specialista na komentování judikatury âasopis Jurisprudence je recenzovan˘m ãasopisem dle Seznamu recenzovan˘ch neimpaktovan˘ch periodik vydávan˘ch v âR.
ROâNÍK XXII vydává Wolters Kluwer âR, a. s. ‰éfredaktor Doc. JUDr. Petr Bûlovsk˘, Dr. pfiedseda redakãní rady Mgr. TomበDoleÏil, LL.M. Eur., Ph.D. redakãní rada JUDr. PhDr. Marek Anto‰, Ph.D. JUDr. Jifií Hrádek, Ph.D., LL.M. JUDr. TomበRychl˘ Doc. Mag.phil. Dr.iur. Harald Scheu, Ph.D. Doc. JUDr. PhDr. Ivo ·losarãík, LL.M., Ph.D. JUDr. Ing. Jifií Zemánek, CSc. rada poradcÛ JUDr. Tomበâihula, LL.M. Eur. Mgr. David Hip‰r Doc. JUDr. Zdenûk Kühn, PhD., LL.M. JUDr. Radim Polãák, Ph.D. JUDr. Václav Stehlík, LL.M., Ph.D. Doc. JUDr. NadûÏda ·i‰ková, Ph.D. grafická úprava, tisk SERIFA, s. r. o. Jinonická 80, Praha 5 ãasopis vychází osmkrát roãnû (pût ãísel do konce ãervna, tfii ãísla po prázdninách) Pfiedplatné pro rok 2013 (8 ãísel) ãiní 2 265 Kã bez DPH Cena jednoho v˘tisku je 400 Kã adresa Wolters Kluwer âR, a. s. U Nákladového nádraÏí 6 130 00 Praha 3 tel. 246 040 400 fax: 246 040 401 email:
[email protected] Iâ: 63077639
obsah
2/2013
Abstrakty ãlánkÛ
2
âlánky Nov˘ obãansk˘ zákoník a jeho vliv na koncepãní zmûny v civilním procesu Karel Svoboda........................................................................................................................ 3
Transparentnost vefiejné správy aneb Jde o opatfiení obecné povahy? Petr Kolman ......................................................................................................................... 7
K pomûru kogentních norem a jurisdikãních imunit státu: Reflexe rozsudku Mezinárodního soudního dvora Ondfiej Sváãek ..................................................................................................................... 10
Zbavení osobní svobody v kontextu pobytov˘ch sociálních sluÏeb: pohled Evropského soudu pro lidská práva Maro‰ Matia‰ko .................................................................................................................. 16
Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora OSN o imunitû státÛ v pfiípadû civilních Ïalob plynoucích ze závaÏn˘ch poru‰ení lidsk˘ch práv v rámci ozbrojen˘ch konfliktÛ Pavel Caban ........................................................................................................................ 22
Nárok na finanãní náhradu podle zákona o mimosoudních rehabilitacích jako pfiedmût dûdûní Martina Kuloglija Podivínová............................................................................................ 28
Monitoring judikatury Monitoring judikatury soudÛ âeské republiky Jan Tryzna .......................................................................................................................... 31
Monitoring judikatury Evropského soudního dvora Jan Tlamycha ..................................................................................................................... 36
Monitoring judikatury Evropského soudu pro lidská práva Pavla Bouãková .................................................................................................................. 40
inzerce Iva Suchnová tel. 246 040 439 zasílání autorsk˘ch pfiíspûvkÛ
[email protected]
V‰echny pfiíspûvky nabízené k publikaci procházejí recenzním fiízením. 1
ABSTRAKTY âLÁNKÒ Nov˘ obãansk˘ zákoník a jeho vliv na koncepãní zmûny v civilním procesu Karel Svoboda
Zbavení osobní svobody v kontextu pobytov˘ch sociálních sluÏeb: pohled Evropského soudu pro lidská práva
Nov˘ obãansk˘ zákoník musí doprovodit zmûny v pfiedpisech práva procesního, které umoÏní soudní realizaci fiady nov˘ch institutÛ hmotného práva, které kodex zavádí. Schválení tûchto procesních norem (zejména zákona o zvlá‰tních typech fiízení a tzv. harmonizaãní novely OS¤) lze oãekávat do poloviny roku 2013. Zákonodárce vyuÏil tûchto legislativních návrhÛ mj. i k tomu, aby prosadil nûkteré nové my‰lenky, jeÏ do jisté míry mohou zmûnit povahu ãeského civilního procesu. Autor ãlánku se pokou‰í tyto zmûny vyhodnotit.
Maro‰ Matia‰ko
The new Civil Code and its impact on conceptual changes in civil procedure
Deprivation of liberty in the context of residential social services: the view of the European Court of Human Rights
Karel Svoboda The new Civil Code must accompany changes in rules of procedure, which allow judicial implementation of a number of new institutes of substantive law, which are established by the code. Approval of these procedural norms (in particular the Act on specific types of management and the harmonization amendment CPC) is expected in mid-2013. The legislature used these legislative proposals to assert some new ideas, which to some extent may change the nature of Czech civil process. The author attempts to evaluate these changes.
Transparentnost vefiejné správy aneb jde o opatfiení obecné povahy? Petr Kolman Autor fie‰í pfiedev‰ím otázku, zda sazebník úhrad za poskytování informací je tzv. opatfiením obecné povahy. Autor se staví relativnû kriticky k jednomu z judikátÛ Nejvy‰‰ího správního soudu v âeské republice.
Transparency of public administration – is it a general measure? Petr Kolman Author addresses the question of whether the scale of payments is the measure of a general nature. The author puts relative to one of the critical judgments of the Supreme Administrative Court in the Czech Republic.
K pomûru kogentních norem a jurisdikãních imunit státu: Reflexe rozsudku Mezinárodního soudního dvora Sváãek Ondfiej
âlánek pojednává o judikatufie Evropského soudu pro lidská práva ve vztahu k problematice zásahÛ do práva na osobní svobodu osob s du‰evním postiÏením. V pfiíspûvku je zejména argumentováno, Ïe umístûní osoby zbavené zpÛsobilosti k právním úkonÛm do pobytové sociální sluÏby na základû dohody mezi poskytovatelem sluÏby a opatrovníkem mÛÏe zaloÏit zásah do osobní svobody ve smyslu ãl. 5 EÚLP.
Maro‰ Matia‰ko This article focuses on question of deprivation of liberty of persons with unsound mind under article 5 ECHR. The main argument presented in this contribution is that persons with mental disabilities who were placed under plenary guardianship can be deprived of liberty in social care settings, although institutional social care is provided on basis of a contract between their guardian and social care institution.
Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora OSN o imunitû státÛ v pfiípadû civilních Ïalob plynoucích ze závaÏn˘ch poru‰ení lidsk˘ch práv v rámci ozbrojen˘ch konfliktÛ Pavel Caban Pfiíspûvek pojednává o rozsudku Mezinárodního soudního dvora OSN ze dne 3. února 2012 ve sporu SRN a Itálie ohlednû uplatnûní jurisdikãní imunity státÛ vÛãi civilním fiízením pfied italsk˘mi soudy o nárocích plynoucích ze závaÏn˘ch poru‰ení mezinárodního humanitárního práva, jeÏ spáchalo nacistické Nûmecko bûhem 2. svûtové války na území Itálie. Argumentace a závûry obsaÏené v rozsudku jsou doplnûny poznámkami popisujícími relevantní ‰ir‰í souvislosti mezinárodnûprávní úpravy imunit státÛ.
The decision of the International Court of Justice on the state immunity in the case of civil actions arising from serious breaches of human rights in armed conflicts Pavel Caban
Pfiedkládan˘ ãlánek se vûnuje problematice vzájemného pomûru jurisdikãních imunit státu a závaÏného poru‰ení kogentních pravidel mezinárodního práva. Dlouhodobá a rozsáhlá odborná diskuze byla obohacena rozhodnutím Mezinárodního soudního dvora v kauze Nûmecka a Itálie, které bylo vydáno v únoru 2012. âlánek se zab˘vá ãasov˘m, místním a vûcn˘m aspektem problematiky vztahu jurisdikãních imunit státu a závaÏného poru‰ení lidsk˘ch práv – kogentních pravidel mezinárodního práva.
This article deals with the judgment by the International Court of Justice, dated 3 February 2012, in a dispute between the Germany and Italy concerning the jurisdictional immunities of the state in civil proceedings before Italian courts regarding claims for compensation arising out of serious violations of international humanitarian law, committed by German Reich on Italian territory during World War II. The arguments and conclusions contained in the judgment are supplemented with comments describing relevant broader context of the international legal regime of jurisdictional immunities of states.
The ratio of mandatory standards and jurisdictional immunities of States: Reflections on the judgment of the International Court of Justice
Nárok na finanãní náhradu podle zákona o mimosoudních rehabilitacích jako pfiedmût dûdûní
Sváãek Ondfiej Presented article is focused on mutual relation between jurisdictional immunities of States and serious breaches of obligations under peremptory norms of international law. Long-term and extensive discussion was enriched with decision of the International Court of Justice rendered in February 2012. The article deals with temporal, territorial and material aspects of mutual relation between jurisdictional immunities of States and serious violations of human rights – peremptory norms of international law.
Martina Kuloglija Podivínová Pfiíspûvek se t˘ká rozhodnutí nejvy‰‰í instance, které fie‰í otázku, zda dûdicÛm oprávnûné osoby, která zemfiela jiÏ v prÛbûhu restituãního fiízení, náleÏí právo domáhat se poskytnutí finanãní náhrady za nevydané vûci.
Title to financial compensation under the law on extrajudicial rehabilitations as the subject of inheritance Martina Kuloglija Podivínová This article refers to the decision of the highest instance trying to solve the problem whether the right to claim the financial compensation for not restituted things belongs to heirs of the legitimate person deceased during the restitution procedure.
2
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY Nov˘ obãansk˘ zákoník a jeho vliv na koncepãní zmûny v civilním procesu Koncem prosince 2012 vláda projednala návrh nového zákona o tzv. zvlá‰tních typech fiízení a pfiedlohu tzv. harmonizaãní novely Obãanského soudního fiádu, které mají jako procesní protûj‰ek doprovodit nov˘ civilní kodex.1 Pfiipravované procesní pfiedpisy obsahují zásadnûj‰í procedurální inovace, na kter˘ch lze do jisté míry zdokumentovat pravdûpodobn˘ v˘voj ãeského civilního procesu, bez ohledu na to, zda se nové instituty prosadí jiÏ v rámci chystan˘ch legislativních zmûn nebo o nûco pozdûji. Proto pokládám za potfiebné seznámit ãtenáfie s podstatou nûkter˘ch novinek i s praktick˘mi obtíÏemi a s teoretick˘mi nejasnostmi, které v pfiípadû jejich zavedení zfiejmû vyjdou najevo.2 Pokud se obdobná legislativní fie‰ení u nás v nedávné minulosti minulosti vyskytla, zmiÀuji i tyto dfiívûj‰í pokusy. JUDR. KAREL SVOBODA PH.D., KRAJSK¯ SOUD V PLZNI, PRÁVNICKÁ FAKULTA UP V OLOMOUCI
Smû‰ování pfiedbûÏn˘ch fiízení a fiízení ve vûci samé. PodmiÀování hmotného práva jin˘m hmotn˘m právem ¤ízením ve vûci samé rozumíme procesní postup, jímÏ soud nalézá hmotné právo a kter˘ vrcholí vynesením závazného a nezmûnitelného meritorního rozhodnutí.3 ¤ízení o pfiedbûÏném opatfiení sice také vede k závaznému verdiktu, av‰ak pozb˘vá úãinkÛ v souvislosti s vynesením rozhodnutí ve vûci samé (§ 77 odst. 1 o. s. fi.). Smyslem fiízení o pfiedbûÏném opatfiení není nalézání hmotného práva, ale provûfiování, zda je tfieba prozatímnû (do právních úãinkÛ meritorního rozhodnutí) upravit pomûry úãastníkÛ nebo zabezpeãit v˘kon jiÏ existujícího nebo budoucího exekuãního titulu.4 Právû vymezené rozdíly mezi rozhodnutím ve vûci samé a pfiedbûÏn˘m opatfiením v‰ak zákonodárce poslední dobou rozvolÀuje. Stejnû tak se stává, Ïe procesní pfiedpisy poskytují plnohodnotnou procesní ochranu nositeli urãitého hmotného práva jen tehdy, kdyÏ je navrhovatel zároveÀ nositelem je‰tû dal‰ího svébytného hmotného práva. Obou popsan˘ch nepatfiiãností se zákonodárce dopustil pfii zavedení speciálního pfiedbûÏného opatfiení na ochranu pfied domácím násilím. Tímto pfiedbûÏn˘m opatfiením soud ukládá osobû, která podle indicií dodan˘ch navrhovatelem ohroÏuje Ïivot, zdraví, svobodu nebo dÛstojnost navrhovatele, aby opustila spoleãné obydlí a zdrÏela se setkávání s navrhovatelem (§ 76b o. s. fi.).5 Právo na ochranu tûlesné i du‰evní integrity je autonomním hmotn˘m právem (§ 11 a násl. obã. zák.), které je moÏné postavit najisto aÏ bû-
hem skuteãného nalézacího fiízení o tomto (nikoli o jiném) hmotném právu. Sankci za jeho poru‰ení (napfi. povinnost opustit spoleãné obydlí) nelze bezv˘jimeãnû podmínit existencí jiného hmotného práva navrhovatele (napfi. spoluvlastnictvím spoleãného obydlí). Jinak by nebylo moÏné poskytnout subjektu, do jehoÏ práva na tûlesnou a du‰evní integritu bylo zasaÏeno, komplexní ochranu. Z tûchto logick˘ch pfiedpokladÛ v‰ak o. s. fi. prozatím nevychází. Podle § 76b odst. 4 o. s. fi. soud mÛÏe o prodlouÏení doby trvání pfiedbûÏného opatfiení rozhodnout jen tehdy, kdyÏ bylo zahájeno fiízení, jehoÏ pfiedmûtem je fie‰ení práv a povinností úãastníkÛ fiízení k prostorám, v nichÏ mají úãastníci spoleãné obydlí.6 Takové fiízení v‰ak navrhovatel v fiadû pfiípadÛ nemÛÏe vyvolat, protoÏe mu právo ke spoleãnému obydlí nepfiíslu‰í, napfi. proto, Ïe pÛvodnû spoleãn˘ byt úãastníkÛ byl pfieveden na jejich dítû.7 Vládní návrh ZZ¤ na právû popsan˘ nedostatek reaguje a koncipuje právo na ochranu pfied domácím násilím jako samostatné hmotné právo, které navazuje na § 751 a násl. NOZ. Po úãinnosti nového kodexu jiÏ nebude podmínkou, aby navrhovatel, do jehoÏ osobní integrity je „násilníkem“ zasahováno, byl nositelem je‰tû
1 2
3 4
5 6 7
Zákon ã. 89/2012 Sb., obãansk˘ zákoník. Tento ãlánek vychází z legislativních pfiedloh zákona o zvlá‰tních fiízeních soudních (dále jen ZZ¤) a tzv. harmonizaãní novely o. s. fi., jak byly projednány pfii zasedání komise Ministerstva spravedlnosti ve dnech 2. – 4. 12. 2012 v Pfiední Labské u ·pindlerova Ml˘na. Srov. s Hora, V. âeskoslovenské civilní právo procesní Díl II. Praha: vlastním nákladem, 1932, s. 106–107. Viz napfi. Jäger, J. ¤ízení ve vûci poskytnutí pfiedbûÏné právní ochrany v nûmeckém a v ãeském právu. Právní rozhledy ã. 5/1998. – O problematice právní moci a vykonatelnosti soudních rozhodnutí blíÏe pojednává napfi. Dvofiák, B. Právní moc civilních soudních rozhodnutí. Praha: C. H. Beck, 2008. Tento typ pfiedbûÏného opatfiení byl zaveden novelou o. s. fi. ã. 59/2005 Sb. Viz Drápal, L., Bure‰, J. a kol. Obãansk˘ soudní fiád I. Komentáfi. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 458. Srov. s usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. 32 Co 297/2012.
3
2/2013 JURISPRUDENCE dal‰ího hmotného práva ve vztahu k obydlí, které s „násilníkem“ sdílí. PfiedbûÏné opatfiení na ochranu pfied domácím násilím sice zÛstává zachováno, av‰ak posléze navazuje na fiízení ve vûci samé, jehoÏ pfiedmûtem je prokazování míry intenzity domácího násilí a stanovení pfiimûfiené a doãasné sankce za zásah do tûlesné nebo du‰evní integrity po‰kozeného.8 Na druhé stranû návrh harmonizaãní novely o. s. fi. (jeÏ doprovází ZZ¤) poãítá se zcela nov˘m typem fiízení „o Ïalobách z ru‰ené drÏby“. Podle § 178 odst. 1 návrhu domáhá-li se drÏitel nemovité vûci zákazu provádûní nebo odstraÀování stavby z dÛvodÛ, Ïe mÛÏe b˘t provedením nebo odstranûním stavby ohroÏen, soud návrhu bez sly‰ení Ïalovaného do 15 dnÛ od zahájení fiízení vyhoví. Jednání není tfieba nafiizovat. Podle § 179 odst. 1, 2 návrhu se soud omezí pouze na zji‰tûní poslední drÏby a jejího svémocného ru‰ení. Nepfiihlédne k námitkám o právu k drÏbû a o povaze drÏby. Uplatnûní námitky Ïalovaného, Ïe Ïalobce proti Ïalovanému získal nepravou drÏbu nebo ho z drÏby vypudil, tím není dotãeno. Navrhovaná procesní úprava má b˘t reakcí na ust. § 1004 NOZ, podle nûhoÏ se drÏitel nemovité vûci mÛÏe domáhat po stavebníkovi zákazu provádûní stavby, je-li jeho drÏba zásadním zpÛsobem ohroÏena nebo naru‰ena. Îalobce v‰ak podle citovaného ustanovení neuspûje, pokud neuplatnil své námitky vÛãi provádûní stavby v jiÏ probíhajícím správním fiízení, pfiípadnû hrozí-li dal‰ím neprovádûním stavby pfiímé nebezpeãí nebo sloÏil-li Ïalovan˘ jistotu, Ïe vûc uvede v pfiede‰l˘ stav a nahradí ‰kodu, ukáÏe-li se v fiízení ve vûci samé, Ïe stavbu nebyl oprávnûn provádût. Navrhovaná ust. § 178 a násl. o. s. fi. byla ze strany vládní zmocnûnkynû pro lidská práva kritizována s tím, Ïe pokud procesní pfiedpisy vylouãí sly‰ení Ïalovaného a jednání ve vûci samé, neposkytují stranû Ïalované pfiíleÏitost reagovat na návrh ve smyslu obãanského zákoníku sloÏením jistoty nebo namítnutím hrozby pfiímého nebezpeãí. Soud rovnûÏ nebude moci nijak zjistit, zda navrhovatel splnil podmínku vznesení námitek v územním ãi stavebním fiízení ani dal‰í okolnosti pfiípadu. Hmotnûprávní úprava v obãanském zákoníku se tak stane de facto zbyteãnou.9 Se stanoviskem zmocnûnkynû se lze ztotoÏnit, protoÏe ochrana poslední pokojné drÏby podle § 1004 NOZ je koncipována jako doãasná, zjevnû pfiedpokládá, Ïe po verdiktu soudu o zákazu ru‰ení poslední pokojné drÏby dojde ke skuteãnému fiízení ve vûci samé, v nûmÏ se soud bude zab˘vat ve‰ker˘mi relavantními skuteãnostmi, jako jsou napfi. oprávnûnost poslední pokojné drÏby nebo existence jiného hmotného práva, na jehoÏ základû lze 4
âLÁNKY stavbu provádût. Zákonodárce tedy mûl na ust. § 1004 NOZ zareagovat tak, Ïe ustaví nikoli zvlá‰tní typ nalézacího fiízení, ale zvlá‰tní typ pfiedbûÏného opatfiení na ochranu poslední pokojné drÏby, na kter˘ bude navazovat fiízení ve vûci samé, v jehoÏ rámci soud projedná ve‰keré pro meritorní rozhodnutí podstatné skuteãnosti. Návrh procesní úpravy ochrany drÏby podle § 176 a násl. o. s. fi. se dopou‰tí stejné nedÛslednosti, jako tomu prozatím je u pfiedbûÏného opatfiení proti domácímu násilí podle § 76b o. s. fi. Konstituuje totiÏ právo na ochranu drÏby jako procesní právo, aniÏ by respektoval jeho hmotnûprávní podstatu. Navíc pokládá fiízení smûfiující k ochranû poslední pokojné drÏby za fiízení ve vûci samé, i kdyÏ se podle hmotného práva jedná o proces, kter˘ má zabezpeãit poslední pokojnou drÏbu jen prozatímnû. Návrh nefie‰í, co se stane, pokud Ïalovan˘ následnû vyvolá fiízení, v nûmÏ úspû‰nû uplatní hmotnûprávní okolnosti, které mu § 178 a násl. návrhu zapovídají. V takovém pfiípadû vÛãi sobû budou stát dvû meritorní rozhodnutí ve vûci samé, aniÏ by do‰lo k novele § 163 o. s. fi., která by vztah mezi tûmito verdikty vyfie‰ila.10 Z v˘‰e uvedeného je zfiejmé, Ïe se zákonodárce v posledních letech opakovanû pokou‰í vytvofiit zvlá‰tní typy fiízení, která mají ve zrychleném reÏimu zabezpeãit ochranu zákonodárcem aktuálnû preferovaného (a nejistého) hmotného práva, aniÏ by se pfiedmûtem soudního projednání staly ve‰keré skuteãnosti, které jsou pro provûfiení hmotného práva podstatné. Taková fie‰ení zapadají do kontextu celkové snahy legislativy o urychlení civilního fiízení na úkor dokazování.
Opou‰tûní konceptu vefiejného projednání vûci Návrh ZZ¤ zavádí termín tzv. jiného soudního roku. Podle § 18 odst. 1, 2 návrhu povaÏuje-li to soud za vhodné, svolá k projednání vûci jin˘ soudní rok a pfiizve k nûmu úãastníky fiízení.Termín, zpÛsob a místo jiného soudního roku urãí pfiedseda senátu podle okolností pfiípadu a charakteru projednávané záleÏitosti. Pfii jiném soudním roku lze v˘jimeãnû provádût dokazování, není-li to v rozporu s povahou projednávané vûci.
8 9
10
Viz návrh § 377 a násl. ZZ¤ ve znûní k 5. 12. 2012. Pfiipomínky zmocnûnkynû vlády pro lidská práva byly projednány pfii zasedání legislativní komise ministerstva spravedlnosti zab˘vající se novelizacemi procesních pfiedpisÛ, jeÏ probíhalo od 2. do 4. 12. 2012. Ust. § 163 o. s. fi. fie‰í pfiípady, kdy se pÛvodní rozhodnutí o toméÏ stane obsolentní, neboÈ je nahrazeno nov˘m verdiktem (napfi. fiízení o v˘chovû a v˘Ïivû nezletil˘ch, o urãení v budoucnu splatn˘ch dávek nebo splátek).
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
Tzv. jin˘ soudní rok do jisté míry relativizuje princip vefiejného soudního jednání ve vûci samé, kter˘ vypl˘vá jak z Evropské úmluvy o lidsk˘ch právech (ãl. 6 odst. 1), tak z Ústavy (ãl. 92 odst. 2) a Listiny (ãl. 38 odst. 2). Pfiipou‰tí totiÏ, Ïe jednání mÛÏe b˘t u nûkter˘ch typÛ fiízení a za urãit˘ch okolností i nevefiejné, povaÏuje-li to pfiedseda senátu za pfiínosné. Na první pohled tedy lze mít pochybnosti o správnosti konceptu „jiného soudního roku“.11 Na druhé stranû nelze odestát, Ïe právû neformální rokování mimo soudní budovu daleko spí‰e umoÏní osobám, které jsou z rÛzn˘ch dÛvodÛ omezeny ve svobodném pohybu (nebo i nezletil˘m) vy‰‰í míru úãasti na projednání jejich záleÏitosti, neboÈ rokování se bude moci uskuteãnit napfi. ve zdravotnickém nebo sociálním zafiízení, v nûmÏ se zdrÏují a do nichÏ vefiejnost nemá pfiístup. Jin˘ soudní rok by mûl zároveÀ zabezpeãit, Ïe pro rozhodnutí podstatné skuteãnosti budou obajsnûny (a to i cestou dokazování) v pfiítomnosti v‰ech úãastníkÛ. Jedinû tak bude naplnûna ústavní zásada ústního, pfiímého a rovného civilního procesu.12 Problematiky konfliktu principu vefiejnosti na stranû stranû jedné a zásady ústního a pfiímého soudního jednání na stranû druhé si jiÏ ãesk˘ zákonodárce pov‰iml a novelou o. s. fi. ã. 404/2012 Sb. revidoval stávající detenãní fiízení tak, aby právo úãinné úãasti vy‰etfiovaného bylo posíleno.13 Potfieba legislativnû fie‰it konflikt principu vefiejného jednání a do jisté míry opoziãní právo imobilních osob na pfiítomnost pfii rozhodování o jejich záleÏitostech vypl˘vá i z nového civilního kodexu. Napfi. podle § 55 odst. 1 NOZ k omezení svéprávnosti lze pfiistoupit aÏ po zhlédnutí vy‰etfiovaného a s pln˘m uznáváním jeho práv a jeho osobní jedineãnosti. TotéÏ platí v pfiípadû rozhodování o pfiípustnosti zásahu do integrity ãlovûka neschopného vlastního úsudku (§ 102 NOZ) a pfied rozhodnutím o ustanovení opatrovníka (§ 471 odst. 1 NOZ). ZároveÀ nov˘ kodex zdÛrazÀuje, Ïe soud má u osob, které z objektivních dÛvodÛ nejsou schopny efektivní úãasti pfii formálním jednání soudu, uãinit opatfiení ke zji‰tûní jejich názoru, je-li fiízení vedeno o jejich právech a povinnostech (napfi. § 106 odst. 1, § 107 – § 109 NOZ). Tzv. jin˘ soudní rok by mohl b˘t funkãním nástrojem, kter˘ by soudÛm umoÏnil vyvaÏovat mezi principem vefiejného jednání ve vûci samé a právem úãastníka na proces konan˘ v jeho pfiítomnosti.
JURISPRUDENCE 2/2013 cepcí odli‰ení sporného a nesporného fiízení. První z nich hledá rozdíly mezi sporn˘m a nesporn˘m fiízením v procesních zvlá‰tnostech fiízení, která pokládá za nesporná. Z procesního pojímání odli‰ností mezi sporem a „nesporem“ vychází napfi. pojetí, podle nûhoÏ v nesporném fiízení má odpovûdnost za zji‰tûní pravého stavu vûci soud, ve sporech úãastníci. Druh˘ pohled umoÏÀující odli‰ení sporÛ a „nesporÛ“ vychází nikoli z procesního, ale z materiálního (hmotného) práva. Napfi. ·tajgr uvádí, Ïe ve sporném fiízení soudy fie‰í reáln˘ rozpor mezi hmotnûprávními zájmy úãastníkÛ, v „nesporech“ k takové hmotnûprávní neshodû bûhem fiízení nedochází.14 Rozdíl mezi sporn˘m a nesporn˘m fiízením je moÏné hledat i mimo rámec pozitivního práva a zaloÏit toto dûlení na pfiedpokladu, Ïe existují spoleãenské vztahy, které mají poÏívat vy‰‰í míry ochrany neÏ jiné vztahy. Právní vztahy s vy‰‰í mírou ochrany musí b˘t procesním právem chránûny i preventivnû, tedy je‰tû pfiedtím, neÏ dojde k jejich poru‰ení. Návrh ZZ¤ se neztotoÏnil s Ïádn˘m z v˘‰e uveden˘ch pfiístupÛ. Základní teoretickou otázku, jak˘ je rozdíl mezi sporn˘m a tzv. nesporn˘m fiízením, ponechává bez v˘slovné odpovûdi. Obsahuje jen útlou tzv. obecnou ãást (ménû neÏ 30 paragrafÛ) a v˘slovnû sdûluje, Ïe „nestanovíli tento zákon jinak, postupují soudy v fiízeních upraven˘ch tímto zákonem podle ustanovení o. s. fi.“. Návrh zákona tedy k fiízením, která vykazují odchylky vÛãi obecné procesní úpravû, pfiistupuje jako ke konglomerátu rÛzn˘ch procesÛ, které mají jen málo spoleãn˘ch znakÛ. Obdobn˘ pfiístup k tzv. nesporn˘m fiízením není v âechách zcela ojedinûl˘,15 byÈ musíme pfiipustit, Ïe je teoreticky ploch˘. Av‰ak za situace, kdy u nás nepanuje jasná shoda na vymezení hranic sporného a nesporného fiízení ani v teorii, lze jen stûÏí oãekávat, Ïe pozitivní právo zaujme jin˘ pfiístup. A pfiesto návrh ZZ¤ pfiiná‰í koncepãní inovaci – do jisté míry se pfiiklání k prapÛvodnímu (fiímskoprávnímu) vnímání nesporného fiízení jako procesu, na jehoÏ v˘sledku jsou úãastníci (na rozdíl od sporu) pfiedem dohodnuti a oba si shodnû pfiejí dosáhnout téhoÏ v˘sledku, kter˘ bude zachycen v pro nû závazné vefiejné listinû 11 12 13
Spoleãn˘ návrh na rozvod aneb návrat k iurisdictio voluntaria 14
PfiipomeÀme, Ïe ãeská teoretická procesualistika v souãasnosti vychází ze tfií základních kon-
15
Srov. s Winterová, A. Malá úvaha nad civilním procesem. Acta Universitatis Carolinae – Iuridica ã. 4/2004. K obsahu tûchto zásad blíÏ viz Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní, 5. vydání. Praha: Linde Praha, 2008, s. 69–73. Viz dÛvodová zpráva k zákonu ã. 404/2012 Sb. a v ní obsaÏené odkazy na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve vûcech Shtukaturov proti Rusku, ã. 44009/05, ze dne 27. bfiezna 2008, a Ëupa proti âeské republice, ã. 29822/07, ze dne 26. kvûtna 2011. Viz ·tajgr, F. v Nûkteré teoretické otázky civilního práva procesního. ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE. PF UK Praha, 1969, s. 47–48. Viz Ott, E. ¤ízení nesporné. Praha: V‰ehrd, 1905.
5
2/2013 JURISPRUDENCE
âLÁNKY
(tzv. iurisdictio voluntaria).16 Pfiedev‰ím zavádí tzv. spoleãn˘ návrh na rozvod manÏelství.17 Vyhoví-li soud takovému návrhu, nelze jeho rozsudek napadnout odvoláním (§ 372 pfiedlohy). Návrh ZZ¤ také motivuje civilní soudy k tomu, aby i v tzv. nesporném fiízení respektovaly dohodu mezi úãastníky fiízení. Rozhodnutí o schválení dohody mezi úãastníky fiízení totiÏ nemá obsahovat odÛvodnûní (§ 10 odst. 2 pfiedlohy). Návrh ZZ¤ sice nesdûluje, Ïe by dohodu nebylo moÏné napadnout odvoláním, není v‰ak vylouãeno, Ïe nepfiípustnost odvolání do schválené dohody budou soudy dovozovat z povahy vûci, mj. právû z toho, Ïe rozhodnutí o schválení dohody neobsahuje odÛvodnûní a je tedy odvolacím soudem reálnû nepfiezkoumatelné. V ãesk˘ch pomûrech neobvykl˘ náhled, podle nûhoÏ rozdíl mezi sporn˘m a nesporn˘m fiízením je dán postojem a pfiístupem úãastníkÛ k projednávané záleÏitosti, je moÏné pokládat za celoevropsk˘ trend.18 PoÏadavek na redukci pravomoci orgánÛ vefiejné moci vãetnû soudÛ k zasahování do soukromoprávních vztahÛ majících tradiãnû tzv. nespornou podstatu lze vyvodit i z NOZ – napfi. z ust. § 809 a násl. NOZ vypl˘vá, Ïe nejen orgán sociálnûprávní ochrany dûtí, ale pfiedev‰ím rodiãe nesvéprávného dítûte mají mít vliv na v˘bûr osoby, která se stane osvojitelem.
ním postavení (napfi. poslední pokojn˘ drÏitel nebo osoba, která o sobû tvrdí, Ïe byla obûtí tzv. domácího násilí) není legitimním dÛvodem, kter˘ mÛÏe setfiít rozdíl mezi pfiedbûÏn˘m opatfiením a meritorním rozhodnutím.19 Na druhé stranû je tfieba se na základû navrhovan˘ch zmûn opravdovû a bez emocí zamyslet nad tím, zda nûkteré dosud nezpochybÀované principy ãeského civilního procsesu jsou v dne‰ní dobû tak nosné, jak uvádí teorie. Princip vefiejného (a proto i více formálního) projednání vûci selhává za situace, kdy nûkter˘ z úãastníkÛ je objektivnû omezen ve sv˘ch schopnostech vystupovat v jednací síni nebo pokud mu taková forma rokování mÛÏe pfiivodit psychickou nebo sociální újmu (napfi. nezletilé dítû vysl˘chané na vefiejnosti). Není tfieba, aby kodex nesporn˘ch fiízení, jímÏ ZZ¤ jistû je, upravoval jen ta fiízení, která jsou nepochybnû nesporná. Do zákona o nesporn˘ch fiízeních je moÏné zaãlenit i nûkterá sporná fiízení, pokud se t˘kají téÏe nebo obdobné hmotnûprávní materie, jako fiízení, která typovû do zákona o „nesporech“ patfií. Proto nepokládám za chybu, pokud návrh ZZ¤ obsahuje i úpravu fiízení o rozvod manÏelství, neboÈ tento zákon upravuje prakticky ve‰kerá fiízení ve vûcech rodinn˘ch.
Na závûr
16 17
âást inovací, s nimiÏ poãítají návrhy nov˘ch procesních pfiedpisÛ doprovázejících nov˘ obãansk˘ zákoník, je tfieba pokládat za nevhodné. Není správné, pokud fiízení ve vûci samé (napfi. fiízení o ochranû poslední pokojné drÏby) bude redukováno na formální proceduru, v jejímÏ rámci nebude moÏné sporné právo v úplnosti projednat. Snaha posílit pozici osob, které se shodou okolností ocitly v urãitém hmotnûpráv-
6
18
19
Viz Kincl. J., Urfus, V. ¤ímské právo Praha: Panorama, 1990, s. 152. Podle § 361 odst. 1, 2 návrhu ZZ¤ fiízení o rozvod manÏelství je moÏné zahájit na návrh jednoho z manÏelÛ nebo spoleãn˘m návrhem obou manÏelÛ. Podá-li návrh na rozvod jeden z manÏelÛ a druh˘ z manÏelÛ se k návrhu pfiipojí, postupuje soud stejnû, jako by bylo fiízení zahájeno spoleãn˘m návrhem. Srov. napfi. s. Nafiízením Evropského parlamentu a Rady (ES) ã. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kter˘m se zavádí evropsk˘ exekuãní titul pro nesporné nároky. – Tento pfiedpis za tzv. nesporn˘ nárok pokládá soudem pfiiznané plnûní, které dluÏník v soudním fiízení v˘slovnû uznal nebo proti nûmu nebrojil, aãkoliv k tomu mûl pfiíleÏitost (ãl. odst. 1 Nafiízení). Srov. s Macur, J. K problematice urychlování civilního soudního fiízení. Právní rozhledy ã. 9/1998 nebo s Winterová, A. MoÏnosti a hranice reformy smûfiující ke koncentraci a zrychlení civilního soudního fiízení. Acta Universitatis Carolinae – Iuridica ã. 4/2004.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
JURISPRUDENCE 2/2013
Transparentnost vefiejné správy aneb jde o opatfiení obecné povahy? PETR KOLMAN, PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY, BRNO S rozmachem moderního právního státu1 narÛstají samozfiejmû legitimní poÏadavky na kvalitu vefiejné správy. Jedním z neopomenuteln˘ch kvalitativních prvkÛ urãitû je transparentnost vefiejné správy. Pod zmínûn˘m principem transparentnosti mÛÏeme téÏ rozumût prÛhlednost, dostateãnou informovanost a s tím související vefiejnou kontrolu správy vûcí vefiejn˘ch. Cílem mého textu je zamyslet se nad jedním aktuálním judikátem Nejvy‰‰ího správního soudu ãj. 8 Ao 4/2011-22, kter˘ ve sv˘ch (sekundárních) dÛsledcích omezuje ústavní právo na informace ãi spí‰e parciálnû znesnadÀuje jeho realizaci. StûÏejní otázkou mého textu navozenou citovan˘m rozsudkem NSS je, zda sazebník úhrad za poskytování informací je tzv. opatfiením obecné povahy. ¤e‰ená problematika tedy nab˘vá na pomyslné atraktivitû, jelikoÏ se dot˘ká i jiné ãasté aktuální otázky nejen vefiejného práva, tedy co je a není v reálném Ïivotû opatfiením obecné povahy?
Co je právo na informace? Právo na informace z hlediska systematiky ústavního pofiádku fiadíme v âR mezi práva politického charakteru zaruãená Listinou základních práv a svobod. Politická práva jsou neodmyslitelnû spjata s aktivitou ãlovûka pfii správû vûcí vefiejn˘ch ve státû. Do ústav se tato politická práva zaãala prosazovat jiÏ od dob Velké francouzské revoluce a moÏno je vystopovat uÏ v Prohlá‰ení práv ãlovûka a obãana vydaném koncem 18. století. Pfiední ústavnû-právní teoretik J. Filip k tomu pí‰e: ·ir‰í pojetí politick˘ch práv pod nimi nechápe jen úãast na správû vefiejn˘ch záleÏitostí formou hlasování nebo v˘konem nûjaké funkce nebo úfiadu, n˘brÏ sem fiadí i to, co se nûkdy oznaãuje za politickou svobodu. To je napfi. svoboda projevu, právo na informace, svoboda sdruÏování, shromaÏìování.2 Právo na informace je právem specifické povahy. Jeho zvlá‰tnost tkví v tom, Ïe je právem jako takov˘m (tedy samo o sobû) a zároveÀ je tfieba ho chápat jako most k uskuteãnûní práv dal‰ích. ZároveÀ také právo na informace naopak mÛÏe stát v cestû k realizaci jin˘ch práv.3
Pokud jsem se zmínil o v˘znamu práva na informace jako mostu ãi prostfiedku k právÛm dal‰ím, zaruãen˘m v na‰em ústavním pofiádku, dokládám toto tvrzení kupfiíkladu skuteãností, Ïe právo na informace je nezbytné pro efektivní realizaci práva shromaÏìovacího (zaruãeného v ãlánku 19 Listiny) nebo práva petiãního (ãlánek 18 Listiny), taktéÏ je pfiirozen˘m pfiedpokladem pro v˘kon práva sdruÏovacího (ãl. 20 Listiny). A conto práva na informace jako pfiekáÏky k v˘konu práv dal‰ích zde poukazuji zejména na moÏnost stfietu realizace práva na informace versus právo na ochranu soukrom˘ch údajÛ, tedy dat ze soukromého a rodinného Ïivota (ãlánek 10 Listiny). V právu na informace je obsaÏena jistá nebezpeãnost pro legální oprávnûní zaji‰tûná jak ústavními zákony, tak právními pfiedpisy niωí právní síly. Z toho do jisté míry vypl˘vá, proã nelze právo na informace (stejnû tak transparentnost vefiejné správy) chápat neomezenû. Právo na informace není niãím neohraniãen˘m oprávnûním ãlovûka k uspokojení jeho zvûdavosti,4 n˘brÏ je to právo na informace v politickém slova smyslu slouÏící k realizaci obãana ve vefiejném Ïivotû daného státu. To znaãí, aby kter˘koliv ãlovûk Ïijící ve státû mohl získávat relevantní informace o tom, co se dûje ve spoleãnosti a na základû tûchto informací mûl dispozici realizovat svá politická práva.
Úhrada za poskytování informací Nejprve si pfiipomeÀme, Ïe jde o právo, nikoliv povinnost povinného subjektu. Povinn˘ subjekt mÛÏe, ale nemusí Ïádat úhradu nákladÛ za poskytnutou informaci, jinak vyjádfieno, zákon ã.106/1999 Sb., o svobodném pfiístupu k informacím úhradu nákladÛ obligatornû nenafiizuje. Nejedná se o platbu za poskytnutí informace, jak se mnohdy mylnû domnívá Ïadatelská vefiejnost, ale o zaplacení nákladÛ vynaloÏen˘ch na poskytnutí informace.5 Raison d etre této
1 2 3 4
5
Rule of law, Rechtsstaat, État de droit, Estado de Derecho, Stato di diritto, Retsstaten, Hukukun üstünlü_ü. Cit. Filip J.: Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva, Masarykova univerzita Brno, 1997, str. 93. Viz. Kolman, P.: Právo na informace, Masarykova univerzita, 2010. Jedním z relevantních odrazÛ vy‰‰ího stupnû zvûdavosti – tedy bulvární – je skuteãnost, Ïe ve vût‰inû zemí EU bulvární deníky zaujímají první místo v poãtu prodan˘ch v˘tiskÛ, a v âesku je to deník Blesk a na Slovensku deník Nov˘ ãas, coÏ je urãitû v˘znamn˘ sociologick˘ fenomén. Napfi. za CD, po‰tovné, náklady na kopírování.
7
2/2013 JURISPRUDENCE úpravy je ex lege ‰etfiení vefiejn˘ch financí v pfiípadû, Ïe by v˘lohy na poskytování informací povinn˘ subjekt pfiespfiíli‰ finanãnû zatûÏovaly. Ne tedy zpoplatnûní pfiístupu k informacím, které by mûlo za cíl blokovat (zcela ãi zãásti) svobodn˘ pfiístup k informacím fyzick˘ch a právnick˘ch osob v pozici ÏadatelÛ o informace od povinn˘ch vefiejn˘ch subjektÛ. Pokud jde o hrazení nákladÛ, zákon ã. 106/1999 Sb., o svobodném pfiístupu k informacím stanoví, Ïe povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávnûny Ïádat úhradu ve v˘‰i, která nesmí pfiesáhnout náklady spojené s pofiízením kopií, opatfiením technick˘ch nosiãÛ dat a s odesláním informací Ïadateli. Povinn˘ subjekt mÛÏe vyÏádat i úhradu za mimofiádnû rozsáhlé vyhledání informací. Pokud byla v licenãní smlouvû sjednána odmûna, pak jiÏ nelze (duplicitnû) poÏadovat úhradu nákladÛ. V pfiípadû, Ïe povinn˘ subjekt za poskytnutí informace poÏaduje úhradu, musí písemnû (nikoliv jen ústnû) oznámit zmínûnou skuteãnost spolu s v˘‰í úhrady Ïadateli, a to je‰tû pfied poskytnutím informace. Z oznámení musí b˘t nesporné, na základû jak˘ch skuteãností a jak˘m zpÛsobem byla v˘‰e úhrady povinn˘m subjektem vyãíslena. Nesplní-li povinn˘ subjekt vÛãi Ïadateli oznamovací povinnost, ztrácí ex lege nárok na úhradu nákladÛ. Oznamovací povinnost zde plní preventivní funkci, a rovnûÏ posiluje právní jistotu ÏadatelÛ o informace. KaÏd˘ povinn˘ subjekt musí povinnû pro informování vefiejnosti ve svém sídle a sv˘ch úfiadovnách tyto údaje zvefiejnit na místû, které je v‰eobecnû pfiístupné, jakoÏ i umoÏnit pofiízení jejich kopie, mj. i sazebník úhrad za poskytování informací.6, 7
âLÁNKY fiejné správy zákonem, jako vÛdãí ideje právního státu, smûfiuje k tomu, aby dotãené osoby mûly garantována alespoÀ minimální procesní práva i pro ten pfiípad, kdy se úkon správního orgánu t˘ká jejich zájmÛ, byÈ nelze jmenovitû urãit úãastníky.9 Tento aspekt je stûÏejní i pro na‰i problematiku, jak bude ãtenáfii patrno níÏe. ZdÛraznûme, Ïe OOP není rozhodnutím z toho dÛvodu, Ïe nesmûfiuje vÛãi jmenovitû urãené osobû ãi osobám, které by mohly b˘t úãastníky správního fiízení podle ustanovení § 27 odst. 1 Spr¤. U OOP absentuje jeden ze základních znakÛ správního rozhodnutí, kter˘mi nepochybnû jsou konkrétní osoby, konkrétní vûc a koneãnû zaloÏení, zmûna nebo zru‰ení subjektivních práv nebo povinností tûchto osob, popfi. závazné urãení tûchto práv ãi povinností v pfiípadû deklaratorních aktÛ (§ 9 správního fiádu). A naopak právním pfiedpisem není OOP, protoÏe jeho pfiedmûtem je10 fie‰ení urãité konkrétní vûci (byÈ vÛãi neurãitému okruhu osob) a nikoliv stanovení obecn˘ch pravidel chování, coÏ je, resp. by alespoÀ mûl b˘t, obecn˘ znak ve‰ker˘ch právních pfiedpisÛ, vãetnû tûch podzákonn˘ch (resp. sekundárních).11
Je sazebník opatfiením obecné povahy? Kriticky bych se zde zamyslel nad jedním v˘rokem Nejvy‰‰ího správního soudu âR. Nedávno judikoval Nejvy‰‰í správní soud ve vûci Pavel â. proti Ústavnímu soudu âR o návrhu na zru‰ení opatfiení obecné povahy následovnû: „Sazebník úhrad za poskytování informací podle zákona ã. 106/1999 Sb., o svobodném pfiístupu
6
Opatfiení obecné povahy JelikoÏ hlavní otázkou na‰eho textu je zda sazebník úhrad za poskytování informací je tzv. opatfiením obecné povahy (dále jen OOP), struãnû si zde definujme, co rozumíme pod pojmem OOP? Správní fiád, jako vÛdãí pfiedpis správního práva procesního, v ustanovení § 171 vymezuje opatfiení obecné povahy jako specifick˘ akt, jehoÏ forma se nachází mezi normativním správním aktem a individuálním správním aktem. OOP je tedy zvlá‰tní typ úkonu správního orgánu na pomezí mezi správním aktem a právním pfiedpisem. OOP b˘vá téÏ oznaãováno jako akt hybridní ãi smí‰ené povahy. Cui bono? Zavedení OOP do ãeského pozitivního práva bylo motivováno jednak zahraniãní zku‰eností – SRN a ·v˘carska.8 Ale zejména tím faktem, Ïe moderní chápání vázanosti ve8
7 8
9 10 11
Dále musí napfi. publikovat: (a) dÛvod a zpÛsob zaloÏení povinného subjektu, vãetnû podmínek a principÛ, za kter˘ch provozuje svoji ãinnost, (b) popis své organizaãní struktury, místo a zpÛsob, jak získat pfiíslu‰né informace, kde lze podat Ïádost ãi stíÏnost, pfiedloÏit návrh, podnût ãi jiné doÏádání anebo obdrÏet rozhodnutí o právech a povinnostech osob, (c) místo, lhÛtu a zpÛsob, kde lze podat opravn˘ prostfiedek proti rozhodnutím povinného subjektu o právech a povinnostech osob, a to vãetnû v˘slovného uvedení poÏadavkÛ, které jsou v této souvislosti kladeny na Ïadatele, jakoÏ i popis postupÛ a pravidel, která je tfieba dodrÏovat pfii tûchto ãinnostech, a oznaãení pfiíslu‰ného formuláfie a zpÛsob a místo, kde lze takov˘ formuláfi získat, d) postup, kter˘ musí povinn˘ subjekt dodrÏovat pfii vyfiizování v‰ech Ïádostí, návrhÛ i jin˘ch doÏádání obãanÛ, a to vãetnû pfiíslu‰n˘ch lhÛt, které je tfieba dodrÏovat, a dal‰í informace. Srov. ustanovení § 5 InfZ. Jak pfiipomíná Vesel˘ V. in Územní plán podle starého stavebního zákona jako opatfiení obecné povahy, Bulletin advokacie 3/2009 : Rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ã. j. 1 Ao 1/2005-98 uvádí ve svém odÛvodnûní jako pfiedobraz ãeského institutu opatfiení obecné povahy nûmeckou a ‰v˘carskou úpravu „v‰eobecného opatfiení“, pfiiãemÏ na základû rozboru s odkazem na judikaturu ‰v˘carského Spolkového soudu dochází k závûru, Ïe opatfiení obecné povahy podle správního fiádu má blíÏe k úpravû ‰v˘carské. Srov. DÛvodová zpráva ke správnímu fiádu – vládní návrh zákona, správní fiád, snûmovní tisk ã. 201/0, IV. volební období, 2003. Obdobnû jako u rozhodnutí ve správním fiízení. Viz Vedral, J.: Opatfiení obecné povahy v praxi územní samosprávy (zejména v oblasti stavebního práva), ASPI – pÛvodní text pro ASPI, Praha, 2009.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
k informacím, vydan˘ ke sjednocení postupu zamûstnancÛ státní instituce a jen tyto zamûstnance také zavazující, není opatfiením obecné povahy ve smyslu § 101a a násl. s. fi. s., resp. § 171 a násl. správního fiádu z roku 2004. Návrh na jeho zru‰ení postupem podle § 101a s. fi. s. proto Nejvy‰‰í správní soud odmítl [§ 46 odst. 1 písm. a) s. fi. s.].“12 Navrhovatel zde mj. tvrdil, Ïe pokud zákon o svobodném pfiístupu k informacím vyjadfiuje, Ïe povinn˘ subjekt postupuje podle správního fiádu, pak také pfiedpokládá, Ïe vydá opatfiení obecné povahy, nikoli pouze zvefiejní metodick˘ pfiedpis s v˘‰í a zpÛsobem úhrad. Podle navrhovatele „zákon nemlãí o povinnosti povinn˘ch subjektÛ informací, toliko zákonodárce ukládá povûfiení k vydávání nezbytného opatfiení obecné povahy implicitnû a obecnû“.13 Souhlasím s tvrzením soudu, Ïe zákon ã. 106/1999 Sb. ve svém § 17 nepfiedpokládá vydávání jakéhokoliv právního aktu, tedy ani opatfiení obecné povahy ve formálním smyslu.14 In media res: Autor tohoto ãlánku ov‰em na rozdíl od odpÛrce (kter˘m zde byl relativnû kurióznû Ústavní soud âR) i od NSS zastává názor, Ïe lze povaÏovat napaden˘ sazebník úhrad za opatfiení obecné povahy v materiálním smyslu, neboÈ z nûj z nûj plynou sekundární práva resp. povinnosti tfietím osobám – tedy ÏadatelÛm o informace. Je sice pravda, Ïe sazebník jako interní smûrnice je závazn˘ pouze pro zamûstnance povinného subjektu, ktefií se jím musí fiídit, pfiedepisují-li úhradu Ïadateli o informace dle § 17 zákona ã. 106/1999 Sb. Ústavní soud z dÛvodu sjednocení postupu sv˘ch zamûstnancÛ vydal sazebník, jehoÏ pÛsobnost sice pfiímo v sazebníku v˘slovnû omezil „na zamûstnance Ústavního soudu, ktefií poskytují informace vyÏádané podle zákona o svobodném pfiístupu k informacím“. V této vûci je proto okruh adresátÛ sazebníku redukován pouze na podfiízené subjekty. Úãelem posuzovaného sazebníku bylo informovat zamûstnance o tom, jak˘m zpÛsobem mají úãtovat za pofiízení kopií, co lze povaÏovat za mimofiádnû rozsáhlé vyhledávání, atd. Sazebník odpÛrce samozfiejmû ve formální rovinû moÏno pokládat za vnitfiní pfiedpis ãi interní normativní akt, nicménû nesouhlasím s názorem NSS, Ïe ze sazebníku neplynou práva a povinnosti pro Ïadatele o informace, ale v˘hradnû pro zamûstnance Ústavního soudu âR. ProtoÏe, kdyÏ se nad vûcí zamyslíme (selsk˘m rozumem), tak úhrady budou úãtovány ÏadatelÛm o informace a nikoliv pfiirozenû zamûstnancÛm Ústavního soudu. Lze ãásteãnû souhlasit s tvrzením, Ïe sazebníku chybí jeden z definiãních
JURISPRUDENCE 2/2013 znakÛ opatfiení obecné povahy, a to obecnost urãení jeho adresátÛ, ale to jen v rovinû prvotnû formální, v rovinû materiální sekundárnû dopadá na neurãit˘ okruh adresátÛ – tedy na neurãitou skupinu ÏadatelÛ o informace, Ïadatelem mÛÏe b˘t kaÏd˘ – osoba fyzická i právnická – a to vãetnû cizincÛ (resp. zahraniãních PO) ãi apolitÛ.
Závûr Souhlasím s autoritativním názorem Nejvy‰‰ího správního soudu, vysloveném v judikátu sp. zn. 8 Ao 4/2011-22, ale jen ãásteãnû. Mám za to, Ïe napaden˘ úhradov˘ sazebník sice nelze povaÏovat za opatfiení obecné povahy, av‰ak pouze formálnû. V rovinû materiální jej, pfiedev‰ím za pomoci teleologické interpretace a z dÛvodu ‰etrnosti zásahÛ do lidsk˘ch práv, pokládat za OOP lze! MoÏná je mé posouzení pfiíli‰ extenzivní, nicménû legitimnû napomáhá nejen k ochranû plnohodnotného naplnûní ústavního práva na informace, jehoÏ v˘znam byl popsán v˘‰e, ale téÏ je fiádnou realizací institutu OOP, jako garanta alespoÀ minimálních procesních práv ÏadatelÛ o vefiejnoprávní informace i pro ten pfiípad, Ïe se úkon správního orgánu, zde vydání sazebníku úhrad, t˘ká jejich zájmÛ, zde tedy zájmu na ochranû proti naduÏívání, ãi nevyváÏenému stanovení v˘‰e úhrad za poskytnuté informace. Domnívám se, Ïe zákonodárce uloÏil v této vûci povûfiení k vydávání tzv. opatfiení obecné povahy do InfZ. implicitnû. Mám za to, Ïe poskytnutí statutu OOP citovan˘m úhradov˘m sazebníkÛm by ve sv˘ch dÛsledcích napomohlo i transparentnosti vefiejné správy v âR. Nota bene, kterak v jiné souvislosti mj. judikoval ãesk˘ Nejvy‰‰í správní soud:15 Mezi základní atributy liberálnû-demokratického státu patfií dÛsledná implementace nástrojÛ limitujících rÛzn˘mi zpÛsoby nositele vefiejné moci, daná vûdomím o její moÏné zneuÏitelnosti. Jeden z tûchto nástrojÛ pfiedstavuje rovnûÏ kontrola v˘konu vefiejné moci ze strany obãanÛ, z ãehoÏ plyne imperativ otevfienosti a transparentnosti vefiejné správy, bez kterého by tato kontrola nemohla b˘t efektivnû realizována.
12
13 14
15
Viz rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ze dne 31. 8. 2011, ãj. 8 Ao 4/2011-22 Pavel â. proti Ústavnímu soudu o návrhu na zru‰ení opatfiení obecné povahy. Viz rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ze dne 31. 8. 2011, ãj. 8 Ao 4/2011-22. Pouze povinnému subjektu umoÏÀuje, aby v individuálním pfiípadû podmínil poskytnutí informace úhradou ãástky, která odpovídá nákladÛm spojen˘m s poskytnutím informace. Konkrétnû judikát NSS ze dne 7. kvûtna 2009, sp. zn. 1 As 29/2009-59.
9
2/2013 JURISPRUDENCE
âLÁNKY
K pomûru kogentních norem a jurisdikãních imunit státu: reflexe rozsudku Mezinárodního soudního dvora OND¤EJ SVAâEK Na konci roku 2008 bylo pfied Mezinárodním soudním dvorem (dále jen „MSD“ nebo „soud“) iniciováno fiízení, ve kterém se Nûmecko dovolávalo odpovûdnosti Itálie za opakované nerespektování jurisdikãních imunit Ïalobce jako svrchovaného státu.1 Základ sporu spoãívá v rozsudku italského Corte di Cassazione z 11. bfiezna 2004, kter˘m tento soud rozhodoval o civilní Ïalobû proti Nûmecku, v níÏ se Ïalobce, italsk˘ obãan Luigi Ferrini, dovolával náhrady ‰kody za újmu zpÛsobenou deportací z Itálie do Nûmecka a následn˘m podrobením nucen˘m pracím.2 Zatímco niωí instance pfiípad zamítly s odkazem na nedostatek pravomoci vûc projednat a rozhodnout, italsk˘ Nejvy‰‰í soud rozhodl ve prospûch stûÏovatele, ãímÏ otevfiel pomyslnou Pandofiinu skfiíÀku a podpofiil jiÏ tak intenzivní diskuzi ovzájemném pomûru závaÏného poru‰ení lidsk˘ch práv (kogentních pravidel) a práva jurisdikãních imunit státu (dispozitivní pravidla). Nabízí se otázka, zda je právo imunit státu prolomeno novû vytvofienou v˘jimkou v podobû poru‰ení kogentních pravidel mezinárodního práva? Nastolená problematika byla vÏdy pfiedmûtem doktrinárního zájmu,3 ve svûtle rozsudku MSD se v‰ak stala aktuální více neÏ kdykoliv pfiedtím. Pfiedkládan˘ ãlánek je rozdûlen do tfií ãástí. První ãást vymezuje pojem jurisdikãních imunit státu a struãnû nastiÀuje historick˘ v˘voj v oblasti. Druhá ãást vymezuje právní rámec (mezinárodní smlouvy, obyãej, relevantní rozhodovací praxe) uplatnûní jurisdikãních imunit státu v pfiípadech závaÏného poru‰ení lidsk˘ch práv/kogentních pravidel mezinárodního práva. Tfietí ãást analyzuje argumenty, které byly pfiedkládány na podporu prolomení imunit. Problematika je nahlíÏena z ãasového, místního a vûcného hlediska.
Pojem jurisdikãních imunit a historick˘ v˘voj v oblasti Jurisdikãní imunity chrání stát a jeho majetek pfied pravomocí soudÛ cizích státÛ. Imunity lze definovat jako institut mezinárodního práva „upravující rozsah, v nûmÏ jsou státy oprávnûny uplatÀovat soudní pravomoc vÛãi jin˘m stá10
tÛm a jejich majetku“.4 Jurisdikãní imunity jsou produktem a pfiím˘m dÛsledkem jedineãného charakteru mezinárodního práva vefiejného, které je vystavûno na principu svrchované rovnosti státÛ: par in parem non habet imperium.5 Institut imunit se vyvinul v souvislosti s rozvojem konceptu svrchovanosti, jedná se o jeden ze základních stavebních kamenÛ mezinárodního právního fiádu. Co se t˘ãe právního rámce, na univerzální úrovni má regulace stále jen obyãejov˘ charakter. Kodifikace vypracovaná na pÛdû Komise OSN pro mezinárodní právo, jeÏ byla v roce 2004 pfiijata v podobû Úmluvy OSN o jurisdikãních imunitách státÛ a jejich majetku, doposud nevstoupila v platnost.6 Institut jurisdikãních imunit se v prÛbûhu staletí podstatnû mûnil. Je obecnû známo, Ïe aplikace imunit ve sv˘ch poãátcích, v praxi nûkter˘ch státÛ dodnes, vycházela z absolutní teorie. Stát byl nositelem imunit bez ohledu na povahu právního vztahu, do kterého vstupoval. NarÛstající úãast státÛ na obchodních transakcích v‰ak zpÛsobovala postupn˘ pfiechod k teorii restriktivní, která mûla zajistit odpovûdnost státu v pfiípadech, kdy jednal jako soukromá právnická osoba, tj. nikoliv jako suverén. UÏ od poloviny 19. století lze v praxi státÛ nalézt pfiípady rozli‰ující mezi acta iure imperii a acta iure gestionis. Z restriktivní teorie vychází rovnûÏ Úmluva OSN.7 Lze konstatovat, Ïe v˘jimky uvedené v Úmluvû OSN se ‰iroce uplatÀují v praxi státÛ
1
2
3
4 5 6
7
Application Instituting Proceedings. Jurisdictional Immunities of the State (Germany v. Italy: Greece intervening) [online]. International Court of Justice, 23. 12. 2008 [cit. 3. 5. 2012]. Dostupné z http://www.icj-cij.org/docket/files/143/14923.pdf. Na kauzu je dále odkazováno jako na „Jurisdikãní imunity“ (spis, protispis, rozsudek). Rozsudek MSD byl vydán 3. 2. 2012. D Sena, Pasquale - De Vittor, Francesca. State Immunity and Human Rights: The Italian Supreme Court Decision on the Ferrini Case. EJIL. 2005, roã. 16, ã. 1, s. 93. Z ãeské literatury srovnej Caban, Pavel. Jurisdikãní imunity státÛ. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2007, 161 s. TamtéÏ, s. 7. Report of the Working Group on jurisdictional immunities of States and their property, YILC (1978), vol. II, Part Two, p. 153. Úmluva OSN dle ãl. 30 vstoupí v platnost tfiicát˘m dnem po uloÏení ãtyfiicáté ratifikaãní listiny. Dle stavu v záfií 2012 byla tato mezinárodní smlouva ratifikována pouze 13 státy. âeská republika smlouvu doposud neratifikovala. Navzdory nízké podpofie pfiedstavuje Úmluva OSN „nejdÛleÏitûj‰í dostupnou formulaci soudobého mezinárodního pojímání státních imunit a jejich limitÛ v civilních vûcech“. Srovnej Brownlie, Ian. Principles of International Law. 7. vydání. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 347. YILC (1991), vol. II, Part Two, p. 33, § 3. Srovnej âást III Úmluvy OSN (ãl. 10–17).
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
a odráÏejí existující obyãej.8 DÛkazem existence obyãejov˘ch pravidel v oblasti imunit státu mÛÏe b˘t rovnûÏ praxe ãesk˘ch soudÛ. V roce 2008 se Nejvy‰‰í soud zab˘val pracovním sporem mezi Polskou republikou a Ïalobcem, obãanem âeské republiky, kter˘ byl zamûstnán na polském velvyslanectví v Praze jako fiidiã. Soud vy‰el vstfiíc tvrzení Ïalobce, Ïe ãeské soudy mohou spor projednat a rozhodnout, a to i navzdory argumentaci Polské republiky, dle které ãeské soudy nemají ve vûci dle pfiíslu‰n˘ch pravidel diplomatického práva pravomoc. V odÛvodnûní rozhodnutí Nejvy‰‰í soud uvedl, Ïe „vystupuje-li cizí stát nikoli jako suverénní nositel vefiejné moci, n˘brÏ jako právnická osoba ve vûcech vypl˘vajících z individuálních pracovních vztahÛ charakterizovan˘ch právní rovností úãastníkÛ, odÛvodÀují pravidla mezinárodního práva závûr, Ïe tato právnická osoba – cizí stát – nepoÏívá funkãní imunity a Ïe je v tûchto vûcech dána pravomoc ãesk˘ch soudÛ“.9
Jurisdikãní imunita státu v pfiípadech závaÏného poru‰ení lidsk˘ch práv – právní rámec Po struãném úvodu je nutné vymezit právní rámec v oblasti imunit státu v pfiípadech závaÏného poru‰ení lidsk˘ch práv. Relevantní pravidla lze nalézt v právu smluvním obyãejovém, dále pak v rozhodnutích mezinárodních a vnitrostátních soudÛ, potaÏmo ve vnitrostátní legislativû, zde jakoÏto podpÛrn˘ prostfiedek k urãování právních pravidel. Smluvní úprava imunit státu v pfiípadech závaÏného poru‰ení lidsk˘ch práv v souãasné dobû neexistuje. Ve smluvních pravidlech není obsaÏena Ïádná explicitní v˘jimka, ãi naopak potvrzení relevance imunit, t˘kající se závaÏného poru‰ení lidsk˘ch práv, o urãit˘ch indiciích v‰ak hovofiit lze.10 Napfi. ãl. 11 Evropské úmluvy o státních imunitách a obdobné ustanovení ãl. 12 Úmluvy OSN hovofií o tzv. deliktní v˘jimce (tort exception), která je nicménû omezena na území státu, jehoÏ soudy ve vûci rozhodují. Pokud by tedy k poru‰ení lidsk˘ch práv do‰lo mimo území státu, jehoÏ soudy se vûcí zab˘vají, v˘jimka se neuplatní. Nedostatek primárních pravidel umoÏÀuje vyuÏití pravidel sekundárních. Evropsk˘ soud pro lidská práva se problematikou vzájemného pomûru lidsk˘ch práv a jurisdikãních imunit státu zab˘val opakovanû. V roce 2001 byly vyneseny rozsudky v kauzách Al-Adsani proti Spojenému království,11 McElhinney proti Irsku12 a Fogarty proti Spojenému království.13 V roce 2002 ESLP rozhodl o nepfiijatelnosti stíÏnosti podané
JURISPRUDENCE 2/2013 257 obûÈmi distomského masakru spáchaného v ¤ecku nûmeck˘mi vojáky v prÛbûhu 2. svûtové války.14 V roce 2009 zamítl ESLP stíÏnost francouzského stûÏovatele, podrobeného nucen˘m pracím, kter˘ se dovolával odpovûdnosti Francie za zabránûní pfiístupu k soudu.15 V‰echny pfiípady byly pro stûÏovatele neúspû‰né, ESLP konstatoval, Ïe Úmluva o ochranû lidsk˘ch práv a základních svobod musí b˘t vykládána v kontextu pravidel mezinárodního práva, tj. jurisdikãních imunit státu, a rozhodl ve prospûch Ïalovan˘ch státÛ. Velmi bohatá je rozhodovací praxe vnitrostátních soudÛ. Napfi. Nûmecko v fiízení pfied MSD odkázalo na judikaturu z Polska, Srbska, Belgie, Slovinska, Francie (Bucheron proti Nûmecku), Velké Británie (Jones proti Saudské Arábii), Spojen˘ch státÛ americk˘ch (Princz proti Nûmecku), Kanady (Bouzari proti Iránu) a ¤ecka, která pochopitelnû podpofiila nûmeckou argumentaci. Podstatn˘ v˘znam pro spor mezi Nûmeckem a Itálií má judikatura fiecká, která byla pfiíãinou fiecké intervence v fiízení pfied MSD. V kauze Voiotia proti Nûmecku se Nejvy‰‰í soud v Athénách poprvé zab˘val v˘‰e zmínûn˘m masakrem ve vesnici Distomo. S odkazem na deliktní v˘jimku rozhodl fieck˘ soud ve prospûch ÏalobcÛ. K vlastnímu v˘konu rozhodnutí v‰ak nedo‰lo, neboÈ pro politickou citlivost otázky s ním odmítl souhlasit fieck˘ ministr spravedlnosti (umoÏÀuje mu to ãl. 923 tamûj‰ího obãanského soudního fiádu).16 Rozhodnutí v kauze Voiotia bylo navíc v roce 2002 pfiekonáno rozhodnutím Zvlá‰tního nejvy‰‰ího soudu ve vûci Margellos proti Nûmecku.17 Poté, co bylo v Itálii vydáno rozhodnutí v kauze Ferrini, se fieãtí stûÏovatelé obrátili na italské soudy a nakonec slavili úspûch – Odvolací soud ve Florencii rozhodl, Ïe rozsudek ve vûci Voiotia je v Itálii vykonateln˘. Provázanost kauz Ferrini a Voiotia byla dÛvodem povolení úãasti ¤ecka v fiízení pfied MSD jako
8 9 10 11
12 13 14 15 16 17
Fox, Hazel. The Law of State Immunity. 2. vydání. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 532. Nejvy‰‰í soud, usnesení ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2215/2007. Bræhmer, J;rgen. State Immunity and the Violation of Human Rights. The Hague: Kluwer Law International, 1997, s. 135. Al-Adsani v. the United Kingdom. Appl. no. 35763/97, ECHR Grand Chamber Judgment, 21 November 2001. Dále jen „Al-Adsani“. McElhinney v. Ireland. Appl. no. 31253/96, ECHR Grand Chamber Judgment, 21 November 2001. Dále jen „McElhinney“. Fogarty v. the United Kingdom. Appl. no. 37112/97, ECHR Grand Chamber Judgment, 21 November 2001. Kalogeropoulou et al. v. Greece and Germany. Appl. no. 59021/00, ECHR Decision on Admissibility, 12 December 2002. Grosz v. France. Appl. no. 14717/06, ECHR Decision on Admissibility, 16 June 2009. Postoj ministra spravedlnosti byl dÛvodem pro iniciování fiízení pfied ESLP proti ¤ecku a Nûmecku – srovnej pozn. sub 14. Zvlá‰tní nejvy‰‰í soud byl svolán na základû ãl. 100 Ústavy ¤ecké republiky s ústavní pravomocí podat v˘klad sporn˘ch otázek mezinárodního práva. Margellos v. Germany. Special Supreme Court (Anotato Eidiko Dikastirio) Judgment, 17 September 2002, §§ 14–15. Dále jen „Margellos“.
11
2/2013 JURISPRUDENCE vedlej‰ího úãastníka. Z v˘‰e uvedeného vypl˘vá, Ïe praxe, jako materiální prvek obyãejového mezinárodního práva, projevovaná v judikatufie mezinárodních a vnitrostátních soudÛ, svûdãí ve prospûch garance jurisdikãních imunit i v situacích spjat˘ch s poru‰ováním lidsk˘ch práv. Pfiístup Itálie je do dne‰ního dne jevem ojedinûl˘m.
¤ízení pfied MSD – jaké fie‰ení pro nûmecko-italsk˘ spor? V následující ãásti jsou analyzovány tfii nejv˘znamnûj‰í aspekty kauzy Jurisdikãních imunit. Jak uÏ bylo naznaãeno v˘‰e, dot˘kají se ãasové, územní a vûcné pÛsobnosti institutu jurisdikãních imunit. Autor s odkazem na rozhodnutí MSD podává odpovûdi na následující otázky: (a) mají jurisdikãní imunity charakter procesní nebo hmotnûprávní? (b) je pro pfiiznání imunit relevantní místo spáchání protiprávního chování (locus delicti commissi)? (c) mají normy ius cogens pfiednost pfied dispozitivními pravidly státních imunit?
âasová pÛsobnost jurisdikãních imunit: problematika intertemporálního práva Nûmecko a Itálie zastávaly pfied MSD zcela nesluãitelná stanoviska. Nûmecko pojímalo imunity jako hmotnûprávní institut, odvozen˘ ze zásady svrchované rovnosti státÛ, kter˘ má „pramálo, zda vÛbec nûco, spoleãného s procesem“.18 Na druhé stranû Itálie obhajovala procesní povahu imunit.19 Otázka kvalifikace institutu jurisdikãních imunit není jen otázkou akademickou, neboÈ má podstatn˘ vliv na aplikovateln˘ právní rámec. Pokud by byla imunita pojímána jako hmotnûprávní pravidlo, musela by b˘t posuzována dle práva platného a úãinného v dobû vzniku relevantních právních skuteãností – v rámci sledované kauzy Jurisdikãních imunit by se jednalo o právo platné a úãinné v letech 1943–1945. Na druhé stranû, pokud by byla imunita pojímána jako pravidlo procesní, musela by b˘t posuzována dle práva platného a úãinného v okamÏiku rozhodování soudu. Druhá varianta otvírá dvefie pro v˘voj, kter˘ mezinárodní právo prodûlalo od konce druhé svûtové války do roku 2008, kdy bylo iniciováno fiízení pfied MSD.20 Rozhodovací praxe mezinárodních a národních soudÛ pfiistupuje k jurisdikãním imunitám jako k procesnímu institutu, jehoÏ podstatou je stanovení soudu, kter˘ má vûc projednat a rozhodnout, aniÏ by tím byly ovlivnûny práva a povinnosti vypl˘vající z hmotného práva.21 V kauze Al-Adsani ESLP konstatoval, Ïe imunity pfiedstavují „procesní pfiekáÏku pravomoci 12
âLÁNKY vnitrostátních soudÛ rozhodovat o [hmotn˘ch] právech“.22 V roce 2006 vydala Snûmovna lordÛ rozsudek v kauze Jones, ve kterém lord Bingham, s odkazem na referenãní doktrinární pojednání H. Foxové (The Law of State Immunity), uvedl prakticky totéÏ.23 Procesní povaha jurisdikãních imunit byla potvrzena i v dosavadní rozhodovací praxi MSD – napfi. spor Demokratická republika Kongo proti Belgii.24 Z uvedeného právního rámce vy‰el MSD rovnûÏ v Jurisdikãních imunitách, kdyÏ jednoznaãnû uvedl, Ïe „pravidla státních imunit mají procesní povahu a omezují se na stanovení toho, zda mohou soudy jednoho státu vykonávat pravomoc vÛãi druhému státu“.25 Zb˘vá tak posoudit následující otázku: dle jakého právního rámce posoudit nûmecko-italsk˘ spor? Odpovûì podává institut intertemporálního práva. Doktrína intertemporálního práva byla analyzována rozhodcem Maxem Huberem v kauze Las Palmas, v níÏ zaznûlo slavné diktum stanovící, Ïe právní skuteãnosti musí b˘t posuzovány podle práva platného v okamÏiku jejich vzniku, nikoliv podle práva platného v okamÏiku jejich posuzování soudem.26 Huberovo diktum pfiedstavuje obecnû platnou právní zásadu, je ‰iroce pfiijímáno, a to i navzdory obãasné misinterpretaci t˘kající se zejména jeho druhé ãásti.27 Obecnû tedy platí, Ïe právní skuteãnosti musí b˘t posuzovány dle práva platného v okamÏiku jejich vzniku. Právo v‰ak zná své v˘jimky i v této oblasti. První v˘jimka se dot˘ká lidsko-právních závazkÛ, které musí b˘t posuzovány s odkazem na souãasné obyãejové mezinárodní právo.28 Pfiíbuzn˘m institutem je evolutivní interpretace lidsko-právních smluv.29 V pfiípadech t˘kajících se jurisdikãních imunit a závaÏného poru‰ení lidsk˘ch práv (viz v˘‰e) v‰ak ESLP doposud 18 19 20 21
22 23
24
25 26 27
28
Jurisdikãní imunity, spis, s. 57, § 92. Jurisdikãní imunity, protispis, s. 11, § 1.17. TamtéÏ, s. 60, § 4.56. Mc Gregor, Lorna. Torture and State Immunity: Deflecting Impunity, Distorting Sovereignty. EJIL. 2008, roã. 18, ã. 5, s. 907. Al-Adsani, § 48. Jones v. Ministry of Interior Al-Mamlaka Al-Arabyia AS Saudiya (the Kingdom of Saudi Arabia), House of Lords Judgment, 14 June 2006, § 24. Dále jen „Jones“. Srovnej FOX, H.: op. cit. sub 8, s. 151. Case Concerning the Arrest Warrant of 11 April 2000 (Democratic Republic of Congo v. Belgium), ICJ Judgment, 14 February 2002, p. 25, § 60. Jurisdikãní imunity, rozsudek, s. 38, § 93. Jurisdikãní imunity, spis, s. 57, § 93. TamtéÏ, s. 59, § 94. Druhá ãást Huberova dikta stanoví, Ïe „existence práva, jin˘mi slovy jeho kontinuální projev, se fiídí okolnostmi vyÏadovan˘mi v˘vojem práva“, ãímÏ je potenciálnû vytváfien prostor pro zmûnu v aplikovaném právním rámci. Takové následky v‰ak nebyly nikdy zam˘‰leny – srovnej Higgins, Rosalyn. Some Observations on the Inter-Temporal Rule in International Law. In: Theory of International Law at the Threshold of the 21st Century. Essays in Honour of Krzysztof Skubiszewski. The Hague: Kluwer Law International, 1996, s. 174. South West Africa Cases (Ethiopia v. South Africa; Liberia v. South Africa), Second Phase, ICJ Judgment, Dissenting Opinion of Judge Tanaka, 18 July 1966, p. 294.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
neakceptoval, Ïe by ãl. 6 EÚLP, kterého se stûÏovatelé tradiãnû dovolávají, mûl b˘t interpretován ve smyslu prolomení imunit státu. ESLP své závûry podkládá odkazem na volnou míru uváÏení státÛ a testem omezování relativních lidsk˘ch práv – omezení pfiístupu jednotlivce k soudu ESLP povaÏuje za opatfiení sledující legitimní cíl, jehoÏ je dosahováno za pouÏití pfiimûfien˘ch prostfiedkÛ.30 Druhá v˘jimka se dot˘ká procesních pravidel. V oblasti práva mezinárodního i národního platí, Ïe soudy aplikují procesní pravidla platná v okamÏiku rozhodování soudu. Pokud jsou pravidla jurisdikãních imunit pojímána jako pravidla procesní, coÏ bylo prokázáno v˘‰e, platí, Ïe se doktrína intertemporálního práva nepouÏije.31 Aãkoliv skutkové okolnosti sporu Nûmecka a Itálie odkazovaly k událostem 2. svûtové války, MSD jednoznaãnû dospûl k závûru, Ïe ve vztahu k jurisdikãním imunitám bude aplikovat souãasné mezinárodní právo. Dle MSD nemÛÏe b˘t uveden˘ krok vykládán jako poru‰ení zásady zákazu retroaktivního pÛsobení práva.32 Závûr MSD tak na první pohled straní Itálii, neboÈ umoÏÀuje zohlednûní pfiípadn˘ch zmûn v právu jurisdikãních imunit státu, zejména pak zohlednûní vlivu kogentních norem mezinárodního práva, o kter˘ch pochopitelnû nemohla b˘t na konci druhé svûtové války fieã. Jak v‰ak bude prokázáno, dílãí vítûzství Itálie bylo vítûzstvím Pyrrhov˘m.
Územní pÛsobnost jurisdikãních imunit: deliktní v˘jimka V rámci územní pÛsobnosti pravidel jurisdikãních imunit je nutné posoudit, zda místo spáchání protiprávního chování ovlivÀuje (ne)pfiiznání imunit. Aspekt územní pÛsobnosti byl v˘znamn˘ rovnûÏ ve sledované kauze fie‰ené pfied MSD, neboÈ k protiprávnímu chování Nûmecka do‰lo pfiinejmen‰ím zãásti na území Itálie.33 NejdÛleÏitûj‰í relevantní pravidlo (tzv. deliktní v˘jimka) je uvedeno v ãl. 12 Úmluvy OSN. Jak bylo uvedeno v˘‰e, ãl. 12 Úmluvy OSN je zafiazen mezi v˘jimky z jurisdikãních imunit státu a jeho majetku. Uvedené pravidlo je pomûrnû nepfiehledné, ale jednoznaãnû z nûj vypl˘vá, Ïe jurisdikãní imunita bude odejmuta jen za pfiedpokladu, Ïe k protiprávnímu chování do‰lo na území státu soudu. DÛvodem zvolené regulace je snaha zajistit, Ïe fiízení probûhne pfied soudem, kter˘ má k vûci nejblíÏe. Platí, Ïe pokud k zásahu dojde mimo území státu soudu, imunita musí b˘t respektována. Podle Foxové „nebyla moÏnost odstranûní imunit [v pfiípadû, Ïe by k protiprávnímu chování do‰lo mimo území státu soudu] na pÛdû Komise OSN nikdy
JURISPRUDENCE 2/2013 diskutována“,34 jak˘koliv podobn˘ návrh by byl zcela bezpfiedmûtn˘. Územní aspekt byl dÛleÏit˘ rovnûÏ v kauze Al-Adsani, kde ESLP dospûl k závûru, Ïe mezinárodní právo doposud neobsahuje pravidlo, které by v pfiípadech civilních Ïalob dovolávajících se náhrady ‰kody za tvrzené muãení [spáchané mimo stát soudu] neopravÀovalo státy k imunitám.35 PÛvodní schéma ãl. 12 Úmluvy OSN bylo uωí. V prÛbûhu diskuzí na pÛdû Komise OSN bylo navrhováno, aby ãlánek zahrnoval pouze situace usmrcení a zranûní nebo ‰kod na majetku, ke kter˘m dochází v dÛsledku dopravních nehod.36 Snaha omezit vûcn˘ rozsah deliktní v˘jimky nakonec nebyla úspû‰ná. Komentáfi k Úmluvû OSN stanoví, Ïe „rozsah ãl. 12 je dostateãnû ‰irok˘, aby zahrnoval rovnûÏ úmyslnou fyzickou újmu, jako napfi. ublíÏení na tûle, svévolné po‰kození majetku, Ïháfiství, nebo dokonce vraÏdu, vãetnû vraÏd politick˘ch“.37 Deliktní v˘jimka má dispozitivní charakter, k její aplikaci je nezbytné splnit dvû kumulativní podmínky. Pfiednû, protiprávní chování musí b˘t alespoÀ zãásti spácháno na území státu soudu. Dále, v okamÏiku protiprávního chování (konání ãi opomenutí) musí b˘t na území státu soudu pfiítomen rovnûÏ poru‰itel mezinárodního závazku státu. Zvolené fie‰ení je ãasto kritizováno, neboÈ vyluãuje moÏnost dovolávat se náhrady ‰kody v pfiípadech pfieshraniãního pÛsobení (napfi. vystfielení rakety).38 Deliktní v˘jimka zahrnuje v‰echny typy jednání státu, není nutné rozli‰ovat mezi acta iure imperii a acta iure gestionis – jak bude fieãeno dále, tento aspekt ãl. 12 (partikulární právní úpravy) nemá dle MSD oporu v obyãejovém mezinárodním právu, jedná se tedy o progresivní rozvoj, nikoliv o kodifikaci. Koneãnû, jak bylo správnû poznamenáno v nauce, ãl. 12 Úmluvy OSN bude „nápomocn˘ jen ve velmi malém poãtu pfiípadÛ“39 – typiãtûj‰ím bude scénáfi typu Al-Adsani, kde stûÏovatel utrpûl újmu na území tfietího státu a náhrady se dovolával pfied soudy státu domovského. Nejproblematiãtûj‰ím aspektem sledovaného ãl. 12 Úmluvy OSN je, zda se dot˘ká rovnûÏ
29
30 31
32 33 34 35 36 37 38 39
HIGGINS, R.: op. cit. sub 27, s. 176. Srovnej napfi. kauzu Selmouni v. France. Appl. no. 25803/94, ECHR Grand Chamber Judgment, 28 July 1999, § 101. McElhinney, § 38, § 40, Al-Adsani, § 53. Oellers-Frahm, Karin. Judicial Redress of War-related Claims by Individuals: the Example of the Italian Courts. In: . Oxford: Oxford University Press, 2011, s. 1072. Jurisdikãní imunity, rozsudek, s. 25, § 58, dále s. 38, § 93. Jurisdikãní imunity, protispis, s. 15, § 2.8. Fox, H.: op. cit. sub 8, s. 587. Al-Adsani, § 66. YILC (1991), vol. II, Part Two, p. 45, § 4. TamtéÏ. TamtéÏ, p. 45, § 7. STOLL, Peter-Tobias. State Immunity. In: Wolfrum, R;diger (ed). Max Planck Encyclopedia of Public International Law. 9. svazek. Oxford: Oxford University Press, 2012, s. 508.
13
2/2013 JURISPRUDENCE náhrady ‰kod zpÛsoben˘ch ozbrojen˘mi silami.40 Je zfiejmé, Ïe Ïaloby na náhradu ‰kody vzniklé napfi. v˘‰e zmínûn˘m vystfielením rakety z území tfietího státu oporu v ãl. 12 nemají. Kontroverznûj‰í je v‰ak náhrada za ‰kody zpÛsobené v prÛbûhu ozbrojeného konfliktu, nebo i mimo nûj, pokud jsou ozbrojené síly ãinné pfiímo na území státu soudu. Úmluva OSN na rozdíl od evropské regionální obdoby neobsahuje explicitní ustanovení vyluãující aplikaci vÛãi jednání ozbrojen˘ch sil. Evropská úmluva v ãl. 31 stanoví, Ïe „nic v této Úmluvû se nedot˘ká imunit a v˘sad poÏívan˘ch smluvními státy za konání ãi nekonání ozbrojen˘ch sil, nebo v souvislosti s ním, pokud k nûmu dochází na území jiného smluvního státu“, Postavení ozbrojen˘ch sil na území cizího státu, jejich v˘sady a imunity, jsou obvykle upraveny zvlá‰tními dohodami. Není pfiekvapením, Ïe Nûmecko v fiízení pfied MSD argumentovalo proti zafiazení ozbrojen˘ch sil do deliktní v˘jimky, zatímco Itálie se snaÏila pfiesvûdãit Soud o opaku. Podle Nûmecka ãl. 12 Úmluvy OSN nepoãítal s náhradou ‰kody, pokud k ní dochází ve vût‰ím rozsahu, právû napfi. v rámci ozbrojen˘ch konfliktÛ.41 Soud dal nakonec zapravdu Nûmecku. Stanovisko Nûmecka nachází oporu v fiadû mezinárodních dokumentÛ. Odkázáno mÛÏe b˘t napfi. na Návrh ãlánkÛ o jurisdikãních imunitách státÛ a jejich majetku (komentáfi k ãl. 12), kter˘ hovofií o neaplikovatelnosti ãlánku na ozbrojené konflikty.42 ESLP dospûl pfii interpretaci ãl. 12 v kauze McElhinney ke stejnému závûru, kdyÏ uvedl, Ïe „trend odkazuje na pojistitelné ‰kody, tj. na dopravní nehody, spí‰e neÏ na záleÏitosti t˘kající se klíãov˘ch aspektÛ státní suverenity, jako napfi. jednání vojáka na cizím území“.43 Uveden˘ závûr potvrzuje rovnûÏ vnitrostátní legislativa a vnitrostátní soudní rozhodovací praxe, odkázat lze zejména na stanovisko fieckého Zvlá‰tního nejvy‰‰ího soudu v kauze Margellos.44 Z naznaãeného právního rámce, z nûhoÏ MSD vycházel, vypl˘vá, Ïe deliktní v˘jimka nezahrnuje ãinnost ozbrojen˘ch sil na území státu soudu. MSD ve svém rozhodnutí poukázal na skuteãnost, Ïe roz‰ífiení ãl. 12 Úmluvy OSN rovnûÏ na acta iure imperii nemá oporu v obyãejovém mezinárodním právu. Nadto, dle Soudu se obû relevantní úmluvy na ãinnost ozbrojen˘ch sil obecnû nevztahují.45 V rozboru relevantní vnitrostátní rozhodovací praxe, rozhodnutí ESLP a vnitrostátní legislativy dospûl MSD k závûru o existenci obyãejového pravidla stanovícího, Ïe stát poÏívá v pfiípadech chování ozbrojen˘ch sil imunitu z civilního fiízení pfied vnitrostátními soudy, a to i v situacích, kdy ke ‰kodlivému zásahu do‰lo na území státu soudu. 14
âLÁNKY
Vûcná pÛsobnost jurisdikãních imunit – hierarchie norem v mezinárodním právu V následující ãásti jsou vymezeny dÛvody, pro které mûly dle Itálie kogentní normy mezinárodního práva dostat pfiednost pfied pravidly jurisdikãních imunit státu. Prvním z tûchto dÛvodÛ je analogie s v˘vojem v oblasti mezinárodního práva trestního. Nejpozdûji od roku 1945 se v mezinárodním právu ustavilo pravidlo, dle kterého osoby zastávající vefiejné funkce, vãetnû nejvy‰‰ích ústavních funkcí, nejsou vyÀaty z trestní odpovûdnosti a jejich funkce není ani dÛvodem pro sníÏení trestu.46 Itálie v fiízení pfied MSD argumentovala, Ïe je neudrÏitelné pfiiznávat kogentním pravidlÛm procesní úãinky pouze v trestním fiízení a nikoliv v fiízení civilním, které se dot˘ká odpovûdnosti státu. MSD v‰ak analogii s mezinárodním právem trestním odmítl a s odkazem na stanovisko lorda Binghama v kauze Pinochet zdÛraznil, Ïe povaha fiízení má pro rozhodnutí o relevanci imunit zcela zásadní v˘znam.47 Dal‰í argument pfiedloÏen˘ Itálií se dovolával tacitního vzdání se imunit v situacích závaÏného poru‰ení práva ozbrojen˘ch konfliktÛ ãi lidsk˘ch práv. Dle Itálie poru‰ení kogentních pravidel mezinárodního práva nemÛÏe b˘t oznaãeno za svrchovan˘ akt státu, coÏ následnû vyvolává nemoÏnost dovolat se jurisdikãních imunit státu.48 Dle názoru autora v‰ak italsk˘ argument od poãátku pozb˘val pfiesvûdãivosti. Vzdání se práva pfiedstavuje právní úkon, kter˘ je z povahy vûci spjat s projevem vÛle. Sice platí, Ïe projev vÛle mÛÏe b˘t dán rovnûÏ implicitnû (napfi. dobrovolnou úãastí na soudním fiízení), stále je v‰ak vyÏadováno vyjádfiení pfiipravenosti nést pfiípadné nepfiíznivé právní následky, které v italské argumentaci zcela chybí. Vûcn˘ rozmûr kauzy (poru‰ení kogentních pravidel mezinárodního práva) automaticky nezakládá pravomoc soudu.49 Nepfiekvapí proto stanovisko MSD, dle kterého pfiípadná proti-
40 41
42
43 44 45 46 47 48 49
Jurisdikãní imunity, spis, s. 43–51, §§ 71–82, Jurisdikãní imunity, protispis, s. 54-56, §§ 4.37-4.42. „Tento ãlánek nebyl u‰it na míru situacím makro-bezpráví.“ V originále „macro-injustices“. Jurisdikãní imunity, spis, s. 46, § 75. YILC (1991), vol. II, Part Two, p. 46, § 10. Na komentáfi Komise OSN odkazuje rovnûÏ G. Hafner, pfiedseda Ad hoc v˘boru OSN pro jurisdikãní imunity státÛ a jejich majetku, kter˘ byl vytvofien v roce 2000 Valn˘m shromáÏdûním OSN, v jeho závûreãné zprávû z roku 2005. Srovnej A/C.6/59/SROV.13, §§ 36–37. McElhinney, § 38. Margellos, §§ 14–15. Jurisdikãní imunity, rozsudek, s. 28–29, §§ 66–69. âl. 7 Statutu Mezinárodního vojenského soudního dvora. Jurisdikãní imunity, rozsudek s. 36, § 87. Jurisdikãní imunity, protispis, s. 65, § 4.69. Armed Activities in the Territory of the Congo (Democratic Republic of the Congo v. Rwanda), ICJ Judgment, 3 February 2006, p. 32, § 64.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
právnost chování nic nemûní na kvalifikaci aktu jako aktu suverénního (acta iure imperii), kter˘ je kryt jurisdikãními imunitami.50 Poslední italsk˘ argument se dot˘kal hierarchie norem v mezinárodním právu. JiÏ v˘‰e bylo zmínûno, Ïe italská pozice vycházela z jednoduché premisy: (a) závaÏná poru‰ení práva ozbrojen˘ch konfliktÛ, kter˘ch se v Itálii dopustila nûmecká vojska, pfiedstavují poru‰ení kogentních pravidel, (b) pravidla jurisdikãních imunit mají povahu dispozitivní, (c) rozpor mezi normou kogentní a dispozitivní musí b˘t vyfie‰en upfiednostnûním norem hierarchicky vy‰‰ích.51 Nelze souhlasit s názorem, Ïe pravidla jurisdikãních imunit mají kogentní povahu.52 Na podporu svého tvrzení Itálie pfiedloÏila jedin˘ pramen, kter˘m je men‰inové stanovisko soudcÛ ESLP v kauze Al-Adsani. Men‰inové stanovisko hovofií o procesním úãinku kogentních norem mezinárodního práva v civilním fiízení proti státu: vychází z naznaãené premisy vzájemného konfliktu mezi normami hierarchicky vy‰‰ími a niωími.53 MSD nicménû existenci jakéhokoliv konfliktu popfiel s odÛvodnûním, Ïe normy jurisdikãních imunit státu mají povahu procesní, zatímco kogentní normy mají povahu hmotnûprávní.54 MSD dále poukázal na naprost˘ nedostatek státní praxe, která by potvrzovala italsk˘ argument o pfiednosti kogentních pravidel pfied pravidly jurisdikãních imunit. Rozhodnutí italsk˘ch soudÛ zÛstávají do dne‰ního dne osamocena. Jediné pfiíbuzné rozhodnutí fieckého soudu v kauze Voiotia bylo pfiekonáno rozsudkem fieckého Zvlá‰tního nejvy‰‰ího soudu. MSD na podporu svého závûru dále odkázal na v˘‰e zmínûné rozsudky ESLP (Al-Adsani, McElhinney, Fogarty, Kalogeropoulous, Grosz). Koneãnû i vlastní rozhodnutí Corte di Cassazione v pfiípadu Ferrini, které stojí ve stfiedu celého nûmecko-italského sporu, ponûkud nerozhodnû uvádí, Ïe „zásada omezující imunity státu, kter˘ se dopustil zloãinÛ proti lidskosti, je v procesu vytváfiení“.55 Italsk˘ soud hovofiil o procesu utváfiení obyãejového pravidla, nikoliv o jeho definitivním vytvofiení. Lze shrnout, Ïe souãasné mezinárodní právo státÛm pfiiznává jurisdikãní imunitu i v pfiípadech závaÏného poru‰ení lidsk˘ch práv (kogentních norem). V˘jimka z jurisdikãních imunit v pfiípadech závaÏného poru‰ení mezinárodního humanitárního práva ãi práva lidsk˘ch práv v souãasné dobû není souãástí mezinárodního práva. V˘jimka v‰ak mÛÏe vzniknout v procesu obyãejové normotvorby, v˘voj v oblasti obyãejového mezinárodního práva totiÏ není a ani nemÛÏe b˘t vylouãen.56 Svûdãí o tom rovnûÏ rozsudek MSD, kter˘ kladl na projevy státní praxe zcela
JURISPRUDENCE 2/2013 zásadní dÛraz. Platí, Ïe MSD postavil problematiku vztahu poru‰ení kogentních norem a jurisdikãních imunit státu najisto, nicménû Soud právo nevytvofiil, ale pouze aplikoval, coÏ umoÏÀuje uãinit závûr, Ïe pfiípadná zmûna v praxi státÛ by vedla k závûru odli‰nému. Tvorba nového obyãejového pravidla mezinárodního práva v‰ak vyÏaduje jednotnou, rozsáhlou a reprezentativní státní praxi.57 Uvedené poÏadavky v souãasné dobû splÀuje pouze praxe, která státÛm pfiiznává imunity i v pfiípadech závaÏného poru‰ení kogentních norem mezinárodního práva. Jedin˘ pfiípad, kter˘ byl rozhodnut rozdílnû, obratem vyvolal mezistátní spor fie‰en˘ MSD. Italská judikatura tak v souãasné dobû musí b˘t oznaãena za „poru‰ení [stávajícího] pravidla, nikoliv za náznak uznání pravidla nového“58 ZáleÏí na státech, zda sv˘m chováním, doprovázen˘m vûdomím právní závaznosti, dají vzniknout novému pravidlu. VÛle státu mÛÏe ovlivnit rovnûÏ následky spjaté s poru‰ením kogentních norem. Prostor pro v˘voj v oblasti se dle autora ãlánku vytváfií zejména v situacích obdobn˘ch kauze Al-Adsani, tj. v situacích, kdy dochází ke ‰kodlivému zásahu izolovanû, nikoliv v rámci ozbrojen˘ch konfliktÛ. Závûr MSD lze hodnotit kladnû rovnûÏ vzhledem k moÏnostem jednotlivce dovolávat se náhrady ‰kody zpÛsobené v rámci ozbrojeného konfliktu. Normy mezinárodního humanitárního práva jednotlivci toto právo nepfiiznávají.59 Lze odkázat na ãl. 3 Haagské úmluvy o zákonech a obyãejích války pozemní a ãl. 91 Dodatkového protokolu I k Îenevsk˘m úmluvám z roku 1949. Uvedené ãlánky stanoví, Ïe strana konfliktu má povinnost nahradit ‰kodu, pokud k ní dojde, a dále je odpovûdna za ve‰keré ‰kody spáchané osobami pfiíslu‰ejícími k jejím ozbrojen˘m silám. Uznání italské argumentace by vedlo k pfiiznání samovykonatelné povahy ãl. 3 a ãl. 91, coÏ je obecnû odmítáno. Adresátem (povinností) je zde stát. Aãkoliv se MSD nezab˘val otázkou oprávnûní jednotlivce dovolávat
50 51 52 53
54 55 56 57 58
59
Jurisdikãní imunity, rozsudek, s. 25, § 60. Jurisdikãní imunity, spis, s. 51, § 83. Pro opaãn˘ názor srovnej Oellers-Frahm, K.: op. cit. sub 31, s. 1072. Al-Adsani, Joint Dissenting Opinion of Judges Rozakis and Caflisch Joined by Judges Wildhaber, Costa, Cabral Barreto and Vajiç, § 3. Jurisdikãní imunity, rozsudek, s. 38, § 93. Jurisdikãní imunity, spis, s. 52, § 84. Al-Adsani, § 66. Vylouãená není ani moÏnost vzniku partikulární právní úpravy. Final Report of the Committee on Formation of Customary (General) International Law, ILA London Conference (2000), p. 20. Case Concerning Military and Paramilitary Activities in and against Nicaragua (Nicaragua v. United States of America), ICJ Judgment, 27 June 1986, p. 98, § 186. Obdobná argumentace byla pouÏita lordem Binghamem v kauze Jones. Dle lorda Binghama „rozhodnutí Ferrini neformuluje mezinárodní právo, tak jak je obecnû chápáno. Jedna vla‰tovka nemÛÏe vytvofiit mezinárodnûprávní právidlo.“ Jones, § 22. Fox, H.: op. cit. sub 8, s. 582.
15
2/2013 JURISPRUDENCE se v rámci norem mezinárodního humanitárního práva náhrad ‰kody explicitnû,60 z rozsudku vypl˘vá, Ïe MSD v pfiípadech ozbrojeného konfliktu upfiednostnil plo‰né ãi obecné fie‰ení nárokÛ na náhradu ‰kody provádûné napfi. mírov˘mi smlouvami ãi smlouvami pau‰álními (lump-sum agreements).61
Závûr Rozsudek MSD ve sporu Nûmecka a Itálie autoritativnû objasnil problematiku vzájemného vztahu kogentních norem mezinárodního práva a pravidel jurisdikãních imunit státu. Soud konstatoval, Ïe souãasné platné mezinárodní právo nepotvrzuje italskou argumentaci a odmítl dát zelenou decentralizovanému (vnitrostátnímu) a individualizovanému rozhodování o odpovûdnosti státu v pfiípadech závaÏného poru‰ení mezinárodního humanitárního práva/práva lidsk˘ch práv. Závûry MSD lze shrnout následovnû. Jurisdikãní imunity mají procesní povahu, z ãehoÏ plyne, Ïe jsou posuzovány dle práva platného v okamÏiku rozhodování soudu. Doktrína intertemporálního práva se v pfiípadû jurisdikãních imunit neuplatní, coÏ umoÏÀuje aplikaci souãasného platného mezinárodního práva. Deliktní v˘jimka, stanovící nepouÏitelnost imunit v pfiípadû ‰kod spáchan˘ch alespoÀ zãásti na území státu soudu, se neuplatní v pfiípadû ‰kod zpÛsoben˘ch ozbrojen˘mi silami. Objevuje se zde normativní rozpor mezi textem Úmluvy OSN (ãl. 12) a závûrem MSD, dle kterého oby-
âLÁNKY ãejové mezinárodní právo nepotvrzuje irelevanci dûlení na acta iure gestionis a acta iure imperii stanovenou na partikulární úrovni. Koneãnû, souãasné mezinárodní právo doposud neabsorbovalo pravidlo stanovící, Ïe v pfiípadû závaÏného poru‰ení lidsk˘ch práv ãi mezinárodního humanitárního práva mají vnitrostátní soudy pravomoc projednat a rozhodnout spor, v nûmÏ se jednotlivci dovolávají odpovûdnosti cizího státu. Nejpfiesvûdãivûj‰í argumenty Soudu odkazují na odli‰n˘ charakter jurisdikãních imunit a kogentních pravidel (proces a hmota nemohou b˘t v konfliktu) a nedostatek státní praxe v oblasti. Autor ãlánku se plnû ztotoÏÀuje se závûry MSD, souãasnû v‰ak projevuje sympatie vÛãi italské argumentaci. Rozhodnutí MSD vykládá existující obyãejové mezinárodní právo, které mÛÏe b˘t pod vlivem odli‰né státní praxe v budoucnu zmûnûno. Prostor pro tvorbu nového obyãejového pravidla, dle kterého by v pfiípadû závaÏného poru‰ení lidsk˘ch práv státy nemohly pfied cizími vnitrostátními soudy tûÏit z jurisdikãních imunit, se vytváfií v situacích á la Al-Adsani. JestliÏe k poru‰ení lidsk˘ch práv dochází izolovanû a nikoliv v dÛsledku chování ozbrojen˘ch sil státu, setrvání na jurisdikãních imunitách se z dlouhodobého hlediska v souãasném humanisticky orientovaném mezinárodním právu jeví jako neudrÏitelné. 60 61
Jurisdikãní imunity, rozsudek, s. 42, § 108. TamtéÏ, s. 38, § 94. Srovnej dvû bilaterální nûmecko-italské dohody z roku 1961.
Zbavení osobní svobody v kontextu pobytov˘ch sociálních sluÏeb: Pohled Evropského soudu pro lidská práva JUDR. MARO· MATIA·KO, LL.M., LIGA LIDSK¯CH PRÁV A MENTAL DISABILITY ADVOCACY CENTER (MDAC) V roce 2010 bylo v âeské republice 232 domovÛ pro osoby se zdravotním postiÏením s 13 836 lÛÏky, 485 sluÏeb domovy pro seniory s 37 696 lÛÏky a 179 domovÛ se zvlá‰tním reÏimem s 8 396 lÛÏky. Celkem se jedná o pfiibliÏnû 896 pobytov˘ch sluÏeb sociální péãe pro osoby se 16
zdravotním postiÏením a seniory a celkovû na 59 928 lÛÏek.1 Tato ãísla vypovídají nejen o rozsahu institucionální sociální péãe v âeské republice, ale i o moÏném rozsahu problému, kter˘ v tomto pfiíspûvku naãrtneme.
1
Viz Zpráva Ministerstva práce a sociálních vûcí, 2009–2010. Zpráva je dostupná na adrese:http://www.mpsv.cz/files/clanky/ 10208/Zprava_o_plneni_za_rok_2009 -2010.pdf. Za pfiipomínky k terminologii zvlá‰tû dûkuji Mgr. Petru Machovi z Ministerstva práce a sociálních vûcí.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
V roce 2006 do‰lo v sociálních sluÏbách pfiijetím zákona ã. 108/2006 Sb., o sociálních sluÏbách k liberalizaci poskytování sociální péãe a byl pfiijat model zaloÏen˘ na smlouvû mezi uÏivatelem a poskytovatelem. ZároveÀ ale nebyl reformován systém zbavování a omezování zpÛsobilosti k právním úkonÛm, ani hmotnûprávní a procesní pfiedpisy upravující zákonnost zásahÛ do osobní svobody. Byly tak nevûdomky poloÏeny zárodky systematického poru‰ování práva na osobní svobodu pfii poskytování pobytov˘ch sociálních sluÏeb. V âeské republice k záfií 2010 bylo celkovû 25 975 osob zbaven˘ch zpÛsobilosti k právním úkonÛm a 5 220 osob omezen˘ch ve zpÛsobilosti k právním úkonÛm.2 Sice nejsou dostupné statistiky, kolika osobám zbaven˘m zpÛsobilosti k právním úkonÛm jsou poskytovány pobytové sociální sluÏby, z na‰í praxe v‰ak vypl˘vá, Ïe se jedná o velmi vysoké procento uÏivatelÛ. Zásadní problém spoãívá v tom, Ïe podle ãeské právní úpravy uzavírá smlouvy o sociálních sluÏbách v pfiípadû osob zbaven˘ch zpÛsobilosti k právním úkonÛm a osob omezen˘ch ve zpÛsobilosti k právním úkonÛm3 jejich zákonn˘ zástupce – opatrovník. V tûchto pfiípadech, kter˘ch budou podle na‰eho názoru tisíce, je automaticky nahrazen souhlas osoby se zdravotním postiÏením souhlasem opatrovníka. Nastává tak zákonná fikce dobrovolnosti poskytování sociální sluÏby, a pfiípadn˘ nesouhlas uÏivatele je podle zákona i praxe irelevantní. V tomto pfiíspûvku argumentujeme, Ïe se jedná o problém práva na osobní svobodu podle ãl. 5 Evropské Úmluvy o ochranû lidsk˘ch práv a základních svobod a z judikatury Evropského soudu pro lidská práva dovozujeme, Ïe se jedná o poru‰ení této stûÏejní základní svobody.4
Zbavení osobní svobody v pobytov˘ch zafiízeních sociálních sluÏeb podle EÚLP âlánek 5 EÚLP taxativnû vymezuje, kdy je moÏné nûjakou osobu zbavit osobní svobody. Zbavení osobní svobody osob s du‰evním postiÏením je explicitnû upraveno v ãl. 5 odst. 1 písm. e) EÚLP. Ne kaÏdé opatfiení, které zasahuje do osobní svobody, pfiedstavuje „zbavení osobní svobody“ ve smyslu ãl. 5 EÚLP. Proto je potfiebné zodpovûdût co to je „zbavení osobní svobody“, jin˘mi slovy, kdy dojde ke zbavení osobní svobody? Odpovûì nabízí ESLP, kter˘ ve sv˘ch rozhodnutích vymezil, za jak˘ch podmínek bude urãité opatfiení znamenat zbavení osobní svobody. Aby do‰lo ke zbavení osobní svobody, musí b˘t naplnûna (i) objektivní kritéria, vztahující se na vnûj‰í podmínky konkrétního opat-
JURISPRUDENCE 2/2013 fiení, napfi. podmínky za jak˘ch je poskytována pobytová sociální sluÏba, a (ii) subjektivní kritéria související s osobním postojem dotyãné osoby k tomuto opatfiení. ZároveÀ je nutné, aby (iii) zbavení osobní svobody bylo pfiiãitatelné státu.5 Objektivní podmínky souvisejí s tím, Ïe ãlovûk je „uvûznûn“ na urãitém místû. Do úvahy je pfiitom tfieba vzít fiadu faktorÛ souvisejících s touto konkrétní situací, napfiíklad druh, trvání, úãinky a zpÛsob uplatnûní dotãeného opatfiení.6 O zbavení osobní svobody se bude jednat i v pfiípadû, kdy dotãená osoba sice není uzamãena v urãité budovû ãi ve vymezeném prostoru, ale pfiesto je pod úplnou a efektivní kontrolou pracovníkÛ daného zafiízení.7 V kontextu pobytov˘ch sociálních sluÏeb vzal ESLP pfii hodnocení objektivního aspektu do úvahy napfiíklad to, Ïe i kdyÏ stûÏovatel mohl ze zafiízení docházet do nejbliωí vesnice, potfieboval zvlá‰tní povolení; dále, Ïe mûl sice povoleny vycházky na nûkolik dnÛ, ale tyto závisely zcela na rozhodnutí managementu zafiízení, kter˘ si ponechal stûÏovatelovy osobní doklady a hospodafiil s jeho finanãními prostfiedky, vãetnû cestovních v˘dejÛ.8 V jiném pfiípadû vzal ESLP do úvahy, Ïe stûÏovatelka nemohla bez svolení managementu pobytového zafiízení sociální péãe ústav opustit, a pokud zafiízení opustila bez svolení, byla pfiivezena zpût policií. ¤editel ústavu mûl dokonce úplnou kontrolu nad náv‰tûvami stûÏovatelky a rovnûÏ kontroloval, od koho mÛÏe pfiijímat telefonáty.9 Ve vztahu k objektivním podmínkám lze shrnout:10 (a) V˘chozím bodem pro hodnocení, zda je nûkdo zbaven osobní svobody, bude konkrétní situace dotãeného jednotlivce. Do úvahy je potfiebné vzít celou fiadu kritérií jako je typ, trvání, dopady a zpÛsob aplikace daného opatfiení. Rozdíl mezi zbavením a omezením osobní svobody je pouze v intenzitû, a ne v povaze opatfiení.11
2 3 4
5
6
7 8 9 10 11
Informace poskytnutá Ministerstvem vnitra na základû Ïádosti o informace podle zákona ã. 106/1999 Sb. Zejména pokud jde o osoby omezené ve zpÛsobilosti k právním úkonÛm v rozsahu uzavírání smluv o sociálních sluÏbách. V˘znam práva na osobní svobodu zdÛraznil ESLP napfiíklad v Ëupa proti âeské republice, rozsudek ze dne 26. 5. 2011, stíÏnost ã. 39822/07, odst. 51. Viz zejména rekapitulaci v rozsudku Velkého senátu ve vûci Stanev proti Bulharsku, stíÏnost ã. 36760/06, rozsudek ze dne 17. 1. 2012, odst. 143–147; jinak viz Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne 16. 6. 2005, stíÏnost ã. 61603/00, odst. 74 a 84. Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne 16. 6. 2005 stíÏnost ã. 61603/00, odst. 71. Toto rozhodnutí odkazuje na zásadní judikát ve vûci Guzzardi proti Itálii, rozsudek ze dne 6. 11. 1980, stíÏnost ã. 7367/76, odst. 91. H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne 5. 10. 2004, stíÏnost ã. 45508/99, odst. 91– 92. Stanev proti Bulharsku, rozsudek Velkého senátu ze dne 17. 1. 2012, stíÏnost ã. 36760/06, odst. 124–126. D. D. proti Litvû, rozsudek ze dne 14. února 2012, stíÏnost ã. 13469/06, odst. 146 Shrnutí podle rozhodnutí High Court of Justice ve vûci (Mr Justice Munby). Guzzardi proti Itálii, rozsudek ze dne 6. 11. 1980, stíÏnost ã. 7367/76, odst. 92, Nielsen proti Dánsku, rozsudek ze dne
17
2/2013 JURISPRUDENCE (b) V sociálních sluÏbách je klíãov˘m faktorem, zda mÛÏe osoba svobodnû zafiízení opustit, ãi nikoliv.12 Toto lze testovat urãením, zda pracovníci zafiízení vykonávají kompletní a efektivní kontrolu ve vztahu k péãi o tuto osobu a k jejímu pohybu. (c) Zda je osoba umístûna v uzamãeném anebo otevfieném zafiízení je sice relevantní, ale ne urãující.13 U subjektivní podmínky zbavení osobní svobody jde v podstatû o otázku souhlasu s poskytováním pobytové sociální sluÏby, v ãeském systému o problematiku uzavírání smluv o sociálních sluÏbách. ESLP dovodil, Ïe subjektivní prvek zbavení osobní svobody byl naplnûn napfiíklad tehdy, kdy se (i) stûÏovatel zbaven˘ zpÛsobilosti k právním úkonÛm neúspû‰nû pokusil opustit psychiatrickou léãebnu;14 (ii) kdy stûÏovatelka sice nejdfiíve souhlasila s hospitalizací, ale po pfiijetí se pokusila o útûk;15 a nakonec i v pfiípadû (iii), kdy stûÏovatelka vyjádfiila s hospitalizací souhlas, ale za takov˘ch okolností, Ïe jej nelze povaÏovat za platn˘.16 ESLP rovnûÏ uvedl, Ïe právo na osobní svobodu je v demokratické spoleãnosti pfiíli‰ dÛleÏité na to, aby osoba ztratila nárok na ochranu tohoto práva pouze proto, Ïe neprotestovala proti umístûní.17 To platí zejména v pfiípadû, kdy nebylo zpochybnûno, Ïe sama nemá právní zpÛsobilost projevit souhlas, resp. nesouhlas.18 V kontextu poskytování pobytov˘ch sociálních sluÏeb vzal ESLP pfii hodnocení subjektivního prvku do úvahy situaci, kdy stûÏovatel nebyl tázán na názor ohlednû poskytované sociální sluÏby a nikdy s ní v˘slovnû nesouhlasil. Naopak, do zafiízení byl pfiivezen sanitkou a k umístûní do‰lo bez poskytnutí informací o dÛvodech nebo délce umístûní. S umístûním souhlasil jeho opatrovník. ESLP zdÛraznil, Ïe stûÏovatel byl fakticky zpÛsobil˘ se rozhodnout.19 V jiném pfiípadû ESLP zdÛraznil, Ïe stûÏovatelka opakovanû Ïádala o ukonãení poskytování sluÏby a dvakrát se pokusila o útûk ze zafiízení.20 Pro hodnocení subjektivního prvku lze shrnout:21 (a) osoba mÛÏe platnû souhlasit s umístûním, pouze pokud je schopna toto uãinit,22 (b) v pfiípadech, kdy osoba je schopna souhlas dát, je moÏné ho dovodit i ze skuteãnosti, Ïe proti umístûní neprotestuje,23 (c) k takovému závûru nelze dospût, pokud ãlovûk nemá schopnost souhlas projevit,24 (d) v˘slovné odmítnutí nûk˘m, kdo je fakticky zpÛsobil˘ (má schopnost) bude rozhodující pro urãení, zda se jedná o zbavení osobní svobody,25 (e) skuteãnost, Ïe umístûná osoba, která je schopna projevit souhlas, neprotestovala proti 18
âLÁNKY poskytování pobytové sociální sluÏby, automaticky neznamená, Ïe s poskytováním pobytové sociální sluÏby souhlasí.26 Co se t˘ãe pfiiãitatelnosti neboli zpÛsobilosti státu odpovídat za zásah do osobní svobody, platí, Ïe stát mÛÏe obecnû odpovídat za zbavení osobní svobody, pokud k nûmu do‰lo ve státním zafiízení. Kromû toho mÛÏe b˘t stát odpovûdn˘ za poru‰ení ãlánku 5 EÚLP i tehdy, kdy je ãlovûk s du‰evním postiÏením umístûn v zafiízení soukromém. Bude tomu tak napfiíklad v pfiípadech, kdy se na umístûní podílely státní orgány, nebo kdy následn˘ soudní pfiezkum zbavení osobní svobody nebyl v souladu s ustanoveními EÚLP, nebo kdy stát nedostál svému pozitivnímu závazku efektivnû chránit pfied zbavením osobní svobody ze strany soukrom˘ch osob.27
Dochází v ãesk˘ch pobytov˘ch sociálních sluÏbách k zbavení osobní svobody? Velmi problematické je, Ïe v ãeském právním prostfiedí se umístûní osob zbaven˘ch zpÛsobilosti k právním úkonÛm, nebo s omezenou zpÛsobilostí k právním úkonÛm v rozsahu souhlasu s poskytováním sociálních sluÏeb, povaÏuje automaticky za dobrovolné, souhlasí-li opatrovník. Opatrovník je podle § 27 odst. 2 obãanského zákoníku zákonn˘m zástupcem osoby
12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23
24 25 26
27
28. 11. 1988, stíÏnost ã. 10929/84, odst. 67, HM proti ·v˘carsku, rozsudek ze dne 26. 2. 2002, stíÏnost ã. 39187/98, odst. 42, H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne 5. 10. 2004, stíÏnost ã. 45508/99, odst. 89 a Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne 16. 6. 2005 stíÏnost ã. 61603/00, odst. 42. H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne 5. fiíjna 2004, stíÏnost ã. 45508/99, odst. 91 TamtéÏ, odst. 92. TamtéÏ, odst. 108. Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne 16. 6. 2005, stíÏnost ã. 61603/00, odst. 76. M. proti Ukrajinû, rozsudek ze dne 19. 4. 2012, stíÏnost ã. 2452/04, odst. 75–79. De Wilde, Ooms a Versyp proti Belgii, rozsudek ze dne 18. 6. 1971, stíÏnosti ã. 2832/66, 2835/66, 2899/66, odst. 64– 65. H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne 5. 10. 2004, stíÏnost ã. 45508/99, odst. 90. Viz Stanev proti Bulharsku, rozsudek Velkého senátu ze dne 17. 1. 2012, stíÏnost ã. 36760/06, odst. 130. D. D. proti Litvû, rozsudek ze dne 14. 2. 2012, stíÏnost ã. 13469/06, odst. 150. Shrnutí podle rozhodnutí High Court of Justice ve vûci (Mr Justice Munby). Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne 16. 6. 2005, stíÏnost ã. 61603/00, odst. 76 a 77. H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne 5. 10. 2004, stíÏnost ã. 45508/99, odst 93 a Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne 16. 6. 2005, stíÏnost ã. 61603/00, odst. 77 vysvûtlující HM proti ·v˘carsku, rozsudek ze dne 26. 2. 2002, stíÏnost ã. 39187/98, odst. 46. H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne 5. 10. 2004, stíÏnost ã. 45508/99, odst 90. Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne 16. 6. 2005, stíÏnost ã. 61603/00, odst. 77. Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne 16. 6. 2005, stíÏnost ã. 61603/00, odst. 75, H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne 5. 10. 2004, stíÏnost ã. 45508/99, odst. 90. Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne 16. 6. 2005, stíÏnost ã. 61603/00, odst. 79; D. D. proti Litvû, rozsudek ze dne 14. 2. 2012, stíÏnost ã. 13469/06, odst. 151.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
bez plné zpÛsobilosti k právním úkonÛm a ãiní právní úkony za tuto osobu, a to vãetnû uzavírání smlouvy o pobytové sociální sluÏbû. Osoby bez zpÛsobilosti k právním úkonÛm jsou ãasto vylouãeny z tohoto procesu, jejich pfiípadn˘ nesouhlas nemá Ïádn˘ právní v˘znam. Uvûdomíme-li si, Ïe uÏivatelé pobytov˘ch sociálních sluÏeb jsou ve velké mífie právû osobami zbaven˘mi zpÛsobilosti k právním úkonÛm a sluÏba je jim poskytována na základû smlouvy o sociálních sluÏbách uzavfiené jejich opatrovníkem, nacházíme se jednoznaãnû v reÏimu zbavení osobní svobody podle ãl. 5 EÚLP. Z hlediska judikatury ESLP jde o problém tzv. faktické zpÛsobilosti osoby s du‰evním postiÏením uãinit rozhodnutí. V pfiípadû, kdy osoba se sv˘m umístûním v˘slovnû nesouhlasí, av‰ak opatrovník udûlil souhlas, se sice jedná o de iure dobrovolné umístûní, de facto v‰ak jde o zbavení osobní svobody. Je totiÏ potfieba zkoumat tzv. faktickou zpÛsobilost porozumût a vyjádfiit se ke své situaci.28 Od 1. 1. 2014 dochází úãinností nového obãanského zákoníku k reformû systému opatrovnictví. Zbavení zpÛsobilosti k právním úkonÛm pfiestane existovat. Bude nutné vyfie‰it dvû otázky. Tou první je, zda bude moci soud omezovat svéprávnost ve vztahu k rozhodování o sociální sluÏbû. Vyjdeme-li z konceptu faktické zpÛsobilosti, omezení svéprávnosti v tomto rozsahu bude pro hodnocení, zda jde o zbavení osobní svobody, irelevantní. Druhá otázka je mnohem komplexnûj‰í. Souvisí s problémem jak posuzovat zbavení osobní svobody u tûch uÏivatelÛ, ktefií nemají faktickou zpÛsobilost. Tomuto problému ãelí napfiíklad ve Velké Británii, kde neznají omezování a zbavování zpÛsobilosti k právním úkonÛm a kde tamní justice velmi citlivû pfiistupuje ke zbavování osobní svobody a pfiezkumu zákonnosti tohoto zásahu do základních práv a svobod.29
JURISPRUDENCE 2/2013 není pfiedem urãena, je nutné zajistit pravideln˘ pfiezkum soudním orgánem, v jehoÏ pravomoci je osobu propustit,31 a Ïe detence musí probíhat na místû, jeÏ je k tomu urãené.32 Dále ESLP v kontextu sociálních sluÏeb zdÛraznil subsidiaritu zásahu do osobní svobody,33 mimo sociálních sluÏeb pak i princip proporcionality.34 Co se t˘ãe existence skuteãné du‰evní poruchy, podle ESLP nelze pojem du‰evní poruchy chápat omezenû pouze ve vztahu k du‰evním nemocem, ale zahrnuje napfiíklad i poruchu osobnosti.35 Také nelze nûkoho zbavit osobní svobody pouze z dÛvodu, Ïe jeho názor nebo chování se li‰í od spoleãensk˘ch norem.36 K prokázání du‰evní poruchy je potfieba mít objektivní lékafiskou zprávu. Pokud se jedná o naléhav˘ pfiípad, kdy si nelze tuto lékafiskou zprávu vyÏádat, je nezbytné, aby zbavení osobní svobody bylo podloÏeno alespoÀ pfiedbûÏn˘m lékafisk˘m vyjádfiením z doby pfied nebo bezprostfiednû po pfievzetí osoby do zafiízení. Druhá podmínka bude splnûna v pfiípadû, Ïe du‰evní porucha vyÏaduje léãení, nebo v pfiípadû, Ïe je potfiebná kontrola této osoby, aby nezpÛsobila újmu sobû nebo svému okolí.37 âlovûk mÛÏe b˘t zbaven osobní svobody, pouze pokud jeho du‰evní porucha trvá. Du‰evní porucha musí trvat nejenom v dobû, kdy do‰lo ke zbavení osobní svobody, ale i v dobû pfiezkumu zákonnosti tohoto opatfiení. Samostatn˘ problém pfiedstavuje právní úprava zbavení osobní svobody v kontextu sociálních sluÏeb. V âeské republice existuje pfiedpoklad, Ïe pobytové sociální sluÏby jsou v zásadû poskytovány dobrovolnû. Otázka zbavení osobní svobody v kontextu sociálních sluÏeb není nijak explicitnû legislativnû upravena.
28
Kdy je zbavení osobní svobody zákonné? 29
âlánek 5 odst. 1 EÚLP vyÏaduje, aby byl kaÏd˘ zásah do osobní svobody v souladu se zákonem. Zákonnost v tomto pfiípadû obsahuje jak hmotnûprávní, tak procesnûprávní sloÏku. Hmotnûprávní pfiedpoklady pro zákonnost zbavení osobní svobody ESLP vymezil následovnû: (i) existence skuteãné du‰evní poruchy je prokázána objektivní lékafiskou zprávou; (ii) druh nebo stupeÀ této poruchy je takov˘, Ïe vyÏaduje zbavení osobní svobody; (iii) platnost dal‰ího drÏení v zafiízení závisí na trvání du‰evní poruchy.30 Ve své následné judikatufie ESLP uvedl, Ïe v pfiípadech, kdy doba zbavení osobní svobody
30 31 32 33
34 35 36 37
Nejdfiíve ESLP tento koncept pfiedstavil v kontextu nedobrovoln˘ch psychiatrick˘ch hospitalizací, ve vûci Shtukaturov proti Rusku, rozsudek ze dne 27. 3. 2008, stíÏnost ã. 44009/05, odst. 108. Následnû principy zopakoval i v kontextu sociálních sluÏeb ve vûci D. D. proti Litvû, rozsudek ze dne 14. 2. 2012, stíÏnost ã. 13469/06, odst. 150. Velmi podrobnû se touto otázkou zab˘vají zejména britské soudy. V tomto pfiíspûvku se omezíme pouze na odkaz na relevantní britskou judikaturu, viz zejména (Mr Justice Baker); (Lord Justice Munby); (Mr Justice Munby); [transcript in DOC format] (Mr Justice Baker); (Mrs Justice Parker); (2011) EWCA Civ 190; ; (Mr Justice Baker); (Lord Justice Munby). Winterwerp proti Nizozemí, rozsudek ze dne 24. 10. 1979, stíÏnost ã. 6301/73, odst. 39. X. proti Spojenému království, rozsudek ze dne 5. 11. 1981, stíÏnost ã. 7215/75, odst. 52. Ashingdane proti Spojenému království, rozsudek ze dne 28. 5. 1985, stíÏnost ã. 8225/78, odst. 44. V kontextu sociálních sluÏeb viz D. D. proti Litvû, rozsudek ze dne 14. 2. 2012, stíÏnost ã. 13469/06, odst. 157; Ëupa proti âeské republice, rozsudek ze dne 26. 5. 2011, stíÏnost ã. 39822/07, odst. 48; Witold Litva proti Polsku, rozsudek ze dne 4. 4. 2000, stíÏnost ã. 26629/95, odst. 78. Enhorn proti ·védsku, rozsudek ze dne 25. 1. 2005, stíÏnost ã. 56529/00, odst. 36. X. proti Nûmecku, stíÏnost ã. 7493/76, 6 D & R 182. Winterwerp proti Nizozemí, rozsudek ze dne 24. 10. 1979, stíÏnost ã. 6301/73, odst. 37. Hutchison Reid proti Spojenému království, rozsudek ze dne 20. 3. 2003, ã. 50272/99, odst. 52.
19
2/2013 JURISPRUDENCE S ohledem na standardy EÚLP, aby byla detence v souladu s ãl. 5 odst. 1 písm. e) EÚLP, nesmí b˘t svévolná.38 Soud zdÛraznil, Ïe domácí právní fiád, na jehoÏ základû dochází ke zbavení osobní svobody, by mûl b˘t dostateãnû pfiesn˘ a pfiedvídateln˘ a mûl by stanovovat adekvátní právní záruky a upravovat spravedlivé a náleÏité fiízení.39 To se t˘ká hmotnûprávních podmínek pro zbavení osobní svobody, ale i procesních pfiedpisÛ upravujících pfiezkum tohoto opatfiení. V pfiípadû zbavení osobní svobody ãlovûka s autismem na psychiatrické léãebnû ve Velké Británii ESLP kritizoval právû chybûjící právní úpravu umístûní nezpÛsobil˘ch osob. Konkrétnû nikde nebyl upraven úãel hospitalizace a neexistovalo ãasové omezení léãby ãi péãe s pfiijetím spojené. Právní úprava nevyÏadovala ani klinické posouzení, zda stále trvá porucha vyÏadující umístûní.40 Co se t˘ãe ãesk˘ch hmotnûprávních podmínek, lze vyjít z ustanovení § 38 odst. 1 zákona ã. 372/2011 Sb., o zdravotních sluÏbách. I kdyÏ tyto podmínky nebyly vytvofieny pro kontext sociálních sluÏeb, lze se o nû prozatím opfiít. Ve vztahu k procesním podmínkám ESLP zdÛraznil potfiebnost náleÏitého systému dohledu nebo kontroly nad rozhodnutím o umístûní nebo propu‰tûní,41 jasnû vymezenou roli státních orgánÛ,42 právo b˘t osobnû sly‰en,43 právo na nezávislé zastoupení.44 V jiném pfiípadû dospûl soud k závûru o poru‰ení ãl. 5 odst. 1 EÚLP kromû jiného i z dÛvodu, Ïe domácí právní fiád ani praxe nezaji‰Èovala, aby nedobrovolnû umístûná osoba byla informována o úãelu umístûní, nebylo upraveno trvání umístûní a nebyla stanovena povinnost vzít do úvahy názor dotãené osoby, byla-li ho schopna formulovat.45 Problém v âeské republice pfiedstavuje zejména absence právní úpravy kontroly zákonnosti zbavení osobní svobody v pobytov˘ch sociálních sluÏbách.
âLÁNKY svobody; (b) ãlánek 5 odst. 4 EÚLP vyÏaduje, aby pfiezkumné fiízení mûlo soudní povahu. ¤ízení musí zaji‰Èovat umístûné osobû garance odpovídající povaze zbavení osobní svobody. Pfii urãování garancí je potfiebné vycházet z konkrétní povahy pfiedmûtn˘ch okolností; (c) tyto garance nejsou totoÏné s garancemi pod ãlánkem 6 EÚLP, ale osoba zbavena osobní svobody musí mít pfiístup k soudu a mít pfiíleÏitost b˘t vyslechnuta buì osobnû, anebo pokud je to nutné, prostfiednictvím zástupce.46 V kontextu umístûní osob zbaven˘ch zpÛsobilosti k právním úkonÛm do zafiízení sociálních sluÏeb ESLP nepfiijal argumenty bulharské ani litevské vlády, Ïe stûÏovatelé mohli poÏádat o navrácení zpÛsobilosti k právním úkonÛm, resp. docílit ukonãení poskytování pobytové sociální sluÏby v opatrovnickém fiízení.47 Klíãov˘m faktem bylo, Ïe do‰lo k automatickému umístûní pouze z vÛle opatrovníka, bez jakéhokoliv soudního pfiezkumu. I v ãeském prostfiedí pfiedstavuje nejpalãivûj‰í problém právû absence jakékoliv kontroly zbavení osobní svobody v pobytov˘ch sociálních sluÏbách. Názornû se to dá ilustrovat zejména na situaci fakticky zpÛsobil˘ch uÏivatelÛ, jinak zbaven˘ch zpÛsobilosti k právním úkonÛm, ktefií nesouhlasí s poskytováním pobytové sociální sluÏby.48 Vyfie‰ení tohoto konkrétního problému mÛÏe b˘t i prvním odrazov˘m mÛstkem pro komplexnûj‰í reformu dané oblasti, která by mûla s úãinností nového obãanského zákoníku pfiijít. Jedinou dostupnou moÏností pfiezkumu zbavení osobní svobody se zdá b˘t v tomto pfiípadû analogické pouÏití fiízení o nedobrovolné hospitalizaci podle § 191a obãanského soudního fiádu. Relevantní judikatura ãesk˘ch soudÛ chybí. Slovensk˘ Ústavní soud v pfiípadû stûÏovatele
38 39
Kontrola zákonnosti zbavení osobní svobody v pfiípadû osob zbaven˘ch zpÛsobilosti k právním úkonÛm
40 41
42 43
V pfiípadû, Ïe do‰lo ke zbavení osobní svobody ve smyslu ãlánku 5 odst. 1 písm. e) EÚLP, je potfiebné na tento zásah vztáhnout garance pfiezkumu zbavení osobní svobody podle ãlánku 5 odst. 4 EÚLP. Ve sv˘ch rozhodnutích ESLP vymezil urãité základní principy pfiezkumu: (a) osoba umístûná na dobu neurãitou, neexistuje-li automatick˘ pravideln˘ pfiezkum, má v zásadû právo v rozumn˘ch intervalech Ïádat soud o pfiezkum zákonnosti zbavení osobní 20
44 45 46 47
48
Witold Litva proti Polsku, rozsudek ze dne 4. 4. 2000, stíÏnost ã. 26629/95, odst. 78. Ëupa proti âeské republice, rozsudek ze dne 26. 5. 2011, stíÏnost ã. 39822/07, odst. 37. H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne 5. 10. 2004, stíÏnost ã. 45508/99, odst. 120. Napfiíklad Johnson proti Spojenému království, rozsudek ze dne ..., stíÏnost ã. ..., odst. 63 a 67; Puttrus proti Nûmecku, rozsudek ze dne 24. 3. 2009, stíÏnost ã. 1241/06. Varbanov proti Bulharsku, stíÏnost ã. 31365/96, rozsudek ze dne 5. 10. 2000, odst. 50. Beiere proti Loty‰sku, rozsudek ze dne 29. 11. 2011, stíÏnost ã. 30954/05, odst. 44, 45, Proshkin proti Rusku, rozsudek ze dne 7. 2. 2012, stíÏnost ã. 28869/03, odst. 102. Megyeri proti Nûmecku, rozsudek ze dne 12. 5. 1992, stíÏnost ã. 13770/88, odst. 23. L. M. proti Loty‰sku, rozsudek ze dne 19. 7., stíÏnost ã. 26000/02, odst. 50. Megyeri proti Nûmecku, stíÏnost ã. 13770/88, rozsudek ze dne 12. 5. 1992, odst. 22. Stanev proti Bulharsku, rozsudek Velkého senátu ze dne 17. ledna 2012, stíÏnost ã. 36760/06, odst. 174–177; D. D. proti Litvû, rozsudek ze dne 14. 2. 2012, stíÏnost ã. 13469/06, odst. 166. Mediálnû je znám˘ pfiípad pana Jaroslava âervenky, viz napfi. http://zpravy.idnes.cz/umisteni-cloveka-do-ustavu-musi-schvalitsoud-rozhodl-ombudsman-phw-/domaci.aspx?c=A111019_ 152730_domaci_abr.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
zbaveného zpÛsobilosti k právním úkonÛm a umístûného do pobytové sociální sluÏby proti své vÛli uvedl následující: „... reÏim periodického preskúmavania drÏania osôb v zdravotníckych zariadeniach zakotven˘ v ustanoveniach § 191a aÏ 191f Obãianskeho súdneho poriadku (ìalej len „OSP“), ktor˘ sa podºa názoru ústavného súdu vzÈahuje aj na osoby umiestnené a drÏané v domovoch sociálnych sluÏieb a pozbavené spôsobilosti na právne úkony. ... Pre osoby zbavené spôsobilosti na právne úkony a umiestnené v domovoch sociálnych sluÏieb nie je vytvoren˘ zvlá‰tny právny mechanizmus ochrany ich práv podºa ãl. 17 ods. 1 a 6 a ãl. 23 ods. 1 a 3 ústavy. Táto situácia im v právnom ‰táte nemôÏe byÈ na ujmu. Preto treba na ochranu ich uveden˘ch práv pouÏiÈ najbliωí podobn˘ mechanizmus, ktor˘ upravuje § 191a aÏ § 191f OSP.“49 Obdobnû se vyjádfiil i rusk˘ Ústavní soud. Rusk˘ obãansk˘ zákoník upravuje pouze zbavení zpÛsobilosti k právním úkonÛm. Obdobnû jako i v pfiípadû ãeské praxe je pfii umístûní do pobytové sociální sluÏby vyÏadován souhlas opatrovníka ãlovûka zbaveného zpÛsobilosti k právním úkonÛm. Faktická zpÛsobilost zkoumána není a v pfiípadû nesouhlasu s pobytovou sociální sluÏbou nedochází k Ïádnému pfiezkumu. Tato praxe se stala pfiedmûtem stíÏnosti a rusk˘ ústavní soud uvedl: „Umístûní osoby zbavené zpÛsobilosti k právním úkonÛm v specializovaném ústavu sociální péãe, obdobnû jako v pfiípadû umístûní do psychiatrické léãebny, by mûlo b˘t zaloÏeno na soudním pfiezkumu zákonnosti takového rozhodnutí. Soudní pfiezkum slouÏí jako pojistka proti neodÛvodnûnému zbavení osobní svobody v tûchto institucích. . Navíc, na rozdíl od psychiatrick˘ch léãeben, v pfiípadû ústavÛ sociální péãe je ãlovûk umísÈován na základû rozhodnutí opatrovníka a doporuãení zdravotnické komise, a to za úãasti psychiatra. I kdybychom vzali do úvahy moÏnost kolektivního rozhodování, i tak nelze ospravedlnit nedostatek soudní kontroly, protoÏe pouze soud má pravomoc rozhodnout, a to na základû objektivního a úplného posouzení pfiípadu, o zásazích do práv, která jsou ve své povaze ústavní povahy.“50 Z ãeského prostfiedí lze odkázat na zprávu Vefiejného ochránce práv, ve které ochránce uve-
JURISPRUDENCE 2/2013 dl: „Umístûní osoby do domova se zvlá‰tním reÏimem, kde jsou uplatÀována reÏimová pravidla zasahující do ústavnû zaruãen˘ch práv, konkrétnû do práva na osobní svobodu garantovaného ãl. 8 odst. 1 Listiny a ãl. 5 odst. 1 Úmluvy, musí b˘t schváleno soudem. Pokud osoba zbavená zpÛsobilosti k právním úkonÛm, nebo ve zpÛsobilosti k právním úkonÛm v tomto ohledu omezená, vyjádfií v prÛbûhu pobytu nesouhlas se sv˘m umístûním v zafiízení a tuto osobu není moÏné ze zafiízení propustit, je tfieba iniciovat fiízení o vyslovení pfiípustnosti pfievzetí nebo drÏení v ústavu zdravotnické péãe podle ustanovení § 191a a násl. zákona ã. 99/1963 Sb., obãanského soudního fiádu.“51
Závûr Cílem tohoto pfiíspûvku bylo primárnû upozornit na problém poskytování pobytov˘ch sociálních sluÏeb proti vÛli osob zbaven˘ch zpÛsobilosti k právním úkonÛm a omezen˘ch ve zpÛsobilosti k právním úkonÛm. Z na‰í argumentace vypl˘vá, Ïe jde o otázku práva na osobní svobodu a problému faktické zpÛsobilosti. Odmítne-li uÏivatel pobytovou sociální sluÏbu, je nutno pfiípad posuzovat jako zásah do práva na osobní svobodu a je nutn˘ pfiezkum takového opatfiení. Skuteãnost, Ïe se jedná o osobu bez plné zpÛsobilosti k právním úkonÛm, je nepodstatná. Jedinou moÏnost pfiezkumu vidíme ve vyuÏití fiízení podle § 191a a. n. obãanského soudního fiádu. Toto fie‰ení se ale jeví jako dlouhodobû neudrÏitelné a proto by bylo vhodné pfiistoupit ke komplexní zmûnû posuzování zásahÛ do práva na osobní svobodu pfii poskytování pobytov˘ch sociálních sluÏeb a vytvofiení adekvátních preventivních a kontrolních mechanizmÛ.
49 50
51
Rozhodnutí Ústavního soudu Slovenské republiky ze dne 23. srpna 2000, sp. zn. III. ÚS 45/00. Rozhodnutí ruského Ústavního soudu ã. 114-π-ë/2011 ze dne 19. ledna 2011. Rozhodnutí je dostupné v ruském jazyce na stránkách ruského Ústavního soudu: http://www.ksrf.ru/Decision/Pages/default.aspx Zpráva Vefiejného ochránce práv sp. zn.: 2355/2011/VOP/JF ze dne 12. fiíjna 2011.
21
2/2013 JURISPRUDENCE
âLÁNKY
Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora OSN o imunitû státÛ v pfiípadû civilních Ïalob plynoucích ze závaÏn˘ch poru‰ení lidsk˘ch práv v rámci ozbrojen˘ch konfliktÛ JUDR. PAVEL CABAN, PH.D., MINISTERSTVO ZAHRANIâNÍCH VùCÍ âR* Spor mezi SRN a Itálií, o nûmÏ rozhodl Mezinárodní soudní dvÛr (dále jen „MSD“) Organizace spojen˘ch národÛ sv˘m rozsudkem ze dne 3. února 2012,1 byl vyústûním fiady rozhodnutí, jeÏ italské soudy vynesly v letech 2003–2011 a v nichÏ dospûly k závûru, Ïe pfied italsk˘mi soudy lze vÛãi SRN uplatnit civilní nároky na náhradu újmy, kterou zpÛsobily ozbrojené síly nacistického Nûmecka sv˘mi zloãiny spáchan˘mi v prÛbûhu 2. svûtové války na území Itálie. Tyto zloãiny zahrnovaly masakry civilních osob a jejich deportaci do nacistického Nûmecka a dal‰ích okupovan˘ch území k nucen˘m pracím a jiÏ tehdy naplÀovaly definici závaÏn˘ch poru‰ení mezinárodního práva ozbrojen˘ch konfliktÛ. Základem fiady tûchto rozhodnutí italsk˘ch soudÛ byl rozsudek italského kasaãního soudu (Corte di Cassazione) ze dne 6. listopadu 2003 v pfiípadu Ferrini. Italsk˘ kasaãní soud zde rozhodoval o otázce, zda jsou italské soudy oprávnûny projednávat nárok na náhradu za tûlesnou a psychickou újmu zpÛsobenou nelidsk˘m zacházením, jemuÏ byl Ïalobce za 2. svûtové války vystaven ze strany nûmeck˘ch okupaãních jednotek bûhem zajetí a vûznûní na území Itálie a následné deportace do nacistického Nûmecka.2 Italsk˘ kasaãní soud argumentoval, zjednodu‰enû fieãeno, nadfiazeností základních lidsk˘ch práv nad pravidly chránícími svrchovanost státÛ, pfiiãemÏ dospûl k závûru, Ïe cizí stát nemÛÏe poÏívat jurisdikãní imunity vÛãi fiízením o civilních nárocích, jeÏ vyplynuly z chování cizího státu, které mÛÏe b˘t souãasnû kvalifikováno jako mezinárodní zloãin a poru‰ení kogentních norem mezinárodního práva. Závûry obsaÏené v tomto rozsudku italsk˘ kasaãní soud v pozdûj‰ích letech potvrdil v nûkolika dal‰ích rozhodnutích t˘kajících se obdobn˘ch nárokÛ, jeÏ vÛãi SRN uplatnily dal‰í obûti deportací a nucen˘ch prací; v dobû fiízení pfied MSD se italské soudy navíc zab˘valy fiadou podobn˘ch Ïalob, jeÏ proti SRN podaly obûti nacistické persekuce. 22
K obdobn˘m závûrÛm jako italsk˘ kasaãní soud dospûl téÏ fieck˘ nejvy‰‰í soud (Areios Pagos) ve svém rozhodnutí ze dne 4. kvûtna 2000,3 kter˘m potvrdil rozsudek fieckého soudu niωího stupnû z r. 1997, jenÏ vyhovûl nároku na náhradu újmy za vraÏdy a zniãení soukromého majetku, spáchané okupaãními jednotkami nacistického Nûmecka v ãervnu 1944 v fiecké vsi Distomo. ¤eãtí Ïalobci poté, co se neúspû‰nû pokusili domoci se v˘konu rozhodnutí vÛãi majetku SRN v ¤ecku,4 jakoÏ i, následnû, pfied soudy v SRN,5 poÏádali o v˘kon rozhodnutí fieck˘ch soudÛ v Itálii a italské soudy vãetnû italského kasaãního soudu rozhodly v jejich prospûch. Na základû tûchto rozhodnutí fieãtí Ïalobci nechali zaregistrovat v italském katastru nemovitostí právní nárok (ipoteca giudiziale, registration of a legal charge) vÛãi nemovitosti ve vlastnictví SRN (Villa Vigoni) slouÏící jako nûmecké kulturní centrum; úãinnost tohoto právního nároku byla odloÏena po dobu fiízení pfied MSD. (¤ecká republika se stala vedlej‰ím úãastníkem fiízení pfied MSD na vlastní Ïádost a na základû rozhodnutí MSD ze 4. ãervence 2011.)6 * âlánek vyjadfiuje osobní postoje autora. 1 Jurisdictional Immunities of the State (Germany vs. Italy: Greece intervening), Judgment, 3 February 2012; text rozsudku viz na http://www.icj-cij.org (5. kvûtna 2012). 2 Ferrini v. Republic of Germany, Corte di Cassazione (Sezioni Unite), rozhodnutí ã. 5044 z 6. listopadu 2003, registrováno 11. bfiezna 2004; International Law Reports (ILR), Vol. 128, s. 658. 3 Prefecture of Voiotia v. Federal Republic of Germany, Case No. 11/2000, Areios Pagos (Hellenic Supreme Court), May 4, 2000; ILR, Vol. 129, s. 513. 4 ¤eck˘ ministr spravedlnosti odmítl poskytnout souhlas (vyÏadovan˘ fieck˘mi právními pfiedpisy) k v˘konu rozhodnutí v této vûci (proti majetku Goethe-Institutu v ¤ecku). Odmítnutí vykonat v daném pfiípadû rozhodnutí namífiené proti SRN posléze posvûtil téÏ Evropsk˘ soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“), kter˘ – v souladu se sv˘m pfiedcházejícím rozhodnutím v pfiípadu Al-Adsani (viz níÏe) – dospûl k závûru, Ïe v mezinárodním právu prozatím neexistuje norma upravující v˘jimku ze státní imunity v pfiípadech poru‰ení kogentních norem mezinárodního práva; viz Kalogeropoulou and others v Greece and Germany, Application No. 59021/00, European Court of Human Rights, Admissibility Decision, 12 December 2002, ECHR Reports 2002-X, s. 417. 5 Odmítavé rozhodnutí nûmeck˘ch soudÛ niωích instancí potvrdil Spolkov˘ soudní dvÛr SRN ve svém rozsudku ze dne 26. ãervna 2003, pfiiãemÏ konstatoval, Ïe dotãené rozhodnutí fieckého soudu poru‰uje mezinárodnû právní zásadu státní imunity. Viz The Distomo Masacre Case (Greek Citizens v. Federal Republic of Germany) (case No. III ZR 245/98), German Federal Supreme Court (Bundesgerichtshof), June 26, 2003, Neue Juristische Wochenschrift (NJW), 2003, s. 3488; ILR, Vol. 129, s. 556. 6 Viz Jurisdictional Immunity of the State (Germany v. Italy), International Court of Justice, Application by the Hellenic Republic for Permission to Intervene, Order, 4 July 2011.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
V reakci na uvedené skuteãnosti zahájila SRN dne 23. prosince 2008 proti Itálii fiízení pfied MSD.7 SRN se ve své Ïalobû dovolávala toho, aby MSD prohlásil, Ïe: (i) pfiipu‰tûním civilních nárokÛ, plynoucích z poru‰ení mezinárodního humanitárního práva nacistick˘m Nûmeckem bûhem druhé svûtové války, vÛãi SRN poru‰ila Itálie mezinárodnûprávní závazky ukládající povinnost respektovat jurisdikãní imunitu SRN vÛãi pravomoci soudÛ jin˘ch státÛ; (ii) donucovací opatfiení namífiená proti kulturnímu centru SRN, tedy majetku pouÏívanému pro vládní neobchodní úãely, také pfiedstavují poru‰ení imunity SRN; (iii) dal‰ího poru‰ení imunity SRN se Itálie dopustila tím, Ïe uznala za vykonatelná na území Itálie v˘‰e uvedená rozhodnutí fieck˘ch soudÛ. MSD mûl podle SRN Itálii uloÏit, aby zajistila, Ïe v‰echna dotãená soudní rozhodnutí poru‰ující imunitu SRN se stanou nevykonateln˘mi a Ïe italské soudy v budoucnu nebudou v obdobn˘ch pfiípadech uplatÀovat vÛãi SRN svou pravomoc. Itálie ve své odpovûdi na Ïalobní podání SRN naopak Ïádala MSD, aby prohlásil, Ïe nároky SRN jsou neodÛvodnûné, a zamítl je; v ústním fiízení ov‰em Itálie své vyjádfiení doplnila a uvedla, Ïe nemá námitek proti pfiípadnému rozhodnutí MSD, jeÏ zaváÏe Itálii k tomu, aby zru‰ila donucovací opatfiení namífiená proti majetku (kulturnímu centru) SRN.8 Nutno dodat, Ïe pfied podáním Ïaloby (18. listopadu 2008) vydaly Itálie a SRN spoleãné prohlá‰ení, ve kterém SRN plnû uznala, Ïe ãiny armády nacistického Nûmecka bûhem 2. svûtové války na území Itálie zpÛsobily jejich obûtem nev˘slovné utrpení a byly v rozporu s mezinárodním právem.9
JURISPRUDENCE 2/2013 v platnost). MSD tedy stál pfied úkolem posoudit právní reÏim státních imunit, kter˘ je obsaÏen v mezinárodním právu obyãejovém (tedy v kvalifikované praxi státÛ doprovázené pfiesvûdãením státÛ o právní závaznosti pravidel obsaÏen˘ch v této praxi). Odepfiení imunity SRN v dan˘ch fiízeních pfied italsk˘mi soudy odÛvodnila Itálie tfiemi základními argumenty. Podle prvního z nich mezinárodní právo obyãejové nepfiiznává státÛm imunitu vÛãi vnitrostátním soudním fiízením o nárocích plynoucích z chování, jímÏ cizí stát na území státu soudu zpÛsobil smrt, újmu na zdraví nebo ‰kodu na majetku, a to ani tehdy, pokud takovéto chování mûlo povahu v˘konu svrchované moci (acta iure imperii). Podle druhého argumentu uplatnûného Itálií bylo odepfiení imunity odÛvodnûno zvlá‰tû závaÏnou povahou zloãinÛ, z nichÏ pfiíslu‰né nároky na náhradu újmy vyplynuly – dotãené zloãiny pfiedstavovaly závaÏná poru‰ení mezinárodnûprávních pravidel ozbrojeného konfliktu, a tedy závaÏná poru‰ení kogentních norem mezinárodního práva.12 JelikoÏ kogentní normy chránící zá7
8
Argumentace a závûry MSD Úkolem MSD tedy bylo odpovûdût na otázku, zda v civilních fiízeních o nárocích na náhradu újmy zpÛsobené zloãiny armády nacistického Nûmecka bûhem 2. svûtové války byly italské soudy podle nyní platného mezinárodnûprávního reÏimu jurisdikãních imunit státÛ povinny pfiiznat SRN imunitu ãi nikoliv. Nejv˘znamnûj‰ími mnohostrann˘mi mezinárodními smlouvami, které upravují mezinárodnû právní reÏim státních imunit, jsou Evropská úmluva o státní imunitû z 16. kvûtna 1972 (dále jen „Evropská úmluva“)10 a Úmluva OSN o jurisdikãních imunitách státÛ a jejich majetku z 2. prosince 2004 (dále jen „Úmluva OSN“),11 kterou lze povaÏovat za nejautoritativnûj‰í, nikoliv v‰ak zcela vyãerpávající souhrn pravidel této oblasti mezinárodního práva. Îádná z tûchto úmluv se v‰ak ve vztahu mezi Itálií a SRN neuplatní (Itálie není smluvní stranou Evropské úmluvy; Úmluva OSN doposud nevstoupila
9
10 11
12
Základ pro v˘kon jurisdikce MSD pfiedstavovala Evropská úmluva o mírovém fie‰ení sporÛ z 29. dubna 1957, jejímiÏ smluvními stranami jsou mj. SRN (od 18. dubna 1961) i Itálie (od 29. ledna 1960). Itálie ve své Ïalobní odpovûdi dále uplatnila protinárok ohlednû reparací, jeÏ podle tvrzení Itálie mûla SRN poskytnout italsk˘m obûtem, které nebyly zahrnuty do okruhu osob, jeÏ utrpûly újmu v dÛsledku zloãinÛ nacistického Nûmecka bûhem 2. svûtové války a jeÏ SRN od‰kodnila na základû od‰kodÀovacích dohod mezi Itálií a SRN z r. 1961 a zákona SRN z r. 2000 (jehoÏ úãelem zákona bylo od‰kodnit jednotlivce, ktefií byli podrobeni nucen˘m pracím a jin˘m protiprávním opatfiením bûhem vlády národnû-socialistického reÏimu). SRN do rámce tûchto kompensací za nucenou práci nepojala italské vojáky internované bûhem 2. svûtové války, a to s odÛvodnûním, Ïe tito vojáci mûli podle mezinárodního práva poÏívat statusu váleãn˘ch zajatcÛ, a tedy mohli b˘t v souladu s mezinárodním právem nucenû nasazeni – od‰kodnûní podle zákona z r. 2000 se na nû proto podle SRN nemohlo vztahovat (problém v‰ak spoãívá v tom, Ïe nacistické Nûmecko velké vût‰inû tûchto internovan˘ch vojákÛ bûhem druhé svûtové války – v rozporu s mezinárodním právem – status váleãn˘ch zajatcÛ nepfiiznalo). Dotãení Ïadatelé toto rozhodnutí nûmeck˘ch úfiadÛ napadli pfied nûmeck˘mi soudy a následnû téÏ pfied Evropsk˘m soudem pro lidská práva, kter˘ jejich stíÏnost odmítl jako nepfiijatelnou pro nesoulad ratione materiae s Úmluvou o lidsk˘ch právech a základních svobodách (Associazione Nazionale Reduci and 275 others v. Germany, Decision of 4 September 2007, Application no. 45563/04); podrobnûji viz odst. 26 posudku MSD. MSD ve svém rozhodnutí (order) z 6. ãervence 2010 prohlásil, Ïe tyto protinároky Itálie nespadají do jurisdikce MSD, resp. Ïe jsou nepfiijatelné ratione temporis, jelikoÏ se t˘kají faktÛ a situací, jeÏ nastaly pfiedtím, neÏ pro Itálii a SRN vstoupila v platnost Evropská úmluva o mírovém fie‰ení sporÛ. Také MSD ve svém rozsudku konstatoval, Ïe tyto zloãiny jsou bezpochyby závaÏn˘mi poru‰eními tehdy platného mezinárodnû právního reÏimu ozbrojen˘ch konfliktÛ. Souãasnû ov‰em uvedl, Ïe nebyl povolán zab˘vat se kvalifikací tûchto protiprávních ãinÛ n˘brÏ otázkou, zda v nynûj‰ích fiízeních o nárocích na náhradu újmy zpÛsobené tûmito zloãiny byly italské soudy povinny pfiiznat SRN imunitu ãi nikoliv. European Convention on State Immunity (Basle, 16. V. 1972), European Treaty Series (ETS), No. 74. United Nations Convention on Jurisdictional Immunities of States and Their Property (New York, 2 December 2004); text úmluvy je obsaÏen v pfiíloze rezoluce VS OSN A/RES/59/38. Úmluvu OSN ke dni 1. února 2012 podepsalo 28 státÛ a 13 státÛ ji ratifikovalo nebo k ní pfiistoupilo, Úmluva OSN v‰ak vstoupí v platnost aÏ poté, co ji ratifikuje nebo k ní pfiistoupí 30 státÛ. Pro obdobnou argumentaci viz téÏ mj. spoleãné separátní votum soudcÛ Rozakise and Caflishe, k nûmuÏ se pfiipojili soudci Wildhaber, Costa, Cabral Barreto and Vajiè, k rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v pfiípadu Al-Adsani v.
23
2/2013 JURISPRUDENCE kladní hodnoty mezinárodního spoleãenství mají pfiednost pfied jakoukoliv smluvní nebo obyãejovou normou mezinárodního práva, která je s nimi v rozporu, mûlo by jim podle názoru Itálie ustoupit i pravidlo státní imunity, jeÏ kogentní povahu nemá. SvÛj tfietí argument ve prospûch odepfiení imunity zaloÏila Itálie na tvrzení, Ïe i v pfiípadû, Ïe by SRN (za jin˘ch okolností) mûla na pfiiznání imunity nárok, italské soudy byly v tomto pfiípadû oprávnûny odepfiít SRN imunitu, a to z toho dÛvodu, Ïe nûkter˘m skupinám osob uplatÀujících nároky, které vyplynuly z tûchto zloãinÛ, byly odepfieny v‰echny ostatní formy dosaÏení náhrady, a v˘kon pravomoci italsk˘ch soudÛ tedy pfiedstavoval nezbytnou, neboÈ jedinou zb˘vající moÏnost, jak se této náhrady domoci. První argument pfiedloÏen˘ Itálií je zaloÏen na jedné z taxativnû stanoven˘ch v˘jimek z imunity obsaÏen˘ch v Evropské úmluvû a Úmluvû OSN (jakoÏ i ve vût‰inû souhrnn˘ch vnitrostátních právních úprav státních imunit): podle této v˘jimky cizí státy nepoÏívají imunity vÛãi soudní pravomoci jin˘ch státÛ v fiízeních, která se t˘kají (finanãní) náhrady újmy na zdraví ãi ‰kody na hmotném majetku, pokud skuteãnosti, které zpÛsobily tuto újmu nebo ‰kodu, nastaly na území státu soudu, a pokud byl pÛvodce této újmy nebo ‰kody pfiítomen na tomto území v dobû, kdy k rozhodn˘m skuteãnostem do‰lo.13 V˘znamn˘m rysem takto formulované „deliktní“ v˘jimky ze státní imunity je skuteãnost, Ïe pro její uplatnûní není rozhodné, zda ‰koda byla zpÛsobena soukromoprávním ãi vrchnostensk˘m jednáním cizího státu.14 MSD se v‰ak nezab˘val otázkou, zda mezinárodní právo obyãejové obsahuje v˘jimku z imunity shodnou s v˘‰e uveden˘mi ustanoveními Evropské úmluvy a Úmluvy OSN, ãi nikoliv. Jeho úkolem bylo posoudit pouze otázku, zda existuje v˘jimka z imunity, která se vztahuje na ãiny spáchané na území státu soudu ozbrojen˘mi silami cizího státu a dal‰ími orgány jednajícími ve spolupráci s ozbrojen˘mi silami bûhem (v kontextu) ozbrojeného konfliktu. MSD dospûl k závûru, Ïe ve vztahu k takto vymezen˘m ãinÛm mezinárodní právo obyãejové imunitu cizích státÛ zachovává. Odvolal se pfiitom zejména na ustanovení ãl. 31 Evropské úmluvy (kter˘ stanoví, Ïe nic v Evropské úmluvû se nijak nedot˘ká v˘sad a imunit, jichÏ poÏívají smluvní strany ve vztahu k ãinÛm ozbrojen˘ch sil pob˘vajících na území jiné smluvní strany),15 na komentáfi Komise pro mezinárodní právo k ãl. 12 návrhu ãlánkÛ o jurisdikãních imunitách státÛ a jejich majetku (podle Komise se ãl. 12 návrhu ãlánkÛ, resp. Úmluvy OSN nepouÏije na situace ozbrojen˘ch konfliktÛ),16 jakoÏ i na relevantní rozhodnutí vnitrostátních a mezinárodních soudÛ.17 24
âLÁNKY Na druh˘ argument Itálie, opírající se o závaÏnost zloãinÛ spáchan˘ch ozbrojen˘mi silami nacistického Nûmecka a o nadfiazenou povahu kogentních norem mezinárodního práva, reagoval MSD následovnû: Nejprve s odkazem na rozhodnutí vnitrostátních a mezinárodních soudÛ,18 jakoÏ i na smluvní prameny mezinárodního práva,19 dospûl k závûru, Ïe podle nynûj‰ího stavu mezinárodního práva obyãejového stát nepozb˘vá imunity vÛãi pravomoci soudÛ jin˘ch státÛ v pfiípadech, kdy nároky, které jsou vÛãi nûmu uplatÀovány, vyplynuly ze závaÏného poru‰ení mezinárodního práva lidsk˘ch práv nebo práva ozbrojen˘ch konfliktÛ. MSD ov‰em v této souvislosti zdÛraznil, Ïe se zab˘val pouze imunitou samotného státu vÛãi (civilní) pravomoci soudÛ jin˘ch státÛ, nikoliv otázkou, zda, a pokud ano, v jakém rozsahu, se v pfiípadech takov˘chto zloãinÛ pfiedstavujících
13 14
15
16
17
18
19
United Kingdom, Application no. 35763/97, European Court of Human Rights, Grand Chamber, November 21, 2001. V mezinárodní smlouvû se pojem (mezinárodnûprávní) kogentní normy (tj. normy mezinárodního práva obyãejového, „od níÏ není dovoleno se odch˘lit“ a která ãiní nulitními smlouvy a jiné obyãejové normy, které jsou s kogentní normou v rozporu) objevil poprvé v ãl. 53 a 64 VídeÀské úmluvy o smluvním právu (vyhl. MZV ã. 15/1988 Sb.). Viz ãl. 11 Evropské úmluvy a ãl. 12 Úmluvy OSN. Podle Komise pro mezinárodní právo (International Law Commission, ILC) se tato v˘jimka vztahuje pfiedev‰ím na „pojistitelné“ ‰kody vzniklé z dopravních nehod, souãasnû v‰ak pokr˘vá jakékoliv jiné ‰kody bez ohledu na to, zda byly zpÛsobeny jednáním iure gestionis ãi iure imperii, vãetnû úmyslného zpÛsobení újmy na zdraví ãi ‰kody na majetku, tj. napfi. i politick˘ch vraÏd spáchan˘ch agenty cizího státu na území státu soudu. Viz Report of the ILC, 1991, forty-third session, dok. OSN A/46/10, s. 103 a 105. Podle komentáfie k tomuto ustanovení úãelem Evropské úmluvy není upravovat situace, které mohou vyvstat v pfiípadû ozbrojeného konfliktu, ani problémy, které mohou vzniknout mezi spfiátelen˘mi státy z dÛvodu pobytu jejich ozbrojen˘ch sil na území druhého státu a které jsou obvykle upraveny ve zvlá‰tních dohodách. Viz European Convention on State Immunity, Explanatory Report, odst. 116; http://conventions.coe.int (5. kvûtna 2012). Viz Report of the ILC, forty-third session, dok. OSN A/46/10, s. 106. MSD se téÏ odvolal na oficiální stanovisko, které pfii pfiijímání Úmluvy OSN v roce 2004 adresoval 6. v˘boru VS OSN pfiedseda Ad hoc v˘boru pro pfiípravu Úmluvy OSN a podle nûhoÏ se (podle v‰eobecného pfiesvûdãení) Úmluva OSN jako celek nevztahuje obecnû na vojenské ãinnosti (military activities). Viz Summary record of the 13th meeting of the Sixth Committee, dok. OSN A/C.6/59/SR.13, s. 6, odst. 36. Mj. McElhinney v. Ireland, Application no. 31253/96, European Court of Human Rights, Grand Chamber, November 21, 2001; Holland v. Lampen-Wolfe, House of Lords, 2000, ILR, Vol. 119, s. 367. Odkazy na dal‰í rozhodnutí viz v odst. 72 rozsudku MSD; Grosz v. France, Application no. 14717/06, European Court of Human Rights, 16 June 2009; ESLP v tomto rozhodnutí dospûl k závûru, Ïe francouzsk˘ Kasaãní soud neporu‰il Evropskou úmluvu o lidsk˘ch právech tím, Ïe pfiiznal imunitu SRN v fiízení t˘kajícím se nucené deportace z okupovan˘ch francouzsk˘ch území bûhem 2. svûtové války. Viz dále rozsudek polského nejvy‰‰ího soudu z 29. fiíjna 2010 v pfiípadu Natoniewski v. SRN, in: Polish Yearbook of International Law, Vol. ..., 2010, s. 299. Odkaz na dal‰í rozhodnutí viz v odst. 73 a 74 rozsudku MSD. Mj. Bouzari v. Islamic Republic of Iran, Court of Appeal of Ontario, 2004, ILR, Vol. 128, s. 586; Jones v. Saudi Arabia, House of Lords, [2006] UKHL 26, ILR, Vol. 129, s. 629; Al-Adsani v. United Kingdom, Application no. 35763/97, European Court of Human Rights, Grand Chamber, November 21, 2001 (Velk˘ senát v tomto rozhodnutí dospûl k závûru – ov‰em nejtûsnûj‰ím pomûrem hlasÛ 9:8 – Ïe za nynûj‰ího stavu mezinárodního práva nelze mít za to, Ïe pfiiznání imunity cizímu státu v civilním fiízení o náhradu újmy, která byla zpÛsobena zloãinem muãení spáchan˘m mimo území (jurisdikci) státu soudu, je v rozporu s kogentní normou zakazující zloãin muãení). Z Úmluvy OSN ani z jejích travaux préparatoires Ïádná takováto v˘jimka nevypl˘vá.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
závaÏná poru‰ení kogentních norem uplatní imunita pfiedstavitelÛ a úfiedníkÛ dotãeného státu vÛãi trestní jurisdikci jin˘ch státÛ.20 MSD dále konstatoval, Ïe neexistuje Ïádn˘ rozpor mezi kogentními normami mezinárodního práva a právním reÏimem státní imunity. Pravidla státní imunity jsou podle MSD procesní povahy a omezují se na urãení, zda jsou soudy jednoho státu oprávnûny uplatnit svou pravomoc vÛãi jinému státu; nemají vliv na posouzení meritorní otázky, zda chování jiného státu, z nûhoÏ dotãené vnitrostátní soudní fiízení vyplynulo, bylo poru‰ením mezinárodního práva ãi nikoliv.21 Obdobnû není podle MSD pfiiznání imunity cizímu státu nijak v rozporu s ãl. 41 ãlánkÛ o odpovûdnosti státÛ za mezinárodnû protiprávní chování,22 tj. takovéto pfiiznání imunity nelze povaÏovat za uznání situace, vzniklé poru‰ením kogentní normy jin˘m státem, jako situace legální, ani za poskytování pomoci pfii zachovávání takovéto situace. Pokud vnitrostátní soud cizímu státu, jenÏ se dopustil pfiíslu‰ného mezinárodnû protiprávního chování, v takovémto pfiípadû pfiizná imunitu, nijak to podle MSD nenaru‰uje povinnost dotãeného cizího státu poskytnout reparaci v souladu s právním reÏimem odpovûdnosti státÛ za mezinárodnû protiprávní chování. Pokud jde o tfietí argument Itálie odvolávající se na neexistenci alternativních postupÛ, jak se domoci náhrady za pfiíslu‰né zloãiny, MSD zopakoval, Ïe pfiiznání imunity cizímu státu pfied soudy jiného státu nemá Ïádn˘ vztah k otázce, zda je v daném pfiípadû dotãen˘ cizí stát odpovûdn˘ podle mezinárodního práva za spáchan˘ zloãin a zda je povinen poskytnout náhradu újmy. Z praxe státÛ podle MSD nijak nevypl˘vá, Ïe by mezinárodní právo podmiÀovalo nárok státu na pfiiznání imunity existencí úãinn˘ch alternativních postupÛ pro zaji‰tûní náhrady újmy. Podle MSD by navíc takovouto podmínku, pokud by skuteãnû existovala, bylo v˘jimeãnû obtíÏné aplikovat v praxi: vnitrostátní soudy domovského státu obûtí zloãinÛ by byly povolány rozhodovat o záleÏitostech, které jsou pfiedmûtem mezistátních jednání dotãen˘ch státÛ a jejichÏ v˘sledkem neb˘vá pfiímé od‰kodnûní jednotliv˘ch obûtí proviniv‰ím se státem, n˘brÏ poskytnutí hromadn˘ch reparací, o jejichÏ vyuÏití a pfiípadné distribuci mezi po‰kozené rozhoduje samotn˘ domovsk˘ stát obûtí. MSD, jak dále uvedl, je si vûdom skuteãnosti, Ïe pfiiznání imunity SRN by ve svém dÛsledku mohlo vylouãit moÏnost italsk˘ch po‰kozen˘ch, jejichÏ nároky doposud nebyly urovnány, domoci se právními prostfiedky náhrady újmy; tyto nároky by v‰ak podle MSD mohly b˘t pfiedmûtem dal‰ích jednání mezi Itálií a SRN. Jako samostatnou záleÏitost posuzoval MSD exekuãní imunitu SRN vÛãi donucovacím opat-
JURISPRUDENCE 2/2013 fiením, která byla namífiena proti majetku SRN (kulturnímu centru SRN). MSD dospûl k závûru, Ïe podle mezinárodního práva obyãejového lze uplatnit donucovací opatfiení pfiijímaná po vynesení rozsudku obecnû vÛãi jakémukoliv majetku cizího státu (nacházejícímu se na území státu soudu), kter˘ cizí stát uÏívá pro jiné neÏ státní neobchodní úãely, pfiípadnû vÛãi majetku, ve vztahu k nûmuÏ cizí stát buì v˘slovnû pfiivolil k takov˘mto exekuãním opatfiením, nebo jejÏ cizí stát vyãlenil ãi oznaãil pro úãely uspokojení nároku, kter˘ je pfiedmûtem fiízení.23 V daném pfiípadû je v‰ak podle MSD zjevné, Ïe majetek, kter˘ byl (mûl b˘t) pfiedmûtem donucovacích opatfiení, byl uÏíván pro vládní neobchodní úãely zahrnující v˘kon svrchovan˘ch funkcí SRN.24 MSD tedy rozhodl, Ïe také tato donucovací opatfiení, resp. registrace pfiíslu‰ného právního nároku v italském katastru nemovitostí, pfiedstavují poru‰ení závazkÛ Itálie respektovat imunitu SRN. Posledním opatfiením, jímÏ Itálie podle MSD poru‰ila jurisdikãní imunitu SRN, byla rozhodnutí, jimiÏ italské soudy uznaly, Ïe rozsudky, jeÏ vynesly vÛãi SRN fiecké soudy v fiízeních t˘kajících se zloãinÛ spáchan˘ch nacistick˘m Nûmeckem v ¤ecku bûhem druhé svûtové války, jsou vykonatelné na území Itálie. MSD se nezab˘val otázkou, zda samotné fiecké soudy tûmito sv˘mi rozsudky poru‰ily imunitu SRN; omezil se na posouzení legality uznání v˘konu fieck˘ch rozsudkÛ italsk˘mi soudy. Konstatoval pfiitom, Ïe pfii rozhodování o uznání v˘konu (exequatur) cizích rozsudkÛ soudy vykonávají vnitrostátní pravomoc, jejímÏ v˘sledkem je to, Ïe cizímu rozsudku jsou pfiiznávány stejné úãinky jako meritornímu rozsudku, jejÏ by v dané vûci vynesly soudy státu, v nûmÏ je cizí rozsudek uznáván. V daném pfiípadû je tedy tfieba fiízení o uznání cizího rozsudku pojímat jako fiízení namífiené proti dotãenému tfietímu státu (tj. SRN), na nûjÏ se vztahuje takov˘to cizí rozsudek a jehoÏ imunita mÛÏe b˘t v˘konem rozsudku poru‰ena. Vnitrostátní soud, kter˘ v takovémto pfiípadû uznává cizí rozsudek, se tedy musí ptát, zda by v pfiípadû, Ïe by sám mûl vûcnû posoudit
20
21
22 23 24
Srov. napfi. Úmluvu OSN proti muãení (publ. pod ã. 143/1988 Sb.), která implicitnû odstraÀuje imunitu vÛãi trestnímu stíhání, která by se za obvykl˘ch okolností vztahovala na úkony, které úfiedníci ãi pfiedstavitelé cizího státu provedli ve vefiejném postavení. Srov. A. Gattini: The Dispute on Jurisdictional Immunities of States of the State before the ICJ: Is the Time Ripe for a Change of the Law?, Leiden Journal of International Law, Vol. 24 (2011), Issue 1, s. 178-179. Viz Report of the ILC, fifty-third session, 2001, dok. OSN A/56/10 a rezoluci Valného shromáÏdûní OSN 56/83 z 28. ledna 2002. Na tûchto zásadách je zaloÏena téÏ úprava obsaÏená v Úmluvû OSN (ãl. 18–21). Dotãen˘ „majetek“ (Villa Vigoni) je urãen k podpofie kulturní v˘mûny mezi SRN a Itálií; centrum je provozováno na základû mezinárodní smlouvy mezi SRN a Itálií.
25
2/2013 JURISPRUDENCE spor identick˘ tomu, kter˘ byl pfiedmûtem dotãeného cizího rozsudku, byl podle mezinárodního práva povinen pfiiznat tfietímu státu imunitu ãi nikoliv. V souladu s tímto závûrem MSD konstatoval, Ïe italské soudy poru‰ily imunitu SRN tím, Ïe uznaly dotãená rozhodnutí fieck˘ch soudÛ vykonateln˘mi na území Itálie. MSD se tedy ve v‰ech v˘‰e uveden˘ch bodech Ïaloby pfiiklonil na stranu SRN.25 S ohledem na tyto závûry MSD konstatoval, Ïe Itálie je povinna, pfiijetím pfiíslu‰n˘ch právních pfiedpisÛ ãi jin˘m zpÛsobem podle své volby, zajistit, Ïe rozhodnutí jejích soudÛ a úfiadÛ poru‰ující imunitu SRN pozbudou úãinnosti.26 MSD pfiijal své v˘‰e uvedené závûry v˘raznou vût‰inou (dvanácti, resp. ãtrnácti) soudcÛ z patnáctiãlenného kolegia MSD.27
Komentáfi Závûry, k nimÏ MSD dospûl, jsou obecnû vzato nekontroverzní a odpovídají jak existující praxi, tak v˘raznû pfievaÏujícím názorÛm nauky mezinárodního práva. MSD potvrdil stanovisko, Ïe státní imunita s ohledem na stávající pfieváÏnû decentralizovanou strukturu mezinárodního spoleãenství a mezinárodního práva slouÏí i v tûchto pfiípadech jako náleÏit˘ prostfiedek pro stanovení hranice mezi sférou mezistátních vztahÛ a mezinárodních institucionálních mechanismÛ na jedné stranû a v zásadû soukromoprávními vztahy cizích státÛ s jednotlivci a právnick˘mi osobami na stranû druhé.28 Pfiesto si nûkteré souvislosti rozhodnutí MSD zaslouÏí struãn˘ komentáfi. Autofii nûkter˘ch z prvních reakcí na rozsudek MSD poukázali na skuteãnost, Ïe argumentace Itálie mohla patrnû b˘t ponûkud více rozvinuta argumentem, podle nûhoÏ by odepfiení imunity vÛãi civilním fiízením o náhradu újmy mohlo b˘t v tûchto pfiípadech pojímáno téÏ jako tzv. protiopatfiení (represálie) podle mezinárodního práva,29 tj. jako jedno z opatfiení, která pfiedstavují implementaci odpovûdnosti státÛ za mezinárodnû protiprávní chování a jimiÏ postiÏen˘ stát mÛÏe reagovat na mezinárodnû protiprávní chování jiného státu s cílem donutit jej, aby svého chování zanechal, pfiípadnû odãinil újmu sv˘m chováním zpÛsobenou.30 Patrnû bylo moÏno téÏ ponûkud rozvinout argumentaci, podle níÏ by obecnû v pfiípadech, v nichÏ by cizí stát poru‰il závaÏn˘m zpÛsobem základní lidská práva státního pfiíslu‰níka státu soudu a souãasnû náleÏitû neodãinil tuto újmu sv˘mi vnitrostátními prostfiedky, mûly b˘t soudy domovského státu po‰kozené osoby oprávnûny projednat civilní nárok na náhradu újmy zpÛsobené takov˘mto poru‰ením lidsk˘ch 26
âLÁNKY práv.31 Jak v‰ak vypl˘vá téÏ z rozhodnutí MSD, praxe ani v˘raznû pfievaÏující ãást nauky Ïádn˘ z tûchto argumentÛ nepfiijala.32 Pfiipu‰tûní takovéto v˘jimky by znamenalo, Ïe civilní soudy jednoho státu by byly oprávnûny jednostrannû posuzovat záleÏitosti mezinárodních vztahÛ, vãetnû vyãerpání opravn˘ch prostfiedkÛ v údajnû proviniv‰ím se cizím státû, (ne)existenci ãi nedostateãnost dal‰ích alternativních postupÛ na mezinárodní úrovni zahrnujících mezistátní jednání mezi dotãen˘mi státy atd. Pfiiznání státní imunity se tedy i v tûchto pfiípadech jeví jako nezbytn˘ prostfiedek, jak v mezinárodním právu zachovat alespoÀ minimální procedurální fiád a vyhnout se v˘raznû nevyváÏen˘m a diskriminaãním fie‰ením.33 Zdá se, Ïe existující systém mezinárodního práva v tûchto pfiípadech neposkytuje lep‰í fie‰ení neÏ uplatnûní nárokÛ domovsk˘m státem po‰kozen˘ch osob na mezinárodní úrovni vÛãi proviniv‰ímu se cizímu státu (pfiípadnû, pokud je to moÏné, téÏ prostfiednictvím závazn˘ch mezinárodních institucionálních postupÛ pro ochranu základních lidsk˘ch práv, ãi, jak je v˘‰e naznaãeno, uplatnûním trestní jurisdikce vÛãi pachatelÛm tûchto závaÏn˘ch poru‰ení mezinárodního práva).
25
26
27
28 29
30 31
32
33
Hlavní zástupce Itálie v tomto fiízení po vyhlá‰ení rozsudku uvedl, Ïe italská strana není v˘sledkem zklamána, a ocenil pfiínos rozsudku pro vyjasnûní mezí imunit státu podle mezinárodního práva. MSD nevyhovûl pouze nároku SRN, aby uloÏil Itálii povinnost pfiijmout opatfiení ãi pfiedloÏit záruky zaji‰Èující, Ïe se takovéto poru‰ení imunity nebude v budoucnu opakovat: podle MSD by takov˘to pfiíkaz byl namístû pouze za zvlá‰tních okolností, jeÏ by takovéto opatfiení odÛvodÀovaly. Podle jednoho z nesouhlasících soudcÛ, A. A. Yusufa (Somálsko), vût‰ina nedostateãnû analyzovala souvislosti závazku poskytnout reparaci v pfiípadech závaÏného poru‰ení práva lidsk˘ch práv a humanitárního práva; vhodnûj‰í by podle nûj bylo pfiiznat, Ïe mezinárodnû právní reÏim státní imunity je v této oblasti spí‰e fragmentární a neustálen˘ („dûrav˘ jako ‰v˘carsk˘ s˘r“) s tím, Ïe lze argumentovat ve prospûch vznikající v˘jimky ze státních imunit uplatÀující se ve v˘jimeãn˘ch pfiípadech, kdy selhaly jiné postupy, jak se domoci reparace za spáchané zloãiny – ochrana obûtí mezinárodních zloãinÛ vnitrostátními soudy v tûchto pfiípadech podle nûj nemÛÏe pfiedstavovat poru‰ení mezinárodního práva. Viz H. Fox, The Law of State Immunity, Oxford University Press, 2nd edition, 2008, s. 140–141. Viz A. Bianchi, On Certainty, February 16, 2012, European Journal of Internatinal Law: Talk!; http://www.ejiltalk.org (24. dubna 2012). Srov. mj. téÏ názor pfiedsedkynû V˘boru OSN proti muãení vysloven˘ pfii projednávání pravidelné zprávy Kanady o provádûní Úmluvy proti muãení v kvûtnu roku 2005 (viz Committee Against Torture, Summary Record of the Second Part (Public) of the 646th Meeting, 6 May 2005, CAT/C/SROV.646/Add.1, odst. 67). Viz ãl. 22 a 49–54 ãlánkÛ o odpovûdnosti státÛ za mezinárodnû protiprávní chování. Viz napfi. M. Reimann, A Human Rights Exception to Sovereign Immunity: Some Thoughts on Princz v. Federal Republic of Germany, Michigan Journal of International Law, vol. 16, Winter 1995, s. 422. Viz téÏ odli‰né stanovisko soudce MSD Yusufa (viz v˘‰e). Viz A. Gattini, op. cit. sub 21, s. 187-190; H. Fox, op. cit. sub 28, s. 145-146. Pokud jde o nepfiípadnost odepfiení imunity jakoÏto protiopatfiení podle mezinárodního práva, viz mj. R. Van Alebeek, The Immunity of States and Their Officials and Fundamental Rights, Oxford University Press, 2008, s. 343-345 (protiopatfiení jsou svou povahou doãasná – jejich cílem je znovunastolení legálního stavu – a mûla by b˘t v zásadû reversibilní; protiopatfiením dále musí pfiedcházet splnûní urãit˘ch procesních náleÏitostí: stát, kter˘ hodlá vyuÏít protiopatfiení, by mûl svÛj úmysl notifikovat státu – poru‰iteli a nabídnout mu moÏnost vyfie‰it záleÏitost jednáním atp.). Srov. mj. A. Zimmermann, Sovereign Immunity and Violations of International Ius Cogens – Some Critical Remarks, Michigan Journal of International Law, vol. 16, Winter 1995, s. 439–440; A. Gattini, op. cit. sub 21, s. 187-190; H. Fox, op. cit. sub 28, s. 590–591.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
ByÈ tedy rozhodnutí MSD potvrzuje a vyjasÀuje pravidla, jimiÏ se fiídí tato oblast mezinárodnûprávního reÏimu jurisdikãních imunit státÛ, souãasnû se na nûm promítají nedokonalosti „reálného svûta“ mezinárodních vztahÛ a mezinárodního práva, a to jak pokud jde o existenci postupÛ, jimiÏ by se jednotlivci mohli domoci náhrady za újmy tohoto typu, tak ohlednû moÏnosti poskytnout dÛstojné od‰kodnûní v‰em obûtem hromadného závaÏného poru‰ování lidsk˘ch práv bûhem ozbrojeného konfliktu. âl. 3 IV. Haagské úmluvy o zákonech a obyãejích pozemní války z r. 1907 a ãl. 91 Dodatkového protokolu I k Îenevsk˘m úmluvám z 12. srpna 1949 o ochranû obûtí mezinárodních ozbrojen˘ch konfliktÛ (tato ustanovení „haagského a Ïenevského práva“, jakoÏ i fiadu ustanovení dal‰ích, lze povaÏovat za vyjádfiení mezinárodního obyãejového práva) stanoví povinnost strany v konfliktu, která poru‰í pravidla obsaÏená v Haagsk˘ch úmluvách nebo Protokolu, nahradit ‰kodu zpÛsobenou tímto poru‰ením. Jak ov‰em potvrzují mj. travaux préparatoires, tvÛrci tûchto úmluv pfiedpokládali, Ïe toto ustanovení bude aplikováno pouze na úrovni mezistátní (prostfiednictvím pováleãn˘ch mezistátních dohod o od‰kodnûní), nikoliv vÛãi jednotliv˘m obûtem poru‰ení práva ozbrojen˘ch konfliktÛ (a to z toho neblahého dÛvodu, Ïe tyto ‰kody dosahují natolik masov˘ch proporcí, Ïe je patrnû úãinnûj‰í a nakonec i spravedlivûj‰í urovnávat je hromadnû na základû mezistátních dohod).34 Obûti jsou tedy v takov˘chto pfiípadech v zásadû odkázány na posouzení v˘konné moci svého domovského státu, v jakém rozsahu se bude domáhat náhrady újmy vÛãi státu, jenÏ se dotãen˘ch zloãinÛ dopustil, a jak˘m zpÛsobem tuto náhradu následnû vyuÏije (rozdûlí). V tomto ohledu bude zajímavé sledovat dal‰í v˘voj mezinárodního práva v oblasti diplomatické ochrany, jeÏ je pojímána jako postup, jímÏ se stát dovolává – diplomatick˘m jednáním ãi jin˘m zpÛsobem mírového urovnání – odpovûdnosti jiného státu za újmu, kterou tento jin˘ stát sv˘m mezinárodnû protiprávním chováním zpÛsobil fyzické nebo právnické osobû, která je státním pfiíslu‰níkem prvního uvedeného státu.35 Podle souãasného mezinárodního práva státy nejsou povinny poskytnout sv˘m státním pfiíslu‰níkÛm diplomatickou ochranu, a to ani v pfiípadû závaÏn˘ch poru‰ení kogentních norem mezinárodního práva. Nelze v‰ak vylouãit, Ïe dal‰í v˘voj bude smûfiovat ke vzniku takovéto mezinárodnûprávní povinnosti vztahující se alespoÀ na pfiípady nejzávaÏnûj‰ích zloãinÛ;36 v kaÏdém pfiípadû jednotlivé státy mohou jiÏ nyní (a nûkteré tak uãinily)37 stanovit „samy so-
JURISPRUDENCE 2/2013 bû“ takovou povinnost (poskytnout sv˘m státním pfiíslu‰níkÛm diplomatickou ochranu) ve svém vnitrostátním právu (nejspí‰e v ústavû). Posledním bodem rozsudku, kter˘ si zasluhuje komentáfi, je otázka, do jaké míry se státní imunita vztahuje nejen na chování cizího státu na území státu soudu v dobû ozbrojeného konfliktu, n˘brÏ i na mírov˘ pobyt ozbrojen˘ch sil cizích státÛ na území státu soudu. MSD byl v popisovaném sporu povolán rozhodovat pouze o imunitû v kontextu ozbrojeného konfliktu, pfii posuzování této otázky se v‰ak odvolával mimo jiné téÏ na prameny, podle nichÏ jsou imunitou chránûny obecnû v‰echny „ãiny ozbrojen˘ch sil pob˘vajících na území jiné smluvní strany“ (tedy i v dobû míru se souhlasem domovského státu).38 Je v‰ak takovéto ‰ir‰í pojetí státních imunit v této oblasti v‰eobecnû pfiijímané, neproblematické a Ïádoucí? Existují argumenty ve prospûch závûru, Ïe nikoliv. Zdá se, Ïe není Ïádn˘ zásadní dÛvod, proã by ve v˘jimeãn˘ch pfiípadech, kdy ãinnost ozbrojen˘ch sil jednoho státu na území jiného státu nebude podléhat pravidlÛm ozbrojeného konfliktu a souãasnû nebude pokryta zvlá‰tním právním reÏimem obsaÏen˘m ve smlouvách o statusu ozbrojen˘ch sil cizích státÛ, nemûl b˘t ohlednû újmy zpÛsobené ãinností (pfiíslu‰níkÛ) ozbrojen˘ch sil cizího státu pouÏit ten z uznávan˘ch reÏimÛ státních imunit, kter˘ umoÏÀuje uplatnit vÛãi cizímu státu civilní nároky plynoucí z jed-
34 35
36
37 38
Viz A. Gattini, op. cit. sub 21, s. 193. Viz návrh ãlánkÛ o diplomatické ochranû, jejÏ pfiijala Komise pro mezinárodní právo v r. 2006 – viz Report of the International Law Commission, Fifty-eighth session (1 May – 9 June and 3 July – 11 August 2006), General Assembly Official Records, Sixty-first session, Supplement No. 10 (A/61/10), s. 13–100. V prÛbûhu jednání Komise pro mezinárodní právo o návrhu ãlánkÛ o diplomatické ochranû zvlá‰tní zpravodaj pro toto téma (J. Dugard) pfiedloÏil návrh pravidla de lege ferenda, podle nûjÏ mûl b˘t stát povinen uplatnit diplomatickou ochranu svého státního pfiíslu‰níka v pfiípadû, Ïe tento státní pfiíslu‰ník utrpûl újmu v dÛsledku závaÏného poru‰ení kogentní normy mezinárodního práva jin˘m státem (Viz J. Dugard, Special Rapporteur, First Report on Diplomatic Protection, UN Doc. A/CN.4/L 506, s. 27, odst. 74). Komise v‰ak tento návrh nepfiijala s odÛvodnûním, Ïe prozatím není podepfien dostateãnou praxí státÛ a jejich pfiesvûdãením o právní závaznosti takovéto praxe (viz Yearbook of the International Law Commission, 2000, Vol. II (Part Two), s. 78, odst. 456). Uveden˘ návrh zvlá‰tního zpravodaje se v‰ak urãit˘m zpÛsobem promítl do koneãného znûní ãl. 19 návrhu ãlánkÛ o diplomatické ochranû, kter˘ mj. obsahuje následující „doporuãení“ adresované státÛm: „A State entitled to exercise diplomatic protection should: (a) give due consideration to the possibility of exercising diplomatic protection, especially when a significant injury has occurred; .. Viz dále odst. 3 komentáfie Komise k ãl. 2 ãlánkÛ o diplomatické ochranû (op. cit. sub 35, s. 29–30) (“Today there is support in domestic legislation and judicial decisions for the view that there is some obligation, however limited, either under national law or international law, on the State to protect its nationals abroad when they have been subjected to serious violation of their human rights. ... The discretionary right of a State to exercise diplomatic protection should therefore be read with draft article 19 which recommends to States that they should exercise that right in appropriate cases.“). Viz J. Dugard, op. cit. sub 36, s . 30–32, odst. 80–87. Viz napfi. E. Voyiakis, Access to Court and State Immunity, The International and Comparative Law Quarterly, vol. 52, 2003, No. 2, s. 314–316.
27
2/2013 JURISPRUDENCE nání tohoto státu iure imperii.39 Závûr, podle nûjÏ mírové vojenské ãinnosti ozbrojen˘ch sil mohou v zásadû spadat do rozsahu Úmluvy OSN (a tedy pfiíp. téÏ jejího v˘‰e popsaného ãl. 12), je v souladu s textem Úmluvy OSN a smûfiuje k nûmu téÏ komentáfi Komise pro mezinárodní právo.40 Jasnûj‰í odpovûdi na uvedené problémy by mûla poskytnout budoucí praxe státÛ.
âLÁNKY
39
40
Pro obhajobu stanoviska, Ïe vojenské ãinnosti cizích státÛ v urãitém rozsahu spadají do rozsahu Úmluvy OSN, viz A. Dickinson, Status of Forces under the UN Convention on State Imunity, International and Comparative Law Quarterly, vol. 55, April 2006, s. 427–435. Srov. téÏ H. Fox, op. cit. sub 28, s. 406–407. a R. Van Alebeek, op. cit. sub 32, s. 390–397. Srov. ãl. 16 odst. 2 a ãl. 21 odst. 1 písm. b) Úmluvy OSN a komentáfi Komise k ãl. 2 a 6 návrhu ãlánkÛ o jurisdikãních imunitách státÛ a jejich majetku (op. cit. sub 14, s. 17).
Nárok na finanãní náhradu podle zákona o mimosoudních rehabilitacích jako pfiedmût dûdûní JUDR. MARTINA KULOGLIJA PODIVÍNOVÁ, NEJVY··Í SOUD ôR, BRNO Soud: Nejvy‰‰í soud âR Oznaãení judikátu: 28 Cdo 1001/2012 Datum rozhodnutí: 13. ãervna 2012 Rozsah právní problematiky: dûdûní nároku na poskytnutí finanãní náhrady za pozemky Relevantní ustanovení: § 5 odst. 2, § 13 odst. 1 a 3 zákona ã. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ
Závûr soudu Není-li moÏné vydání vûcí podle zákona ã. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, pro zákonnou pfiekáÏku, je namístû poskytnout odpovídající finanãní náhradu za ty vûci, které není moÏné vydat. V pfiípadû, kdy zemfiela osoba, která byla podle cit. zákona osobou oprávnûnou k uplatnûní restituãního nároku (podle § 3 odst. 4 písm. e/ téhoÏ zákona) a poté i nároku na finanãní náhradu, jsou osoby, na které v dÛsledku dûdûní nárok na vydání vûcí (naturální restituci) pfie‰el, téÏ nositeli nároku na finanãní náhradu. Problematika nárokÛ na naturální restituci podle zákona ã. 87/1991 Sb. (dále téÏ „zákon o mimosoudních rehabilitacích“) jiÏ byla Nejvy‰‰ím soudem fie‰ena. To v‰ak neplatí o dûdûní nároku na finanãní náhradu, tj. situaci, kdy se dûdicové oprávnûné osoby, která nárok uplatnila a v prÛbûhu fiízení zemfiela, domáhají poskytnutí finanãní náhrady za vûci, které nebylo podle rozhodnutí soudu moÏné vydat. 28
Obsahem následujícího pfiíspûvku je rozsudek Nejvy‰‰ího soudu, v nûmÏ tato instance rozhodla – na rozdíl od soudÛ niωích instancí – ve prospûch práva dûdicÛ oprávnûné osoby domáhat se v takovém pfiípadû poskytnutí finanãní náhrady.
PrÛbûh vûci pfied niωími instancemi Pfiedmûtem fiízení byla Ïaloba, kterou se Ïalobci (dûdicové oprávnûné osoby) domáhali zaplacení ãástky pfievy‰ující 500 000 Kã s tím, Ïe se jedná o finanãní náhradu za nemovitosti a movité vûci (dále téÏ „vûci“), které nelze podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích vydat. Dne 21. 5. 1991 pÛvodní Ïalobce (oprávnûná osoba), kter˘ v prÛbûhu fiízení pfied Okresním soudem Brno – venkov, sp. zn. 5 C 399/93, zemfiel, poÏádal brnûnsk˘ státní podnik o vydání majetku firmy C. M. K. Dne 21. 2. 1992 tatáÏ osoba uplatnila nárok na vydání pfiedmûtn˘ch vûcí u soudu a dne 19. 6. 1995 uplatnila i nárok na finanãní náhradu, a to z dÛvodu neexistence vûcí, tj. nemoÏnosti jejich vydání. Právní pfiedchÛdce souãasn˘ch ÏalobcÛ uplatÀoval restituãní nárok spolu s dal‰ími oprávnûn˘mi osobami, jeÏ Ïádaly o finanãní náhradu jiÏ v letech 1991 a 1992 bez toho, aby vyãkaly vydání rozsudku o nemoÏnosti vûci vydat. Finanãní náhrady byly tûmto osobám (nikoliv právnímu pfiedchÛdci ÏalobcÛ) vyplaceny v roce 2004. Dne 11. 11. 2008 nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu Brno –venkov ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. 5 C 399/93, kter˘m byl zamítnut návrh na nahrazení projevu vÛle brnûnského státního
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
podniku k uzavfiení dohody o vydání pfiedmûtn˘ch vûcí, protoÏe pfied podáním Ïaloby neexistovaly. Dne 8. 12. 2008 dûdicové oprávnûné osoby zaslali Ïalované âeské republice – Ministerstvu financí Ïádost o poskytnutí finanãní náhrady za pfiedmûtné vûci ve v˘‰i 556 156,51 Kã (ãástka urãena znaleck˘m posudkem). Îádost odÛvodnili tím, Ïe jsou dûdici po osobû, která byla podle ustanovení § 3 odst. 4 písm. a) zákona o mimosoudních rehabilitacích osobou oprávnûnou Ïádat o vydání vûcí, coÏ také uãinila. V prÛbûhu fiízení v‰ak oprávnûná zemfiela a podle usnesení Okresního soudu PlzeÀ – mûsto, sp. zn. 29 D 1903/2004 (právní moc 7. 2. 2006) do jejích práv vstoupili Ïalobci; kaÏd˘ z ÏalobcÛ nabyl restituãní nárok z jedné poloviny. Soud prvního stupnû na základû zji‰tûného skutkového stavu dospûl k závûru, Ïe Ïalobci nejsou oprávnûn˘mi osobami ve smyslu § 3 odst. 1, 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích. Nejsou tak oprávnûni Ïádat o finanãní náhradu, protoÏe osobou oprávnûnou k uplatnûní nároku na zaplacení finanãní náhrady byl jejich právní pfiedchÛdce (manÏel Ïalobkynû A a otec Ïalobce B), kter˘ zemfiel. Jejich právní pfiedchÛdce Ïádal o finanãní náhradu dne 19. 6. 1995, pfiiãemÏ jeho Ïádost byla jako opoÏdûná odmítnuta. Îalobci jako dûdici ze zákona uplatnili nárok na finanãní náhradu sami poté, co nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu Brno – venkov, sp. zn. 5 C 399/93. Soud v‰ak dovodil, Ïe nárok na finanãní náhradu mÛÏe uplatnit pouze osoba uvedená v § 3 odst. 2 zákona o mimosoudních rehabilitacích, a proto dûdicové oprávnûné osoby nemohou tento nárok uplatÀovat. Není to moÏné ani v pfiípadû, kdy oprávnûná osoba zemfiela v prÛbûhu fiízení, jehoÏ pfiedmûtem bylo vydání pfiedmûtn˘ch vûcí, a jejíÏ nárok byl pro jejich neexistenci zamítnut. K tomu soud prvního stupnû dodal, Ïe zákon o mimosoudních rehabilitacích v Ïádném ustanovení neupravuje, Ïe v pfiípadû úmrtí oprávnûné osoby v prÛbûhu fiízení o vydání vûcí pfiechází na dûdice právo uplatnit nárok na zaplacení finanãní náhrady podle § 13 zákona o mimosoudních rehabilitacích. Soud prvního stupnû v dÛsledku v˘‰e uveden˘ch závûrÛ Ïalobu zamítl. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupnû jako vûcnû správn˘ potvrdil, pfiiãemÏ odkázal na jeho písemné odÛvodnûní, s nímÏ se ztotoÏnil. Dodal, Ïe aãkoliv Ïalobci vstoupili jako procesní nástupci – dûdicové – oprávnûné osoby do fiízení vedeného pfied Okresním soudem Brno – venkov pod sp. zn. 5 C 399/1993, nestali se osobami oprávnûn˘mi k podání Ïádosti o finanãní náhradu za vûci, které nelze vydat. Oprávnûná osoba jiÏ v dobû vydání zamítavého rozsudku ohlednû pfiedmûtn˘ch vûcí neÏila a tudíÏ jí jako
JURISPRUDENCE 2/2013 osobû oprávnûné ani nemohla zaãít bûÏet lhÛta k uplatnûní nároku na finanãní náhradu. Proti rozsudku odvolacího soudu podali Ïalobci dovolání. Dovodili pfiípustnost dovolání pro zásadní právní v˘znam napadeného rozsudku ve vûci samé a jako dÛvod dovolání oznaãili nesprávné právní posouzení vûci. Za právní otázky zásadního v˘znamu oznaãili: 1. právo dûdicÛ oprávnûné osoby, která uplatila restituãní nárok, Ïádat finanãní náhradu; 2. rozdíln˘ v˘klad dûdûní restituãního nároku a nároku na finanãní náhradu; 3. otázku, zda se jedná v pfiípadû nároku na vydání vûcí a nároku na finanãní náhradu o nároky zcela samostatné a uplatnitelné soubûÏnû, ãi nárok na vydání vûcí je nárokem primárním a nárok na poskytnutí finanãní náhrady aÏ nárokem sekundárním. V rámci vylíãení dovolacího dÛvodu Ïalobci tvrdili, Ïe v pfiípadû, kdy oprávnûná osoba vyzvala povinnou osobu k vydání vûcí a následnû uplatnila nárok na jejich vydání (resp. na nahrazení projevu vÛle uzavfiít dohodu o vydání), je nepochybné, Ïe v situaci, kdy taková osoba zemfiela v prÛbûhu fiízení, svûdãí jejím právním nástupcÛm odvozen˘ restituãní nárok na poskytnutí finanãní náhrady. V tomto odkázali na stanovisko Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. Cpjn 50/93. Podle nûj v situaci, kdy zemfiela osoba uvedená v ustanovení § 3 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích poté, co byl touto osobou uplatnûn nárok anebo uÏ byla s ní uzavfiena dohoda o vydání vûci ve smyslu ustanovení § 5 odst. 3 téhoÏ zákona, stávají se nároky z této dohody pfiedmûtem dûdictví po ní a do jejích práv mohou osoby uvedené v ustanovení § 3 odst. 2 zákona o mimosoudních rehabilitacích vstoupit jen jako dûdicové oprávnûné osoby. Nároky zemfielé osoby na vydání vûci se tu oceÀují v fiízení o dûdictví podle cenov˘ch pfiedpisÛ platn˘ch v dobû smrti zÛstavitele. Na závûr Ïalobci navrhli zru‰ení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupnû a vrácení vûci soudu prvního stupnû k dal‰ímu fiízení.
Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu Nejvy‰‰í soud v projednávané vûci dovodil pfiípustnost dovolání pro zásadní právní v˘znam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Pfiitom vycházel z tûchto rozhodn˘ch skuteãností: – dne 21. 5. 1991 byl právním pfiedchÛdcem ÏalobcÛ uplatnûn nárok na vydání vûcí u brnûnského státního podniku; – dne 21. 2. 1992 t˘Ï uplatnil nárok na vydání vûcí u soudu, resp. podal návrh na nahrazení projevu vÛle k uzavfiení dohody o vydání pfiedmûtn˘ch vûcí; 29
2/2013 JURISPRUDENCE – v roce 2004, tj. v prÛbûhu pfiedmûtného fiízení, právní pfiedchÛdce ÏalobcÛ (oprávnûná osoba) zemfiel; – dne 7. 2. 2006 nabylo právní moci usnesení Okresního soudu PlzeÀ – mûsto, sp. zn. 29 D 1903/2004 o rozdûlení pozÛstalosti po právním pfiedchÛdci ÏalobcÛ, pfiiãemÏ právními nástupci a dûdici mj. i restituãních nárokÛ se stali Ïalobci; – pfiedmûtné soudní fiízení vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 5 C 399/1993 skonãilo vydáním zamítavého rozsudku ze dne 11. 11. 2008 (právní moc rozsudku 22. 9. 2008), z dÛvodu neexistence pfiedmûtn˘ch vûcí. Poté uzavfiel, Ïe podle zákona o mimosoudních rehabilitacích je primárním zpÛsobem uplatnûní restituãního nároku v˘zva oprávnûné osoby, smûfiující vÛãi osobû povinné (§ 5 odst. 2 cit. zák.); obdobnû to platí i pro Ïádost podanou ústfiednímu orgánu o zaplacení finanãní náhrady (§ 13 odst. 3 cit. zák.). Pokud nelze pro zákonnou pfiekáÏku vûc (nemovitost) vydat, nastupuje nárok na poskytnutí finanãní náhrady namísto naturální restituce (§ 13 odst. 1 cit. zák. – srov. sousloví „nelze vydat“). V takovém pfiípadû, byl-li jiÏ dfiíve uplatnûn nárok na vydání vûcí (na naturální restituci), jsou osoby, na nûÏ jiÏ pfie‰el nárok na vydání vûcí (zde pfiechod dûdûním), téÏ nositeli nároku na finanãní náhradu. Bylo by nelogické, kdyby se dûdicové mohli domoci naturální restituce, od ní odvozené finanãní náhrady v‰ak nikoliv. Îalobci, kter˘m nebylo moÏné vûci vydat, uplatnili nárok na finanãní náhradu oprávnûnû. Îalobci se v pfiedmûtném fiízení o vydání vûci stali jeho úãastníky na základû dûdûní nároku po jejich právním pfiedchÛdci, kter˘ byl oprávnûnou osobou k uplatnûní nároku na vydání vûcí ve smyslu zákona o mimosoudních rehabilitacích. Potud s nimi bylo v fiízení jednáno jako s osobami oprávnûn˘mi, totéÏ muselo platit pro pfiípad fiízení o finanãní náhradû.
Komentáfi Rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu fie‰í situaci, ve které je nutné rozli‰ovat speciální sukcesi do postavení osoby oprávnûné podle ustanovení § 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích od dûdûní jiÏ uplatnûného restituãního nároku. V popisovaném sporu oprávnûná osoba uplatnila fiádnû a vãas restituãní nárok, ale v prÛbûhu soudního fiízení o tomto nároku zemfiela. Nemohla tak sama uplatnit nárok na poskytnutí finanãní náhrady. Soudy niωích instancí nesprávnû dovodily, Ïe nárok na poskytnutí finanãní náhrady na dûdice oprávnûné osoby nepfiechází. Pokud v‰ak soudy niωích instancí právem pfiistoupily na konstrukci dûdûní oprávnûnou osobou uplatnûného nároku 30
âLÁNKY na vydání vûci, nebylo dÛvodu, proã upfiít dûdicÛm právo na poskytnutí finanãní náhrady, které by jinak oprávnûné osobû zajisté náleÏelo. Dûdické právo je zaloÏeno na principu univerzální sukcese, podle nûhoÏ vstupuje dûdic v okamÏiku smrti zÛstavitele do v‰ech práv a povinností soukromoprávní povahy, která nezanikají smrtí zÛstavitele, pokud jejich pfiechod není právním pfiedpisem upraven jinak. Toto obecné pravidlo platí i pro speciální úpravu restitucí. V projednávané vûci byl právní pfiedchÛdce ÏalobcÛ oprávnûn˘ k nároku na vydání vûcí po osobû, jejíÏ vûc pfie‰la v rozhodném období (srov. § 1 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích – tj. od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990) do vlastnictví státu. Pokud jde o Ïalobce, tito jiÏ nemohli nárokovat vydání vûcí z titulu oprávnûn˘ch osob, ale pouze z pohledu dûdicÛ tohoto nároku. Nárok na poskytnutí finanãní náhrady za nevydané vûci je nárokem majetkov˘m, kter˘ je rovnûÏ zpÛsobil˘m b˘t pfiedmûtem dûdictví. Pokud jde o v˘‰i finanãní náhrady, v tomto ohledu je vhodné upozornit na jiné rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 28 Cdo 1603/2011. V nûm dovolací instance posuzovala problematiku v˘‰e finanãní náhrady za nevydané vûci, resp. pfiimûfieností v˘‰e této náhrady stanovené cenov˘mi pfiedpisy pro oceÀování nemovitostí ke dni úãinnosti zákona o mimosoudních rehabilitacích (tj. k datu 1. 4. 1991). Nejvy‰‰í soud tu s ohledem na jiÏ v˘‰e zmiÀované poÏadavky – spravedlivé fie‰ení zohledÀující individuální okolnosti kaÏdého pfiípadu bez posuzování vûci v rovinû striktnû formalistické – dovodil, Ïe v zájmu spravedlivého fie‰ení dané vûci není vylouãeno ÏalobcÛm pfiifiknout takovou náhradu, která by v rozumné mífie vycházela z hodnoty nemovitostí v dobû pravomocného zamítnutí Ïaloby o jejich vydání soudem. Tedy náhradu vycházející z cenov˘ch pfiedpisÛ platn˘ch v téÏe dobû; amortizace nemovitostí od roku 1972 by nemûla b˘t opomíjena. Taková náhrada by byla pfiimûfiená dobové ekonomické situaci v na‰í zemi, jeÏ se v prÛbûhu let markantním zpÛsobem zmûnila. Oprávnûn˘m osobám v restituci podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, kter˘m nelze nemovitost pro nûkterou ze zákonn˘ch pfiekáÏek vydat, mÛÏe b˘t podle závûrÛ Nejvy‰‰ího soudu pfiiznána náhrada (§ 13 odst. 1, 4 cit. zák.), jejíÏ v˘‰e není totoÏná se zji‰tûnou podle cenov˘ch pfiedpisÛ platn˘ch ke dni 1. 4. 1991. MÛÏe se tak stát podle konkrétních okolností za situace, kdy by cenov˘ rozdíl v˘‰e náhrady zji‰tûné k poslednû uvedenému datu (a dosud poskytnuté) a v˘‰e náhrady pfiicházející v úvahu v dobû soudního rozhodování o ní byl v neprospûch restituentÛ natolik nepfiimûfien˘, Ïe by restituenti byli po‰kozeni na sv˘ch právech.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
MONITORING MONITORING OBDOBÍ: PROSINEC
JUDIKATURY Z
âESKÉ
REPUBLIKY
2012 – LEDEN 2013
Nejvy‰‰í soud Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 30 Cdo 962/2012 Datum rozhodnutí: 27. prosince 2012 Závûr: Poãátek bûhu promlãecí doby pro uplatnûní nároku na náhradu nemajetkové újmy zpÛsobené trestním stíháním je spojen aÏ s okamÏikem, kdy po‰kozen˘ mohl nárok na zadostiuãinûní nemajetkové újmy uplatnit u pfiíslu‰ného orgánu, aãkoliv nemajetková újma vzniká po‰kozenému jiÏ v dobû, kdy je proti nûmu trestní stíhání vedeno. Obsah: Spor byl veden o náhradu nemajetkové újmy zpÛsobené Ïalobci trestním stíháním, které neskonãilo pravomocn˘m odsuzujícím rozsudkem. Zahájeno bylo dne 7. 4. 2008 a obÏaloby byl Ïalobce zpro‰tûn rozsudkem ze dne 20. 4. 2009. Îalovaná v rámci pfiedbûÏného projednání Ïalobci zadostiuãinûní neposkytla a u soudu vznesla námitku promlãení. Odvolací soud Ïalobu následnû zamítl s tím, Ïe nárok je promlãen. Îalobce byl u hlavního líãení konaného dne 20. 4. 2009, v nûmÏ do‰lo k vynesení zpro‰Èujícího rozsudku, pfiítomen. Promlãecí doba proto zaãala plynout dne 21. 4. 2009 a skonãila dne 20. 10. 2009. JestliÏe Ïalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u Ïalované aÏ dne 12. 11. 2009, stalo se tak po uplynutí promlãecí doby. V dovolání Ïalobce tomuto závûru oponoval s tím, Ïe nelze povaÏovat za správn˘ názor, podle kterého subjektivní promlãecí doba nároku na náhradu ‰kody ãi nemajetkové újmy zpÛsobené nezákonn˘m rozhodnutím bûÏí vÏdy od oznámení (doruãení) zru‰ovacího rozhodnutí po‰kozenému. Îalobce mûl za to, Ïe aÏ ve chvíli, kdy zru‰ovací rozhodnutí nabude právní moci, lze fiíci, Ïe zru‰ené rozhodnutí bylo nezákonné, jelikoÏ aÏ nabytím právní moci je rozhodnutí závazné a nezmûnitelné. TudíÏ aÏ okamÏikem nabytí právní moci zru‰ovacího rozhodnutí mÛÏe zapoãít bûh promlãecí doby. JestliÏe i zastavení trestního stíhání ãi zpro‰tûní obÏaloby má podle judikatury stejné úãinky jako zru‰ení pravomocného rozhodnutí, je tfieba si uvûdomit, Ïe na rozdíl od zpro‰tûní obÏaloby rozsudkem odvolacího soudu, rozsudek soudu prvního stupnû nab˘vá právní moci marn˘m uplynutím lhÛty pro podání odvolání nebo oka-
mÏikem, kdy bylo odvolání odvolacím soudem zamítnuto. Ve chvíli, kdy byl pfii hlavním líãení vyhlá‰en zpro‰Èující rozsudek, nemohla b˘t zaloÏena odpovûdnost státu za nemajetkovou újmu zpÛsobenou Ïalobci jeho trestním stíháním, neboÈ nebylo postaveno na jisto, Ïe trestní stíhání bylo nezákonné. Dfiívûj‰í judikatura Nejvy‰‰ího soudu stála na stanovisku, Ïe subjektivní promlãecí doba u nároku na náhradu ‰kody zpÛsobené trestním stíháním, které neskonãilo odsuzujícím trestním rozhodnutím, poãíná bûÏet od okamÏiku, kdy obÏalovanému (obvinûnému) bylo oznámeno rozhodnutí, jímÏ byl zpro‰tûn obÏaloby, nebo jímÏ bylo trestní stíhání zastaveno. Právní názor byl v‰ak zmûnûn rozsudkem velkého senátu obãanskoprávního a obchodního kolegia Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 31 Cdo 619/2011, podle nûjÏ po‰kozenému vzniká nemajetková újma jiÏ v dobû, kdy je proti nûmu vedeno trestní stíhání (resp. je v rámci takového trestního stíhání omezen na osobní svobodû vzetím do vazby), nicménû poãátek bûhu promlãecí doby mÛÏe b˘t vázán aÏ k okamÏiku, kdy po‰kozen˘ mohl nárok na zadostiuãinûní nemajetkové újmy uplatnit u pfiíslu‰ného orgánu. Jinak by totiÏ mohla promlãecí doba ubûhnout pfied tím, neÏ by po‰kozen˘ vÛbec mohl své právo uplatnit. Nejvy‰‰í soud pak v témÏe rozsudku (byÈ aplikací § 101 obã. zák.) dovodil, Ïe promlãecí doba zaãala plynout aÏ dnem následujícím po dni právní moci zpro‰Èujícího rozsudku. Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1029/2008, rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4707/2007, rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 96/2011, rozsudek velkého senátu obãanskoprávního a obchodního kolegia Nejvy‰‰ího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011 Relevantní ustanovení: § 32 odst. 3 zákona ã. 82/1998 Sb., o odpovûdnosti za ‰kodu zpÛsobenou pfii v˘konu vefiejné moci rozhodnutím nebo nesprávn˘m úfiedním postupem
Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 22 Cdo 3000/2011 Datum rozhodnutí: 11. prosince 2012 Závûr: Právo nájemcÛ na koupi obecního bytu je právem majetkov˘m, a jako takové má urãitou hodnotu, 31
2/2013 JURISPRUDENCE kterou je tfieba vypofiádat, pokud ji nûkter˘ z úãastníkÛ uãiní pfiedmûtem fiízení o vypofiádání spoleãného jmûní manÏelÛ. Pfii oceÀování práva na pfievod obecního bytu do vlastnictví nájemce nelze vycházet jen z ceny bytu. Nejde totiÏ o zákonn˘ nárok a není nikdy zcela jasné, zda se pfievod opravdu uskuteãní. Privatizace obecních bytÛ je zpravidla úplatná, takÏe pfii ocenûní práva je tfieba pfiihlédnout i k ãástce, která má b˘t zaplacena, jakoÏ i k tomu, Ïe byt je zatíÏen právem nájmu nabyvatele, kterému téÏ svûdãí pfiedkupní právo. Cena tak nemÛÏe b˘t stejná jako cena vlastnického práva ke stejnému bytu, navíc nezatíÏenému právem nájmu bytu; musí b˘t pfiimûfienû sníÏena. Obsah: Spor byl veden o vypofiádání SJM. Kromû jiného soud prvního stupnû pfiikázal do v˘luãného vlastnictví b˘valé manÏelky (Ïalované) právo na uzavfiení kupní smlouvy o pfievodu vlastnického práva k bytu s obcí. Pfii stanovení hodnoty uvedeného práva soud vy‰el z obvyklé ceny pfiedmûtné bytové jednotky stanovené znaleck˘m posudkem ve v˘‰i 480 000 Kã, pfiihlíÏejíc i k tomu, Ïe se jedná o byt v dezolátním stavu. Soud proto cenu sníÏil na ãástku 396 204 Kã. Od ceny stanovené znalcem pak odeãetl jednak kupní cenu bytu, kterou manÏelka následnû zaplatila, jednak nájemné zaplacené v období od 13. 11. 2002 do 25. 3. 2005 ve v˘‰i 39 908 Kã, neboÈ pravidelné platby na nájemné mûly vliv na stanovení nízké ceny za byt. Odvolací soud z vypofiádání vypustil ostatní majetkové hodnoty uplatnûné k vypofiádání, coÏ vedlo ke zv˘‰ení ãástky na vypofiádání, kterou mûla hradit b˘v. manÏelka za pfiikázané právo na pfievod bytu do vlastnictví. V dovolání kromû jiného b˘v. manÏelka vyt˘kala niωím soudÛm, Ïe právo na pfievod bytu do vlastnictví nemûlo b˘t pfiedmûtem vypofiádání. Pfiedmûtem SJM by se mohlo stát pouze tehdy, kdyby úãastníci koupili byt za trvání manÏelství, k ãemuÏ nedo‰lo. Îalovaná byt nabyla do svého v˘luãného vlastnictví aÏ po zániku manÏelství a nelze jí proto uloÏit, aby zaplatila Ïalobci ze sporného bytu vypofiádací podíl. Právo na pfievod vlastnictví k pfiedmûtné bytové jednotce obûma úãastníkÛm trvalo do právní moci rozhodnutí o zru‰ení práva spoleãného nájmu k bytu, kter˘m bylo rozhodnuto, Ïe jedinou nájemkyní bytu se stala Ïalovaná. Nejvy‰‰í soud dospûl k závûru, Ïe úãastníci byli nepochybnû ke dni zániku jejich SJM oprávnûn˘mi úãastníky právního vztahu, jehoÏ obsah tvofiilo právo na koupi obecního bytu, kter˘ uÏívali. Toto právo je právem majetkov˘m, a jako takové má urãitou hodnotu, kterou je tfieba vypofiádat, pokud ji nûkter˘ z úãastníkÛ uãiní pfiedmûtem fiízení o vypofiádání SJM. Nesouhlasil v‰ak se zpÛsobem urãení ceny tohoto práva, a to z dÛvodÛ uveden˘ch shora ve shrnutí. OceÀování takového práva nelze provést 32
MONITORING JUDIKATURY stejn˘m zpÛsobem jako oceÀování vlastnického práva k bytu. Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 11992/2007, rozhodnutí velkého senátu obãanskoprávního a obchodního kolegia Nejvy‰‰ího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 31 Cdo 2036/2008 Relevantní ustanovení: § 150 obãanského zákoníku
Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 21 Cdo 3693/2011 Datum rozhodnutí: 20. prosince 2012 Závûr: Poãátek bûhu patnáctidenní lhÛty uvedené v ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce, jejíÏ uplynutí je podmínkou pro okamÏité zru‰ení pracovního pomûru zamûstnancem pro nevyplacení (ãásti) mzdy, se bude vÏdy odvíjet ode dne následujícího po uplynutí posledního dne kalendáfiního mûsíce následujícího po mûsíci, ve kterém zamûstnanci vzniklo právo na mzdu nebo plat (jejich ãást) ve smyslu § 141 odst. 1 zákoníku práce. Je nerozhodné, ke kterému dni zamûstnavatel urãil (nebo byl sjednán) pravideln˘ termín v˘platy mzdy (platu). Obsah: Spor byl veden o neplatnost okamÏitého zru‰ení pracovního pomûru, které zamûstnankynû (Ïalovaná) uãinila dle § 56 písm. b) zákoníku práce. Îalobce se domáhal urãení, Ïe toto okamÏité zru‰ení pracovního pomûru je neplatné. Îalobu odÛvodnil zejména tím, Ïe sám Ïalobce jiÏ v kvûtnu 2009 okamÏitû zru‰il pracovní pomûr s Ïalovanou, Ïalovaná Ïalobci sdûlila, Ïe na dal‰ím zamûstnávání trvá a podala Ïalobu o urãení neplatnosti okamÏitého zru‰ení pracovního pomûru. S touto Ïalobou uspûla, naãeÏ jí zamûstnavatel ihned doplatil ve‰keré mzdové nároky. Patnáctidenní lhÛta podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce se tak „mohla rozbûhnout“ aÏ ode dne 27. 5. 2010, a protoÏe Ïalovaná zru‰ila pracovní pomûr jiÏ 25. 5. 2010, uãinila tak pfiedãasnû. Soud prvního stupnû Ïalobû vyhovûl. Po provedeném dokazování dospûl k závûru, Ïe Ïalobce se s úhradou náhrady mzdy do prodlení nedostal a nebyla tedy splnûna základní podmínka pro okamÏité zru‰ení pracovního pomûru podle ustanovení § 56 písm. b) zák. práce. Odvolací soud naopak rozsudek zmûnil a Ïalobu zamítl. Podle nûj se zamûstnavatel do prodlení s v˘platou mzdy dostal a postup Ïalované byl tedy oprávnûn˘. Náhrada mzdy za mûsíc bfiezen 2010 se stala splatnou dne 30. 4. 2010 a zru‰ila-li Ïalovaná okamÏitû pracovní pomûr dne 27. 5. 2010, uãinila tak v souladu s ustanovením § 56 písm. b) zák. práce, protoÏe tak uãinila po patnáctidenní lhÛtû splatnosti. Odvolací soud navíc vytknul
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
MONITORING JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
soudu prvního stupnû, Ïe se nezab˘val tím, kdy je splatná náhrada mzdy za jednotlivé mûsíce. Dovolání podanému zamûstnavatelem vyhovûl Nejvy‰‰í soud. DÛvodem k okamÏitému zru‰ení pracovního pomûru podle ustanovení § 56 písm. b) zák. práce je skuteãnost, Ïe zamûstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich ãást do 15 dnÛ po uplynutí termínu splatnosti. Skuteãnost, Ïe zamûstnavatel vyplatil zamûstnanci dluÏnou splatnou mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu) anebo jejich ãást aÏ po uplynutí patnáctidenní lhÛty, není z hlediska dÛvodu k okamÏitému zru‰ení pracovního pomûru v˘znamná. ProtoÏe ustanovení § 56 písm. b) zák. práce váÏe moÏnost okamÏitého zru‰ení pracovního pomûru v˘luãnû na uplynutí stanovené lhÛty od splatnosti mzdy (platu) ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce, je pro uplatnûní dÛvodu k okamÏitému zru‰ení pracovního pomûru pro nevyplacení mzdy (platu) nebo její ãásti nerozhodné, ke kterému dni zamûstnavatel urãil (nebo byl sjednán) pravideln˘ termín v˘platy mzdy (platu). Poãátek bûhu patnáctidenní lhÛty uvedené v ustanovení § 56 písm. b) zák. práce se bude vÏdy odvíjet ode dne následujícího po uplynutí posledního dne kalendáfiního mûsíce následujícího po mûsíci, ve kterém zamûstnanci vzniklo právo na mzdu nebo plat. Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1151/2001, rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2242/2009 Relevantní ustanovení: § 56 písm. b) a § 141 odst. 1 „nového“ zákoníku práce
Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 22 Cdo 4756/2010 Datum rozhodnutí: 28. listopadu 2012 Závûr: Základem úvahy pro stanovení v˘‰e náhrady musí b˘t posouzení, co by vylouãen˘ podílov˘ spoluvlastník získal pfii obvyklém uÏívání domu (v rámci svého podílu) v období, za které se domáhá náhrady. Nemohl-li vylouãen˘ spoluvlastník v dÛsledku a právû jen v dÛsledku rozhodnutí Ïalovan˘ch uspokojovat v nemovitosti v jeho spoluvlastnictví svou potfiebu bydlení, kterou naopak realizovali právû Ïalovaní, je zfiejmé, Ïe v˘‰e náhrady nemÛÏe mít základ v regulaci nájemného, jeÏ pfiedpokládá existující nájemní vztah ke dni úãinnosti vyhlá‰ky ã. 176/1993 Sb. Obsah: Spor byl veden o vydání bezdÛvodného obohacení získaného uÏíváním domu Ïalovan˘mi nad rámec jejich spoluvlastnick˘ch podílÛ, aniÏ by existovala dohoda mezi spoluvlastníky o uÏívání pfiedmûtn˘ch nemovitostí v rozhodné dobû, tj. od 1. dubna 1999 do 30.
JURISPRUDENCE 2/2013 ãervna 2002. Soud prvního stupnû Ïalobû vyhovûl. Zjistil, Ïe Ïalovaní vylouãili Ïalobce z uÏívání domu v celém rozsahu, a pfii urãení „hodnoty“ uÏívání vy‰el z ,,obvyklé ceny odpovídající ãástkám vynakládan˘m obvykle v daném místû a ãase za nájem obdobn˘ch nemovitostí“. Odvolací soud rozsudek zmûnil tak, Ïe v rozsahu cca º nároku Ïalobu zamítl. Dospûl k závûru, Ïe je nutné vyjít z ãástky zohledÀující regulované nájemné v rozhodné dobû. Odvolací soud konstatoval, Ïe Ïalobce nemÛÏe poÏadovat náhradu spoãívající v obvyklé cenû za uÏívání nemovitostí, protoÏe jako podílov˘ spoluvlastník nemÛÏe pronajmout ideální 1/3 nemovitosti a protoÏe Ïalovaní uÏívali byty nacházející se v pfiedmûtné nemovitosti dlouhodobû, a to jiÏ pfied jejich rozhodnutím o vylouãení Ïalobce z uÏívání pfiedmûtn˘ch nemovitostí. Nelze proto vycházet z toho, Ïe by mohla b˘t sjednána nájemní smlouva s nov˘m nájemcem, t˘kající se toliko ideální jedné tfietiny pfiedmûtné nemovitosti a nikoliv konkrétního bytu. Îalobce podal proti rozsudku dovolání, ve kterém nesouhlasil s v˘poãtem ãástky odpovídající hodnotû uÏívání jeho podílu na nemovitostech. Nejvy‰‰í soud dovolání vyhovûl. Právo spoluvlastníka na náhradu za to, Ïe neuÏívá spoleãnou vûc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, je dáno zákonem a vypl˘vá z práva spoluvlastníka podílet se na uÏívání spoleãné vûci v mífie odpovídající jeho podílu. Rozsah tohoto uÏívacího práva ke spoleãné vûci (stejnû jako v˘‰e spoluvlastnického podílu) nemÛÏe b˘t proti vÛli spoluvlastníka rozhodnutím spoluvlastníkÛ modifikován. NeumoÏÀují-li existující pomûry nebo rozhodnutí, popfiípadû dohoda spoluvlastníkÛ nûkterému spoluvlastníku plnou realizaci tohoto práva, náleÏí mu za to (jestliÏe se ov‰em strany nedohodly jinak) odpovídající náhrada. Pro posouzení v˘‰e náhrady pro vylouãeného spoluvlastníka není rozhodující to, co spoluvlastník uÏívající vûc nad rámec podílu získává (oã se obohatí); podstatná je újma vznikající vylouãenému spoluvlastníku. Tu musí soud stanovit na základû úvahy vycházející ze skutkov˘ch zji‰tûní ohlednû toho, co by spoluvlastník pfii obvyklém uÏívání vûci v rámci svého podílu získal. Proto nelze pfiihlíÏet k vyhlá‰ce regulující nájemné v bytech. Související judikatura: nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 471/05 (k otázce právní kvalifikace nároku), rozsudek velkého senátu obãanskoprávního a obchodního kolegia Nejvy‰‰ího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 3 Cdon 1313/97 Relevantní ustanovení: § 137 odst. 1 obãanského zákoníku 33
2/2013 JURISPRUDENCE
Nejvy‰‰í správní soud Rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu sp. zn. 8 As 19/2012 Datum rozhodnutí: 9. ledna 2013 Závûr: Aby mohlo dojít k deklaraci vefiejnû pfiístupné úãelové pozemní komunikace, musí b˘t na základû anal˘zy jednotliv˘ch komunikaãních moÏností v daném území doloÏena existence nezbytné komunikaãní potfieby. Ta nastává tehdy, pokud se v dané lokalitû nenachází alternativa k pfiedmûtné komunikaci, o níÏ by bylo moÏné vzhledem ke konkrétním podmínkám v území je‰tû rozumnû uvaÏovat. Vhodn˘mi alternativami pfiitom obecnû mohou b˘t i ty, které pfiedstavují zhor‰ení komunikaãních moÏností, napfi. co do vzdálenosti pfiístupu. Obsah: Správní fiízení bylo vedeno o vyhlá‰ení nevefiejné úãelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 2 zákona ã. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Správní úfiad vyhlásil na dotãeném pozemku nevefiejnou úãelovou komunikaci, aãkoliv Ïadatel (pozdûji Ïalobce) se domáhal vyhlá‰ení vefiejné úãelové komunikace. Odvolání proti rozhodnutí správního úfiadu bylo zamítnuto stejnû jako následnû Ïalobcem podaná správní Ïaloba. Podle správního soudu bylo vyhlá‰ení nevefiejné úãelové komunikace dÛvodné. Bylo prokázáno, Ïe vlastník pfiíslu‰ného pozemku ãi jeho právní pfiedchÛdce, k jehoÏ souhlasu lze pfiihlíÏet, nesouhlasili s omezením svého vlastnického práva a dále, Ïe nebyla v daném pfiípadû splnûna podmínka komunikaãní nezbytnosti, neboÈ existovala jiná alternativa pfiístupu k nemovitostem Ïalobce. Bylo totiÏ prokázáno, Ïe Ïalobce má zaji‰tûn pfiístup ke své nemovitosti vefiejnû pfiístupnou úãelovou komunikací, kterou také uÏívá. Îalobce podal proti rozsudku kasaãní stíÏnost, ve které tvrdil, Ïe sporná komunikace splÀuje znaky vefiejné úãelové komunikace. Dopravní obsluÏnost jeho nemovitosti není zaji‰tûna jinou komunikací, neboÈ ta sice existuje, ale je nesjízdná. Sporná cesta se „stala nevefiejnou“ v dÛsledku jejího oplocení, coÏ v‰ak není pfiípustné. Vlastníci sporné komunikace navíc nejménû po deset let nic proti prÛjezdu nenamítali. Nejvy‰‰í správní soud kasaãní stíÏnosti vyhovûl. Pro závûr o tom, Ïe se na urãitém pozemku nachází vefiejnû pfiístupná úãelová komunikace dle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, musí b˘t, vedle naplnûní vymezen˘ch zákonn˘ch znakÛ, dále doloÏeno splnûní dvou pfiedpokladÛ. Za prvé je tfieba doloÏit, Ïe vlastník pozemku nebo 34
MONITORING JUDIKATURY jeho právní pfiedchÛdce, k jehoÏ souhlasu je moÏné pfiihlíÏet, souhlasil s omezením svého vlastnického práva obecn˘m uÏíváním vefiejnû pfiístupné úãelové komunikace. Za druhé je tfieba prokázat, Ïe je splnûna podmínka komunikaãní nezbytnosti, tedy Ïe neexistuje jiná alternativa pfiístupu a pfiístup zjevnû není upraven soukromoprávním institutem, napfi. vûcn˘m bfiemenem. Teprve pokud je splnûna podmínka komunikaãní nezbytnosti pro potfieby vlastníka nemovitosti, je zaloÏeno i „právo“ vstupu tfietím subjektÛm. Obecnû platí, Ïe vefiejnû pfiístupná i nepfiístupná úãelová komunikace vzniká vÛlí vlastníka. Právní status vefiejnû pfiístupné úãelové komunikace je závazn˘ i pro její budoucí majitele. Vlastník je vázán v˘slovn˘m i konkludentním souhlasem (spoãívajícím v tom, Ïe vlastník obecné uÏívání trpí a sv˘m aktivním jednáním mu nebrání) svého právního pfiedchÛdce s tím, aby byl jeho pozemek uÏíván jako vefiejnû pfiístupná úãelová komunikace. Vlastník ani jeho právní nástupce nemÛÏe pozdûji sv˘m jednostrann˘m vyhlá‰ením (uzavfiením ãi oplocením) zamezit obecnému uÏívání vefiejnû pfiístupné úãelové komunikace. Pokud vlastník zamezí vstupu na spornou komunikaci, neznamená to pro správní orgán automaticky nemoÏnost deklarovat ji jako vefiejnû pfiístupnou úãelovou komunikaci. V pfiípadû vzniklého sporu musí pfiíslu‰n˘ silniãní správní úfiad posoudit, zda zde existuje, byÈ jen konkludentní, právnû závazn˘ souhlas vlastníkÛ ãi jejich pfiedchÛdcÛ s obecn˘m uÏíváním komunikace na jejich pozemku. Vefiejnû pfiístupné úãelové komunikace mohou vzniknout rovnûÏ v pfiípadû cest uÏívan˘ch tzv. od nepamûti z dÛvodu naléhavé komunikaãní potfieby. Obecné uÏívání tûchto cest je nezávislé na prokázání existence souhlasu vlastníka, neboÈ pro zjevnou prastarost cesty není moÏno vystopovat, zda byl s jejím obecn˘m uÏíváním udûlen souhlas ãi nikoli. Aby mohlo dojít k deklaraci vefiejnû pfiístupné úãelové pozemní komunikace, musí b˘t na základû anal˘zy jednotliv˘ch komunikaãních moÏností v daném území doloÏena existence nezbytné komunikaãní potfieby. Ta nastává tehdy, pokud se v dané lokalitû nenachází alternativa k pfiedmûtné komunikaci, o níÏ by bylo moÏné vzhledem ke konkrétním podmínkám v území je‰tû rozumnû uvaÏovat. Vhodn˘mi alternativami obecnû mohou b˘t i ty, které pfiedstavují zhor‰ení komunikaãních moÏností, napfi. co do vzdálenosti pfiístupu. Pokud existuje jiná srovnatelná alternativa pro zaji‰tûní plnohodnotného komunikaãního spojení, která by souãasnû ‰etrnûji zasahovala do oprávnûn˘ch zájmÛ vlastníkÛ sporné cesty, bylo by jí tfieba dát na základû principu proporcionality pfiednost.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
MONITORING JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
Relevantní ustanovení: § 7 odst. 2 zákona ã. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích Související judikatura: nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 268/06, rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1911/2000, rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 5 As 20/2003, rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 6 Ans 2/2007
Ústavní soud Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3296/12 Datum rozhodnutí: 18. prosince 2012 Závûr: Pfii rozhodování o vrácení zaplaceného soudního poplatku v fiízeních zahájen˘ch pfied 1. 9. 2011 se pouÏije zákon o soudních poplatcích ve znûní úãinném ke dni zahájení fiízení. Aplikace zákona o soudních poplatcích ve znûní úãinném po 1. 9. 2011 není, co se t˘ãe zastavení soudního fiízení a vrácení soudního poplatku, moÏná. Obsah: ¤ízení pfied Ústavním soudem bylo vedeno pro nesprávnou aplikaci zákona ã. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znûní po 1. 9. 2011. StûÏovatel se Ïalobou doruãenou soudu 18. 8. 2009 domáhal uloÏení povinnosti Ïalované, aby mu zaplatila ãástku 357 000 Kã s pfiíslu‰enstvím, kterou jí pÛjãil na základû smlouvy o pÛjãce. Dne 7. 2. 2012 stûÏovatel vzal Ïalobu zpût. Okresní soud usnesením fiízení zastavil, rozhodl o vrácení soudního poplatku ve v˘‰i o 20 % men‰í, neÏ byl zaplacen, a rozhodl o nákladech fiízení. V˘rok o vrácení soudního poplatku opfiel o § 10 odst. 3 zák. ã. 549/1991 Sb., ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ, podle nûhoÏ se vrátí z úãtu soudu zaplacen˘ soudní poplatek za fiízení, kter˘ je splatn˘ podáním Ïaloby, sníÏen˘ o 20 %, nejménû v‰ak o 1 000 Kã, byloli fiízení zastaveno pfied prvním jednáním. StûÏovatel proti tomuto rozhodnutí podal odvolání s námitkou nesprávného právního závûru. Poukazoval na skuteãnost, Ïe fiízení bylo zahájeno pfied úãinností zákona ã. 218/2011 Sb., pfiiãemÏ na podkladû ãl. II. odst. 1 tohoto zákona dovozoval, Ïe na cel˘ reÏim soudních poplatkÛ pro dané fiízení dopadá právní úprava daná zákonem ã. 549/1991 Sb., ve znûní úãinném do 31. 8.
JURISPRUDENCE 2/2013 2011, tudíÏ mu mûl b˘t vrácen soudní poplatek v plné v˘‰i. Odvolací soud rozhodnutí potvrdil. Upozornil, Ïe ãl. II. bod 1 zákona ã. 218/2011 Sb. pÛsobí jako intertemporální ustanovení pouze pro oblast vybírání soudních poplatkÛ a otázku vrácení poplatkÛ nefie‰í, proto je tfieba dovodit, Ïe vrácení soudního poplatku pro fiízení zahájená pfied 1. 9. 2011 a rozhodovaná po 1. 9. 2011 speciálnû upraveno není. V dané vûci je fie‰en nárok na vrácení soudního poplatku, pfiiãemÏ tento nárok vzniká Ïalobci okamÏikem zpûtvzetí Ïaloby a logicky se na nûj vztahuje právní úprava úãinná v dobû tohoto zpûtvzetí. Ústavní stíÏnosti bylo vyhovûno. V posuzované vûci ‰lo o jeden z projevÛ pÛsobení nové právní úpravy na právní vztahy vzniklé za úãinnosti úpravy pfiedchozí – ve hmotnûprávních pomûrech se pak rozli‰ují retroaktivní dopady, ochrana nabyt˘ch práv (iura quaesita) a ochrana minul˘ch právních skuteãností, v procesnûprávní sféfie vliv nov˘ch pravidel na probíhající (neukonãené) fiízení. Pro oblast intertemporality v civilním i trestním procesu platí princip, dle nûhoÏ nestanoví-li zákon jinak, soud postupuje podle procesní úpravy platné a úãinné v dobû rozhodování; tento postulát se plnû uplatní pro rozhodování o meritu vûci. Právní úprava soudních poplatkÛ je obsaÏena v zák. ã. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Tento pfiedpis upravuje, kromû jiného, jednotlivé aspekty poplatkové povinnosti, tj. vybírání soudních poplatkÛ. Za souãást vybírání soudních poplatkÛ je tfieba povaÏovat i nárok na jejich pfiípadné vrácení, a to za stanoven˘ch podmínek. Ústavní soud dovodil, Ïe bylo poru‰eno stûÏovatelovo ústavnû zaruãené právo nesprávnou interpretací pfiechodn˘ch ustanovení zák. ã. 218/2011 Sb. ohlednû postupu soudu pfii vracení zaplaceného soudního poplatku po zpûtvzetí Ïaloby pfied prvním jednáním. Neobsahuje-li právní pfiedpis speciální úpravu pro vracení soudního poplatku, je tfieba aplikovat pravidla pro jeho vybírání, pravidla svojí povahou obecnûj‰í, a to proto, Ïe za souãást vybírání soudních poplatkÛ je tfieba povaÏovat i jejich vrácení. Související judikatura: nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/01 Relevantní ustanovení: § 10 odst. 3 zák. ã. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znûní úãinném pfied a po 1. 9. 2011 Pfiipravil: Jan Tryzna
35
2/2013 JURISPRUDENCE
M
O N I T O R I N G
MONITORING JUDIKATURY
E V R O P S K É
Soudní dvÛr Evropské unie a Tribunál OBDOBÍ: 1. PROSINCE 2012 – 31. LEDNA 2013
Dittrich (vûc C-124/11) Datum rozhodnutí: 6. prosince 2012 Závûr: Podpora vyplácená úfiedníkÛm v pfiípadû nemoci, jako je podpora poskytovaná úfiedníkÛm Spolkové republiky Nûmecko na základû zákona o spolkov˘ch úfiednících (Bundesbeamtengesetz), spadá do pÛsobnosti práva EU, jestliÏe ji financuje stát jakoÏto vefiejn˘ zamûstnavatel. Skutkové okolnosti: Pan Dittrich, kter˘ je spolkov˘m úfiedníkem, u Spolkové republiky Nûmecko podal neúspû‰nû Ïádost o podporu t˘kající se nákladÛ na zdravotní péãi, které v prosinci 2004 a v listopadu 2005 vynaloÏil jeho registrovan˘ partner ve smyslu pfiíslu‰ného vnitrostátního pfiedpisu. Rozsudkem vydan˘m dne 16. ãervna 2009 Verwaltungsgericht Berlin Ïalobû podané proti tomuto zamítnutí Ïádosti vyhovûl, kdyÏ mûl za to, Ïe nárok na dotãenou podporu sice nevypl˘vá z vnitrostátního pfiedpisu, neboÈ tento nezahrnuje registrované partnery mezi rodinné pfiíslu‰níky, ktefií mohou b˘t za tímto úãelem zohlednûni, tento nárok v‰ak vypl˘vá ze smûrnice 2000/78. Právní stránka: Z ãlánku 3 odst. 1 písm. c) a odst. 3 smûrnice 2000/78 vypl˘vá, Ïe se uvedená smûrnice vztahuje na v‰echny osoby ve vefiejném i soukromém sektoru, vãetnû vefiejnoprávních subjektÛ, pokud jde zejména o podmínky odmûÀování, a Ïe se nevztahuje na platby jakéhokoli druhu poskytované státními systémy nebo podobn˘mi systémy, vãetnû systémÛ státního sociálního zabezpeãení a sociální ochrany. V souladu s ãl. 157 odst. 2 SFEU se „odmûnou“ rozumí obvyklá základní ãi minimální mzda nebo plat a ve‰keré ostatní odmûny, jeÏ zamûstnavatel pfiímo nebo nepfiímo, v hotovosti nebo v naturáliích vyplácí zamûstnanci v souvislosti se zamûstnáním. Pojem „odmûna“ ve smyslu ãlánku 157 SFEU musí b˘t vykládán v ‰irokém smyslu s tím, Ïe zahrnuje zejména v‰echny odmûny v hotovosti nebo v naturáliích, stávající ãi budoucí, za podmínky, Ïe je zamûst36
J U D I K A T U R Y
navatel vyplácí – byÈ i nepfiímo – zamûstnanci v souvislosti se zamûstnáním, aÈ jiÏ na základû pracovní smlouvy, legislativních ustanovení ãi dobrovolnû. Související judikatura: Rozsudek ze dne 10. kvûtna 2011, Römer, C-147/08, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí, ze dne 4. ãervna 1992, Bötel, C-360/90, Recueil, s. I-3589, ze dne 9. února 1999, SeymourSmith a Perez, C-167/97, Recueil, s. I-623. Relevantní právní úprava: âl. 3 odst. 1 písm. c) a odst. 3 smûrnice Rady 2000/78/ES, kterou se stanoví obecn˘ rámec pro rovné zacházení v zamûstnání a povolání.
Caves Krier Frãres (vûc C-379/11) Datum rozhodnutí: 13. prosince 2012 Závûr: Podmínûní poskytnutí pfiíspûvku zamûstnavatelÛm na podporu zamûstnávání nezamûstnan˘ch osob star‰ích 45 let zafiazením nezamûstnané osoby, pfiijímané do zamûstnání, do evidence uchazeãÛ o zamûstnání v tomto ãlenském státû, je-li takové zafiazení do evidence podmínûno bydli‰tûm v tuzemsku, je v rozporu s právem EU. Skutkové okolnosti: Michãle Schmidt-Krier se narodila dne 30. ãervence 1955 a je lucemburskou státní pfiíslu‰nicí, která pob˘vá se sv˘m manÏelem v Nûmecku, v blízkosti lucembursk˘ch hranic. Michãle Schmidt-Krier pracovala vÏdy v Lucembursku. Dne 1. kvûtna 2008 uzavfiela M. Schmidt-Krier, které v té dobû bylo 52 let, se spoleãností Caves Krier se sídlem v Remich (Lucembursko) pracovní smlouvu na dobu neurãitou. Poté, co spoleãnost Caves Krier pfiijala do zamûstnání M. Schmidt-Krier, podala dne 2. záfií 2008 u úfiadu ADEM Ïádost o pfiíspûvek na podporu zamûstnávání nezamûstnan˘ch osob star‰ího vûku a dlouhodobû nezamûstnan˘ch osob podle ãl. L. 541-1 prvního pododstavce code du tratil (zákoník práce). Rozhodnutím ze dne 4. záfií 2008 zamítl úfiad ADEM tuto Ïádost z toho dÛvodu, Ïe M. Schmidt-Krier nesplÀovala podmínku zafiazení do evidence úfiadu ADEM jakoÏto uchazeã o zamûstnání po dobu nejménû jednoho mûsíce, jak to vyÏaduje dotãené ustanovení (dále jen „sporné rozhodnutí“). Dne 11. ledna 2010 podala spoleãnost Caves Krier k tribunal administratif (správní soud prvního stupnû) Ïalobu na neplatnost tohoto rozhodnutí, ve které zdÛraznila, Ïe M. SchmidtKrier byla zafiazena do evidence jako uchazeã
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
MONITORING JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
o zamûstnání v Nûmecku a Ïe po cel˘ svÛj Ïivot pracovala v Lucembursku, pfiiãemÏ byla vedena na úfiadû práce v Nûmecku pouze z toho dÛvodu, Ïe se tam spolu s manÏelem pfiestûhovala, byÈ nadále pracovala v Lucembursku. Právní stránka: Podle ustálené judikatury spadá do pÛsobnosti ãlánku 45 SFEU kaÏd˘ státní pfiíslu‰ník Unie bez ohledu na místo pobytu a státní pfiíslu‰nost, kter˘ vyuÏil práva na voln˘ pohyb pracovníkÛ a kter˘ vykonával zamûstnání v jiném ãlenském státû, neÏ je jeho stát pobytu. V rámci ãlánku 45 SFEU musí b˘t za „pracovníka“ povaÏována osoba, která po urãitou dobu vykonává pro jinou osobu a pod jejím vedením práci, za niÏ dostává odmûnu. Po skonãení pracovního pomûru dotãená osoba v zásadû ztrácí postavení pracovníka, av‰ak s tím, Ïe toto postavení mÛÏe po skonãení pracovního pomûru vyvolávat urãité úãinky, a Ïe osoba, která skuteãnû hledá práci, musí b˘t rovnûÏ povaÏována za pracovníka. PodmiÀování zafiazení do evidence úfiadu ADEM, a tudíÏ i poskytnutí pfiíspûvku na podporu zamûstnávání, bydli‰tûm v Lucembursku tak zavádí rozdílné zacházení mezi státními pfiíslu‰níky ãlensk˘ch státÛ v postavení uchazeãÛ o zamûstnání, ktefií pob˘vají na lucemburském území, na stranû jedné, a státními pfiíslu‰níky ãlensk˘ch státÛ v postavení uchazeãÛ o zamûstnání, ktefií pob˘vají v jiném ãlenském státû, na stranû druhé. Jedná se tak o znev˘hodnûní nûkter˘ch pracovníkÛ jen z toho dÛvodu, Ïe si zfiídili bydli‰tû v jiném ãlenském státû. DÛsledkem je moÏnost ztíÏení pfiístupu k zamûstnání v Lucembursku pfiíhraniãnímu pracovníkovi, kter˘ je stejnû jako M. Schmidt-Krier nezamûstnanou osobou. Související judikatura: Rozsudky ze dne 21. února 2006, Ritter-Coulais, C-152/03, Sb. rozh. s. I-1711, ze dne 18. ãervence 2007, Hartmann, C-212/05, Sb. rozh. s. I-6303, ze dne 7. kvûtna 1998, Clean Car Autoservice, C-350/96, Recueil, s. I-2521, ze dne 11. ledna 2007, ITC, C-208/05, Sb. rozh. s. I-181, ze dne 16. bfiezna 2010, Olympique Lyonnais, C-325/08, Sb. rozh. s. I-2177. Relevantní právní úprava: âlánek 45 SFEU.
GAMP (vûc C-579/11) Datum rozhodnutí: 19. prosince 2012 Závûr: Právo EU nebrání tomu, aby investice spolufinancovaná Unií byla provedena z místa nacházejícího se mimo zpÛsobilé regiony hospodáfisk˘m subjektem usazen˘m v takovémto místû, za podmínky, Ïe tato investice bude cílenû a prokazatelnû smûfiovat do zpÛsobil˘ch regionÛ. Skutkové okolnosti: Rozhodnutími ze dne 15. a 26. záfií 2008, jakoÏ i ze dne 15. fiíjna, 4. lis-
JURISPRUDENCE 2/2013 topadu a 26. prosince 2008 schválila Comiss∫o Directiva do Programa Operacional Potencial Humano Ïádosti Národního úfiadu pro vefiejnou správu, Odborové organizace vy‰‰ích technick˘ch zamûstnancÛ státu, Vysoké ‰koly prÛmyslového inÏen˘rství a managementu, Ministerstva zdravotnictví a Institutu sportu a tûlov˘chovy Portugalska o financování na základû investic v rámci OPLK t˘kajících se vzdûlávání pro vefiejnou správu. JelikoÏ v‰ichni tito Ïadatelé mají sídlo v regionu Lisabon, byla zmínûná rozhodnutí v rozsahu, v nûmÏ poÏadované financování spadalo pod cíl „konvergence“ podle ãlánku 5 nafiízení ã. 1083/2006, pfiijata s uplatnûním v˘jimky stanovené v bodû 6 písm. a) pfiílohy V referenãního rámce. JelikoÏ GAMP mûla za to, Ïe tato v˘jimka je nesluãitelná s unijním právem a Ïe tudíÏ rozhodnutí pfiijatá Comiss∫o Directiva do Programa Operacional Potencial Humano protiprávnû sniÏují prostfiedky vyãlenûné pro Ïadatele z fiad subjektÛ se sídlem v portugalsk˘ch regionech NUTS 2, které jsou zpÛsobilé v rámci cíle „konvergence“, podala Ïalobu na neplatnost tûchto rozhodnutí k tribunal administrativo e fiscal do Porto. Právní stránka: PouÏití strukturálních fondÛ pro uskuteãnûní cíle „konvergence“ musí prospívat specificky regionÛm NUTS 2. Naproti tomu z nafiízení ã. 1083/2006 nebo z ustanovení primárního práva t˘kajících se hospodáfiské, sociální a územní soudrÏnosti nelze vyvodit, Ïe hospodáfisk˘ subjekt povûfien˘ realizací investice musí mít nutnû sídlo v regionu, pro nûjÏ je investice urãena. Kromû toho z tûchto právních pfiedpisÛ nevypl˘vá, Ïe k pouÏití tûchto fondÛ musí v kaÏdém pfiípadû dojít ve zmínûném regionu. Zájmu regionu, jemuÏ má prospût spolufinancování Unie, se nejlépe poslouÏí, jestliÏe hospodáfisk˘ subjekt, kterému je svûfieno provedení projektu, nabízí nejlep‰í kvalitativní a kvantitativní záruky pro jeho úspû‰né dokonãení. Nachází-li se sídlo tohoto hospodáfiského subjektu mimo zmínûn˘ region, nemûla by taková okolnost bránit tomu, aby byl tomuto subjektu dan˘ projekt svûfien. Okolnost, Ïe subjekty povûfiené provedením investice mají sídlo v místû leÏícím mimo dotãené regiony NUTS 2 a Ïe z tohoto místa zaji‰Èují vzdûlávání pro zamûstnance vefiejné správy, ktefií plní své úkoly v zájmu obyvatel tûchto regionÛ, nezakládá poru‰ení pravidel územní zpÛsobilosti stanoven˘ch v nafiízení ã. 1083/2006. Je v‰ak zfiejmé, Ïe takto provádûné investice, jsou-li spolufinancovány v rámci cíle „konvergence“, musí cílenû a prokazatelnû smûfiovat do zmínûn˘ch regionÛ NUTS 2. Související judikatura: Rozsudek ze dne 3. záfií 2009, Parlament v. Rada, C-166/07, Sb. rozh. s. I-7135. 37
2/2013 JURISPRUDENCE Relevantní právní úprava: Nafiízení Rady (ES) ã. 1083/2006 o obecn˘ch ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudrÏnosti.
Köck (vûc C-206/11) Datum rozhodnutí: 17. ledna 2013 Závûr: Smûrnice o nekal˘ch obchodních praktikách brání tomu, aby vnitrostátní soud nafiídil ukonãení obchodní praktiky, na kterou se tato smûrnice nevztahuje, pouze z dÛvodu, Ïe uvedená praktika nebyla pfiedmûtem pfiedchozího povolení pfiíslu‰ného správního orgánu, aniÏ by sám provedl posouzení nekalé povahy dotãené praktiky. Skutkové okolnosti: Georg Köck, obchodník s místem podnikání v Innsbrucku (Rakousko), v novinách oznámil „úpln˘ likvidaãní prodej“ v˘robkÛ ve svém obchodû a pro tento prodej pfied uveden˘m obchodem rovnûÏ provádûl reklamu prostfiednictvím reklamních ‰títÛ a nálepek. Kromû v˘razu „úpln˘ likvidaãní prodej“ pouÏil i takové v˘razy jako „v‰e musí b˘t prodáno“ a „sleva aÏ 90 %“. Pro vyhlá‰ení uvedeného likvidaãního prodeje nepoÏádal G. Köck o povolení okresního správního orgánu (Bezirksverwaltungsbehörde). Schutzverband gegen unlauteren Wettbewerb, kter˘ mûl za to, Ïe oznámení G. Köcka pfiedstavuje „vyhlá‰ení v˘prodeje“ ve smyslu vnitrostátních právních pfiedpisÛ a poru‰uje je z dÛvodu, Ïe nebylo pfiedmûtem pfiedchozího správního povolení, podal u Landesgericht Innsbruck zdrÏovací Ïalobu s návrhem na zvefiejnûní soudního rozhodnutí. Vzhledem k tomu, Ïe tato Ïaloba byla zamítnuta, podal Schutzverband gegen unlauteren Wettbewerb proti tomuto rozhodnutí odvolání u Oberlandesgericht Innsbruck. Poslednû uveden˘ soud vydal usnesení o pfiedbûÏném opatfiení, v nûmÏ návrhu odvolatele vyhovûl. Georg Köck podal proti usnesení Oberlandesgericht Innsbruck u pfiedkládajícího soudu opravn˘ prostfiedek („Revisionsrekurs“). Právní stránka: Úvodem je tfieba urãit, zda taková obchodní praktika, jako je vyhlá‰ení v˘prodeje uvedeného ve vnitrostátním pfiedpise, pfiedstavuje „obchodní praktiku“ ve smyslu ãl. 2 písm. d) smûrnice, a podléhá tedy poÏadavkÛm stanoven˘m touto smûrnicí. âl. 2 písm. d) smûrnice definuje pomocí zvlá‰tû ‰iroké formulace pojem „obchodní praktika“ jako „jednání, opomenutí, chování nebo prohlá‰ení, obchodní komunikac[i] vãetnû reklamy a uvedení na trh ze strany obchodníka pfiímo související s propagací, prodejem nebo dodáním produktu spotfiebiteli“. Taková reklamní opatfiení, jako jsou opatfiení dotãená ve vûci v pÛvodním fiízení, 38
MONITORING JUDIKATURY která se t˘kají prodeje zboÏí spotfiebitelÛm za v˘hodn˘ch podmínek nebo cen, pfiitom jasnû spadají do rámce obchodní strategie subjektu a smûfiují pfiímo k podpofie a prodeji tohoto zboÏí. Z toho vypl˘vá, Ïe pfiedstavují „obchodní praktiky“ ve smyslu ãl. 2 písm. d) smûrnice, a v dÛsledku toho spadají do její vûcné pÛsobnosti. Smûrnice v‰ak ponechává ãlensk˘m státÛm urãit˘ rozhodovací prostor, pokud jde o v˘bûr vnitrostátních opatfiení urãen˘ch k tomu, aby bojovala proti nekal˘m obchodním praktikám, zejména za podmínky, Ïe jsou pfiimûfiená a úãinná a Ïe takto stanovené sankce jsou úãinné, pfiimûfiené a odrazující. JelikoÏ se pfiedbûÏná nebo preventivní kontrola ze strany ãlenského státu mÛÏe za urãit˘ch okolností jevit jako pfiimûfienûj‰í a vhodnûj‰í neÏ kontrola a posteriori nafiizující ukonãení jiÏ uplatnûné nebo bezprostfiednû nastupující obchodní praktiky, mohou tato vnitrostátní opatfiení spoãívat zejména ve stanovení reÏimu pfiedchozího povolení – pod hrozbou sankcí – urãit˘ch praktik, jejichÏ povaha za úãelem boje proti nekal˘m obchodním praktikám takovou kontrolu vyÏaduje. V˘sledkem reÏimu stanoveného uveden˘mi vnitrostátními opatfieními, která pfiedstavují provedení smûrnice, v‰ak nemÛÏe b˘t zákaz obchodní praktiky pouze z dÛvodu, Ïe uvedená praktika nebyla pfiedmûtem pfiedchozího povolení pfiíslu‰ného správního orgánu, aniÏ by byla posouzena její nekalá povaha. Související judikatura: Rozsudek ze dne 9. listopadu 2010, Mediaprint Zeitungs- und Zeitschriftenverlag, C-540/08, Sb. rozh. s. I-10909, ze dne 14. ledna 2010, Plus Warenhandelsgesellschaft, C-304/08, Sb. rozh. s. I-217. Relevantní právní úprava: Smûrnice EP a Rady 2005/29/ES o nekal˘ch obchodních praktikách vÛãi spotfiebitelÛm na vnitfiním trhu (smûrnice o nekal˘ch obchodních praktikách).
Zakaria (vûc C-23/12) Datum rozhodnutí: 17. ledna 2013 Závûr: Schengensk˘ hraniãní kodex ukládá ãlensk˘m státÛm povinnost stanovit opravn˘ prostfiedek pouze proti rozhodnutím o odepfiení vstupu na jejich území. Skutkové okolnosti: Mohamad Zakaria cestoval dne 28. listopadu 2010 letadlem z Bejrútu (Libanon) pfies Rigu (Loty‰sko) do Kodanû (Dánsko). Dokladem, kter˘ M. Zakaria pouÏil k prokázání totoÏnosti, byl cestovní doklad palestinského uprchlíka vydan˘ Libanonskou republikou. Dne 27. listopadu 2008 získal M. Zakaria povolení k trvalému pobytu ve ·védsku, kde podle vlastního prohlá‰ení Ïije jiÏ deset let a kde podal návrh na zahájení fiízení
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
MONITORING JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
o získání státní pfiíslu‰nosti tohoto ãlenského státu. Mohamad Zakaria cestoval do Kodanû, jelikoÏ z tohoto mûsta se mohl nejpohodlnûji a nejrychleji dostat do svého bydli‰tû v Lundu (·védsko). Na leti‰ti v Rize ovûfiili pfiíslu‰níci pohraniãní stráÏe cestovní doklad M. Zakarii a následnû mu povolili vstup do Loty‰ska a na území ãlensk˘ch státÛ – stran Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. ãervna 1985 mezi vládami státÛ Hospodáfiské unie Beneluxu, Spolkové republiky Nûmecko a Francouzské republiky o postupném odstraÀování kontrol na spoleãn˘ch hranicích (Úfi. vûst. 2000, L 239, s. 19 ; Zvl. vyd. 19/02, s. 9), podepsané v Schengenu (Lucembursko) dne 19. ãervna 1990. Mohamad Zakaria se v‰ak domnívá, Ïe se uvedení pfiíslu‰níci bûhem této kontroly chovali hrubû a uráÏlivû a zneváÏili tak jeho lidskou dÛstojnost. V dÛsledku doby, kterou si vyÏádala uvedená kontrola, zme‰kal M. Zakaria leteck˘ spoj do Kodanû. Vzhledem k tomu, Ïe M. Zakaria nesouhlasil s úkony pfiíslu‰níkÛ pohraniãní stráÏe bûhem hraniãní kontroly a mûl za to, Ïe mu tûmito úkony byla zpÛsobena morální újma, podal odvolání k fiediteli pohraniãní stráÏe a poÏadoval náhradu újmy ve v˘‰i 7 000 LVL. Právní stránka: Je na pfiedkládajícím soudu, aby urãil, zda s ohledem na okolnosti sporu v pÛvodním fiízení spadá situace navrhovatele ve vûci v pÛvodním fiízení do pÛsobnosti unijního práva, a pokud tomu tak je, zda odmítnutí pfiiznat tomuto navrhovateli právo obrátit se na soud poru‰uje jeho práva pfiiznaná ãlánkem 47 Listiny. Pfiíslu‰níci pohraniãní stráÏe jsou pfiitom povinni pfii plnûní sv˘ch úkolÛ plnû ctít lidskou dÛstojnost. âlenské státy musí ve sv˘ch vnitrostátních právních fiádech stanovit odpovídající opravné prostfiedky, kter˘mi pfii dodrÏení ãlánku 47 Listiny zabezpeãí ochranu osob uplatÀujících práva, která vyvozují z ãlánku 6 nafiízení ã. 562/2006. Pokud se naopak uveden˘ soud bude domnívat, Ïe uvedená situace nespadá do pÛsobnosti unijního práva, bude muset tuto situaci pfiezkoumat ve svûtle vnitrostátního práva a zohlednit rovnûÏ Evropskou úmluvu o ochranû lidsk˘ch práv a základních svobod, podepsanou v ¤ímû dne 4. listopadu 1950, jejímiÏ stranami jsou v‰echny ãlenské státy. Související judikatura: Rozsudek ze dne 12. fiíjna 1993, Vanacker a Lesage, C-37/92, Recueil, s. I-4947; ze dne 20. fiíjna 2005, Ten Kate Holding Musselkanaal a dal‰í, C-511/03, Sb. rozh. s. I-8979, a ze dne 19. záfií 2006, Wilson, C-506/04, Sb. rozh. s. I-8613. Relevantní právní úprava: âl. 13 odst. 3 nafiízení EP a Rady (ES) ã. 562/2006, kter˘m se stanoví kodex Spoleãenství o pravidlech upravujících pfieshraniãní pohyb osob (Schengensk˘ hraniãní kodex).
JURISPRUDENCE 2/2013
McDonagh (vûc C-12/11) Datum rozhodnutí: 31. ledna 2013 Závûr: Takové okolnosti, jako je uzavfiení ãásti evropského vzdu‰ného prostoru v dÛsledku erupce sopky Eyjafjallajökull, pfiedstavují „mimofiádné okolnosti“, které nezbavují letecké dopravce jejich povinnosti poskytnout péãi upravenou v nafiízení ã. 261/2004. To musí b˘t vykládáno v tom smyslu, Ïe v pfiípadû zru‰ení letu z dÛvodu „mimofiádn˘ch okolností“ musí b˘t splnûna povinnost poskytnout péãi cestujícím v letecké dopravû. Cestujícímu v letecké dopravû v‰ak mohou b˘t jakoÏto náhrada z dÛvodu, Ïe leteck˘ dopravce nesplnil svou povinnost poskytnutí péãe, vráceny pouze ãástky, které se s ohledem na okolnosti kaÏdého konkrétního pfiípadu jeví jako nezbytné, vhodné a pfiimûfiené k nahrazení selhání leteckého dopravce pfii poskytnutí péãe uvedenému cestujícímu, coÏ musí posoudit vnitrostátní soud. Skutkové okolnosti: Denise McDonagh si dne 11. února 2010 zarezervovala u spoleãnosti Ryanair za cenu 98 eur let z Fara (Portugalsko) do Dublinu (Irsko), kter˘ se mûl uskuteãnit dne 17. dubna 2010. Dne 20. bfiezna 2010 do‰lo k erupci islandské sopky Eyjafjallajökull. Dne 14. dubna 2010 nastala explozivní fáze sopky, v jejímÏ dÛsledku byl do evropského vzdu‰ného prostoru vypu‰tûn mrak sopeãného popela. Dne 15. dubna 2010 uzavfiely pfiíslu‰né orgány pro regulaci letectví vzdu‰n˘ prostor nad nûkolika ãlensk˘mi státy z dÛvodu rizik pro leteckou pfiepravu. Dne 17. dubna 2010 byl kvÛli uzavfiení irského vzdu‰ného prostoru zru‰en let D. McDonagh. Lety spoleãnosti Ryanair mezi kontinentální Evropou a Irskem byly obnoveny dne 22. dubna 2010 a D. McDonagh se mohla do Dublinu vrátit aÏ dne 24. dubna 2010. Spoleãnost Ryanair neposkytla Ïalobkyni v pÛvodním fiízení v období mezi 17. a 24. dubnem 2010 péãi podle podmínek upraven˘ch v ãlánku 9 nafiízení ã. 261/2004. Právní stránka: Pojem „mimofiádné okolnosti“ není definován v Ïádném ustanovení nafiízení ã. 261/2004, pouze body 14 a 15 odÛvodnûní tohoto nafiízení obsahují demonstrativní v˘ãet tûchto okolností. V˘znam a dosah v˘razÛ, které unijní právo nijak nedefinuje, tak musí b˘t urãen v souladu s jejich obvykl˘m smyslem v bûÏném jazyce, s pfiihlédnutím ke kontextu, ve kterém jsou pouÏity, a cílÛm, které sleduje právní úprava, jejíÏ souãástí jsou. Podle bûÏného jazyka se v˘razem „mimofiádné okolnosti“ rozumí doslova okolnosti „vymykající se bûÏnému stavu“. V letecké dopravû pfiedstavují událost, která není vlastní bûÏnému v˘konu ãinnosti dotyãného dopravce a z dÛvodu své povahy ãi pÛvodu se vymyká jeho úãinné kontrole. JestliÏe je zru‰ení letu zpÛsobeno mimofiádn˘mi 39
2/2013 JURISPRUDENCE okolnostmi, kter˘m by nebylo moÏné zabránit, i kdyby byla pfiijata v‰echna pfiimûfiená opatfiení, tedy okolnostmi, jeÏ se vymykají úãinné kontrole leteckého dopravce, je dopravce zpro‰tûn pouze povinnosti poskytnout náhradu ‰kody, ale jeho povinnost poskytnout péãi cestujícím zÛstává nedotãena. Související judikatura: Rozsudky ze dne 22. prosince 2008, WallentinHermann, C-549/07, Sb. rozh. s. I-11061, ze dne 23. fiíjna 2012, Nelson
a dal‰í, C-581/10 a C-629/10, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí. Relevantní právní úprava: âl. 5 nafiízení EP a Rady (ES) ã. 261/2004, kter˘m se stanoví spoleãná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravû v pfiípadû odepfiení nástupu na palubu, zru‰ení nebo v˘znamného zpoÏdûní letÛ.
Evropsk˘ soud pro lidská práva
losti k právním úkonÛm, bylo dle názoru soudu stiÏeno závaÏn˘mi vadami, a dÛkazy, o které se rozhodnutí opíralo, nebyly dostateãnû spolehlivé a pfiesvûdãivé. Související judikatura: rozsudek ze dne 27. 11. 2008, Rashed v. âeská republika, ã. 298/07, rozsudek ze dne 27. 3. 2007, Shtukaturov v. Rusko, ã. 44009/05, ECHR 2008, rozsudek Velkého senátu ze dne 2. 11. 2010, Sakhnovskiy v. Rusko, ã. 21272/03, rozsudek Velkého senátu ze dne 17. 1. 2012, Stanev v. Bulharsko, ã. 36760/06, ECHR 2012, rozsudek ze dne 26. 5. 2011, Ëupa v. âeská republika, ã. 39822/07. Relevantní ustanovení: âl. 5 odst. 1 (právo na svobodu a osobní bezpeãnost), ãl. 5 odst. 4 (právo na urychlené rozhodnutí o zákonnosti zbavení svobody), ãl. 8 (ochrana rodinného a soukromého Ïivota) Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách.
OBDOBÍ
1. LISTOPADU 2012 – 31. LEDNA 2013
S˘kora v. âeská republika (stíÏnost ã. 23419/07) Datum rozhodnutí: 22. listopadu 2012 Závûr: Souãasn˘ trend v mezinárodních standardech ochrany lidsk˘ch práv vyÏaduje, aby zbavení svobody osob zbaven˘ch zpÛsobilosti k právním úkonÛm bylo doprovázeno nezbytn˘mi procesními zárukami ve formû soudního pfiezkumu. Obsah: StûÏovatel trpûl psychosociálním postiÏením a byl v minulosti léãen v psychiatrick˘ch léãebnách. V období od prosince 2000 do srpna 2001, a od ledna 2005 do fiíjna 2006 byl zbaven zpÛsobilosti k právním úkonÛm. StûÏovatel nebyl o tûchto fiízeních soudem vyrozumûn, rozsudky, jimiÏ byl zbaven zpÛsobilosti k právním úkonÛm, mu nebyly doruãeny. V prosinci 2005 byl na dvacet dnÛ umístûn na nemocniãní psychiatrické oddûlení na základû souhlasu svého opatrovníka, mûsta Brna. Tento souhlas byl udûlen, aniÏ by opatrovník stûÏovatele nav‰tívil nebo se s ním setkal. Soud jednomyslnû rozhodl o poru‰ení ãl. 5 odst. 1, ãl. 5 odst. 4 a ãl. 8 Úmluvy. Poznámka: Soud poukázal pfiedev‰ím na to, Ïe Ïádn˘ vnitrostátní soud nepfiezkoumal zákonnost zbavení svobody stûÏovatele. DÛvodem byla skuteãnost, Ïe k pobytu stûÏovatele v léãebnû udûlil souhlas opatrovník, a podle vnitrostátního práva tedy stûÏovatel pob˘val v psychiatrické léãebnû dobrovolnû. Soud proto dospûl k závûru, Ïe neexistovalo Ïádné fiízení, v nûmÏ by mohlo b˘t rozhodnuto o zákonnosti zbavení stûÏovatele osobní svobody. Pokud jde o fiízení, v nûmÏ byl stûÏovatel zbaven zpÛsobi40
MONITORING JUDIKATURY
Pfiipravil: Jan Tlamycha
Tseber v. âeská republika (stíÏnost ã. 46203/08) Datum rozhodnutí: 22. listopadu 2012 Závûr: Povaha v˘povûdi klíãového svûdka, pfii souãasné absenci dal‰ích dÛkazÛ ve spise zpÛsobil˘ch ji podpofiit, neumoÏnila soudu spravedlivû a fiádnû posoudit hodnovûrnost dÛkazu touto svûdeckou v˘povûdí, jestliÏe byla toliko pfieãtena. Obsah: StûÏovatel je Ukrajinec, odsouzen˘ k trestu odnûtí svobody v âeské republice, kde byla v trestním fiízení shledána jeho odpovûdnost za rÛzné skutky, mimo jiné za to, Ïe postfielil muÏe a váÏnû jej pfiitom zranil. Po svém podmíneãném propu‰tûní v roce 2010 byl stûÏovatel vyho‰tûn na Ukrajinu. StûÏovatel na odÛvodnûní své stíÏnosti uvedl, Ïe jeho odsouzení bylo zaloÏeno na svûdectví obûti, jíÏ nemûl moÏnost klást otázky. Svûdek vypovídal je‰tû pfied tím, neÏ bylo proti stûÏovateli zahájeno trestní stíhání, následnû opustil území âeské republiky a jiÏ se jej nepodafiilo zkontaktovat. Jeho dfiívûj-
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
MONITORING JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
‰í v˘povûì byla proto pfied soudem pfieãtena. Soud jednomyslnû rozhodl o poru‰ení ãl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy. Poznámka: Soud konstatoval, Ïe svûdek nebyl pfied vnitrostátním soudem vyslechnut ze závaÏn˘ch dÛvodÛ, protoÏe se pfies ve‰keré úsilí nepodafiilo zjistit místo jeho pobytu. Vzhledem k tomu, Ïe se jednalo o svûdectví, které bylo ve vûci stûÏovatele klíãové, bylo tfieba posoudit, zda nev˘hoda spoãívající v nemoÏnosti vyslechnout svûdka proti sobû byla vyváÏena dostateãn˘mi procesními zárukami. Takov˘mi ale nebyly ani pfiítomnost soudce pfii v˘slechu svûdka, ani moÏnost stûÏovatele zpochybnit vûrohodnost svûdka, ani pfiezkum sporného dÛkazu vnitrostátním soudem. Vnitrostátní soudy ve sv˘ch rozhodnutích vûrohodnost svûdka a spolehlivost jeho v˘povûdi nehodnotily a nesnaÏily se zajistit dal‰í dÛkazy. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 15. 12. 2011, Al-Khawaja a Tahery v. Spojené království, ã. 26766/05 a 22228/06, ECHR 2011, rozsudek ze dne 21. 7. 2011, Breukhoven v. âeská republika, ã. 44438/06, rozsudek Velkého senátu ze dne 1. 6. 2010, Gäfgen v. Nûmecko, ã. 22978/05, ECHR 2010, rozsudek ze dne 28. 2. 2006, Krasniki v. âeská republika, ã. 51277/99. Relevantní ustanovení: âl. 6 odst. 1 (právo na spravedliv˘ proces), odst. 3 písm. d) (právo vysl˘chat svûdky) Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách.
Rozsudek Velkého senátu ve vûci de Souza Ribeiro v. Francie (ã. 22689/07) Datum rozhodnutí: 13. prosince 2012 Závûr: UváÏení státÛ pokud jde o zpÛsob plnûní poÏadavkÛ vypl˘vajících z ãl. 13 Úmluvy nesmí vyústit v situaci, kdy jsou jednotlivcÛm odmítnuty minimální procesní záruky chránící pfied svévoln˘m vyho‰tûním. Obsah: StûÏovatel je brazilsk˘ státní pfiíslu‰ník, kter˘ se narodil v roce 1988 a Ïil se svou rodinou ve Francouzské Guayanû od sv˘ch sedmi let aÏ do roku 2007. StíÏnost se t˘ká jeho vyho‰tûní z Francouzské Guayany, které mu pro svou rychlost nedalo moÏnost vyuÏít proti rozhodnutí o vyho‰tûní fiádné opravné prostfiedky. StûÏovatel byl zadrÏen pfii silniãní kontrole, a protoÏe nebyl schopen prokázat, Ïe jeho pobyt na francouzské pÛdû je legální, byl zatãen, bylo vydáno správní rozhodnutí o jeho vzetí do vazby a o jeho vyho‰tûní. Dal‰í den stûÏovatel podal odvolání, a poÏadoval pfiezkum správního rozhodnutí u správního soudu v Cayenne. Pfiedev‰ím namítal, Ïe pfiíkaz k vyho‰tûní je v roz-
JURISPRUDENCE 2/2013 poru s platn˘m zákonem o pobytu cizincÛ a azylantÛ. Dále se dovolával také ãl. 8 Evropské úmluvy. ZároveÀ stûÏovatel podal návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí o vyho‰tûní. Odpoledne téhoÏ dne, necel˘ch padesát minut poté, kdy podal stûÏovatel návrh na odklad vykonatelnosti, byl vyho‰tûn do Brazílie. Vnitrostátní soud proto prohlásil jeho odvolání za neúãelné, protoÏe byl jiÏ vyho‰tûn. StûÏovatel se následnû v roce 2007 vrátil do Francouzské Guayany ilegálnû, a zde správní soud v Cayenne pfiezkoumal jeho odvolání proti správnímu rozhodnutí o vyho‰tûní. Toto rozhodnutí pak prohlásil za nezákonné a zru‰il je. Uvedl, Ïe stûÏovatel splÀuje podmínky stanovené zákonem o pobytu cizincÛ a azylantÛ, prokázal, Ïe ve Francouzské Guayanû chodil do ‰koly a jeho matka tu má trval˘ pobyt, a proto nemÛÏe b˘t vyho‰tûn. V souãasné dobû má stûÏovatel obnovitelné povolení k trvalému pobytu z dÛvodu soukromého a rodinného Ïivota. Senát soudu mûl nejprve za to, Ïe aãkoliv stûÏovatelovo odvolání nemûlo odkladn˘ úãinek a stûÏovatel byl proto vyho‰tûn, jeho odvolání bylo následnû projednáno a bylo mu vnitrostátními orgány vyhovûno. Velk˘ senát na základû odvolání stûÏovatele naopak jednomyslnû rozhodl, Ïe do‰lo k poru‰ení ãl. 13 ve spojení s ãl. 8 Úmluvy. Poznámka: Velk˘ senát uvedl, Ïe zpÛsob, jímÏ bylo provedeno vyho‰tûní stûÏovatele, byl v˘jimeãnû rychl˘, a zbavil stûÏovatele jakékoliv moÏnosti, aby bylo správní vyho‰tûní vydané proti nûmu fiádnû posouzeno vnitrostátními orgány za poskytnutí dostateãn˘ch procesních záruk. Související judikatura: rozsudek ze dne 15. 11. 1996, Chahal v. Spojené království, ã. 22414/93, Reports of Judgments and Decisions 1996-V, rozsudek ze dne 5. 2. 2002, âonka v. Belgie, ã. 51564/99, ECHR 2002-I, rozsudek Velkého senátu ze dne 23. 2. 2012, Hirsi Jamaa a ostatní v. Itálie, ã. 27765/09, rozsudek Velkého senátu ze dne 30. 10.1991, Vilvarajah a ostatní v. Spojené království, ã. 13163/87 13164/87 13165/87 13447/87 13448/87, Series A no 215. Relevantní ustanovení: âl. 8 (ochrana rodinného a soukromého Ïivota) a ãl. 13 (právo na úãinné opravné prostfiedky) Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách.
Rozsudek Velkého senátu El-Masri v. B˘valá jugoslávská republika Makedonie (stíÏnost ã. 39630/09) Datum rozhodnutí: 13. prosince 2012 Závûr: JestliÏe orgány ãlenského státu vydaly stûÏovatele agentÛm CIA, mûly si b˘t vûdomy, Ïe 41
2/2013 JURISPRUDENCE stûÏovateli hrozí nebezpeãí, Ïe poru‰ování jeho práv podle ãl. 3 a ãl. 5 Úmluvy bude nadále pokraãovat. Obsah: StûÏovatel je nûmeck˘ státní pfiíslu‰ník libanonského pÛvodu. Stal se obûtí tajné operace, kdy byl nejprve zadrÏen státními orgány B˘valé jugoslávské republiky Makedonie na jejím území, následnû byl po 23 dny drÏen v izolaci v hotelu ve Skopje, a pak pfiedán na leti‰ti agentÛm CIA. Ti jej fyzicky t˘rali, zastra‰ovali a pfiepravili do tajného zadrÏovacího zafiízení v Afghánistánu. Zde se jej snaÏili pfiimût, aby se pfiiznal k pfiíslu‰nosti k teroristické organizaci. Nakonec byl stûÏovatel transportován do Albánie a odtud do Nûmecka. Îaloba podaná v USA. Americk˘m sdruÏením pro obãanské svobody proti b˘valému fiediteli CIA a neznám˘m agentÛm CIA byla zamítnuta. Trestní oznámení, podané v B˘valé jugoslávské republice Makedonii proti neidentifikovan˘m v˘konn˘m orgánÛm pro nezákonné zadrÏení a zatãení, bylo zamítnuto vefiejn˘m Ïalobcem ve Skopje v prosinci 2008. B˘valá jugoslávská republika Makedonie nejprve tvrdila, Ïe stûÏovatel vstoupil na její území, byl zde vysl˘chán pro podezfiení, Ïe cestuje s fale‰n˘mi doklady, byl mu povolen vstup a následnû pfiekroãil hranici smûrem do Kosova. Byla vedena celá fiada vy‰etfiování, t˘kající se pfiípadu stûÏovatele, napfiíklad V˘borem pro právní otázky a lidská práva Parlamentního shromáÏdûní Rady Evropy. Bylo zji‰tûno, Ïe skuteãnû v rozhodnou dobu na leti‰ti ve Skopje pfiistálo letadlo registrované Správou federálního letectví USA., které tent˘Ï veãer odletûlo do Kábulu pfies Bagdád. RovnûÏ bylo zji‰tûno, Ïe letadlo objednané CIA odletûlo z Kábulu do Albánie v den, kdy tam byl dopraven stûÏovatel. RovnûÏ z biologick˘ch stop odebran˘ch stûÏovateli bylo zji‰tûno, Ïe strávil nûjakou dobu na Blízkém V˘chodû, a byly opatfieny i dal‰í dÛkazy, na jejichÏ základû byla verze makedonsk˘ch orgánÛ odmítnuta jako neudrÏitelná. V dobû fiízení pfied ESLP b˘val˘ makedonsk˘ ministr vnitra potvrdil, Ïe orgány jeho zemû zadrÏely stûÏovatele, drÏely ho v izolaci a pfiedaly jej následnû agentÛm CIA na leti‰ti ve Skopje, odkud byl pak tûmito agenty odvezen. Pfiíslu‰n˘ senát Soudu se vzdal své jurisdikce ve prospûch Velkého senátu, kter˘ jednomyslnû rozhodl, Ïe do‰lo k poru‰ení ãl. 3, ãl. 5, ãl. 8 a ãl. 13 Úmluvy. Poznámka: Soud pfiedev‰ím uvedl, Ïe drÏení stûÏovatele v hotelu a jeho t˘rání na leti‰ti ve Skopje pfiedstavovalo muãení. ProtoÏe orgány ãlenského státu pfiedaly stûÏovatele CIA, musely si b˘t vûdomy, Ïe jej vystavují nebezpeãí dal‰ího muãení. Soud uvedl, Ïe nebyly pfiedloÏeny Ïádné dÛkazy o tom, Ïe by byl stûÏovatel vydán na základû fiádného extradiãního pfiíkazu. Státní orgány ãlenského státu rovnûÏ odpovídají za 42
MONITORING JUDIKATURY to, Ïe fiádnû nevy‰etfiily stíÏnosti stûÏovatele, Ïe s ním bylo zle nakládáno. Velk˘ senát dále konstatoval odpovûdnost ãlenského státu za to, Ïe stûÏovatel byl nezákonnû zadrÏován v hotelu ve Skopje a následnû drÏen v zajetí v Afghánistánu, pfiiãemÏ ani stíÏnosti stûÏovatele na nezákonné zbavení svobody nebyly fiádnû vy‰etfieny. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 7. 7. 2011, Al-Skeini a ostatní v. Spojené království, ã. 55721/07, ECHR 2011, rozhodnutí o ãásteãné pfiijatelnosti stíÏnosti ze dne 6. 7. 2010, Babar Ahmad a ostatní v. Spojené království, ã. 24027/07, 11949/08 a 36742/08, rozsudek Velkého senátu ze dne 1. 6. 2010, Gäfgen v. Nûmecko, ã. 22978/05, ECHR 2010, rozsudek ze dne 17. 1. 2012, Othman (Abu Qatada) v. Spojené království, ã. 8139/09, rozsudek Velkého senátu ze dne 28. 2. 2008, Saadi v. Itálie, ã. 37201/06, ECHR 2008. Relevantní ustanovení: âl. 3 (zákaz muãení), ãl. 5 (právo na svobodu a bezpeãnost), ãl. 8 (právo na rodinn˘ a soukrom˘ Ïivot), ãl. 13 (právo na fiádné opravné prostfiedky) Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách.
Claes v. Belgie (stíÏnost ã. 43418/09) Datum rozhodnutí: 10. ledna 2013 Závûr: Vnitrostátní orgány neposkytly stûÏovateli péãi odpovídající jeho zdravotnímu stavu a vystavily jej tak poniÏujícímu zacházení. Obsah: StûÏovatel má diagnostikovánu psychosociální poruchu. V roce 1978 byl zadrÏen pro opakované znásilnûní své nezletilé sestry a byl pfiíslu‰n˘m soudem shledán neodpovûdn˘m za své ãiny. V následujících letech stûÏovatel sexuální útoky opakoval, a v roce 1983 rozhodl pfiíslu‰n˘ orgán o tom, Ïe stûÏovatel bude umístûn na privátní psychiatrické klinice. StûÏovatel v‰ak byl opakovanû pfiemísÈován zpût na psychiatrické oddûlení vûznice, protoÏe ve zdravotnick˘ch zafiízeních, kam byl umístûn, sexuálnû napadal sestry a personál. Celá fiada lékafisk˘ch zpráv v následujících letech konstatovala neúspû‰né pokusy najít stûÏovateli vhodné umístûní. StûÏovatel se následnû v roce 2007 domáhal vydání pfiíkazu proti Belgii, kter˘ by uloÏil belgickému státu, aby mu bylo urãeno vhodné umístûní, protoÏe na psychiatrickém oddûlení vûznice není dostateãná péãe a vûznice není vhodné místo pro osobu s mentálním postiÏením. Tato jeho Ïádost byla zamítnuta. V roce 2009 byl stûÏovatel na zkou‰ku propu‰tûn a umístûn do specializovaného centra. Nicménû jiÏ v ãervnu 2011 byl vefiejn˘ Ïalobce informován o tom, Ïe stûÏovatelÛv pobyt tam nebude nadále moÏn˘, protoÏe se chová agresivnû a nelze
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
MONITORING JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
zajistit bezpeãnost obyvatel a zamûstnancÛ centra. Soud jednomyslnû rozhodl o poru‰ení ãl. 3 a ãl. 5, odst. 1 a odst. 4 Úmluvy. Poznámka: Soud konstatoval, Ïe ze Ïádné zprávy lékafiÛ psychosociálního oddûlení vûznice nevypl˘vá, Ïe by tu stûÏovateli byla poskytována péãe odpovídající jeho diagnóze pod pfiíslu‰n˘m lékafisk˘m dohledem. Soud pfiikládal velkou váhu skuteãnosti, Ïe stûÏovatelovy stíÏnosti odpovídají jednomysln˘m závûrÛm na vnitrostátní i mezinárodní úrovni pokud jde o kritiku nedostatkÛ a nevhodnosti psychiatrick˘ch oddûlení ve vûznicích pro zadrÏování osob s psychick˘mi problémy. Související judikatura: rozsudek ze dne 30. 7. 1998, Aerts v. Belgie, ã. 61/1997/845/1051, Reports of Judgments and Decisions 1998-V, rozsudek ze dne 7. 2. 2012, Cara-Damiani v. Itálie, ã. 2447/05, rozsudek ze dne 11. 7. 2006, Riviãre v. Francie, ã. 33834/03, rozsudek ze dne 20. 1. 2009, Slawomir Musial v. Polsko, ã. 28300/06, rozsudek Velkého senátu ze dne 17. 1. 2012, Stanev v. Bulharsko, ã. 36760/06, ECHR 2012, rozsudek ze dne 5. 10. 2000, Varbanov v. Bulharsko, ã. 31365/96, ECHR 2000-X, rozsudek ze dne 24. 10. 1979, Winterwerp v. Nizozemí, ã. 6301/73, Series A 33. Relevantní ustanovení: âl. 3 (zákaz muãení), ãl. 5 odst. 1 (právo na svobodu a osobní bezpeãnost), ãl. 5 odst. 4 (právo na urychlené rozhodnutí o zákonnosti zbavení svobody) Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách.
Eweida a ostatní v. Spojené království (ã. 48420/10, 59842/10, 51671/10, 36516/10) Datum rozhodnutí: 15. ledna 2013 Závûr: Omezení svobody vyznání musí spravedlivû vyváÏit právo vyjadfiovat a hlásat náboÏenskou víru a na druhé stranû jiné zájmy, byÈ mohou b˘t rovnûÏ legitimní. Obsah: âtyfii stûÏovatelé, paní Eveida, zamûstnankynû Bristish Airways, paní Chaplin, zdravotní sestra, paní Ladele, matrikáfika a pan McFarlane, konzultant, jsou kfiesÈané. První dvû stûÏovatelky uvedly, Ïe jejich zamûstnavatelé nepfiípustnû zasáhli do jejich práva na svobodu vyznání, jestliÏe jim zakazovali nosit v práci na krku kfiíÏek. Ostatní dva stûÏovatelé poukazovali na to, Ïe byli propu‰tûni, kdyÏ odmítali vykonávat urãité povinnosti, o nichÏ mûli za to, Ïe podporují homosexualitu. StûÏovatelé uvedli, Ïe vnitrostátní soudy neochránily pfiimûfienû jejich právo na svobodu vyznání. V pfiípadû první stûÏovatelky vnitrostátní soudy její stíÏnosti
JURISPRUDENCE 2/2013 na diskriminaci z dÛvodu náboÏenského pfiesvûdãení zamítly, protoÏe dle jejich názoru viditelné no‰ení kfiíÏku není poÏadavkem kfiesÈanské víry ale její vlastní volbou, pfiiãemÏ mûly za to, Ïe stûÏovatelka neprokázala, Ïe by poÏadavek no‰ení uniforem zvlá‰tû znev˘hodÀoval kfiesÈany. V pfiípadû druhé stûÏovatelky vnitrostátní soudy mûly za to, Ïe na pracovní pozici v nemocnici musí b˘t vzat ohled na zdravotní a bezpeãnostní rizika. V pfiípadech posledních dvou stûÏovatelÛ vnitrostátní soudy uvedly, Ïe zamûstnavatelé byli oprávnûni odmítnout názory stûÏovatelÛ, které odporují základním principÛm, k nimÏ se zamûstnavatelé hlásí, zejména v situaci, kdy jde o principy vyÏadované zákonem. Soud rozhodl pûti hlasy ku dvûma, Ïe pokud jde o první stûÏovatelku, byl poru‰en ãl. 9 Úmluvy; jednomyslnû, Ïe nedo‰lo k poru‰ení ãl. 9 samostatnû ani ve spojení s ãl. 14 Úmluvy, pokud jde o paní Chaplin a pana McFarlaneho; a pûti hlasy ku dvûma, Ïe nedo‰lo k poru‰ení ãl. 14 ve spojení s ãl. 9 Úmluvy, pokud jde o paní Ladele. Soudci Bratza, Björgvinsson, De Gaetano a Vuãiniè vyjádfiili ãásteãnû nesouhlasná stanoviska. Poznámka: Soud uvedl, Ïe aãkoliv zájem obchodní spoleãnosti vyjadfiovat urãitou korporátní identitu je legitimní, vnitrostátní soudy mu pfiikládaly pfiíli‰ vysokou váhu v neprospûch práva stûÏovatelky vyjadfiovat své náboÏenské pfiesvûdãení nebo víru. Pokud jde o druhou stûÏovatelku, Soud dospûl k závûru, Ïe zájem na ochranû zdraví a bezpeãnosti v nemocniãní sluÏbû má zjevnû vût‰í v˘znam a vedení nemocnice má dostatek znalostí k tomu, aby rozhodlo o pravidlech bezpeãnosti na klinice. Pokud jde o poslední dva stûÏovatele, Soud uvedl, Ïe vnitrostátní soudy nepochybily, jestliÏe daly pfiednost zájmu zamûstnavatele, kter˘ sledoval politiku nediskriminace ve vztahu k uÏivatelÛm sluÏeb, a rovnûÏ právo neb˘t diskriminován na základû své sexuální orientace je chránûno Úmluvou. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 7. 7. 2011, Bayatyan v. Arménie, ã. 23459/03, ECHR 2011, rozsudek Velkého senátu ze dne 26. 10. 2000, Hasan a Chaush v. Bulharsko, ã. 30985/96, ECHR 2000-XI, rozsudek ze dne 25. 5. 1993, Kokkinakis v. ¤ecko, ã. 14307/88, Series A 260-A, rozsudek Velkého senátu ze dne 10. 11. 2005, Leyla Sahin v. Turecko, ã. 44774/98, ECHR 2005-XI, rozsudek Velkého senátu ze dne 26. 9. 1995, Vogt v. Nûmecko, ã. 17851/91, Series A 323. Relevantní ustanovení: âl. 9 (svoboda my‰lení, svûdomí a náboÏenského vyznání), ãl. 14 (zákaz diskriminace) Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách. 43
2/2013 JURISPRUDENCE
Horváth a Kiss v. Maìarsko (stíÏnost ã. 11146/11) Datum rozhodnutí: 29. ledna 2013 Závûr: StûÏovatelé byli izolováni ve speciálních ‰kolách a dostalo se jim vzdûlání, které zvlá‰tû ztûÏuje jejich integraci ve spoleãnosti. Obsah: StûÏovatelé jsou Romové. Oba byli umístûni ve ‰kolách pro dûti mentálnû postiÏené a tvrdili, Ïe byli diskriminováni v pfiístupu ke vzdûlání. StûÏovatelé byli diagnostikováni na základû rÛzn˘ch testÛ jako „lehce mentálnû postiÏení“ a umístûni do pomocné ‰koly. V roce 2005 v‰ak vy‰etfiení nezávisl˘ch expertÛ konstatovala, Ïe oba mohli b˘t vzdûláváni ve ‰kolách s normálním vzdûlávacím programem. StûÏovatelé se domáhali následnû pfied vnitrostátními soudy náhrady ‰kody, jejich Ïaloby byly ale zamítnuty, aãkoliv maìarsk˘ Nejvy‰‰í soud zároveÀ konstatoval „systémové chyby diagnostického systému, které vedly k nesprávn˘m diagnózám“. Soud jednomyslnû rozhodl, Ïe do‰lo
44
MONITORING JUDIKATURY k poru‰ení ãl. 2 Protokolu ã. 1 k Úmluvû ve spojení s ãl. 14 Úmluvy. Poznámka: Soud konstatoval dlouhou historii nesprávného umísÈování romsk˘ch dûtí do zvlá‰tních ‰kol v Maìarsku. Poukázal na to, Ïe podmínky vzdûlávání obou stûÏovatelÛ ukazují, Ïe místní orgány nevzaly ohled na jejich zvlá‰tní potfieby jako pfiíslu‰níkÛ znev˘hodnûné skupiny. Související judikatura: rozsudek ze dne 23. 7. 1968, „Belgick˘ jazykov˘ pfiípad“, ã. 1474/62 1677/62 1691/62 1769/63, Series A. 6, rozsudek ze dne 27. 5. 2004, Connors v. Spojené království, ã. 66746/01, rozsudek Velkého senátu ze dne 13. 11. 2007, D. H. a ostatní v. âeská republika, ã. 57325/00, ECHR 2007-IV, rozsudek Velkého senátu ze dne 16. 3. 2010, Or‰u‰ a ostatní v. Chorvatsko, ã. 15766/03, ECHR 2010. Relevantní ustanovení: âl. 14 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (zákaz diskriminace) a ãl. 2 Protokolu ã. 1 k Úmluvû (právo na vzdûlání). Pfiipravila: Pavla Bouãková
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
