovém přiznání na „dvanáctiměsíční“ u období, které není zdaňovací? ZDP opět uvádí jen přepočet u zdaňovacího období. Jediné, co se v souvislosti s účetním obdobím kratším než 12 kalendářních měsíců ze ZDP dozvíme, je, že zálohy na daň zaplacené v tomto „kratším“ období se započtou na celkovou daňovou povinnost. Ale když v tomto období nikdy nemají být placeny zálohy na daň, těžko se dá něco započítávat. Je možnost, že se v těchto situacích budeme důsledně řídit textem zákona. To ale nejspíš narazíme u správce daně. Ten bude očekávat placení záloh. Nebo placená výše záloh může být chybná. Domnívám se, že není možné v tomto případě vycházet pouze z textu ZDP, ale že je potřeba při výkladu ustanovení § 38a ZDP vycházet z účelu úpravy tohoto ustanovení ve vazbě na § 17a, který řeší zdaňovací období u DPPO. Postupovat tedy tak, jako by v ustanovení § 38a byla věta: „Za zdaňovací období se pro účely tohoto ustanovení považuje i období, za které se podává přiznání, ale není zdaňovacím obdobím.“ Doporučený postup by se tedy řídil následujícími pravidly:  Z daňové povinnosti za období, které není zdaňovacím obdobím, se provede přepočet na roční poslední známou daňovou povinnost, jako by šlo o část zdaňovacího období.  Lhůty splatnosti záloh se řídí obdobím, na které se platí.  Zálohy zaplacené v období, které není zdaňovacím obdobím, se započtou na daňovou povinnost období, které není zdaňovacím obdobím. Příklad 13 Poplatník podléhající auditu má následující účetní období s poslední známou daňovou povinností: Účetní období

Poslední známá daňová povinnost

Lhůta pro podání přiznání

1.5.2010 - 30.4.2011

1 000 000 Kč

1.11.2011

1.5.2011 - 30.4.2012

720 000 Kč

1.11.2012

1.5.2012 - 31.12.2012

600 000 Kč

2.4.2013

1.1.2013 - 31.12.2013

1 200 000 Kč

1.7.2014

Budeme-li postupovat podle výše uvedeného doporučení a k období 1.5.2012-1.12.2012 přistupovat pro účely výpočtu zálohy na daň (pouze pro tyto účely!) jako ke zdaňovacímu období, budou zálohy na daň v letech 2012-2014 placeny v následující výši: Splatnost zálohy

Výše zálohy na daň Kč

16.1.2012

250 000

16.4.2012

250 000

16.7.2012

250 000

15.10.2012

250 000

15.3.2013

180 000

17.6.2013

225 000

16.9.2013

225 000

16.12.2013

225 000

17.3.2014

225 000

17.6.2014

225 000

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů



67

Záloha na daň splatná do 15.3.2013 se řídí už zdaňovacím obdobím roku 2013, na který je placena. Zálohy splatné po 2.4.2013 se přepočítávají z daňové povinnosti 600 000 Kč takto: 600 000 / 8 x 12 x 0,25 = 900 000 x 0,25 = 225 000 Kč. Za období 1.5.2012-31.12.2012 se podává přiznání, i když účetní závěrka podléhá ověření auditorem, do 3 měsíců po skončení období, a to podle § 38m ZDP. Aby se poplatník nedostal do problémů se správcem daně, doporučil bych projednat postup se správcem daně. Z vlastní zkušenosti vím, že správci daně pro účely výpočtu a placení záloh postupují tak, jako by problémové „kratší“ období, které není zdaňovacím obdobím, zdaňovacím obdobím bylo. Závěr Podmínky pro placení záloh na daň z příjmů právnických osob a daň z příjmů fyzických osob stanoví § 38a zákona o daních z příjmů. Při aplikaci tohoto ustanovení není možné vycházet pouze ze znění ZDP, ale je nutno vyjít i z účelu tohoto ustanovení a k období, které není zdaňovacím obdobím, přistupovat jako k období, které je zdaňovacím obdobím.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů

Daňově uznatelné úroky v rámci skupiny


68

Daňově uznatelné úroky v rámci skupiny Ing. Jiří Vychopeň Poznámka c.k.:

V níže uvedeném textu najdete odpovědi ohledně daňové uznatelnosti úroku z půjček v rámci skupiny mezi společnostmi se sídlem v různých zemích Evropské unie.

Existuje stále nějaký limit pro daňovou uznatelnost úroku z půjček v rámci skupiny mezi společnostmi se sídlem v různých zemích Evropské unie? Je nějaké omezení v oblasti uznatelnosti úroku vzhledem k účelu využitelnosti těchto půjček? Jakým způsobem se dnes určuje obvykle výše úroku? Související předpisy:  § 23 odst. 7, § 24 odst. 1, § 25 odst. 1 písm. w) zákona, č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Pro uplatnění úroků z půjček v daňových nákladech musí být splněny obecné podmínky daňové uznatelnosti podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, tj. musí se jednat prokazatelně o náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a musí být respektována jejich věcná a časová souvislost v daném zdaňovacím období (také v účetnictví musí být dodržena zásada časového rozlišení těchto nákladů). Daňová uznatelnost úroků z půjček mezi spojenými osobami je nadále omezena pravidlem tzv. nízké kapitalizace podle § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů. Podle uvedeného ustanovení nelze pro daňové účely uznat jako náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů tzv. finanční náklady, kterými se pro daný daňový účel rozumí úroky z úvěrů a půjček a další související náklady (okruh těchto souvisejících nákladů je vymezen v pokynu GFŘ D-6), pokud je věřitel osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi ve smyslu ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, a to ve výši finančních nákladů z částky, o kterou úhrn úvěrů a půjček od spojených osob v průběhu zdaňovacího období nebo období, za něž se podává daňové přiznání, přesahuje čtyřnásobek výše vlastního kapitálu (je-li příjemcem úvěru nebo půjčky banka či pojišťovna, neplatí čtyřnásobek ale šestinásobek výše vlastního kapitálu). Při výpočtu výše daňově neuznatelných úroků z půjček podle výše uvedeného ustanovení mohou poplatníci, kteří nejsou bankou ani pojišťovnou, použít doporučený postup uvedený v pokynu GFŘ D-6. Pro účely zákona o daních z příjmů již od roku 2008 není určena žádná obvyklá výše úroků z půjček, ale stále se i na úroky z půjček mezi spojenými osobami vztahuje ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, podle kterého správce daně upraví základ daně poplatníka (věřitele nebo dlužníka půjčky) o rozdíl, o který se v daném případě sjednaná výše úroku z půjčky mezi spojenými osobami liší od obvyklé výše úroků z půjček poskytovaných mezi nezávislými osobami za stejných nebo obdobných podmínek (tj. zejména z půjček poskytovaných bankami v daném místě a daném čase), není-li tento rozdíl uspokojivě doložen. Uvedené ustanovení se nepoužije v případě, kdy sjednaná výše úroků u půjčky mezi spojenými osobami je nižší, než by byla výše úroků sjednaná mezi nezávislými osobami, a věřitelem je fyzická nebo právnická osoba, která není českým daňovým rezidentem, nebo je věřitelem společník nebo člen družstva, který je českým daňovým rezidentem.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů

Povodně - prominutí úhrady daně z příjmů a příslušenství daně z příjmů

www.financnisprava.cz

69

Informace Finanční správy ČR k rozhodnutí ministra financí o prominutí úhrady daně z příjmů a příslušenství daně z příjmů z důvodu mimořádné události Generální finanční ředitelství Poznámka c.k.: Zde Vám přinášíme důležitou informaci, která se týká prominutí úhrady daně z příjmů (maximálně do výše vykázané daně, tj. nemůže dojít k situaci, že by stát vracel „zápornou daň“) a příslušenství daně z příjmů u poplatníků, kteří byli zasaženi povodněmi a záplavami. Je nutné pečlivě optimalizovat výši daně tak, aby pokud možno celá částka úlevy byla využitelná. Úleva se týká velké skupiny poplatníků, kraje jsou vymezeny níže. Upozorňujeme mimo jiné na poslední bod Informace a lhůtu do 31.10.2013. Za účelem zmírnění dopadů mimořádných událostí (povodní a záplav) rozhodl ministr financí využít své pravomoci podle ustanovení § 260 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a zcela nebo zčásti prominout postiženým poplatníkům úhradu daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob a dále příslušenství daně z příjmů vztahující se k posečkaným úhradám daně s původním datem splatnosti, jež nastal ode dne vyhlášení nouzového stavu do 31. října 2013 a k zálohám na dani z příjmů fyzických osob splatných ode dne vyhlášení nouzového stavu do 31. prosince 2013, a to za podmínek uvedených v rozhodnutí. Z hlediska vymezení poplatníků, jichž se prominutí týká, je stanoveno, že prominuto je právnickým a fyzickým osobám postiženým povodní a záplavou, v jejichž důsledku byl vyhlášen dne 2. června 2013 nouzový stav rozhodnutím vlády České republiky č. 140/2013 Sb.. Jmenovitě jde o území Jihočeského kraje, Plzeňského kraje, Středočeského kraje, Libereckého kraje, Královehradeckého kraje, Ústeckého kraje a hlavního města Prahy. Prominutí daní z příjmů Daň z příjmů právnických osob • • • •

• •

Jedná se o prominutí úhrady daně ve výši odpovídající výši skutečné škody vzniklé na majetku poplatníka používaného k činnostem, z nichž plynou příjmy, které jsou předmětem daně, v důsledku mimořádné události na území, pro něž byl vyhlášen nouzový stav. Skutečnou škodou na majetku se rozumí škoda materiální povahy, tj. zničení nebo poškození majetku poplatníka způsobené v důsledku mimořádné události, která bude doložena posudkem pojišťovny nebo znalce. Nejedná se například o ušlý zisk. Prominutí úhrady daně se vztahuje na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období, nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých v roce 2013 došlo k mimořádné události. Výši škody poplatník prokáže správci daně při podání daňového přiznání prostřednictvím posudku pojišťovny v případě, že je poškozený majetek pojištěn, není-li takový majetek pojištěn, posudkem znalce. Prokázání výše škody pro účely prominutí daně je nutné provést současně s podáním daňového přiznání k dani z příjmů. Má-li poplatník majetek, který je pojištěn i který není pojištěn, předloží ohledně pojištěného majetku posudek pojišťovny, ohledně nepojištěného majetku posudek znalce. Rozhodnutím ministra financí je prominuta toliko úhrada této daně. Prominutí se tak vztahuje pouze na to, co je poplatník povinen uhradit, nikoli na to, co je poplatník povinen tvrdit ve svém daňovém přiznání. Prominutím daně tak poplatníci, kteří naplní podmínky dané tímto rozhodnutím, získají nárok na to, aby snížili výši finanční částky, kterou by měli hradit daň z

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů



70

• •

příjmů právnických osob za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých došlo k mimořádné události. Je-li majetek poplatníka daně z příjmů právnických osob, který nebyl založen za účelem podnikání, používán k činnostem, z nichž plynou příjmy, které jsou předmětem daně pouze z části, uplatní se skutečná škoda na tomto majetku pouze v poměrné výši. Právnické osoby rovněž mohou dosáhnout úlevy související s placením záloh na základě individuální žádosti podle § 174 daňového řádu. Poplatník prostřednictvím této žádosti může požádat svého místně příslušného správce daně o stanovení záloh nižších, popř. o povolení výjimky z povinnosti daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období, a to s využitím vzorové žádosti (viz níže).

Daň z příjmů fyzických osob •

• • •

• •

•

•

Jedná se o prominutí úhrady daně z příjmů fyzických osob poměrně připadající na dílčí základy daně z příjmů z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti a z pronájmu podle ustanovení § 7 a § 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), nesnížené o nezdanitelné části základu daně a položky odčitatelné od základu daně za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých došlo k imořádné události, a to ve výši odpovídající výši skutečné škody vzniklé na majetku poplatníka používaného k činnostem, z nichž plynou příjmy podle ustanovení § 7 nebo § 9 zákona o daních z příjmů. Skutečnou škodou na majetku se rozumí škoda materiální povahy, tj. zničení nebo poškození majetku poplatníka způsobené v důsledku mimořádné události, která bude doložena posudkem pojišťovny nebo znalce. Nejedná se například o ušlý zisk. Prominutí úhrady daně se vztahuje na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých v roce 2013 došlo k mimořádné události. Výši škody poplatník prokáže finančnímu úřadu při podání daňového přiznání prostřednictvím posudku pojišťovny v případě, že je poškozený majetek pojištěn, není-li takový majetek pojištěn, posudkem znalce. Tedy prokázání výše škody pro účely prominutí daně je nutné provést současně s podáním daňového přiznání na daň z příjmů. Má-li poplatník majetek, který je pojištěn, i který není pojištěn, předloží ohledně pojištěného majetku posudek pojišťovny, ohledně nepojištěného majetku posudek znalce. Prominutí daně se nevztahuje na plátce daně podle ustanovení § 38c zákona o daních z příjmů, a to zejména při úhradě daně z příjmů vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně ve smyslu ustanovení § 38d zákona o daních z příjmů a při úhradě daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve smyslu ustanovení § 38h zákona o daních z příjmů. Rozhodnutím ministra financí je prominuta toliko úhrada této daně. Prominutí se tak dotýká pouze toho, co je poplatník povinen uhradit, nikoli toho, co je poplatník povinen tvrdit ve svém daňovém přiznání. Prominutím daně tak poplatníci, kteří naplní podmínky dané tímto rozhodnutím, získají nárok na to, aby snížili výši finanční částky, kterou by měli hradit daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých došlo k mimořádné události. Je-li majetek poplatníka používán k činnostem, z nichž plynou příjmy, které jsou předmětem daně, resp. příjmy podle ustanovení § 7 nebo § 9 zákona o daních z příjmů, pouze z části, uplatní se skutečná škoda na tomto majetku pouze v poměrné výši.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů



71

Prominutí příslušenství daně z příjmů fyzických osob placené zálohou • • • • •

•

•

Promíjí se pouze příslušenství daně z příjmů fyzických osob vzniklé v důsledku pozdní úhrady zálohy na daň z příjmů fyzických osob podle § 38a zákona o daních z příjmů, jejíž splatnost nastane ode dne vyhlášení nouzového stavu do 31. prosince 2013. Prominutí příslušenství daně z příjmů fyzických osob se vztahuje pouze na poplatníky hradící zálohy na daň z příjmů fyzických osob podle ustanovení § 38a zákona o daních z příjmů. Rozhodnutí se nevztahuje na zálohy poplatníků daně z příjmů fyzických osob hrazené plátcem daně podle ustanovení § 38h zákona o daních z příjmů a zálohy hrazené poplatníky daně z příjmů právnických osob. Příslušenstvím daně, na které prominutí dopadne, je úrok z prodlení podle § 252 daňového řádu, případně úrok z posečkané částky podle § 157 odst. 2 daňového řádu. Prominutí příslušenství daně samo o sobě neznamená zrušení povinnosti zálohu uhradit. Poplatník bude mít v evidenci daní stále evidován nedoplatek, který bude muset později uhradit. Je nutné též upozornit, že v souladu s § 154 daňového řádu budou na tento nedoplatek započítávány veškeré vzniklé přeplatky (např. z nadměrného odpočtu u daně z přidané hodnoty). Těm, kteří chtějí dosáhnout eliminaci nedoplatku lze doporučit níže zmíněnou žádost podle § 174 daňového řádu. Jako nejvhodnější způsob, jak dosáhnout úlevy související s placením záloh, lze doporučit individuální žádost podle § 174 daňového řádu. Poplatník prostřednictvím této žádosti může požádat svého místně příslušného správce daně o stanovení záloh nižších, popř. o povolení výjimky z povinnosti daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období, a to s využitím vzorové žádosti (viz níže). Žádosti podle § 174 daňového řádu, které budou řádně podány a u nichž bude doloženo postižení mimořádnou událostí, budou ze strany příslušeného finančního úřadu vyřizovány vstřícně. Postižení mimořádnou událostí lze v tomto případě doložit nejen posudkem pojišťovny či znaleckým posudkem, ale též dalšími věrohodnými způsoby (potvrzení obce, čestné prohlášení atd.). Finanční úřad může případně vyzvat žadatele o doplnění dokladů dokazujících, že byl mimořádnou událostí postižen.

Prominutí příslušenství posečkané úhrady daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob, jejichž původní den splatnosti nastane ode dne vyhlášení nouzového stavu a poplatník tuto daň zaplatí do 31. října 2013 •

•

• •

Prominutí příslušenství daně se vztahuje na poplatníky daně z příjmů fyzických osob i poplatníky daně z příjmů právnických osob, kteří se v důsledku povodní a záplav dostali do situace, která jim znemožnila včasnou úhradu této daně. To se týká pouze daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob, jejíž původní den splatnosti nastal ode dne vyhlášení nouzového stavu (typickým příkladem bude splatnost daně 1. července 2013). Nejedná se tedy o případy, kdy je tato daň doměřena a je stanoven náhradní den splatnosti. S ohledem na to, že správce daně musí být schopen ověřit, zda dotyčná osoba byla skutečně postižena povodněmi nebo záplavami, je nezbytné individuální posouzení každého případu. K tomu slouží instrument žádosti o posečkání úhrady daně podle ustanovení § 156 daňového řádu (vzor žádosti je uveden níže). V tomto případě je podání žádosti osvobozeno od povinnosti uhradit správní poplatek. Prominutí příslušenství daně se bude vztahovat pouze na ty poplatníky, kteří o posečkání požádají a jejichž žádosti bude vyhověno. Posečkání může být v souladu s ustanovením § 156 odst. 4 daňového řádu povoleno i zpětně. Žádost je tedy možné podat i po splatnosti daně. S ohledem na to, že nejzazším termínem pro

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

2

Daň z příjmů



72

•

•

•

úhradu daně je datum 31. října 2013, lze doporučit neponechávat si tuto žádost na poslední chvíli. Nárok na prominutí příslušenství mají pouze ti poplatníci, kteří byli postiženi mimořádnou událostí, a to za předpokladu, že u nich existuje příčinná souvislost mezi postižením povodněmi nebo záplavami a nemožností uhradit daň včas. Poplatníci musí být schopni naplnění této podmínky prokázat. Postižení mimořádnou událostí by mělo být doloženo spolu s žádostí o posečkání, a to nejen posudkem pojišťovny či znaleckým posudkem, ale též dalšími věrohodnými způsoby (potvrzení obce, čestné prohlášení atd.). Finanční úřad může případně vyzvat žadatele o doplnění dokladů dokazujících, že byl mimořádnou událostí postižen. Upozorňujeme, že pro uplatnění prominutí příslušenství daně musí být daň uhrazena nejpozději 31. října 2013. Za den úhrady se v souladu s ustanovením § 166 odst. 1 daňového řádu považuje den, kdy byla příslušná částka připsána na účet správce daně, resp. den, kdy částku hrazenou v hotovosti převzala příslušná úřední osoba. Lze doporučit provedení bezhotovostní platby s dostatečným předstihem tak, aby poukázaná částka včas došla příslušnému finančnímu úřadu. Příslušenstvím daně, na které prominutí dopadne, je úrok z posečkané částky podle ustanovení § 157 odst. 2 daňového řádu, případně úrok z prodlení podle ustanovení § 252 daňového řádu.

12. června 2013

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

3

Daňová evidence

KOOV: Uplatnění darů poskytnutých ze SJM

KDP ČR

25

407/11.09.13 Uplatnění daňového ze společného jmění manželů

odpočtu

u

darů

poskytnutých

Předkládá: Martin Kopecký, daňový poradce, č. osvědčení 3826 Poznámka c.k.:

V tomto článku Vám přinášíme koordinační výbor komory daňových poradců, který se zabývá poskytnutím daru ze společného jmění manželů a předpokládá se, že dar byl poskytnut v souladu s podmínkami zákona o daních z příjmů, tedy poskytovatel daru si může uplatnit daňový odpočet z titulu poskytnutého daru. V závěru příspěvku se stanoví, zda je možné, aby si dar uplatnili oba manželé, samozřejmě poměrnou částkou, tj. že v součtu nepřesáhnou výši celkového poskytnutého daru.

Situace Cílem příspěvku je vyjasnit uplatnění daňového odpočtu u darů poskytnutých ze společného jmění manželů v případě, kdy je darovací smlouva uzavřena pouze jedním z manželů v rámci obvyklé správy majetku. Analýza Podle § 15 odst. 1 ZDP lze od základu daně odečíst hodnotu darů poskytnutých vymezeným osobám na vymezené účely, pokud úhrnná hodnota darů ve zdaňovacím období přesáhne 2 % ze základu daně anebo činí alespoň 1000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10 % ze základu daně. ZDP u těchto darů na rozdíl např. od výslovné úpravy uvedené v § 15 odst. 4 ZDP pro účely uplatnění odpočtu úroků z úvěrů na pořízení bytové potřeby, nestanoví, zda a jak mohou manželé mezi sebou dar rozdělit a uplatnit ve svých daňových přiznáních v případě, kdy darovaný majetek patří do společného jmění manželů. Podle § 145 občanského zákoníku majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný. Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně. Z výše uvedené právní úpravy plyne, že aby mohl jeden z manželů uzavřít darovací smlouvu, která se týká majetku ve společném jmění manželů (pokud výše daru není excesivní), nepotřebuje k tomu předem souhlas druhého z manželů, byť takováto smlouvu přímo zasahuje do majetkové sféry druhého z manželů. Platí tedy, že pokud jeden z manželů uzavře darovací smlouvu, poskytují dar oba manželé společně a nerozdílně, aniž by byl stanoven poměr, v jakém oba manželé dar poskytují. Z hlediska obdarovaného je bez významu, zda darovací smlouvu uzavírají oba manželé nebo v rámci zákonného jednatelského oprávnění pouze jeden z manželů. V praxi se může stát, že hodnota daru překročí 10% základu daně jednoho z manželů, ale nepřekročí 10% součtu základů daně obou manželů. V takovém případě, pokud je hodnota daru alespoň 1 000 Kč, je podle názoru předkladatele možné dar mezi manžele v libovolném poměru rozdělit, neboť jsou splněny všechny podmínky uvedené v ZDP. Z hlediska předkladatele se jeví jako přílišný formalismus, pokud by manželé museli uzavírat v uvedené situaci dvě samostatné darovací smlouvy, každou do výše limitu dle ZDP. Navíc pokud jeden z manželů uzavírá darovací smlouvu, pak ji uzavírá nejenom za sebe, ale na základě zákonného jednatelského oprávnění ji uzavírá i za druhého z manželů. Předkladatel podpůrně odkazuje na již neúčinnou úpravu společného jmění manželů v § 13a ZDP a související výklad ministerstva financí, podle kterého:

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

3

Daňová evidence


KDP ČR

26

„hodnotu daru může od základu daně odečíst ten z manželů, který dar poskytl, a to až do výše 10 % svého základu daně. Jedná se o celý základ daně manžela (manželky), nikoli jen o jeho polovinu. Činí-li např. celkový základ daně manžela (tj. před rozdělením) 300000 Kč s tím, že manželka nemá žádné zdanitelné příjmy, může manžel, při splnění zákonných podmínek, odečíst hodnotu daru až do výše 30 000 Kč. Manželka však v tomto případě žádnou hodnotu daru odečíst nemůže, neboť její základ daně je roven nule. V případě, že dar poskytli oba manželé, může si hodnotu daru uplatnit každý z nich v poměru, v jakém se na poskytnutí daru podílel". Podle převažujících výkladů k § 145 občanského zákoníku i související judikatury platí, že každý z manželů má vlastnické právo k celé věci ve společném jmění, jenž je ovšem omezeno stejným právem druhého manžela. Z charakteru tohoto „solidární“ vlastnictví tedy vyplývá, že by pro darování (a tedy i pro odpočet) nemělo být podstatné, kdo v rámci obvyklé správy majetku podepsal darovací smlouvu nebo z jakého účtu byl dar odeslán. Nelze tedy uplatnit ani analogii k úpravě § 10 odst. 2 ZDP, neboť tato úprava se vztahuje pouze k rozdělení společně dosažených příjmů, a v souladu s ustálenou judikaturou by v tomto případě šlo o analogii v neprospěch poplatníka, která je nepřípustná. Závěr V případě daru poskytnutého ze společného jmění manželů si mohou manželé pro účely odpočtu podle § 15 odst. 1 ZDP rozdělit výši daru mezi sebe bez dalšího omezení. Z hlediska správy daně bude přílohou přiznání u manžela, který darovací smlouvu neuzavřel, kopie darovací smlouvy uzavřené druhým z manželů a prohlášení obou manželů, že dar by poskytnut ze společného jmění manželů a darovací smlouva byla uzavřena se souhlasem obou manželů, v rámci obvyklé správy společného jmění. Navrhujeme přijmout výše uvedený závěr a po projednání příspěvku na Koordinačním výboru doporučujeme přijatý závěr vhodným způsobem publikovat. Stanovisko GFŘ: Souhlas se závěry. Jako nezdanitelnou část základu daně ve výši poskytnutých darů mohou za podmínek podle § 15 odst. 1 ZDP uplatnit jak podnikatelé ve svém daňovém přiznání, tak i zaměstnanci prostřednictvím ročního zúčtování u svého zaměstnavatele. Dar může mít charakter finanční částky, movité či nemovité věci a poskytnuté služby (dále jen dar věci). SJM upravuje § 143 a násl. občanského zákoníku, kde je také uvedeno, co SJM tvoří a co do SJM nepatří. Vlastnická práva a povinnosti k věcem ve SJM náleží v plném rozsahu oběma manželům (manželé nejsou spoluvlastníky věcí ve SJM, ale oba tyto věci společně a nerozdílně vlastní). K běžné správě majetku náležejícího do SJM je oprávněn každý z manželů samostatně, v ostatních věcech (např. prodej, pronájem) je třeba souhlasu obou manželů. O poskytnutí daru ze SJM tedy rozhodují oba manželé, neboť každý z manželů má vlastnické právo k celé věci a to je omezeno stejným právem druhého manžela (za předpokladu, že manželé nemají zúžené SJM). Správné uplatnění hodnoty daru je nutné prokázat – viz důkazní břemeno daňového subjektu. • Dar obvykle uplatňuje ten z manželů, který dar svým jménem poskytl a je uveden na darovací smlouvě. • Pokud dar poskytli oba manželé dohromady ze SJM, mohou se dohodnout, kdo z nich a jakou část hodnoty daru uplatní. Na darovací smlouvě by měli být jako dárci uvedeni oba manželé. V případě, že z darovací smlouvy nevyplývá, kolik kdo uplatní, tak samotná smlouva k uplatnění nestačí, je nutné dále doložit jakou výši poskytnutého daru uplatní/il každý z nich (vyloučení duplicity).

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

3

Daňová evidence


KDP ČR

27

•

Dar může uplatnit i druhý z manželů, který není na darovací smlouvě uveden. V případě, že z darovací smlouvy nevyplývá, že bude uplatňovat druhý z manželů, tak samotná smlouva k uplatnění nestačí, je nutné dále doložit, že dar byl poskytnut ze SJM a že neuplatnil ho ten, který je uveden na darovací smlouvě (vyloučení duplicity).

Současně upozorňujeme na významné změny v institutu společného jmění, které vstoupí v účinnost společně s novým občanským zákoníkem. Vzhledem k novému institutu „smluveného režimu“ nebude možno jednoduchým paušálním způsobem přistupovat k uvedenému tématu a bude nutno posuzovat každý jednotlivý případ podle jeho vlastních specifických okolností.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

3

Daňová evidence

KOOV: Stanovení dílčího základu daně § 7

c.k.

28

404/26.06.13 Stanovení výše dílčího základu daně § 7 pro porovnání dle § 35ca (možnost uplatnění slevy na manžela/manželku, vyživované dítě) V červnu vyšel další koordinační výbor komory daňových poradců, Generální finanční ředitelství se však se závěrem daňových poradců neztotožnilo, proto Vám v tomto článku nepřinášíme celé znění koordinačního výboru. V daném příspěvku se snažili daňoví poradci prosadit názor, že pokud poplatník uplatňuje výdaje procentem z příjmů v § 7 a zároveň má příjmy a výdaje plynoucí od jiné osoby (ať už přerozdělené od jiné osoby, tj. je spolupracující osobou; nebo od v.o.s. či k.s.), je do testu součtu 50 % dílčích základů daně při uplatnění výdajů procentem z příjmů k restrikci podle § 35ca (možnost uplatnění slevy na vyživované dítě a na manželku) zahrnována jen ta část dílčího daňového základu, která je vázána přímo k podnikatelské činnosti poplatníka, neboli do restrikční části testu nejsou zahrnovány příjmy a výdaje vážící se k jiné osobě, jejíž příjmy jsou součástí daňového základu podnikatele. Bohužel Generální finanční ředitelství s tímto závěrem nesouhlasí a opírá se o zákon o daních z příjmů: -

Základ daně podle § 7 odst. 3 ZDP se skládá z dílčích základů daně – v případě spolupracující osoby dle § 13 ZDP a v případě společníků v.o.s., resp. komplementářů k.s. dle § 7 odst. 1 písm. d) ZDP.

Poplatník, který je hlavním podnikatelským subjektem a současně spolupracující osobou (není zde pouze spolupracující osobou), nebo je hlavním podnikatelským subjektem a současně pobírá podíly jako společník v.o.s. či komplementář k.s. zahrnuje tyto své dílčí příjmy do testu podle § 35ca ZDP.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH

KOOV: Poskytnutí nepřímého bonusu od zahr. výrobce zboží

KDP ČR

61

403/29.05.13 Poskytnutí nepřímého bonusu od zahraničního výrobce zboží Předkládají: Ing. Bohumil Voženílek, daňový poradce ev.č.1709 Ing. Dagmar Sedláková, daňový poradce ev.č.80 Poznámka c.k.: Níže Vám přinášíme příspěvek koordinačního výboru komory daňových poradců, který se zabývá poskytnutím nepřímého bonusu od zahraničního výrobce zboží. Věnuje povinnosti snížit na základě poskytnutí nepřímého bonusu nárok na odpočet. Závěr Generálního finančního ředitelství, uvedený na konci tohoto příspěvku, uvádí, že v daném příkladu uvedeném předkladateli, je výrobcem zboží zahraniční subjekt (vývozce), a proto cena za zboží, které bylo odesláno, neobsahuje DPH, proto je nereálné, aby docházelo ke snížení daně na výstupu u výrobce, a proto není ani důvodné snižovat při přijetí předmětné částky (bonusu) prodejcem ani odpočet daně. 1. Účel příspěvku Tento příspěvek volně navazuje na dřívější příspěvky KOOV č. 340/14.09.11 Nepřímé bonusy (Poznámka c.k.: příspěvek se týkal úpravy odpočtu daně dle § 74 ZDPH a správného stanovení základu daně dle § 36 odst. 1 ZDPH, Generální finanční ředitelství souhlasilo s předkladatelkou pouze částečně) a č. 350/14.12.11 Bonusy poskytované finálním zákazníkům (Poznámka c.k.: tento příspěvek se rovněž věnoval správnému stanovení daně dle § 36 odst. 1 ZDPH, úhradě třetí osoby za zdanitelné plnění uskutečněné obchodníkem pro zákazníka, opravě daně dle § 42 – poskytnutý poukaz na slevu), které se, podle našeho názoru, zabývaly opravou základu daně a opravou výše daně podle § 42 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), resp. opravou odpočtu daně podle § 74 ZDPH, při poskytování „tuzemských“ nepřímých bonusů, resp. jejichž závěry lze aplikovat na poskytování „tuzemských“ nepřímých bonusů. Tento příspěvek se zabývá režimem DPH při poskytování „přeshraničních“ nepřímých bonusů, a to konkrétně množstevních bonusů poskytovaných zahraničním výrobcem zboží přímo tuzemskému prodejci zboží na základě množství/objemu odebraného zboží tuzemským prodejcem zboží od tuzemského distributora výrobce zboží. Účelem tohoto příspěvku je sjednocení názorů na postup při aplikaci DPH v situaci, kdy je zahraničním výrobcem zboží (společnost z 3. země; osoba povinná k dani neusazená v tuzemsku) poskytován tuzemskému prodejci množstevní bonus za zboží výrobce, které prodejce odebírá od tuzemského distributora zboží výrobce. Cílem tohoto příspěvku je sjednocení názorů na opravu odpočtu daně podle § 74 ZDPH na straně tuzemského prodejce. Pojem nepřímý bonus použitý pro účely tohoto příspěvku vychází z dále popsané situace, kdy je bonus poskytován jinému subjektu v obchodním (distribučním) řetězci (prodejci), než přímému odběrateli zboží (distributorovi) od zahraničního výrobce. Pojem množstevní bonus použitý pro účely tohoto příspěvku vychází z dále popsané situace, kdy je množstevní bonus poskytován zahraničním výrobcem zboží tuzemskému prodejci zboží v závislosti na objemu odebraného (nakoupeného) zboží tuzemským prodejcem od tuzemského distributora, tj. existuje vazba mezi výpočtem výše (částky) poskytnutého množstevního bonusu od zahraničního výrobce zboží a objemem nakoupeného zboží tuzemským prodejcem od tuzemského distributora. 2. Popis situace Tuzemský prodejce zboží (plátce DPH; dále jen „Prodejce“) odebírá/nakupuje od tuzemského distributora zboží (plátce DPH; dále jen „Distributor“) zboží, které Distributorovi dodává/prodává zahraniční výrobce zboží (dále jen „Výrobce“).

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH


KDP ČR

62

Výrobce neuplatňuje žádnou DPH na výstupu, protože z jeho pohledu se jedná o vývoz ze třetí země do Evropské unie. Distributor vystavuje Prodejci za odebrané/nakoupené zboží daňové doklady, na kterých uplatňuje DPH na výstupu. Prodejce uplatňuje na základě daňových dokladů vystavených Distributorem nárok na odpočet DPH na vstupu v plné výši. Prodejce prodává zboží v maloobchodních prodejnách (a např. i přes internet, případně dalšími prodejními „kanály“) koncovým zákazníkům, kterými jsou fyzické i právnické osoby, plátci i neplátci DPH. Orientační schéma distribučního řetězce zboží je následující:

1) Dovoz zboží Distributorem od zahraničního Výrobce do tuzemska.

1a) Distributor přizná DPH v tuzemsku podle § 23 ZDPH. 1b) Distributor uplatní nárok na odpočet DPH (přiznané podle 1a) podle § 72 a následující ZDPH. 2) Prodej zboží distributorem Prodejci v tuzemsku.

2a) Distributor přizná DPH v tuzemsku podle § 21 ZDPH. 2b) Prodejce uplatní nárok na odpočet DPH (účtované Distributorem) podle § 72 a následující ZDPH. 3) Poskytnutí nepřímého množstevního bonusu zahraničním Výrobcem Prodejci. 4) Prodej zboží Prodejcem koncovým zákazníkům v tuzemsku (Prodejce uplatní DPH na výstupu podle § 21 ZDPH).

Příklad: Výrobce neuplatňuje žádnou DPH. Distributor nakupuje (dováží) zboží od Výrobce. Distributor v tuzemsku přiznává DPH podle § 23 ZDPH a současně uplatňuje nárok na odpočet DPH na vstupu podle § 72 a násl. ZDPH. Uvažujme např., že Distributorem přiznaná DPH při dovozu činí 80, uplatněný nárok na odpočet DPH na vstupu činí rovněž 80.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH


KDP ČR

63

Distributor dodává zboží v tuzemsku Prodejci. Distributor uplatňuje DPH na výstupu podle § 21 ZDPH. Prodejce uplatňuje nárok na odpočet DPH na vstupu podle § 72 a násl. ZDPH. Uvažujme např., že DPH na výstupu uplatněné Distributorem činí 100, uplatněný nárok na odpočet DPH na vstupu u Prodejce činí rovněž 100. V uvažovaných případech (částkách) je přiznaná DPH na výstupu i uplatněný nárok na odpočet DPH na vstupu u Distributora i Prodejce v celkovém výsledku stejný. Podle našeho názoru je v této situaci, v řetězci Výrobce-Distributor-Prodejce, dodržen princip neutrality výběru DPH v tuzemsku. V situaci, kdy všechny subjekty v řetězci mají plný nárok na odpočet DPH, je uplatňován odpočet DPH přesně v té výši, v jaké byla daň odvedena na předchozím stupni. Prodejce prodává zboží koncovým zákazníkům. Z tohoto prodeje odvádí Prodejce DPH na výstupu. Tato DPH je vlastní daňovou povinností Prodejce z prodeje zboží v tuzemsku. V souladu s bodem 24 případu C-317/94 Elida Gibbs je tak základ daně, sloužící pro výpočet DPH vybíranou správci daně, roven (tj. nepřevyšuje) úplatu skutečně placenou konečným zákazníkem. Po skončení určitého období (zpravidla kalendářního roku) poskytuje Výrobce přímo Prodejci množstevní bonus (obchodně nazýváno „cash discount“) za objem odebraného/nakoupeného zboží Prodejcem od Distributora. Množstevní bonus poskytuje přímo Výrobce Prodejci, tj. v distribučním řetězci zboží, avšak bez „účasti“ Distributora. Dohoda o výši a sjednání množstevního bonusu se uskutečňuje pouze mezi Výrobcem a Prodejcem bez vědomí a podílu Distributora. Distributor nemá informace o výši poskytnutého bonusu Výrobcem přímo Prodejci ani žádné doklady, na základě kterých by se dozvěděl o výši množstevního bonusu poskytnutého Výrobcem Prodejci. Distributor nemá k dispozici ani jakékoliv doklady, na základě kterých by byl povinen provést opravu základu daně a opravu výše daně podle § 42 ZDPH původně přiznané při dovozu zboží od Výrobce podle § 23 ZDPH a/nebo opravu odpočtu podle § 74 ZDPH původně uplatněného nároku na odpočet DPH na vstupu podle § 72 a násl. ZDPH, resp. v souvislosti se změnou celní hodnoty dováženého zboží od Výrobce. Poznámka 1: U množstevního bonusu se v daném případě nejedná o poskytnutí služby v dikci ZDPH. Jako protihodnotu za množstevní bonus neposkytuje Prodejce Výrobci žádné protislužby (plnění). Ze strany Prodejce se nejedná ani o poskytnutí služby do zahraničí, za kterou by byla Výrobcem Prodejci poskytována úplata. Dodáváme, že Prodejce v rámci samostatných obchodních smluv poskytuje Výrobci služby (reklamní, marketingové apod.), které Prodejce samostatně Výrobci fakturuje, a to v příslušném režimu DPH, zejména podle § 9 odst. 1 ZDPH. Poznámka 2: Množstevní bonus je poskytnut/uhrazen Výrobcem Prodejci bankovním převodem na základě Prodejcem vystavené faktury Výrobci (která není daňovým dokladem). Fakturu Prodejce vystavuje Výrobci poté, co mu Výrobce oznámí výši přiznaného množstevního bonusu. Poznámka 3: Distributor se neúčastní poskytnutí množstevního bonusu Výrobcem Prodejci ani nezná výši poskytnutého množstevního bonusu Výrobcem Prodejci a nemá ani možnost do přiznání a výše množstevního bonusu jakkoliv zasahovat, či se na něm podílet (viz již výše popis situace). Poznámka 4: Množstevní bonus je příjmem/výnosem nebo snížením nákladů nebo nákupních cen zboží Prodejce. Prodejce není Výrobcem zavázán ani se sám žádným způsobem nezavazuje tento množstevní bonus poskytnout Distributorovi ani koncovým zákazníkům.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH


KDP ČR

64

3. Právní stav Dále námi uvedený návrh řešení vychází ze ZDPH, ve znění zákona č. 502/2012 Sb., s účinností od 1.1.2013 (dále jen „ZDPH“). Podle § 74 odst. 1 věty první ZDPH je plátce povinen provést opravu odpočtu daně, pokud dojde k opravě základu daně a výše daně podle § 42 ZDPH. Výrobce ani Distributor neopravují základ daně ani výši daně. Distributor nemá pro takovou opravu žádné informace a pro Výrobce neexistuje ani základ daně, ani daň samotná. Ani gramatickým výkladem ZDPH tedy nejsou naplněny podmínky pro postup podle § 74 odst. 1 ZDPH. Podle § 42 ZDPH plátce opraví základ daně a výši daně v případech, které jsou v § 42 uvedeny. Mj. z těchto ustanovení ZDPH vycházely závěry KOOV č. 340 a č. 350. Jsme názoru, že při řešení situace popsané v bodě 2. nelze použít závěry, resp. stanoviska GFŘ, z příspěvků KOOV č. 340 a č. 350, které se týkaly, podle našeho názoru, poskytování „tuzemských“ nepřímých bonusů. Současně jsme názoru, že na námi navržené řešení nelze přímo aplikovat ani rozsudky SDEU, na základě kterých byly přijaty závěry k příspěvkům KOOV č. 340 a č. 350 (rozsudky C-317/94 Elida Gibbs a C-427/98 Komise vs. Německo), a to zejména z následujících důvodů: •

 •

•

Rozsudky SDEU C-317/94 Elida Gibbs a C-427/98 Komise vs. Německo se podle našeho názoru týkaly jiné situace, než jak je námi popsaná v bodě 2. tohoto příspěvku. Uvedené rozsudky řešily otázku, zda si Výrobce může snížit DPH původně uplatněnou na výstupu, a s tím související dopady v celém obchodním řetězci. Protože v popsané situaci v bodě 2. Výrobce žádnou DPH na výstupu neodvedl, Výrobce žádnou DPH na výstupu nemůže snižovat, a tím ani nemohou nastat dopady vyvolané snížením této daně v daném obchodním řetězci. Tento závěr v plném rozsahu dopadá na obavu ze systematické ztráty daňových příjmů, kterou vyjádřilo Německo a Velká Británie při projednávání případu C-427/98 Komise vs. Německo, a kterými se zabýval Soudní dvůr EU v bodech 61 až 66 svého rozsudku. Rozdíl je i v tom, že oproti situaci popsané v bodě 2. tohoto příspěvku není bonus přenášen na finální zákazníky prostřednictvím slevových kupónů či jinak. SDEU se v rozsudcích C-317/94 Elida Gibbs a C-427/98 Komise vs. Německo, podle našeho názoru, vyjádřil k principu neutrality DPH v tom smyslu, že princip neutrality DPH musí být zachován v distribučním řetězci zboží s tím, že plnou daňovou povinnost má nést koncový zákazník/spotřebitel. Podle našeho názoru tak z uvedených rozsudků SDEU vyplývá, že SDEU měl na mysli princip neutrality při výběru DPH (daně), nikoliv neutralitu základů daně.

Situace popsaná v bodě 2. tohoto příspěvku je, podle našeho názoru, odlišná od skutečnosti a předpokladů, ze kterých vycházely rozsudky SDEU C-317/94 Elida Gibbs a C-427/98 Komise vs. Německo, a závěry KOOV č. 340 a č. 350. Podle našeho názoru je tato situace odlišná v tom smyslu, že součástí distribučního řetězce je subjekt, který nemůže současně s opravou základu daně provést opravu výše daně, čímž by došlo, v případě, že by byl Prodejce povinen postupovat podle judikátů SDEU C-317/94 Elida Gibbs a C-427/98 Komise vs. Německo, resp. podle závěrů KOOV č. 340 a č. 350, k porušení principu neutrality při výběru DPH (daně) v tuzemsku (stát by vybral na DPH na výstupu více, než kolik by umožnil nárok na odpočet DPH na vstupu – viz dále příklad). Uvažujme např., že přijetím množstevního bonusu od Výrobce by byl Prodejce povinen provést opravu odpočtu podle § 74 odst. 1 ZDPH u přijatých zdanitelných plnění od Distributora, u kterých uplatnil nárok na odpočet DPH na vstupu ve výši 100 (viz výše v popisu situace) např. na částku 90, tj. oprava odpočtu ve výši -10.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH


KDP ČR

65

Podle našeho názoru by tím došlo k porušení principu neutrality při výběru DPH (daně) v distribučním řetězci v tuzemsku, kdy Distributor by odvedl v tuzemsku DPH na výstupu 100, avšak Prodejci by, při přímém uplatnění rozsudků SDEU C-317/94 Elida Gibbs a C-427/98 Komise vs. Německo, resp. závěrů KOOV č. 340 a č. 350, vznikl nárok na odpočet DPH na vstupu, po provedené opravě odpočtu, pouze ve výši 90. To by, podle našeho názoru, vedlo k porušení principu neutrality ve výběru DPH (daně) v tuzemsku, protože ani Výrobce ani Distributor nemohou provést opravu výše DPH na výstupu v tuzemsku na výslednou částku 90. To by vedlo k situaci, kdy by stát vybral na DPH na výstupu 100, ale nárok na odpočet DPH na vstupu by celkově, v rámci distribučního řetězce, přiznal pouze ve výši 90. Systém odpočtu DPH je vytvořen za účelem, aby obchodník byl zbaven zcela zátěže DPH placené v rámci jeho ekonomické aktivity. Společný systém DPH tak zaručuje neutrální zdanění všech ekonomických činností, bez ohledu na jejich účel nebo výsledek, za předpokladu, že tyto činnosti jsou předmětem daně (viz bod 24 případu C-438/09 Boguslav Dankowski). Tento základní princip fungování DPH by byl v námi uvažovaném distribučním řetězci zboží narušen, neboť plátci v řetězci by nebyli zcela zbaveni zátěže DPH (DPH ve výši 10 by je nadále zatěžovala). Dále by byl porušen princip definovaný Soudním dvorem EU v bodech 19, 22 a 23 případu C-317/94 Elida Gibbs, podle kterého je základ daně, sloužící pro výpočet DPH vybírané správci daně, roven (tj. nepřevyšuje) výši úplaty skutečně placené konečným zákazníkem. Z výše uvedených důvodů jsme názoru, že na případ popsaný v tomto příspěvku nelze uplatnit přímé postupy podle rozsudků SDEU C-317/94 Elida Gibbs a C-427/98 Komise vs. Německo, resp. závěry KOOV č. 340 a č. 350, o úpravě základu daně a opravě výše daně při poskytnutí nepřímých bonusů. 4. Návrh na řešení Podle našeho názoru se na Prodejce povinnost provést opravu odpočtu daně, kterou uplatnil při nákupu zboží od Distributora, podle § 74 odst. 1 ZDPH, a to v situaci popsané v bodě 2., kdy je poskytovatelem množstevního bonusu Prodejci přímo Výrobce, který je zahraniční osobou, nevztahuje. Podle našeho názoru by touto povinností došlo k porušení principu neutrality při výběru DPH (daně) v distribučním řetězci v tuzemsku (číselně vyjádřeno viz výše). Současně jsme názoru, že se v daném případě nejedná o režim opravy základu daně a opravy výše daně podle § 42 ZDPH (např. pro dovoz zboží podle § 42 odst. 6 ZDPH), neboť Prodejce není dovozcem zboží, který při dovozu zboží uplatnil DPH na výstupu a nárok na odpočet DPH na vstupu, a nemůže být tudíž povinen provést opravu základu daně a výše daně podle § 42 ZDPH na výstupu, ani opravu odpočtu podle § 74 odst. 1 ZDPH), aby byl princip neutrality při výběru DPH v tuzemsku zachován. Závěr k bodu 4. S ohledem na výše uvedené argumenty jsme názoru, že v situaci popsané v bodě 2. není Prodejce povinen při přijetí množstevního bonusu přímo od Výrobce provést opravu původně uplatněného odpočtu DPH na vstupu, kterou uplatnil jako nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění (za nákup zboží) od Distributora, podle § 74 odst. 1 ZDPH. Jsme názoru, že na danou situaci nelze přímo aplikovat rozsudky SDEU C-317/94 Elida Gibbs a C-427/98 Komise vs. Německo, resp. závěry KOOV č. 340 a č. 350, týkající se nepřímých bonusů. Jsme názoru, že jejich aplikací by došlo k porušení principu neutrality při výběru DPH (daně) v tuzemsku. 5. Závěr Závěr k bodu 4. prosíme ze strany GFŘ potvrdit, případně uvést jiný názor. Názor, resp. stanovisko GFŘ k závěrům příspěvku doporučujeme zveřejnit odpovídajícím způsobem v zápisu z koordinačního výboru.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH


KDP ČR

66

Stanovisko GFŘ Souhlas s předkladateli v tom smyslu, že na popsaný případ nejsou rozsudky SDEU Elida Gibbs C-317/94 a C-427/98 Komise v. Německo zcela případné. V nich šlo primárně o řešení dopadu nepřímého bonusu na Výrobce (jeho práva a povinnosti na DPH). V rozsudku C-427/98 Komise v. Německo jsou dotčeny i určité konsekvence stran souvisejícího nároku na odpočet a to zejména skrze výchozí zásadu neutrality DPH. Při aplikaci úvah vyslovených soudem v dotčených rozhodnutích je nutné dojít obecně k závěru, že tzv. nepřímý bonus sebou zpravidla nese i možnost snížit daň na výstupu a to na straně dotčené poskytnutím takového bonusu. Zrcadlově pak je zcela v souladu se zásadami DPH, aby příjemce takového nepřímého bonusu byl povinován k odpovídající úpravě (snížení) odpočtu daně na vstupu. V řešeném případě však, je-li výrobce zboží zahraničním subjektem (vývozcem), neobsahuje cena zboží ve státě, ze kterého bylo zboží odesláno, prvek DPH. Na straně tohoto výrobce, který je dotčen poskytnutím bonusu (poskytuje ho), tak nedochází ke snížení daně na výstupu. Možnost/povinnost opravy základu daně a výše daně na výstupu nedopadá pak v popsaném případě ani na distributora (dovozce). Nedochází-li v souvislosti s poskytnutím určitého peněžního plnění (zde tzv. nepřímého bonusu na základě dosaženého prodeje) ke snížení daně na výstupu, není důvodné snižovat při přijetí předmětné částky prodejcem ani odpočet daně. Zopakovat možno, že uvedený závěr platí pouze v situacích, je-li u poskytnutí nepřímého bonusu zcela vyloučeno, aby v souvislosti s jeho poskytnutím mohlo dojít ke snížení daně na výstupu. Závěrem doplňujeme, že výše uvedené vychází mj. i z toho, že v popsaném případě se nemá jednat a nejedná o poskytnutí služby. Vyhodnocení tohoto je však nutno řešit individuálně. Posouzení částky přijaté prodejcem od zahraničního výrobce jako protiplnění za poskytnutou službu např. takto ještě nemusí vylučovat oddělená fakturace služeb podpory prodeje (reklamní, marketingové apod.) na základě samostatných obchodních smluv. Dané posuzování však není předmětem příspěvku a proto je zde pro zjednodušení bez dalšího vycházeno z toho, že by se o službu nejednalo.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH

Ručení za DPH při bezhotovostní úhradě. Další novinky DPH

c.k.

67

Ručení za DPH při úhradě na jiný než zveřejněný bankovní účet a další očekávané novinky V minulých číslech našeho „pepíčka“ jsme Vám přinášeli informaci o připravované novele zákona o DPH od 1.1.2014, kde je upraven § 109 odst. 2 písmena c) zákona o dani z přidané hodnoty. Jedná se tedy o úpravu ručení za nezaplacenou daň v případě úhrady dodavateli na jiný než zveřejněný bankovní účet plátce. V připravované novele bylo uvedeno ustanovení, že institut tohoto ručení se použije u bezhotovostních úhrad za plnění, které převýší hodnotu dvojnásobku limitu pro hotovostní platby, tj. bezhotovostních úhrad za plnění ve výši více než 700.000,- Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že není klíčové, jaká část platby bude provedena hotově a jaká bankovním převodem, ale důležitá je celková hodnota plnění, nedá se tedy toto ustanovení obejít tím, že plnění v hodnotě 900.000,- Kč například uhradíme částečně bankovním převodem ve výši 650.000,- Kč a částečně hotově ve výši 250.000,- Kč, nebo třeba několika převody do limitu 700 tis. Kč. Jak se dočtete dále v oddíle sedm, Senát návrh daňových zákonů v návaznosti na rekodifikaci soukromého práva (ve kterém se právě jednalo o úpravu tohoto institutu ručení) dne 12. 9. 2013 zamítl. Dalo se tedy očekávat, že Generální finanční ředitelství opět odloží institut ručení na dobu, kdy se očekává, že bude schválena novela zákona o DPH. A přesně to se také stalo, Generální finanční ředitelství již podruhé odložilo účinnost tohoto ustanovení, tentokrát se dle tohoto ustanovení nebude postupovat do 31. 12. 2013. Číslo účtu, na které provádí účetní jednotky úhradu za plnění svým dodavatelům, si tedy budou muset plátci hlídat až od 1. 1. 2014 a očekává se, že výše uvedené zavedení limitu 700 tis. Kč schváleno bude, tj. ručení se bude týkat pouze plateb za plnění v celkové hodnotě vyšší než 700.000,- Kč. Upozorňujeme, že tento odklad ručení je pouze z titulu bezhotovostních úhrad, ostatní druhy ručení za nezaplacenou daň, stanovené v zákoně o dani z přidané hodnoty, jsou i nadále platné. Dále upozorňujeme, že pokud budou absentovat přechodná ustanovení, bude zřejmě nutné testovat jakékoliv platby provedené od 1.1.2014 za plnění v celkové hodnotě vyšší jak 700 tis. Kč, bez ohledu na to, kdy nastalo datum uskutečnění plnění (tj. dopadne i na plnění uskutečněná do 31.12.2013). Níže Vám přinášíme celou informaci: Generální finanční ředitelství Lazarská 15/7, 117 22 Praha Sekce metodiky a výkonu daní Č.j.: 41 540/13/7001-21002-012287 V Praze Informace GFŘ k ručení za nezaplacenou daň dle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) Generální finanční ředitelství vydalo dne 29. 3. 2013 pod č.j. 14 232/13/7001-21002-0122871 Informaci k ručení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) zákona o DPH, tj. v případě, kdy příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou DPH, pokud je úplata za zdanitelné plnění poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet, než je účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně u poskytovatele plnění zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup2. Po vydání výše citované informace byl započat legislativní proces, který by měl vést ke změně ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) zákona o DPH. Ručení by se podle návrhu novely uplatnilo až při platbě za zdanitelné plnění s úplatou nad limit odvozený ze zákona upravujícího omezení plateb v hotovosti. Do konce období, na které se vztahuje výše citovaná informace, nebude s ohledem na

aktuální stav legislativního procesu najisto postaveno, zda dojde ke změně zmíněného ustanovení, popřípadě v jakém znění a s jakou účinností.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH

Ručení za DPH při bezhotovostní úhradě. Další novinky DPH

c.k.

68

S ohledem na výše uvedené nebude správce daně vyzývat podle § 171 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, k úhradě nedoplatku ručitele, u kterého ručení vznikne ze zákona podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) zákona o DPH do 31. prosince 2013. Ing. Otakar Sladkovský ředitel sekce 1

2

Informace GFŘ k ručení za nezaplacenou daň dle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) zákona o DPH č.j.: 14 232/13/7001-21002-012287 k dispozici na http://www.financnisprava.cz/ (Daně a pojistné/Daně/DPH/Informace, stanoviska a sdělení/Ručení). Blíže k tomuto typu ručení – viz „Informace GFŘ k institutu ručení podle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění po novele zákona od 1. 1. 2013“ (č.j.: 3308/13/7001-21002012287)

Co dalšího bychom měli očekávat od DPH v následujících letech? Dále upozorňujeme, že již schválenou novinkou pro rok 2014 je podávání přiznání k DPH výhradně v elektronické formě s výjimkou pro fyzické obraty s obratem do 6 mil. Kč. Obrat rozhodný pro povinnou registraci k DPH zůstává zatím pro rok 2014 na úrovni 1 mil. Kč (podle platné úpravy tak tato hranice snižuje na 750 tis. Kč k 1.1.2015). Vzhledem k absenci přechodných ustanovení to však znamená zahájení testování obratu na limit 750 tis. Kč již na počátku roku 2014!

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

5

Účetnictví

Rezervy na opravy hmotného majetku z účetního pohledu

Bulletin KDP

23

Rezervy na opravy hmotného majetku z účetního pohledu Ing. Otakar Machala Poznámka c.k.:

Rezervy na opravy hmotného majetku jsou v odborné literatuře nejčastěji zmiňovány v souvislosti s dopadem na základ daně z příjmů, neboť se při splnění podmínek stanovených pro tvorbu této rezervy v zákoně č. 593/1992 Sb., o rezervách (dále též „ZoR“), jedná o daňový výdaj podle § 24 odst. 2 písm. i) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále též „ZDP“). Výrazně méně se odborná literatura věnuje otázce, zda lze o rezervě na opravy hmotného majetku účtovat i v případě, kdy podmínky pro uplatnění rezervy v základu daně z příjmů dle ZoR a ZDP splněny nejsou. Neměli bychom zapomínat na to, že účetnictví by mělo podávat věrný a poctivý obraz skutečnosti a pokud v něm nebudou promítnuty rezervy, které by sice nebyly daňovými, ale představují zobrazení určitých rizik, nelze o takovém účetnictví říci, že splňuje podmínky stanovené zákonem. Protože v poslední době začíná být tato záležitost v odborné veřejnosti šířeji diskutována, pokusíme se v tomto článku najít na tuto otázku odpověď.

1 Podstata rezerv Rezervy představují jeden z nástrojů, který účetní jednotky používají k naplnění zásady stanovené v § 25 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále též „ZÚ“), podle které je třeba při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnovat jen ty zisky, které byly dosaženy, a brát v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a které jsou účetním jednotkám známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, stejně jako všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta. Podle § 26 odst. 3 ZÚ se rezervami rozumí rezerva na rizika a ztráty, rezerva na daň z příjmů, rezerva na důchody a podobné závazky, rezerva na restrukturalizaci a dále technické rezervy nebo jiné rezervy podle zvláštních právních předpisů. Jedná se o příklady, nikoliv vyčerpávající výčet účelů, ke kterým lze účetní rezervy tvořit. Účetní jednotky mohou tvořit rezervy i na jiné účely za podmínky, že mají charakter rezerv a naplňují výše uvedenou zásadu opatrnosti. 2 Vykázání a účtování rezerv Určité druhy rezerv vytvářené podle ZoR mohou tvořit všichni poplatníci daně z příjmů včetně těch, kteří nevedou účetnictví a nejsou účetní jednotkou. Ti jsou povinni tyto rezervy uvést v daňové evidenci. Účetní jednotky jsou vždy povinny tvorbu rezerv uplatněných jako daňový výdaj zaúčtovat. Dále se zaměříme výhradně na účetní jednotky. Z čistě účetního pohledu jsou podle § 57 vyhlášky č. 500/2002 Sb. k provedení zákona o účetnictví pro podnikatele účtující v podvojném účetnictví ve znění (dále též „PVZÚ“) rezervy určeny k pokrytí budoucích závazků nebo výdajů podle § 26 ZÚ, u nichž je znám účel, je pravděpodobné, že nastanou, avšak zpravidla není jistá částka nebo datum, k němuž vzniknou. U rezerv podle zvláštních právních předpisů se potom postupuje podle těchto předpisů. Rezervy jsou podle PVZÚ vykazovány v rámci cizích zdrojů v položce B. 1. Rezervy. Tato položka obsahuje rezervy podle zvláštních právních předpisů (např. daňově účinnou rezervu na opravy hmotného majetku, rezervu na pěstební činnost atd.), rezervu na důchody a podobné závazky, rezervu na daň z příjmů a ostatní rezervy. Pomineme-li tzv. rezervu na daň z příjmů, která do této položky ve skutečnosti nepatří, neboť vůbec charakter rezervy nemá a představuje ve skutečnosti svou podstatou dohadnou položku pasivní, zůstává zde vedle daňově účinných rezerv široká skupina rezerv tvořená na různé účely.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

5

Účetnictví


Bulletin KDP

24

Vyhláška č. 500/2002 Sb. stanovuje dále pro veškeré účtované rezervy společná pravidla, podle kterých mj. platí, že výši a odůvodněnost vytvořených rezerv je účetní jednotka povinna ověřovat minimálně při každé inventarizaci. Na základě provedené inventarizace se potom ověřené zůstatky rezerv převádějí do následujícího účetního období. Tvorba rezerv se účtuje na vrub nákladů, jejich použití, snížení nebo zrušení pro nepotřebnost potom ve prospěch nákladů. Je tedy zřejmé, že účtování o rezervách může mít výrazný dopad na výsledek hospodaření. Poslední zásada stanovená v PVZÚ, totiž že rezervy nesmějí mít aktivní zůstatek, potom vyplývá z podstaty rezerv, které se tvoří na budoucí závazky nebo výdaje. 3 Rezerva na opravy hmotného majetku Rezerva na opravy hmotného majetku byla v minulých letech využívána širokým spektrem účetních jednotek-poplatníků daně z příjmů v souvislosti s legální možností snížení základu daně z příjmů. Hlavním a mnohdy jediným důvodem tvorby této rezervy byly právě důvody daňové. Je třeba si ovšem uvědomit, že tvorba každé rezervy má v případě účetních jednotek i dopad na stav jiných pasiv, náklady a výsledek hospodaření, tedy na samotný předmět účetnictví vymezený v § 2 ZÚ. S účinností od roku 2009 se výrazně zpřísnily podmínky pro tvorbu daňově účinné rezervy na opravy hmotného majetku. U rezervy, jejíž tvorba započala ve zdaňovacím období, které započalo 1. 1. 2009 nebo později, je podmínkou daňové účinnosti uložení peněžních prostředků v plné výši rezervy tvořené v daném zdaňovacím období, na korunový či eurový účet v bance se sídlem v ČR nebo jiném členském státě EU, který je určen výhradně pro ukládání těchto prostředků. Podmínka uložení peněz musí být splněna nejpozději do termínu pro podání daňového přiznání za dané zdaňovací období. V průběhu tvorby rezervy navíc stačí, aby tato podmínka nebyla splněna v jednom období, a účetní jednotka je povinna zrušit daňově účinnou rezervu v plné dosud vytvořené výši. Uvedené z přísnění vedlo v praxi k tomu, že rezervy na opravy hmotného majetku jsou tvořeny v daleko menších objemech, než dříve. Tato skutečnost by nás měla přimět zamyslet se nad tím, zda tvorba či naopak nevytváření určitých rezerv nepředstavuje zkreslení věrného a poctivého obrazu. 4 Daňově neúčinná rezerva na opravy V praxi se lze setkat s různými názory na možnost (či povinnost?) tvorby účetní rezervy na opravu hmotného majetku za situace, kdy účetní jednotka nesplní podmínky ZoR pro uznání nákladů na tvorbu rezervy jako nákladů daňově relevantních. Zejména ze strany některých velkých auditorských společností zaznívá názor, že rezerva na opravy hmotného majetku je čistě daňový pojem a tvorba této rezervy v případě, kdy nejsou splněny podmínky ZoR, možná není. Jako zdůvodnění v těchto případech je často použita argumentace úpravou tvorby rezerv v IAS/IFRS. Nehledě na oficiální názor GFŘ, které odmítá přímé použití účetních metod obsažených v IAS/IFRS1, je třeba se zamyslet nad tím, zda v rámci používání PVZÚ a Českých účetních standardů skutečně není aplikace čistě účetní rezervy na opravy hmotného majetku na místě. Prvním argumentem zastánců účtování o této rezervě je potřeba promítnout do účetnictví skutečnost, že cena dlouhodobého hmotného majetku, který zjevně vyžaduje provedení rozsáhlejší opravy v příštích letech, je nižší, než bude po provedení opravy, a že by se tudíž tato skutečnost měla v účetnictví promítnout právě formou tvorby rezervy na opravu hmotného majetku. Tento argument je nutno jednoznačně odmítnout. Ustanovení § 57 odst. 5 PVZÚ výslovně uvádí, že rezervy není možné používat k úpravám výše ocenění aktiv. Na první pohled by teoreticky v daném případě přicházela v úvahu tvorba opravné položky k dlouhodobému hmotnému majetku. Oprávněnost tvorby opravné položky ve výši předpokládaných nákladů na opravy je však více než sporná. Hodnota majetku po zohlednění tvorby opravné položky by měla odpovídat přechodnému snížení ocenění majetku v účetnictví prokázaném na základě inventarizace. Mnohdy je navíc

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

5

Účetnictví


Bulletin KDP

25

především u majetku typu budov a staveb skutečná (tržní) hodnota ovlivněna mnoha dalšími faktory. Z uvedeného tedy vyplývá, že tuto cestu nelze v obecné rovině rozhodně doporučit. 5 Rezerva na opravy a komponentní odpisování K daleko zajímavějším argumentům pro tvorbu účetní rezervy můžeme dospět při rozboru podstaty tvorby rezervy na opravy hmotného majetku. Důvodem tvorby této rezervy obvykle není nějaké zanedbání pravidelné údržby. Tvorba rezervy na údržbu koneckonců není ani možná. Nejčastějším případem, kdy se tyto rezervy tvoří, je situace, kdy účetní jednotka předpokládá rozsáhlejší opravy majetku, v důsledku výrazného opotřebení nebo skončení životnosti jeho části. Typickým příkladem jsou opravy budov typu výměna krovů, výměna střešní krytiny, výměna oken dřevěných za okna plastová apod. Z ekonomického pohledu je zřejmé, že tyto opravy jsou vyvolány tím, že část dlouhodobého hmotného majetku má nižší životnost, než jeho části jiné. V rámci IAS/IFRS řeší tuto skutečnost tzv. komponentní odpisování, které je pro uživatele těchto účetních standardů povinné. V českých účetních předpisech je ovšem situace jiná. Možnost provádět komponentní odpisování byla do PVZÚ včleněna teprve v roce 2009 a jedná se o metodu dobrovolnou, tzn., že účetní jednotka není povinna ji využívat. V principu tedy platí, že účtovaná rezerva na opravy hmotného majetku má v účetnictví velmi podobný dopad jako komponentní odpisování – tj. zohledňuje skutečnost, že ačkoliv hmotný majetek jako celek má dobu životnosti delší, některé části (komponenty) tohoto majetku mají dobu životnosti (použitelnosti) výrazně kratší. Ustanovení § 57 odst. 1 PVZÚ uvádí, že účetní jednotka, která využije metodu komponentního odpisování, o rezervě na opravy hmotného majetku neúčtuje. Velmi zajímavě upravuje účtování o rezervě na opravy hmotného majetku rovněž § 3 odst. 3 ZoR. V úvodu stanoví, že tvorba rezerv musí být vždy zaúčtována dle českých účetních předpisů. Dále jsou ovšem uvedeny výjimky – mj. pro účetní jednotky účtující dle Mezinárodních účetních standardů (U.S. GAAP, IAS/IFRS), kterým stačí evidence – mimoúčetní soupis jednotlivých rezerv, a rovněž pro poplatníky, kteří majetek, k němuž se rezerva na opravy vytváří, odpisují metodou komponentního odpisování. Varianty, resp. kombinace jednotlivých možností promítnutí zásady opatrnosti z tohoto titulu v účetnictví, které v praxi připadají v úvahu, lze potom znázornit takto:

V praxi zatím drtivá většina účetních jednotek, které vedou účetnictví podle českých účetních předpisů, komponentní odpisování nepoužívá. Jedním z důvodů je fakt, že pro daňové účely nelze rozdělení majetku na komponenty použít. Při větším objemu takového hmotného majetku by pak účetní jednotky byly nuceny tvořit rozsáhlou a složitou evidenci nutnou pro transformaci účetního výsledku hospodaření na základ daně z příjmů. Jedna nebo několik daňově neúčinných rezerv je pro stanovení základu daně z příjmů daleko jednodušší. Z důvodů zpřísnění podmínek pro tvorbu daňově účinných rezerv na opravy hmotného majetku a nutnosti „umrtvit“ na několik let finanční prostředky účetní jednotky tyto rezervy vesměs nevytváří. 6 Závěr Z pohledu věrného a poctivého obrazu účetnictví a dodržování zásady opatrnosti tak z výše uvedeného vyplývá závěr, že za situace, kdy účetní jednotka nevyužívá komponentní odpisování a z finančních důvodů netvoří daňově účinnou rezervu na opravy hmotného majetku, je třeba účtování účetní (daňově

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

5

Účetnictví


Bulletin KDP

26

neúčinné) rezervy na opravy hmotného majetku ze strany odborné veřejnosti a auditorů jednoznačně podpořit. 1

Koordinační výbor ze dne 23. 1. 2013, stanovisko GFŘ k příspěvku 390/01.01.13 – Účtování o nevyčerpané dovolené ve vazbě na novelu zákoníku práce: „... Pokud se týká uplatnění IAS/IFRS uvádíme, že není možné jejich přímé použití v českých účetních předpisech...“ 2 Za předpokladu splnění podmínek ZoR. 3 Dobrovolně. 4 Povinně.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

6

Soc. a zdr. pojištění

Jednoleté kurzy cizích jazyků a daňové slevy

www.ucetniportal.cz

19

Jednoleté kurzy cizích jazyků a daňové slevy Ing. Milan Lošťák Poznámka c.k.:

Níže uvedená informace přináší jasné definování toho, zda student je pomaturitního jazykového kurzu stále studentem pro účely slev na dani a zdravotního pojištění.

Přinášíme Vám novou informaci k poskytování daňových slev a zvýhodnění při studiu na jednoletých kurzech na jazykových školách ve školním roce 2013/2014. V předchozím roce jsme informovali na našich stránkách o tom, že vyhláška č. 322/2005 Sb. byla zrušena a od 1. 1. 2012 nahrazena vyhláškou č. 28/2012 Sb., o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považují za studium na středních školách. Mezi dalšími formami vzdělávání, které jsou z pohledu právních předpisů uznány jako daňově uznatelné studium (příprava na budoucí povolání předepsaným studiem nebo výcvikem) již od 1. 1. 2012 nebyly uvedeny jednoleté kurzy cizích jazyků, což byla významná změna v segmentu studií, na základě kterých bylo možné u rodičů uplatňovat daňové zvýhodnění na vyživované děti (§ 35c odst. 6) zákona o daních z příjmů), tak i samotné děti mohly uplatňovat daňovou slevu na vlastní studium (§ 35ba odst. 1 písm. f) daňového zákona). Ustanovení § 2 vyhlášky č. 28/2012 Sb. pouze řešilo přechodné období, ve kterém se za studium považovala už jen výuka v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou zahájená naposledy ve školním roce 2012/2013. To nebyla dobrá zpráva pro poměrně početnou skupinu mládeže. Jazykové školy v běžném životě představovaly po úspěšném absolvování střední školy pro rodiče dětí i pro děti samotné zejména možnost nepřerušených daňových úlev, nejen při zájmu absolvovat jednoletý jazykový kurz, ale i například v případě neúspěšných přijímacích zkoušek na vysokou školu. Dítě, které nebylo přijato na vysokou školu, a to ani po odvolání, a chtělo se o vysokoškolské studium ucházet v dalším roce, mohlo využít možnost nastoupit na placený jednoletý kurz cizích jazyků s denní výukou u některého z více než 200 subjektů poskytujících tuto formu vzdělávání a daňové slevy mohly být uplatňovány i při této formě studia. V případě přijetí na vysokou školu v příštím roce tak byly daňové slevy poskytovány bez přerušení. Přestože se jedná o placenou formu výuky v řádu kolem 20 000 Kč s možností individuálních bonusů, které jednotlivé školy nabízejí, ekonomický dopad je výrazně zmírněn jednak ročním daňovým zvýhodněním na dítě ve výši 13 404 Kč, jednak i možností samotným dítětem čerpat tzv.“studentskou“ slevu 4 020 Kč. Shora zmíněnou potenciální skupinu mládeže jistě potěší fakt, že poslanecká sněmovna těsně před svým rozpuštěním stihla dne 21. 8. 2013 přijmout zákon č. 267/2013 Sb., kterým se mění zákon o státní sociální podpoře a zákon o důchodovém pojištění a alternativní daňově uznatelné formy studia se dostaly přímo do znění paragrafu 12 odst. 1, kam byly doplněny pod písmeny d) až g): d) studium v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou pro osoby, které úspěšně vykonaly první maturitní zkoušku nebo absolutorium v kalendářním roce, ve kterém zahájí studium v uvedeném kurzu, e) studium podle zahraničních středoškolských vzdělávacích programů ve vzdělávacích institucích v ČR (právnická osoba na území EU, pokud je v této instituci ve vzdělávacím programu MŠMT povoleno plnění povinné školní docházky podle školského zákona nebo jde o vzdělávací instituci v ČR při diplomatických misích nebo konzulárních úřadech cizích států, f) příprava v délce od jednoho do dvou let k přijetí za člena řádu nebo obdobného společenství církve nebo náboženské společnosti podle zákona o církvích a náboženských společnostech, g) vzdělávání v diagnostických třídách diagnostických ústavů. Seznam vzdělávacích institucí s denní výukou cizích jazyků vede MŠMT ve spolupráci s MPSV. Zákon obsahuje podmínky, za nichž vzdělávací instituce mohou uvedené studium poskytovat. Zákon rovněž logicky zrušil vyhlášku č. 28/2012 Sb., která je zmíněna v první větě tohoto příspěvku. Zákon nabyl účinnosti 1. září 2013. s tím, že ustanovení písmene d) podle přechodných ustanovení zákona platí jen pro jazykové kurzy zahájené nejpozději ve školním roce 2013/2014. Jedná se tedy ve lhůtě „za pět minut dvanáct“, v podstatě jen o prodloužení daňových výhod zatím o jeden rok, bude ale na nově zvolených zákonodárcích, jak k tomuto problému přistoupí do budoucna.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

6

Soc. a zdr. pojištění

Částečný odklad povinné elektronické komunikace

c.k.

20

Povinná elektronická komunikace pro osoby samostatně výdělečně činné se o rok odloží Milí čtenáři našeho informátoru, v srpnovém čísle „pepíčka“ jsme Vás informovali o blížícím se termínu, od kterého budou muset všechny osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) podávat přehledy a jiné tiskopisy na správu sociálního zabezpečení pouze v elektronické podobě. Zároveň jsme v článku uváděli i to, že většina OSVČ k této formě podávání stále nepřistoupila a nevyužívají tak přechodného období, které uplyne dnem 31. 12. 2013. Právě z toho důvodu, že veliká část OSVČ, a to především lékařů, stále není na nový způsob podávání přehledů připravena, udělil ředitel České správy sociálního zabezpečení za souhlasu ministra práce a sociálních věcí výjimku a účinnost této povinnosti o rok odsunul. Osoby samostatně výdělečně činné budou moci příští rok podávat Přehled o příjmech a výdajích za rok 2013, oznámení o zahájení činnosti či přihlášky k účasti na důchodovém a nemocenském pojištění také v klasické papírové podobě. Povinnost podávat tyto formuláře pouze elektronicky Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) o rok odloží. Výjimku dal podle zákona ústřední ředitel ČSSZ Vilém Kahoun po jednání s ministrem práce a sociálních věcí Františkem Koníčkem. Jak na svých internetových stránkách uvedla ČSSZ, pan František Koníček tento krok zdůvodňuje takto: „Zejména malí živnostníci, kteří jsou věčně v terénu, nemusí být v současné době na elektronickou komunikaci s Českou správou sociálního zabezpečení připraveni. Rozumím tedy tomu, že řada z nich dnes volá po odložení či dokonce zrušení této zákonné povinnosti. Pro případné zrušení by se ale musel měnit zákon, což v současné době není reálné. Proto ČSSZ zvolila možnost zákonné výjimky.“ Ředitel České správy sociálního zabezpečení k výše uvedenému zdůvodnění ministra práce a sociálních věcí ještě na internetových stránkách ČSSZ doplňuje: „Česká správa sociálního zabezpečení jako klientsky orientovaná organizace intenzivně vnímá, že někteří drobní podnikatelé a živnostníci mají bez podpory pracovníků okresních správ sociálního zabezpečení nebo účetních problémy se správným vyplněním Přehledu o příjmech a výdajích, pokud jim s tím nepomohou. Roční výjimkou z elektronické komunikace pro OSVČ a dvouletou pro lékaře, co se týče neschopenek, kterou jsme udělili dříve, v žádném případě nerezignujeme na elektronickou komunikaci jako takovou, jde o dočasná opatření.“ Zaměstnavatelé, lékaři i OSVČ mají podle zákona č. 470/2011 Sb. povinnost podávat dokumenty ČSSZ pouze elektronicky od začátku letošního roku. Týká se to zákonem předepsaných tiskopisů, které tyto subjekty posílají ČSSZ. Detailní informace o e - Podání jsou dostupné na webu ČSSZ. Řada subjektů však nebyla od 1. ledna 2013 na e – Podání dokumentů připravená, proto ČSSZ podle zákona přijala roční výjimku, a tím umožnila klasické podávání vytištěných dokumentů i v letošním roce. Z vyhodnocení přechodného období, které provedla ČSSZ, vyplývá, že existují velké rozdíly mezi jednotlivými subjekty, které mají povinnost posílat vybrané formuláře ČSSZ elektronicky, i mezi jednotlivými druhy podání. Například zaměstnavatelé letos elektronicky podali už cca 71 % evidenčních listů důchodového pojištění (ELDP) a 54 % formulářů oznámení o nástupu do zaměstnání (skončení zaměstnání). Naproti tomu tiskopis Příloha k žádosti o dávku nemocenského pojištění elektronicky posílá jen necelých 5 % zaměstnavatelů. Z ošetřujících lékařů a OSVČ využívá elektronickou komunikaci s ČSSZ pouze zanedbatelné množství subjektů, jde tak pouze o zlomky procent z celkového počtu podání. Technicky je na elektronickou komunikaci ČSSZ již několik let připravena. Jako první ze státních institucí umožnila tzv. e – Podání formulářů. Systém pro elektronickou komunikaci funguje od roku 2005 a elektronicky se přijímají miliony formulářů. V uplynulých letech se ČSSZ podařilo dojednat s vývojáři programů pro účetnictví a správu mezd, aby součástí těchto aplikací byly i moduly umožňující přímé odesílání nejčastějších povinných formulářů do systému ČSSZ ke zpracování. Obdobná jednání proběhla i s výrobci software pro lékaře a zdravotnická zařízení. ČSSZ bude i nadále hodnotit a monitorovat vývoj spojený s elektronickým podáním vybraných formulářů a průběžně komunikovat se zástupci lékařů, OSVČ či dalších subjektů a hledat případná další zjednodušení.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

7

Právo v podnikání

Doprovodné daňové zákony k NOZ

c.k.

37

Aktuální dění v daňové legislativě – daňové zákony v návaznosti na rekodifikaci soukromého práva Milí čtenáři, v předchozích číslech jsme Vás informovali o připravovaných rozsáhlých změnách v daňové legislativě v návaznosti na rekodifikaci soukromého práva. V minulém čísle jsme uváděli, že rozsáhlý Sněmovní tisk 1004 byl předán Poslaneckou sněmovnou Senátu, který jej označil jako Senátní tisk 176. Tento návrh zákona projednával senát dne 12. září 2013 a celý tisk zamítl. Což znamená významnou komplikaci jak pro podnikatele, pro občany i státní správu. Navrhovaná novela daňových zákonů obsahovala zcela zásadní rozsah změn. Jen u daně z příjmů jde o téměř devět set novelizačních bodů. Přesto, že Komora daňových poradců ČR k předloženým novelám měla již v průběhu legislativního procesu množství komplexních a zásadních připomínek, je nutné vzít v úvahu rozsah a vzájemnou provázanost změn, které novely obsahují. Velikou komplikaci znamená například to, že byl zamítnut koncept nové daně z nabytí nemovitých věcí a předpokládaného přesunu daně darovací a dědické pod daně z příjmů, znamená zásadní přepracování současného zákona o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí, což rozhodně není možné kvalitně provést v řádu několika dní. V návaznosti na to může Senát ve věcech, které nesnesou odkladu, upravit tuto legislativu formou zákonného opatření. Tím ale vylučuje z legislativního procesu veřejnost a zároveň vytváří vládě prostor navrhnout další změny, které již nebudou podléhat řádnému legislativnímu procesu, a mohlo by se stát, že by takové změny při standardním běhu připomínkového řízení neprošly. Tato zákonná opatření podléhají následnému schválení novou sněmovnou, tedy budou platit pouze za předpokladu, že budoucí sněmovna se ztotožní s jeho zněním. Tento postup, konkrétně sázku na budoucí výsledek voleb, zřejmě nelze považovat za zodpovědný. I přesto se ale Senát rozhodl jít touto cestou. Bohužel takovýto stav legislativního procesu je v České republice více než běžné, vždyť zákony Nový občanský zákoník (NOZ) a Zákon o obchodních korporacích (ZOK) byly vyhlášeny již na jaře roku 2012 a jsou tedy platnými normami účinnými od 1. 1. 2014, doprovodná daňová legislativa se však začala řádně formovat až v polovině roku 2013. Zamítnutím těchto změn se sice objevily úvahy o odložení účinnosti nového občanského zákoníku, ale jak potvrdilo Ministerstvo spravedlnosti, nový občanský zákoník není daňovou legislativou podmíněn, a proto není důvod pro odklad jeho účinnosti. Nyní se tedy vraťme k doprovodným daňovým zákonům, které nejspíš budou do Sbírky zákonů zakomponovány přes zákonná opatření. Dne 26. 9. 2013 byly předány vládní návrhy zákonných opatření Senátu. Vzhledem k tomu, že o klíčových připravovaných změnách jsme Vás informovali již v předešlých číslech, budeme se v tomto článku věnovat pouze změnám oproti původnímu Sněmovnímu tisku 1004/Senátnímu tisku 176. Nepřinášíme Vám úplné znění těchto opatření, neboť jsou velice rozsáhlá o obsahu stovek stran. Jedná se prakticky o přepsané tisky s drobnými úpravami a především s komentáři, proč tam dané ustanovení – změna do daňového zákona, je obsažena. Informovali jsme Vás, že nově by měl být poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí kupující (nabyvatel), toto ustanovení doznalo v tomto návrhu zákonného opatření následující změny: - v případě koupě nebo směny si budou moci smluvní strany zvolit, kdo bude poplatníkem daně, může jím být prodávající jako v dosavadním pojetí daně z převodu nemovitostí (v tomto případě bude nabyvatel ručitelem), druhou alternativou je, že poplatníkem daně bude nabyvatel. Vzhledem k tomu, že tímto zákonným opatřením by měl být kodifikován „Zákon o dani z nabytí nemovitých věcí“, v návrzích dále zůstaly integrace daně dědické a darovací do zákona o dani z příjmů. Nezměnilo se ani prodloužení lhůty pro osvobození příjmů fyzických osob z prodeje cenných papírů ze šesti měsíců na tři roky, v zákonném opatření zůstává i ustanovení o mimořádných odpisech.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

7

Právo v podnikání

Doprovodné daňové zákony k NOZ

c.k.

38

Největší změnu zaznamenaly investiční fondy a osvobození podílů na zisku od daně z příjmů, příslušná ustanovení byla v návrhu zákonného opatření upravena v souladu s připomínkami, které k těmto tématům zazněly v Senátu (Senát již v srpnu říkal, že předlohu kvůli těmto změnám zamítne a také tak učinil): - v případě zdanění investičních fondů návrh zákonného opatření zavádí nulovou sazbu daně z příjmů právnických osob pro investiční fondy, které splní vybraná kritéria, následné zdanění podílů na zisku vyplácených těmito fondy by mělo být na úrovni 19 procent pro právnické osoby a 15 procent pro fyzické osoby (původní návrh zdaňoval zisky z fondů pěti procenty a vyplácené podíly byly osvobozeny od daně zcela). Více principiálních změn se v zákonných opatřeních oproti sněmovním tiskům nenachází, tato zákonná opatření by měl senát projednávat v první polovině měsíce října. V dalším čísle Vás budeme informovat o legislativním postupu v této věci.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8

Zaměstnavatel a zaměstnanci

Změna v zákoníku práce po 48 letech

Mzdová účetní 09/2013

75

Změna v zákoníku práce po 48 letech Mgr. Pavel Knebl Poznámka c.k.:

Téměř přesně po 48 letech od nabytí účinnosti zákoníku práce z roku 1965 podepsal prezident republiky novelu zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, jedná se o poměrně „nenápadnou“ novelu, přesto jsou její důsledky poměrně výrazné. Tato novela se konkrétně týká doby nepřetržitého odpočinku mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny. Blíže se dočtete níže.

Téměř přesně po 48 letech od nabytí účinnosti zákoníku práce z roku 1965 podepsal prezident republiky novelu zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Co je obsahem této novely, která vyšla ve Sbírce zákonů pod č. 155/2013 Sb.? Změna na první pohled nepatrná, nicméně svými důsledky velmi významná. Jedná se o novelu § 90 odst. 1, který upravuje nepřetržitý odpočinek mezi směnami. Pro ilustraci uvádíme úplné znění s tučným vyznačením změn. §90 odst. 1: „(1) Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin, zaměstnanec mladší 18 let po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.“ Poznámka c.k.: v původním znění bylo uvedeno: „… mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.“ Změna zkrácení doby odpočinku o jednu hodinu se tedy týká všech zaměstnanců starších 18 let, pro zaměstnance mladších 18 let zůstává zachována původní doba odpočinku. Není tajemstvím, že šlo o senátní návrh, který byl výsledkem společného požadavku zaměstnavatelů a zástupců zaměstnanců, tedy odborových funkcionářů především z oblasti energetiky. Mnohé napadne otázka, proč o změnu stáli zástupci zaměstnanců, když dochází ke zkrácení odpočinku mezi směnami, což se na první pohled může jevit jako zhoršení pracovních podmínek? Jak se ukázalo, došlo k pozitivnímu posunu při vyjednávání se zaměstnavateli ve velkých energetických podnicích. Nejen v oblasti energetiky, ale zřejmě u většiny zaměstnavatelů s nepřetržitým provozem, a tudíž vícesměnným režimem, je nutné předání pracoviště, zařízení, dopravního či přepravního prostředku apod. s tím, že čas předání nebývá mnohými zaměstnavateli zhodnocen. Uveďme si malý příklad: Zaměstnanec s rozvrženou 12hodinovou směnou potřebuje z technologických či mnoha jiných důvodů předat práci střídajícímu zaměstnanci, který taktéž nastupuje na 12hodinovou směnu. Předání je interním předpisem zaměstnavatele určeno v dálce např. 15 minut. Problém však nastane v okamžiku, kdy první zaměstnanec má za sebou 12hodinovou směnu a dalších 15 minut předává pracoviště druhému zaměstnanci. Jde bezesporu o výkon práce. Dochází však k porušení předmětného § 90 odst. 1 zákoníku práce, kdy odpočinek zaměstnance nečiní během 24 hodin po sobě jdoucích 12 hodin, ale pouze 11 hodin 45 minut. Vědomi si této skutečnosti se zaměstnavatelé v naprosté většině případů chovali (a zřejmě chovají), jakoby se o žádný problém nejednalo. Aktivní odboroví zástupci si však uvědomili nejen to, že jde o porušování zákona, ale i skutečnost, že dochází k bezdůvodnému obohacování zaměstnavatelů, kteří onen „15minutový převis“ zaměstnancům nepropláceli (a neproplácejí). A nejedná se o malé částky. Při cca 14 směnách to je 3,5 hodiny měsíčně, což za rok znamená, že zaměstnanec daruje zaměstnavateli týden své práce. Aby neměl zaměstnavatel důvod k výmluvám, vznikl onen vzpomínaný požadavek na úpravu zákoníku práce.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8


Změna v zákoníku práce po 48 letech

Mzdová účetní 09/2013

76

S realizací vznikly věcné potíže, protože původní návrh předpokládal zkrácení odpočinku obecně, tedy pro všechny zaměstnance, a opomněl skutečnost, že směrnice Rady 94/33/ES o ochraně mladistvých pracovníků ukládá členským státům nepodkročitelnou hranici pro odpočinek mladistvých zaměstnanců v délce 12 hodin za každých 24 hodin po sobě jdoucích. Toto opomenutí bylo napraveno, takže již nestálo nic v cestě následně schválenému novelizačnímu návrhu. Ten je v souladu i s článkem 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby, který nařizuje členským státům Evropské unie zajistit během 24 hodin zaměstnancům nepřetržitý odpočinek v délce alespoň 11 hodin. Nabízí se logická otázka: Je-li zaměstnavatel pří rozvrhování směn povinen zajistit pouze 11hodinový odpočinek, znamená to, že může nařídit 13hodinovou směnu? Odpověď by mohla být stručná. Protože nedošlo k úpravě § 83 zákoníku práce, délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Jak z dotazů uživatelské obce vyplývá, nebude na škodu následující rozbor před a po úpravě od 1. srpna 2013. Poučený zaměstnavatel, pokud před 1. srpnem rozvrhnul zaměstnanci 12hodinovou směnu, věděl, že zaměstnanec (byla-li mu tak rozvrhnuta směna) začíná směnu v 6.00, nejpozději ve 12.00 bude čerpat přestávku na jídlo a oddech, od 12.30 bude pokračovat v práci, a to do 18.00, a pak musí (nebyla-li mu nařízena práce přesčas) odejít domů, aby tak došlo k naplnění povinnosti čerpání 12hodinového odpočinku mezi dvěma směnami. Zaměstnanec tak fakticky odpracoval 11,5 hodiny. Po 1. srpnu 2013 témuž zaměstnanci může zaměstnavatel rozvrhnout směnu tak, že zaměstnanec začne pracovat taktéž v 6.00, nejpozději ve 12.00 bude čerpat přestávku na jídlo a oddech do 12.30 a poté bude pracovat do 18.30. Přestávku na konci směny čerpat nesmí, a tak odchází domů s tím, že skutečně odpracoval 12 hodin, které je mu zaměstnavatel povinen zaplatit. Z definice směny (§ 78 odst. 1 písm. c) zákoníku práce) víme, že je to část týdenní pracovní doby, kterou je zaměstnanec na základě předem stanoveného rozvrhu povinen odpracovat; odpracuje tedy 12 hodin, aniž by byl překročen limit podle § 83 zákoníku práce. Vše je tedy v pořádku, zaměstnavatel neporušil žádné ustanovení zákoníku práce. Hloubavým tazatelům mohu sdělit, že limit bude dodržen i v případě poskytnutí druhé přestávky. Rozvržení pracovní doby: 6.00 až 12.00 výkon práce: 12.00 až 12.30 první přestávka; 12.30 až 16.30 výkon práce; 16.30 až 17.00 druhá přestávka; 17.00 až 19.00 výkon práce a odchod domů. I v tomto případě odpracoval zaměstnanec pouze 12 hodin, je dodržen odpočinek mezi směnami (pokud by zaměstnanec nastoupil další den v 6.00 na novou směnu), takže je opět vše v pořádku. Důležité upozornění Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny a zaměstnavatel tak započítává do pracovní doby celou dobu směny, neznamená to, že může být rozvržena 13hodinová směna. Ustanovení § 83, a tedy maximálně 12hodinová směna, je pro zaměstnavatele imperativem. Závěrem lze tedy konstatovat, že novela je dárkem mnohým zaměstnavatelům, kteří mohou získat 30 minut výkonu práce zaměstnance navíc. Úprava by měla být i dárkem zaměstnancům, kterým by měla být započtena a zaplacena jakákoliv odpracovaná doba, což předchozí úprava ne vždy umožňovala. Jestli tomu tak skutečně bude, je otázka pro kontrolní orgány.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8


Dopady zvýšení minimální mzdy

c.k.

77

Dopady zvýšení minimální mzdy do minimální hodinové mzdy při různé týdenní pracovní době a do zákona o zaměstnanosti Nařízením vlády 210/2013 Sb. se zvýšila výše minimální mzdy na 8.500 Kč měsíčně a 50,60 Kč na hodinu (při 40-ti hodinové pracovní době). Poznámka: o této změně a jejím dopadu do dalších zákonů jsme Vás informovali v srpnovém čísle pepíčka. Tento článek rozvádí tuto problematiku dále, zabývá se především hodinovou minimální mzdou odvozenou od týdenní pracovní doby. Níže uvádíme sazby hodinové minimální mzdy při různých délkách týdenní pracovní doby v organizaci: týdenní pracovní doba 40 38,75 37,50 35

minimální mzda na hodinu/měsíc 50,60 52,30 54,00 57,90

Tyto sazby se použijí u všech zaměstnanců, kteří pracují v příslušném pracovním režimu, který platí u zaměstnavatele. Tzn., že pokud jde o zaměstnance pracujícího v třísměnném pracovním režimu s max. délkou týdenní pracovní doby 37,5 hodiny, nemůže mít hodinovou minimální mzdu nižší než 54,00 Kč. Pokud sám zaměstnavatel zkrátí týdenní pracovní dobu v organizaci na 35 hod., nemůže mít zaměstnanec hodinovou minimální mzdu nižší než 57,90 Kč. Pokud si ale sám zaměstnanec požádá o zkrácení týdenní pracovní doby ze 40 hod., která platí u zaměstnavatele na 30 hodin, je u něho minimální mzda dodržena, jestliže dostane za každou odpracovanou hodinu 50,60 Kč. Dalším doplněním článku je dopad zvýšení minimální mzdy do zákona 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Správné znění tohoto odstavce by mělo být toto (změněný text vyznačen kurzívou): Podle § 25 odst. 3 nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání výkon činnosti na základě pracovního poměru nebo na základě dohod mimo pracovní poměr, pokud měsíční výdělek (nebo měsíční odměna z dohody) nepřesáhne polovinu minimální mzdy. Tzn., že od srpna 2013 si bude moci uchazeč o zaměstnání přivydělat částku 4250 Kč, aniž by byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. Podpora v nezaměstnanosti mu v tomto měsíci náležet nebude, ale bude za něho pro účely zdravotního pojištění plátcem pojistného stát. Zvýšení minimální mzdy má dopad i na výši průměrného výdělku. V § 357 odst. 1 ZP se říká, jestliže je průměrný výdělek zaměstnance nižší než minimální mzda, na kterou by zaměstnanci vzniklo právo v kalendářním měsíci, v němž vznikla potřeba průměrný výdělek uplatnit, zvýší se průměrný výdělek na výši odpovídající této minimální mzdě; to platí také při uplatnění pravděpodobného výdělku. Tzn., že pokud zaměstnanec čerpal např. dovolenou na zotavenou v měsíci srpnu, neměl by dostat za každou hodinu čerpání dovolené méně než 50,60 Kč při 40-ti hodinové týdenní pracovní době, méně než 52,30 Kč při 38,75 hod. týdenní pracovní době nebo méně než 54,00 Kč při 37,5 hod. týdenní pracovní době. Ze stejné minimální mzdy (tj. z navýšené) by se měl v měsíci srpnu a následujících měsících vypočítávat příplatek za práci přesčas, za práci v noci apod. Dopad zvýšení minimální mzdy je i do zákona 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění, kde se podle § 19 odst. 13 použije minimální mzda platná v kalendářním měsíci u zaměstnanců, u nichž nelze zjistit vyměřovací základ za jednotlivé kalendářní měsíce rozhodného období.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8


Dopady zvýšení minimální mzdy

c.k.

78

Níže ještě uvádíme názor autorů Mzdového měsíčníku Demonia.cz na zaokrouhlování vypočtené hodinové sazby minimální mzdy: Podle § 142 odst. 2 ZP se mzda nebo plat zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru. Pokud nám tudíž vychází minimální mzda při 38,75 hod. týdenním pracovním úvazku 52,23225 Kč, zaokrouhlujeme vždy na 52,30 Kč a nikoliv matematicky, jako někteří autoři na 52,20 Kč (viz stránky MPSV). Při jejich postupu nemusí být podle našeho názoru vždy dodrženo pravidlo zaokrouhlování mzdy směrem nahoru. Dále připomínáme platnost nařízení č. 567/2006 Sb. o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí – tj. minimální mzda 8500 Kč (50,60 Kč na hodinu) je platná výhradně pro nejjednodušší práce zařazené v první skupině prací, viz § 3 nařízení – pro každou skupinu je nutné dodržet stanovenou zaručenou mzdu: §3 Nejnižší úrovně zaručené mzdy (1) Nejnižší úrovně zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací, zařazených do 8 skupin, a činí: --------------------------------------------------------------Skupina prací Nejnižší úroveň zaručené mzdy --------------------------------------v Kč za hodinu v Kč za měsíc --------------------------------------------------------------1. 50,60 8 500 --------------------------------------------------------------2. 55,90 9 400 --------------------------------------------------------------3. 61,70 10 400 --------------------------------------------------------------4. 68,10 11 400 --------------------------------------------------------------5. 75,20 12 600 --------------------------------------------------------------6. 83,00 13 900 --------------------------------------------------------------7. 91,70 15 400 --------------------------------------------------------------8. 101,20 17 000 ---------------------------------------------------------------

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8


Náhrada mzdy při neschopnosti od 2014

c.k.

79

Výplata náhrady mzdy se vrací na prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti Milí čtenáři, tento článek věnujeme změně doby výplaty náhrady mzdy při pracovní neschopnosti zaměstnance z 21 dnů pracovní neschopnosti zpět na 14 dnů. Na úvod tohoto článku uvádíme citace § 192 a § 194 zákona 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. § 192 Zákoníku práce stanoví, že: „Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2…(redakčně zkráceno)… náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 období 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství, náhrada mzdy nebo platu nepřísluší... (redakčně zkráceno)“ § 194 Zákoníku práce stanoví, že: „Zaměstnanci, který pracuje na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) náhrada odměny z dohody za podmínek stanovených v § 192 a 193. Pro účely poskytování této náhrady platí pro zaměstnance, který pracuje na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, zaměstnavatelem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel povinen pro tyto účely předem určit.“ Z výše uvedených citací vyplývá, že dne 31. 12. 2013 končí platnost povinnosti zaměstnavatele hradit v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2013 náhradu mzdy v prvních 21 kalendářních dnech pracovní neschopnosti. Od 1. 1. 2014 bude hradit zaměstnavatel náhradu mzdy opět pouze v prvních 14 kalendářních dnech pracovní neschopnosti. Náhrada mzdy nenáleží i nadále za první 3 pracovní dny nebo svátky, nejvýše za 24 neodpracovaných hodin v rámci těchto dnů.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8


Náhrada mzdy při neschopnosti od 2014

c.k.

80

§ 23 zákona o nemocenském pojištění stanoví: „Nárok na nemocenské má pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa déle než 14 kalendářních dní a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 déle než 21 kalendářních dní.“ Z výše uvedené citace tedy vyplývá, že dnem 1. 1. 2014 se rovněž mění § 23 zákona 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění, kde zůstává, že nárok na nemocenské má pojištěnec, trvá-li pracovní neschopnost déle než 14 kalendářních dnů. V § 28 téhož zákona zůstává, že nemocenské se poživatelům starobního a invalidního důchodu 3. stupně bude poskytovat maximálně 70 kalendářních dnů. Tyto změny by měly přinést zaměstnavatelům vyšší objem prostředků, protože budou platit u jedné delší pracovní neschopnosti o cca 40 hodin méně.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

10

Související obory

Přehled předpisů za 09/2013

Sbírka zákonů

53

Částka 119, rozeslaná dne 4. října 2013 314.

Vyhláška o předkládání výkazů České národní bance osobami, které náleží do sektoru finančních institucí

315.

Vyhláška o směnárenské činnosti


Zákon o převodu vlastnického práva k jednotkám a skupinovým rodinným domům některých bytových družstev a o změně některých zákonů

312.

Zákon, kterým se mění zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

313.

Zákon, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony


Zákon, kterým se mění zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů

306.

Zákon o zrušení karty sociálních systémů

307.

Zákon o povinném značení lihu

308.

Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o povinném značení lihu

309.

Zákon, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů

310.

Zákon, kterým se mění zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 407/2012 Sb., a další související zákony

Částka 116, rozeslaná dne 30. září 2013 303.

Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva

304.

Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob


Zákon o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii)

301.

Vyhláška o stanovení způsobu zevního označení Vojenské policie a vojenských policistů, vzoru služebního průkazu a barevného provedení a označení dopravních a speciálních prostředků Vojenské policie

302.

Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

Částka 114, rozeslaná dne 27. září 2013

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

10

Související obory


Sbírka zákonů

54

298.

Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 239/2007 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zalesňování zemědělské půdy, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 112/2008 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování národních doplňkových plateb k přímým podporám, ve znění pozdějších předpisů

299.

Nález Ústavního soudu ze dne 30. července 2013 sp. zn. Pl. ÚS 37/11 ve věci návrhu na vyslovení protiústavnosti části § 135d odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., ve slovech „nebo tabákových výrobků anebo lihovin zajištěných při kontrole podle § 134“


Zákon o státním dluhopisovém programu na úhradu části schodku státního rozpočtu České republiky za rok 2011 převyšujícího rozpočtovaný schodek a o státním dluhopisovém programu na úhradu dalších závazků státu splatných v roce 2013

296.

Vyhláška o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2014 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2014 a o zvýšení důchodů v roce 2014

297.

Vyhláška o zvýšení příplatků k důchodu v roce 2014


Zákon o zvláštních řízeních soudních

293.

Zákon, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

294.

Zákon, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů


Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu

290.

Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o uložení kolektivní smlouvy vyššího stupně

291.

Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstev obcí


Vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o integrované prevenci


Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, ve znění vyhlášky č. 361/2010 Sb.

287.

Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

10

Související obory


Sbírka zákonů

55


Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 167/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 478/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů

285.

Vyhláška o rozsahu a způsobu předávání informací do centrální evidence hospodářskými subjekty a orgány státní správy v oblasti uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh


Zákon, který se mění zákon č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých dalších zákonů

282.

Nařízení vlády o stanovení seznamu stanovených výrobků, podmínek, za nichž lze uskutečnit jejich dovoz nebo přepravu, o stanovení některých podmínek pro určené výrobky, za nichž lze uskutečnit jejich vývoz, a o stanovení náležitostí a vzorů žádostí o udělení povolení a povolení k vývozu

283.

Sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o vyhlášení aktualizovaného seznamu výzkumných organizací schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí


Zákon, kterým se mění zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

276.

Zákon, kterým se mění zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

277.

Zákon o směnárenské činnosti

278.

Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o směnárenské činnosti

279.

Zákon, kterým se mění zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

280.

Zákon, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů


Zákon o prekursorech drog

273.

Zákon, kterým se mění zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

274.

Zákon, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

10

Související obory

Stanovisko GFŘ k §18 odst. 2 daňového řádu

Finanční správa

56

Stanovisko GFŘ k aplikaci § 18 odst. 2 DŘ (delegace místní příslušnosti vs. přeregistrace) Poznámka c.k.:

Z důvodu novelizace daňového řádu od 1. 1. 2013 (především části týkající se problematiky registrace) a též z důvodu nového organizačního uspořádání Finanční správy ČR (viz zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě ČR, ve znění p. p., účinný od 1. 1. 2013) aktualizovalo Generální finanční ředitelství stanovisko č. j. 2233/12-2111-011654 k aplikaci § 18 odst. 2 daňového řádu.

Sekce 2 – Řízení správy daní Odbor 21 – Právní a daňového procesu Č. j.: 2233/12-2111-011654 Při řešení jednotlivých situací, které jsou součástí přílohy k této informaci (pozn. c.k.: tuto přílohu jsme pro Vás připojili hned za tuto informaci), se vychází z těchto principů: V případě rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti je příslušnost nového správce daně materiálně dána rozhodnutím podle § 18 odst. 1 DŘ (v případě rozhodování do 31. 12. 2010 podle § 5 odst. 3 ZSDP), nikoliv na základě kriterií daných zákonem, jak je tomu u registrace. Podle § 18 odst. 2 DŘ „Při změně okolností, za kterých bylo o delegaci rozhodnuto, nebo okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti rozhodne správce daně, který rozhodnutí vydal, o zrušení, změně, nebo potvrzení delegace; jestliže by mohlo dojít ke změně místní příslušnosti mimo obvod územní působnosti tohoto správce daně, rozhodne místo něj nejblíže společně nadřízený správce daně; včas podané odvolání proti tomuto rozhodnutí má odkladný účinek.“ Rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti podle § 18 odst. 1 daňového řádu vydává vždy nejblíže společně nadřízený správce daně. V případě, že finanční úřad, ze kterého je místní příslušnost správce daně k výkonu správy daní delegována, a finanční úřad, na kterého je místní příslušnost správce daně k výkonu správy daní delegována, spadají pod totožné finanční ředitelství, vydává jak rozhodnutí podle § 18 odst. 1 DŘ, tak případné rozhodnutí podle § 18 odst. 2 DŘ toto finanční ředitelství. Pokud zmiňované finanční úřady spadají pod různá finanční ředitelství, je nejblíže společně nadřízeným správcem daně Generální finanční ředitelství, které tak bude vydávat jak rozhodnutí podle § 18 odst. 1 DŘ, tak případné rozhodnutí podle § 18 odst. 2 DŘ. Generální finanční ředitelství, resp. příslušné finanční ředitelství bude rozhodovat na žádost daňového subjektu nebo na podnět finančního úřadu. V případě, že Generální finanční ředitelství, resp. příslušné finanční ředitelství obdrží podnět finančního úřadu, který není zcela zjevně neopodstatněný (o ten by šlo v případě, kdy by bylo zřejmé, že nedošlo ke změněně okolností, za kterých bylo o delegaci rozhodnuto, nebo okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti), je Generální finanční ředitelství, resp. příslušné finanční ředitelství v souladu s ust. § 6 odst. 2 DŘ povinno sdělit tuto skutečnost daňovému subjektu, kterého se podnět týká, dát mu možnost se k podnětu vyjádřit a zároveň zahájit řízení o rozhodování podle § 18 odst. 2 DŘ, tj. postupovat obdobně jako při obdržení podnětu na delegaci místní příslušnosti podle § 18 odst. 1 DŘ. Pokud je tedy řízení zahájeno, mělo by o něm být rozhodnuto. Řízení o „přehodnocení“ původní delegace však nikdy nebude ukončeno vydáním rozhodnutí podle § 106 odst. 1 písm. e) DŘ o zastavení řízení – vždy bude rozhodnuto meritorně podle § 18 odst. 2 DŘ. V případě žádosti daňového subjektu o „přehodnocení“ původní delegace je řízení zahájeno

podáním této žádosti; toto řízení bude též ukončeno vydáním rozhodnutí podle § 18 odst. 2 DŘ. Co se týká výkladu ust. § 18 odst. 2 DŘ: Změnou okolností, za kterých bylo o delegaci podle § 18 odst. 1 DŘ rozhodováno, je např. ta skutečnost, že daňový subjekt měl v určité obci (odlišné od místa pobytu či sídla) provozovnu, a proto tak byl delegován; nyní ovšem tuto provozovnu zruší nebo ji přesune do jiné obce. Změnou okolností rozhodných pro

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

10

Související obory


Finanční správa

57

určení místní příslušnosti je např. ta skutečnost, že daňový subjekt opětovně změní sídlo či bydliště. Tyto okolnosti tedy budou posouzeny jako změna podmínek, za kterých bylo vydáno původní rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti. Dále je třeba vycházet z principu, že stejně jako při delegaci dle § 18 odst. 1 DŘ, tak i v případě zrušení či změny „původní“ delegace, bude nově místně příslušný správce daně vydávat rozhodnutí o registraci podle § 131 odst. 4 DŘ. Pokud by toto rozhodnutí nevydal, měl by daňový subjekt platné rozhodnutí o registraci od místně nepříslušného správce daně. V neposlední řadě upozorňujeme na odkladný účinek včas a řádně (příslušnou osobou atd.) odvolání podaného proti rozhodnutí vydaného dle § 18 odst. 2 DŘ. Toto rozhodnutí tak může nabýt právní moci buď marným uplynutím lhůty pro odvolání (srovnej § 109 odst. 4 DŘ), nebo dnem vzdání se práva na odvolání (srovnej § 111 odst. 1 DŘ), nebo dnem zpětvzetí odvolání (srovnej § 111 odst. 3 DŘ), nebo oznámením rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí vydanému podle § 18 odst. 2 DŘ, proti kterému není připuštěno odvolání (srovnej § 101 odst. 5 DŘ a § 103 odst. 3 DŘ). Příloha ke stanovisku č. j. 2233/12-2111-011654 ve znění č. j. 29957/13/7001-41001-011654 - k aplikaci § 18 odst. 2 DŘ Situace I. • daňový subjekt měl bydliště (sídlo) ve městě A, ale provozovnu měl ve městě B → proto byl delegován z FÚ A na FÚ B • nyní daňový subjekt provozovnu zrušil, stále bydlí ve městě A a do tohoto města A přesunul podstatnou část svého podnikání a) OFŘ obdrží žádost nebo podnět: 1. OFŘ vydá rozhodnutí podle § 18 odst. 2 DŘ o zrušení delegace. V tomto rozhodnutí bude uvedeno datum účinnosti zrušení delegace (21. den měsíce následujícího po měsíci, v němž rozhodnutí nabude právní moci). V odůvodnění tohoto rozhodnutí bude uvedeno, kdo je nově místně příslušným správcem daně (FÚ A) s odkazem na zákonnou úpravu místní příslušnosti. Nebudou vydávána žádná rozhodnutí podle § 131 DŘ. Spis se přesune z FÚ B (z jeho územního pracoviště) na FÚ A (na jeho územní pracoviště). 2. OFŘ vydá rozhodnutí podle § 18 odst. 2 DŘ o potvrzení delegace, pokud by dospělo k závěru, že i přesto (přes změnu okolností) by měl daňový subjekt zůstat na FÚ B. Nebudou vydávána žádná rozhodnutí podle § 131 DŘ. Spis zůstává na FÚ B (na jeho územním pracovišti). b) OFŘ neobdrží ani žádost ani podnět: Nebudou vydávána žádná rozhodnutí, daňový subjekt zůstává i nadále delegován na FÚ B. Situace II. • daňový subjekt měl bydliště (sídlo) ve městě A, ale provozovnu měl ve městě B → proto byl delegován z FÚ A na FÚ B • nyní daňový subjekt stále bydlí ve městě A, ale provozovnu ve městě B zrušil a přesunul ji do města C a) OFŘ obdrží žádost nebo podnět 1. OFŘ je toho názoru, že provozovna ve městě C není dostatečným důvodem pro to, aby byl daňový subjekt delegován na FÚ C, a ve městě B nemá už žádnou provozovnu. Proto OFŘ vydá rozhodnutí podle § 18 odst. 2 DŘ o zrušení delegace. V tomto rozhodnutí bude uvedeno datum účinnosti zrušení delegace (21. den měsíce následujícího po měsíci, v němž rozhodnutí nabude právní moci). V odůvodnění tohoto rozhodnutí bude uvedeno, kdo je nově místně příslušným správcem daně (FÚ A) s odkazem na zákonnou úpravu místní příslušnosti. Nebudou vydávána žádná rozhodnutí podle § 131 DŘ. Spis se přesune z FÚ B (z jeho územního pracoviště) na FÚ A (na jeho územní pracoviště).

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

10

Související obory


Finanční správa

58

2. OFŘ je toho názoru, že provozovna ve městě C je dostatečným důvodem pro to, aby byl daňový subjekt delegován na FÚ C. Proto OFŘ vydá rozhodnutí podle § 18 odst. 2 DŘ o změně delegace (místo „z FÚ A na FÚ B“ bude v konečném efektu delegováno „z FÚ A na FÚ C“). V tomto rozhodnutí bude uvedeno datum účinnosti změny delegace z FÚ B na FÚ C (21. den měsíce následujícího po měsíci, v němž rozhodnutí nabude právní moci). Nebudou vydávána žádná rozhodnutí podle § 131 DŘ. Spis se přesune z FÚ B (z jeho územního pracoviště) na FÚ C (na jeho územní pracoviště). 3. OFŘ je toho názoru, že i přes zrušení provozovny ve městě B by měl daňový subjekt zůstat u FÚ B. Proto OFŘ vydá rozhodnutí podle § 18 odst. 2 DŘ o potvrzení delegace. Nebudou vydávána žádná rozhodnutí podle § 131 DŘ. Spis zůstává na FÚ B (na jeho územním pracovišti). b) OFŘ neobdrží ani žádost ani podnět: Nebudou vydávána žádná rozhodnutí, daňový subjekt zůstává i nadále delegován na FÚ B. Situace III. • daňový subjekt měl bydliště (sídlo) ve městě A, ale provozovnu měl ve městě B → proto byl delegován z FÚ A na FÚ B • nyní se daňový subjekt přestěhuje do města B ke své provozovně: a) OFŘ obdrží žádost nebo podnět: OFŘ vydá rozhodnutí podle § 18 odst. 2 DŘ o zrušení delegace. V tomto rozhodnutí bude uvedeno datum účinnosti zrušení delegace (21. den měsíce následujícího po měsíci, v němž rozhodnutí nabude právní moci). V odůvodnění tohoto rozhodnutí bude uvedeno, že místně příslušným správcem daně zůstává FÚ B s odkazem na zákonnou úpravu místní příslušnosti. Nebudou vydávána žádná rozhodnutí podle § 131 DŘ. Spis zůstává na FÚ B (na jeho územním pracovišti). b) OFŘ neobdrží ani žádost ani podnět: Nebudou vydávána žádná rozhodnutí, daňový subjekt zůstává i nadále delegován na FÚ B podle původního rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti. Pokud se v budoucnu daňový subjekt přestěhuje mimo působnost FÚ B, bude řešeno podle situace IV. Situace IV. • daňový subjekt měl bydliště (sídlo) ve městě A, ale provozovnu měl ve městě B → proto byl delegován z FÚ A na FÚ B • nyní se daňový subjekt přestěhuje do města C, přičemž provozovna 1) zůstala ve městě B nebo se 2) provozovna přesunula do města C a) OFŘ obdrží žádost nebo podnět 1. OFŘ je toho názoru, že daňový subjekt by měl být i nadále delegován na FÚ B. Proto OFŘ vydá rozhodnutí podle § 18 odst. 2 DŘ o potvrzení delegace. Nebudou vydávána žádná rozhodnutí podle § 131 DŘ. Spis zůstává na FÚ B (na jeho územním pracovišti). 2. OFŘ je toho názoru, že 1) provozovna ve městě B není dostatečným důvodem k tomu, aby byl daňový subjekt i nadále delegován na FÚ B, nebo 2) ve městě B již není žádná provozovna. Proto OFŘ vydá rozhodnutí podle § 18 odst. 2 DŘ o zrušení delegace. V tomto rozhodnutí bude uvedeno datum účinnosti zrušení delegace (21. den měsíce následujícího po měsíci, v němž rozhodnutí nabude právní moci). V odůvodnění tohoto rozhodnutí bude uvedeno, kdo je nově místně příslušným správcem daně (FÚ C) s odkazem na zákonnou úpravu místní příslušnosti. Nebudou vydávána žádná rozhodnutí podle § 131 DŘ. Spis se přesune z FÚ B (z jeho územního pracoviště) na FÚ C (na jeho územní pracoviště). b) OFŘ neobdrží ani žádost ani podnět: Nebudou vydávána žádná rozhodnutí, daňový subjekt zůstává i nadále delegován na FÚ B podle původního rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti. Pokud se v budoucnu daňový subjekt přestěhuje mimo působnost FÚ B, bude správce daně ve svém dalším postupu „na začátku“ této situace IV.

2013 c.k. 32. Okruh Téma Strana

Recommend Documents