2013 c.k. 16. Okruh Téma Strana

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

1

Kalendář, obsah

Obsah č. 5/2013

c.k.

16

Okruh 1 – Kalendář, obsah

Téma

Strana

Obsah

16

Kalendář povinností v květnu 2013

17 - 19

2 – Daň z příjmů - společné

-

-

3 – Daňová evidence

Koordinační výbor: Ručení příjemcem zdanitelného za nezaplacenou daň Informace generálního finančního ředitelství k ručení za nezaplacenou daň Nový postup u vystavování dobropisů k pohledávkám za dlužníky v insolvenčním řízení – nemožnost vystavit opravný doklad k pohledávkám s DÚZP před 1.4.2011 -

-

4 – DPH

5 – Účetnictví 6 – Soc. a zdravotní pojištění

7 – Právo v podnikání

8 – Zaměstnavatel a zaměstnanci

9 – Ostatní daně

10 – Související obory

Důchodové spoření 2013 – II. důchodový pilíř a povinnosti s ním spojené Nový občanský zákoník a jeho dopad do systému soukromého práva Splatnost peněžitého závazku v obchodněprávních vztazích Informace k pracovnělékařským službám, vyhláška, minimální časy k provedení prohlídek Aktualizovaný vzor smlouvy s poskytovatelem pracovnělékařských služeb Vzor žádosti o provedení prohlídky v rámci PLS pro zaměstnance, kteří mohou chodit ke svému registrujícímu lékaři -

25 - 27 28 - 36 37 -38 9 - 16 13 - 17 18 - 20 29 - 31 32 - 33 34 -

Přehled předpisů za duben 2013

33 - 35

Energetické štítky budov – v jakých případech je musíte mít již v roce 2013 a v jakých případech až od roku 2016?

36 - 38

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH

KOOV: Ručení za nezaplacenou daň

KDP ČR

25

Koordinační výbor č. 402/24.04.13: Ručení příjemcem zdanitelného plnění za nezaplacenou daň, vybrané otázky 1. Úvod Účelem dokumentu je vyjasnit některé aktuální otázky elektronického zveřejňování a ověřování údajů týkající se nespolehlivých plátců DPH a čísel účtů pro realizaci platebního bezhotovostního styku, v souvislosti s novelizovaným zněním zákona 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty (dále také „ZDPH“). 2. Vymezení problému Dále uváděné otázky se vztahují na způsob a podmínky zveřejnění, ověřování a aktualizaci údajů rozhodných pro případné uplatnění institutu ručení příjemce zdanitelného plnění za nezaplacenou daň podle § 109 odst. 1 písm. c) nebo § 109 odst. 3 ZDPH. 3. Aktuální právní stav Novelou zákona 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty bylo rozšířeno ručení příjemce zdanitelného plnění za nezaplacenou daň podle § 109 také na případy, kdy: a) v okamžiku jeho uskutečnění je o poskytovateli zveřejněna skutečnost, že je nespolehlivým plátcem (§ 109 odst. 3 ZDPH) b) je zcela nebo zčásti úplata za zdanitelné plnění poskytnuta bezhotovostním převodem na jiný účet poskytovatele platebních služeb, než který je zveřejněn správcem daně (§ 109 odst. 2 písm. c) ZDPH) V obou výše uvedených případech je stanoveno zveřejnění relevantních údajů „způsobem umožňujícím dálkový přístup“, tedy na webových stránkách Ministerstva financí, konkrétně na http://adisreg.mfcr.cz/cgi-bin/adis/idph/int_dp_prij.cgi?ZPRAC=FDPHI1&poc_dic=2. Přechodná ustanovení zákona 502/2012 Sb. stanovila v bodě 10. pro zveřejnění údajů dle § 98 písm. d) ZDPH lhůtu prvního dne třetího kalendářního měsíce po nabytí účinnosti novelizovaného znění zákona 235/2004 Sb. Systém zveřejňování údajů umožňující dálkový přístup by tedy měl fungovat od 1. 4. 2013. Čísla účtů a spolehlivost plátců bude možno ověřovat také prostřednictvím webové služby na adrese http://adisrws.mfcr.cz/adistc/axis2/services/rozhraniCRPDPH.rozhraniCRPDPHSOAP, a to i hromadně s limitem jedno sto plátců (DIČ). Zákon 235/2004 Sb. uvádí v § 106a podmínky vydání rozhodnutí o nespolehlivém plátci. Způsobem umožňujícím dálkový přístup má být podle §106a odst. 6 zveřejněna skutečnost, že plátce je nespolehlivým plátcem anebo, že jím není. Dále byly podmínky ohledně nespolehlivého plátce popsány v Informaci GFŘ k aplikaci § 106a zákona 235/2004 Sb. ze dne 4.1.2013 pod č.j. 101/13121002-506729. Pro případné uplatnění institutu ručení za nezaplacenou daň je rozhodující stav ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. V § 96 definuje ZDPH jako povinný registrační údaj také čísla všech účtů u poskytovatelů platebních služeb, pokud jsou používány pro ekonomickou činnost a dále, že osoba povinná k dani určí, která čísla účtů budou zveřejněna dle § 98 ZDPH způsobem umožňujícím dálkový přístup. V případě poskytnutí úplaty zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný než takto zveřejněný účet pak může být uplatněn institut ručení za nezaplacenou daň dle § 109 odst. 2 písm. c) ZDPH. Podle Informace GFŘ k institutu ručení podle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty č.j. 3308/13/7001-21002-012287 ze dne 5.3.2013 je pro posouzení podmínek ručení za nezaplacenou daň rozhodný okamžik uskutečnění bezhotovostní úhrady. Pro účely aplikace tohoto ustanovení se ze

tento okamžik považuje den zadání příkazu k bezhotovostnímu převodu, na základě kterého k předmětné úhradě došlo.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH


KDP ČR

26

4. Dílčí závěry 4.1. Prokazování stavu údajů Jak v případě nespolehlivého plátce, tak i v případě zveřejněných účtů vedených u poskytovatele platebních služeb se jedná o údaje měnící se v čase a nezbytným předpokladem je proto sledování a evidování veškerých změn těchto údajů věrohodným způsobem s možností zachycení prokazatelného „otisku“ údajů pro konkrétní časový okamžik, k němuž si plátce - příjemce zdanitelného plnění byl povinen údaje ověřit. 4.1. Závěr: Správce daně prokazuje existenci skutečností, na základě kterých ručí příjemce zdanitelného plnění za nezaplacenou daň v případě poskytnutí úplaty na jiný účet, než který byl zveřejněn nebo v případě přijetí zdanitelného plnění od poskytovatele, který je nespolehlivým plátcem. Prokazování se týká těchto skutečností: -

že u předmětného poskytovatele zdanitelného plnění byla v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění způsobem umožňujícím dálkový přístup zveřejněna skutečnost, že je nespolehlivým plátcem že účet poskytovatele platebních služeb, na který byla bezhotovostním převodem zcela nebo zčásti poskytnuta úplata za zdanitelné plnění, nebyl u předmětného poskytovatele zdanitelného plnění v okamžiku zadání příkazu k bezhotovostnímu převodu uveden mezi těmi, které správce daně zveřejnil způsobem umožňujícím dálkový přístup

4.2. Ověření „nespolehlivého plátce“ k určenému datu Skutečnost, zda poskytovatel zdanitelného plnění je nespolehlivým plátcem, je nutno posuzovat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění (viz § 109 odst. 3 ZDPH stejně jako Informace GFŘ č.j. 101/13121002-506729). Ovšem ověřování skutečnosti, zda u poskytovatele zdanitelného plnění byla způsobem umožňujícím dálkový přístup zveřejněna informace, že je nespolehlivým plátcem, bude v praxi často prováděno až po dni uskutečnění zdanitelného plnění (např. na základě údajů uvedených na daňovém dokladu). Je tedy zřejmé, že je nutné provádět toto ověření ke konkrétnímu datu (ke dni zdanitelného plnění). 4.2. Závěr: Ověření stavu, zda je o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna skutečnost, že je nespolehlivým plátcem, bude možné ze strany příjemců zdanitelného plnění provádět ke konkrétnímu okamžiku v minulosti s potřebnou mírou přesnosti odpovídající periodicitě zveřejňování údajů o plátcích (dle našich informací 1 x denně). 4.3. Způsob aplikace podmínek ručení za nezaplacenou daň dle § 109 odst. 2 písm. c) Ručení příjemce zdanitelného plnění za nezaplacenou daň nastává i v případě poskytnutí bezhotovostní úhrady za zdanitelné plnění zcela nebo zčásti převodem na jiný účet poskytovatele platebních služeb, než který je zveřejněn správcem daně. Dle ustanovení definovaného v rámci Informace GFŘ k institutu ručení č.j. 3308/13/7001-21002-012287, je rozhodným okamžikem den zadání příkazu k bezhotovostnímu převodu, na základě kterého k předmětné úhradě došlo. Dle sdělení GFŘ č.j. 14 232/13/7001-21002-012287 bude předmětné ustanovení využíváno od 1.10.2013. 4.3.1. Závěr : V případě, kdy v okamžiku podání příkazu k převodu je bezhotovostní úhrada zdanitelného plnění adresována na účet zveřejněný správcem daně nejsou naplněny podmínky ručení za nezaplacenou daň podle § 109 odst. 2 písm. c) ZDPH pokud v mezidobí (do okamžiku odepsání prostředků z účtu) dojde ke změně čísla účtu u poskytovatele zdanitelného plnění. Rozhodný je stav ke dni podání příkazu k úhradě. 4.3.2. Příklad : Dne 20.4. je podán trvalý příkaz k úhradě (např. na splátky leasingu nebo nájemné), na jehož základě jsou realizovány každý měsíc bezhotovostní úhrady převodem na účet poskytovatele zdanitelného plnění.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH


KDP ČR

27

4.3.2. Závěr : Naplnění podmínek ručení za nezaplacenou daň podle § 109 odst. 2 písm. c) se posuzuje odděleně ke každému termínu platby dle smlouvy / splátkového kalendáře. 5. Požadovaný závěr Navrhujeme přijmout uvedené dílčí závěry a po projednání je vhodným způsobem publikovat. Stanovisko GFŘ: K bodu 4.1. Podle § 106a odst. 6) ZDPH platí, že správce daně zveřejní způsobem umožňující dálkový přístup skutečnost, že plátce daně je nespolehlivým plátcem nebo není nespolehlivým plátcem. Zákon takto umožňuje zveřejnit pouze aktuální údaj, nikoli údaj platný v minulosti (tj. že byl nespolehlivým nebo nebyl nespolehlivým plátcem), což je možná dáno relativní citlivostí zmíněného údaje z pohledu posuzování minulosti. I tento stav nicméně umožnuje plátcům včasné zjišťování rozhodných údajů věrohodným způsobem pro konkrétní rozhodný okamžik, k němuž si plátce – příjemce zdanitelného plnění měl údaje ověřit. k závěru 4.1 S uvedeným závěrem lze souhlasit v tomto úhlu nazírání popisované problematiky: Správce daně smí vyzvat příjemce zdanitelného plnění coby ručitele podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) resp. § 109 odst. 3 ZDPH pouze tehdy, pokud z údajů, které má k dispozici jasně vyplývá, že jsou splnění dotčené podmínky, tj. že účet, na který byla provedena úhrada, nebyl v rozhodném okamžiku zveřejněn způsobem, který umožňuje dálkový přístup nebo že v době uskutečnění zdanitelného plnění byla v registru zveřejněna skutečnost, že je nespolehlivým plátcem. Správce daně je oprávněn vyzvat příjemce zdanitelného plnění k prokázání toho, že resp. jak bylo jemu poskytnuté zdanitelné plnění uhrazeno a na jaký účet. k závěru 4.2 Ověření stavu, zda je o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna skutečnost, že je nespolehlivým plátcem, je ze strany příjemců zdanitelného plnění možné provádět aktuálně ke konkrétnímu okamžiku rozhodnému z hlediska případného rizika vzniku ručení. Dodat lze, že plátce by v zásadě již v okamžiku uzavírání obchodní transakce měl v rámci vyjednávání obchodních podmínek testovat spolehlivost svého dodavatele. Nicméně rozhodujícím datem pro aplikaci případného ručení je datum uskutečnění zdanitelného plnění. Finanční správa nemůže nařizovat plátci, kdy má provádět předmětné ověřování spolehlivosti jeho obchodního partnera, to je plně v dispozici a na zvážení plátce. Pokud provede test spolehlivosti až na základě vystaveného daňového dokladu, musí si uvědomit možná rizika, která mohou být s takovým postupem spojena a případně zvolit zvláštní způsob zajištění daně podle § 109a ZDPH. k závěru 4.3.1 Souhlas s dílčím závěrem, s upřesněním, že se samozřejmě musí jednat k podání příkazu, na základě kterého skutečně k předmětné úhradě došlo. k závěru 4.3.2 Souhlas.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH

Informace GFŘ k institutu ručení podle zákona o DPH

Česká daňová správa

28

Informace GFŘ k institutu ručení podle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění po novele zákona od 1. 1. 2013 Poznámka c.k.:

V minulém čísle „pepíčka“ jsme Vám přinesly informaci, kterou GFŘ odložilo účinnost ručitelství za nezaplacenou daň z titulu úhrady na jiný než zveřejněný účet dodavatele. Zároveň jsme Vás informovali, že ještě před vydáním této informace vydalo GFŘ generální informaci k institutu ručení, a slíbili jsme Vám, že Vám ji přineseme v dalším čísle. Proto ji zde uvádíme. Upozorňujeme, že tato informace se vztahuje ke všem druhům ručitelství, nejen k tomu z titulu úhrady na nezveřejněný účet, které bylo odloženo, proto je tato informace důležitá již nyní.

1. Úvod S účinností od 1. 4. 2011 byl zaveden v zákoně č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění p. p. (dále jen „ZDPH“) institut ručení za nezaplacenou DPH. Takto bylo zakotveno ručení příjemce zdanitelného plnění v případech dle ust. § 109 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2 písm. a) ZDPH. Institut ručení upravený v ZDPH byl následně rozšířen o další skutkové podstaty ručení, a to s účinností od 1. 1. 2012, resp. nyní od 1. 1. 2013 (Od 1. 1. 2012 nově ručení příjemce zdanitelného plnění, pokud je úplata za toto plnění poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko. Od 1. 1. 2013 pak nově ručení příjemce zdanitelného plnění, pokud je úplata za toto plnění poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet než účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup; dále ručení příjemce při přijetí plnění od tzv. nespolehlivého plátce; ručení příjemce při nákupu pohonných hmot od osoby neregistrované jako jejich distributor a ručení oprávněného příjemce. V bližším viz dále.) Zakotvení ručení do oblasti správy DPH má oporu a vychází z článku 205 Směrnice č. 2006/112/ES, ve znění pozdějších změn. V souladu s tímto ustanovením směrnice je i cílem zavedení předmětného institutu do českého ZDPH podpora činnosti správců daně v boji proti daňovým únikům. Tato informace je vydávána v návaznosti na původní Informaci GFŘ č. j. 7688/11-3210-010165 ze dne 25. 3. 2011 z důvodu potřeby doplnění o věcné změny v ZDPH (rozšíření případů ručení) a upřesnění ve vazbě na změny související s reorganizací daňové resp. od 1. 1. 2013 finanční správy. Pro přehlednost je nicméně tato Informace k ručení zpracována jako komplexní a původní Informaci ze dne 25. 3. 2011 tak formálně nahrazuje. 2. Vznik ručitelského vztahu 2.1. Základní vymezení I pro ručení zakotvené v ust. § 108a a § 109 ZDPH platí obecná východiska právní teorie. Tzn., že je institutem zajišťovacím a přistupuje k hlavnímu závazku. Má akcesorický charakter a proto je existenčně vázán na zajištěný hlavní závazek a sleduje jeho osud (rozsah ručení je odvozen od hlavního závazku; zaniká společně se závazkem hlavním, ovšem není-li stanoveno jinak – což je v ust. § 171 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., ve znění p. p. (dále jen daňový řád), podle kterého platí, že zanikne-li daňový subjekt bez právního nástupce, povinnost ručitele uhradit nedoplatek tím není dotčena). Dalším znakem ručení je jeho subsidiární povaha - realizace může nastoupit až v okamžiku, kdy dlužník nesplní svůj dluh (nebo jeho část), který je ručením zajištěn. Pro aplikaci je výchozím vymezení základních prvků ručitelského vztahu. Těmito jsou subjekt, předmět a obsah: Subjekt povinný – ručitel;

Po novele ZDPH od 1. 1. 2013 lze rozlišovat jednak skupinu případů, kdy ručí příjemce zdanitelného plnění, a jednak ručení třetí osoby. A. Ručení příjemce zdanitelného plnění

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH



29

Příjemcem zdanitelného plnění se zde rozumí plátce DPH, který přijal zdanitelné plnění uskutečněné v tuzemsku od jiného plátce nebo poskytl úplatu za takové plnění. Tento příjemce je ručitelem za nezaplacenou daň z dotčeného plnění pokud: -

-

naplnil tzv. znalostní test ohledně neuhrazení daně či zasažení transakce podvodem (blíže viz dále ke skutkové podstatě ručení podle odst. 1 § 109 ZDPH), bez ekonomického opodstatnění přijal zdanitelné plnění za cenu zjevně odchylnou od ceny obvyklé (skutková podstata ručení podle odst. 2 písm. a) § 109 ZDPH), poskytl úplatu za zdanitelné plnění zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko (ručení podle odst. 2 písm. b) § 109 ZDPH), poskytl úplatu za zdanitelné plnění zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet než je účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně u poskytovatele plnění zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup (ručení podle odst. 2 písm. c) § 109 ZDPH), přijal plnění od poskytovatele, o kterém je v okamžiku uskutečnění dotčeného zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem (ručení podle § 109 odst. 3 ZDPH), jde o DPH z dodání pohonných hmot distributorem pohonných hmot a v okamžiku uskutečnění dodání není o poskytovateli tohoto plnění zveřejněno, že je registrován jako distributor pohonných hmot podle zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, ve znění p. p. (ručení podle § 109 odst. 4 ZDPH).

B. Ručení třetí osoby Ručitelem je za zákonem stanovených podmínek také oprávněný příjemce, tj. osoba, jejíž postavení upravuje zákon o spotřebních daních. Oprávněný příjemce, kterému v souvislosti s přijetím výrobků podléhajících spotřebním daním vznikla povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň, ručí za nezaplacenou DPH z dodání zboží (vybraného výrobku) pořízeného z jiného členského státu. Jde o DPH vztahující se na dodání zboží třetí osobě od osoby, která pořídila uvedené zboží z jiného členského státu (a pořídila je takto za využití služeb oprávněného příjemce (ručení podle § 108a ZDPH). Subjekt oprávněný – správce daně, u něhož je nedoplatek evidován, resp. který je oprávněn vymáhat nedoplatek na DPH, k níž se vztahuje ručení. Předmět = pohledávka resp. závazek zajištěný zákonným ručením. Ručením podle § 108a a § 109 ZDPH je zajištěna DPH za konkrétní zdanitelné plnění uskutečněné mezi plátci v tuzemsku. Obsahem – je vlastní ručitelský závazek, tj. povinnost ručitele uhradit zajištěnou DPH za dlužníka v případě, že ji tento neuhradí. Rozsah (výše) ručení je omezen resp. dán zásadně do výše daně ze zdanitelného plnění. V případě ručení třetí osoby (oprávněného příjemce) je ust. § 108a odst. 2 ZDPH specifické omezení s tím, že oprávněný příjemce ručí vždy pouze do výše daně vypočtené ze základu daně odpovídajícího ceně obvyklé vybraného zboží včetně spotřební daně. Povinnost ručitele se aktivuje na základě výzvy správce daně (postup ve smyslu ust. § 171 a § 172 daňového řádu). V souvislosti s obecnými principy institutu ručení v daňovém řízení lze také odkázat na pokyn GFŘ č. D – 5 k postupu správců daně při realizaci tohoto institutu v daňovém řízení. 2.2. Ručitelský vztah podle § 109 odst. 1 ZDPH Podle ust. § 109 odst. 1 ZDPH ručí příjemce zdanitelného plnění za daň nezaplacenou poskytovatelem tohoto plnění správci daně za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo předmětné zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, pokud v okamžiku uskutečnění plnění příjemce zdanitelného plnění věděl nebo vědět měl a mohl, že a) daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena, b) plátce, který uskutečňuje toto zdanitelné plnění, se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, nebo

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH



30

c) dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody. Ručitelský vztah vzniká naplněním právě uvedených podmínek; vzniká tak již okamžikem uskutečnění zdanitelného plnění, přičemž ke vzniku ručení postačí naplnění alespoň jedné ze skutečností specifikovaných pod písm. a) až c). Pojmy „věděl nebo vědět měl a mohl“ vyjadřují vnitřní psychický vztah příjemce zdanitelného plnění ke skutečnostem sub. a) až c). odst. 1 § 109 ZDPH. Jejich prostřednictvím je tedy vyjádřena míra zavinění. Z dikce zákona vyplývá, že z hlediska podmínek ručení dle § 109 ZDPH postačuje i zavinění nedbalostní, a to i v podobě nedbalosti nevědomé. Např. tedy nedostatek znalostí nutných k výkonu funkce nebo nedostatek času pro jejich uplatnění není možno uplatnit jako omluvitelný důvod pro nevynaložení péče řádného hospodáře, tj. že vědět měl a mohl; a v případě sporu pak důkazní břemeno nese daňový subjekt. 2.3. Ručitelský vztah podle § 109 odst. 2 ZDPH 2.3.1. Ručení při obchodování za neobvyklou cenu (§ 109 odst. 2 písm. a) ZDPH) Skutková podstata ručení podle § 109 odst. 2 písm. a) ZDPH je postavena na předpokladu zasažení plnění daňovým únikem v případě obchodování za zjevně neobvyklou cenu bez ekonomického opodstatnění. Výrazně odlišná cena je i v evropském právu akceptována jako indikátor podvodného jednání. Ve smyslu § 109 odst. 2 písm. a) ZDPH příjemce ručí za nezaplacenou DPH z jím přijatého zdanitelného plnění, pokud úplata za toto plnění je bez ekonomického opodstatnění zjevně odchylná od ceny obvyklé. Výchozím pro vznik tohoto ručitelského vztahu je tedy závěr o tom, že sjednaná úplata za plnění byla zcela zjevně odchylná od ceny obvyklé a o tom, že takováto zjevně odchylná úplata nebyla ekonomicky opodstatněna. Cena obvyklá Při stanovení ceny obvyklé správce daně vychází z ust. § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění p. p. Toto ustanovení považuje za cenu obvyklou cenu, která by byla dosažena při prodejích stejného či obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni uskutečnění plnění. Přitom je nutno zohlednit individuální okolnosti daného případu, které mohou mít na cenu vliv. Do výše obvyklé ceny se však nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu (např. stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit, omezení hospodářské soutěže v daném odvětví), vliv osobních poměrů prodávajícího a kupujícího (např. vztahy majetkové - ekonomická či kapitálová závislost, rodinné nebo jiné osobní vztahy - personální závislost) nebo též vliv zvláštní obliby (tj. zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim, např. citový vztah k předmětu plnění). Cenu obvyklou lze zjistit analýzou sjednaných cen v segmentu trhu srovnatelného majetku nebo služby v daném místě a čase. 2.3.2. Ručení při úhradě na účet vedený poskytovatelem platební služeb mimo tuzemsko (§ 109 odst. 2 písm. b) ZDPH) Předpokladem pro naplnění skutkové podstaty ručení dle § 109 odst. 2 písm. b) ZDPH je skutečnost, že úhrada úplaty za zdanitelné plnění byla provedena na účet vedený poskytovatelem platebních služeb (dále jen „bankovní účet“) mimo tuzemsko. Fakt, že bankovní účet používaný k platbám za zdanitelná plnění uskutečněná v tuzemsku není veden v tuzemsku, ztěžuje účinné řešení podvodů v oblasti DPH. Platbu na zahraniční účet tuzemskému plátci daně za tuzemské plnění je nutné považovat za rizikovou situaci nemalého významu i přesto, že využívání účtů u poskytovatelů platebních služeb v zahraničí není při uskutečňováních ekonomických činností podléhajících dani vyloučeno. Z obecného pohledu je totiž minimálně zvláštní či neobvyklé,

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH



31

aby český plátce daně, který v tuzemsku uskutečňuje ekonomickou činnost a realizuje zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku, požadoval platbu za tato zdanitelná plnění na účet, který v tuzemsku vedený není. Z konkrétních poznatků daňové správy navíc vyplývá, že platba na zahraniční účet za tuzemské zdanitelné plnění oproti platbě na tuzemský účet představuje vysokou pravděpodobnost zapojení do řetězce stiženého podvodem na dani z přidané hodnoty. Odběratel by tedy měl mít povědomí o tom, že se v případě platby tuzemskému odběrateli za jím uskutečněné zdanitelné plnění na účet, který není veden v tuzemsku, může jednat o rizikovou transakci (zapojení do řetězce stiženého podvodem). Z toho vychází podstata tohoto případu zákonného ručení za DPH, kdy ručí odběratel, který svému dodavateli za plnění uskutečněné v tuzemsku zaplatil bezhotovostně na zahraniční účet. Posouzení rizikovosti operace, do které vstupuje, je především věcí samotného plátce. Podle vlastního vyhodnocení velikosti rizika, které bude plátce u daného obchodu vnímat, pak může a nemusí odmítnout či realizovat úhradu za tuzemské plnění na účet vedený mimo Českou republiku. Postupem přinášejícím jistotu plátce z pohledu rizika vzniku ručitelského závazku za úhradu DPH je využití možnosti dle ust. § 109a ZDPH upravujícího zvláštní způsob zajištění daně. V tomto případě není pak nezbytně nutné ve vazbách důsledků z pohledu DPH zkoumat, zda je účet, na který plátce hradí vlastně pouze základ daně, veden mimo tuzemsko, neboť daň je placena příjemcem plnění namísto poskytovatele přímo správci daně. Tento postup lze doporučit i pro případy, kdy plátce, který zdanitelné plnění uskutečnil, tvrdí, že má pouze účet vedený v zahraničí. 2.3.3. Ručení při úhradě na jiný účet než účet poskytovatele, který je správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 109 odst. 2 písm. c) ZDPH) Podle ust. § 96 ZDPH od 1. 1. 2013 platí povinnost každého plátce oznámit správci daně čísla všech svých bankovních účtů, které používá k ekonomické činnosti. Současně platí, že plátce může (nikoli musí) určit, která čísla jeho bankovních účtů používaných k ekonomické činnosti budou zveřejněna jako údaj z registru plátců. Správce daně takto plátcem určené bankovní účty zveřejní dálkovým přístupem, a sice prostřednictvím Registru plátců DPH, dostupném na internetových stránkách Finanční správy a Daňovém portále zde: www.daneelektronicky.cz Pokud plátce v přihlášce k registraci nebo při oznamování změn registračních údajů žádný takový svůj účet neurčí, bude zveřejněno, že žádné číslo účtu neurčil. Zvláštní pravidlo platí pro vstupní údaje ohledně zveřejňování účtů u plátců, kteří byli zaregistrování již v roce 2012 a dříve. Plátci, kteří podávají přihlášku k registraci až v roce 2013 tento údaj uvedou v přihlášce. Stávající plátci mají podle bodu 9 přechodných ustanovení k novele ZDPH povinnost oznámit správci daně čísla účtů, a to do 2 měsíců od účinností novely ZDPH, a současně mohou určit, které z účtů chtějí nechat zveřejnit. Pokud oznámení těchto údajů neučiní, má se za to, že plátce určil všechny své účty, které správce daně u toho plátce eviduje v rámci registrační povinnosti. Tyto účty pak správce daně zveřejní (pokud jde skutečně o účty patřící plátci a pokud plátce nějaké účty v rámci registrační povinnosti evidovány u správce daně má). Plátce, který neurčí ke zveřejnění žádný svůj bankovní účet a bude dostávat za jím poskytnutá plnění zaplaceno bezhotovostně, vystavuje každého svého odběratele, který takovouto úhradu provede, riziku ručení za DPH z daného konkrétního plnění. Stejné pak platí, pokud plátce sice svůj účet zveřejněný v registru plátců má, ale bezhotovostní úhradu požaduje, resp. byla provedena na jiný (nezveřejněný) bankovní účet. Podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) ZDPH totiž ručí každý odběratel, pokud za zdanitelné plnění zcela nebo zčásti zaplatil na jiný účet než účet poskytovatele tohoto plnění zveřejněný správcem daně z registru plátců DPH.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH



32

Z hlediska posouzení podmínek pro vznik ručení je rozhodný okamžik uskutečnění bezhotovostní úhrady. Pro účely aplikace dotčeného ustanovení se za tento považuje den zadání příkazu k bezhotovostnímu převodu, na základě kterého k předmětné úhradě plnění došlo. Jestliže právě v tento okamžik (den) není bankovní účet, na který je hrazeno, účtem zveřejněným správcem daně ve výše uvedeném registru jako údaj u poskytovatele (dodavatele) hrazeného zdanitelného plnění, stává se příjemce tohoto plnění (odběratel) ručitelem za DPH, kterou dodavatel z tohoto plnění případně neuhradí. Ručení takto vznikne, ať již šlo o úhradu celkovou (za celé zdanitelné plnění), anebo jen částečnou. Vzniká pak vždy ve shodném rozsahu, a to do výše nezaplacené DPH za celé plnění. Správce daně má povinnost začít zveřejňovat čísla bankovních účtů plátců od 1. 4. 2013. Ručení podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) ZDPH lze pak uplatnit rovněž až od tohoto data. Pozn. c.k.: Jak jsme již uvedli, aplikace byla odložena na 1.10.2013. U této skutkové podstaty ručení nutno upozornit na vztah k ručení popsané v předchozím bodu, tj. ručení při úhradě na účet vedený poskytovatelem platební služeb mimo tuzemsko. Podle ZDPH není nijak omezena povinnost plátce oznámit správci daně jen své tuzemské bankovní účty používané k ekonomické činnosti (viz též Informace GFŘ k povinnosti plátců DPH oznámit správci daně čísla účtů poskytovatele platebních služeb /Informace čj. 8942/13/70001-20000013120 ze dne 22.2.2013/. Návazně není pak ani vyloučeno, že plátce může označit a nechat zveřejnit svůj zahraniční bankovní účet. Správce daně je takto plátcem označený zahraniční účet povinen zveřejnit. Pokud příjemce zdanitelného plnění uhradí dodavateli na tento zveřejnění zahraniční bankovní účet, nemůže se sice stát ručitelem podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) ZDPH, protože platí na zveřejněný účet plátce. Je ovšem nutné si uvědomit, že toto ho ale nijak neliberuje z dopadu ručení zakotveného v ust. § 109 odst. 2 písm. b) ZDPH, které vzniká z důvodu poskytnutí úhrady na bankovní účet vedený mimo tuzemsko bez dalšího, tj. ať jde o zveřejněný účet či nikoli! 2.4. Ručení za nespolehlivého plátce (§ 109 odst. 3 ZDPH) Podle této od 1. 1. 2013 nové skutkové podstaty zákonného ručení za DPH příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou daň ze zdanitelného plnění, pokud je v okamžiku uskutečnění daného plnění o poskytovateli zveřejněno způsobem umožňujícím dálkový přístup, že je nespolehlivým plátcem. Povinnost správce daně zveřejnit tímto způsobem informaci o tom, že plátce buď je, nebo není nespolehlivým plátcem, vyplývá z ust. § 106a odst. 6 zákona o DPH. Informace je takto zveřejňována vedle dalších údajů z registru plátců na internetových stránkách Finanční správy a Daňovém portále zde: www.daneelektronicky.cz Pro možnost aplikace institutu ručení je výchozím, jestli v okamžiku (v den) uskutečnění zdanitelného plnění byla o dodavateli tohoto plnění zveřejněna informace, že je nespolehlivým plátcem. Podstatné je zveřejnění dotčené informace způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ručení příjemce zdanitelného plnění tedy vzniká, jestliže v registru plátců zveřejněném na výše uvedeném internetovém portále byl v uvedený den u dodavatele údaj „Nespolehlivý plátce – ANO“. K institutu nespolehlivého plátce lze blíže odkázat na Informaci GFŘ k aplikaci § 106a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (nespolehlivý plátce) a souvisejících ustanovení (Informace č. j.: 101/13-121002-506729 ze dne 4. 1. 2013). 2.5. Ručitelský vztah při dodání pohonných hmot distributorem (§ 109 odst. 4 ZDPH) Tento od 1. 1. 2013 nově zavedený případ ručení je věcně omezen resp. postihuje zákonem vymezený konkrétní typ zdanitelného plnění a sice dodání pohonných hmot distributorem těchto hmot.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH



33

Prodej pohonných hmot i registraci distributorů pohonných hmot upravuje zákon č. 311/2006 Sb. o pohonných hmotách, ve znění p. p. Podle tohoto zákona se pohonnou hmotou rozumí motorový benzin, motorová nafta, zkapalněné ropné plyny, biopalivo nebo jiné palivo z obnovitelných zdrojů, směsné palivo, stlačený a zkapalněný zemní plyn, pokud jsou určeny k pohonu motoru vozidla nebo zvláštního vozidla. Distributorem pohonných hmot je pak osoba, která prodává pohonné hmoty na území České republiky, s výjimkou prodeje pohonných hmot na čerpací stanici. Ručení za DPH podle ust. § 109 odst. 4 ZDPH se tedy netýká prodeje pohonných hmot na čerpací stanici. Zjednodušeně řečeno směřuje na sféru velkoobchodu s PHM, nikoli na běžné nákupy PHM na čerpacích stanicích za účelem spotřeby. Pokud se zdanitelné plnění týká dodání pohonných hmot distributorem, je naplněn předpoklad skutkové podstaty ručení podle § 109 odst. 4 ZDPH v případě, že pohonné hmoty jsou přijímány od subjektu, který není v okamžiku uskutečnění tohoto plnění zveřejněn jako distributor v Registru distributorů pohonných hmot. Každý distributor pohonných hmot je totiž povinen se před zahájením této své činnosti zaregistrovat u celního úřadu. Registr distributorů pohonných hmot vede Generální ředitelství cel a údaje z něho zveřejňuje dálkovým přístupem. Registr je takto k dispozici na webových stránkách celní správy ČR – zde: http://www.celnisprava.cz/cz/aplikace/Stranky/SpdInternet.aspx?act=findphm . Plátce, který nakupuje pohonné hmoty od distributora /tj. nákup ne na čerpací stanici/ by si tedy měl ověřit, jestli jeho dodavatel je ve výše uvedeném registru zveřejněném dálkovým přístupem. Rozhodným je přitom stav v okamžiku uskutečnění dodání. Pokud v tento okamžik (den) o dodavateli není zveřejněno, že je registrován jako distributor pohonných hmot, ručí plátce, který takto pohonnou hmotu v tuzemsku nakoupil, za DPH případně dodavatelem neuhrazenou. 2.6. Ručitelský vztah podle § 108a ZDPH – ručení oprávněného příjemce I tato, od 1. 1. 2013 nová skutková podstata ručení, souvisí podobně jako ručení podle ust. § 109 odst. 4 ZDPH zejména s podvody na DPH při obchodování s pohonnými hmotami. Při těchto, pokud jde o dovoz pohonných hmot z jiného členského státu, se na realizaci dodávky velmi často podílí tzv. oprávněný příjemce. Oprávněný příjemce je osoba, která na základě povolení vydaného orgánem celní správy jednorázově nebo opakovaně přijímá vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně dopravované z jiného členského státu. Oprávněný příjemce není provozovatelem daňového skladu v místě, kde vykonává činnost jednorázového nebo opakovaného přijímání vybraných výrobků. Podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění p. p., vzniká oprávněnému příjemci v souvislosti s přijetím vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň, a to i když není pořizovatelem vybraných výrobků, ze kterých je takto povinen spotřební daň odvést. Podle zákona o spotřebních daních má oprávněný příjemce dokonce povinnost dotčenou spotřební daň zajistit. Ve vztahu k DPH, která s prodejem vybraných výrobků přijatých z jiného členského státu též souvisí (a spotřební daň, kterou má povinnost zaplatit oprávněný příjemce, navíc vstupuje do základu DPH), doposud oprávněný příjemce neměl žádné povinnosti. Povinnost na DPH zůstává i nadále primárně na vlastních účastnících obchodní transakce (na osobě, která vybrané výrobky z jiného členského státu takto - s využitím služeb oprávněného příjemce pořídila a dále je prodala). S ohledem na podvody při pořízení vybraných výrobků z jiných členských států a prokazatelné zapojení oprávněných příjemců na nich, došlo nyní k zavedení ručitelské povinnosti oprávněného příjemce. Podle § 108a ZDPH ručí oprávněný příjemce, kterému vznikla povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň v souvislosti s přijetím vybraných výrobků z jiného členského státu, a to pokud osoba, která toto zboží z jiného členského státu pořídila, nezaplatí daň z přidané hodnoty z následného dodání tohoto zboží třetí osobě v tuzemsku.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH



34

Oprávněný příjemce není přímým účastníkem dodání, ze kterého je DPH ručením zajištěna. Toto bylo nutné zohlednit mj. při vymezení rozsahu ručení. Podle odst. 2 § 108a ZDPH platí, že oprávněný příjemce ručí za nezaplacenou daň pouze do výše daně vypočtené ze základu daně odpovídajícího ceně obvyklé pro vybrané zboží, včetně spotřební daně. Ručení oprávněné osoby coby třetí osoby, která se dodání účastní nepřímo, nicméně v pozici vykonavatele úředně mu daného oprávnění v oblasti specifického daňového režimu, je sice zákonem koncipováno jako prvotně presumované, ovšem není takto ručením objektivním. Oprávněný příjemce se může z ručení „vyvinit“ – neručí, pokud prokáže, že přijal veškerá opatření, která od něj mohou být rozumně požadována, aby ověřil, že daň bude subjektem, který zboží z jiného členského státu pořídil, řádně zaplacena (§ 108a odst. 1 ZDPH). Ručení se tak na oprávněného příjemce nevztahuje, pokud si jakýmkoliv reálným způsobem zajistí, že tato DPH uhrazena bude. To může např. znamenat, že neposkytne službu oprávněného příjemce pro dovozy uskutečňované nedůvěryhodnými osobami, za podezřelých okolností a pokud tak učiní, přijme relevantní opatření k zabezpečení rizika s tím spojeného. Charakter uvedených opatření by měl být adekvátní i k postavení oprávněného příjemce – jde o obchodníka, poskytovatele specifické služby s dopady do daňového režimu, přičemž jako takový je vázán povinností dbát na dodržování podmínek oprávnění přijímat vybrané výrobky a chovat se obezřetně. Jako možné opatření v tomto směru či spíše úplné eliminaci rizika vzniku ručení se nabízí i postup směřující k zajištění DPH od jeho zákazníka s tím, že oprávněný příjemce by pak využil zvláštní způsob zajištění daně podle § 109a zákona o DPH. Toto mu ostatně výslovně umožňuje ust. § 108a odst. 4 ZDPH. Správce daně může oprávněného příjemce v souladu s § 108a odst. 3 ZDPH vyzvat, aby doložil skutečnosti prokazující přijetí výše zmíněných relevantních opatření. 3. Eliminace rizik ručení - zvláštní způsob zajištění daně § 109a ZDPH Příjemce zdanitelného plnění uskutečněného v tuzemsku se v důsledku ustanovení § 109 ZDPH ocitá v pozici potencionálního ručitele a v obdobné situaci je i oprávněný příjemce u zboží podléhajícího spotřební dani dle § 108a ZDPH. Rizika, která v sobě uvedená ustanovení nesou, ale již i samotná možnost, že by dotčené subjekty mohly být vystaveny „zkoumání“ ze strany správce daně ohledně případné aplikace ručení, dovoluje zcela eliminovat institut zakotvený v ust. § 109a ZDPH. Zde upravený zvláštní způsob zajištění daně v podstatě říká, že příjemce, který uhradí správci daně za poskytovatele DPH z uskutečněného zdanitelného plnění, se ve vztahu k tomuto plnění nikdy nemůže dostat do postavení ručitele podle § 109 resp. § 108a ZDPH. Pro další je zde pravidlo, že pokud se oprávněný příjemce v případě jemu „hrozícího“ ručení podle § 108a ZDPH rozhodne využít institut zvláštního způsobu zajištění daně, považuje se pro účely aplikace tohoto institutu dle ust. § 109a ZDPH za příjemce zdanitelného plnění. Osoba, za kterou oprávněný příjemce ručí je pak posuzována pro účely zvláštního způsobu zajištění daně jako poskytovatel zdanitelného plnění (§ 108a odst. 4 ZPDH). 3.1. Úhrada daně podle § 109a ZDPH Příjemce zdanitelného plnění, který dosud ve vztahu k určitému zdanitelnému plnění nebyl vyzván jako ručitel dle § 109 ZDPH (resp. oprávněný příjemce nevyzvaný dosud podle ust. § 108a ZDPH), může daň z takového zdanitelného plnění uhradit za poskytovatele tohoto plnění. Úhradu ovšem musí provést na osobní depozitní účet vedený u místně příslušného správce daně poskytovatele zdanitelného plnění a identifikovat jí. Ve vztahu k dani z takto dotčeného plnění nelze pak aplikovat ručení. Úhrada se totiž použije primárně na úhradu daně z tohoto plnění.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH



35

Pozn.: Oprava výše daně, k níž se vztahuje platba provedená příjemcem zdanitelného plnění za poskytovatele, ani neuznání odpočtu příjemci z tohoto zdanitelného plnění, není důvodem pro vrácení úhrady provedené příjemcem dobrovolně ve smyslu ust. § 109a ZDPH. 3.2. Identifikace úhrady Prvořadé je směřování platby příjemcem zdanitelného plnění resp. oprávněným příjemcem na správný účet: Platba musí být vždy směřována na depozitní účet správce daně poskytovatele zdanitelného plnění s předčíslím 80039, matrikou finančního úřadu a kódem banky 0710. Matriky finančních úřadů jsou uvedeny na internetových stránkách Finanční správy v nabídce Placení daní. Příklady správného označení účtů ve tvaru předčíslí-matrika/kód banky: 80039-77627311/0710 - depozitní účet Finančního úřadu pro Plzeňský kraj 80039-77628031/0710 – depozitní účet Finančního úřadu pro Hlavní město Prahu. Úhrada příjemcem za poskytovatele musí být dále řádně identifikována, přičemž v ust. § 109a odst. 2 písm. a) až d) ZDPH jsou stanoveny údaje, které musí být pro správnou identifikaci uvedeny: a) identifikace poskytovatele zdanitelného plnění b) daň, na kterou je úhrada určena c) identifikaci příjemce zdanitelného plnění d) den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den přijetí úplaty poskytovatelem zdanitelného plnění Jak již uvedeno, na oprávněného příjemce, který využije zvláštní způsob zajištění daně podle ust. § 108a odst. 4 ZDPH, je pro účely zvláštního způsobu zajištění daně pohlíženo jako na příjemce zdanitelného plnění. Příjemce zdanitelného plnění uvede při bezhotovostním platebním styku na příkaze k úhradě nebo při hotovostní platbě přes Českou poštu na poštovní poukázce A následující údaje:  Účet příjemce platby (ve prospěch účtu) = účet správce daně poskytovatele zdanitelného plnění s předčíslím ve tvaru 80039 – matrika finančního úřadu poskytovatele/ 0710 – (viz písm. b)  Variabilní symbol = kmenová část DIČ (daňové identifikační číslo) poskytovatele zdanitelného plnění (tj. identifikační číslo, rodné číslo nebo vlastní identifikátor přidělený správcem daně) – (viz písm. a).  Specifický symbol = kmenová část (svého) DIČ příjemce zdanitelného plnění – (potažmo DIČ oprávněného příjemce hradí-li zajištění on) – (viz písm. c).  Konstantní symbol při bezhotovostní platbě 1148, při hotovostní platbě 1149.  Ve zprávě pro příjemce uvede informace z písm. d):  den uskutečnění zdanitelného plnění ve tvaru: DD/MM/RRRR−P  nebo  den přijetí úplaty ve tvaru: DD/MM/RRRR−U Oprávněný příjemce zde vyplní datum přijetí vybraných výrobků a to ve tvaru: DD/MM/RRRR- O Toto datum se pro dané účely identifikace platby považuje za datum uskutečnění zdanitelného plnění. V případě, že příjemce plnění neuvede den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den přijetí úplaty poskytovatelem a oprávněný příjemce neuvede den přijetí vybraných výrobků z jiného čl. státu, je za tento den považován den přijetí platby správcem daně. 3.3. Použití úhrady Příjemce plnění může provést úhradu ve smyslu ust. § 109a ZDPH v zásadě kdykoli, vyjma případu, že již byl vyzván k úhradě jako ručitel (potom již totiž hradí jako ručitel).

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH



36

Úhrada provedená podle § 109a ZDPH na osobní depozitní účet poskytovatele se použije na úhradu daně, které se týká. Z osobního depozitního účtu poskytovatele se příjemcem provedená úhrada vždy převede na osobní daňový účet DPH poskytovatele. Převod se provede ke dni splatnosti daně za zdaňovací období, do kterého spadá platbou dotčené zdanitelné plnění. To platí v případě, že k úhradě došlo v den popř. před splatností této daně. Pokud by však byla úhrada učiněna na osobní depozitní účet poskytovatele zdanitelného plnění později než vznikla jeho daňová povinnost, převede se úhrada na osobní daňový účet ke dni platby na osobním depozitním účtu. Úhrada provedená příjemcem plnění se převede na osobní daňový účet poskytovatele i v případě, že daň z dotčeného zdanitelného plnění byla již zcela nebo částečně uhrazena (typicky např. v případě, že by tuto daňovou povinnost pokryly odpočty daně na vstupu). Převedená částka se pak použije jako běžná úhrada daně (DPH) na osobním daňovém účtu poskytovatele. Případně vzniklý přeplatek na osobním daňovém účtu poskytovatele zdanitelného plnění (na základě testu vratitelnosti podle daňového řádu) správce daně vrátí na základě žádosti poskytovateli zdanitelného plnění. 4. Závěrem Správce daně může ručení aplikovat na případy, kdy ručitelský vztah vznikl za účinnosti ustanovení § 109 odst. 1 a odst. 2 písm. a) ZDPH, tj. od 1. 4. 2011 (rozhodující je datum uskutečnění předmětného zdanitelného plnění), dále za účinnosti ust. § 109 odst. 2 písm. b) ZDPH, tj. od 1. 1. 2012 (rozhodující je datum provedení úhrady), za účinnosti ust. § 108a a § 109 odst. 3 a 4 ZDPH, tj. od 1. 1. 2013 (rozhodující je datum uskutečnění zdanitelného plnění) a konečně u ručení dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) ZDPH od 1. 4. 2013 (zde je rozhodné datum provedení úhrady). Aplikace ručitelského vztahu nemění dosavadní postupy správce daně při řešení daňových úniků, kde v závislosti na okolnostech konkrétního případu půjde např. o postup ve smyslu judikatury Evropského soudního dvora ESD C-354/03, C-355/03 a C-484/03 a C-439/04 a C-440/04, případně rozsudek ESD C-255/02, pokud se jedná o zneužití práva. V takových případech může správce daně odmítnout uznat uplatňovaný nárok na odpočet daně. Ing. Otakar Sladkovský ředitel sekce

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH

Nový postup u dobropisů k pohledávkám za dlužníky v insolvenci

c.k.

37

Nový postup u vystavování dobropisů k pohledávkám za dlužníky v insolvenčním řízení – nemožnost vystavit opravný doklad k pohledávkám s DÚZP před 1. 4. 2011 Milí čtenáři našeho pravidelného měsíčníku. V předloňském roce jsme Vás informovali zde, v „pepíčkovi“ i na našich školeních o informaci GFŘ čj. 23 024/11-3210-010165 ze dne 22. 7. 2011. Tato informace byla vydána vzhledem k množícím se dotazům vzniklých po vydání novely zákona o DPH účinné od 1. 4. 2011. Dotazy vznikaly především k ustanovení § 44 ZDPH, který upravoval opravu výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení. Doporučovali jsme Vám, že pokud je Váš věřitel v insolvenci, abyste postupovali nejen tak, že přihlásíte svoji pohledávku do insolvenčního řízení, ale ať k této pohledávce rovněž vystavíte opravný daňový doklad, který zašlete insolvenčnímu správci. Ten Vám potvrdí jeho převzetí (či jinak prokážete doručení) a Vy si na základě tohoto můžete nárokovat zpět DPH odvedené při vzniku této pohledávky. Tento postup je možný i nadále, ale vzhledem k tomu, že před vydáním této novely, tedy před 1. 4. 2011 neexistoval institut opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenci, existoval doposud spor mezi daňovou správou a ministerstvem spravedlnosti, kdy první tvrdila, že lze opravovat i plnění před novelou, druhé tvrdilo, že nikoliv. Spor již byl tedy uzavřen a dle nového stanoviska GFŘ, níže uvedeného, nelze tento postup aplikovat u pohledávek s datem uskutečnění zdanitelného plnění před 1. 4. 2011. Pokud jste opravný doklad vystavili a v DPH uplatnili snížení daně na výstupu do 26.4.2013, pak jste jej ovšem vystavili a uplatnili oprávněně. Nosnou informací tohoto doplnění k informaci GFŘ je tedy fakt, že opravný daňový doklad lze vystavovat i nadále, nově ale již jen u pohledávek s datem plnění po 1. 4. 2011.

Celou informaci GFŘ čj. 23 024/11-3210-010165 ze dne 22. 7. 2011 naleznete na internetových stránkách České daňové správy: http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/cds/2011_Informace_GFR_aplikace_44_ZDPH.PDF Celé znění dodatku k informaci, kterému je věnován tento článek, je opět možné nalézt na internetových stránkách České daňové správy, celý text je rovněž uveden níže: Generální finanční ředitelství Sekce metodiky a výkonu daní Odbor Nepřímých daní V Praze dne 26. 4. 2013 Č.j.: 20 067/13/7001-21000-010165 Vyřizuje: Ing. Zdeněk Červený Dodatek č. 1 k Informaci GFŘ čj. 23 024/11-3210-010165 ze dne 22. 7. 2011 k aplikaci § 44 ZDPH – Oprava výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

4

DPH

Nový postup u dobropisů k pohledávkám za dlužníky v insolvenci

c.k.

38

V souvislosti s novelou zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“) účinnou od 1. 4. 2011, kterou byl do tohoto zákona v ust. § 44 nově zaveden institut opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení, byla s ohledem na časté dotazy zveřejněna Informace GFŘ č. j. 23 024/11-3210-010165 ze dne 22. 7. 20111. V návaznosti na posun řešení aplikace předmětného ustanovení ZDPH v přechodném období, a to i v intencích současné judikatury vydává Generální finanční ředitelství tento dodatek, kterým mění výše uvedenou Informaci GFŘ ze dne 22. 7. 2011 takto: Bod 1. 1. nově zní: „1.1. Použití přechodných ustanovení k z. č. 47/2011 Sb. Na aplikaci ust. § 44 ZDPH, tj. možnost provedení opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení, dopadá přechodné ustanovení čl. II bod 1. z. č. 47/2011 Sb. Podléhalo-li tedy původní zdanitelné plnění ZDPH ve znění před účinností novely, tj. do 31. 3. 2011, nelze u tohoto plnění opravu výše daně podle ust. § 44 ZDPH ve znění účinném od 1. 4. 2011 provést. Předcházející znění ZDPH institut opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenci neznalo a žádné jiné přechodné ustanovení, které by bylo na aplikaci ustanovení § 44 možné vztáhnout, zákon č. 47/2011 Sb. neobsahuje. Opravu výše daně podle ust. § 44 ZDPH lze tedy provést pouze u zdanitelných plnění poskytnutých dlužníkovi po 1. dubnu 2011, resp. naopak ji nelze provést u pohledávek za zdanitelná plnění uskutečněná do 31. 3. 2011.“ Postup podle takto změněného bodu Informace bude správce daně vůči věřitelům aplikovat na případy oprav výše daně uplatněné po vydání tohoto Dodatku. V ostatním zůstává Informace GFŘ č.j. 23 024/11-3210-010165 ze dne 22. 7. 2011 beze změny. Ing. Otakar Sladkovský, v. r.

ředitel sekce

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

6

Soc. a zdr. pojištění

Důchodové spoření

Daně a právo v praxi

9

Důchodové spoření 1. 5. 2013 Ing. Martin Děrgel Poznámka c.k.:

Od ledna 2013 mají zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné („OSVČ“) možnost vstoupit do tzv. II. penzijního pilíře, kterým se stalo důchodové spoření. Penzijní společnosti budou dlouhodobě spravovat příspěvky účastníků v majetkově oddělených fondech s vybranou mírou rizika versus potenciálního zhodnocení. A když účastník spoření dosáhne důchodového věku, bude moci naspořené prostředky čerpat formou soukromého starobního důchodu. Účast na důchodovém spoření je sice dobrovolná, ale po vstupu již ze systému nelze vystoupit - skončí až důchodem nebo úmrtím - přičemž je s ní přirozeně spojena povinnost placení pojistného. Toto pojistné činí 5% z pojistného (vyměřovacího) základu, z čehož 3% jdou na úkor pojistného na důchodové pojištění (v rámci I. penzijního pilíře – přesun z I. do II. pilíře) a zbývající 2% si navíc platí samotný účastník spoření.

Tři penzijní pilíře Člověk je nejprve dítětem, které potřebuje pomoc, poté se stane dospělým a může téměř vše (co chce), a nakonec zestárne a opět se bez pomoci neobejde. To je naší přirozeností a nebylo ani nebude tomu jinak. Se změnami společnosti se ale měnil způsob oné pomoci, zvláště pak vůči seniorům. Historicky nejdéle pomáhaly prarodičům jejich rodiny, zejména jejich dospělé děti. S nástupem tzv. moderní společnosti se těžiště péče o staré lidi přesunulo na stát, který začal vyplácet důchody financované průběžně z pojistného placeného výdělečně činnými osobami. V poslední dekádě se ale ukazuje, že státní zabezpečení důchodců je příliš „štědré“ a dochází k jeho omezování, a těžiště se dále přesouvá k alternativním soukromým pojistným důchodovým produktům. Dne 1. ledna 2013 naostro začala největší reforma penzijního systému od roku 1989, náš důchodový systém se tak nyní skládá ze tří tzv. pilířů. Základem je i nadále státní průběžný systém důchodového pojištění - l. pilíř - ekonomicky aktivní generace povinně přispívá do „jednoho balíku“, z něhož jsou ihned vypláceny penze dnešním důchodcům. Pojistné na důchodové pojištění je 28% vyměřovacího základu („VZ“), kterým je u zaměstnanců zpravidla hrubá mzda (dále také „HM“), v případě OSVČ polovina dílčího základu daně z podnikání. Samotní zaměstnanci se na něm přitom sami podílejí ze 6,5% HM, zbylých 21,5% hradí zaměstnavatel (nad rámec HM), který má na starosti odvod obou částek a administrativu s tím spojenou vůči České správě sociálního zabezpečení, která I. pilíř spravuje. Kvůli výtkám Ústavního soudu je průběžný systém více zásluhový než dříve, přičemž pojistné se platí - a důchody počítají - jen do stropu VZ, kterým je 4násobek průměrné mzdy.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

6




10

Zásadní novinkou roku 2013 je II. pilíř tvořený systémem důchodového spoření. Vstup do něj je sice dobrovolný, ale toto rozhodnutí již není možno zvrátit, a k ukončení účasti dojde pouze pobíráním starobního důchodu nebo smrtí. Vstup je trvale otevřen fyzickým osobám ve věku 18 až 35 let, starším tato možnost skončí 30.6.2013 (ledaže by po 1.1.2013 ještě nebyli poplatníky pojistného na důchodové pojištění v I. pilíři, tito budou moci vstoupit do II. pilíře po dobu půl roku poté, co se takovýmito poplatníky poprvé stanou). Vstup není dovolen osobám, kterým již byl přiznán starobní důchod z důchodového pojištění, tj. z I. pilíře. Účastník důchodového spoření si platí pojistné na svůj individuální penzijní účet fondového typu, který spravuje jím vybraná soukromá penzijní společnost (odděleně od svého majetku), přičemž může volit ze čtyř důchodových fondů lišících se v investiční strategii - a tím pádem i v míře rizika a potenciálního zisku či ztráty. Takto naakumulované prostředky se (až na malé výjimky) dnem přiznání státního starobního důchodu z l. pilíře převedou jako úhrada jednorázového pojistného na pojištění důchodu u vybrané životní pojišťovny. A z tohoto pojištění bude účastníkovi důchodového spoření vyplácet doživotní (nebo 20letý) starobní důchod. Pojistné na důchodové spoření činí 5% VZ, resp. HM (stejná základna jako u pojistného I. pilíře), přičemž 3% se převádějí z výše uvedeného pojistného na důchodové pojištění dotyčné osoby (tomu bude odpovídat adekvátně nižší státní důchod z I. pilíře) a další 2% navíc si připlatí samotný účastník ze svého. V případě zaměstnanců opět vše kolem zařídí zaměstnavatel - který však sám do II. pilíře nic nepřispívá (stejně jako stát) -přičemž se u nich platí pojistné formou měsíčních záloh. OSVČ si platí pojistné sama jednou ročně.

Třetí pilíř představuje doplňkové penzijní spoření, které je zcela dobrovolné. Nejde o úplnou novinku, do konce roku 2012 bylo předchůdcem penzijní připojištění, u něhož je garantováno nezáporné zhodnocení. Nově došlo jednak k transformaci a uzavření penzijního připojištění, kde se zakonzervovala dosavadní pravidla (pouze byl u vyšších úložek účastníka navýšen státní příspěvek), a jednak byl vytvořen nový obdobný produkt spoření na stáří formou fondového investování vložených prostředků podle zvolené strategie do účastnických fondů spravovaných penzijními společnostmi (odděleně od jejich majetku), kde ale již není garantováno nezáporné zhodnocení. V rámci III. pilíře si účastník může přispívat, kolik chce -minimálně 100 Kč měsíčně - přičemž příspěvky nad 12 000 Kč ročně lze odečíst od základu daně z příjmů (nejvýše 12 000 Kč). Zaměstnance může navíc daňově výhodně podporovat i zaměstnavatel. Od příspěvku účastníka 300 Kč měsíčně je poskytován státní příspěvek (90 Kč + 20% z úložky nad 300 Kč), který může činit až 230 Kč měsíčně. Pro zvýšení motivace vstupu do nového typu doplňkového penzijního spoření byl tento penzijní produkt doplněn o poměrně výhodnou možnost čerpání prostředků v rámci tzv. předdůchodů v době až 5 let před odchodem do starobního důchodu. Tyto předdůchody přitom nebudou nijak krátit pozdější starobní důchod z důchodového pojištění (tj. z I. pilíře), na rozdíl od předčasných důchodů čerpaných z I. pilíře.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

6




11

Aktéři důchodového spoření Problematiku důchodového spoření upravují zejména následující právní předpisy účinné od 1.1.2013:  zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, ve znění zákona č. 399/2012 Sb.,  zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění zákona č. 403/2012 Sb.,  zákon č. 397/2012 Sb., o pojistném na důchodové spoření (dále také „ZPDS“). Obejít se přitom ovšem v praxi nelze ani bez patřičně novelizovaných starších právních předpisů:  zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů („ZDP“),  zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů („ZPSZ“),  zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také „DŘ“). Z pohledu člověka, který se rozhodne vstoupit do II. pilíře, je nejviditelnější změnou zvýšení pojistného na - nyní již pro něj až do starobního důchodu povinné - důchodové pojištění a spoření o 2% VZ, resp. HM. Princip II. pilíře z výše uvedeného schématu vypadá jednoduše, ale jak tomu bývá, skutečnost je dosti komplikovanější, přičemž je do něj zapojeno několik typů subjektů. Tím nejviditelnějším je pochopitelně penzijní společnost spravující prostředky účastníka v majetkově oddělených důchodových fondech. Vybírat je možno ze čtyř fondů, kterými je a priori typově předurčen potenciální zisk z hospodaření a s tím související riziko:  důchodový fond státních dluhopisů (nejnižší riziko ztrát, ale také jen potenciálně nízké zhodnocení),  konzervativní důchodový fond,  vyvážený důchodový fond a  dynamický důchodový fond (nejvyšší riziko ztrát, ale také možnost vyššího zhodnocení). Prostředky důchodového fondu eviduje a podle pokynů penzijní společnosti s nimi nakládá depozitář, kterým musí být banka s patřičnou licencí. Úkolem depozitáře je také kontrola, zda penzijní společnost dodržuje pravidla daná zákonem, statutem fondu, smlouvou s účastníkem, a celkově dohlíží na obezřetné investování. Aby to nebylo tak jednoduché, není pojistné na důchodové spoření placeno přímo soukromé penzijní společnosti, kterou si účastník vybral, ale finančním úřadům („FÚ“), které spravují výběr pojistného obdobně jako u daní a přeposílají jej penzijním společnostem. Kromě toho byl zapojen rovněž Specializovaný finanční úřad („SFÚ“) - který má jinak na starosti jen banky, pojišťovny a firmy s obratem přes 2 miliardy Kč - jehož úkolem je centrální evidence smluv o důchodovém spoření a posléze i navazujících pojistných smluv.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

6




12

Poté, co vznikne účastníkovi nárok na starobní důchod z jeho důchodového spoření, nebude mu důchod vyplácet samotná penzijní společnost, ale pojišťovna. Za tímto účelem musí účastník spoření uzavřít pojistnou smlouvu s vybranou pojišťovnou zabývající se životním pojištěním, které penzijní společnost pošle více či méně zhodnocené prostředky vložené poplatníkem coby jednorázové pojistné na pojištění důchodu, a tím pro ni fakticky její účast končí. Pojišťovna přitom nabídne tři varianty:  doživotní starobní důchod (na tyto peníze má nárok pouze účastník důchodového spoření),  doživotní starobní důchod se sjednanou výplatou pozůstalostního důchodu po dobu 3 let,  starobní důchod na dobu 20 let (při úmrtí se zbylé prostředky stávají předmětem dědictví). Pokud účastník zemře před přiznáním starobního důchodu, stávají se prostředky v důchodovém fondu předmětem dědictví, přičemž mohou být využity třemi způsoby podle aktuální situace dědice:  dědic je nezletilý - prostředky zesnulého účastníka se použijí na jednorázovou úhradu pojistného na pojištění sirotčího důchodu, který bude dědici vyplácen po dobu 5 let,  dědic je zletilý a je nebo se stane účastníkem svého vlastního důchodového spoření - pak se jednoduše prostředky zesnulého účastníka převedou na důchodové spoření tohoto dědice,  dědic je zletilý a není ani se nestane účastníkem svého vlastního důchodového spoření pouze v tomto případě penzijní společnost prostředky zesnulého účastníka jednorázově vyplatí dědici. A konečně posledním důležitým hráčem v důchodovém spoření jsou zaměstnavatelé, kteří nesou administrativní břemeno srážení a odvádění pojistného na důchodové spoření svých zaměstnanců účastných II. pilíře. S čímž je navíc spojeno každoměsíční podrobné hlášení o pojistném za jednotlivé zaměstnance a po skončení roku neméně radostné vyúčtování pojistného na důchodové spoření. Všechny tiskopisy přitom musejí zaměstnavatelé bez výjimky podávat výhradně v elektronické formě a za případné chyby budou náležitě pykat.

Zahájení důchodového spoření Jak bylo předesláno, vstup do systému důchodového spoření je dobrovolný a otevřený obecně všem osobám starším 18 let. Protože ale jeho principem je dlouhodobá investiční strategie, kterou by u relativně starších osob nebylo možno naplnit, tak mají kdykoli otevřená vrátka pouze pojištěnci mladší 35 let věku. Starší pojištěnci mají jedinečnou a neopakovatelnou možnost vstoupit do II. pilíře nejpozději do 30.6.2013. Výjimka se týká osob starších 35 let, které k 1.1.2013 nebyly poplatníky pojistného na důchodové pojištění v rámci I. pilíře. Může jít například o nezaměstnané, osoby na rodičovské dovolené nebo se dlouhodobě zdržující v zahraničí. Tyto budou moci vstoupit do II. pilíře v době 6 měsíců počínaje dnem, kdy se poprvé od 1.1.2013 stanou poplatníkem pojistného na důchodové pojištění (tedy např. od zahájení zaměstnání či podnikání).

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

6




13

A protože je účelem důchodového spoření pobírání starobního důchodu, nemůže se jeho účastníkem stát fyzická osoba, které již byl přiznán starobní důchod podle zákona o důchodovém pojištění, tedy v rámci I. pilíře. Pokud se fyzická osoba ad výše rozhodne pro důchodové spoření, vybere si jednu penzijní společnost, s níž uzavře smlouvu o důchodovém spoření, kde si určí investiční strategie spoření (lze měnit, stejně jako vybranou penzijní společnost - za poplatek, resp. zdarma co 5 let). Aktuálně může vybírat ze šesti subjektů:  Allianz penzijní společnost, a.s.,  Česká spořitelna - penzijní společnost, a.s.,  ČSOB Penzijní společnost, a.s.,  KB Penzijní společnost, a.s.,  Penzijní společnost České pojišťovny, a.s.,  Raiffeisen penzijní společnost, a.s. Smlouva podléhá registraci v Centrálním registru smluv, který spravuje Specializovaný finanční úřad („SFÚ“). Což je automatickou povinností dotyčné penzijní společnosti. Pokud jsou splněny zákonné podmínky pro registraci smlouvy, rozhodne SFÚ o jejím zaregistrování, o čemž vydá rozhodnutí. Toto rozhodnutí zašle budoucímu účastníkovi důchodového spoření na kontaktní (korespondenční) adresu, kterou uvedl ve smlouvě, a to přednostně do jeho případné datové schránky fyzické osoby (nepodnikající), a rovněž penzijní společnosti. Pozor na to, že pokud si budoucí účastník poštovní zásilku obsahující rozhodnutí nevyzvedne do 10 dnů od vložení výzvy k jejímu vyzvednutí do jeho poštovní schránky, nastává posledním dnem tzv. zákonná fikce doručení. Poštovní zásilka je po uplynutí 10 denní lhůty zpravidla vhozena do poštovní schránky adresáta. Rozhodnutí SFÚ o registraci smlouvy nabývá právní moci dnem doručení poslednímu z adresátů, čímž je zpečetěn vstup do II. pilíře. Od tohoto dne již budoucí účastník spoření ani penzijní společnost nemohou od smlouvy o důchodovém spoření odstoupit, vypovědět ji, ani uzavřít dohodou o jejím skončení. A od prvního dne následujícího kalendářního měsíce se budoucí účastník, stává účastníkem důchodového spoření. Datum nabytí právní moci se budoucí účastník dozví z „Oznámení o nabytí právní moci“, které mu automaticky zašle SFÚ obyčejnou poštovní zásilkou, obdrží jej i penzijní společnosti. V oznámení je uvedeno jak datum nabytí právní moci rozhodnutí, tak i datum nabytí jeho účinnosti - tj. datum, od kterého se budoucí účastník stává účastníkem důchodového spoření (toto je tedy datum vzniku účasti na důchodovém spoření). Účastník důchodového spoření, který je OSVČ, již nemusí nic dalšího dělat, a to až do cca března následujícího kalendářního roku - kdy podá pojistné přiznání a uhradí pojistné na důchodové spoření viz dále. Naproti tomu jde-li o zaměstnance, čeká jej ještě poslední úkol - oznámit vstup do II. pilíře svému zaměstnavateli, který se stává plátcem pojistného a zařizuje vše další kolem důchodového spoření zaměstnance. Pro účely oznámení účasti na důchodovém spoření zaměstnavateli je nejvhodnější použít doporučený tiskopis: „Oznámení poplatníka daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků o účasti na důchodovém spoření“ (25 5544 - vzor č. 1) dostupný na webu Finanční správy České republiky: www.financnisprava.cz, úvodní stránka - lišta napravo „Rychlá navigace“ - záložka „Důchodové spoření - OPT-OUT“. Jako přílohu lze doporučit přiložit „Oznámení o nabytí právní moci“ od SFÚ. Toto oznámení je nutno zaměstnavateli písemně doručit co nejdříve, aby stihnul provést první srážku pojistného, resp. měsíční zálohy - viz dále. Pokud zaměstnanec coby poplatník pojistného na

důchodové spoření nesplní včas oznamovací povinnost, pročež plátce neodvede pojistné, bude tak muset učinit ze svého samotný poplatník a navíc se sankční přirážkou 10%.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

6




14

Průběh důchodového spoření u OSVČ I když pojistné na důchodové spoření není daní, tak se při jeho správě postupuje podle daňového řádu. Ovšem na od „daňových“ poplatníků není zapotřebí žádat finanční úřad o registraci k pojistnému ani mu není nutné cokoli oznamovat (nejde o změnu registrovaných údajů), vše potřebné se totiž dozví zprostředkovaně od SFÚ. Poplatník pojistného bude automaticky zaregistrován, pokud je již registrován jako poplatník daně z příjmů fyzických osob, což je prakticky každá OSVČ. O registraci nebude poplatník pojistného informován. S rolí poplatníka pojistného na důchodové spoření jsou spojeny především tyto tři povinnosti OSVČ: - Podávat pojistné přiznání za uplynulé pojistné období (kalendářní rok) Podává se místně příslušnému finančnímu úřadu ve lhůtě jako řádné daňové přiznání k DPFO, tj. do 1. 4. dalšího roku, resp. při zastoupení poradcem do 1. 7. Pojistné na důchodové spoření je 5% z vyměřovacího základu OSVČ pojistného na důchodové pojištění (§ 5b ZPSZ) - zjednodušeně: z poloviny rozdílu příjmů a výdajů. Shodně s I. pilířem platí pro II. maximální základ pojistného 1 242 432 Kč (rok 2013). Pojistné přiznání se nepodává, pokud je pojistné za pojistné období ve výši 0 Kč. S ohledem na analogii s daněmi, je registrovaný poplatník pojistného, kterému v pojistném období nevznikla pojistná povinnost, povinen sdělit tuto skutečnost správci daně ve lhůtě pro podání pojistného přiznání (viz § 136 odst. 5 DŘ). - Zaplatit pojistné za uplynulé pojistné období A to ve výše uvedené lhůtě pro podání pojistného přiznání; což výslovně nestanoví ZPDS, ale vyplývá to z analogie k obecnému režimu placení daní (viz § 135 DŘ). Pojistné se platí na účet místně příslušného finančního úřadu s předčíslím 31018 - viz tabulka níže. Variabilním číslem identifikujícím platbu je kmenová část DIČ (tj. rodné číslo). Konstantní symbol při bezhotovostní platbě je 1148, při hotovostní 1149. OSVČ ve II. pilíři - na rozdíl od zaměstnanců (viz dále), a také oproti pojistnému na důchodové pojištění - neplatí během roku (pojistného období) zálohy na pojistné. Nicméně § 13 ZPDS umožňuje poplatníkovi, aby pojistné uhradil i kdykoli dříve (a to v maximální částce 100 000 Kč), díky čemuž se může dříve zhodnocovat ve fondu. Podle § 25 odst. 1 písm. h) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů („ZDP“) pojistné na důchodové spoření OSVČ není daňově účinným výdajem. - Oznámit účast na důchodovém spoření správě sociálního zabezpečení Nejpozději ale také nejjednodušeji na Přehledu o příjmech a výdajích OSVČ podaném za kalendářní rok, v němž se OSVČ stala účastníkem důchodového spoření. Průběh důchodového spoření u zaměstnance Zaměstnavatel - zaměstnance, který se stal účastníkem důchodového spoření - bude rovněž automaticky ze zákona registrován jako plátce pojistného, a to na základě svého prvního měsíčního pojistného hlášení, které provází úhradu pojistného, resp. měsíční zálohy na pojistné (viz dále). Ani o této registraci nebude daňový subjekt informován, správce daně o tom pouze provede elektronicky úřední záznam ve své interní evidenci. V případě zaměstnavatele jsou s - nezáviděníhodnou - rolí plátce pojistného na důchodové spoření z důvodu účasti alespoň jednoho ze zaměstnanců v II. pilíři spojeny čtyři administrativní a platební povinnosti: -

Podávat pojistné hlášení k záloze na pojistné za uplynulý kalendářní měsíc

Povinný tiskopis „Hlášení k záloze na pojistné na důchodové spoření“ (25 5541 - vzor č. 1) se podává pouze elektronicky místně příslušnému FÚ do 20 dnů po uplynutí měsíce, v němž vznikla plátci daně povinnost, která je předmětem hlášení (§ 137 DŘ). Je nutno uvést i poplatníky (zaměstnance), kteří jsou účastni důchodového spoření, avšak za příslušné zálohové období (kalendářní měsíc) vykazují vyměřovací základ pojistného ve výši „0“ (jde např. o příjem z dohody o provedení práce do 10 000 Kč).

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

6




15

Stanoví-li FÚ jinou lhůtu pro odvod záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, podává se hlášení v této lhůtě (§ 38h odst. 10 ZDP). Kvůli individualizaci důchodového spoření každého z účastníků musí zaměstnavatel v hlášení uvést patřičné údaje v členění podle jednotlivých poplatníků (zaměstnanců). Záloha na pojistné dotyčného poplatníka se vypočte za zálohové období (kalendářní měsíc) jako 5% z vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na důchodové pojištění (§ 5 ZPSZ) - tj. z jeho hrubé mzdy - a zaokrouhlí se na celé koruny nahoru. Před uplynutím lhůty pro podání hlášení může plátce pojistného nahradit (opravit) již podané hlášení opravným hlášením, k čemuž využije se opět tiskopis „Hlášení...“. Zjistí-li plátce pojistného, že poslední známá záloha není ve správné výši, je povinen elektronicky podat následné hlášení. Jde o povinný tiskopis 25 5541/a - vzor č. 1. Na základě hlášení dojde ze zákona k samovyměření záloh ve výši uvedené v hlášení (FÚ nevydává rozhodnutí), a to k poslednímu dni lhůty pro podání. Pokud plátce hlášení v zákonné lhůtě nepodá, má se za to, že tvrdil zálohu 0 Kč. Opožděné hlášení po lhůtě je tak posouzeno jako následné hlášení, načež dojde k samodoměření zálohy. - Platit zálohy na pojistné za uplynulý kalendářní měsíc Plátce pojistného srazí zálohy na pojistné stejným způsobem a v téže lhůtě jako by srážel zálohy na DPFO ze mzdy (§ 38h odst. 7 ZDP) - při připsání mzdy poplatníkovi. V souvislosti s plátcem se v ZPDS důsledně používá ohledně jeho platební povinnosti označení „odvádí“, zatímco u poplatníků pojistného označení „hradí“. Zohledňuje se tak skutečnost, že plátce pojistného nehradí pojistné na důchodové spoření, resp. zálohy na něj sám za sebe, nýbrž pouze odvádí to, co poplatníkovi srazil z jeho mzdy. Sražené zálohy odvede ve výše uvedené lhůtě pro podání pojistného hlášení na účet svého místně příslušného finančního úřadu s předčíslím 41013 - viz tabulka dále. Variabilním číslem identifikujícím platbu je kmenová část DIČ plátce pojistného (tj. IČ/RČ). Konstantní symbol při bezhotovostní platbě je 1148, při hotovostní 1149. Zaměstnavatel musí srážet a odvádět zálohy na pojistné již ode dne vzniku účasti zaměstnance na důchodovém spoření, a to za každý kalendářní měsíc do 20. dne dalšího měsíce. Například vznikne-li panu Novákovi účast na důchodovém spoření k 1. květnu, bude jeho zaměstnavatel (plátce pojistného) poprvé zálohu na pojistné na důchodové spoření srážet a odvádět svému FÚ za měsíc květen, a to do 20. 6. Pro zaměstnavatele je pojistné (záloha) na důchodové spoření sražené ze mzdy jeho zaměstnance (poplatníka pojistného) daňově uznáno obecně již v rámci hrubé mzdy. Ovšem pokud vede účetnictví, pak je daňová účinnost - jako u pojistného na sociální a zdravotní pojištění sražené ze mzdy podmíněna úhradou do konce měsíce následujícím po skončení zdaňovacího období. Pokud do této doby zaměstnavatel neodvede pojistné (zálohu) sražené ze mzdy zaměstnance - účastníka spoření musí o něj zvýšit základ daně [§ 23 odst. 3 písm. b) bod 2 ZDP]. Naopak o položku snižující základ daně půjde při úhradě pojistného [§ 23 odst. 3 písm. b) bod 2 ZDP]. - Rozšířit údaje v měsíčním hlášení správě sociálního zabezpečení Za zaměstnance účastné důchodového spoření odvádí zaměstnavatel pojistné do I. pilíře - tedy na důchodové pojištění - v nižší částce (3,5% VZ), než odvádí za ostatní zaměstnance (6,5% VZ). Z důvodu kontroly odvodu pojistného proto zaměstnavatel musí uvádět na standardním měsíčním tiskopise OSSZ „Přehled o výši pojistného“ zvlášť úhrn vyměřovacích základů za každou z těchto skupin zaměstnanců. Okresní správa sociálního zabezpečení (OSSZ) může uložit zaměstnavateli pokutu při nesplnění povinnosti vést evidenci o zaměstnancích účastných důchodového spoření. - Podávat vyúčtování pojistného za uplynulý kalendářní rok Obecně platí, že za uplynulý kalendářní rok je poplatník pojistného povinen podat pojistné přiznání, coby obdobu přiznání k DPFO. A tak jako u DPFO jsou břemene podání pojistného přiznání zbavení zaměstnanci, resp. poplatníci pojistného, za které je pojistné povinen odvádět výhradně plátce nebo plátci pojistného.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

6




16

Jak se na straně jedné ulevilo poplatníkům pojistného z řad zaměstnanců, tak se na straně druhé přitíží jejich zaměstnavatelům alias plátcům pojistného. Musejí totiž podle § 137 odst. 2 DŘ ve lhůtě tří měsíců po skončení kalendářního roku - tedy do 1. 4. následujícího roku - podat „Vyúčtování pojistného na důchodové spoření“. A to opět pouze elektronicky. Jde o tiskopis 25 5542 - vzor č. 1. Jako samostatný tiskopis byly vydány dvě strany Pokynů k vyplnění vyúčtování 25 5542/1 - vzor č. 1. Vyúčtování rekapituluje měsíční hlášení k zálohám na pojistné za uplynulý rok, včetně případných změn z následných hlášení. Na základě vyúčtování správce daně alias správce pojistného vyměří pojistné za celé pojistné období (kalendářní rok). Případné opravy - které nebyly součástí následného hlášení - se podrobně rozepíší na Příloze č. 1, která je součástí Vyúčtování. Tato příloha se rovněž uplatní - a to vždy - když plátce pojistného podává dodatečné Vyúčtování opravující dřívější chyby. Jak známo platí - „Důvěřuj, ale prověřuj“ - proto nepřekvapí, že správa pojistného na důchodové spoření počítá s postupem k odstranění pochybností a také s pojistnou kontrolou. A zjistí-li takto správce pojistného, že poslední známá záloha není ve správné výši, doměří zálohu ve výši zjištěného rozdílu oproti poslední známé záloze. Naštěstí včasné odvolání - do 30 dnů od doručení rozhodnutí má odkladný účinek. Plátci pojistného vzniká povinnost uhradit penále ve výši 20% z částky zálohy doměřené z moci úřední. Komentář c.k.: Vzhledem k tomu, že se Ministerstvo financí ani Generální finanční ředitelství k účtování důchodového spoření zatím nevyjádřilo, předkládáme Vám názor našich účtařů, kteří by postupovali takto: Správu důchodového spoření vykonávají orgány finanční správy dle daňového řádu a bankovní účet důchodového spoření je považován za účet veřejného rozpočtu, proto se přiklání většina „odborné veřejnosti“ k názoru, že předpis odvodu důchodového spoření zaúčtuje zaměstnavatel zápisem MD 331/Dal 34x. Je-li zaměstnavatel podnikajícím subjektem, vytvoří pro tyto účely ve svém účtovém rozvrhu příslušný syntetický účet v rámci účtové skupiny 34 - Zúčtování daní a dotací. Je-li zaměstnavatel tzv. vybranou účetní jednotkou (státní sféra), může pro tyto účely použít např. účet 345 - Závazky k osobám mimo vybrané vládní instituce. Tento postup však doporučujeme konzultovat se zřizovatelem. Doporučujeme předložit tento postup pracovníkům finanční účtárny. Pokud by se objevil nějaký jiný a odlišný výklad o účtování důchodového spoření, budeme Vás včas informovat.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

7

Právo v podnikání

Nový občanský zákoník a jeho dopad do soukromého i daňového práva

www.sagit.cz

13

Nový občanský zákoník a jeho dopad do systému soukromého práva Ing. Pavel Běhounek Nový občanský zákoník (dále „NOZ), který vyšel ve Sbírce zákonů na jaře roku 2012 pod č. 89/2012 Sb., je základním kamenem nové úpravy soukromého práva od 1. 1. 2014 (nová úprava soukromého práva je označována jako „rekodifikace“). Nepochybně je NOZ tím nejdůležitějším předpisem rekodifikace, avšak nikoli předpisem jediným, a proto nelze pozornost soustředit pouze na nový občanský zákoník, ale je třeba věnovat rekodifikaci pozornost v celé její šíři. Soukromé právo bude i nadále po rekodifikaci tvořeno celou řadou předpisů a rekodifikace pochopitelně zásadním způsobem zasahuje i oblast veřejného práva. V důsledku rekodifikace vznikají zcela nové předpisy (např. zákon o obchodních korporacích, nová úprava katastru nemovitostí, veřejných rejstříků či veřejné prospěšnosti), některé současné předpisy se ruší a příslušná úprava se přesouvá do NOZ (např. úprava vlastnictví bytů, úprava některých právních forem právnických osob), velké množství současných předpisů se zásadním způsobem novelizuje (např. zákon o daních z příjmů) atd. Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře s rozložením úpravy rekodifikovaného soukromého práva mezi NOZ a další předpisy, a to včetně dopadů do právní úpravy veřejného práva. Znalost této problematiky pomůže vyznat se nejen v NOZ, ale v soukromém právu (zejména v právu obchodním) jako celku – datum 1. 1. 2014 se nezadržitelně blíží, vrcholí přijímání legislativních změn doprovázejících rekodifikaci soukromého práva a je tak nejvyšší čas se začít s rekodifikací intenzivně seznamovat. Obchodní právo Jednou z koncepčních změn rekodifikace je opuštění současného stavu, kdy je tentýž problém řešen jinak pro vztahy mezi podnikateli (obchodní vztahy) v obchodním zákoníku a jinak pro neobchodní vztahy. Tyto rozdíly dnes nalezneme např. v obecných pravidlech obchodního zákoníku pro obchodní závazkové vztahy – např. obecná čtyřletá promlčecí lhůta pohledávek podle § 397 dosud platného obchodního zákoníku versus tříletá promlčecí lhůta podle § 101 současného občanského zákoníku. Pro tyto rozdíly nejsou žádné věcné důvody a velice komplikují dnešní soukromé právo, a proto již rekodifikace neobsahuje samostatnou úpravu obchodních závazkových vztahů (část třetí, tj. § 261 a násl. dosud platného obchodního zákoníku). Na obchodní vztahy tak bude dopadat úprava NOZ, která v zásadě nerozlišuje mezi obchodními a neobchodními vztahy - např. obecná tříletá promlčecí lhůta podle § 629 NOZ. Další zásadní oblastí, kterou upravuje dosud platný obchodní zákoník, je právo obchodních společností a družstev (část druhá, tj. § 56 a násl.). Tato problematika bude nadále upravena samostatným předpisem, a to zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zkráceně „o obchodních korporacích“). Vztah NOZ k zákonu o obchodních korporacích je poněkud odlišný od vztahu dnešního občanského zákoníku a úpravě práva obchodních společností a družstev v části druhé dosud platného obchodního zákoníku – více se uplatňuje princip NOZ jako předpisu obecného a zákona o obchodních korporacích jako předpisu zvláštního, a proto se např. i na obchodní korporace použije obecná úprava pro založení právnických osob v NOZ a zákon o obchodních korporací tuto problematiku neřeší. Dosud platný obchodní zákoník v části prvé upravuje např. postavení podnikatelů či hospodářskou soutěž. Tyto problémové okruhy nalezneme v NOZ – postavení podnikatelů nalezneme v obecné části NOZ (§ 420 a násl.), zneužití a omezení soutěže v § 2972 a násl. NOZ (zařazeno mezi závazky z deliktů). Dnešní obchodní zákoník v části prvé upravuje také účetnictví podnikatelů, z úpravy účetnictví v dosud platném obchodním zákoníku se postupem času stala v podstatě symbolická úprava a účetnictví podnikatelů (zejména povinnost jeho vedení) je upraveno veřejným právem, tedy

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

7



www.sagit.cz

14

zákonem o účetnictví. Tento stav rekodifikace jen prohlubuje, když účetnictví ponechává na zákonu o účetnictví a pouze do obecných povinností všech právnických osob NOZ v § 119 zahrnul, že všechny právnické osoby vedou spolehlivé záznamy o svých majetkových poměrech, i když nejsou povinny vést účetnictví podle zákona o účetnictví. V části prvé dosud platného obchodního zákoníku nalezneme právní úpravu obchodního rejstříku a sbírky listin – tato úprava není po rekodifikaci zahrnuta do NOZ ani do zákona o obchodních korporacích, ale bude obsahem samostatného rejstříkového zákona. Rejstříkový zákon schválila vláda dne 3. 4. 2013 a ještě jej tedy čeká schvalování v Parlamentu ČR. Rejstříkový zákon nebude upravovat pouze obchodní rejstřík, ale i celou řadu dalších rejstříků (včetně sbírky listin těchto rejstříků), a proto stanovuje řadu pravidel shodných pro všechny rejstříky. Rejstříkový zákon vedle obchodního rejstříku bude obsahovat:  spolkový rejstřík (nahradí dnešní evidenci sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, úpravou spolků),  nadační rejstřík (pro nadace a nadační fondy),  rejstřík ústavů (jedná se o novou právní formu právnické osoby upravenou přímo v § 402 a násl. NOZ),  rejstřík společenství vlastníků jednotek (NOZ používá zkrácený pojem „společenství vlastníků“, ale návrh rejstříkového zákona obsahuje dnešní terminologii),  rejstřík obecně prospěšných společností (pro společnosti vzniklé před 1. 1. 2014). Stávající rejstříky, tj. obchodní rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík společenství vlastníků jednotek a rejstřík obecně prospěšných společností, přejdou podle přechodných ustanovení do režimu nového zákona. Výše uvedený stručný přehled toho, kde se po rekodifikaci nalézá úprava obchodního práva obsažená zatím v obchodním zákoníku, objasňuje, proč dochází v rámci rekodifikace ke zrušení dosavadního obchodního zákoníku. Bylo by však nepřesné, kdybychom tvrdili, že dnešní obchodní zákoník je v rámci rekodifikace nahrazen zákonem o obchodních korporacích – toto bychom mohli tvrdit nanejvýš o právu obchodních společností a družstev, a to ještě zjednodušeně (některá obecná pravidla pro obchodní společnosti obsažená dnes v obchodním zákoníku se stěhují do obecných pravidel NOZ společných pro všechny právnické osoby, zápis do obchodního rejstříku bude upraven v rámci rejstříkového zákona atd.). Nová úprava některých právních forem právnických osob Pro zjednodušení a naplnění cíle tohoto článku si dovolím upozornit na budoucnost těchto dnešních právních forem právnických osob:  sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů,  nadace a nadační fondy podle zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech,  obecně prospěšné společnosti podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech,  zájmová sdružení právnických osob podle § 20f a násl. současného občanského zákoníku. NOZ nahrazuje dnešní úpravu sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, úpravou spolků. NOZ ruší stávající zákon o sdružování občanů a dnešní sdružení s právní subjektivitou jsou nově považována za spolky, které jsou upraveny v § 214 a násl. NOZ. Spolky jsou v systematice typů právnických osob NOZ řazeny mezi korporace. Právní forma nadací a nadačních fondů je dnes upravena samostatným zákonem č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. Rekodifikace právní formu nadací a nadačních fondů (včetně dosavadního označení) zachovává, ale zákon o nadacích prakticky ruší a právní úprava nadací a nadačních fondů je nově obsažena přímo v NOZ. NOZ nadace a nadační fondy upravuje

v § 303 a násl. s tím, že je souhrnně označuje jako fundace (protiklad korporací).

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

7



www.sagit.cz

15

Novinkou je právní forma ústav (§ 402 a násl. NOZ), což je nový typ právní formy kombinující prvky základních typů právnických osob, kterými jsou korporace a fundace. Obecně prospěšné společnosti (jakožto zvláštní právní forma právnické osoby upravená dnes zákonem č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech; ke statutu veřejné prospěšnosti viz níže) již nově nebudou vznikat. Počítá se s tím, že budou vznikat zejména v právní formě nadace či nadačního fondu nebo v právní formě ústavu (k těmto právním formám viz výše). NOZ sice zákon o obecně prospěšných společnostech ruší, ale na základě přechodných ustanovení (§ 3050 NOZ) si budou moci tuto právní formu zachovat a potom se na ně bude zrušený zákon o obecně prospěšných společnostech dále vztahovat. Stávající obecně prospěšné společnosti přitom mají právo (nikoli povinnost) změnit svoji právní formu na ústav, nadaci či nadační fond podle NOZ. Novinkou rekodifikace je, že NOZ definuje status právnické osoby jako veřejně prospěšné - § 146 a násl. NOZ. Veřejná prospěšnost není svázána správní formou právnické osoby (může se tedy jednat i o jinou právní formu než nadaci, nadační fond či ústav – např. veřejně prospěšnou může být i společnost s ručením omezeným), ale s tím, zda splňuje status veřejné prospěšnosti podle nové úpravy. Status veřejné prospěšnosti přitom bude údajem dobrovolně zapisovaným do rejstříku právnických osob (např. do spolkového rejstříku) a bude mít vliv např. na daňovou účinnost darů poskytovaných těmto společnostem. Podmínky pro zápis veřejné prospěšnosti právnické osoby stanoví zvláštní právní předpis - zákon o statusu veřejné prospěšnosti. Tento zákon připravilo Ministerstvo spravedlnosti a vláda by jej měla v nejbližší době schválit, aby jej mohla Poslanecká sněmovna projednat v průběhu května v prvém čtení. Co dále se např. již nebude řídit zvláštními zákony V předchozí části článku je upozorněno na zrušení některých dnešních zvláštních zákonů. Výčet zrušených zákonů by přesahoval účel tohoto článku, proto si dále dovolím upozornit jen na zrušení zákona o cenných papírech, zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor a zákona o vlastnictví bytů. Právní úprava cenných papírů již není nově řešena zvláštním zákonem, ale je součástí NOZ (§ 514 až 544), a proto NOZ ruší mimo jiné zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Právní úprava nájmu je dnes komplikována existencí zvláštní úpravy v zákoně č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor – tento dnešní stav nemá logické odůvodnění a rekodifikace jej tak pochopitelně opouští (s tím, že obsahuje v § 2302 NOZ zvláštní úpravu pro nájem prostoru sloužícího podnikání. NOZ v rámci úpravy vlastnictví, resp. spoluvlastnictví, obsahuje úpravu bytového spoluvlastnictví (§ 1158 a násl.) a také upravuje společenství vlastníků jednotek, jakožto právní formu právnické osoby (§ 1194 a násl.). NOZ ruší dosavadní zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). Bohužel NOZ ponechává na výkladu, zda stávající vztahy upravené zákonem o vlastnictví bytů a stávající společenství vlastníků jednotek plně přejdou do režimu nové právní úpravy bytového spoluvlastnictví anebo zda se na ně bude nadále vztahovat zákon o vlastnictví bytů. Přechodné ustanovení v § 3063 NOZ předpokládá souběh právní úpravy podle zákona o vlastnictví bytů a podle NOZ a vylučuje tento souběh v rámci jedné budovy – toto přechodné ustanovení původní vládní návrh NOZ neobsahoval, bylo do něho vloženo až na základě komplexního pozměňovacího návrhu a není provázáno s ostatními přechodnými ustanoveními. I přes neúplnost přechodného ustanovení jím lze zřejmě odůvodnit obecné použití právní úpravy bytového spoluvlastnictví podle zákona o vlastnictví bytů na jednotky vzniklé před 1. 1. 2014. Tomuto výkladu také odpovídá projednávaný návrh nového katastrálního zákona (podle tohoto návrhu mají být předmětem evidence jak jednotky podle zákona o vlastnictví bytů, tak jednotky podle NOZ) a připravovaný zákon o dani z nabytí věcí nemovitých

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

7



www.sagit.cz

16

(vymezuje jednotky tak, aby vyloučil rozdíl mezi jednotkami podle zákona o vlastnictví bytů a jednotkami podle NOZ). Další související změny Spolu s novým občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích byl již na jaře roku 2012 vyhlášen ve Sbírce zákonů zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, který nahrazuje především dnešní zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. V návaznosti na rekodifikaci soukromého práva jsou připravovány tyto nové předpisy:  nový zákon o katastru nemovitostí a doprovodný zákon k tomuto zákonu (viz níže),  nový rejstříkový zákon schválený vládou dne 3. 4. 2013 (viz výše ke vztahu obchodního a občanského práva),  zákon o dani z nabytí věcí nemovitých (tato daň nahradí dnešní daň z převodu nemovitostí), který čeká na schválení vládou (viz níže),  zákon o statusu veřejné prospěšnosti čekající na schválení vládou (viz výše k nové úpravě právních forem právnických osob a jejich statusu veřejné prospěšnosti),  zákon o zvláštních řízeních soudních - úprava civilních soudních řízení bude rozdělena do dvou samostatných zákonů. Občanský soudní řád bude novelizován (viz níže) a bude upravovat pouze řízení sporná, nový zákon o zvláštních řízeních soudních bude upravovat řízení nesporná. Nový katastrální zákon a doprovodný zákon k novému katastrálnímu zákonu Poslanecká sněmovna projednala v prvém čtení 15. 2. 2013. Nový katastrální zákon nahradí dnešní úpravu katastru nemovitostí v zákoně č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) a v zákoně č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Význam nového katastrálního zákona je značný, protože NOZ uplatňuje princip dobré víry v údaje zapsané ve veřejných seznamech a dále princip převodu vlastnictví od neoprávněného, pokud byl nabyvatel v dobré víře (§ 1109 NOZ). Otázka ochrany vlastníků před podvodným jednáním se tak nepochybně stane diskutovaným tématem. Návrh nového katastrálního zákona např. obsahuje následující: o vyznačení, že právní vztahy jsou dotčeny změnou, katastrální úřad informuje účastníky vkladového řízení prostřednictvím datové schránky. Jinak než prostřednictvím datové schránky se tato informace nezasílá. Osoby s datovými schránkami (pokud pochopitelně sledují jejich obsah) tak budou moci na podvodné jednání okamžitě reagovat, ostatní to budou mít pochopitelně složitější. Zákon o dani z nabytí věcí nemovitých nahradí dnešní úpravu daně z převodu nemovitostí v dnešním zákoně o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Návrh tohoto zákona předložilo Ministerstvo financí v prosinci 2012. V rámci vnějšího připomínkového řízení toto ministerstvo odstoupilo od svého původního záměru zdanit touto daní i převody nemovitostí v rámci převodu obchodních podílů, hlavní (nikoli však jedinou důležitou) novinkou tak bude osoba poplatníka daně, kterou nově bude nabyvatel, tedy kupující (dnes je obvykle poplatníkem prodávající a kupující je ručitelem). V současné době čeká návrh na schválení vládou. Novelizace stávajících předpisů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva je připravována v rámci těchto předpisů:  novela insolvenčního zákona, která byla Poslaneckou sněmovnou schválena ve třetím čtení dne 27. 3. 2013. Tato novela obsahuje i řadu koncepčních změn – např. nový způsob určování insolvenčních správců na základě tzv. rotačního systému nebo společné oddlužení manželů,  doprovodný zákon k rekodifikaci soukromého práva, který Poslanecká sněmovna projednala v prvém čtení dne 19. 3. 2013. Tento zákon mění přibližně 70 zákonů – např. živnostenský zákon (především legislativnětechnické a terminologické změny – NOZ nerozlišuje sídlo a místo podnikání, namísto termínu „podnik“ používá termín „závod“ atd.) nebo zákoník práce (např. se

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

7



www.sagit.cz

17

z něho vypouští úprava srážek ze mzdy, protože ty nově upravuje přímo NOZ). Původní návrh z dílny Ministerstva spravedlnosti obsahoval také změny zákona o účetnictví, ty ale budou promítnuty do doprovodného zákona z dílny Ministerstva financí, novelizujícího především daňové předpisy (viz níže),  novela občanského soudního řádu, kterou Poslanecká sněmovna projednala v prvém čtení dne 19. 3. 2013 spolu s novým zákonem o zvláštních řízeních soudních (viz výše),  zákon o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a dalších změnách. Návrh tohoto zákona předložilo Ministerstvo financí do vnějšího připomínkového řízení na konci ledna 2013, připomínkové řízení bylo uzavřeno na konci března a návrh tak čeká na schválení vládou. Návrh obsahuje např. koncepční změnu, kterou je převedení předmětu dnešní daně darovací a daně z převodu nemovitostí do předmětu daně z příjmů. Návrh dále obsahuje řadu změn zákona o daních z příjmů, zákona o dani z nemovitostí, dalších předpisů týkajících se účasti (a pojistného) na veřejnoprávním pojištění a celé řady dalších předpisů včetně zákona o účetnictví. Závěr Nástin rekodifikace soukromého práva ukazuje, že se jedná o skutečně rozsáhlé změny a že jejich zvládnutí nespočívá pouze v NOZ a zákoně o obchodních korporacích, byť zvládnutí těchto základních předpisů je nezbytným předpokladem pro pochopení rekodifikace v dalších souvislostech. Bohužel doprovodné změny jsou sice (slovy ministra spravedlnosti) přijímány podle plánu (což bych tak docela netvrdil, protože např. doprovodné daňové změny mělo Ministerstvo financí původně předložit do konce srpna 2012 a předložilo je na konci ledna 2013), ale příliš času na jejich zvládnutí odborná veřejnost mít nebude. Většina doprovodných změn by snad mohla být projednána Poslaneckou sněmovnou v prvém čtení do konce května, to by znamenalo jejich schválení ve třetím čtení a postoupení do Senátu nejdříve na konci července (pokud by opozice neumožnila zkrácené projednání jednotlivých zákonů). Jako vhodného pomocníka k nastudování NOZ a zákona o obchodních korporacích mohu doporučit knihy "Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou" a "Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou", které vydalo Nakladatelství Sagit. Tyto knihy mají význam především z toho důvodu, že oba kodexy byly přijaty s řadou pozměňovacích návrhů (v řádu stovek u každého kodexu), které nejsou oficiálně okomentovány, a tak jejich komentář z pera hlavních autorů těchto kodexů je vítanou pomůckou. Přijetí pozměňovacích návrhů mělo také za následek, že odkazy v původních důvodových zprávách je nutné aktualizovat a právě tuto aktualizaci obě knihy obsahují.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

7


Splatnost závazků v obchodních vztazích

AK Hartmann, Jelínek, Fráňa

18

Splatnost peněžitého závazku v obchodněprávních vztazích Mgr. Lukáš Komárek Poznámka c.k.:

V minulých číslech jsme vám přinesli stručné informace o připravované novele obchodního zákoníku z důvodu harmonizace českého práva s evropským, konkrétně s evropskou směrnicí, které se týkala maximální splatnosti závazků. V tomto článku najdete rozšíření informací, které jsme Vám přinesli dříve.

Bývá častou otázkou stran obchodněprávního vztahu, kdy má být plněno na základě jejich smluvního ujednání, když však vzájemně nebyl dohodnut přesný časový okamžik (tzn. např. konkrétní datum, či doba od konkrétní události – možností je mnoho). Pokud chceme daný problém vyřešit, je nutné nejdříve odlišit co je plnění, splnění a co splatnost, neboť se nejedná vždy o stejné časové okamžiky. Z pohledu současné teorie je plněním takový okamžik, kdy je povinný povinen svůj závazek uskutečnit, přičemž tento okamžik většinou koresponduje s okamžikem uzavření smluvního závazku. Splnění je okamžikem, kdy povinnost plnit dospěje, tzn., má být splněno. Plnění totiž bývá často jevem dlouhodobým a povinnost druhé – oprávněné strany svůj závazek splnit vniká až splněním závazku strany povinné. V tento přesně stanovený okamžik, se též převracejí postavení stran smluvního závazku, když ze strany povinné, jenž již svůj závazek splnila, se stává strana oprávněná a ze strany oprávněné se stává strana povinná, jež je povinna oproti přijatému plnění splnit svůj závazek dle smlouvy. Výše uvedené lze demonstrovat na smlouvě kupní, kdy prodávající splní svůj závazek předáním zboží kupujícímu (splní svůj závazek) a kupujícímu tak vznikne povinnost zaplatit kupní cenu (převzetím věci vzniká nárok prodávajícího na úhradu kupní ceny). Obchodní zákoník, kterým se zde popisované vztahy obecně řídí, samozřejmě upravuje větší množství různých možností, ale v základu je výše uvedený příklad dostačující. Pokud tedy ve výše uvedeném případě prodávající plnil, až splnil, a kupující je tak naopak povinen splnit svůj závazek uhradit kupní cenu, nastoupí otázka, jak stanovit den, kdy je kupní cena respektive jakýkoliv závazek splatný, a to za situace, kdy si strany v tomto ohledu ničeho nedohodly (obchodní zákoník upřednostňuje vždy dohodu stran, před pravidlem uvedeným v zákonné normě). Otázka určení data splatnosti pohledávky je důležitá nejen z důvodu možnosti věřitele domáhat se svého plnění po dlužníkovi u soudu (vymáhat lze splatné závazky), ale též z důvodu běhu promlčecí doby či z důvodu běhu prodlení dlužníka se splněním závazku a na to navazující nárok věřitele na příslušenství z pohledávky. Právě z těchto uvedených důvodů obchodní zákoník pro určení data splatnosti stanoví ve svém § 340 pravidla, jež nahrazují absentující dohodu stran v tomto směru. Dle výše uvedeného tak platí, že věřitel (v našem případu prodávající) je oprávněn o plnění požádat ihned po uzavření smlouvy (zde se, pokud není dohodnuto jinak, vyžaduje nejdříve povinnost předat předmět koupě kupujícímu, viz § 450 obchodního zákoníku – povinnost zaplatit cenu vzniká až předáním věci, ale pro inspiraci budeme předpokládat, že kupující plnění již obdržel) a dlužník (kupující) je povinen po této výzvě věřiteli dluh splnit bez zbytečného odkladu po této výzvě. V našem případě (např. plnění v obchodě) může plnění navazovat ihned na výzvu, nicméně často bude lhůta bez zbytečného odkladu delší. Až uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu nastává splatnost závazku (u kupní smlouvy je v § 450 speciálně pro věci podléhající rychlé zkáze tato lhůta stanovena na 30 dní). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je nutno dlužníka vyzvat, aby plnil. Bez této výzvy nemůže nastat splatnost. V praxi zákonnému znění naprosto vyhovuje vystavení faktury, jež je považována za výzvu věřitele k úhradě kupní ceny a rovněž za určení lhůty bez zbytečného odkladu, což je lhůta ode dne vystavení faktury do dne její splatnosti. Pokud by byl u věřitelů problém se stanovením lhůty „bez zbytečného odkladu“, tak je nejlépe se obrátit právě na běžnou dobu určenou pro splatnost ve fakturách v daném obchodním odvětví vystavovaných. Pravidla určení okamžiku splnění a na to navazující určení splatnosti mohou být v zákoně upravena různě (viz např. § 450), ale vždy se lze alespoň v omezené míře řídit výše uvedeným, když je nutné

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

7




19

si vždy zapamatovat a přesně určit každý z obou výše uvedených a na sobě závislých okamžiků zvlášť (splnění – splatnost). Z výše uvedeného je zřejmé, že úprava není příliš striktní a poskytuje poměrně velkou benevolenci smluvních ujednání stran. Stalo se tedy nezbytným, aby vztahy mezi podnikateli byly v rámci zamezení prodlužování splatnosti silnější ze stran smluvního vztahu nějak dále a přísněji upraveny, neboť i v podnikatelském prostředí docházelo a dochází k zneužívání postavení silnějšího, když slabší ze stran se tímto chováním dostává do existenčních potíží zejména pak v souvislosti s tzv. druhotnou platební neschopností. Tomuto jevu má být zabráněno novelou obchodního zákoníku, jenž vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU. Tato novela (pozn. c.k.: o které jsme Vás informovali v předchozím čísle „pepíčka“) prošla 2. čtením, obecnou rozpravu na 52. Schůzi poslanecké sněmovny, která se konala od 19. 3. 2013. Novela byla schválena bez jakýchkoliv pozměňovacích návrhů. Pozn. c.k.: Dne 2. 5. 2013 byl návrh projednán na 9. schůzi senátu a byl s pozměňovacími návrhy vrácen poslanecké sněmovně, pozměňovací návrhy dosud nejsou bohužel zveřejněny. Co je pak konkrétním obsahem výše uvedené novely? Odpověď je poněkud složitější, ale v zásadě lze novelu shrnout tak, že snahou Evropské unie bylo stanovit pevné lhůty pro splnění závazkových vztahů, kde oproti dodávce zboží či služeb má být provedena dlužníkem úplata, či se dodávka zboží a služeb uskutečňuje ve prospěch veřejného zadavatele. Zákon tak nově v § 340 doplňuje ustanovení odst. 3 – 6, které zní: „(3) Cenu za dodávku zboží nebo poskytnutí služeb ve vztazích podle § 261 odst. 1 nebo závazku dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu dlužníkovi je dlužník povinen zaplatit do 30 dnů a) ode dne, kdy mu byla doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy, b) i bez výzvy k plnění 1. ode dne doručení zboží nebo poskytnutí služby, není-li možné určit den doručení faktury nebo jiné výzvy podobné povahy, nebo bude-li mu doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy dříve, než zboží nebo služba, 2. ode dne převzetí, bylo-li ujednáno převzetí zboží nebo služby, popřípadě ověření, zda byl závazek řádně splněn, a jestliže mu bude doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy před převzetím nebo ověřením zboží nebo služby. (4) Smluvní strany si mohou sjednat dobu splatnosti delší než 60 dnů jen tehdy, pokud to není vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. (5) Je-li ujednáno převzetí zboží nebo služby, popřípadě ověření, zda bylo řádně splněno, nesmí být sjednaná doba takového převzetí nebo ověření delší než 30 dnů. Ujednat dobu převzetí nebo ověření delší než 30 dnů lze jen tehdy, není-li to vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. (6) Je-li dlužníkem veřejný zadavatel, dobu splatnosti delší než 30 dní lze ujednat jen tehdy, pokud je to odůvodněno povahou závazku a doba splatnosti nepřesahuje 60 dnů, přičemž den doručení faktury nebo jiné výzvy obdobné povahy nesmí být předmětem smluvního ujednání; ustanovení odstavce 4 se nepoužije. Ustanovení věty první se použije i na vztahy mezi věřitelem a subdodavatelem, plní-li věřitel závazek veřejnému zadavateli prostřednictvím subdodavatele.“ V námi uvedeném případě (viz výše) pak sice bude platit to, co již bylo řečeno, nicméně lhůta bez zbytečného odkladu bude nahrazena lhůtou maximálně 30 dní (náš případ spadá pod odst. 3 větu druhou za spojkou „nebo“). Lhůta 30 dní je spjata s výzvou, pokud tato byla učiněna. Pokud výzvu věřitel - v našem příkladu prodávající - neučiní a svou povinnost splní (např. dle odst. 3, písm. b), bodu 1. novelizovaného § 340), stává se jeho pohledávka za dlužníkem – kupujícím splatná uplynutím

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

7




20

lhůty 30 dnů. Nově se pak nastavuje maximální doba splatnosti na 60 dnů, což vyplývá z textu odst. 4, když se má za to, že v případech neuvedených v odst. 3 je lhůta splatnosti 60 denní, pokud si strany nesjednají jinak, což mohou, ale pouze pokud to není vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. V případech, kdy je obsahem vzájemného závazku dodat zboží nebo službu za úplatu veřejnému zadavateli, je lhůta 60 dnů stanovena jako maximální možná lhůta splatnosti. Z důvodové zprávy pak vyplývá, že na požadavek ministra průmyslu a obchodu byla přísnější pravidla vztažena i na situace, kde je závazek plněn prostřednictvím subdodavatelů. V takovém případě je lhůta splatnosti 60 dnů maximální i ve vztazích mezi dodavatelem veřejného zadavatele a jeho subdodavatelem. V souvislosti s výše uvedeným směrnice též stanoví povinnost zakotvit maximální ujednanou dobu trvání přejímky zboží nebo služeb. Zákonodárce (respektive vláda, neboť novela je vládním návrhem) dikci směrnice vyhověl v odst. 5, kdy stanoví při sjednané přejímce zboží či služeb, nebo při vystavení ověření lhůtu maximálně 30 dní. Opět zde je pak možnost sjednat lhůtu i delší za podmínek, že to nebude vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Výše uvedená novela dále obsahuje doplnění zcela nového § 340a, týkající se možnosti dojednat splátky a dále § 343a a § 343b, které umožňují namítnout neplatnost takových dohod, jež jsou hrubě nespravedlivé (§ 343a) a zároveň stanoví, že dohody vylučující nárok věřitele na úrok z prodlení a nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jsou hrubě nespravedlivé (§ 343b). Nad rámec úroku z prodlení pak novela umožňuje věřiteli vymáhat po dlužníkovi též částku představující náklady na vymožení pohledávky v paušální výši, čehož se týká doplnění § 369. § 369a je pak celý zrušen, což vychází z logiky věci, neboť se jeho obsah týkal téhož, co novela obchodního zákoníku hodlá doplnit zcela systematicky správně do § 340. Stejně jako i v jiných ustanoveních právních předpisů, je i v navrhované novele obsažen termín, jenž lze vykládat stranami a následně i soudy různě přísně. Proto si budeme muset počkat, jak soudy svou rozhodovací praxí stanoví pro různé případy, co již lze považovat za hrubě nespravedlivé a co nikoliv. Pokud bych měl pak závěrem doporučit určitý postup, lze se v případě menších obchodů spolehnout na dosavadní postup předávání faktur kupujícím spolu s předáním zboží, když navrhovaná změna bude jakousi pojistkou stávajícího postupu. V případě větších obchodních transakcí, lze i nadále doporučit dohodu strany v písemné podobě, když zákon nám poskytuje nejen inspiraci, ale též mantinely smluvní volnosti. I nadále je nutno u obchodů nespadajících pod novelou doplněný odst. 3 § 340 a násl. řádně stanovit (určit) datum splnění závazku a od tohoto data se odvíjející lhůtu pro splatnost daného závazku, což je hlavním úkolem věřitele. Rovněž dlužníkům pak nutno doporučit, aby věnovali pozornost okamžiku počátku běhu lhůty splatnosti a své závazky hradili pouze za situace, kdy došlo ze strany věřitele k řádnému splnění jeho části závazku.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8

Zaměstnavatel a zaměstnanci

Souhrn informací k pracovnělékařským službám od 1. 4. 2013

Demonia.cz, Vyhláška 79/2013 Sb., c.k.

29

Souhrn informací k pracovnělékařským službám od 1. 4. 2013 Poznámka c.k.:

V minulých dvou číslech c.k. placeného informátoru jsme Vám přinášeli články o nové právní úpravě pracovnělékařských služeb. Naštěstí již byly vydány veškeré potřebné prováděcí předpisy k zákonu č. 383/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Názory na danou problematiku se ustálily, a proto bychom Vám ještě chtěli poskytnout celkové shrnutí informací, které jsme Vám již uvedli. V tomto článku tedy najdete shrnutí k prováděcí vyhlášce, v dalším článku Vám přineseme nový, aktualizovaný vzor smlouvy s poskytovatelem pracovnělékařských služeb a posledním článku bude uveden vzor žádosti, se kterou vysíláte své zaměstnance na prohlídku k jeho registrujícímu praktickému lékaři.

Vyhláškou 79/2013 Sb. se provádí některá ustanovení zákona 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, který nabyl účinnosti dnem 1. 4. 2012, ale díky přechodnému ustanovení se podle něho mělo postupovat v některých ustanoveních nejpozději od 1. 4. 2013. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví 79/2013 Sb., která obsahuje velice důležité informace k provádění pracovnělékařských služeb, však nabyla účinnosti až dnem 3. dubna 2013. Z toho vyplývá, že zaměstnavatel teprve po tomto datu mohl zodpovědně postupovat v této oblasti. Ve vyhlášce jsou totiž uvedeny náležitosti smlouvy zaměstnavatele s poskytovatelem pracovnělékařských služeb, druhy pracovnělékařských prohlídek, jejich četnost a obsah. Bez těchto náležitostí nemělo smysl s poskytovatelem pracovnělékařských služeb novou smlouvu uzavírat, protože by se po vydání prováděcí vyhlášky musela doplnit dle aktuálního znění vyhlášky. Nyní se situace změnila a prováděcí vyhláška již existuje, takže nic nebrání zaměstnavatelům, aby smlouvy na poskytování pracovnělékařských služeb s lékaři uzavřeli. CO BY MĚLA SMLOUVA OBSAHOVAT? Ve smlouvě s poskytovatelem pracovnělékařských služeb by měl zaměstnavatel sjednat tyto náležitosti: o rozsah pracovně lékařských služeb o povinnosti poskytovatele o povinnosti zaměstnavatele o ceny za poskytované služby o a dobu trvání smlouvy. Jeden z možných vzorů smlouvy o zajišťování pracovně lékařských služeb je uveden v dalším článků této kapitoly. Podle § 9 prováděcí vyhlášky by se měli zaměstnanci podrobit těmto druhům pracovnělékařských prohlídek: o vstupní prohlídka (§ 10) o periodická prohlídka (§ 11) o mimořádná prohlídka (§ 12) o výstupní prohlídka (§ 13) o následná prohlídka (§ 14). VSTUPNÍ PROHLÍDKA slouží k zjištění toho, zda je osoba ucházející se o zaměstnání způsobilá k výkonu předpokládané práce. Vstupní prohlídku je třeba provést vždy před uzavřením o pracovního poměru, o dohod mimo pracovní poměr, pokud je součástí těchto prací práce riziková nebo se jedná o mladistvého zaměstnance nebo v případě, že má zaměstnavatel pochybnosti o zdravotním stavu uchazeče, o vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu. Osoba ucházející se o zaměstnání se považuje za zdravotně nezpůsobilou k výkonu práce, k níž má být zařazena, pokud se nepodrobí vstupní lékařské prohlídce (§ 59 odst. 1 písm. b) zákona 373/2011 Sb.) – nelze s ní platně uzavřít pracovněprávní vztah. Vstupní lékařskou prohlídku je třeba provést též před převedením na jinou práci vykonávanou za odlišných podmínek (odlišnými podmínkami se rozumí navýšení rizikových faktorů nejméně o jeden).

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8




30

PERIODICKÁ PROHLÍDKA by měla včas zjistit, zda nedošlo k zhoršení zdravotního stavu zaměstnance z důvodu vykonávané práce nebo věku. Termíny pro provádění periodických prohlídek: -u prací zařazených do první kategorie 1. jednou za 6 let nebo 2. jednou za 4 roky u zaměstnance, který dovršil 50 let věku; poprvé se provede v návaznosti na prohlídku podle bodu 1. Např. zaměstnanec byl na periodické prohlídce ve 47 letech. Na další půjde v 53 letech a potom vždy po čtyřech letech. Takto se bude postupovat i u dalších kategorií prací, jen po kratších dobách. -u prací zařazených do druhé kategorie 1. jednou za 5 let nebo 2. jednou za 3 roky u zaměstnance, který dovršil 50 let věku. -u prací zařazených do kategorie druhé rizikové a třetí prohlídka se provádí jednou za 2 roky -u prací zařazených do čtvrté kategorie prohlídka se provádí jednou za 1 rok. Periodická prohlídka u zaměstnanců vykonávajících práci, jejíž součástí je riziko ohrožení zdraví (při těchto pracích hrozí nemoc z povolání nebo jiná nemoc související s prací) se provádí 1. jednou za 4 roky nebo 2. jednou za 2 roky u zaměstnance, který dovršil 50 let věku. Periodická prohlídka se uskuteční i v jiné lhůtě než je uvedeno výše, pokud orgán veřejného zdraví určí kratší termín pro její provedení nebo jiný právní předpis (např. zákoník práce) stanoví jinak. Zde se bude hlavně jednat o periodické prohlídky u zaměstnanců pracujících v noci (pravidelně dle potřeby, nejméně však jednou za rok - § 94 odst. 2 ZP), mladistvé (pravidelně dle potřeby, nejméně 1x za rok - § 247 odst. 1 ZP) a o zaměstnance, kteří vykonávají práce uvedené v příloze č. 2 vyhl. 79/2013 Sb. Podle přílohy č. 2 bude třeba např. zaměstnance pracujícího s arzénem a jeho sloučeninami posílat na periodickou prohlídku jednou za půl roku, pokud pracuje ve čtvrté kategorii prací, nebo jednou za rok, pokud pracuje ve třetí kategorii prací. MIMOŘÁDNÁ PROHLÍDKA se provádí v případě důvodného předpokladu, že došlo ke ztrátě nebo změně zdravotní způsobilosti k práci. Mimořádná prohlídka se provádí, pokud o ji nařídil orgán ochrany veřejného zdraví o to vyžaduje zvýšená zdravotní náročnost pracovních podmínek o došlo ke zhoršení pracovních podmínek o bylo opakovaně zjištěno překročení limitní hodnoty ukazatelů biologického expozičního testu o byla při periodické prohlídce zjištěna taková změna zdravotního stavu zaměstnance, která vyžaduje kratší interval provedení prohlídky než je interval periodické prohlídky o byl výkon práce přerušen z důvodu nemoci po dobu delší než 8 týdnů, s výjimkou výkonu práce v kategorii první o byl výkon práce přerušen v důsledku úrazu s těžkými následky, nemoci spojené s bezvědomím nebo jiné těžké újmy na zdraví o z jiných důvodů na dobu delší než 6 měsíců. Mimořádná prohlídka se také provádí na základě o žádosti předložené zaměstnavatelem z vlastního podnětu nebo podnětu zaměstnance o informace sdělené ošetřujícím lékařem o důvodném podezření o zhoršení zdravotního stavu zaměstnance. VÝSTUPNÍ PROHLÍDKA se provádí na základě žádosti zaměstnance, nebo pokud tak stanoví jiný zákon a slouží k zjištění zdravotního stavu zaměstnance v době ukončení výkonu práce nebo při převedení zaměstnance na práci se sníženou zdravotní náročností. Výstupní prohlídka se neprovádí, jde-li o o práce zařazené do kategorie první, pokud u zaměstnance nebyla v době výkonu práce zjištěna nemoc z povolání, ohrožení nemocí z povolání nebo neutrpěl pracovní úraz o výkon práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jestliže u nich nebylo vyžadováno provedení vstupní lékařské prohlídky (tj. jednalo se o práci nerizikovou) a není-li podezření na změnu zdravotního stavu.

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8




31

DOPORUČENÍ: u zaměstnanců, kteří pracovali v jakékoliv formě rizika, doporučujeme požádat lékaře o provedení výstupní prohlídky a požádat o vydání lékařského posudku, i když se u výstupních prohlídek nevydává. Tímto krokem se předejde případným sporům se zaměstnanci v budoucnu. NÁSLEDNÁ PROHLÍDKA se provádí u zaměstnanců, kteří u zaměstnavatele pracovali v takových pracovních podmínkách, jejichž důsledky se mohou projevit i po ukončení výkonu práce. Jak často a u kterých prací by se měly následné prohlídky provádět je uvedeno v příloze č. 2 Vyhlášky 79/2013 Sb. Např. při pracích s arzénem a jeho sloučeninami je třeba chodit na následné prohlídky jedenkrát za 2 roky, pokud v tomto prostředí (tj. s arzénem) pracoval zaměstnanec alespoň 5 let. Obsahem každé pracovnělékařské prohlídky je základní vyšetření, jehož obsah je uveden v § 7 vyhlášky a lékaři by jej měli znát. Toto základní lékařské vyšetření se rozšiřuje o další odborná vyšetření, která nařídil orgán ochrany veřejného zdraví nebo jsou stanoveny přílohou č. 2 vyhlášky 79/2013 Sb.. Např. při práci s arzénem a jeho sloučeninami je třeba provést, kromě základního vyšetření, ještě sedimentaci erytrocytů, krevní obraz, gama-glutamyl transferézu a C reaktivní protein. V § 15 vyhlášky je uvedeno, jaké náležitosti musí obsahovat žádost o provedení pracovnělékařské prohlídky: o identifikační údaje zaměstnavatele o identifikační údaje zaměstnance nebo osoby ucházející se o zaměstnání o údaje o pracovním zařazení nebo předpokládaném zařazení zaměstnance, druh práce, režim práce a informace o rizikových faktorech ve vztahu k vykonávané práci o druh požadované pracovnělékařské prohlídky o důvod k provedení prohlídky. Jeden z možných vzorů žádosti o pracovnělékařskou prohlídku je rovněž uveden v dalším článku této kapitoly. Na základě této žádosti zaměstnavatele vydá poskytovatel pracovnělékařských služeb lékařský posudek, který musí obsahovat údaje uvedené v § 17 vyhlášky. Nejdůležitější je pochopitelně údaj o posudkovém závěru, podle kterého se bude řídit zaměstnavatel. Vyhláška 79/2013 Sb. obsahuje v § 18 přechodné ustanovení, podle kterého se pracovnělékařské prohlídky, jejichž termíny k provedení byly stanoveny přede dnem účinnosti této vyhlášky, provedou v těchto termínech. Od jejich provedení již je třeba postupovat podle této vyhlášky. V příloze č. 1 vyhlášky jsou uvedeny doby potřebné k provádění pracovnělékařských služeb. Minimální čas potřebný k zajištění vstupní lékařské prohlídky např. u prací s nízkou náročností práce je 40 minut. U prací zařazených do druhé rizikové, třetí a čtvrté kategorie je minimální čas na vstupní prohlídku 60 minut. Časy pro všechny druhy prohlídek jsou uvedeny v příloze tohoto čísla. Podle těchto časů se bude potom odvíjet lékařem fakturovaná částka. Na poradenství a dohled nad pracovními podmínkami je minimální čas stanoven na jedno pracovní místo za rok v délce 10, 20 resp. 40 minut podle náročnosti práce. Tzn., že pokud má zaměstnavatel 60 zaměstnanců zařazených do první kategorie prací, měl by lékař u tohoto zaměstnavatele strávit alespoň 600 minut, což je 10 hodin za rok. Je-li počet pracovních míst u zaměstnavatele nižší než 10 osob, stanoví se minimální čas určený nejméně pro 10 pracovních míst, tj. ročně minimálně 100 minut (10x10). Poznámka c.k.:

o kategorizacích prací jsme Vás informovali v březnovém a dubnovém čísle c.k. placeného informátoru, více ke kategorizací prací najdete také v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví - § 37 „Kategorizace prací“

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8


Vzor smlouvy o zajišťování PLS od 1.4.2013

Démonia.cz

32

SMOUVA O ZAJIŠŤOVÁNÍ PRACOVNĚLÉKAŘSKÝCH SLUŽEB Zaměstnavatel: název, sídlo, IČO ........................................................................................ (dále jen zaměstnavatel) a Poskytovatel pracovnělékařských služeb: identifikační údaje poskytovatele ................................................................. (dále jen poskytovatel) uzavírají tuto smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb: 1/ Poskytovatel pracovnělékařských služeb je oprávněn k jejich poskytování podle příslušných právních předpisů. 2/ Poskytovatel se zavazuje poskytovat pracovnělékařské služby v rozsahu vymezeném touto smlouvou v souladu se zákonem 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách a vyhláškou 79/2013 Sb. 3/ Zaměstnavatel se zavazuje poskytnout součinnost při poskytování pracovnělékařských služeb a uhradit sjednanou úplatu vypočtenou podle bodu 7. této smlouvy. 4/ Poskytovatel se zavazuje zajišťovat pracovnělékařské služby v tomto rozsahu: - dle potřeb zaměstnavatele provádět pravidelnou kontrolu pracovišť se zaměřením na hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců na pracovištích - provádět na základě žádosti zaměstnavatele lékařské prohlídky v termínech a rozsahu stanoveném vyhl. 79/2013 Sb. 5/ Poskytovatel je povinen: - informovat zaměstnavatele o možném vlivu pracovních podmínek na zdravotní stav jeho zaměstnanců - informovat zaměstnavatele o závažných nebo opakujících se skutečnostech negativně ovlivňujících bezpečnost a ochranu zdraví při práci - informovat zaměstnance o možném nepříznivém vlivu faktorů pracovních podmínek na jeho zdraví - vést dokumentaci o pracovnělékařských službách prováděných pro zaměstnavatele - podat podnět orgánům inspekce práce k zjednání nápravy v případě, že zjistí, že zaměstnavatel nepostupuje v souladu s vydanými lékařskými posudky. 6/ Pracovnělékařské prohlídky provádí poskytovatel ve své ................................................, a to na základě žádosti zaměstnavatele.

ordinaci

na

adrese

7/ Zaměstnavatel je povinen: - poskytnout poskytovateli informace nezbytné k provedení posouzení pracovních podmínek pro výkon práce - vybavit zaměstnance před odesláním na lékařskou prohlídku žádostí obsahující údaje o druhu práce, režimu práce a pracovních podmínkách, ke kterým je posouzení požadováno

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8


Vzor smlouvy o zajišťování PLS od 1.4.2013

Démonia.cz

33

-

zajistit, aby byl zaměstnanec vybaven výpisem ze zdravotnické dokumentace vedené jeho registrujícím poskytovatelem v oboru všeobecné praktické lékařství uhradit poskytovateli činnost provedenou podle této smlouvy na základě ceníku, který je hou této smlouvy.

8/ Tato smlouva se sjednává na dobu neurčitou s platností od ..................... a je možno ji ukončit výpovědí s výpovědní lhůtou 3 měsíce, která začíná běžet od prvního dne následujícího měsíce po jejím doručení. 9/ Tato smlouva je vyhotovena ve dvou vyhotoveních, z nichž každá strana obdržela po jednom.

V ................................ dne .................................

........................................................ zaměstnavatel

........................................................ poskytovatel

Příloha CENÍK za jednotlivé úkony -

vstupní lékařská prohlídka ..... Kč výstupní lékařská prohlídka ..... Kč periodická lékařská prohlídka ..... Kč mimořádná lékařská prohlídka ..... Kč následná lékařská prohlídka ..... Kč hodinová sazba pro ostatní výkony dle smlouvy ..... Kč

Č. okruhu

Název okruhu

Téma

Pramen

Strana

8


Vzor žádosti o provedení prohlídky PLS

Démonia.cz

34

ŽÁDOST O PROVEDENÍ PROHLÍDKY PRACOVNĚLÉKAŘSKÉ PÉČE Zaměstnavatel Název, sídlo, IČO: ....................................................................................................... Zaměstnanec Jméno, příjmení, datum narození: .............................................................................. Druh požadované prohlídky/* VSTUPNÍ – PERIODICKÁ – MIMOŘÁDNÁ – VÝSTUPNÍ - NÁSLEDNÁ Pracovní zařazení zaměstnance dle pracovní smlouvy............................................. ...................................................................................................................................... Stručný popis pracovní činnosti a pracovního prostředí ...................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... Pracovní podmínky: Délka úvazku: Směnnost: Pravidelná práce v noci: Riziková práce:

............................. ANO/NE ANO/NE ANO/NE

Kategorie vykonávané práce/*:

1 2 2R 3

4

Cenu za provedení prohlídky: - fakturujte zaměstnavateli na výše uvedenou adresu - bude uhrazena v hotovosti vyslaným zaměstnancem /* zaškrtněte požadovaný druh prohlídky a kategorii vykonávané práce Zároveň pověřuji výše uvedeného zaměstnance k převzetí posudku vydaného na základě této žádosti. Datum: .................................. ..................................................................... razítko a podpis zástupce zaměstnavatele

Č. okruhu 10

Název okruhu Související obory

Téma Pramen Strana 33 Přehled předpisů za 04/2013 Sbírka zákonů

Částka 52, rozeslaná dne 7. května 2013 116.

Nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ve věci návrhu na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek

117.

Sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013 č. Org. 23/13 k účinkům nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 na nároky plynoucí z vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek, a přiznané pravomocným rozhodnutím soudu do okamžiku vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů

Částka 51, rozeslaná dne 7. května 2013 113.

Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 288/2002 Sb., kterým se stanoví pravidla poskytování dotací na podporu knihoven, ve znění nařízení vlády č. 235/2005 Sb.

114.

Vyhláška o stanovení bližších podmínek posuzování zdravotní způsobilosti a rozsahu vyšetření žijícího nebo zemřelého dárce tkání nebo orgánů pro účely transplantací (vyhláška o zdravotní způsobilosti dárce tkání a orgánů pro účely transplantací)

115.

Vyhláška o stanovení specializované způsobilosti lékařů zjišťujících smrt a lékařů provádějících vyšetření potvrzující nevratnost smrti pro účely odběru tkání nebo orgánů určených pro transplantaci (vyhláška o specializované způsobilosti lékařů zjišťujících a potvrzujících smrt pro účely transplantací)

Částka 50, rozeslaná dne 30. dubna 2013 111.

Vyhláška o stanovení požadavků na vytvoření pracovních postupů pro zajištění systému jakosti a bezpečnosti lidských orgánů určených k transplantaci

112.

Nález Ústavního soudu ze dne 2. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 6/13 ve věci návrhu na zrušení ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony


Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 376/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu produktů ze třetích zemí, ve znění pozdějších předpisů

109.

Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým se vyhlašuje částka odpovídající 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely životního a existenčního minima a částka 50 % a 25 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely státní sociální podpory

110.

Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o uložení kolektivních smluv vyššího stupně

Částka 48, rozeslaná dne 30. dubna 2013

Č. okruhu 10



106.

Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů

107.

Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli


Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních

105.

Zákon o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních


Zákon, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

101.

Zákon, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů

102.

Zákon, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

103.

Zákon, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

98.

Ústavní zákon, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

99.

Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti pojišťovnictví a penzijního připojištění v souvislosti se zrušením výjimky ze zásady rovného zacházení v právu Evropské unie


Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 275/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů

97.

Sdělení Českého statistického úřadu o ukončení povinného používání Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF)


Sdělení Státní volební komise o vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků nových voleb do zastupitelstev obcí konaných dne 13. dubna 2013

Částka 43, rozeslaná dne 12. dubna 2013

Č. okruhu 10



93.

Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů

94.

Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce


Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 343/2011 Sb., o seznamu účinných látek, ve znění vyhlášky č. 313/2012 Sb.

92.

Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o rozšíření závaznosti Kolektivní smlouvy vyššího stupně na roky 2013 - 2016


Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva obrany č. 267/1999 Sb., kterou se stanoví výše náborového příspěvku, příspěvku při přestěhování a stravného a postup při přiznávání cestovních a jiných náhrad vojákům z povolání, ve znění pozdějších předpisů

88.

Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o rozhodné částce pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů

89.

Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o výši průměrné hrubé roční mzdy v České republice za rok 2012 pro účely vydávání modrých karet podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

90.

Sdělení Českého úřadu zeměměřického a katastrálního Seznam katastrálních pracovišť katastrálních úřadů, jejich názvy, sídla a územní obvody, ve kterých vykonávají působnost příslušného katastrálního úřadu k 1. dubnu 2013


Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 223/2005 Sb., o některých dokladech o vzdělání, ve znění pozdějších předpisů

Č. okruhu 10


Téma Energetické štítky budov

Pramen Strana 36 AK Hartmann, Jelínek, Fráňa

Energetické štítky budov z hlediska převodu a pronájmu nemovitostí Mgr. Lukáš Smutný Poznámka c.k.:

V prosinci jsme Vám přinesli článek o „štítcích energetické náročnosti budov“, na přelomu roku bylo toto téma „přetřásáno“ v různých mediích, po krátké odmlce se toto téma opět vyplavilo na povrch a my Vám proto přinášíme tento článek. Najdete v něm, v jakých případech je třeba mít tento štítek již v roce 2013 a v jakých případech až od roku 2016.

V médiích se na přelomu roku 2012 a 2013 často objevovala zpráva, že od 1. 1. 2013 bude nutné při prodeji či pronájmu nemovitostí předložit kupujícímu list energetické náročnosti (někdy jako „energetický štítek“). Informace v médiích však bývají mnohdy zkreslené a je třeba se podívat na zákonnou úpravu. Povinnost shora naznačená vyplývá z novely zákona č. 406/2000 Sb. (dále také jako jen „zákon“) zákonem č. 318/2012 Sb. o hospodaření energií. Nemovitostí (a to nejen budov, ale i bytových jednotek) se týkají především ustanovení § 2, 7, 7a, 12 a 14 předmětného zákona, kterým bude věnována větší pozornost. V ustanovení § 2 předmětného zákona je upraveno vymezení základních pojmů. Energetickou náročností budovy se rozumí vypočtené množství energie nutné pro pokrytí potřeby energie spojené s užíváním budovy, zejména na vytápění, chlazení, větrání, úpravu vlhkosti vzduchu, přípravu teplé vody a osvětlení. Průkazem energetické náročnosti se rozumí dokument, který obsahuje stanovené informace o energetické náročnosti budovy nebo ucelené části budovy. Budovou se rozumí nadzemní stavba a její podzemní části, prostorově soustředěná a navenek převážně uzavřená obvodovými stěnami a střešní konstrukcí, v níž se používá energie k úpravě vnitřního prostředí. Ucelenou částí budovy se rozumí podlaží, byt nebo jiná část budovy, která je určena k samostatnému používání nebo byla za tímto účelem upravena. Ustanovení § 7 předmětného zákona pak upravuje snižování energetické náročnosti budov a řeší situace, kdy je zapotřebí dodržovat požadavky na energetickou náročnost. Je tomu tak v případech výstavby nové budovy, kdy je stavebník povinen plnit požadavky na energetickou náročnost budovy podle prováděcího právního předpisu (vyhláška č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov, dále jen „vyhláška“) a při podání žádosti o stavební povolení nebo ohlášení stavby doložit kladné závazné stanovisko případně průkazem energetické náročnosti (srov. s ust. § 7 zákona). V případě větší změny dokončené budovy jsou stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek povinni plnit požadavky na energetickou náročnost budovy podle vyhlášky a stavebník je povinen při podání žádosti o stavební povolení nebo ohlášení stavby, anebo vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek jsou povinni před zahájením větší změny dokončené budovy, případě, kdy tato změna nepodléhá stavebnímu povolení či ohlášení, doložit průkazem energetické náročnosti budovy splnění požadavků na energetickou náročnost budovy na nákladově optimální úrovni pro budovu nebo pro měněné stavební prvky obálky budovy a měněné technické systémy podle prováděcího právního předpisu, posouzení technické, ekonomické a ekologické proveditelnosti alternativních systémů dodávek energie podle prováděcího právního předpisu a konečně stanovení doporučených opatření pro snížení energetické náročnosti budovy podle prováděcího právního předpisu. V případě jiné než větší změny dokončené budovy nebo větší změny dokončené budovy, při které se dokládají požadavky na snížení energetické náročnosti pro měněné stavební prvky obálky budovy nebo technické systémy, a která je provedena do 10 let od vyhotovení průkazu energetické náročnosti této budovy, jsou vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek povinni plnit požadavky na energetickou náročnost budovy podle vyhlášky a pro stavbu splnit požadavky na energetickou náročnost pro měněné stavební prvky obálky budovy nebo měněné technické systémy

Č. okruhu 10




podle prováděcího právního předpisu, což doloží kopií dokladů, které se vztahují k měněným stavebním prvkům obálky budovy nebo měněným technickým systémům a které jsou povinni uchovávat 5 let. Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek jsou dále podle zákona povinni k dalším zákonem stanoveným povinnostem, které se však většinou vztahují k větším budovám (SVJ) a nevztahují se na rodinné domy a stavby pro rodinnou rekreaci. Je však důležité připomenout situace, kterých se shora vymezené povinnosti netýkají. Požadavky na energetickou náročnost budovy podle shora uvedených ustanovení nemusí být splněny např. u budov s celkovou energeticky vztažnou plochou menší než 50 m2, kulturních památek, budov bohoslužeb, aj.. Průkaz energetické náročnosti je pak upraven v ustanovení § 7a předmětného zákona. Ten nám odpovídá na pro veřejnost nejdůležitější otázku, kdy je třeba jej vyhotovit. Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek je povinen a) zajistit zpracování průkazu energetické náročnosti (dále jen „průkaz“) při výstavbě nových budov nebo při větších změnách dokončených budov, b) zajistit zpracování průkazu u budovy užívané orgánem veřejné moci od 1. července 2013 s celkovou energeticky vztažnou plochou větší než 500 m2 a od 1. července 2015 s celkovou energeticky vztažnou plochou větší než 250 m2, c) zajistit zpracování průkazu pro užívané bytové domy nebo administrativní budovy (patrně se bude týkat i větších SVJ) 1. s celkovou energeticky vztažnou plochou větší než 1 500 m2 do 1. ledna 2015, 2. s celkovou energeticky vztažnou plochou větší než 1 000 m2 do 1. ledna 2017, 3. s celkovou energeticky vztažnou plochou menší než 1 000 m2 do 1. ledna 2019, d) oznámit ministerstvu zpracování průkazu osobou podle odstavce 4 písm. a) bodu 2 a předložit ministerstvu kopii oprávnění osoby pro vykonávání této činnosti podle právního předpisu jiného členského státu Unie, e) u budovy užívané orgánem veřejné moci v případě, že pro ni nastala povinnost zajistit zpracování průkazu podle odstavce písm. a) až c), umístit průkaz v budově podle prováděcího právního předpisu, f) předkládat na vyžádání průkazy ministerstvu nebo Státní energetické inspekci. Vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek jsou dále povinni a) zajistit zpracování průkazu 1. při prodeji budovy nebo ucelené části budovy (ucelené části budovy: dle § 2 se jedná o byt nebo jinou část budovy, která je určena k samostatnému používání nebo byla za tímto účelem upravena), 2. při pronájmu budovy, 3. od 1. ledna 2016 při pronájmu ucelené části budovy (tedy jednotek), b) předložit průkaz nebo jeho ověřenou kopii 1. možnému kupujícímu budovy nebo ucelené části budovy před uzavřením smluv týkajících se koupě budovy nebo ucelené části budovy, 2. možnému nájemci budovy nebo ucelené části budovy před uzavřením smluv týkajících se nájmu budovy nebo ucelené části budovy, (tedy jednotek), c) předat průkaz nebo jeho ověřenou kopii 1. kupujícímu budovy nebo ucelené části budovy nejpozději při podpisu kupní smlouvy, 2. nájemci budovy nebo ucelené části budovy nejpozději při podpisu nájemní smlouvy,

Č. okruhu 10




d) zajistit uvedení ukazatelů energetické náročnosti uvedených v průkazu v informačních a reklamních materiálech při 1. prodeji budovy nebo ucelené části budovy, 2. pronájmu budovy nebo ucelené části budovy. Vlastník jednotky je povinen a) předložit průkaz nebo jeho ověřenou kopii 1. možnému kupujícímu jednotky před uzavřením smluv týkajících se koupě jednotky, 2. od 1. ledna 2016 možnému nájemci jednotky před uzavřením smluv týkajících se nájmu jednotky, b) předat průkaz nebo jeho ověřenou kopii 1. kupujícímu jednotky nejpozději při podpisu kupní smlouvy, 2. od 1. ledna 2016 nájemci jednotky nejpozději při podpisu nájemní smlouvy, c) zajistit uvedení ukazatelů energetické náročnosti uvedených v průkazu v informačních a reklamních materiálech při 1. prodeji jednotky, 2. od 1. ledna 2016 pronájmu jednotky. Průkaz platí 10 let ode dne data jeho vyhotovení nebo do provedení větší změny dokončené budovy, pro kterou byl zpracován, a musí být vyhotoven příslušným energetickým specialistou. U jednotek je dále ještě jedna výjimka, kdy je možné nemít průkaz energetické náročnosti. Pokud vlastníkovi jednotky nebyl na písemné vyžádání předán průkaz podle odstavce 1 nebo 2 § 7a předmětného zákona (tedy od příslušného SVJ), může jej nahradit vyúčtováním dodávek elektřiny, plynu a tepelné energie pro příslušnou jednotku za uplynulé 3 roky, přičemž platí, že průkaz zpracovaný pro budovu je také průkazem pro ucelenou část této budovy včetně jednotky. Ustanovení § 12 předmětného zákona pak upravuje přestupky fyzických a právnických osob na poli předmětného zákona, když fyzická (či právnická) osoba se mimo jiné dopustí přestupku v případě, kdy nesplní povinnosti stanovené zákonem na zveřejnění, předložení a předání průkazu energetické náročnosti při převodu či pronájmu nemovitosti. Za tento přestupek pak lze uložit pokutu do 50 000 Kč (jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. i) nebo j) zákona), resp. 100 000 Kč. jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), c), d), e), f), g) nebo h). a u právnické či podnikající fyzické osoby až do výše 200.000,- Kč. Závěr: Ze shora uvedeného zákonného výtažku vyplývá, že v přesně vymezených případech je skutečně nutné po 1. 1. 2013 nejen při prodeji, ale již při nabídce prodeje nemovitostí, budov a bytových, či nebytových jednotek zveřejnit údaje o energetické náročnosti dané nemovitosti a mít vyhotovený průkaz energetické náročnosti (výjimka platí v některých případech pro jednotky), který se musí zveřejnit již při nabídce budovy či jednotky na veřejných portálech či v inzerci (bude tedy platit pro realitní kanceláře) a dále tento předložit při podpisu kupní smlouvy kupujícímu. Stejná povinnost se týká i pronájmu budov. Co do pronájmu jednotek, tato povinnost bude platit až od roku 2016. Při porušení povinností stanovených zákonem může být fyzická osoba jako vlastník budovy sankcionována pokutou až do výše 100.000,- Kč a jako vlastník jednotky až do výše 50.000,- Kč. Právnická a podnikající fyzická osoba může být sankcionována až do výše 200.000,- Kč.

2013 c.k. 16. Okruh Téma Strana

Recommend Documents