2013 âlánky Monitoring judikatury Abstrakty ãlánkû 48

specialista na komentování judikatury âasopis Jurisprudence je recenzovan˘m ãasopisem dle Seznamu recenzovan˘ch neimpaktovan˘ch periodik vydávan˘ch v âR.

ROâNÍK XXII vydává Wolters Kluwer âR, a. s. ‰éfredaktor Doc. JUDr. Petr Bûlovsk˘, Dr. pfiedseda redakãní rady Mgr. Tomá‰ DoleÏil, LL.M. Eur., Ph.D. redakãní rada JUDr. PhDr. Marek Anto‰, Ph.D. JUDr. Jifií Hrádek, Ph.D., LL.M. JUDr. Tomá‰ Rychl˘ Doc. Mag.phil. Dr.iur. Harald Scheu, Ph.D. Doc. JUDr. PhDr. Ivo ·losarãík, LL.M., Ph.D. JUDr. Ing. Jifií Zemánek, CSc. rada poradcÛ JUDr. Tomá‰ âihula, LL.M. Eur. Mgr. David Hip‰r Doc. JUDr. Zdenûk Kühn, PhD., LL.M. JUDr. Radim Polãák, Ph.D. JUDr. Václav Stehlík, LL.M., Ph.D. Doc. JUDr. NadûÏda ·i‰ková, Ph.D.

obsah

1/2013

âlánky Mezinárodní zdanûní fyzick˘ch osob s pfiíjmy ze závislé ãinnosti v kontextu judikatury Soudního dvora EU Karel Brychta ....................................................................................................................... 3

Povinnost kraje poskytovat sociální sluÏby dle ust. § 93 písm. a) zákona o sociálních sluÏbách Martin ·tefko ....................................................................................................................... 9

Anal˘za judikatury vztahující se k postavení profesionálních sportovcÛ v oblasti kolektivních sportÛ v âeské republice Roman Vybíral ................................................................................................................... 12

Perspektivy institutu opatrovnické rady Karel Svoboda .................................................................................................................... 18

Jiné prameny práva Pavel Mates......................................................................................................................... 22

Plná harmonizace a z ní vypl˘vající povinnosti pro ãlensk˘ stát Vûra Knoblochová .............................................................................................................. 28

Monitoring judikatury Monitoring judikatury soudÛ âeské republiky

grafická úprava, tisk SERIFA, s. r. o. Jinonická 80, Praha 5

Jan Tryzna .......................................................................................................................... 34

Monitoring judikatury Evropského soudního dvora Jan Tlamycha ..................................................................................................................... 57

ãasopis vychází osmkrát roãnû (pût ãísel do konce ãervna, tfii ãísla po prázdninách) Pfiedplatné pro rok 2013 (8 ãísel) ãiní 2 265 Kã bez DPH Cena jednoho v˘tisku je 400 Kã

Monitoring judikatury Evropského soudu pro lidská práva Pavla Bouãková .................................................................................................................. 43

Abstrakty ãlánkÛ

48

adresa Wolters Kluwer âR, a. s. U Nákladového nádraÏí 6 130 00 Praha 3 tel. 246 040 400 fax: 246 040 401 email: [email protected] Iâ: 63077639 inzerce Iva Suchnová tel. 246 040 439 zasílání autorsk˘ch pfiíspûvkÛ [email protected]

V‰echny pfiíspûvky nabízené k publikaci procházejí recenzním fiízením. 1

7–8/2012 JURISPRUDENCE

VáÏení ãtenáfii zaãátek roãníku 2013 se stal jist˘m milníkem v dûjinách ãasopisu Jurisprudence. Ti‰tûná média prochází nejen na ãeském, ale i svûtovém trhu boufiliv˘m v˘vojem v reakci na rozvoj nov˘ch technologií a mûnící se preference ãtenáfiÛ. U‰etfiena nezÛstala pfiirozenû ani odborná periodika, která jsou stále ãastûji vydávána ve sníÏen˘ch nákladech v dÛsledku setrvalého v‰eobecného trendu klesajícího poãtu pfiedplatitelÛ. Rok 2012 se stal v tomto smûru pfielomov˘m pro mnoho z nich. Nûkteré ãasopisy zcela zanikly a jiné ‰ly cestou je‰tû vût‰ích úspor. Tato situace je v‰ak zároveÀ pfiíleÏitostí, jak pfiiblíÏit ãasopis oãekávání a potfiebám odborné vefiejnosti. Také ãasopis Jurisprudence se v tomto smûru musel pfiizpÛsobit nové stávající situaci a oãekáváním. Dobrou zprávou je, Ïe ti‰tûná verze ãasopisu zÛstává i nadále zachována, pfiiãemÏ se sniÏuje rozsah jednotliv˘ch ãísel. Novû zaãne b˘t ãasopis distribuován také skrze elektronická média, zejména pak stále pro oblíbenûj‰í tablety a ãteãky. Na druhou stranu, zmûna, kterou ãasopis pro‰el, reflektuje také poÏadavky ze strany ãtenáfiÛ. Jednotlivé pfiíspûvky budou sice zkráceny, ale nikoli na úkor jejich kvality, n˘brÏ vût‰í koncentrací podstatn˘ch informací a orientací na jejich praktické uÏití. Bude kladen je‰tû vût‰í dÛraz na judikaturu, pfiiãemÏ zÛstala zachována rubrika Monitoring. Souãasnû se bude objevovat nepravidelná rubrika, vûnovaná novému obãanskému zákoníku a zákonu o obchodních korporacích. Vûfiíme, Ïe nová podoba ãasopisu se Vám bude líbit a Ïe si najde dal‰í nové ãtenáfie. Na‰ím cílem je i nadále drÏet vysokou laÈku úrovnû publikovan˘ch pfiíspûvkÛ a zamûfiovat se na témata, která Vás zajímají. To v‰e v je‰tû pfiístupnûj‰í formû. Va‰e redakce

2

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY Mezinárodní zdanûní fyzick˘ch osob s pfiíjmy ze závislé ãinnosti v kontextu judikatury Soudního dvora EU MGR. ING. KAREL BRYCHTA, PH.D., ÚSTAV FINANCÍ, FAKULTA PODNIKATELSKÁ, VYSOKÉ UâENÍ TECHNICKÉ V BRNù

Tento pfiíspûvek1 zasazuje do kontextu hodnocení souladnosti souãasné právní úpravy a zmûn vná‰en˘ch zákonem ã. 458/2011 Sb.2 s vybran˘mi rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie (dále jen ESD3) a to ve vztahu k vybran˘m otázkám mezinárodního zdanûní pfiíjmÛ fyzick˘ch osob. Zámûrem pfiíspûvku je pfiiblíÏit závûry vybran˘ch rozhodnutí ESD dot˘kajících se mezinárodního zdanûní pfiíjmÛ fyzick˘ch osob. S ohledem na ‰ífii tématu byla pozornost autora zamûfiena na dílãí ãást okruhu, kter˘m je mezinárodní zdaÀování pfiíjmÛ fyzick˘ch osob ze závislé ãinnosti4 a oblasti, které pfiedstavují spoleãné otázky pro mezinárodní zdaÀování pfiíjmÛ fyzick˘ch osob.5 Závûry vyvozené ESD v pfiedmûtn˘ch otázkách jsou pak hodnoceny v souvislosti s aktuální úpravou obsaÏenou v zákonû ã. 586/1992 Sb., o daních z pfiíjmÛ, ve znûní p. p. (dále jen ZDP) a v ZDP ve znûní zákona ã. 458/2011 Sb. Informace o právní úpravû jsou ãerpány z ASPI.6 Pfiíspûvek je zpracován podle stavu platného a úãinného k 1. 7. 2012, není-li v textu pfiíspûvku uvedeno jinak.

Judikatura ESD a mezinárodní zdanûní pfiíjmÛ fyzick˘ch osob – obecná v˘chodiska Pfii zamûfiení na oblast zdaÀování pfiíjmÛ fyzick˘ch osob s pfiíjmy ze závislé ãinnosti7 je moÏné konstatovat, Ïe neexistuje Ïádná pfiímá explicitní úprava na úrovni primárního ãi sekundárního práva EU.8 To v‰ak v Ïádném pfiípadû neznamená svévoli ãlensk˘ch státÛ. Na vinû je skuteãnost, Ïe na zdaÀování pfiíjmÛ fyzick˘ch osob (bez ohledu na kategorii) se vztahují obecné normy primárního práva Evropské unie (jedná se mj. i o zákaz diskriminace, kter˘ je na unijní úrovni obecnû vnímán jako pfiekáÏka faktického naplÀování základních svobod EU –

svobody pohybu zboÏí, sluÏeb, kapitálu a osob). O legislativním vakuu v pfiedmûtné oblasti tedy nelze v Ïádném pfiípadû hovofiit, byÈ se tato oblast v zásadû fiídí „pouze“ relativnû obecn˘mi právními normami. V tomto ohledu by bylo velmi hrubou chybou ignorovat judikaturu ESD, která má nezastupitelnou roli pfii interpretaci unijního (dfiíve komunitárního) práva. I kdyÏ jsou rozhodnutí ESD de facto závazná pro strany sporu, nelze ignorovat jejich ‰ir‰í dopad. DÛvodem je skuteãnost, Ïe kromû rozhodnutí v meritu vûci vûnuje ESD mimofiádnou pozornost i rozsáhlému zdÛvodnûní, které podává i ob‰írnou interpretaci souvisejících ustanovení norem unijního práva.9 Reflexi závûrÛ ESD v tuzemsk˘ch právních úpravách ãlensk˘ch státÛ EU tak lze do znaãné míry chápat i jako prostfiedek, kter˘ by mûl pfiispût k eliminaci stávajících ãi potenciálních rozporÛ mezi pfiíslu‰nou tuzemskou právní úpravou a unijním právem. Genschel a Jachtenfuchs10 v tomto ohledu uvádí, s odkazem na publikaci Sweeta, Ïe díky detailnímu zdÛvodnûní, proã je (není) pfiíslu‰né pravidlo ve shodû s právem EU, vytváfií judikatura ESD obecné principy akceptovatelné daÀové politiky pro EU jako celek.

1

2

3 4 5

6 7 8 9

10

Pfiíspûvek je v˘stupem projektu specifického v˘zkumu „Efektivní ekonomické fiízení podniku s ohledem na v˘voj globálních trhÛ“ Interní grantové agentury Vysokého uãení technického v Brnû s registraãním ãíslem FP-S-12-1. Zákon ã. 458/2011 Sb. ze dne 20. prosince 2011, o zmûnû zákonÛ související se zfiízením jednoho inkasního místa a dal‰ích zmûnách daÀov˘ch a pojistn˘ch zákonÛ. Jeho úãinnost nastává, s urãit˘mi v˘jimkami, aÏ 1. 1. 2015. V tomto ohledu by bylo nicménû chybou ignorovat sdûlení Ministerstva financí âR o tom, Ïe úãinnost daného zákona mÛÏe b˘t je‰tû upravena na 1. ledna 2014 (viz www.mfcr.cz (20.05.2012)). Autor se pro oznaãení Soudního dvora Evropské unie pfiidrÏuje vÏité a hojnû uÏívané zkratky ESD. Tedy pfiíjmy, které v pojetí ãeského právního fiádu odpovídají pfiíjmÛm dle § 6 odst. (1) ZDP. Napfi. uplatÀování nezdaniteln˘ch ãástí základu danû (v pojetí ãeského ZDP viz § 15) ãi aplikaci metod zamezení dvojího zdanûní (viz § 38f ãeského ZDP). ASPI [Automatizovan˘ Systém Právních Informací] c 2012 Wolters Kluwer âR, a. s. Obecnû dané platí i pro pfiíjmy fyzick˘ch osob z podnikání. To svûdãí o tom, o jak politicky citlivou záleÏitost se jedná a jak obtíÏné je najít obecnou shodu. BRYCHTA, K. – POLÁK, M. – SVIRÁK, P. Vybraná judikatura Soudního dvora EU a zdaÀování pfiíjmÛ fyzick˘ch osob, Poradce 6/2011, s. 26. Viz Genschel, P. – Jachtenfuchs, M. How the European Union constrains the state: Multilevel governance of taxation, European Journal of Political Research 3/2011, s. 300.

3

1/2013 JURISPRUDENCE

âLÁNKY

V souãasnosti lze vysledovat rostoucí poãet pfiípadÛ fie‰en˘ch ESD, které se dot˘kají pfiím˘ch daní (vãetnû danû z pfiíjmÛ fyzick˘ch osob). To svûdãí o rostoucím si uvûdomûní moÏnosti domáhat se ochrany práv u ESD i v této oblasti. Kromû rostoucího poãtu se zvy‰uje i jejich relativní podíl na celkovém poãtu pfiípadÛ fie‰en˘ch ESD.11 Tento nárÛst v‰ak na druhou stranu do urãité míry pfiispívá k tomu, Ïe judikatura se stává v nûkter˘ch aspektech nekonzistentní a bylo by pravdûpodobnû zapotfiebí provést urãitou revizi. Nûktefií autofii, viz napfi. Lang,12 poukazují dokonce i na existující rozpory v judikatufie ESD v oblasti pfiím˘ch daní. To je urãitû neÏádoucí skuteãnost, neboÈ úkolem ESD je ujednocovat.13 V˘‰e uvedené v‰ak nesmí vést k závûru, Ïe judikatura ESD by mûla b˘t nutnû nemûnná. Sledování takového cíle by bylo neÏádoucí a jen velmi tûÏko obhajitelné. Z pochopiteln˘ch dÛvodÛ je totiÏ zapotfiebí reflektovat zmûnu spoleãensk˘ch a právních podmínek. Posun ESD ve vnímání a hodnocení pfiíslu‰n˘ch otázek by v‰ak mûl b˘t jasnû vyjádfien a zdÛvodnûn.14 Naplnûní pfiede‰le uvedeného poÏadavku je velmi dÛleÏité, neboÈ pfiedmûtná oblast (tj. zdaÀování pfiíjmÛ fyzick˘ch osob ze závislé ãinnosti) je ovlivÀována unijním právem v zásadû právû „pouze“ judikaturou ESD.15 Vyjdeme-li ze skuteãnosti, Ïe v ãlensk˘ch státech EU existují spoleãné rysy a principy zdaÀování pfiíjmÛ ze závislé ãinnosti,16 je moÏné identifikovat nûkolik základních oblastí, do nichÏ relevantní judikatura ESD smûfiuje. Ta je znaãnû rozsáhlá, a proto autor pfiíspûvku zamûfiil svou pozornost pouze na vybrané rozsudky, které prezentují stanovisko ESD ke zvolené tématice, pfiiãemÏ ne vÏdy se jedná nutnû a pouze o problematiku zdaÀování pfiíjmÛ fyzick˘ch osob ze závislé ãinnosti. Autor pfiíspûvku se zamûfiil i na nûkteré rozsudky ESD, v rámci kter˘ch byly fie‰eny otázky spoleãné pro zdaÀování pfiíjmÛ fyzick˘ch osob.17

Popis skutkového stavu

Pfiípad Schumacker (C-279/93)

13

Pan Schumacker, obãan a daÀov˘ rezident Belgie, byl zamûstnán v Nûmecku od 15. kvûtna 1988 do 31. prosince 1989. Centrum jeho osobních zájmÛ zÛstalo nicménû v Belgii, kde Ïil se svou Ïenou a dûtmi. Jedin˘m pfiíjmem domácnosti byl v zásadû pfiíjem pana Schumackera z jeho zamûstnání v Nûmecku. Jeho zamûstnavatel sráÏel u zdroje splatnou daÀ z jeho mezd podle pravidel aplikovan˘ch na zdaÀování daÀov˘ch nerezidentÛ, tedy poplatníkÛ majících omezenou daÀovou povinnost vztahující se pouze k pfiíjmÛm ze zdrojÛ na území Nûmecka. V dÛsledku toho nebyly brány v potaz osobní odpoãty a slevy, které byly uplatnitelné pouze daÀov˘mi rezidenty. V roce 1989 poÏádal pan Schumacker nûmeckého místnû pfiíslu‰ného správce danû, aby jeho danû byly urãeny podle pravidel aplikovateln˘ch pro daÀové rezidenty, coÏ by vedlo k niÏ‰í daÀové zátûÏi pana Schumackera.19 Nûmeck˘ správce danû tento poÏadavek odmítl. Spor se dostal k nûmeckému soudu, kter˘ se obrátil na ESD ohlednû interpretace volného pohybu pracovníkÛ ve svûtle nûmecké úpravy zdaÀování daÀov˘ch nerezidentÛ.

Závûry ESD Pfiednû ESD znovu potvrdil, Ïe ãl. 39 SES je zpÛsobil˘ limitovat suverenitu ãlensk˘ch státÛ v oblasti pfiímého zdaÀování; konkrétnû pak podmínky a postupy zdaÀování obãanÛ jin˘ch ãlensk˘ch státÛ. Stejnû tak na druhou stranu ESD uvedl, Ïe oblast pfiímého zdaÀování jako 11

12

14

Dotãen˘m ustanovením v pfiípadû Schumacker (C-279/93)18 byl ãl. 39 (Voln˘ pohyb pracovníkÛ) Smlouvy o zaloÏení Evropského spoleãenství (dále jen SZES). V souãasnosti se jedná o ãl. 45 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen SFEU). Pfiedmûtem pfiípadu bylo, v obecné rovinû fieãeno, uplatnûní prostfiedkÛ sniÏujících v˘slednou daÀovou povinnost za situace, kdy z dÛvodu pfiíslu‰n˘ch tuzemsk˘ch úprav k jejich uplatnûní nemohlo dojít ani ve státu zdroje ani ve státu daÀové rezidence. 4

15

16 17

18

TamtéÏ, s. 301–302. Autofii daného pfiíspûvku prezentují fiadu zajímav˘ch údajÛ, mj. poukazují i na nárÛst poãtu fie‰en˘ch pfiípadÛ. Zatímco v období let 1988 – 1997 vydal ESD pouze dvacet rozsudkÛ ve vûcech pfiím˘ch daní, v období let 1998 – 2007 to bylo jiÏ 101 rozsudkÛ. Lang, M. Recent Case Law of the ECJ in Direct Taxation. Trends, Tensions and Contradictions. FINAL 27/03/2009. Article based on Inaugural Lecture delivered by Prof. Lang on 6 March 2009 in Leuven, as revised for publication. Dostupné z http://www2.wu-wien.ac.at (08.09.2011). Z daného úkolu soudu do znaãné míry vypl˘vá i absence disentujícího stanoviska u rozsudkÛ ESD. Lang, M. Recent Case Law of the ECJ in Direct Taxation. Trends, Tensions and Contradictions. FINAL 27/03/2009. Article based on Inaugural Lecture delivered by Prof. Lang on 6 March 2009 in Leuven, as revised for publication. Dostupné z http://www2.wu-wien.ac.at (08.09.2011). Ta pfiitom pochopitelnû, pfii respektování autonomie ãlensk˘ch státÛ, zasahuje pouze do situací, v nichÏ existuje mezinárodní prvek. Viz Kesti, J. (ed.) European Tax Handbook 2009, Amsterdam 2009. Je totiÏ nutné brát v potaz skuteãnost, Ïe v˘sledná daÀová povinnost fyzick˘ch osob je determinována celou fiadou promûnn˘ch. Jedná se napfi. o osobní statut poplatníka, uplatÀování nezdaniteln˘ch ãástí základu danû a mnohé dal‰í. Zpracováno dle: Rozsudek ESD v pfiípadu Schumacker ze dne 14. 02. 1995 (C-279/93). Mkrtchyan, T. (ed.). ECJ Direct Tax Compass 2010, Amsterdam 2010, s. 257–261. Brychta, K. – Polák, M. – Svirák, P. Vybraná judikatura Soudního dvora EU a zdaÀování pfiíjmÛ fyzick˘ch osob. Poradce 6/2011, s. 27–30.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

taková nespadá do oblasti kompetencí ES (nyní EU – pozn. autora pfiíspûvku). ESD poukázal na skuteãnost, Ïe situace rezidentÛ a nerezidentÛ není, v relaci k pfiím˘m daním, zpravidla srovnatelná. Po uvedení relevantních závûrÛ a odkazÛ ESD konstatoval, Ïe skuteãnost, Ïe ãlensk˘ stát neposkytuje (negarantuje) nerezidentÛm urãité daÀové v˘hody, které jsou garantovány rezidentÛm, nelze zpravidla povaÏovat za diskriminaãní, neboÈ tyto dvû kategorie poplatníkÛ nejsou ve srovnatelné situaci. Nicménû ESD uvedl, Ïe situace pana Schumackera byla odli‰ná, protoÏe obdrÏel znaãnou ãást svého zdanitelného pfiíjmu ze zdrojÛ v Nûmecku (v˘kon závislé ãinnosti) s tím, Ïe neobdrÏel Ïádn˘ v˘znamn˘ pfiíjem ve státu své daÀové rezidence. V dÛsledku této skuteãnosti stát jeho daÀové rezidence (Belgie) nebyl v pozici, aby mu poskytl prospûch plynoucí ze zohlednûní jeho osobní a rodinné situace.20 Na základû této skuteãnosti ESD konstatoval, Ïe za tûchto podmínek vzniká diskriminace a to jako dÛsledek skuteãnosti, Ïe osobní a rodinné okolnosti nerezidenta, kter˘ obdrÏel témûfi v‰echen svÛj pfiíjem v jiném státu neÏ státu rezidence, nejsou brány v potaz ani ve státu daÀové rezidence a ani ve státu zdroje pfiíjmu (tj. státu, ve kterém je zamûstnávání vykonáváno). Kromû toho bylo mj. ze strany ESD konstatováno, Ïe neodÛvodnûnou diskriminaci vytváfií rovnûÏ právní úprava, která neposkytuje nerezidentÛm, ktefií jsou obãany jin˘ch ãlensk˘ch státÛ, v˘hody z postupÛ roãního zúãtování. Ve skutkovû podobném, nikoliv v‰ak shodném, pfiípadû Gschwind (C-391/97),21 dospûl ESD k opaãnému závûru a to z toho titulu, Ïe 42 % celkového pfiíjmu manÏelÛ Gschwindov˘ch vzniklo ve státû jejich daÀové rezidence, a proto v nûm mohly b˘t, podle ESD, brány v potaz osobní a rodinné okolnosti poplatníkÛ. Pfiípad Schumacker (C-279/93) je pravdûpodobnû jedním z nejãastûji uvádûn˘ch pfiípadÛ rozsudku ESD ve vztahu ke zdaÀování pfiíjmÛ fyzick˘ch osob. Nicménû jeho hodnocení odbornou vefiejností není jednotné; vyskytují se i kritické ohlasy t˘kající se zhodnocení dané situace.22 V souvislosti s v˘vojem judikatury ESD a jejím rostoucím poãtem je právû i v souvislosti s pfiedmûtn˘m rozsudkem ESD poukazováno na její urãitou nejednotnost.23

Pfiípad Persche (C-318/07) V pfiípadû pana Heina Persche (C-317/07)24 byl dotãen˘m ustanovením ãl. 56 SES (Svobodn˘ pohyb kapitálu). Podle souãasného právního stavu se jedná o ãl. 63 SFEU.

JURISPRUDENCE 1/2013 Popis skutkového stavu Pan Persche, daÀov˘ rezident SRN, vûnoval vûcn˘ dar do Portugalska (konkrétnû se jednalo o dar sanatoriu). Následnû poÏadoval moÏnost odeãtu pfiíslu‰né ãástky ve svém daÀovém pfiiznání. Navzdory skuteãnosti, Ïe sanatoria mûla v Portugalsku statut dobroãinné organizace a poplatník pfiedloÏil potfiebné dokumenty, nûmecké daÀové orgány tento odpoãet neumoÏnily.

Závûry ESD ESD své rozhodnutí opfiel o jednu ze základních svobod, na kter˘ch je vystavûno fungování EU, jmenovitû o svobodn˘ pohyb kapitálu. ESD odmítl argument, Ïe voln˘ pohyb kapitálu pokr˘vá pouze ekonomick˘ pohyb kapitálu. Kromû toho ESD konstatoval, Ïe je irelevantní, Ïe pfiedmûtn˘ dar byl darem naturálním. ESD rovnûÏ ve svém rozhodnutí uvedl, Ïe k dobroãinn˘m organizacím nemÛÏe b˘t pfiistupováno rozdílnû pouze z tohoto titulu, Ïe byly zaloÏeny v zahraniãí.

Pfiípad Damseaux (C-128/08) Pfiípad Damseaux (C-128/08)25 se rovnûÏ nevztahuje pouze ryze k pfiíjmÛm ze závislé ãinnosti, nicménû se zab˘vá problematikou, která má z hlediska mezinárodního zdanûní pfiíjmÛ v EU velk˘ v˘znam. Dotãen˘m ustanovením v pfiípadû Damseaux (C-128/08) byl ãl. 56 (Svobodn˘ pohyb kapitálu) SZES – v souãasnosti se jedná o ãl. 63 SFEU. Pfiedmûtn˘ spor se dot˘kal i ãl. 293 SZES (ãlánek byl pfiijetím Lisabonské

19

20

21 22

23

24

25

Osoby s neomezenou daÀovou povinností v Nûmecku mohly uplatnit, pokud se jednalo o manÏelsk˘ pár, v˘hodnûj‰í reÏim zdanûní. Kromû toho u osob s omezenou daÀovou povinností se mûla daÀová povinnost za plnû vypofiádanou na základû sráÏky provedené plátcem. Je standardem, Ïe poplatník si mÛÏe uplatnit, v závislosti na svém osobním a rodinném statutu, poloÏky sniÏující v koneãném dÛsledku v˘slednou daÀovou povinnost. Tyto poloÏky mají charakter nezdaniteln˘ch ãástek ze základu danû a/nebo slev na dani. Rozsudek ESD v pfiípadu Gschwind ze dne 14. 9. 1999 (C391/97). Poukazuje na nû napfi. Meussen, G. T. K. Taxation of Individuals: (Recent) Developments in Case Law of the ECJ. ERA-Forum 2/2004, s. 159 (v daném pfiíspûvku se jedná o poznámku pod ãarou ã. 6). Napfi. Lang, M. Recent Case Law of the ECJ in Direct Taxation. Trends, Tensions and Contradictions. FINAL 27/03/2009. Article based on Inaugural Lecture delivered by Prof. Lang on 6 March 2009 in Leuven, as revised for publication. Dostupné z http://www2.wu-wien.ac.at (08.09.2011). Dan˘ autor poukazuje na vhodnost pfiehodnocení judikatury zaloÏené na pfiípadu Schumacker (Schumacker case law) Zpracováno dle: Rozsudek ESD v pfiípadu Persche ze dne 21. 01. 2009 (C-318/07). Mkrtchyan, T. (ed.). ECJ Direct Tax Compass 2010, Amsterdam 2010, s. 356–358. Brychta, K. – Polák, M. – Svirák, P. Vybraná judikatura Soudního dvora EU a zdaÀování pfiíjmÛ fyzick˘ch osob, Poradce 6/2011, s. 32–33. Zpracováno dle: Rozsudek ESD v pfiípadu Damseaux ze dne 16. 7. 2009 (C-128/08). Mkrtchyan, T. (ed.). ECJ Direct Tax Compass 2010. Amsterdam 2010, s. 235–236.

5

1/2013 JURISPRUDENCE smlouvy zru‰en, resp. jeho obsah se do souãasné právní úpravy nepromítl).

Popis skutkového stavu Pan Damseaux, rezident Belgie, od roku 2005 do roku 2007 obdrÏel dividendy z Francie. Podle smlouvy o zamezení dvojího zdanûní (dále jen SZDZ) mezi Belgií a Francií uvalila Francie na tyto dividendy 15% sráÏkovou daÀ. V Belgii, kde tyto dividendy obdrÏel, poÏadoval pan Damseux slevu na dani (zápoãet danû) ve v˘‰i sráÏkové danû sraÏené ve Francii. Správce danû nicménû tento poÏadavek zamítl. V rámci dal‰ího postupu se spor dostal aÏ pfied ESD.

Závûry ESD ESD konstatoval, Ïe dvojí zdanûní vycházející z paralelního v˘konu daÀov˘ch kompetencí rÛzn˘ch ãlensk˘ch státÛ EU není v rozporu se SZES. ESD uvedl, Ïe právo ES ve své souãasné podobû nestanoví obecná kritéria pro kompetence státÛ zdaÀovat pfiíslu‰n˘ pfiíjem (my‰leno v kontextu zamezení dvojího zdanûní v rámci Evropského spoleãenství). ESD tedy do‰el k závûru, Ïe v dÛsledku této skuteãnosti je na ãlensk˘ch státech, aby pfiijaly opatfiení pro zamezení dvojího zdanûní (jako bylo právû uzavfiení daÀové smlouvy mezi Belgii a Francií). V úhrnu ESD konstatoval, Ïe skuteãnost, Ïe vyplacené dividendy jsou podrobeny dani jak ve státû zdroje, tak i ve státû daÀové rezidence, nebylo v rozporu s právem ES. V daném rozhodnutí se v podstatû deklaruje, Ïe stanovení práva státÛ pfiíslu‰n˘ pfiíjem zdanit je mimo kompetence EU a bude se fiídit pfiíslu‰nou SZDZ (v pfiípadû, Ïe existuje26).

Pfiípad Gilly (C-336/96) V pfiípadu Gilly (C-336/96)27 se ESD vyjádfiil mj. i k metodám zamezení dvojího zdanûní. Dotãen˘mi ustanoveními v pfiípadû manÏelÛ Gilliov˘ch byly ãl. 39 (Voln˘ pohyb pracovníkÛ) a ãl. 293 (Odstranûní dvojího zdanûní) SES. V souãasnosti se v pfiípadû prvnû uvedeného jedná o ãl. 45 SFEU; druh˘ zmínûn˘ se v souãasné právní úpravû jiÏ nevyskytuje, jak jiÏ bylo uvedeno v˘‰e.

âLÁNKY v pfiíhraniãí na území Nûmecka. Podle SZDZ mezi Nûmeckem a Francií byl plat paní Gilliové zdaÀován v Nûmecku. Byl v‰ak nicménû rovnûÏ zdaÀován ve Francii, ale Francie povolovala zápoãet danû zaplacené v Nûmecku. V pfiípadû paní Gilliové ãinil tento zápoãet na dani ménû, neÏ ãinila daÀ zaplacená v Nûmecku z pfiíjmu tam dosaÏeného.

Závûry ESD Francouzsk˘ národní soud (správní soud ve ·trasburku) se ve spojení se Ïalobou podanou manÏeli Gilliov˘mi obrátil na ESD s fiadou otázek. Mezi nimi byly rovnûÏ otázky, zda svoboda pohybu pracovníkÛ vyluãuje nebo nevyluãuje aplikaci ustanovení SZDZ mezi Nûmeckem a Francií, podle nichÏ: – daÀov˘ reÏim aplikovateln˘ na pfiíhraniãní pracovníky se li‰í v závislosti na tom, zda pracují v soukromém ãi vefiejném sektoru, – mechanismus zápoãtu danû umoÏÀuje, Ïe pfiíhraniãní pracovníci, ktefií jsou zdaÀování jak ve státu v˘konu svého zamûstnání, tak ve státu své daÀové rezidence, jsou podrobeni vy‰‰í daÀové zátûÏi neÏ osoby, které dosahují pfiíjmu ze zamûstnání pouze ve státu své daÀové rezidence. ESD do‰el k závûru, Ïe ustanovení pfiíslu‰né SZDZ, ve vztahu ke kter˘m byl ãinûn dotaz, není v rozporu se svobodou pohybu pracovníkÛ. ZároveÀ ESD poukázal na skuteãnost, Ïe ãlenské státy jsou oprávnûny stanovit kritéria pro zdaÀování pfiíjmu a majetku (bohatství) za úãelem eliminace dvojího zdanûní mezi jin˘m mezinárodními smlouvami. Skuteãnost, Ïe SZDZ mezi Nûmeckem a Francií stanoví rozdílná kolizní kritéria v závislosti na tom, zda je poplatník pfiíhraniãní pracovník ãi ne nebo je zamûstnan˘m v soukromém ãi vefiejném sektoru musí b˘t zvaÏována v kontextu uvedeného. Ohlednû otázky aplikace prostého zápoãtu danû ESD konstatoval, Ïe cílem daÀové smlouvy (my‰leno SZDZ – pozn. autora pfiíspûvku) není zajistit, Ïe poplatník není podroben vy‰‰ímu zdanûní v jednom státû, neÏ jakému by byl ve druhém, ale zabránit, aby stejn˘ pfiíjem byl zdanûn v kaÏdém z pfiíslu‰n˘ch dvou státÛ. Nepfiíznivé dÛsledky mechanismu zápoãtu danû jsou v˘sledkem rozdílÛ mezi rozsahem zdaÀování v ãlensk˘ch státech a absencí právní

Popis skutkového stavu ManÏelé Gilliovi byli uãitelé, ktefií byli daÀov˘mi rezidenty Francie. Pan Gilly, obãan Francie, uãil ve Francii, zatímco jeho manÏelka, nûmecká obãanka, která nabyla sÀatkem rovnûÏ francouzské obãanství, vyuãovala na státní ‰kole 6

26

27

âeská republika má uzavfieny SZDZ se v‰emi ãlensk˘mi státy EU. Jedin˘m státem z EHP (Evropsk˘ hospodáfisk˘ prostor), se kter˘m nemá âR uzavfienu SZDZ, je Lichten‰tejnsko. Zpracováno dle: Rozsudek ESD v pfiípadu Gilly ze dne 12. 05. 1998 (C-336/96). Mkrtchyan, T. (ed.). ECJ Direct Tax Compass 2010, Amsterdam 2010, s. 373–376.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

úpravy v dané oblasti na úrovni ES – stanovení rozsahu zdaÀování je tedy v podstatû záleÏitostí ãlensk˘ch státÛ. ESD se opûtovnû odvolal na pfiípad Schumacker.

Pfiípad D (C-376/03) Pfiípad pana D. (C-376/03)28 se opût váÏe k otázce uplatnûní poloÏek sniÏujících v˘slednou daÀovou povinnost na stranû daÀov˘ch nerezidentÛ, ktefií jsou daÀov˘mi rezidenty jiného ãlenského státu. Kromû toho se zab˘vá i velmi dÛleÏitou otázkou, kterou byla povinnost aplikovat doloÏku nejvy‰‰ích v˘hod (Most-Favoured-Nation-Treatment) v pfiípadû daÀov˘ch nerezidentÛ. Dotãen˘m ustanovením v pfiípadû D (C-376/03) byl opût ãl. 56 (Svobodn˘ pohyb kapitálu) SZES. V souãasné právní úpravû se jedná o ãl. 63 SFEU.

Popis skutkového stavu Poplatník, pan D.,29 byl daÀov˘m rezidentem Nûmecka, kter˘ vlastnil nemovitost v Nizozemí, která v roce 1998 tvofiila 10 % jeho majetku (aggregate wealth). Pan D. byl v Nizozemí podroben dani z majetku (net wealth tax). Pfii v˘poãtu jeho daÀové povinnosti z v˘‰e uvedeného titulu poÏadoval, aby byla brána v potaz základní sleva, ke které byli oprávnûni pouze daÀoví rezidenti Nizozemí nebo nerezidenti, ktefií drÏeli v Nizozemí vût‰inu svého majetku. Nizozem‰tí správci danû odmítli aplikovat tuto ãástku s poukazem na to, Ïe ménû jak 90 % jeho majetku (bohatství) bylo situováno v Nizozemí. Kromû toho podle SZDZ uzavfiené mezi Nizozemím a Belgií byli belgiãtí rezidenti oprávnûni uplatnit si základní slevu, i kdyÏ bylo v Nizozemí situováno ménû neÏ 90 % jejich majetku (bohatství). Tuto klauzuli v‰ak SZDZ uzavfiená mezi Nizozemím a Nûmeckem neobsahovala. Otázkou, která vyvstala a kterou musel ESD fie‰it bylo, zda odmítnutí poskytnutí základní slevy nûmeck˘m rezidentÛm, ktefií v Nizozemí drÏeli minoritní ãást svého majetku, bylo v rozporu se svobodou volného pohybu kapitálu, zatímco rezidenti a na základû nûkter˘ch SZDZ daÀoví nerezidenti jiného ãlenského státu v‰ak k takové úlevû oprávnûni byli. V pfiíslu‰né dobû ani Nûmecko, ani Belgie, pfiedmûtnou daÀ neuplatÀovali.

JURISPRUDENCE 1/2013 dani z majetku (bohatství) je podobná. ESD rovnûÏ uvedl, Ïe skuteãnost, Ïe Nûmecko neuvaluje daÀ z majetku a tedy Ïe pan D. není oprávnûn si uplatnit slevu v závislosti na jeho osobních okolnostech ani v jednom zúãastnûném státû (stát zdroje a stát daÀové rezidence) nic nemûní na skuteãnosti, Ïe situace pana D. nebyla srovnatelná s pozicí daÀového rezidenta Nizozemí. ESD dospûl k závûru, Ïe v takovém pfiípadû tedy není diskriminaãní odmítnout uplatnûní slevy, která je aplikovatelná pouze u daÀov˘ch rezidentÛ. Ve svém rozhodnutí se musel ESD vyrovnat i s dal‰í otázkou. Tou bylo, zda rozdílné zacházení s panem D. a belgick˘m rezidentem, kter˘ je v analogické situaci s panem D. a kterému je garantována sleva (úleva) z danû z majetku (bohatství) na základû SZDZ mezi Nizozemím a Belgií, je dÛvodem svévolné diskriminace zakázané ãl. 56 a 58 SES. V tomto ohledu ESD konstatoval, Ïe poplatník, kter˘ je daÀov˘m rezidentem v Belgii, není, co se t˘ãe slevy (úlevy) ve vûci danû z majetku situovaného v Nizozemí, ve srovnatelné situaci s poplatníkem mimo Belgii. Garance takové úlevy rezidentÛm Belgie je prospûchem, kter˘ není oddûliteln˘ od zbytku SZDZ mezi Nizozemím a Belgií, ale naopak tvofií její integrální souãást a pfiispívá k její celkové rovnováze. ESD dospûl ke koneãnému závûru, Ïe odmítnutí poskytnutí v˘hody plynoucí ze SZDZ mezi Nizozemím a Belgií jednotlivci ze tfietího ãlenského státu není nesluãitelné se svobodou volného pohybu kapitálu.30

âeská právní úprava v kontextu rozsudkÛ ESD Podmínkou pro uplatnûní nezdaniteln˘ch ãástí základu danû,31 slev na dani32 a daÀového zv˘-

28

29 30

31

Závûry ESD V rámci svého rozhodnutí se ESD opûtovnû odvolal na pfiípad Schumacker (blíÏe viz pfiedchozí text). ESD konstatoval, Ïe situace osob podroben˘ch dani z pfiíjmÛ a osob podroben˘ch

32

Zpracováno dle: Rozsudek ESD v pfiípadu D. ze dne 5. 7. 2005 (C-376/03). Mkrtchyan, T. (ed.). ECJ Direct Tax Compass 2010, Amsterdam 2010, s. 377–379. Kofler, G. W – Schindler, C. P. „Dancing with Mr. D„: The ECJ∞s Denial of Most-Favoured-Nation Treatment in the “D„ case, European Taxation 12/2005, s. 530–540. Konkrétní jméno není uvedeno. Toto rozhodnutí ESD rovnûÏ není pfiijímáno jednotnû. S ohledem na rozsah pfiíspûvku odkazuje autor na pfiíspûvek Koflera a Schindlera, kter˘ podává ‰ir‰í anal˘zu vãetnû argumentÛ svûdãících pro a proti pfiedmûtnému rozhodnutí (blíÏe viz Kofler, G. W – Schindler, C. P. „Dancing with Mr. D“: The ECJ∞s Denial of Most-Favoured-Nation Treatment in the „D“ case, European Taxation 12/2005, s. 530 – 540). V aktuálním znûní ZDP je podmínka vymezena v § 15 odst. (9); v ZDP ve znûní zákona ã. 458/2011 Sb. pak v § 15 odst. (7). V pfiípadû slevy na dani se jedná o slevy vymezené v § 35ba odst. (1) písm. b) – e); dáno ustanovením § 35ba odst. (2). Ustanovení jsou shodná pro obû znûní ZDP. Zbylé slevy § 35ba odst. (1) písm. a) a f) jsou uplatnitelné za stejn˘ch podmínek jak u daÀov˘ch nerezidentÛ, tak i nerezidentÛ. Zákon ã. 458/2011 Sb. vná‰í novou kategorii daÀového zv˘hodnûní –tzv. zamûstnanecké zv˘hodnûní. V pfiípadû tohoto daÀového zv˘hodnûní nebude hrát roli, pokud zÛstane právní úprava v tomto ohledu nezmûnûna, daÀov˘ status poplatníka.

7

1/2013 JURISPRUDENCE hodnûní na dítû (dûti)33 je, aby alespoÀ 90 % celkov˘ch pfiíjmÛ daÀového nerezidenta âR (kromû pfiíjmÛ, které nejsou pfiedmûtem danû, jsou od danû osvobozeny ãi jsou zdaÀovány sráÏkovou daní) mûlo zdroj na území âR.34 V aktuálním znûní je tato moÏnost vyuÏití prostfiedkÛ daÀové optimalizace dána v‰em daÀov˘m nerezidentÛm âR bez ohledu na to, kde jsou daÀov˘mi rezidenty. V ZDP ve znûní zákona ã. 458/2011 Sb. v‰ak dochází k jedné v˘znamné zmûnû, a to k restrikci kategorie daÀov˘ch nerezidentÛ, ktefií si budou moci tyto prostfiedky daÀové optimalizace uplatnit, a to na daÀové nerezidenty âR, ktefií jsou zároveÀ daÀov˘mi rezidenty ãlenského státu EU, Norska nebo Islandu.35 Co se t˘ãe uznatelnosti daru poskytnutého právnické osobû se sídlem nebo fyzické osoby s bydli‰tûm na území jiného ãlenského státu EU, existuje tato moÏnost teprve od 1. 1. 2009. Uznatelnost platí i pro dary poskytnuté do Norska ãi Islandu. V ZDP ve znûní zákona ã. 458/2011 Sb. je tato moÏnost pochopitelnû zachována. Ohlednû aplikace metod zamezení dvojího zdanûní je aktuální znûní ZDP a ZDP ve znûní zákona ã. 458/2011 Sb., aÏ na drobné v˘jimky, které se nedot˘kají sledovan˘ch aspektÛ, shodné. Jak vypl˘vá ze závûrÛ ESD, otázky spojené se SZDZ jsou v principu v podruãí smluvních státÛ36 a je tedy na nich, aby si vzájemné daÀové kompetence upravily. Tuto skuteãnost reflektuje i ZDP, kter˘ „pouze“ definuje, resp. blíÏe vymezuje, jednotlivé metody zamezení dvojího zdanûní a posloupnost jejich uÏití. V úvodním ustanovení § 38 odst. (1) ZDP se stanoví, Ïe v pfiípadû smluvních státÛ bude pro zamezení dvojího zdanûní aplikována metoda stanovená SZDZ. V tomto ohledu nicménû ZDP ãiní jist˘ prÛlom, neboÈ ve svém § 38f odst. (4) ZDP dává poplatníkovi (my‰leno pochopitelnû daÀovému rezidentu âR) moÏnost, aby v pfiípadû pfiíjmÛ ze závislé ãinnosti dosaÏen˘ch ze smluvního státu aplikoval metodu vynûtí s v˘hradou progrese. To v‰ak nelze hodnotit jako jsoucí v rozporu se závûry ESD. Do jisté míry je trochu problematické faktické naplnûní aplikaãní pfiednosti mezinárodního práva ve smyslu ãl. 10 Ústavy âR.37 V praxi ov‰em problémy nevznikají, neboÈ se poplatníkovi (daÀovému rezidentu âR) v zásadû nabízí vítan˘ prostfiedek optimalizace jeho daÀové zátûÏe.

Závûr Úhrnem je moÏné konstatovat, Ïe souãasn˘ ZDP a ZDP ve znûní zákona ã. 458/2011 Sb. nekoliduje se závûry ESD, resp. je reflektuje. ByÈ v mnoha pfiípadech chybí v dÛvodov˘ch zprá8

âLÁNKY vách fiady novel ZDP poukaz na konkrétní rozsudky ESD, které vedly k iniciování pfiíslu‰n˘ch zmûn, z jin˘ch zdrojÛ je patrné, Ïe judikatufie ESD je vûnována pfied novelizací ZDP patfiiãná pozornost.38 Z ustálené judikatury ESD je patrné, Ïe podmínkou pro to, aby potenciální pfiípad (spor) ve vûci zdaÀování pfiíjmÛ fyzick˘ch osob ze závislé ãinnosti spadal do kompetence ESD a mohlo b˘t tedy rozhodováno v pfiedmûtné vûci, je existence mezinárodního prvku. ESD pfiitom svá rozhodnutí staví na základních svobodách ve spojení se zákazem diskriminace (záfin˘m pfiíkladem jsou rozsudky v pfiípadu Schumacker, Gerritse39 ãi Persche). Na druhou stranu se v‰ak ESD necítí b˘t povolán k tomu, aby zaãal povaÏovat otázky spojené se SZDZ a jejich aplikací za ty, které spadají do pravomoci EU. V tomto ohledu odkazuje na smluvní volnost stran a hlavní cíl SZDZ, kter˘m je zamezení (resp. eliminace) dvojího zdanûní. Stimulem ke zmûnû tohoto pfiístupu ESD by evidentnû bylo vytvofiení explicitní právní úpravy v unijním právu. V tomto ohledu nelze, podle názoru autora pfiíspûvku, v blízké budoucnosti oãekávat nûjakou zmûnu.40 Na základû souãasného legislativního v˘voje v EU se zdá, Ïe rozhodující roli ve své podstatû bude i nadále sehrávat „pouze“ judikatura ESD.41

33 34

35 36 37 38 39 40

1

Podmínka uplatnûní daÀového zv˘hodnûní je stanovena v obou znûních ZDP v § 35c odst. (5). Podmínka 90 % pfiíjmÛ ze zdrojÛ na území âR je, dle ãeského zákonodárce, podmínkou srovnatelnosti situace ãeského daÀového rezidenta a nerezidenta. Shodnou podmínku stanoví napfi. i slovensk˘ zákon o daních z pfiíjmÛ pro uplatnûní nezdaniteln˘ch ãástí základu danû ãi daÀového bonusu (viz § 11 odst. (7) a § 33 odst. (10) zákona ã. 595/2003 Slovenské Sb., ve znûní p. p.). Nûkteré státy stanoví hranici niÏ‰í. Napfi. estonsk˘ zákon o daních z pfiíjmÛ (Tulumaksuseadus) ve svém § 31 odst. (2) stanoví pro uplatnûní odãitateln˘ch poloÏek pro daÀové rezidenty jiného státu EHP podmínku dosaÏení alespoÀ 75 % pfiíjmÛ ze zdrojÛ v Estonsku. Tato podmínka dokonce ani nemusí b˘t splnûna v pfiípadû, Ïe poplatník prokáÏe, Ïe si nemohl uplatnit odãitatelné poloÏky (deductions) z titulu svého rezidentství v jiném státû (viz § 31 odst. (3) estonského zákona o daních z pfiíjmÛ) – inspirace judikaturou ESD je tedy více neÏ zfiejmá. Norsko a Island jsou státy Evropského hospodáfiského prostoru (EHP). Tj. státÛ, které jsou smluvními stranami pfiíslu‰n˘ch SZDZ. Ústavní zákon ã. 1/1993 Sb., Ústava âR, ve znûní p. p. Pfiíkladem mohou b˘t napfi. zápisy z jednání Koordinaãního v˘boru s Komorou daÀov˘ch poradcÛ âR. Rozsudek ESD v pfiípadu Gerritse ze dne 12. 6. 2003 (C-324/01). O tom do jisté míry svûdãí i ponûkud ustrnulé snahy Komise ohlednû pfiijetí modelu evropské smlouvy o zamezení dvojího zdanûní (viz napfi. ·IROK¯, J. Danû v Evropské unii, Praha 2011, s. 106–107). RovnûÏ se zdá, Ïe pozornost je nyní soustfiedûna na zdaÀování pfiíjmÛ právnick˘ch osob, coÏ lze demonstrovat existujícím návrhem smûrnice o spoleãném konsolidovaném základu danû z pfiíjmÛ právnick˘ch osob (COM(2011) 121 final/2). Na druhou stranu v‰ak i souãasná právní úprava obsahuje jisté vyuÏitelné prostfiedky. Jak uvádí Helminen, v souãasnosti je moÏné dovodit pravomoc pro pfiímé danû z ãl. 115 a ãl. 116 SFEU (viz HELMINEN, M. EU Tax Law. Direct Taxation. Amsterdam 2009, s. 19–20). Jejich vyuÏití pro oblast zdaÀování pfiíjmÛ fyzick˘ch osob ze závislé ãinnosti, ale i pfiíjmÛ z podnikání, nepovaÏuje autor pfiíspûvku v souãasnosti za pravdûpodobné.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

JURISPRUDENCE 1/2013

Povinnost kraje poskytovat sociální sluÏby dle ust. § 93 písm. a) zákona o sociálních sluÏbách MARTIN ·TEFKO1

V aplikaãní praxi se vyskytly závaÏné v˘kladové problémy v souvislosti s ust. § 93 písm. a) zákona ã. 108/2006 Sb. o sociálních sluÏbách, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ (dále „ZSS“). Ust. § 93 písm. a) ZSS ukládá krajskému úfiadu povinnost zajistit ve spolupráci poskytnutí sociálních sluÏeb. ZSS nestanoví jak˘m konkrétním zpÛsobem má kraj jednat pfii zaji‰Èování poskytování sociálních sluÏeb. Kraje se proto oprávnûnû ptají, jakou pÛsobnost zakládá ust. § 93 písm. a) ZSS krajsk˘m úfiadÛm, resp. krajÛm a jak˘m zpÛsobem má b˘t tato pÛsobnost ex lege naplnûna? Má se jednat pouze o spolupráci s poskytovateli sociálních sluÏeb, nebo je moÏné pouÏít prostfiedky vrchnostenského donucení? Ve hfie pfiitom není nic men‰ího, neÏ lidská dÛstojnost a zdraví. Povinnost zajistit poskytnutí sociálních sluÏeb je ZSS pfiedvídána mimo jiné v situacích, kdy poskytovatel sociálních sluÏeb ukonãil poskytování sociálních sluÏeb a osoby, kter˘m tento poskytovatel dosud poskytoval sociální sluÏby, se nacházejí v bezprostfiedním ohroÏení sv˘ch práv a zájmÛ a nejsou schopny samy si zajistit pokraãující poskytování sociálních sluÏeb. Konkrétnû se mÛÏe jednat napfi. o domovy pro seniory, ktefií jiÏ nemají kam jít, provozovatel v‰ak nemÛÏe ãi nechce poskytovat tûmto klientÛm dál sociální sluÏby.

K povaze pÛsobnosti kraje dle § 93 písm. a) ZSS Ust. § 93 písm. a) ZSS je obsaÏeno v ãásti III. (Sociální sluÏby) hlavû II. (Podmínky poskytování sociálních sluÏeb) oddílu 4. nazvaném PÛsobnost pfii zaji‰Èování sociálních sluÏeb. Ust. § 93 písm. b) a c) ZSS ukládají krajskému úfiadu koordinovat poskytování sociálních sluÏeb jednak obecnû (písm. c) cit. ustanovení), jednak vÛãi osobám, jejichÏ práva a zájmy jsou ohroÏeny trestnou ãinností jiné osoby (písm. b) cit. ustanovení).2 Pfiedmûtné písm. a) cit. ustanovení, na rozdíl od ostatních písmen, ukládá krajskému úfiadu nikoliv koordinovat, ale zajistit ve spolupráci poskytnutí sociálních sluÏeb. Povinnost zajistit poskytnutí sociálních sluÏeb je vázána

na skuteãnost, Ïe poskytovatel sociálních sluÏeb ukonãil poskytování sociálních sluÏeb z dÛvodu zru‰ení registrace, pozbytí platnosti jeho registrace, nebo z jiného dÛvodu. Dal‰í podmínkou je, Ïe osoby, kter˘m tento poskytovatel dosud poskytoval sociální sluÏby, se nacházejí v bezprostfiedním ohroÏení sv˘ch práv a zájmÛ a nejsou schopny samy si zajistit pokraãující poskytování sociálních sluÏeb. Ust. § 93 písm. a) ZSS je stále v pÛvodní redakci, nebylo dotãeno Ïádnou z následn˘ch novel ZSS. Jedním z klíãov˘ch problémÛ pro zodpovûzení poloÏené otázky je urãení o jakou pÛsobnost se v fie‰eném pfiípadû jedná. Nûkteré z krajÛ oprávnûnû nárokují aplikaci ust. § 5 odst. 1 písm. b) ZSS, které skuteãnû dle ust. § 5 odst. 2 ZSS je v˘konem pfienesené pÛsobnosti. Na druhou stranu je nutno doplnit, Ïe platné právo fiadí právû do samostatné pÛsobnosti takové záleÏitosti, jejichÏ plnûní je bezprostfiedním zájmem existence a rozvoje územního spoleãenství. Péãe o sociálnû slabé ãi vylouãené tradiãnû mezi takové záleÏitosti fiazena byla. Zmínit lze patent o tulácích a Ïebrácích, josefínské reformy,3 zákon ze 3. prosince 1968 ã. 59 fi. z.4 ãi ust. § 3 zákona ã. 114/1988 Sb. o pÛsobnosti orgánÛ âeské socialistické republiky v sociálním zabezpeãení, ve znûní do 31. 12. 2006. Právû tyto záleÏitosti jsou totiÏ územnímu samosprávnému celku jakoÏto subjektu vefiejné správy i právnické osobû „vlastní“; jsou v bezprostfiedním zájmu existence a rozvoje územního spoleãenství.5 Proto téÏ dle ust. § 3 odst. 2 zákona ã. 114/1988 Sb., v redakci do 31. 12. 2006

1

2

3 4

Tento pfiíspûvek vznikl díky finanãní podpofie poskytované Grantovou agenturou âeské republiky v rámci standardního grantového projektu „Obãané tfietích státÛ a jejich problémy v systémech ãeského sociálního poji‰tûní a pobytového práva“, reg. ã. P408/10/1938. Ust. § 93 písm. c) ZSS bylo do ZSS vloÏeno ãl. III bodem 57 zákona ã. 366/2011 Sb. kter˘m se mûní zákon ã. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ, zákon ã. 108/2006 Sb., o sociálních sluÏbách, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ, zákon ã. 117/1995 Sb., o státní sociální podpofie, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ, a dal‰í související zákony, s úãinností od 1. 1. 2012. Petr Tröster a kolektiv: Právo sociálního zabezpeãení, 5. vydání, C. H. Beck, 2010, s. 26–28. V souladu s touto úpravou tak mûly podpory chud˘m se bráti pfiedev‰ím z fondÛ chud˘ch, tzv. ústavÛ chud˘ch, které mûly b˘t zfiízeny v kaÏdé obci. Pokud tyto pfiíjmy nepostaãovaly, mûla doplácet obec. Více Hru‰ka, Z. Hospodáfiská zákonovûda pro âechy a Moravu, uãebnice pro uãili‰tû zemûdûlská a kniha pro rolníka, 2. vyd., v Chrudimi 1901, str. 53.

9

1/2013 JURISPRUDENCE (tj. do nabytí úãinnosti ZSS), kraj v samostatné pÛsobnosti zfiizoval a spravoval zafiízení sociální péãe a ústavy sociální péãe, které vykonávaly diagnostickou sluÏbu, rozhodoval o pfiijetí do ústavÛ sociální péãe, které spravoval, o ukonãení pobytu v nich, o pfiemístûní do jin˘ch ústavÛ, které spravoval, o úhradû za sluÏby v ústavech poskytované a o pfiípadné úhradû za sluÏby poskytované v ostatních zafiízeních sociální péãe, pokud je spravoval, jakoÏ i rozhodoval o poskytování peãovatelské sluÏby, kterou zabezpeãoval a o úhradû za ni. Dle ust. § 14 odst. 2 krajského zfiízení v redakci do 31. 12. 2002 kraj peãoval v rámci samostatné pÛsobnosti zejména o vytváfiení podmínek pro rozvoj sociální péãe. Z tûchto dÛvodÛ a v souladu s tradiãním ãlenûním úkolÛ územní samosprávy zmiÀuje dÛvodová zpráva k ZSS (tisk PS PâR ã. 1102, 2005, zvlá‰tní ãást), Ïe ust. § 93 upravuje okruh pÛsobností krajÛ v samostatné pÛsobnosti. ZSS zde sice v˘slovnû nezmiÀuje, Ïe se jedná o samostatnou pÛsobnost kraje, to v‰ak nevadí. Dle ust. § 4 krajského zfiízení platí, Ïe pokud nevypl˘vá ze zákona, kter˘ upravuje pÛsobnost samosprávn˘ch celkÛ, Ïe jde o pfienesenou pÛsobnost, jde o samostatnou pÛsobnost. Ust. § 5 ZSS fie‰í pÛsobnost v oblasti sociálních sluÏeb. Jedná-li se v tûchto pfiípadech o nepfiím˘ v˘kon státní správy, pak se jedná o v˘kon pfienesené pÛsobnosti. Tím je napfi. povinnost kraje pfieposlat úãelovû urãené finanãní prostfiedky jednotliv˘m registrovan˘m poskytovatelÛm sociálních sluÏeb v souladu se zpracovan˘mi stfiednûdob˘mi plány rozvoje sociálních sluÏeb.6 Ust. § 93 písm. a) ZSS v‰ak upravuje, jak to zmiÀuje dÛvodová zpráva: „PÛsobnosti smûfiují zejména k aktivnímu zji‰Èování potfieb osob v oblasti sociálních sluÏeb jak na území obce, tak území kraje, které vede ke zpracování plánÛ rozvoje sociálních sluÏeb.“7 Tento v˘klad je dále podepfien právû ust. § 102 ZSS. Zatímco záleÏitosti samostatné pÛsobnosti vykonávají samosprávné jednotky zásadnû vlastními prostfiedky (s moÏn˘mi dotacemi ze státního rozpoãtu), na zaji‰Èování agend státní správy je povinen územním samosprávn˘m celkÛm pfiispívat stát. Dle ust. § 29 odst. 2 krajského zfiízení se jedná o pfiíspûvek na v˘kon pfienesené pÛsobnosti. Pokud by se v pfiípadech dle § 93 písm. a) ZSS mûlo jednat o nepfiím˘ v˘kon státní správy, pak by v˘kon státní správy nemohl b˘t financován formou dotací, byÈ by na poskytnutí dotace mûl kraj právní nárok. Z uvedeného vypl˘vá, Ïe kraj vykonává pÛsobnost dle ust. § 93 písm. a) ZSS v samostatné pÛsobnosti. Jedná se o tzv. samostatnou pÛsobnost obligatorní, tedy pfiípad, kdy kraj je povinen tyto úkoly splnit. S ohledem na obligatornost zadan˘ch 10

âLÁNKY úkolÛ je v ust. § 102 ZSS zmínûno: „.se krajÛm poskytne dotace.“ Na rozdíl od ustanovení § 104, 105 ZSS je tak vyjádfien nárok na její poskytnutí.8

Prevence, registrace a správní trestání Aã ZSS nestanoví pfiímo v ust. § 93 písm. a) ZSS zpÛsob, jak˘m by mûl kraj zajistit plnûní povinnosti, vypl˘vá tento zpÛsob ze související úpravy. Tak pfiedev‰ím kraj by mûl pfied zpracováním plánÛ rozvoje sociálních sluÏeb a povolením registrace konkrétním poskytovatelÛm sociálních sluÏeb provést anal˘zu stávajících zdrojÛ a potfieb a pfiipravit strategii zaji‰Èování a rozvoje sociálních sluÏeb (tzv. programovací úkon). Tato strategie by mûla poãítat nejenom s (prost˘m) pokrytím poptávky po sociálních sluÏbách v kraji, ale mûla by téÏ preventivnû reagovat na v˘padek nûkter˘ch poskytovatelÛ sociálních sluÏeb. MÛÏe se jednat o doãasné pfieru‰ení v poskytování sociálních sluÏeb i pfieru‰ení dlouhodobé. ZSS ukládá kraji jednat v pfiípadech dle ust. § 93 písm a) ZSS. Pro tento mandatorní pfiípad by mûl kraj rozpracovat plány náhradního fie‰ení. Kraj by v‰ak mûl b˘t pfiipraven na pomoc v poskytování sociálních sluÏeb obãanÛm kraje téÏ v dal‰ích ménû naléhav˘ch pfiípadech. Kraj by mûl jako fiádn˘ hospodáfi téÏ vytváfiet finanãní rezervy pro tyto pfiípady. Dvû v˘slovnû zmínûné skutkové situace dle § 93 písm. a) ZSS (ukonãení poskytování sociálních sluÏeb z dÛvodu zru‰ení registrace a pozbytí platnosti jeho registrace) dále úzce souvisí s tím, Ïe kraj je nejenom hlavním plánovacím místem pro oblast poskytování sociálních sluÏeb, ale pÛsobí téÏ jako obecn˘ registraãní orgán. Kraj je tak vybaven nástrojem pro naplnûní pfiipraven˘ch a fiádnû schválen˘ch plánÛ rozvoje sociálních sluÏeb. Kraj je oprávnûn rozhodovat o oprávnûní k poskytování sociálních sluÏeb formou registrace.9 Kraj je takto jako registrující orgán oprávnûn pfiezkoumat splnûní podmínek registrace, kter˘mi mimo jiné je dostateãné materiální, technické a personální zázemí pro poskytování sociálních sluÏeb. Îadateli tak musí svûdãit vlastnické nebo jiné právo k objektu nebo prostorám, v nichÏ budou poskytovány sociální

5 6 7 8 9

Správní právo, 7. vydání, 2009, s. 161–164. Srov. Ust. § 101 odst. 3 ZSS a dále tisk PS PâR ã. 1102, 2005, obecná ãást, bod 2.6 písm. b). Tisk PS PâR ã. 1102, 2005, zvlá‰tní ãást, komentáfi k § 93 a 94. K tomu pfiedev‰ím K. Koldinská in Petr Tröster a kolektiv: Právo sociálního zabezpeãení, 5. vydání, C. H. Beck, 2010, s. 310. V˘jimku tvofií pouze poskytovatelé sociálních sluÏeb, u nichÏ je zfiizovatelem Ministerstvo práce a sociálních vûcí.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

sluÏby, Ïadatel je povinen mít zaji‰tûny materiální a technické podmínky odpovídající druhu poskytovan˘ch sociálních sluÏeb a v neposlední fiadû nesmí b˘t na majetek fyzické nebo právnické osoby, která je Ïadatelem o registraci, prohlá‰en konkurs nebo proti ní nesmí b˘t zahájeno konkursní nebo vyrovnací fiízení anebo návrh na prohlá‰ení konkursu zamítnut pro nedostatek majetku. Îádost o registraci musí dále obsahovat napfi. popis personálního zaji‰tûní poskytovan˘ch sociálních sluÏeb a plán finanãního zaji‰tûní sociálních sluÏeb. Na kraji je dále, aby prÛbûÏnû provádûl kontrolu a vyhodnocování plnûní plánÛ s cílem optimalizovat síÈ sociálních sluÏeb na území obce a kraje a jejich dostupnosti pro klienty. Za tím úãelem je kraj nadán téÏ sankãní pravomocí. Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, Ïe poskytuje sociální sluÏby bez oprávnûní k jejich poskytování podle § 78 odst. 1 ZSS, neposkytuje sociální sluÏby v rozsahu stanoveném v rozhodnutí o registraci podle § 81 odst. 2 ZSS ãi nesplní ve lhÛtû stanovené registrujícím orgánem opatfiení k odstranûní nedostatkÛ zji‰tûn˘ch pfii kontrole registraãních podmínek podle § 82a odst. 2 ZSS. Kraj je koneãnû jako registrující orgán oprávnûn ve zvlá‰È závaÏn˘ch pfiípadech zakroãit a rozhodnout o zru‰ení registrace. Kraj je tak konkrétnû povinen rozhodnout o zru‰ení registrace, jestliÏe poskytovatel sociálních sluÏeb pfiestane splÀovat podmínky uvedené v ust. § 79 a 80 ZSS (podmínky registrace a sjednání poji‰tûní), poskytovateli sociálních sluÏeb byla uloÏena sankce za správní delikt v pfiípadû zvlá‰È závaÏného poru‰ení povinnosti stanovené poskytovatelÛm sociálních sluÏeb, poskytovatel sociálních sluÏeb nesplÀuje standardy kvality (ust. § 99 ZSS) a k nápravû nedo‰lo ani na základû uloÏen˘ch opatfiení pfii inspekci sociálních sluÏeb, nebo poskytovatel sociálních sluÏeb poÏádá o zru‰ení registrace; tato Ïádost musí b˘t podána nejménû 3 mûsíce pfiede dnem ukonãení ãinnosti.


Závûr Kraj vykonává pÛsobnost dle ust. § 93 písm. a) ZSS v samostatné pÛsobnosti. Jedná se o tzv. samostatnou pÛsobnost kraje obligatorní, tedy pfiípad, kdy kraj je povinen tyto úkoly splnit. Náklady vzniklé pfii zaji‰Èování povinnosti pokraãovat v poskytování sociálních sluÏeb dle ust. § 93 písm. a) se krajÛm hradí formou dotace. Na poskytnutí dotace dle ust. § 102 ZSS má kraj právní nárok. Na povinnost zaloÏenou ust. § 93 písm. a) ZSS je moÏno reagovat jednak preventivnû, jednak v rámci registraãního fiízení a správního trestání. Strategie zaji‰Èování a rozvoje sociálních sluÏeb zpracovaná pfiedem krajem by mûla poãítat nejenom s (prost˘m) pokrytím poptávky po sociálních sluÏbách v kraji, ale mûla by téÏ preventivnû reagovat na v˘padek nûkter˘ch poskytovatelÛ sociálních sluÏeb dle ust. § 93 písm a) ZSS v poskytování sociálních sluÏeb a obsahovat plány náhradního fie‰ení pro tyto pfiípady. Kraj by mûl jako fiádn˘ hospodáfi téÏ vytváfiet finanãní rezervy pro tyto pfiípady. V rámci registraãního fiízení by mûlo b˘t vylouãeno, Ïe bude povoleno poskytování sociálních sluÏeb takovému provozovateli, kter˘ jiÏ od poãátku poru‰uje podmínky registrace ãi kter˘ není na provozování sociálních sluÏeb pfiipraven materiálnû nebo personálnû. Koncepãnû pak lze doporuãit, aby ZSS explicitnû upravil pravomoc kraje jednat vrchnostensk˘mi prostfiedky bûhem zaji‰Èování pokraãování v poskytování sociálních sluÏeb dle ust. § 93 písm. a) ZSS. V praxi se totiÏ ukázala b˘t naivní pfiedstava, Ïe kraje budou schopny samy, pfiípadnû ve spolupráci s ostatními poskytovateli sociálních sluÏeb pokraãovat v poskytování sociálních sluÏeb tûm, ktefií se nacházejí v bezprostfiedním ohroÏení sv˘ch práv a zájmÛ a pfiitom nejsou schopni si sami zajistit pokraãující poskytování sociálních sluÏeb.

11


âLÁNKY

Anal˘za judikatury vztahující se k postavení profesionálních sportovcÛ v oblasti kolektivních sportÛ v âeské republice1 JUDR. ROMAN VYBÍRAL, KATEDRA FINANâNÍHO PRÁVNICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE

PRÁVA A FINANâNÍ VùDY,

znûní relevantních právních pfiedpisÛ, konkrétnû pfiedev‰ím zákona o daních z pfiíjmÛ.

Relevantní judikatura Cílem tohoto ãlánku je provést anal˘zu rozhodovací ãinnost ãesk˘ch soudÛ vztahující se pfiímo ãi nepfiímo k otázce právního postavení profesionálních sportovcÛ v oblasti kolektivních sportÛ z vefiejnoprávního (pfiedev‰ím finanãnû-právního) hlediska. Tato otázka je na území âeské republiky jiÏ fiadu let pomûrnû hojnû diskutována, pfiiãemÏ zásadní kontroverze spoãívá ve vnímání tûchto sportovcÛ jako osob vykonávajících závislou ãinnost, pfiípadnû jako osob vykonávajících samostatnou v˘dûleãnou ãinnost ve smyslu zákona ã. 586/1992 Sb., o daních z pfiíjmÛ, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ (dále jen „zákon o daních z pfiíjmÛ“). PfievaÏující praxe v âeské republice spoãívá ve vnímání profesionálních sportovcÛ jako osob vykonávajících samostatnou v˘dûleãnou ãinnost. Tato skuteãnost byla jiÏ nûkolikrát podrobena kritice jak z fiad samotného sportovního prostfiedí, tak z oblasti právní teorie. V dobû, kdy svûtlo svûta spatfiil návrh vûcného zámûru nového zákona o daních z pfiíjmÛ, nastalo v˘znamnûj‰í rozãefiení vod v oblasti profesionálního sportu. Byl zde totiÏ formulován názor, Ïe by tito do budoucna mûli b˘t zdaÀováni jako osoby vykonávající závislou ãinnost podle § 6 zákona o daních z pfiíjmÛ. Návrh vûcného zámûru nového zákona o daních z pfiíjmÛ stanovil, Ïe „za pfiíjmy ze závislé ãinnosti budou novû prohlá‰eny i pfiíjmy profesionálních sportovcÛ z kolektivních sportÛ (...)“.2 Takto jsou ostatnû profesionální sportovci vnímáni i ve vût‰inû zemí Evropské unie a dále v celé fiadû zemí, v nichÏ sport zaujímá tradiãnû nezastupitelnou úlohu. Jedním ze základních vodítek, které fakticky slouÏí i v tzv. kontinentálním systému práva k interpretaci práva, je judikatura soudÛ, a to zejména tzv. „soudÛ nejvy‰‰ích instancí“. Na tomto místû se tedy pokusím blíÏe zanalyzovat rozhodovací ãinnost ãesk˘ch soudÛ a na základû této anal˘zy dovodit, zda závûry vze‰lé ze zkouman˘ch soudních rozhodnutí odpovídají zavedené praxi v âeské republice a zda tato praxe odpovídá 12

Nejvy‰‰í správní soud se touto otázkou nepfiímo zab˘val ve svém rozsudku z roku 2005.3 Soud se pfiedev‰ím zab˘val konstrukcí § 6 zákona o daních z pfiíjmÛ, pfiiãemÏ hlavní dÛraz byl kladen na pojetí pomûru obdobného pomûru pracovnûprávnímu, sluÏebnímu nebo ãlenskému, v nichÏ je poplatník pfii v˘konu práce pro plátce pfiíjmu povinen dbát pfiíkazÛ plátce, ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) zákona o daních z pfiíjmÛ. Podle soudu se jedná o takov˘ pomûr, kter˘ není pracovnûprávním, sluÏebním nebo ãlensk˘m pomûrem, kter˘ v‰ak svojí podstatou a funkcí uveden˘m pomûrÛm odpovídá, tj. jeho základní charakteristiky jsou shodné jako u tûchto pomûrÛ. Ke znakÛm spoleãn˘m pro pomûry pracovnûprávní, sluÏební a ãlenské se vyjádfiil následovnû. „Pracovnûprávnímu, sluÏebnímu a ãlenskému pomûru je spoleãné v první fiadû to, Ïe se jedná o právní vztah (...) Tento právní vztah vzniká mezi subjekty, jichÏ se t˘ká, a to nejãastûji na základû dvoustranného právního úkonu (typicky pracovní smlouvy), tedy shodného projevu vÛle smluvních stran (...) nutno vÏdy posuzovat jeho skuteãn˘, úãastníky vztahu zam˘‰len˘ a chtûn˘ obsah, a nikoli pouze stránku vnûj‰kovou (...).“ Zde bych rád uvedl, Ïe v praxi dochází na profesionální úrovni v oblasti kolektivních sportÛ ve vût‰inû pfiípadÛ k uzavírání tzv. profesionálních smluv4 mezi hráãem a sportovním klubem. Obsahem tûchto smluv jsou vzájemná práva a povinnosti klubu i hráãe. Pro ilustraci nastíním situaci ohlednû profesio-

1

2 3 4

Tento text byl zpracován s finanãní podporou a v rámci projektu „Finaãnû-právní nástroje boje s dluhovou krizí“, SVV ã. 264 407/2012, realizovaného na Právnické fakultû Univerzity Karlovy v Praze. Viz http://www.mfcr.cz (7. 5. 2012) Viz rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 2 Afs 176/2004. Jedná se nejãastûji o nepojmenované smlouvy podle § 51 zákona ã. 40/1964 Sb., obãansk˘ zákoník, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ. Viz napfi. Sluka T. Profesionální sportovec: právní a ekonomické aspekty. Praha: Havlíãek Brain Team, 2007, s. 72.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

nálních smluv v ãeském fotbale. Ponûkud schizofrenním (snad i nevûdomky) se zdá b˘t na první pohled postoj samotné Fotbalové asociace âeské republiky k postavení profesionálního fotbalisty. Ve svém dokumentu, nazvaném Smûrnice pro evidenci profesionálních a neamatérsk˘ch smluv,5 totiÏ uvádí, Ïe „na základû profesionální smlouvy vykonává hráã sportovní ãinnost jako své hlavní zamûstnání“. Z jazykového hlediska je zamûstnání vnímáno jako ãinnost závislá. Stejnû tak zákon o daních z pfiíjmÛ pouÏívá pro osoby zdaÀující své pfiíjmy podle § 6 legislativní zkratku „zamûstnanec“. Av‰ak podle vzorové profesionální smlouvy ve fotbale6 „pro oblast danû z pfiíjmÛ, pojistného na sociální a zdravotní zabezpeãení je hráã posuzován jako osoba samostatnû v˘dûleãnû ãinná ve smyslu § 7 odst. 2 písm. b) zákona (...) o daních z pfiíjmÛ a jeho pfiíjem vypl˘vající z této smlouvy je pfiíjmem z v˘konu nezávislého povolání, které není Ïivností ani podnikáním podle zvlá‰tních pfiedpisÛ“. Obdobn˘ obsah mívají i profesionální smlouvy v oblasti hokeje. Odhlédnu-li od hodnotícího hlediska, pak i samotn˘ fakt, Ïe se ve vzorové smlouvû (a následnû v jednotliv˘ch profesionálních smlouvách) vykládá právní postavení profesionálního fotbalisty pro úãely zákona o daních z pfiíjmÛ, je nutno povaÏovat za skuteãnost zcela irelevantní. „Dal‰ím dÛleÏit˘m znakem pracovnûprávního, sluÏebního a ãlenského pomûru je, Ïe je tento pomûr zakládán jako vztah trvající povahy, kter˘ se vyznaãuje tím, Ïe není konzumován jednorázovû (...).“ RovnûÏ toto kritérium lze pfii v˘konu sportovní ãinnosti povaÏovat za splnûné. Napfi. v˘‰e zmínûná Smûrnice pro evidenci profesionálních a neamatérsk˘ch smluv ve svém ãlánku 2 stanoví, Ïe profesionální smlouva se sportovcem star‰ím 18 let musí b˘t sjednána v rozmezí od 1 roku do 5 let vãetnû.7 Fakt, Ïe jsou mnohdy tyto smlouvy uzavírány na dobu del‰í, neÏ je skuteãnû zam˘‰lena, na mém závûru nic nemûní. „V˘znamn˘m znakem pracovnûprávního, sluÏebního a ãlenského pomûru je rovnûÏ, Ïe ten, kdo poskytuje specifické plnûní (tj. v pfiípadû uveden˘ch pomûrÛ urãitou pracovní ãinnost), je zásadnû povinen fiídit se pokyny osoby, k níÏ ji pracovní, sluÏební ãi ãlensk˘ pomûr váÏe. Tato povinnost musí b˘t zaloÏena pfiímo, tj. obsahem právního vztahu mezi obûma úãastníky.“ Povinnost fiídit se pokyny jiné osoby (plátce), a to aÈ uÏ pfiímo nebo zprostfiedkovanû, je v˘znamn˘m znakem charakterizujícím závislou ãinnost. Je nutné podotknout, Ïe je opût dávána pfiednost zji‰tûní skuteãného stavu (tzv. materiální posouzení), nikoliv toho, na základû jaké právní skuteãnosti je ãinnost vykonávána

JURISPRUDENCE 1/2013 (tzv. formální posouzení). Tzv. princip materiální pravdy je zakotven rovnûÏ v § 8 odst. 3 daÀového fiádu,8 kter˘ stanoví, Ïe správce danû vychází ze skuteãného obsahu právního úkonu nebo jiné skuteãnosti rozhodné pro správu daní. K v˘kladu pojmu závislá ãinnost se rovnûÏ vztahuje pomûrnû konstantní judikatura. Napfi. v jiném rozsudku Nejvy‰‰ího správního soudu, rovnûÏ z roku 2005,9 je uvedeno, Ïe u závislé ãinnosti musí jít o skuteãnou závislost na osobû plátce a Ïe pouh˘ v˘kon ãinnosti podle pokynÛ není dostaãující. V daném rozsudku povaÏuje soud za nezbytné „stanovit materiální kritéria, pfii jejichÏ splnûní se bude o závislou ãinnost jednat. Zákonné vymezení prostfiednictvím pouhého plnûní pfiíkazÛ plátce, obsaÏené v citovaném ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona ã. 586/1992 Sb., se totiÏ jeví jako nedostaãující a neschopné postihnout v‰echny reálnû moÏné pfiípady“. Závisí pfiitom pfiedev‰ím na povaze vykonávané ãinnosti (typicky práce vykonávaná na jednom místû v˘hradnû pro jednoho zamûstnavatele). Dalo by se zde sice argumentovat, Ïe jedno místo v˘konu práce je u sportovce nereálné, tento argument v‰ak neobstojí, neboÈ existuje celá fiada jin˘ch zamûstnání, u nichÏ v˘raznûj‰í mobilita pfii v˘konu pracovní ãinnosti na charakteristice právního pomûru nic nemûní. Opût zde odkazuji na vzorovou profesionální smlouvu ve fotbale, kde se v pasáÏi vûnované povinnostem hráãe sportovec zavazuje plnit úkoly a pokyny trenérÛ bûhem tréninkÛ, na soustfiedûních a samozfiejmû bûhem utkání.10 Osobu trenéra lze pfiitom povaÏovat za osobu kompetentní k ukládání tûchto pokynÛ, neboÈ základní pokyny pfiicházející z fiad vedení klubu jsou na nejniÏ‰í úrovni specifikovány právû pokyny trenéra. Na první pohled mÛÏe b˘t matoucí ustanovení § 3 zákoníku práce.11 Zde je totiÏ uvedeno, Ïe závislá práce mÛÏe b˘t vykonávána v˘luãnû v základním pracovnûprávním vztahu, není-li upravena zvlá‰tními právními pfiedpisy. Aby nedo‰lo k interpretaãním pochybením, je potfiebné od sebe odli‰ovat pojmy „závislá práce“ podle zákoníku práce a „závislá ãinnost“ podle zákona o daních z pfiíjmÛ, byÈ se okruhy náplní obou pojmÛ mnohdy mohou prolínat.

5 6 7 8 9 10 11

Viz http://www.fotbal.cz (18. 5. 2012). Viz Sluka T., op. cit., s. 123–130. Viz http://www.fotbal.cz (18. 5. 2012). Zákon ã. 280/2009 Sb., daÀov˘ fiád, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ. Viz rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 2 Afs 62/2004. Viz Sluka T., op. cit., s. 123–130. Zákon ã. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ.

13

1/2013 JURISPRUDENCE Vztahem tûchto pojmÛ se zab˘val rovnûÏ Ústavní soud ve svém usnesení z roku 2001.12 V senátním usnesení je k tomuto uvedeno, Ïe „zákon o daních z pfiíjmÛ sice pouÏívá pojem „závislá ãinnost“, tento pojem v‰ak není totoÏn˘ s pracovnûprávním pojmem „závislá práce“ (nájem pracovní síly za odmûnu)“ a Ïe „rozhodující pro posouzení, zda se v souzeném pfiípadû jedná o závislou ãinnost je to, zda posuzovaná ãinnost nese znaky závislé ãinnosti ve smyslu citovaného zákona, nikoliv to, jakou právní skuteãností byla tato ãinnost zaloÏena“. Shodnû se k tomuto odli‰ování staví i Nejvy‰‰í správní soud ve svém rozsudku z roku 2004,13 v nûmÏ dochází k závûru, Ïe „pro posouzení, zda se v konkrétním pfiípadû jedná o závislou ãinnost je to, zda posuzovaná ãinnost nese znaky závislé ãinnosti podle zákona o daních z pfiíjmÛ, nikoli to, jakou právní skuteãností byla tato ãinnost zaloÏena. Zákon o daních z pfiíjmÛ sice pouÏívá pojem „závislá ãinnost“, tento pojem v‰ak není totoÏn˘ s pracovnûprávním pojmem „závislá práce“ (nájem pracovní síly za odmûnu). Pod kvalifikaci pfiíjmÛ, podfiazen˘ch pro úãely danû z pfiíjmÛ pod ustanovení § 6 zákona ã. 586/1992 Sb., není rozhodující, na základû jakého právního vztahu poplatníkovi pfiíjmy plynou. Podstatn˘m rysem závislé ãinnosti je skuteãnost, Ïe není vykonávána zcela nezávisle, tzn. pod vlastním jménem, na vlastní úãet a s vlastní odpovûdností poplatníka, ale naopak podle pokynÛ toho, kdo odmûnu za vykonanou práci vyplácí (plátce).“ V daném rozsudku soud zjevnû a zcela správnû upfiednostÀuje materiální posouzení vztahu pfied posuzováním formálním. „DÛleÏit˘m znakem pracovnûprávního, sluÏebního a ãlenského pomûru rovnûÏ je, Ïe se jedná o vztah úplatn˘ a z hlediska ekonomického vzájemn˘ – ten, kdo poskytuje specifické plnûní, tj. pracovní ãinnost, za to dostává od druhé strany tohoto právního vztahu odmûnu zpravidla v penûzích (pfiípadnû i v jin˘ch majetkov˘ch hodnotách ãi poÏitcích), pfiiãemÏ hodnota této odmûny zásadnû odpovídá hodnotû pracovní ãinnosti, kterou pracovník poskytuje.“ Není zapotfiebí v˘znamnûji polemizovat nad souladem tohoto znaku se zavedenou praxí. Sportovec pobírá za v˘kon své sportovní ãinnosti od klubu rÛzné druhy pfiíjmÛ. Jedná se pfiedev‰ím o fixní ãástky vyplácené v rÛzn˘ch ãasov˘ch intervalech. âast˘m zdrojem pfiíjmÛ jsou rovnûÏ prémie a jiné odmûny vyplácené v souladu s uzavfienou profesionální smlouvou nebo s klubov˘m fiádem. Tato pluralita pfiíjmÛ v‰ak není v rozporu s v˘‰e uveden˘m poÏadavkem. V rozsudku je zcela správnû uvedeno, Ïe hodnota odmûny zásadnû odpovídá hodnotû poskytnuté ãinnosti. Není totiÏ v˘jimeãné, Ïe 14

âLÁNKY jsou sportovci za své v˘kony v˘raznû pfieceÀováni (pfiedev‰ím z marketingov˘ch dÛvodÛ), nebo naopak nedoceÀováni. „V˘‰e popsané znaky musí b˘t u pomûru, kter˘ má b˘t pomûrem obdobn˘m pomûru pracovnûprávnímu, sluÏebnímu a ãlenskému, splnûny souãasnû; absentuje-li u urãitého pomûru v podstatné mífie jen jedin˘ z nich, nelze u nûho o jeho obdobû s pomûrem pracovnûprávním, sluÏebním a ãlensk˘m hovofiit.“ V tomto bodû rozsudku se vyÏaduje kumulativní splnûní v˘‰e zmínûn˘ch podmínek, a to kaÏdé z nich alespoÀ v základních rysech, z ãehoÏ v‰ak plyne fakt, Ïe ke kaÏdému okruhu sporn˘ch vztahÛ je pro urãení jejich povahy nezbytné pfiistupovat individuálnû, coÏ mÛÏe mnohdy v praxi ãinit nemalé problémy. Povahy vztahu sportovce ke sportovnímu klubu se okrajovû dot˘ká také rozsudek Nejvy‰‰ího soudu âeské republiky ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 33 Odo 848/2006. Soud se zde bez bliÏ‰ího odÛvodnûní zab˘vá smlouvou o spolupráci pfii v˘konu sportovní ãinnosti podle § 51 obãanského zákoníku,14 uzavfienou mezi sportovním klubem a sportovcem. Mezi základní povinnosti sportovce na základû této smlouvy patfiilo „zúãastÀovat se v‰ech tréninkÛ, v˘cvikov˘ch táborÛ a utkání druÏstev klubu, k nimÏ byl nominován, dbát o své zdraví, fyzickou kondici, dodrÏovat zásady správné v˘Ïivy a Ïivotosprávy, hygieny, regenerace a rehabilitace, podfiídit se pfiedpisÛm klubu, nezúãastÀovat se osobnû ani zprostfiedkovanû sázek, her a jin˘ch soutûÏí souvisejících s v˘sledky utkání jeho druÏstva, a je-li vyÏádán, úãastnit se akcí reprezentaãních druÏstev“. Nutno podotknout, Ïe se soud vÛbec nad povahou této smlouvy nepozastavuje a bez dal‰ího povaÏuje právní vztah vznikl˘ na základû nepojmenované smlouvy za pfiedmût následného bliÏ‰ího zkoumání. Je v‰ak potfiebné zmínit, Ïe se v daném rozsudku soud zab˘val pfiedev‰ím otázkou existence synallagmatického, resp. asynallagmatického vztahu mezi sportovním klubem a sportovcem a nikoliv samotn˘m charakterem postavení sportovce. Posouzením vztahu mezi sportovcem kolektivního sportu a sportovním klubem se nejpodrobnûji zab˘vá rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu âeské republiky ze dne 29. listopadu 2011, sp. zn. 2 Afs 16/2011. V rozsudku se soud zab˘vá posouzením otázky, zda ãinnost profesi-

12 13 14

Viz usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. III.ÚS 410/01. Viz rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 5 Afs 22/2003. Zákon ã. 40/1964 Sb., obãansk˘ zákoník, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

onálního sportovce (v daném pfiípadû hokejisty) naplÀuje znaky nezávislého povolání nebo zda jde o pracovnûprávní vztah. Sportovec mûl s klubem uzavfienu tzv. profesionální smlouvu (nebo téÏ hráãskou smlouvu), na základû které byl hráã povinen plnit vedle hraní hokeje i fiadu jin˘ch povinností. Sjednaná odmûna mûla b˘t navíc hráãi vyplácena i v pfiípadû, kdy by sportovní ãinnost nevykonával. Klub se dále zavazoval nést náklady spojené s pfiípravou hráãe a s jeho úãastí na utkáních a ostatních ãinnostech. Krajsk˘ soud, kter˘ se vûcí zab˘val, vyhodnotil obsah pfiedmûtné hráãské smlouvy jako obdobn˘ smlouvû pracovní, pfiiãemÏ konstatoval, Ïe není rozhodující, jak smluvní strany chápaly postavení stûÏovatele (tj. sportovce) z hlediska daÀového. Krajsk˘ soud dokonce prÛkopnicky uvedl, Ïe hráãská smlouva pfiedstavovala zastfien˘ pracovnûprávní úkon. Tato skuteãnost by sama o sobû Nejvy‰‰ím správním soudem nebyla vnímána natolik negativnû, kdyby v dané situaci ne‰lo o posouzení nesoucí znaky tzv. pfiekvapivého rozhodnutí. Dále se soud zab˘val otázkou jiÏ zmínûného zastfieného pracovnûprávního úkonu, za kter˘ hráãskou smlouvu oznaãil krajsk˘ soud. Soud zde odkazuje na své star‰í rozhodnutí sp. zn. 2 Afs 62/2004, kde mimo jiné konstatuje, Ïe „definiãní prvek závislosti tak bude dán zejména povahou vykonávané ãinnosti (typicky práce vykonávaná na jednom místû v˘hradnû pro jednoho zamûstnavatele) a také tehdy, pokud se bude jednat o ãinnost dlouhodobou a kdy k uzavfiení pracovnûprávního vztahu mûlo dojít pfiedev‰ím v zájmu osoby, tuto ãinnost vykonávající, jelikoÏ neuzavfiení tohoto vztahu v koneãném dÛsledku její právní sféru po‰kozuje“. V˘znamnou pasáÏí zmínûného ustanovení je ãást pojednávající o tom, Ïe pracovnûprávní charakter vztahu má b˘t upfiednostÀován pfiedev‰ím tam, kde by jin˘ vztah s sebou nesl následky v podobû po‰kození právní sféry osoby (v na‰em pfiípadû sportovce kolektivního sportu). Soud uÏ v‰ak nekonkretizuje sféru, resp. sféry, v nichÏ se má toto po‰kození projevit. Nepochybnû pÛjde o sféru zaji‰tûní celé fiady práv plynoucích z pracovnûprávního vztahu (v podobû urãité ochrany poskytované pracovnûprávními pfiedpisy) a favorizujících zamûstnance oproti samostatnû v˘dûleãnû ãinn˘m osobám. Naopak velmi spornou sférou je oblast daÀová. Dalo by se obecnû konstatovat, Ïe ze souãasného stavu, kdy jsou sportovci kolektivních sportÛ vnímáni jako samostatnû v˘dûleãnû ãinné osoby, profitují jak sportovní kluby, tak samotní sportovci. Tûmi, kdo z dané situace naopak neprofitují, jsou pfiedev‰ím stát a municipality, resp. vefiejné rozpoãty tûchto entit obecnû, do ni-

JURISPRUDENCE 1/2013 chÏ inkaso daní z pfiíjmÛ fyzick˘ch osob plyne na základû zákona ã. 243/2000 Sb., o rozpoãtovém urãení daní, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ. V rozsudku ze dne 27. ãervence 2006, sp. zn. 2 Afs 173/2005, se Nejvy‰‰í správní soud zab˘val pojmem zastfien˘ právní úkon v tom smyslu, Ïe „pokud se smluvní strany rozhodnou, v souladu s obecn˘mi principy smluvního práva (smluvní svoboda, dobrá víra, nezneuÏívání ekonomicky silnûj‰ího postavení apod.) do tohoto smluvního vztahu vstoupit a dojde k jeho skuteãné realizaci, nejedná se o právní úkon zastfien˘“. V daném pfiípadû nelze absenci nûkterého z uveden˘ch znakÛ namítat. Jak jsem jiÏ uvedl v˘‰e, lze mít za to, Ïe pÛsobení v pozici samostatnû v˘dûleãnû ãinné osoby je v mnoh˘ch ohledech v˘hodné jak pro sportovní klub, tak pro samotné sportovce. Domnívám se v‰ak, Ïe se mûl soud zab˘vat nejen vztahem samotn˘ch smluvních stran, ale rovnûÏ dopadem takovéhoto vztahu na subjekty ostatní (v daném pfiípadû pfiedev‰ím na stát a municipality, resp. na oblast vefiejn˘ch rozpoãtÛ). Uveden˘ závûr by byl bez dal‰ího akceptovateln˘ v ãistû dvoustranném (resp. vícestranném) právním vztahu, v rámci nûhoÏ by bylo zapotfiebí zkoumat individuální práva a povinnosti jednotliv˘ch subjektÛ v rámci rÛzn˘ch typÛ právního postavení. Zfieteln˘ vliv takového postavení na dal‰í subjekty by mûl b˘t dle mého názoru v pojetí zastfieného právního úkonu rovnûÏ reflektován. Urãit˘m vodítkem, na základû nûhoÏ lze zastfienost právního úkonu vylouãit, je tedy existence svobodné vÛle kontrahentÛ. V praxi se jedná zejména o absenci ekonomického nátlaku na jednu ze smluvních stran. K tomu soud uvádí, Ïe „jinak by tomu ov‰em bylo, pokud by Ïalobce pfiimûl k uzavfiení tohoto typu smluv o dílo své smluvní partnery za pomoci ekonomického nátlaku, zneuÏívaje jejich faktické ekonomické závislosti na nich, a pfiimûl je tak uzavfiít takovou smlouvu, kterou ve skuteãnosti nemûli zájem uzavfiít“. Ekonomickou nerovnováhu mezi kontrahenty pochopitelnû vylouãit nelze, av‰ak tato nesmí b˘t zneuÏívána ze strany silnûj‰í strany k prosazení sv˘ch zájmÛ na úkor zájmÛ strany ekonomicky slab‰í. Zajímav˘m aspektem rozsudku je skuteãnost, Ïe se soud pfiíli‰ nevypofiádal se vztahem pojmÛ závislá práce a závislá ãinnost, neboÈ, jak je uvedeno v˘‰e, dichotomii tûchto pojmÛ lze povaÏovat pro danou oblast za zásadní. Definici pojmu závislá práce nalézáme v ustanovení § 2 odst. 1 zákoníku práce, podle nûhoÏ je prací závislou ta práce, která je vykonávána ve vztahu nadfiízenosti zamûstnavatele a podfiízenosti zamûstnance, jménem zamûstnavatele, podle pokynÛ zamûstnavatele a zamûstnanec ji pro 15

1/2013 JURISPRUDENCE zamûstnavatele vykonává osobnû. Dal‰í konkretizaci obsahuje § 2 odst. 2 zákoníku práce, kter˘ uvádí, Ïe závislá práce musí b˘t vykonávána za mzdu, plat nebo odmûnu za práci, na náklady a odpovûdnost zamûstnavatele, v pracovní dobû na pracovi‰ti zamûstnavatele, popfiípadû na jiném dohodnutém místû. Zastfie‰ující ustanovení § 3 zákoníku práce pfiitom dále uvádí, Ïe závislá práce mÛÏe b˘t vykonávána v˘luãnû v základním pracovnûprávním vztahu, není-li upravena zvlá‰tními právními pfiedpisy (...). Je aÏ s podivem, kolik autorÛ pfii anal˘ze vztahu sportovce a sportovního klubu sklouzává právû do oblasti zákoníku práce, resp. pracovnûprávních pfiedpisÛ obecnû. Následnou podrobnou anal˘zou ve‰ker˘ch aspektÛ obecného pracovnûprávního vztahu tito autofii následnû docházejí k závûru, Ïe vztah sportovce ke sportovnímu klubu pod pojem závislá práce podfiaditeln˘ není, s ãímÏ nelze neÏ souhlasit. Zdaleka pfiitom není rozhodné, zda se tento vztah skuteãnû zákoníkem práce fiídí, nebo ne. Plnû dostaãující je skuteãnost, Ïe vztah sportovce ke sportovnímu klubu je pracovnûprávnímu vztahu (resp. závislé práci) obdobn˘. Hlavní otázka tedy spoãívá v charakteristice pojmu závislá ãinnost, nikoliv závislá práce. Pfiímou definici závislé ãinnosti, na rozdíl od závislé práce, právní fiád âeské republiky neobsahuje. Okruh tûchto ãinností lze v‰ak pomûrnû snadno nepfiímo dovodit z ustanovení § 6 odst. 1 zákona o daních pfiíjmÛ. Jedním z hlavních argumentÛ, které soud pouÏil, je, Ïe z obsahu hráãské smlouvy (koncipované jako nepojmenované smlouvy podle § 51 obãanského zákoníku) je zfiejmé, Ïe se ãinnost sportovce pojmovému vymezení závislé ãinnosti sice velmi blíÏí, nicménû nedosahuje její intenzity. Je v‰ak otázkou, zda soud nemûl na mysli závislou práci a nikoliv závislou ãinnost. NeboÈ vzhledem k tomu, Ïe se pojmu závislá ãinnost ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) zákona o daních pfiíjmÛ nikterak blíÏe nevûnuje, bylo by pomûrnû obtíÏné pfiesnû definovat intenzitu jiného obdobného vztahu. Dále je otázkou, zda samotn˘ fakt, Ïe se vztah závislé ãinnosti velmi blíÏí, jiÏ není sám o sobû natolik relevantním, aby tento vztah bylo moÏno povaÏovat za vztah obdobn˘ vztahu pracovnûprávnímu ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) zákona o daních z pfiíjmÛ. Nedostateãnou sílu intenzity soud spatfiuje pfiedev‰ím v tom, Ïe aãkoliv „se (...) stûÏovatel musel pfii své ãinnosti fiídit pokyny svého smluvního partnera (klubu – „zamûstnavatele“) a mûl právo od nûj dostávat pfiíslu‰nou sjednanou odmûnu (...), je ãinnost profesionálního sportovce natolik specifická, Ïe se omezením plynoucím ze zamûfiení a v˘slovné reglementa16

âLÁNKY ce zákoníku práce vymyká. Z povahy vûci je totiÏ zfiejmé, Ïe souãástí v˘konu ãinnosti profesionálního sportovce není pouze úãast na utkáních, pfiípadnû trénincích, svého klubu, n˘brÏ i fiada dal‰ích aktivit (...)“. Z nejobecnûj‰ího pohledu nelze tomuto argumentu soudu nic vytknout, neboÈ je pravdou, Ïe v˘kon sportovní ãinnosti v oblasti kolektivních sportÛ je skuteãnû oblastí velmi specifickou. Z hlediska bliÏ‰ího zkoumání se v‰ak soud uchyluje k pouhému v˘ãtu ãinností, kter˘m se sportovec vedle v˘konu samotné sportovní ãinnosti vûnuje. Jak jsem jiÏ uvedl v˘‰e, uchyluje se soud i v tomto pfiípadû ke komparaci (dle mého názoru nadbyteãné) faktického postavení sportovce s relevantními ustanoveními zákoníku práce. Zajímavou my‰lenku vyslovuje soud v poslední vûtû 28. bodu rozsudku. Pfiipou‰tí zde totiÏ moÏnost pfiekonání ustanovení zákoníku práce na první pohled nesluãiteln˘ch s postavením sportovce. Hned vzápûtí v‰ak uvádí, Ïe i pfiesto „je na smluvních stranách, aby i z dÛvodÛ obtíÏné pouÏitelnosti zákoníku práce (...), zvolily jinou smluvní úpravu, byla-li podle soukromého práva moÏná“. Mám-li tedy struãnû shrnout zde nastínûn˘ dílãí závûr rozsudku, pak se soud podrobnûj‰í anal˘zou povahy vztahu mezi sportovcem a sportovním klubem nezab˘vá. Namísto toho ãiní dal‰í dílãí závûr, v nûmÏ konstatuje, Ïe „ãinnost profesionálního sportovce není jednodu‰e podfiaditelná pod pojem „závislá práce“ ve smyslu zákoníku práce“. Domnívám se, Ïe k tomuto závûru by rozhodnutí patrnû smûfiovat nemûlo, a to z dÛvodu v˘‰e zmínûné dichotomie pojmÛ závislá práce ve smyslu zákoníku práce a závislá ãinnost ve smyslu zákona o daních z pfiíjmÛ. Jako podpÛrn˘ argumentaãní prvek uvádí dále soud existenci urãité míry normativní síly fakticity, kdy se na území âeské republiky v prÛbûhu posledních desetiletí vyvinul stav spoãívající ve vnímání profesionálních sportovcÛ kolektivních sportÛ jako samostatnû v˘dûleãnû ãinn˘ch osob. Je v‰ak zapotfiebí uvûdomit si, Ïe normativní silou fakticity lze argumentovat pfiedev‰ím tam, kde právní úprava konkrétní oblasti vykazuje vysokou míru neurãitosti. Osobnû se v‰ak (mj. na základû v˘‰e uveden˘ch soudních rozhodnutí) domnívám, Ïe se zde o tento pfiípad zcela nejedná. Je v‰ak nutno podotknout, Ïe situace ohlednû postavení profesionálních sportovcÛ v oblasti kolektivních sportÛ je v âeské republice povaÏována dlouhodobû za velmi spornou a konkretizace v právním fiádu by jí nepochybnû prospûla. Na okraj soud dodává, Ïe „spornost fie‰ené právní otázky v tomto konkrétním pfiípadû je dána zejména absencí zvlá‰tní zákonné úpravy, která by náleÏitû zohledÀovala specifika ãinnosti

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

profesionálních sportovcÛ. Je totiÏ skuteãností, Ïe oblast profesionálního sportu je právnû velmi neujasnûná a v praxi ani v doktrínû není postaveno najisto, které z moÏn˘ch fie‰ení nejlépe odpovídá znûní a smyslu zákonné úpravy“. Je v‰ak otázkou, zda by pfiípadné zákonné zakotvení povahy tohoto vztahu s sebou neslo poÏadovan˘ efekt. Situace na Slovensku15 nám totiÏ ukazuje, Ïe ani tato snaha v praxi k oãekávanému cíli vést nemusí. Najisto by byl tento vztah z pohledu zákona o daních z pfiíjmÛ postaven tehdy, kdy by v nûm bylo v˘slovnû konstatováno, Ïe profesionální sportovci kolektivních sportÛ pÛsobí právû jako osoby vykonávající závislou ãinnost, nedomnívám se v‰ak, Ïe by ‰lo o ideální zpÛsob fie‰ení této otázky. Návrh vûcného zámûru nového zákona o daních z pfiíjmÛ z roku 2008 ostatnû právû toto ustanovení obsahuje.16 Je otázkou, zdali toto ãi obdobné znûní v koneãném dÛsledku obstojí a skuteãnû bude v budoucnu obsaÏeno v novém znûní zákona o daních z pfiíjmÛ. V takovémto pfiípadû by jiÏ nebylo o statusu profesionálních sportovcÛ v oblasti kolektivních sportÛ pochyb. PakliÏe vyjdeme z ãistû jazykového znûní návrhu vûcného zámûru nového zákona o daních z pfiíjmÛ, kter˘ uvádí, Ïe „za pfiíjmy ze závislé ãinnosti budou novû prohlá‰eny i pfiíjmy profesionálních sportovcÛ z kolektivních sportÛ (...)“, dal by se uãinit závûr, Ïe v souãasnosti tito sportovci skuteãnû závislou ãinnost nevykonávají. Pfiedev‰ím pouÏití slovního spojení „budou novû prohlá‰eny“ vyjadfiuje skuteãnost, Ïe doposud byla situace odli‰ná. Je v‰ak otázkou, zda toto bylo zámûrem tvÛrcÛ návrhu vûcného zámûru nového zákona o daních z pfiíjmÛ. Podle mého názoru bylo v daném pfiípadû vhodnûj‰í uÏít slovního spojení „budou v˘slovnû prohlá‰eny“. Na úpln˘ závûr soud shrnuje situaci a uvádí, Ïe „na stranû jedné je totiÏ pravdou, Ïe vnûj‰í znaky ãinnosti profesionálního sportovce se velmi podobají klasickému pracovnímu pomûru (sportovec „pracuje“ pouze pro jediného zamûstnavatele, dostává od nûj pracovní pomÛcky, stravuje se u nûj apod.). Souãasnû je v‰ak zfiejmé, Ïe jednoznaãné podfiazení do reÏimu zákoníku práce v jeho stávající podobû, zaloÏené na kogentních ustanoveních, by znaãnû ohrozilo samotnou existenci profesionálního sportu, a také i pro jednotlivé sportovce by se jevilo jako velmi nev˘hodné“. Jak uÏ jsem uvedl v˘‰e, opût se domnívám, Ïe podfiazení tûchto sportovcÛ pod reÏim zákoníku práce nutné není. Zásadní je naopak, zda se povaha ãinnosti sportovcÛ ve sv˘ch hlavních znacích shoduje

JURISPRUDENCE 1/2013 s postavením osoby vykonávající závislou práci podle zákoníku práce.

Závûr Mám-li se pokusit struãnû shrnout závûry, k nimÏ na základû rozboru v˘‰e zmínûné judikatury docházím, dalo by se konstatovat, Ïe v celé fiadû pfiípadÛ by zfiejmû podmínky pro v˘kon závislé ãinnosti u profesionálních sportovcÛ naplnûny byly. Z tohoto dÛvodu jsem osobnû v rozsudku Nejvy‰‰ího správního soudu z konce roku 2011 oãekával ponûkud odli‰né závûry. Nic nelze namítat konstatované spornosti vztahu profesionálního sportovce ke sportovnímu klubu v oblasti kolektivních sportÛ. Dále se soud pokou‰í srovnat znaky závislé ãinnosti podle zákona o daních z pfiíjmÛ (aãkoliv se domnívám, Ïe soud mûl na mysli znaky závislé práce podle zákoníku práce) se znaky sportovní ãinnosti, pfiiãemÏ dochází k závûru, Ïe v pfiípadû vztahu sportovce ke klubu zde chybí urãitá míra intenzity tohoto vztahu, nicménû se závislé ãinnosti velmi blíÏí. Soud rovnûÏ uvádí nûkteré dal‰í argumenty, mezi které patfií napfi. existence urãité míry normativní síly fakticity. Lze nicménû shrnout, Ïe se soud k dané otázce zcela jasnû nevyjádfiil, spí‰e se pfiiklání ke stavu, jenÏ je na na‰em území zaveden dlouholetou praxí a spoãívá ve vnímání sportovcÛ kolektivních sportÛ z pohledu danû z pfiíjmÛ fyzick˘ch osob za jinak samostatnû v˘dûleãnû ãinné osoby, kter˘m plynou pfiíjmy z v˘konu nezávislého povolání, které není Ïivností ani podnikáním (...), tedy ve smyslu § 7 odst. 2 písm. b) zákona o daních z pfiíjmÛ. Dan˘ rozsudek vzhledem k v˘‰e uvedenému rozboru judikatury osobnû vnímám ponûkud kontroverznû a pfiíli‰ nesdílím názor, Ïe by vnesl uklidnûní do fie‰ené oblasti, jak konstatují nûktefií autofii.17 Normativní síla fakticity nepochybnû tímto rozsudkem opût nab˘vá na v˘znamu, teoretická otázka dané problematiky v‰ak zÛstává stále otevfiena a bude zajímavé pozorovat, jak˘m smûrem se právní vûda a legislativa v pfií‰tím období v tûchto otázkách vydá.

15

16 17

Ustanovení § 3 odst. 2 zákona ã. 311/2001 Z. z., zákoník práce stanoví, Ïe pracovnûprávní vztahy profesionálních sportovcÛ se fiídí zákoníkem práce, pokud zvlá‰tní pfiedpis nestanoví jinak. Praxe na Slovensku je v‰ak stále obdobná té v âeské republice. Viz http://www.mfcr.cz (7. 5. 2012) Viz napfi. Pátek V. Ke zdaÀování profesionálních sportovcÛ, DaÀová a hospodáfiská kartotéka, 4/2012, s. 5.

17


âLÁNKY

Perspektivy institutu opatrovnické rady JUDR. KAREL SVOBODA PH.D., SOUDCE OKRESNÍHO SOUDU PLZE≈ – MùSTO Opatrovnická rada je jedním ze staronov˘ch institutÛ, které zavádí nov˘ obãansk˘ zákoník. ProtoÏe se jedná o orgán, bez jehoÏ souhlasu opatrovník nemÛÏe v podstatn˘ch záleÏitostech jménem opatrovníka jednat (§ 480 n. o. z.), stojí za to jej blíÏe prozkoumat, najít problematické body a pokusit se odhadnout, jak˘ postoj k nim zaujme ãeská jurisprudence. JiÏ na poãátku je tfieba podotknout, Ïe zatímco nov˘ civilní kodex se úpravû opatrovnické rady vûnuje velmi podrobnû (§ 472 – § 485), navrhovan˘ zákon o tzv. zvlá‰tních typech fiízení ji ponechává prakticky bez pov‰imnutí.1 JiÏ z této skuteãnosti je zjevné, Ïe pravomoc soudu fie‰it a zasahovat do záleÏitostí t˘kajících se opatrovnické rady z moci úfiední je minimální.

Vznik opatrovnické rady Ustanovení § 472 odst. 1 n. o. z. nasvûdãuje tomu, Ïe opatrovnická rada mÛÏe vzniknout bûhem existence jakéhokoliv opatrovnictví.2 Bez ohledu na gramatickou dikci zákona se v‰ak domnívám, Ïe opatrovnická rada mÛÏe b˘t z logiky vûci zfiízena pouze v pfiípadech, kdy je opatrovanec omezen nebo zbaven ve zpÛsobilosti k právnímu jednání, pfiípadnû kdy jeho existující vÛli nelze dlouhodobû zjistit. Smyslem konání opatrovnické rady totiÏ není nahradit vÛli opatrovance tam, kde tato vÛle existuje a je v pfiimûfieném ãasovém úseku rozpoznatelná (srov. s § 469 n. o. z.). S ohledem na systematické zafiazení v zákonû mÛÏe opatrovnická rada vzniknout jen pfii opatrovnictví ãlovûka, nikoli právnické osoby (§ 486 a násl. n. o. z.). SchÛzi, jejímÏ úãelem je volba opatrovnické rady, svolává opatrovník (a pokud je opatrovník neãinn˘, soud) k návrhu opatrovance nebo osoby opatrovanci blízké. Soud tedy není oprávnûn svolat schÛzi za úãelem volby opatrovnické rady z moci úfiední, aniÏ by do‰lo k podání návrhu na její ustavení (§ 472 odst. 1 vûta druhá n. o. z.). V tomto pfiípadû se neuplatní obecná zásada, podle níÏ soud v rámci opatrovnického fiízení zahajuje fiízení a rozhoduje v nûm i bez návrhu. Nicménû je pravdou, Ïe návrh na ustavení opatrovnické rady mÛÏe podat i sám opatrovanec. Proto nelze vylouãit, Ïe soudy pro pfiípad, Ïe existenci opatrovnické rady shledají 18

za potfiebnou, budou opatrovanci ustanovovat kolizního opatrovníka za úãelem zváÏení, zda je jménem opatrovance vhodné podat návrh na zfiízení opatrovnické rady, pfiípadnû za úãelem zastupování zájmÛ opatrovance bûhem takového fiízení, bude-li tento návrh kolizním opatrovníkem podán (§ 460 n. o. z.). Zvolí-li soud takov˘ postup, musí mít na pamûti, Ïe koliznímu opatrovníku v rozhodnutí o jeho ustanovení nelze pfiedepsat, Ïe je návrh na ustavení opatrovnické rady povinen podat. Takov˘ pokyn by byl obcházením smyslu § 472 odst. 1 n. o. z., kter˘ soudu znemoÏÀuje ustavení opatrovnické rady z moci úfiední. – Lze v‰ak zastávat je‰tû striktnûj‰í názor, podle nûhoÏ soud nemá pravomoc v˘‰e uvedeného kolizního opatrovníka ustanovit, neboÈ fiízení za úãelem ustavení opatrovnické rady je specifick˘m procesem, v jehoÏ rámci má opatrovanec plnou hmotnûprávní i procesní zpÛsobilost, a proto jeho aktivitu nemÛÏe nahradit kdokoliv jin˘, tedy ani soudem ustaven˘ opatrovník. K tomuto názoru se rovnûÏ pfiikláním, s vûdomím, Ïe koneãn˘ postoj zaujme aÏ judikatura vy‰‰ích soudÛ. Z dÛvodové zprávy k novému obãanskému zákoníku vypl˘vá, Ïe proces svolání schÛze vedoucí ke zvolení opatrovnické rady a prÛbûh této schÛze je neformální záleÏitostí, do níÏ soud nemá právo zasahovat. Tent˘Ï závûr vypl˘vá i z pozitivní úpravy, neboÈ ta soudu neposkytuje Ïádné v˘slovné oprávnûní zasahovat do prÛbûhu svolávání schÛze a volby rady, pokud tyto ve své podstatû soukromoprávní (a hmotnûprávní, nikoli procesní) úkony probíhají z iniciativy opatrovníka (§ 472 odst. 1, § § 473, § 475 n. o. z.). Tato skuteãnost v‰ak mÛÏe zpÛsobit praktické i v˘kladové obtíÏe. Ust. § 472 n. o. z. nesdûluje, jak˘m zpÛsobem opatrovník zjistí totoÏnost osob pfiítomn˘ch na schÛzi, ani to, zda má oprávnûní provûfiit jejich vztah k oprávnûnému, z nûhoÏ dovozují právo úãasti na schÛzi.3 Vzhledem k tomu, Ïe opat-

1

2

3

Zákon o tzv. zvlá‰tních typech fiízení byl legislativní komisí Ministerstva spravedlnosti projednán v srpnu 2012, o mûsíc pozdûji byl zaslán k pfiipomínkovému fiízení i soudÛm. O opatrovnické radû se zmiÀuje v jediném ustanovení, které je faktick˘m opisem § 481 n. o. z. Podle § 472 odst. 1 n. o. z. je-li jmenován opatrovník, mÛÏe opatrovanec nebo kaÏdá osoba opatrovanci blízká Ïádat o ustavení opatrovnické rady; opatrovník svolá schÛzi osob blízk˘ch opatrovanci a jeho pfiátel, jsou-li mu známi, tak, aby se schÛze konala do tfiiceti dnÛ po obdrÏení Ïádosti. Není-li schÛze vãas svolána nebo nekoná-li se z jiného dÛvodu, anebo není-li na ní zvolena opatrovnická rada, svolá schÛzi soud, a to i bez návrhu. Podle § 472 odst. 2 n. o. z. schÛze se mÛÏe zúãastnit opatrovanec, kaÏdá osoba opatrovanci blízká a kdokoli z jeho

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

rovník je podle zákona svolavatelem schÛze, je podle mého názoru oprávnûn vylouãit ze schÛze osoby, které svoji totoÏnost dobrovolnû neprokáÏí. V tomto pfiípadû se totiÏ jedná ãistû o organizaãní opatfiení a o zji‰tûní údaje, kter˘ je tfieba uvést do zápisu o konání schÛze (§ 475 n. o. z.). Opatrovník naopak není oprávnûn vylouãit pfiítomnou osobu ze schÛze s odÛvodnûním, Ïe není blízk˘m ani pfiítelem opatrovance. SchÛzi totiÏ pouze svolává a organizuje, nerozhoduje tedy o právech a povinnostech pfiítomn˘ch (viz § 473 – § 475 n. o. z.). Tímto právem nedisponuje zfiejmû ani plénum volební schÛze ani nikdo dal‰í neboÈ zákon tak nestanoví. K pfiezkumu oprávnûní zúãastnit se schÛze proto podle mého názoru mÛÏe dojít aÏ v fiízení o prohlá‰ení volby ãlena rady za neplatnou (§ 476 odst. 1 n. o. z.).

Postavení opatrovnické rady Opatrovnická rada jako kolektivní orgán vzniká okamÏikem zavr‰ení volby (§ 475 n. o. z.) a zaniká nejpozdûji se zánikem opatrovnictví jako takového pro dÛvod vznikl˘ na stranû opatrovance (napfi. zemfie-li opatrovanec nebo je-li mu navrácena plná zpÛsobilost k právnímu jednání). Její existence v‰ak není vázána na osobu konkrétního opatrovníka, neboÈ opatrovnictví smrtí opatrovníka nebo jeho odvoláním nezaniká (§ 468 n. o. z.). Opatrovnická rada nemá procesní zpÛsobilost, proto aÏ na zákonem stanovené v˘jimky není úãastníkem opatrovnického fiízení. Zákonnou v˘jimkou je oprávnûní povûfieného ãlena rady k podání návrhu na zmûnu v˘‰e odmûny opatrovníka (§ 479 odst. 2 n. o. z.) a oprávnûní povûfieného ãlena rady podat návrh na zru‰ení opatrovnictví nebo odvolání opatrovníka a jeho nahrazení jinou osobou podle § 479 odst. 3. Za takov˘ch okolností soud doruãuje soudní písemnosti povûfienému ãlenu rady. Zákon nesdûluje, jak˘m konkrétním zpÛsobem dochází ke svolání opatrovnické rady. Proto podle mého názoru k jejímu svolání mÛÏe dojít i neformálnû, ov‰em tak, aby o jejím konání byli vyrozumûni v‰ichni její ãlenové, opatrovanec a opatrovník. Pokud k vyrozumûní v˘‰e uveden˘ch osob nedojde, mÛÏe kter˘koliv ãlen opatrovnické rady, opatrovník a opatrovanec (není podstatné, zda má zpÛsobilost k právnímu jednání) v propadné patnáctidenní lhÛtû od pfiijetí rozhodnutí navrhnout soudu, aby rozhodnutí opatrovnické rady zru‰il a nahradil je vlastním rozhodnutím (§ 481 n. o. z.). JestliÏe se oprávnûná osoba o existenci rozhodnutí vãas nedozvûdûla (napfi. proto, Ïe o konání schÛze nebyla vyrozumûna), má právo svolat novou

JURISPRUDENCE 1/2013 schÛzi opatrovnické rady, která problematické rozhodnutí revokuje. Vadn˘ postup svolavatele opatrovnické rady téÏ mÛÏe b˘t dÛvodem pro jeho odvolání (§ 477 odst. 2 n. o. z.). Pokud opatrovnická rada pfiijala rozhodnutí, aniÏ by byla pfiítomna vût‰ina jejích ãlenÛ (v pfiípadû, Ïe je rada tfiíãlenná, musí b˘t pfiítomni v‰ichni), domnívám se, Ïe opatrovník není takov˘m rozhodnutím vázán. Chybí totiÏ vÛle opatrovnické rady jako celku pfiijmout takové rozhodnutí (§ 551 n. o. z.). Opatrovnická rada musí mít alespoÀ tfii ãleny (§ 474 n. o. z.). JestliÏe následkem odvolání nebo odstoupení ãlena (ãlenÛ) opatrovnické rady klesne poãet jejích ãlenÛ pod zákonn˘ poãet, opatrovnická rada jako kolektivní orgán zfiejmû nezaniká, av‰ak není zpÛsobilá se usná‰et a pfiijímat rozhodnutí. Její pÛsobnost doãasnû pfiechází na soud, dokud (analogicky § 482 odst. 2 n. o. z.) rada není doplnûna tak, aby byla minimálnû tfiíãlenná. JestliÏe není osoby, která by byla ãlenem opatrovnické rady, rada zaniká. Nic v‰ak nebrání tomu, aby byla bûhem trvání opatrovnictví opûtovnû zfiízena postupem podle § 472 odst. 1 n. o. z. Zákon v˘slovnû nefie‰í, zda opatrovnická rada pfiijde o zpÛsobilost pfiijímat rozhodnutí i tehdy, kdyÏ na základû volby osob opatrovanci blízk˘ch a jeho pfiátel (§ 475 n. o. z.) má mít více neÏ tfii ãleny, av‰ak poãet tûchto ãlenÛ vícenásobn˘m odstoupením nebo odvoláním klesne pod polovinu takto stanoveného poãtu (napfi. ze sedmi na tfii). – Domnívám se, Ïe reálná akceschopnost rady není za takov˘ch okolností naru‰ena, pokud ãítá alespoÀ tfii ãleny, ktefií neodstoupili, nebyli odvoláni a jsou zpÛsobilí k právnímu jednání. Toto stanovisko zastávám proto, Ïe z § 482 odst. 1 n. o. z. vypl˘vá, Ïe pÛsobnost opatrovnické rady má na soud pfiecházet jen v˘jimeãnû, není-li zaji‰tûna její základní schopnost rady spolurozhodovat o záleÏitostech opatrovance.

Spolurozhodovací ãinnost opatrovnické rady Spolurozhodovací oprávnûní opatrovnické rady ve vztahu k opatrovníkovi vymezuje § 480 n. o. z. Zatímco ust. § 480 odst. 1, 2 n. o. z. poskytuje taxativní v˘ãet záleÏitostí opatrovance, o nichÏ opatrovník za Ïádn˘ch okolností nemÛÏe rozhodnout bez souhlasu opatrovnické rady, ust. § 480 odst. 3 n. o. z. opravÀuje opatrovnickou ra-

pfiátel, tfiebaÏe nebyl pozván; kaÏd˘ z nich má jeden hlas. Zúãastní-li se schÛze alespoÀ pût osob, mÛÏe b˘t opatrovnická rada zvolena.

19

1/2013 JURISPRUDENCE du k dal‰ímu roz‰ífiení okruhÛ pfiípadÛ, v nichÏ opatrovník nemÛÏe konat bez souhlasu rady.4 Formulaci, podle níÏ usnesení opatrovnické rady, jímÏ rada opatrovníka limituje udûlením svého souhlasu nad rámec situací dle § 480 odst. 1, 2 n. o. z., nesmí opatrovníka omezovat nad míru pfiimûfienou okolnostem, je podle mého názoru tfieba vykládat restriktivnû. Nelze pominout, Ïe opatrovník, nikoli opatrovnická rada, nese odpovûdnost za fiádn˘ prÛbûh opatrovnictví (srovnej se smyslem § 438, § 440, § 466 nebo § 467 n. o. z.). Opatrovnická rada proto mÛÏe omezující usnesení pfiijmout jen s ohledem na mimofiádné okolnosti pfiípadu, napfi. pokud lze oãekávat, Ïe konkrétní úkon opatrovníka, kter˘ za bûÏn˘ch okolností nebo u jiného opatrovance zásadnû neovlivní pomûry opatrovance, mÛÏe mít zvlá‰tní dÛsledky. JestliÏe opatrovník uskuteãnil konkrétní právní jednání, aniÏ by k tomu byl vybaven souhlasem opatrovnické rady, pfiestoÏe jej pfiímo ze zákona mít musí (§ 480 odst. 1, 2 n. o. z.), je jeho jednání vcelku bez pochyb právnû neúãinné, pokud opatrovnická rada takové jednání bez zbyteãného odkladu neschválí (analogické vyuÏití § 440 n. o. z.).5 Je ov‰em otázkou, zda k absolutní neúãinnosti právního jednání opatrovníka dochází i tehdy, kdyÏ se opatrovnická rada usnesla na tom, Ïe opatrovník bez jejího souhlasu nesmí uskuteãnit je‰tû dal‰í jednání, které není uvedeno v taxativních v˘ãtech v § 480 odst. 1, 2 n. o. z.6 Pro závûr, Ïe právní jednání opatrovníka v záleÏitostech, kde není tfieba obligatorního souhlasu opatrovnické rady, navozuje právní úãinky navzdory rozhodnutí opatrovnické rady podle § 480 odst. 3 n. o. z., hovofií skuteãnost, Ïe u tfietí osoby, vÛãi níÏ opatrovník jedná, zpravidla vzniká legitimní oãekávání, Ïe opatrovník takové jednání mÛÏe uskuteãnit. Tfietí osoba totiÏ nemá vûdomost o existenci rozhodnutí opatrovnické rady, které opatrovníka omezuje v právním jednání nad rámec stanoven˘ v § 480 odst. 1, 2 n. o. z. Také lze argumentovat tím, Ïe spolurozhodovací vztah mezi opatrovníkem a opatrovnickou radou je vnitfiní záleÏitostí opatrovnictví, která se nemÛÏe projevit ve vztahu ke tfietím osobám. – Myslím si v‰ak, Ïe tyto argumenty nejsou v souladu s ust. § 440 odst. 1, 2 n. o. z., z nûhoÏ vypl˘vá, Ïe v pfiípadû nesmluvního zastoupení má pfiekroãení zástupãího oprávnûní za následek neúãinnost právního jednání uskuteãnûného zástupcem.7 Také nelze odestát, Ïe existence speciálních institutÛ upravujících opatrovnictví ãlovûka je odÛvodnûna potfiebou ve zv˘‰ené mífie chránit zájmy opatrovance, a to pfiípadnû i na úkor tfietích osob, vÛãi nimÏ opatrovník jedná, i za cenu, Ïe nebude 20

âLÁNKY naplnûno jejich oprávnûné oãekávání, Ïe opatrovník nepfiekraãuje meze zastoupení. JestliÏe opatrovnická rada opatrovníka omezí v jeho samostatném právním jednání jménem opatrovníka v rozporu s v˘‰e uveden˘m principem, opatrovník podle mého musí toto její usnesení respektovat, pokud nepodal návrh na zru‰ení tohoto rozhodnutí postupem podle § 481 n. o. z.8 Jin˘ postup smûfiující k nápravû nebo ke zru‰ení rozhodnutí opatrovnické rady totiÏ zákon nepfiipou‰tí. Soudní fiízení o zru‰ení nebo náhradu rozhodnutí opatrovnické rady je „minifiízením“, které soudce koná uvnitfi opatrovnictví (opatrovnického fiízení) jako celku. Úãastníky tohoto „minifiízení“ jsou navrhovatel a ti, o jejichÏ právech a povinnostech má b˘t v fiízení jednáno (tedy opatrovník, neboÈ jeho zástupãího oprávnûní se má rozhodnutí soudu t˘kat). Opatrovanec je úãastníkem fiízení jen v pfiípadû, Ïe je navrhovatelem, neboÈ soudní rozhodnutí na nûho pÛsobí jen nepfiímo, protoÏe není souãástí rozhodovacího procesu podle § 480 –§ 481 n. o. z. probíhajícího mezi opatrovníkem a opatrovnickou radou. Opatrovnická rada nemá podle hmotného práva samostatnou hmotnûprávní osobnost. Zákon v‰ak pfiipou‰tí, Ïe za urãit˘ch okolností mÛÏe ve vztahu k soudu jednat prostfiednictvím svého povûfieného ãlena (§ 479 odst. 2 n. o. z.). – I kdyÏ ust. § 481 n. o. z. takovou v˘slovnou dikci neobsahuje, domnívám se, Ïe opatrovnická rada má i v pfiípadû návrhu na zru‰ení nebo zmûnu jejího vlastního rozhodnutí právní osobnost ad hoc s tím, Ïe povûfienou osobou, s níÏ soud komunikuje, je pfiedseda rady. Opaãn˘ náhled by vedl k závûru, Ïe Ïádn˘ subjekt není oprávnûn prezentovat a hájit stanovisko opatrovnické rady pfii rozhodování o jejím vlastním usnesení. Právû popsan˘ postoj zastávám i proto, Ïe za urãit˘ch okolností (§ 482 odst. 1 n. o. z.) pfiejímá pÛsobnost opatrovnické rady jediná 4

5

6

7 8

Obligatorní souhlas opatrovnické rady s právním jednáním opatrovníka uãinûného jménem opatrovance se vyÏaduje pfii zmûnû bydli‰tû opatrovance, pfii umístûní opatrovance do uzavfieného ústavu, pfii zásazích do tûlesné integrity opatrovance a pfii podstatn˘ch majetkov˘ch záleÏitostech. Opatrovnická rada nemá a ani si nemÛÏe osobovat oprávnûní ke spolurozhodování v situacích, kdy právní jednání opatrovníka vyÏaduje souhlas soudu (napfi. § 461, § 462 n. o. z.). Podle § 440 odst. 1 n. o. z. pfiekroãil-li zástupce zástupãí oprávnûní, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud pfiekroãení schválí bez zbyteãného odkladu. To platí i v pfiípadû, kdy za jiného právnû jedná osoba, která k tomu není oprávnûna. Podle § 480 odst. 3 n. o. z. je-li to v zájmu opatrovance, mÛÏe se opatrovnická rada usnést, jaká dal‰í rozhodnutí opatrovníka o opatrovanci podléhají jejímu souhlasu; taková usnesení nesmí omezovat opatrovníka nad míru pfiimûfienou okolnostem. Smluvní zastoupení má specifickou úpravu v § 446 n. o. z. Podle § 481 n. o. z. ãlen opatrovnické rady, kter˘ pro její rozhodnutí nehlasoval, opatrovník nebo opatrovanec mÛÏe do patnácti dnÛ od pfiijetí rozhodnutí navrhnout soudu, aby rozhodnutí opatrovnické rady zru‰il a nahradil je sv˘m rozhodnutím. Dokud soud nerozhodne, nenabude rozhodnutí opatrovnické rady právní úãinky.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

osoba, která má zpÛsobilost k právnímu jednání, a proto o ní nemÛÏe vzniknout pochybnost, zda mÛÏe hájit opodstatnûnost svého rozhodnutí pfied soudem.

Peãující právnická osoba Specifické a privilegované postavení v rámci opatrovnictví zákon pfiiznává právnické osobû, jejíÏ hlavní ãinnost spoãívá v péãi o osoby se zdravotním postiÏením a ochranû jejich zájmÛ. Tato osoba má bez dal‰ího právo navrhnout svolání schÛze k ustavení opatrovnické rady a za podmínek stanoven˘ch zákonem se mÛÏe na základû své vlastní vÛle zúãastnit schÛzí opatrovnické rady nebo se dokonce stát jejím ãlenem.9 Zákon nefie‰í, jak˘m zpÛsobem právnická osoba dle § 484 n. o. z. prosazuje své právo b˘t ãlenem opatrovnické rady, zda úãastí na volbû ãlenÛ opatrovnické rady ve smyslu § 473 n. o. z., nebo jednostrann˘m právním jednáním (oznámením o vstupu do rady). Pfiikláním se ke druhé ze zmínûn˘ch variant. Hmotnûprávní nárok právnické osoby ke ãlenství v radû totiÏ zákon koncipuje jako oprávnûní, které je nezávislé na vÛli jin˘ch osob, a proto je nelze vázat na volbu. Také nelze ignorovat, Ïe toto oprávnûní mÛÏe právnická osoba nepochybnû realizovat i poté, co jiÏ do‰lo ke zvolení opatrovnické rady podle § 473 n. o. z., kdyÏ zákon nepoãítá s tím, Ïe by za úãelem kooptace peãující právnické osoby do rady mûla b˘t svolána volební schÛze podle § 472 odst. 1 n. o. z. Taková schÛze se má uskuteãnit jen pfii zániku funkce ãlena opatrovnické rady, kterého je z toho dÛvodu tfieba nahradit (§ 477 odst. 3 n. o. z.). Právnická osoba se tedy stává ãlenem opatrovnické rady, jakmile svoji vÛli vstoupit do rady oznámí pfiedsedovi rady, opatrovníku a soudu. Z Ïádného zákonného ustanovení nelze dovodit, Ïe soud by mûl mít pravomoc ke konstitutivnímu rozhodnutí, jímÏ ustavuje ãlenství právnické osoby v opatrovnické radû. âlenství právnické osoby v radû konãí zánikem této osoby nebo okamÏikem, kdy právnická osoba pfiestala splÀovat pfiedpoklady pro své ãlenství v radû (§ 484 odst. 1, 2 n. o. z.). Bylo by totiÏ v rozporu s v˘‰e uveden˘m v˘kladem, jestliÏe by k zániku ãlenství právnické osoby v radû pro pozdûj‰í ztrátu pfiedpokladÛ docházelo soudním rozhodnutím, pokud ke vzniku jejího ãlenství takového rozhodnutí není tfieba. Vzniknou-li pochybnosti o existenci tûchto pfiedpokladÛ, soud na návrh právnické osoby, opatrovníka a kterékoliv osoby, jeÏ má právo volby ãlena opatrovnické rady (§ 472 odst. 1 n. o. z.), rozhodne, zda právnická osoba je i nadále ãlenem opatrovnické rady. Toto rozhodnu-

JURISPRUDENCE 1/2013 tí má deklaratorní charakter. Zmínûn˘ verdikt soud vydá i bez návrhu, po sly‰ení zainteresovan˘ch. V obou v˘‰e uveden˘ch fiízeních soud skuteãnosti, jeÏ jsou pro rozhodnutí podstatné (§ 484 odst. 1,2 n. o. z.), zji‰Èuje z úfiední povinnosti. Od rozhodnutí o ãlenství právnické osoby v radû je tfieba odli‰it soudní verdikt o odnûtí konkrétního práva (práv) právnické osobû z dÛvodu, Ïe toto osoba svá oprávnûní podle § 484 n. o. z. nevykonává v souladu se zájmy opatrovance (§ 484 odst. 2 in fine). Jedná se o sankãní rozhodnutí, jeÏ je obdobou ust. § 477 odst. 2 n. o. z., které umoÏÀuje odvolat ãlena opatrovnické rady, kter˘ není právnickou osobou. O odnûtí oprávnûní soud nemÛÏe rozhodnout z moci úfiední, ale jen k návrhu opatrovance, opatrovníka nebo ãlenÛ opatrovnické rady. Pfiitom podle mého názoru není vylouãeno, Ïe soud své rozhodnutí k návrhu právnické osoby pozdûji zcela nebo zãásti zmûní (s úãinky ex nunc), zmûní-li se na stranû právnické osoby pomûry natolik, Ïe lze nadále oãekávat, Ïe dfiíve odÀatá oprávnûní bude vykonávat v souladu se zájmy opatrovance. Konkrétní zpÛsob hlasování právnické osoby v opatrovnické radû zpravidla nebude dÛvodem pro odnûtí jejích práv, ale pro pfiípadné zru‰ení rozhodnutí opatrovnické rady podle § 481 n. o. z. O návrhu na zmûnu verdiktu o odejmutí oprávnûní právnické osoby soud rozhodne v˘hradnû na návrh této právnické osoby nebo osob oprávnûn˘ch podat návrh na odejmutí jejích oprávnûní, nikoli v‰ak bez návrhu. Závûrem DÛvodová zpráva k novému civilnímu kodexu v ãásti vûnované opatrovnické radû sdûluje,10 Ïe institut opatrovnické rady mj. navazuje na na‰i star‰í právní úpravu, která s tzv. poruãenskou radou rovnûÏ poãítala. Toto konstatování je do jisté míry zavádûjící, protoÏe § 284 ABGB, jenÏ pfiipou‰tûl existenci poruãensk˘ch rad, nikdy nebyl realizován skrze pfiedpokládan˘ zvlá‰tní pfiedpis.11 Ustanovení § 284 ABGB tedy nebylo tehdej‰í praxí vyuÏíváno.12 Tzv. poruãenské rady mûly b˘t koncipovány jako ãistû poradní orgán soudu, kter˘ narozdíl od

9 10

11

12

Viz § 484 n. o. z. DÛvodovou zprávu lze dohledat napfi. na webov˘ch stránkách ministerstva spravedlnosti: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/navrh-zakona.html. Podle § 284 ABGB poruãenské rady jsou povolány k tomu, aby podporovaly soudy pfii vykonávání soudnictví poruãenského a opatrovnického. Jejich sloÏení a úkoly stanoví zvlá‰tní zákon. Viz Svoboda, E. v Rouãek, F., Sedláãek, J. a kol. Komentáfi k ãeskoslovenskému obecnému zákoníku. obãanskému. PÛvodnû vydáno nákladem Právnického knihkupectví a nakladatelství V. Linhart. Praha, 1935. Obnovené vydání v CODEX Bohemia s. r. o. Praha: 1998, s. 119–1120.

21

1/2013 JURISPRUDENCE nyní zavádûn˘ch opatrovnick˘ch rad nedisponoval ve vztahu k opatrovníku spolurozhodovacím oprávnûním. U kaÏdého soudu mûla pÛsobit jediná poruãenská rada vystupující v jakémkoliv opatrovnickém fiízení v obvodu daného soudu.13 Nov˘ civilní kodex v‰ak pfiedpokládá, Ïe opatrovnická rada bude ustavena pro kaÏdého opatrovance zvlá‰È. – Opatrovnická rada je tedy ve svém novém obsahu institutem, s nímÏ na‰e jurisprudence dosud nemá zku‰enosti. V ãlánku popsané v˘kladové otázky t˘kající se opatrovnické rady, jeÏ nová právní úprava institutu opatrovnické rady nastoluje, judikatura ãasem zodpoví. Dovolím si v‰ak systémovou v˘tku: Právní úprava opatrovnické rady je postavena na principu dobré vÛle osob, jeÏ se pre-

âLÁNKY zentují jako osoby opatrovanci blízké nebo jako jeho pfiátelé, aniÏ by v dobû, kdy tyto osoby zvolí opatrovnickou radu, pfiípadnû se stanou jejími ãleny, byl nûkdo oprávnûn jejich vztah k opatrovanci pfiezkoumat. Pfiedpoklad jejich dobré vÛle v‰ak nemusí b˘t v nûkter˘ch pfiípadech naplnûn. Za takov˘ch okolností se zákonné pravidlo ochrany zájmÛ opatrovance pfied pfiípadnou zvÛlí opatrovnické rady poskytované nikoli preventivnû, ale aÏ pfii poru‰ení povinností opatrovnické rady nebo nûkterého z jejích ãlenÛ, mÛÏe ukázat nedostateãn˘m.

13

Viz § 30 – § 47 dílãí novely I. ABGB, tedy císafiského nafiízení z 12. fiíjna 1914, ã. 296 fi. z.

Jiné prameny práva DOC.

JUDR. PAVEL MATES CSC., VYSOKÁ ·KOLA PRAHA

FINANâNÍ A SPRÁVNÍ

Celé generace právníkÛ, ktefií studovali na na‰ich fakultách od poãátku minulého století do jeho 90. let, se mohly doãíst v uãebnicích rÛzn˘ch oborÛ, Ïe pramenem kontinentálního práva jsou právní pfiedpisy a normativní smlouvy. BudiÏ na tomto místû pfiipomenut rozbor pramenÛ práva, kter˘ podává F. Weyr, jedna z nejv˘znamnûj‰ích osobností právní teorie první republiky, kter˘ zmiÀuje v˘luãnû právní pfiedpisy a to jak pokud jde o právo ústavní, tak i správní.1 Také WeyrÛv ãast˘ oponent, pfiedstavitel praÏské pozitivistické ‰koly J. Hoetzel, se pfiidrÏoval tradiãního ãlenûní pramenÛ práva, kdyÏ vedle právních pfiedpisÛ, které ve svojí, dnes klasické uãebnici, detailnû rozebíral, uvádûl také obyãejové právo, pokud se t˘ãe Slovenska, a mezinárodní smlouvy, byÈ zmiÀuje i dal‰í souvislosti, zejména pokud se t˘ãe v˘konu dozoru a moÏnosti ru‰ení nafiízení.2 Spí‰e jen ojedinûle se v tomto období mÛÏeme setkat se zamy‰lením nad tím, zda neexistují také jiné prameny práva. Rakousk˘ normativista A. Merkl v ãasto citovaném pojednání o správním právu uvádí mezi prameny práva v prvé fiadû právní pfiedpisy, pfiipomíná v‰ak i v˘znam tzv. soudních a správních zvyklostí, ãi konstantní judikatury, které v‰ak mají podle nûj povahu pramene práva, nikoli v‰ak jakoÏto precedent, 22

ale jen pokud se z nûho stane obyãej. Podle prof. Merkla v‰ak pÛsobí spí‰ motivaãnû a to vedle jin˘ch faktorÛ, které urãují faktickou realizaci vefiejné správy.3 Bez zajímavosti není pfiipomenout v této souvislosti paralelu, které se nabízí s platnou úpravou správního fiádu, jeho § 2 odst. 4, kde je mimo jiné formulována zásada legitimního oãekávání, v 30. letech minulého století sice materiálnû uznávaná, ale nevyjádfiená. Dodejme, Ïe v souãasnosti se jiÏ v této souvislosti otevfienû hovofií o „tendenci k precedenãnímu systému rozhodování“.4 Av‰ak ani v uãebnicích teorie státu a práva vydan˘ch kdykoli po roce 1948 nenacházíme v tomto ohledu nic jiného nebo nového a zÛstává tu torpidní setrvávání na dosud platn˘ch doktrínách. Jen spí‰e v˘jimeãnû (napfi. P. Holländer) se aÏ koncem 80. let objevovaly i odli‰né my‰lenky. Teprve 90. léta minulého století pfiiná‰ejí do tohoto stereotypu radikální zmûny a zaãínají se

1

2 3

4

Weyr F.: Soustava ãeskoslovenského práva státního, Fr, Borov˘, Praha 1924, str. 34 a 68–71; Weyr F.: âeskoslovenské právo správní. âást obecná, Organisace vefiejné správy a správní fiízením, Brno 1922, str. 11–12. Hoetzel J.: âeskoslovenské správní právní právo. âást v‰eobecná, Melantrich, Praha 1934, str. 36 a následující. Merkl. A.: Obecné právo správní, Orbis, Praha-Brno 1931, str. 104, 114–115; není od vûci pfiipomenout, Ïe prof. Merkl uznával za jist˘ch podmínek i primát mezinárodního práva, jakoÏto pramene práva. Jemelka L., Pondûlíãková K., Bohadlo D.: Správní fiád. Komentáfi, C. H. Beck, Praha 2011, str. 15.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

prosazovat jiné pohledy. O to se mimo jiné zaslouÏila skuteãnost, Ïe koneãnû by zfiízen, resp. aktivován Ústavní soud, a âeská republika zaãíná po‰ilhávat po Evropské unii. V ãlánku 10 Ústavy je stanoveno, Ïe ratifikované a vyhlá‰ené mezinárodní smlouvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách, jimiÏ je âeská republika vázána, jsou bezprostfiednû závazné a mají pfiednost pfied zákonem. SvÛj nemal˘ podíl na nov˘ch pfiístupech má téÏ moÏnost bez pfiekáÏek se seznamovat se zahraniãní literaturou a judikaturou jinou neÏ ruskou.

Judikatura V praÏské uãebnici teorie práva a právní filozofie z roku 1996 se mÛÏeme doãíst, Ïe judikáty soudÛ vy‰‰ích sice iudex ius dicit inter partes, ale Ïe souãasnû ovlivÀují rozhodovací praxi v obdobn˘ch pfiípadech a mají téÏ sílu pfiesvûdãivosti k v˘kladu zákonÛ.5 Skepse ãi opatrn˘ postoj k v˘znamu judikatury se postupnû zmûnily, protoÏe bylo tfieba vyrovnat se s realitou. Ostatnû napfi. francouzská literatura jiÏ dávnûji hovofiila o droit non écrit nebo droit prétorien a obracela pozornost k v˘znamu judikatury jakoÏto pramene práva, ov‰em za podmínky, Ïe má znaky obyãeje.6 Princip, Ïe stejné pfiípady mají b˘t posuzovány stejnû, patfií k základním zásadám kaÏdé demokratické právní kultury a právního státu, takÏe vlastnû ani nemusí b˘t nikde expressis verbis stanoven, ale pokud se tak stane, pak platí superflumm non nocet.7 Jde tu totiÏ o zaji‰tûní velmi závaÏn˘ch hodnot právního státu, jak˘mi jsou právní jistota a pfiedvídatelnost práva, které jsou v souãasnosti skloÀovány ve v‰ech pádech. Tom, Ïe by k odch˘lení od pfiedchozí judikatury mûlo docházet jen v nezbytn˘ch pfiípadech, lze dovodit pfiímo ze zákonn˘ch textÛ, napfi. ustanovení § 20 zákona o soudech a soudcích (zák. ã. 6/2002) ãi § 17–18 soudního fiádu správního (zák. ã 150/2002 Sb.).8 UpozorÀováno je téÏ na to, Ïe judikatura je pramenem práva v materiálním slova smyslu, pramenem de facto. V tomto smyslu chápe její v˘znam zejména právní praxe, která ãasto argumentuje v˘znamem ustálené judikatury, zejména pokud se t˘ãe nejvy‰‰ích soudních instancí. Podtrhován je fakt, Ïe soudy niÏ‰ích instancí se mají pfiidrÏovat judikatury instancí vy‰‰ích, zejména pak nejvy‰‰ích soudÛ. Jinak judikovat mají jen v pfiípadû, kdyÏ jejich rozhodovací práce je nejednotná nebo se tu objevilo nové, od dosavadního pojímání odchylné stanovisko Ústavního soudu ãi Evropského soudu pro lidská práva.9 MoÏnost, resp. nezbytnost odch˘lení akcentují ústavní soudy fiady evropsk˘ch zemí. Ve

JURISPRUDENCE 1/2013 v‰ech pfiípadech je zdÛrazÀováno, Ïe je tfieba dbát na smysl a úãel zákona a nikoli na jeho písemn˘ text. Podle nich nelze setrvat na úrovni tzv. ústavního zkamenûní (Versteinnrungstheorie), ale je zapotfiebí chápat, vykládat a tvofiit právo v souladu s realitou.10 Propracovaná nûmecká teorie zde odli‰uje vázanost soudce slovy zákona (Gesetzetestreue) od pojetí zákona jako obecného v˘chodiska pro soudce (Forbildung des Recht) a kloní se spí‰e ke druhému pojetí, coÏ jistû odpovídá stávajícím trendÛm a v˘voji. Podle Ústavního soudu je v‰ak tfieba jít je‰tû dále, kdyÏ dospûl k závûru, Ïe soud, potaÏmo i správní orgán se musí odch˘lit od doslovného znûní zákona, vyÏaduje-li to jeho úãel, historie vzniku nebo nûkter˘ z principÛ majících ukotvení v ústavnû konformním právním fiádu. V praxi to neznamená nic jiného neÏ to, Ïe tyto orgány tvofií právo, aã tak není vysloveno pfiímo a jednoznaãnû, coÏ je ostatnû pro judikaturu Ústavního soudu charakteristické. Na druhé stranû z toho nutnû plyne, Ïe judikatura mÛÏe b˘t pramenem práva a to vÏdy, nastane-li shora popsaná situace. V literatufie se mÛÏeme setkat i s pojetím, podle nûhoÏ má judikatura, zejména vy‰‰ích soudÛ, normativní v˘znam spí‰e zprostfiedkovanû, pfii argumentaci rozhodnutí v odÛvodnûní a to hlavnû za situace, kdy je tfieba se od zaÏité judikatury odch˘lit. Lapidárnû je to vyjádfieno konstatováním, Ïe soudcovské právo je závazné v pfiípadû, jestliÏe nenajdeme lep‰í právní argument ke zmûnû judikatury.11 K tomu dluÏno dodat my‰lenku mnohdy zatracované, nicménû vÏdy znovu objevované osobnosti na‰í právní teorie 20. a 21. století V. Knappa, Ïe totiÏ právní norma není pfiedmûtem, ale v˘sledkem interpretace.12 Otázka závaznosti judikatury, resp. jejího v˘znamu jako pramene práva byla a ãasto je ná-

5 6

7

8

9

10 11

12

Veverka V., Boguszak J., âapek J.: Základy teorie práva a první filozofie, Codex, Praha 1996, str. 59. Rivero J, Waline J.: Droit administratif, Dalloz, Paris 2002, str. 18–19; Gaudement Y.: Traité de droit administratif. Tom 1. Droit administratif général, L. G. D. J., Paris 2001, str. 5–6. Boguszak J.: K teorii tvorby práva (hodnoty, normy, právní principy), Právnická fakulta UK 1348–1998, jubilejní sborník, Karolinum, Praha 1998, str. 164 a následující. Zajímavou komparativní studii na toto téma publikovala Kfiiváãková J.: Pfiedvídatelnost soudního rozhodování v civilním fiízení – srovnání ãeské, slovenské a nûmecké úpravy, Právní rozhledy 23/2001, str. 833 a následující. Kühnn Z., Bobek M., Polãák R. (eds.): Judikatura a právní argumentace. Teoretické a praktické aspekty práce s judikaturou, Auditorium, Praha 2006, str. 8–9; Chalupa L.: Právní v˘znam judikatury, Bulletin advokacie, 6/2011, str. 25; Samková K.: K ãlánku JUDr. Lubo‰e Chalupy Právní v˘znam judikatury, Bulletin advokacie 9/2011, str. 30. Holländer P.: Ústavnû právní argumentace, ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu, Linde, Praha 2003, str. 28–29. Viz napfi. Alexy R.: A Theory of Leargumwentace.gal Argumentation: The Theory of Rational Discourse as Theory of Legal Justification, Oxford 1989, str. 277 a následující; Havránek J. a kolektiv: Teorie práva, vydavatelství a nakladatelství Ale‰ âenûk, PlzeÀ 2008, str. 258. Knapp V.: Teorie práva, C. H. Beck, Praha 2005, str. 168.

23

1/2013 JURISPRUDENCE mûtem pro rozhodování Ústavního soudu a nutno fiíci, Ïe tu, jak typické, zcela jednoznaãné vodítko nenalézáme. Na jedné stranû konstatoval, Ïe nelze pfiisvûdãit závûru, Ïe by se soud musel pfiidrÏovat ustálené a platné judikatury, protoÏe soudce je vázán pouze zákonem. Jindy v‰ak dovodil, Ïe bezdÛvodné opomenutí rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu mÛÏe mít rysy jurisdikãní libovÛle. Zmínit je tfieba i jeho argumentaci, Ïe jiÏ uãinûn˘ v˘klad by mûl b˘t v˘chodiskem pro rozhodování v‰ech následujících pfiípadÛ stejného druhu, ledaÏe by do‰lo k zji‰tûní dostateãn˘ch relevantních dÛvodÛ podloÏen˘ch racionálními a pfiesvûdãivûj‰ími argumenty, ve svém souhrnu konformnûj‰ími s právním fiádem jako v˘znamov˘m celkem a svûdãícími tak pro zmûnu judikatury. Tento postup odpovídá podle nûj poÏadavku právní jistoty, pfiedvídatelnosti práva, ochrany oprávnûné dÛvûry v právo, tedy legitimního oãekávání a principu formální spravedlnosti a rovnosti.13 Na normotvornou roli judikatury se ze zajímavého úhlu pohledu dívá I. Pelikánová. UpozorÀuje na rozdíl mezi kognitivním nahlíÏením na interpretaci, pfii níÏ je právo pouze nalézáno, protoÏe beztak existuje, tfiebaÏe není pfiímo v normû vyjádfieno, a nahlíÏením skeptick˘m, kdyÏ se interpretující drÏí toho, co stanovil zákonodárce v˘slovnû a právo dotváfií, resp. tvofií, ãili je pramenem práva bez ohledu na to, Ïe není zcela definitivní.14 ZmiÀováno je dále, Ïe judikatura není v kontinentálním právu normou, ale mÛÏe mít sílu podpÛrného argumentu ãi sjednocující v˘znam, protoÏe právû akt v jiném konkrétním pfiípadû je ãi mÛÏe b˘t pfiesvûdãiv˘, nebo má v˘znam ilustrativní.15 V˘znam judikatury jakoÏto pramene práva, ãi pramene práva sui generis, nebo jen podpÛrného ãi jinak nepfiímého pramene, není dnes vesmûs popírán. Opaãnû argumenty nalézáme spí‰e jen sporadicky. Jejich autofii hovofií o moÏném zneuÏití soudcovského dotváfiení práva, nedostateãné srozumitelnosti, pfiesnosti a ostrosti. Podle tûchto pojetí není nezbytné fiadit judikaturu mezi jakékoli prameny práva, protoÏe sama právní norma zpravidla umoÏÀuje provést v˘klad práva.16 Nicménû kaÏd˘, kdo se právem zab˘vá aÈ v praxi nebo teorii, ov‰em ví, Ïe takov˘ stav, aã by byl ideálním a nejjednodu‰‰ím, se ve skuteãnosti objevuje spí‰e sporadicky a naopak je tfieba normotvorn˘ v˘znam judikatury uznávat. Jde v‰ak o pojetí opravdu osamûlá, protoÏe naprostá vût‰ina teoretikÛ a tím spí‰e tûch, ktefií právo aplikují, vûdí svoje. KdyÏ listujeme judikaturou soudÛ a tím spí‰e rozhodovací praxí správních orgánÛ, vidíme totiÏ zcela jin˘ obraz. 24

âLÁNKY Hojná citace a aÏ úzkostlivá citace judikatury v soudních rozhodnutích svûdãí o tom, Ïe niÏ‰í instance chápou rozhodnutí vy‰‰ích stupÀÛ, bez ohledu na sofistikovanou jurisprudenci, jako závaznou. Je v tom i kus opatrnictví, ale také pohodlnosti: proã rozhodovat jinak, vÏdyÈ nám to stejnû zru‰í/potvrdí. Lze si samozfiejmû poloÏit otázku, zda mají za v‰ech okolností pravdu a jistû tomu tak není, nicménû je to realita a jen stûÏí ji bude moÏno nasmûrovat jinak. Zmínit je tfieba koneãnû, Ïe právní normy b˘vají ãasto vyvozovány, resp. konstruovány z judikatury, tedy Ïe z nich ãi na jejich základû si zákonodárce uvûdomí potfiebu/nezbytnost právní úpravy. Pojìme k závûru. Vût‰inovû není u nás povaÏována judikatura v˘slovnû za pramen práva v pojetí precedentu, v realitû tomu tak v‰ak nepochybnû je, alespoÀ via facti. Jde o stav, kter˘ lze pfiirovnat k jakémusi nahlodávání paradigmatu a formulování, testování a pfiijetí nového.17 To konstatuje P. Holländer, kdyÏ dovodil, Ïe tradiãní chápání pramenÛ práva je v souãasnosti jiÏ pfiekonané a pokud jde o vy‰‰í soudy, nutno jejich judikaturu povaÏovat za pramen práva.

Judikatura Ústavního soudu Na rozdíl od judikatury obecn˘ch soudÛ má Ústavní soud moÏnost právo skuteãnû tvofiit a to, fieãeno slovy V. Knappa v roli tzv. negativního zákonodárce, tedy ru‰í-li právní pfiedpis pro rozpor s Ústavou, zákony ãi mezinárodními smlouvami podle ãlánku 10 Ústavy, aniÏ by jej samozfiejmû mohl nahradit jin˘m. Podle nûkter˘ch autorÛ v‰ak nemá toto rozhodnutí povahu právního pfiedpisu, nicménû se mu blíÏí sv˘mi právními úãinky. Není ov‰em zfiejmé, zda mají takové úvahy smysl, protoÏe dÛsledek je stejn˘.18 Nebyli by to v‰ak právníci, kdyby zde nedo‰lo k vyhledávání rÛzn˘ch otázek. Soustfieìme se alespoÀ na nûkteré z nich. Jednou z nejzajímavûj‰ích je, kam aÏ mÛÏe kontrolní pravomoc Ústavního soudu zajít, ãili zda je legitimován

13 14 15

16

17 18

Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 200/96 a sp. zn. III. ÚS 470/97. Pelikánová I.: Právo, rozum a interpretace, Bulletin advokacie 12/2010, str. 26. Kühn Z., Bobek M., Polãák R. (eds): Judikatura a právní argumentace. Teoretické a praktické aspekty práce s judikaturou, Auditorium, Praha 2006, str. 40–43. Lisse L.: K otázce eurokonformního v˘kladu (obecnû i zvlá‰tû ve vztahu k rozhodãím doloÏkám), Obchodnûprávní revue 2/2011, str. 50. Negativnû se staví k pojetí judikatury jakoÏto pramene práva také P. PrÛcha, byÈ souãasnû uznává její pfiínos pro sjednocování v˘kladu právních norem a orientaãní funkci (Pomahaã R., PrÛcha P.: Lexikon správní právo, Sagit, Ostrava 2002, str. 329). Kuhn T. S.: ·truktúra vedeck˘ch revolúcií, Pravda, Bratislava 1982, str. 136. TotéÏ pojetí zastávají Pomahaã R., PrÛcha P.: Lexikon správní právo, Sagit, Ostrava 2002, str. 329; Sládeãek V.: Obecné správní právo, ASPI, Praha 2008, str. 68.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

ru‰it i normativní akty vy‰‰í právní síly.19 Ústavní soud zde jiÏ odpovûì dal, kdyÏ sv˘m hojnû diskutovan˘m a kritizovan˘m nálezem sp. zn. Pl.ÚS 27/09 zru‰il ústavní zákon ã. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké snûmovny. Jednou z nejãastûji probíran˘ch otázek je, co v‰e na judikátech Ústavního soudu zavazuje, konkrétnû zda v˘rok, resp. pouze v˘rok nebo i odÛvodnûní. âlánek 89 Ústavy formuluje závaznost rozhodnutí Ústavního soudu jednodu‰e slovy, Ïe je vykonatelné a závazné pro v‰echny, jakmile bylo vyhlá‰eno zpÛsobem stanoven˘m zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak. Jako i jiná obecnû formulovaná ustanovení, postrádá i toto kouzlo jednoduchosti, protoÏe, jak správnû postfiehl K. Klíma, umoÏÀuje v‰echny moÏné krajní v˘klady od závaznosti jen v˘roku, pfies oddûlené posuzování v˘roku a odÛvodnûní, po závaznost celého judikátu.20 Je neÏ logické, Ïe osobnosti spjaté s Ústavním soudem se kloní k více ãi ménû kategorickému pojetí závaznosti celého judikátu Ústavního soudu. Nejkrajnûj‰í stanovisko zde trvale zaujímá P. Holländer, podle nûhoÏ mají jeho rozhodnutí precedenãní povahu. E. Wágnerová ménû pfiesvûdãivû dovozuje, Ïe závaznost judikatury není moÏno vztáhnout na soukromoprávní subjekty, coÏ v‰ak odporuje znûní ãlánku 89 odst. 2 Ústavy, kde se v˘slovnû praví, Ïe vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu, jsou závazná (...) pro v‰echny orgány i osoby. Ostatnû proã jsou vyhledávány tyto rozdíly, není dobfie patrno. Podle J. BlahoÏe by oddûlování ratio decidendi, tady zásadních, nosn˘ch dÛvodÛ (tragende Gründe) od rozhodnutí bylo nepfiípustné a to jak z hlediska teoretického, tak praktického, protoÏe jinak by rozhodnutí nebylo obecnû závazn˘m a to i v pfiípadû, kdy je návrh zamítnut.21 Na opaãné stranû stojí napfi. V. ·imíãek, kter˘ pfieváÏnû z formálních dÛvodÛ neshledává precedenãní povahu judikatury Ústavního soudu, zejména pak z dÛvodÛ tradic kontinentálnû evropské právní kultury a neexistence v˘slovné právní úpravy.22 Samotn˘ Ústavní soud je samozfiejmû stoupenec závaznosti a precedenãní povahy cel˘ch sv˘ch rozhodnutí a to vãetnû odÛvodnûní i v konkrétních pfiípadech, tedy ústavních (kasaãních) stíÏnostech, coÏ je argumentováno samotnou podstatou kasace.23 Nemalá ãást doktríny zastává stanovisko, Ïe závazná je pouze v˘roková ãást, zatímco odÛvodnûní, pokud vÛbec, pak jen pro samotn˘ Ústavní soud. A. Gerloch argumentuje, Ïe uznání precedenãní povahy judikatury Ústavního soudu by naru‰ovalo dûlbu moci a znamenalo

JURISPRUDENCE 1/2013 faktické podfiízení Parlamentu jeho moci, protoÏe tvorba zákona by se mohla dít toliko v intencích jeho pokynÛ. Nûkdy je tfiídûno mezi pfiípady, kdy je ru‰en právní pfiedpis, a situací pfii ru‰ení (kasaãním) jednotliv˘ch rozhodnutí. Zde se totiÏ mÛÏe pÛvodní soudní/správní instance odli‰it od stanoviska Ústavního soudu, zjistí-li následnû, Ïe jsou tu okolnosti dostateãnû odli‰ující situaci od stavu, kter˘ byl pfiedloÏen vy‰‰í instanci, resp. Ústavnímu soudu.24 Zdá se, Ïe tato posléze vyslovená umírnûná stanoviska nejvíce odpovídají nejen rozumnosti, ale také potfiebám praxe. Je totiÏ tfieba si uvûdomit, Ïe odÛvodnûní obsahuje nejen to, co vedlo soud k urãitému závûru, ale i nenormativní prvky, jak˘mi je shrnutí skutkové situace. V kaÏdém pfiípadû by se v‰ak mûlo ke stanoviskÛm Ústavního soudu pfiihlíÏet a to jiÏ v zájmu právní jistoty a kontinuity rozhodování. Problém mÛÏe ov‰em vzniknout v pfiípadû, kdy Ústavní soud vyloÏí jasné znûní zákona zcela proti jasné dikci a smyslu úpravy. Pfiíkladem v tomto smûru mÛÏe b˘t judikát ve vûci informací o ãlenství soudcÛ v KSâ, kde Ústavní soud dospûl k závûru, Ïe údaje o ãlenství jednotlivce v politické stranû bez dal‰í vymezené „kvality“ tzv. citliv˘ch údajÛ nedosahuje. Jakkoli zde nemám za cíl zastávat se b˘val˘ch tím ménû souãasn˘ch ãlenÛ KSâ/KSâM, jde o v˘klad násiln˘ a spí‰e poplatn˘ politické orientaci soudu/soudcÛ, protoÏe dikce zákona o ochranû osobních údajÛ (zák. ã. 101/2000) je v § 4 písm. b) je zcela jasná. V takov˘chto situacích, kdy se Ústavní soud násilnû odch˘lí od nezpochybnitelného textu zákona, lze vyslovit pfiinejmen‰ím velmi závaÏné pochyby o obecné vázanosti jeho judikátu. Podívejme se i zde na závûr jak vypadá reálná situace. Pokud se soudy, a odvahu k tomu mají jen vy‰‰í ãi nejvy‰‰í instance, odch˘lí od stanoviska Ústavního soudu, vyslouÏí si jeho

19 20

21

22 23 24

Viz k tomu Holländer P.: Filozofie práva, Vydavatelství a nakladatelství Ale‰ âenûk, PlzeÀ 2006, str. 47 a následující. Klíma K.: Závaznost rozhodnutí ústavních soudÛ, v Závaznost rozhodnutí ústavních soudÛ. Sborník pfiíspûvkÛ. Mezinárodní teoretick˘ semináfi pofiádan˘ dne 23.4 2004 Právnickou fakultou Západoãeské univerzity v Plzni, ZâU, PlzeÀ 2004, str. 10; viz téÏ literaturu na tomto místû citovanou. Napfi. Holländer P.: Role Ústavního soudu pfii uplatÀování Ústavy v judikatufie obecn˘ch soudÛ, v Ústava âeské republiky po pûti letech (Sborník z konference), MU, Brno 1998, str. 49 a následující.; Wágnerová E.: Ústavní soudnictví, Linde, Praha 1996, str. 86. ·imíãek V.: Ústavní stíÏnost, Linde, Praha 2001, str. 278. Napfi. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 23/97 a sp, zn. III. ÚS 467/98. Mikule V., Sládeãek V.: O závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu, Bulletin advokacie 8/1995, str. 47; Gerloch A.: Závaznost nálezÛ Ústavního soudu âR pro Parlament âeské republiky, v Závaznost rozhodnutí ústavních soudÛ. Sborník pfiíspûvkÛ. Mezinárodní teoretick˘ semináfi pofiádan˘ dne 23. 4. 2004 Právnickou fakultou Západoãeské univerzity v Plzni, ZâU, PlzeÀ 2004, str. 52; Kühn Z., Bobek M., Polãák R. (eds.): Judikatura a právní argumentace. Teoretické a praktické aspekty práce s judikaturou, Auditorium, Praha 2006, str. 38

25

1/2013 JURISPRUDENCE nevrlou reakci, niÏ‰í stolice se k tomu obvykle neosmûlí a totéÏ platí v mífie je‰tû vût‰í o správních orgánech. Jen málokdy se shledáme s tím, Ïe by bylo vydáno odli‰ující se rozhodnutí, k nûmuÏ by bylo pfiipojeno náleÏité odÛvodnûní. Opût tu je pohodlnost a pohodlnost, pfiiãemÏ platí, Ïe ani Ústavní soud není neomyln˘.

Právní principy Skuteãnost, Ïe existují právní principy mající povahu pramene práva, není dnes snad jiÏ zpochybÀována. Problém ãiní fakt, Ïe tato vlastnost je pfiiznávána nejen tûm principÛm, které právo obsahuje, tedy jsou v nûm pfiímo vyjádfiené, ale i takov˘m, jeÏ nejsou v Ïádném právním pfiedpisu obsaÏené.25 To ostatnû mnohokrát potvrdil ve sv˘ch judikátech Ústavní soud, kdyÏ mnohdy s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, napfi. pravil, Ïe existují obecné zásady právní, jeÏ sice nejsou v právních pfiedpisech v˘slovnû obsaÏeny, av‰ak v evropské právní kultufie se bezezbytku uplatÀují. V ãasto uvádûném rozhodnutí t˘kajícím se poãítání lhÛt k uplatnûní suspenzívního veta prezidenta republiky, kdy podrobnosti nejsou v˘slovnû upraveny (ãlánek 50 odst. 1 Ústavy), konstatoval, Ïe pramenem práva obecnû i práva ústavního i v systému psaného práva jsou rovnûÏ základní právní principy a zvyklosti. Do tfietice ústavní soud se vyslovil, Ïe pfii v˘kladu a aplikaci právních pfiedpisÛ nelze pomíjet jejich úãel a smysl, kter˘ není moÏné hledat jen ve slovech a vûtách toho kterého pfiedpisu, je v nûm tfieba vÏdy nalézat i principy uznávané demokratick˘mi právními státy.26 Otázka po vzniku právních principÛ b˘vá zodpovídána tak, Ïe nejde ani o obyãej ani precedent, ale soudce se na nû odvolává, potvrzuje jejich existenci, protoÏe tu jsou, aniÏ by byly nutnû nûkdy, sc. v jiném prameni práva, v˘slovnû zachycené. Na jejich formování se pfiitom podílejí i dokumenty, které nemají právní povahu, jak˘mi jsou Principy správního práva t˘kající se vztahÛ mezi úfiady, pfiijaté v polovinû 90. let minulého století, nebo Kodex dobré vefiejné správy z roku 2007. Jistû není tfieba zvlá‰tû pfiipomínat, Ïe vedle obecn˘ch zásad právních jsou konstruovány je‰tû dal‰í, zejména pak zásady jednotliv˘ch právních odvûtví. 27 Právní principy tedy jiÏ nepochybnû tvofií pramen práva. Je tu ov‰em jist˘ paradox. Jsouli právní principy zakotvené v Ústavû ãi Listinû základních práv a svobod ãi bûÏném zákonû (napfi. § 2–8 správního fiádu), mohou sice vznikat v˘kladové, resp. interpretaãní problémy, ale existuje tu znaãná míra právní jistoty. Problém v‰ak mÛÏe nastat tam, kde dochází k formulo26

âLÁNKY vání principu nového. Vycházíme-li z v˘‰e zmínûného paradigmatu o apriorní existenci tûchto principÛ, které jsou pouze konstatovány, pak si potíÏe nemusíme pfiipou‰tût. V opaãném pfiípadû budou vznikat otazníky, pokud se t˘ãe právní jistoty. Zásadnû v‰ak musí b˘t odmítnuta moÏnost denegatio iuris (iustitiae), coÏ je také jeden ze základních principÛ právního státu, a tak jejich uplatnûní bude tedy nepochybnû na místû také v pfiípadû tzv. nov˘ch principÛ.

Komunitární právo O povaze a roli komunitárního práva toho bylo napsáno tolik, Ïe by to zaplnilo obrovskou knihovnu. Postaãí si ostatnû jen prolistovat jakékoli monografii t˘kající se komunitárního právního fiádu.28 Nehodlám tu roz‰ifiovat notorické poznatky za situace, kdy se aÏ na v˘jimky v‰ichni shodují v nadfiazenosti komunitárního práva nad národním.29 Ostatnû právní pfiedpisy vydané po vstupu do Evropské unie, resp. po tomto datu novelizované, to vyjadfiují dikcí zákona, podle nûhoÏ dan˘ pfiedpis zapracovává pfiíslu‰né pfiedpisy Evropské unie a zároveÀ navazuje na pfiímo pouÏiteln˘ pfiedpis Evropské unie nebo zákon upravuje v návaznosti na pfiímo pouÏitelné pfiedpisy Evropsk˘ch spoleãenství apod. Nûkdy se na tyto pfiedpisy odkazuje v textu (napfi. Podmínky vstupu na území a provádûní hraniãní kontroly stanoví pfiímo pouÏiteln˘ právní pfiedpis Evropsk˘ch spoleãenství). Chtûl bych se v této souvislosti vûnovat jen dvûma, vzájemnû nijak souvisejícím, nicménû dÛleÏit˘m otázkám. Tou první je, zda komunitární právo je nadfiazeno i pfiedpisÛm práva ústavního. Zatímco v komentáfii k Ústavû z roku 1998 se pí‰e tyto smlouvy (sc. podle tehdej‰í dikce ãlánku 10 Ústavy) stojí mezi zákony ústavními a ostatními zákony, v souãasnosti je jiÏ dovozováno, Ïe pojem zákon má zahrnovat i zákon ústavní a existuje rovné postavení komunitárního práva s ústavním pofiádkem.30 25

26

27

28 29

30

Srovnej napfi. David R., Jauffret-Spinosi E.: Les grandes systemes de droit conterporains, Dalloz, Paris 1988, str. 164 a následující. Napfi. nález Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 350/03, Pl. ÚS 33/97 a III.ÚS 3645/10; ve francouzské literatufie se hovofií o závaznosti „par nature“ (Rivero J., Waline J.: Droit administratif, Dalloz, Paris 2002, str. 45). Pro oblast správního práva je formuloval R. Pomahaã: Teorie vefiejné správy, Vydavatelství a nakladatelství Ale‰ âenûk, PlzeÀ 2011, str. 165–174. Jen pro pfiíklad viz Simon D.: Komunitární právní fiád, ASPI, Praha 2005. Podrobnû analyzovala tuto otázku v poslední dobû Whelanová M.: Úãinky unijního práva ve svûtle judikatury Soudního dvora. Legislativní pfiíloha odborného ãasopisu Správní právo III/2011. Pavlíãek V., Hfiebejk J.: Ústava a ústavní fiád âeské republiky. Komentáfi. 1. díl Ústavní systém, Linde, Praha 1998, str. 84; Klíma K. a kolektiv: Komentáfi k Ústavû a Listinû, Vydavatelství a nakladatelství Ale‰ âenûk, PlzeÀ 2005.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

Tento posun má dalekosáhlé konsekvence, protoÏe v pfiípadû jeho akceptování nelze vylouãit, Ïe soudci Ústavního soudu jsou vázáni nejen ústavním pofiádkem, ale také pfiinejmen‰ím primárním komunitárním právem.31 Pfii této argumentaci je mnohdy zmiÀováno rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vûci Internationale Handelsgesellschat 11/70, kde tuto prioritu soud nepopfiel, av‰ak jen pokud se t˘ãe tûch norem, které zakládají práva a povinnosti soukrom˘ch subjektÛ a nikoli jin˘ch ãástí základních zákonÛ.32 Ústavní soud se k tomu vyjádfiil ve svém nálezu publikovaném pod ã. 403/2002 Sb., ve vûci zru‰ení nûkter˘ch ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání (zák. ã. 328/1991 Sb.). Dovodil zde pfiednû, Ïe pojem ústavního pofiádku je tfieba chápat extenzívnû a zahrnout sem je nutno nejen ãlánek 112 Ústavy, ale s ohledem na ãlánek 1 odst. 2 i mezinárodní smlouvy podle ãlánku 10 (pozn.: judikát byl sice vydán v dobû pÛvodního znûní pÛvodnû citovaného ãlánku Ústavy, ale to na vûci nic nemûní). Dovodil dále, Ïe v pfiípadû rozporu zákona s mezinárodní smlouvou musí postupovat podle této. Uzavfiel v‰ak ponûkud pythicky, Ïe soud musí v pfiípadû, Ïe podle nûj je zákon v rozporu s mezinárodní smlouvou, stejnû jako shledá-li rozpor s ústavním zákonem, pfiedloÏit vûc Ústavnímu soudu. Jak upozorÀuje v citované stati V. Outlá, Ústavní soud tím mohl buì popfiít prioritu komunitárního práva, nebo zpochybnil princip jeho nadfiazenosti toliko pro otázky spojené s ochranou základních práv, ãi vlastnû nevûdûl, co ãiní. Pfiipomíná pfiitom moÏné fatální dÛsledky v situaci, kdy by se toutéÏ vûcí zab˘val Evropsk˘ soudní dvÛr, jakoÏto pfiedbûÏnou otázkou, a dospûl k závûru odchylnému od Ústavního soudu.

JURISPRUDENCE 1/2013 Druhou otázku si mohl/musel poloÏit kaÏd˘, kdo se úãastní na legislativním procesu v jakékoli jeho fázi, kdyÏ narazil na ustanovení, pfiesnûji pojmy, které jsou ãeskému právu zcela cizí, nesrozumitelné, pfiípadnû mají spornou normativní povahu. âastá odpovûì ze strany pfiedkladatelÛ osnovy b˘vá, Ïe tak je to obsaÏeno v komunitárním právu a odbor kompatibility to jinak „nepustí“. JestliÏe u nafiízení by se dal argument o nutnosti doslovného pfievodu do ãe‰tiny je‰tû akceptovat, pokud se t˘ãe smûrnice, mám o tom pochyby, protoÏe ty mají b˘t implementovány sv˘m obsahem, nikoli doslovn˘m textem. S tím ov‰em souvisí i to, Ïe jak bude text acquis communautaire do na‰eho práva pfieveden, záleÏí mnohdy na pfiekladu. Dr. Whelanová mne upozornila, Ïe aplikující orgány by sice v ideálním stavu mûly pfiihlíÏet nejen k ãeské, ale i jin˘m jazykov˘m verzím, aby zjistily správn˘ v˘klad, ale jedním dechem dodala, Ïe je to situace je‰tû na mnoho let spí‰e utopická, protoÏe toho jsou snad schopni na vy‰‰ích instancích soudních nebo ústfiedních správních úfiadech, ale nikoli na niÏ‰í úrovni. Vzhledem k tomu lze tedy uzavfiít tak, Ïe pravidlo vyslovené v acquis musí b˘t nûjak zakotveno, a za této situace konkrétní podobu v ãe‰tinû urãuje ten, kdo ãiní pfieklad, a není tedy tak právû on alespoÀ tak trochu tvÛrcem práva?

31

32

Outlá V.: Princip nadfiazenosti komunitárního práva, v Závaznost rozhodnutí ústavních soudÛ. Sborník pfiíspûvkÛ. Mezinárodní teoretick˘ semináfi pofiádan˘ dne 23.4 2004 Právnickou fakultou Západoãeské univerzity v Plzni, ZâU, PlzeÀ 2004, str. 154. Pítrová L., Pomahaã R.: PrÛvodce judikaturou Evropského soudního dvora, Linde, Praha 2000, str. 90 a následující.

27


âLÁNKY

Plná harmonizace a z ní vypl˘vající povinnosti pro ãlensk˘ stát JUDR. VùRA KNOBLOCHOVÁ, PH.D., STÁLÉ ZASTOUPENÍ ôR P¤I EU, BRUSEL Soud: Soudní dvÛr Evropské unie Oznaãení judikátu: vûc C-602/10, SC Volksbank Romania SA proti Autoritatea Nationala pentru Protectia Consumatorilor – Comisariatul Judetean pentru Protectia Consumatorilor Calarasi (CJPC), dosud nepublikováno ve Sbírce rozhodnutí Datum rozhodnutí: 12. ãervence 2012 Rozsah právní problematiky: ochrana spotfiebitelÛ, smlouvy o spotfiebitelském úvûru, vnitrostátní úprava, jejímÏ cílem je provedení smûrnice 2008/48/ES, pouÏitelnost na smlouvy, které nespadají do vûcné a ãasové pÛsobnosti smûrnice, voln˘ pohyb sluÏeb Související judikatura: Varec, C-450/06, Sb. rozh. s. I-581; Fidium Finanz, C-452/04, Sb. rozh. s. I-9521; Komise v. Itálie, C-565/08, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí; Agafi∂ei a dal‰í, C-310/10, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí Relevantní ustanovení: smûrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotfiebitelském úvûru a o zru‰ení smûrnice Rady 87/102/EHS, ãl. 56 SFEU, ãl. 58 SFEU a ãl. 63 SFEU

Závûr soudu 1. âlánek 22 odst. 1 smûrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotfiebitelském úvûru a o zru‰ení smûrnice Rady 87/102/EHS musí b˘t vykládán v tom smyslu, Ïe nebrání tomu, aby vnitrostátní opatfiení, jehoÏ cílem je provést tuto smûrnici do vnitrostátního práva, zahrnulo do své vûcné pÛsobnosti takové úvûrové smlouvy, jako jsou smlouvy dotãené v pÛvodním fiízení, jejichÏ pfiedmûtem je poskytnutí úvûru zaji‰tûného nemovitostí, i kdyÏ jsou takové smlouvy v˘slovnû vylouãeny z vûcné pÛsobnosti uvedené smûrnice na základû ãl. 2 odst. 2 písm. a) této smûrnice. 2. âlánek 30 odst. 1 smûrnice 2008/48 musí b˘t vykládán v tom smyslu, Ïe nebrání tomu, aby vnitrostátní opatfiení, jehoÏ cílem je provést tuto smûrnici do vnitrostátního práva, vymezovalo svoji ãasovou pÛsobnost tak, Ïe se 28

pouÏije i na takové úvûrové smlouvy, jako jsou smlouvy dotãené v pÛvodním fiízení, které jsou vylouãeny z vûcné pÛsobnosti této smûrnice a jeÏ byly platné k datu vstupu uvedeného vnitrostátního opatfiení v platnost. 3. âlánek 22 odst. 1 smûrnice 2008/48 musí b˘t vykládán v tom smyslu, Ïe nebrání tomu, aby vnitrostátní opatfiení, jehoÏ cílem je provést tuto smûrnici do vnitrostátního práva, ukládalo úvûrov˘m institucím povinnosti, které nejsou stanoveny v uvedené smûrnici a jeÏ se t˘kají druhÛ poplatkÛ, které mohou vybírat v rámci smluv o spotfiebitelském úvûru, jeÏ spadají do pÛsobnosti tohoto opatfiení. 4. Pravidla Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) t˘kající se volného pohybu sluÏeb musí b˘t vykládána v tom smyslu, Ïe nebrání ustanovení vnitrostátního práva, které zakazuje úvûrov˘m institucím, aby vybíraly nûkteré bankovní poplatky. 5. âlánek 24 odst. 1 smûrnice 2008/48 musí b˘t vykládán v tom smyslu, Ïe nebrání pravidlu, které je souãástí vnitrostátního opatfiení, jehoÏ cílem je provést tuto smûrnici a jeÏ v oblasti sporÛ t˘kajících se spotfiebitelsk˘ch úvûrÛ umoÏÀuje spotfiebitelÛm obrátit se pfiímo na orgán na ochranu spotfiebitelÛ, jenÏ následnû mÛÏe uloÏit úvûrov˘m institucím sankce za poru‰ení tohoto vnitrostátního opatfiení, aniÏ jsou tito spotfiebitelé pfiedtím povinni vyuÏít postupÛ pro mimosoudní fie‰ení stanoven˘ch vnitrostátními právními pfiedpisy pro takové spory. Pfiedmûtem následujícího komentáfie je rozsudek Soudního dvora, v nûmÏ se zab˘vá v˘kladem povinností ãlensk˘ch státÛ pfii implementaci smûrnic zaloÏen˘ch na principu úplné harmonizace. Dotãenou smûrnicí byla v daném pfiípadû smûrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotfiebitelském úvûru a o zru‰ení smûrnice Rady 87/102/EHS (dále smûrnice). Uvedená smûrnice byla v pofiadí druhou smûrnicí v oblasti spotfiebitelského acquis, jeÏ byla zaloÏena na principu úplné harmonizace. Tento princip znamená, Ïe ãlenské státy nemají pfii provádûní smûrnice do vnitrostátního práva témûfi Ïádnou diskreci, pokud jde o ustanovení, jeÏ jsou v její pÛsobnosti. âlenské státy v‰ak mají volnost v tom smûru, zda a do jaké míry pouÏijí plnû

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

harmonizovaná ustanovení i pro regulaci vztahÛ, které jsou mimo pÛsobnost smûrnice, coÏ Soudní dvÛr v tomto rozsudku jednoznaãnû potvrdil. Soudní dvÛr se principem úplné harmonizace zab˘val jiÏ dfiíve, napfi. v souvislosti s v˘kladem smûrnice o nekal˘ch obchodních praktikách1 (srov. napfi. rozsudek ve spojen˘ch vûcech Total Belgium a Galatea,2 rozsudek ve vûci Plus3). Urãit˘ návod ãi v˘klad lze nalézt i v pfiíslu‰n˘ch úvodních ustanoveních plnû harmonizovan˘ch smûrnic (viz. napfi. body 9 a 10 smûrnice o smlouvách o spotfiebitelském úvûru). Pochybnosti pfiesto pfietrvávají, a to nejen v oblasti soudní, ale i zákonodárné. Pfiíkladem první kategorie pochybností je Ïádost o v˘klad pfiedloÏená v komentovaném pfiípadu Soudnímu dvoru rumunsk˘m soudem. Pfiíkladem druhé kategorie pochybností je skuteãnost, Ïe pfii schvalování nov˘ch unijních právních pfiedpisÛ se ãlenské státy vÏdy velice zajímají o to, jaké povinnosti jim pfiinese provedení dotãen˘ch pfiedpisÛ do vnitrostátního právního fiádu a do jaké míry bude pfiípadnû omezena jejich legislativní pravomoc pfiijímat ãi ponechat v platnosti pfiedpisy, jeÏ by byly pro spotfiebitele na jejich území pfiíznivûj‰í. Z uveden˘ch dÛvodÛ lze oãekávat, Ïe komentované rozhodnutí pfiispûje k dal‰ímu vyjasnûní a zv˘‰ení právní jistoty v tomto smûru a usnadní tak „bruselská“ vyjednávání o nové legislativû.

Skutkov˘ základ pfiípadu Pfiedmûtem sporu v pÛvodním fiízení byla pokuta uloÏená pfiíslu‰n˘m správním orgánem rumunské bance Volksbank za to, Ïe pfii uzavírání spotfiebitelsk˘ch smluv pokraãovala v úãtování poplatkÛ spotfiebitelÛm, jeÏ byly podle uvedeného orgánu protiprávní. Poplatky se staly protiprávními poté, co vstoupilo v platnost naléhavé nafiízení vlády 50/2010 implementující smûrnici o smlouvách o spotfiebitelském úvûru (2008/48/ES). Pfied vstupem v platnost pfiíslu‰ného nafiízení poÏadovala banka po sv˘ch klientech ve spotfiebitelsk˘ch smlouvách, jimiÏ byly zpravidla poskytovány úvûry zaji‰tûné hypotékou nebo jin˘mi právy k nemovitostem, tzv. rizikov˘ poplatek. Nafiízení stanovilo taxativní v˘ãet poplatkÛ, jeÏ mohou banky po spotfiebitelích poÏadovat, pfiiãemÏ rizikov˘ poplatek mezi nimi nebyl. Banka tedy dotãen˘ poplatek pfiejmenovala a pokraãovala v jeho úãtování v nezmûnûné v˘‰i. Právû tuto skuteãnost shledal pfiíslu‰n˘ správní orgán jako protiprávní a uloÏil bance pokutu a nûkteré dal‰í sankce. Banka se v‰ak proti postupu správního orgánu bránila a napadla jej Ïalobou u pfiíslu‰ného

JURISPRUDENCE 1/2013 rumunského soudu. Tvrdila, Ïe nûkterá ustanovení nafiízení, jehoÏ cílem bylo provedení smûrnice o smlouvách o spotfiebitelsk˘ch úvûrech do vnitrostátního práva, jsou se smûrnicí v rozporu. Konkrétnû zpochybnila pouÏitelnost nafiízení na smlouvy zaji‰tûné hypotékou nebo jin˘m právem k nemovitosti, dále zakotvení taxativního v˘ãtu pfiípustn˘ch bankovních poplatkÛ a také moÏnost spotfiebitelÛ obrátit se se stíÏností na správní orgán, aniÏ by se museli nejprve zúãastnit mimosoudního fie‰ení sporÛ. Ve vztahu k poplatkÛm namítala nejen nesluãitelnost se smûrnicí, ale také s ustanoveními o volném pohybu sluÏeb a kapitálu, jeÏ jsou obsaÏeny ve Smlouvû o fungování Evropské unie. Pfiedkládající soud konstatoval, Ïe pfiedmûtná vnitrostátní úprava byla pfiijata za úãelem naléhavého provedení smûrnice 2008/48/ES, a proto musí b˘t pouÏívána v souladu s touto smûrnicí. Podle jeho názoru v‰ak mohla vnitrostátní úprava pfiedstavovat nesprávné nebo neúplné provedení smûrnice. Z tohoto dÛvodu se rozhodl pfieru‰it fiízení a poloÏit Soudnímu dvoru následující pfiedbûÏné otázky: 1) Musí b˘t ãl. 30 odst. 1 smûrnice 2008/48 vykládán v tom smyslu, Ïe zakazuje ãlensk˘m státÛm, aby stanovily, Ïe se vnitrostátní zákon provádûjící uvedenou smûrnici pouÏije i na smlouvy uzavfiené pfied vstupem tohoto zákona v platnost? 2) Pfiedstavují ustanovení ãl. 85 odst. 2 [naléhavého nafiízení vlády 50/2010] správné provedení ãl. 24 odst. 1 smûrnice 2008/48, kter˘ stanoví, Ïe ãlenské státy zajistí zavedení vhodn˘ch a úãinn˘ch postupÛ pro mimosoudní fie‰ení spotfiebitelsk˘ch sporÛ v souvislosti s úvûrov˘mi smlouvami? 3) Musí b˘t ãl. 22 odst. 1 smûrnice 2008/48 vykládán v tom smyslu, Ïe zavádí úplnou harmonizaci v oblasti smluv o spotfiebitelském úvûru, která neumoÏÀuje ãlensk˘m státÛm, aby: a) roz‰ifiovaly pÛsobnost pravidel stanoven˘ch smûrnicí 2008/48 na smlouvy v˘slovnû vylouãené z pÛsobnosti uvedené smûrnice (jako jsou hypoteãní smlouvy nebo smlouvy t˘kající se vlastnického práva k nemovitosti), nebo

1

2

3

Smûrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. kvûtna 2005 o nekal˘ch obchodních praktikách vÛãi spotfiebitelÛm na vnitfiním trhu a o zmûnû smûrnice Rady 84/450/EHS, smûrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nafiízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ã. 2006/2004 Rozsudek ze dne 23. dubna 2009 ve spojen˘ch vûcech VTBVAB NV proti Total Belgium NV (C-261/07) a Galatea BVBA proti Sanoma Magazines Belgium NV (C-299/07), Sb. rozh. s. I-02949 Rozsudek ze dne 14. ledna 2010 ve vûci C-304/08 Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV proti Plus Warenhandelsgesellschaft mbH, Sb. rozh. s. 2010 I-00217.

29

1/2013 JURISPRUDENCE b) ukládaly úvûrov˘m institucím dal‰í povinnosti t˘kající se poplatkÛ, které mohou vybírat, nebo kategorií referenãních indexÛ, k nimÏ mohou vztahovat pohyblivou úrokovou sazbu ve smlouvách o spotfiebitelském úvûru, které spadají do pÛsobnosti vnitrostátního provádûcího ustanovení? 4) V pfiípadû záporné odpovûdi na tfietí otázku, musí b˘t zásady volného pohybu sluÏeb a volného pohybu kapitálu obecnû a ãlánky 56 [SFEU], 58 [SFEU] a ãl. 63 odst. 1 [SFEU] zvlá‰tû vykládány v tom smyslu, Ïe zakazují ãlenskému státu pfiijímat vÛãi úvûrov˘m institucím opatfiení, jimiÏ zakazuje uplatÀovat ve smlouvách o spotfiebitelském úvûru bankovní poplatky, které nejsou uvedeny v seznamu povolen˘ch poplatkÛ, nejsou-li tyto poplatky stanoveny právními pfiedpisy dotãeného státu? S ohledem na logiku a systémovost odpovûdûl Soudní dvÛr na poloÏené dotazy v pofiadí 3a), 1), 3b), 4) a 2). V tomto pofiadí jsou také rozebrány v následující anal˘ze.

Anal˘za pfiípadu Z otázek pfiedkládajícího soudu vyplynulo, Ïe hlavním tématem rozsudku má b˘t vysvûtlení povinností, jeÏ má ãlensk˘ stát pfii implementaci smûrnice zaloÏené na úplné harmonizaci do vnitrostátního právního fiádu. Soudní dvÛr se nejprve zab˘val otázkou, zda ãl. 22 smûrnice brání tomu, aby vnitrostátní opatfiení provádûjící smûrnici zahrnulo do své vûcné pÛsobnosti úvûrové smlouvy, které jsou v˘slovnû vylouãeny z pÛsobnosti smûrnice, v daném pfiípadû úvûrové smlouvy zaji‰tûné nemovitostí (otázka 3a). Soudní dvÛr k této otázce nejprve uvedl, Ïe z dotãeného ãlánku, jakoÏ i z bodÛ 9 a 10 odÛvodnûní vypl˘vá, Ïe smûrnice stanoví úplnou harmonizaci, pokud jde o úvûrové smlouvy spadající do pÛsobnosti smûrnice. To znamená, Ïe specifické oblasti upravené smûrnicí mají kogentní povahu a ãlenské státy nemohou na vnitrostátní úrovni zavádût ustanovení odchylující se od ustanovení smûrnice. Soudní dvÛr pfii té pfiíleÏitosti poukázal na zásadní odli‰nost smûrnice 2008/48/ES od smûrnice 87/102/EHS, kterou nahradila a která byla zaloÏena na harmonizaci minimální (umoÏÀovala tedy ãlensk˘m státÛm pfiijmout pfiísnûj‰í úpravu, jeÏ vedla k vy‰‰í ochranû spotfiebitelÛ). Odpovûì na poloÏenou otázku vypl˘vá z bodu 10 odÛvodnûní: ãlenské státy podle nûho mohou v souladu s unijním právem uplatÀovat ustanovení smûrnice (ve‰kerá nebo jen nûkterá z nich) i v oblastech, jeÏ do její pÛsobnosti nespadají. Toto byl tedy i závûr Soudního dvora k poloÏené otázce. 30

âLÁNKY Poté se Soudní dvÛr vûnoval anal˘ze vnitrostátní implementace ve vztahu k ãasové pÛsobnosti smûrnice. V první poloÏené otázce se totiÏ pfiedkládající soud zajímal o to, zda pfiedmûtná smûrnice brání vnitrostátnímu opatfiení, pokud je toto opatfiení pouÏíváno i na úvûrové smlouvy, jeÏ jsou vylouãeny z pÛsobnosti smûrnice a jeÏ byly platné v okamÏiku vstupu vnitrostátního opatfiení v platnost. NeÏ se Soudní dvÛr vûnoval odpovûdi na tuto otázku, musel se vypofiádat s námitkou (ãásteãné) nepfiípustnosti, kterou vznesly rumunská vláda a Evropská komise. Podstatou námitky byla obecná formulace poloÏené otázky, která se navíc dle Komise t˘kala smluv vylouãen˘ch z pÛsobnosti dotãené smûrnice, a proto odpovûì na ni nemÛÏe mít vliv na fie‰ení konkrétního sporu. Av‰ak Soudní dvÛr ve vztahu k námitce pfiipomnûl, Ïe pfiedbûÏnou otázku mÛÏe odmítnout, pouze je-li zjevné, Ïe (i) poÏadovan˘ v˘klad unijního práva nemá Ïádn˘ vztah k realitû nebo pfiedmûtu sporu, (ii) jestliÏe se jedná o hypotetick˘ problém nebo (iii) jestliÏe Soudní dvÛr nedisponuje skutkov˘mi nebo právními poznatky nezbytn˘mi pro odpovûì na poloÏené otázky.4 V daném pfiípadû ‰lo ale podle Soudního dvora o v˘klad unijního práva, konkrétnû ãl. 30 odst. 1 smûrnice upravujícího pfiechodná ustanovení, jenÏ mÛÏe b˘t relevantní pro odpovûì na poloÏenou otázku. Proto na ni následnû odpovûdûl. Podobnû jako v pfiedchozí odpovûdi poukázal i nyní na body 9 a 10 odÛvodnûní smûrnice a zopakoval, Ïe je vûcí ãlenského státu stanovit podmínky, za nichÏ pouÏijí vnitrostátní úpravu implementující smûrnici i na úvûrové smlouvy, které do pÛsobnosti smûrnice nespadají. Proto mohou pro takové smlouvy zvolit rovnûÏ pfiechodné opatfiení odpovídající ãl. 30 odst. 1 smûrnice; av‰ak mohou stanovit také jinou úpravu, coÏ bude rovnûÏ v souladu s pravidly Smlouvy o fungování EU i z ní odvozené legislativy. Soudní dvÛr tedy potvrdil sluãitelnost vnitrostátního opatfiení provádûjícího smûrnici, které se z hlediska ãasové pÛsobnosti pouÏije i na úvûrové smlouvy, které jsou vylouãeny z vûcné pÛsobnosti smûrnice a jeÏ byly platné k datu vstupu uvedeného vnitrostátního opatfiení v platnost, s ãl. 30 odst. 1 smûrnice. Podstatou dal‰í otázky, jíÏ se Soudní dvÛr zab˘val (otázka 3b), bylo, zda ãl. 22 odst. 1 smûrnice brání tomu, aby opatfiení provádûjící smûrnici do vnitrostátního práva ukládalo úvûrov˘m institucím povinnosti, které nejsou sta-

4

Srov. napfi. rozsudek ze dne 14. února 2008 ve vûci Varec, C-450/06, Sb. rozh. s. I-581, bod 24.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

noveny v uvedené smûrnici a jeÏ se t˘kají jednak druhÛ poplatkÛ, které mohou tyto instituce vybírat v rámci smluv o spotfiebitelském úvûru spadajících do pÛsobnosti tohoto opatfiení, a dále kategorií referenãních indexÛ, k nimÏ mohou vztahovat pohyblivou úrokovou sazbu v tûchto smlouvách. Av‰ak ve vztahu k referenãním indexÛm namítaly rumunská vláda a Evropská komise nepfiípustnost poloÏené otázky. Soudní dvÛr námitku tentokrát uznal, a to pfiedev‰ím proto, Ïe dotãená pravidla nebyla pfiedmûtem sporu v pÛvodním fiízení. Pokud jde o druhy poplatkÛ, které mohou b˘t vybírány na základû vnitrostátního opatfiení, ale které neupravuje smûrnice, Soudní dvÛr poukázal opût na bod 10 odÛvodnûní smûrnice a zopakoval, Ïe pro úvûrové smlouvy, které nespadají do vûcné pÛsobnosti této smûrnice, mohou ãlenské státy zachovat nebo zavést vnitrostátní opatfiení, která odpovídají ustanovením uvedené smûrnice nebo nûkter˘m z nich. Proto smûrnice a zejm. její ãl. 22 odst. 1 nebrání tomu, aby ãlensk˘ stát zakotvil taxativní v˘ãet bankovních poplatkÛ, které mohou vûfiitelé vybírat od spotfiebitelÛ. Soud souãasnû konstatoval, Ïe takové ustanovení nemÛÏe ohrozit rovnováhu mezi cílem ochrany spotfiebitelÛ a cílem zajistit fungování vnitfiního trhu v oblasti harmonizované dotãenou smûrnicí. Soudní dvÛr se v‰ak neomezil pouze na tuto odpovûì. Dále dodal, Ïe pouze u smluv spadajících do pÛsobnosti smûrnice, pro nûÏ smûrnice zavádí v urãit˘ch oblastech úplnou harmonizaci, brání smûrnice tomu, aby ãlenské státy zachovávaly nebo zavádûly jiná vnitrostátní ustanovení neÏ ta, která pfiedmûtná smûrnice obsahuje. V projednávaném pfiípadû ‰lo ale o jinou skuteãnost. Smûrnice stanoví povinnost informovat o urãit˘ch skuteãnostech, vãetnû o bankovních poplatcích, pokud jsou souãástí celkov˘ch nákladÛ (srov. ãl. 3 písm. g), av‰ak nestanoví hmotnûprávní pravidla t˘kající se druhÛ poplatkÛ, které mÛÏe vûfiitel vybírat. Navíc z bodu 44 odÛvodnûní smûrnice vypl˘vá, Ïe by mûly ãlenské státy k zaji‰tûní transparentnosti a stability trhu zavést vhodná opatfiení pro regulaci vûfiitelÛ nebo dohled nad nimi. S ohledem na uvedené argumenty byla koneãná odpovûì Soudního dvora rovnûÏ na tuto otázku pomûrnû jasná: ãl. 22 odst. 1 smûrnice nebrání tomu, aby vnitrostátní opatfiení provádûjící smûrnici do vnitrostátního práva ukládalo úvûrov˘m institucím povinnosti, které nejsou stanoveny v uvedené smûrnici a jeÏ se t˘kají druhÛ poplatkÛ, které mohou vybírat v rámci smluv o spotfiebitelském úvûru spadajících do pÛsobnosti tohoto opatfiení. Ve své ãtvrté otázce se pfiedkládající soud ptal na sluãitelnost vnitrostátního zákazu vybírat

JURISPRUDENCE 1/2013 urãité bankovní poplatky s ustanoveními Smlouvy o fungování Evropské unie, konkrétnû s ãl. 56, ãl. 58 a ãl. 63 odst. 1. Soudní dvÛr se touto otázkou musel zab˘vat zejm. s ohledem na tvrzení Volksbank, Ïe dané opatfiení omezuje klientÛm usazen˘m v Rumunsku pfiístup ke spotfiebitelskému úvûru nabízenému spoleãnostmi usazen˘mi v jin˘ch ãlensk˘ch státech a má tedy za úãinek omezení vyuÏívání uveden˘ch sluÏeb tûmito klienty, a tak i sníÏení pfieshraniãních finanãních tokÛ souvisejících s takov˘mi sluÏbami. Soudní dvÛr se ve své odpovûdi omezil na posuzování sluãitelnosti s pravidly volného pohybu sluÏeb, protoÏe z ustálené judikatury vypl˘vá, Ïe pokud se t˘ká pfiedmûtné vnitrostátní opatfiení jak volného pohybu sluÏeb, tak volného pohybu kapitálu, je tfieba se zab˘vat sluãitelností pouze s tou základní svobodou, která pfievaÏuje nad druhou.5 Konstatoval, Ïe ãinnost úvûrové instituce spoãívající v poskytování úvûrÛ pfiedstavuje sluÏbu ve smyslu ãlánku 56 SFEU. Dále uvedl, Ïe podle ustálené judikatury platí, Ïe pojem „omezení“ ve smyslu ãlánku 56 SFEU pfiedstavuje opatfiení, která (i) zakazují v˘kon volného pohybu sluÏeb, (ii) tvofií pfiekáÏku tomuto v˘konu nebo (iii) jej ãiní ménû atraktivním.6 Dále pfiipomnûl, Ïe právní úprava ãlenského státu nepfiedstavuje „omezení“ ve smyslu Smlouvy jen ze samotného dÛvodu, Ïe jiné ãlenské státy pouÏívají pro poskytovatele podobn˘ch sluÏeb usazené na jejich území ménû striktní nebo hospodáfisky zajímavûj‰í pravidla. Uveden˘ pojem naopak zahrnuje zejména opatfiení pfiijatá ãlensk˘m státem, která, byÈ pouÏívaná bez rozdílu, ovlivÀují pfiístup hospodáfisk˘ch subjektÛ z jin˘ch ãlensk˘ch státÛ na trh.7 Z pfiedloÏen˘ch dokumentÛ v‰ak podle Soudního dvora nic nenasvûdãovalo tomu, Ïe by zavedení zákazu nûkter˘ch poplatkÛ pfiedstavovalo zásah do svobody úvûrov˘ch institucí usazen˘ch v jin˘ch ãlensk˘ch státech uzavírat úvûrové smlouvy v Rumunsku, ani nijak nesouviselo s jejich povolováním v Rumunsku. I kdyÏ pfiedmûtná vnitrostátní úprava mÛÏe vyÏadovat zmûnu nûkter˘ch ustanovení smluv, sama o sobû nevede k dodateãn˘m nákladÛm úvûrov˘ch institucí usazen˘ch v jin˘ch ãlensk˘ch státech ani a fortiori nenutí tyto podniky, aby zmûnily svou obchodní politiku a strategie, aby mohly vstoupit na rumunsk˘ trh za podmínek sluãiteln˘ch s rumunsk˘mi právními pfied-

5 6

7

Srov. rozsudek ze dne 3. fiíjna 2006 ve vûci Fidium Finanz, C-452/04, Sb. rozh. s. I-9521, bod 34. Srov. zejména rozsudek ze dne 29. bfiezna 2011 ve vûci Evropská komise proti Italské republice, C-565/08, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí, bod 45. Srov. v˘‰e citovan˘ rozsudek ve vûci Evropská komise proti Italské republice, C-565/08, bod 46 a 49.

31

1/2013 JURISPRUDENCE pisy. S ohledem na uvedené se dle vyjádfiení Soudního dvora nejeví, Ïe zákaz nûkter˘ch bankovních poplatkÛ ve skuteãnosti omezuje moÏnost dotyãn˘ch podnikÛ jiÏ od poãátku úãinnû hospodáfisky soutûÏit s podniky, které jsou v Rumunsku jiÏ dlouhou dobu usazeny. Odpovûdí na tuto otázku tedy bylo potvrzení sluãitelnosti vnitrostátního opatfiení zakazujícího vybírání nûkter˘ch poplatkÛ úvûrovou institucí s pravidly Smlouvy o volném pohybu sluÏeb. Jako poslední se Soudní dvÛr zab˘val otázkou druhou, v níÏ ‰lo o to, zda ãl. 24 odst. 1 smûrnice brání vnitrostátnímu pravidlu, které v oblasti sporÛ t˘kajících se spotfiebitelsk˘ch úvûrÛ umoÏÀuje spotfiebitelÛm, aby se pfiímo obrátili na orgán na ochranu spotfiebitelÛ, jenÏ mÛÏe následnû uloÏit úvûrov˘m institucím sankce, aniÏ by pfiedtím spotfiebitelé museli vyuÏít postupÛ pro mimosoudní fie‰ení sporÛ stanoven˘ch vnitrostátními právními pfiedpisy pro takové spory. I u této otázky se Soudní dvÛr zab˘val její pfiípustností. Rumunská vláda a Evropská komise argumentovaly, Ïe se otázka t˘ká mimosoudního fie‰ení sporÛ, aãkoliv se ho pÛvodní fiízení net˘ká, a v˘klad Soudního dvora tedy podle nich nemá k pfiedmûtu sporu Ïádn˘ vztah. Rumunská vláda navíc namítala, Ïe pfiedkládající soud Ïádá o v˘klad vnitrostátního práva, kter˘ je v˘luãnou pravomocí vnitrostátních soudÛ. Soudní dvÛr nejprve pfiipomenul svou dfiívûj‰í judikaturu, v níÏ potvrdil, Ïe má pravomoc rozhodnout o pfiedbûÏn˘ch otázkách t˘kajících se ustanovení unijního práva v situacích, kdy se skutkov˘ stav v pÛvodním fiízení nacházel mimo pÛsobnost unijního práva, a tedy spadal v˘luãnû do pravomoci ãlensk˘ch státÛ, ale kdy se uvedená ustanovení unijního práva stala pouÏiteln˘mi v dÛsledku odkazu na jejich obsah ve vnitrostátním právu.8 Soudní dvÛr v tomto ohledu zejména zdÛraznil, Ïe pokud je cílem vnitrostátních právních pfiedpisÛ pfiizpÛsobit fie‰ení situací, které jsou ãistû vnitfiní záleÏitostí, fie‰ením upraven˘m unijním právem, napfiíklad za úãelem zabránûní vzniku diskriminace vlastních státních pfiíslu‰níkÛ nebo pfiípadn˘ch naru‰ení hospodáfiské soutûÏe nebo také za úãelem zaji‰tûní jednotného postupu ve srovnateln˘ch situacích, existuje jasn˘ zájem na tom, aby se za úãelem zabránûní budoucím rozdíln˘m v˘kladÛm dostalo ustanovením nebo pojmÛm pfievzat˘m z unijního práva jednotného v˘kladu, a to bez ohledu na podmínky, za kter˘ch se mají uplatnit.9 V projednávaném pfiípadû takov˘ zájem podle Soudního dvora existoval. Volksbank ve sporu v pÛvodním fiízení tvrdila, Ïe naléhavé nafiízení vlády implementující smûrnici a umoÏÀující spotfiebitelÛm obrátit se na správní orgán, jenÏ mÛÏe uloÏit vûfiitelÛm sankce, aniÏ by 32

âLÁNKY pfiedtím muselo dojít k mimosoudnímu fie‰ení sporu, je v rozporu s ãl. 24 odst. 1 smûrnice. K tomu v pÛvodním fiízení skuteãnû do‰lo. S ohledem na uvedené Soudní dvÛr konstatoval, Ïe se jedná o otázku v˘kladu unijního práva, u níÏ není zjevné, Ïe by na ni nemohla b˘t dána odpovûì relevantní pro úãely vyfie‰ení sporu v pÛvodním fiízení, a proto je povinen na ni odpovûdût. V rámci samotné odpovûdi Soudní dvÛr nejprve uvedl, Ïe ãl. 24 odst. 1 smûrnice vyÏaduje, aby postupy pro mimosoudní fie‰ení sporÛ byly vhodné a úãinné. Av‰ak toto ani Ïádné jiné ustanovení smûrnice pfiesnûji neupravuje podrobnosti t˘kající se tûchto postupÛ nebo jejich vlastností. Je proto vûcí ãlensk˘ch státÛ, aby je upravily a aby pfiitom respektovaly uÏiteãn˘ úãinek smûrnice. Dále Soudní dvÛr vyslovil názor, Ïe vnitrostátní právní úprava ukládající povinnost vyuÏít nejprve postupu pro mimosoudní fie‰ení sporÛ zaruãuje systematické vyuÏívání takového postupu a smûfiuje k posílení uÏiteãného úãinku smûrnice. Nic to v‰ak podle jeho názoru nemûní na tom, Ïe ze znûní ani úãelu ãl. 24 odst. 1 nebo jiného ustanovení smûrnice nevypl˘vá, Ïe by vyÏadovalo zakotvení takové povinnosti do vnitrostátního práva. Smûrnice nemÛÏe ani bránit tomu, aby ãlensk˘ stát v rámci své ‰iroké posuzovací pravomoci v oblasti právní úpravy procesních podmínek t˘kajících se mimosoudního fie‰ení sporÛ v souvislosti se smlouvami o spotfiebitelském úvûru umoÏnil spotfiebitelÛm co nej‰ir‰í pfiístup k orgánÛm zfiízen˘m na ochranu jejich zájmÛ, zejména z toho dÛvodu, Ïe spotfiebitelé, ktefií se obecnû nacházejí v podfiízeném postavení ve vztahu k vûfiitelÛm (pfiedev‰ím pokud jde jak o jejich vyjednávací sílu a úroveÀ informovanosti), by si nemuseli b˘t vûdomi sv˘ch práv nebo by se museli pot˘kat s obtíÏemi pfii jejich vyuÏívání. A koneãnû podle Soudního dvora nemÛÏe zpÛsobit vnitrostátní ustanovení umoÏÀující spotfiebitelÛm obrátit se pfiímo na správní orgán nevhodnost, neúãinnost nebo naru‰ení uÏiteãného úãinku smûrnice ve vztahu k postupÛm mimosoudního fie‰ení sporÛ, které se t˘kají smluv o spotfiebitelském úvûru. S ohledem na v‰echny uvedené argumenty odpovûdûl Soudní dvÛr na poslední otázku podobnû jako na v‰echny pfiedchozí, totiÏ Ïe ãl. 24 odst. 1 smûrnice nebrání pravidlu obsaÏenému ve vnitrostátním opatfiení implementujícím smûrnici, jeÏ v oblasti sporÛ t˘kají-

8

9

Srov. zejm. rozsudek ze dne 7. ãervence 2011 ve vûci Agafi∂ei a dal‰í, C-310/10, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí, bod 38 a citovaná judikatura. Srov. v˘‰e citovan˘ rozsudek ve vûci Agafi∂ei a dal‰í, C-310/10, bod 39 a citovaná judikatura.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

cích se spotfiebitelsk˘ch úvûrÛ umoÏÀuje spotfiebitelÛm obrátit se pfiímo na orgán na ochranu spotfiebitelÛ, kter˘ mÛÏe uloÏit úvûrov˘m institucím sankce, aniÏ jsou spotfiebitelé pfiedtím povinni vyuÏít postupÛ pro mimosoudní fie‰ení stanoven˘ch vnitrostátními právními pfiedpisy pro takové spory.

Závûr Základem komentovaného rozsudku byla Ïádost rumunského soudu o posouzení sluãitelnosti vnitrostátní právní úpravy implementující smûrnici o smlouvách o spotfiebitelském úvûru s touto smûrnicí. Pochybnosti o sluãitelnosti vnitrostátního práva se smûrnicí vznikly v fiízení, v nûmÏ se rumunská Volksbank bránila sankci, která jí byla uloÏena pfiíslu‰n˘m správním orgánem za úãtování poplatku, kter˘ byl podle pfiíslu‰né rumunské právní úpravy protiprávní. Banka namítala protiprávnost z nûkolika dÛvodÛ, pfiiãemÏ spoleãn˘m jmenovatelem bylo nesprávné provedení smûrnice do rumunského práva. Hlavním tématem rozsudku byl v˘klad povinností ãlenského státu pfii provedení smûrnice zaloÏené na principu úplné harmonizace do vnitrostátního práva. Jednalo se pfiedev‰ím o vyjasnûní otázky, zda mÛÏe ãlensk˘ stát aplikovat plnû harmonizovaná ustanovení i na jiné vztahy, které nespadají do pÛsobnosti pfiedmûtné smûrnice. Dal‰ím dÛleÏit˘m aspektem byl v˘klad Soudního dvora ohlednû toho, zda mÛÏe ãlensk˘ stát stanovit pro vztahy regulované smûrnicí i jiná pravidla jdoucí nad její rámec. Pokud jde o otázku moÏnosti ãi nemoÏnosti pouÏít plnû harmonizovaná ustanovení také na jiné právní vztahy neÏ ty, jeÏ spadají do vûcné pÛsobnosti smûrnice, Soudní dvÛr pomûrnû jednoznaãnû konstatoval, Ïe ãlenské státy mají v tomto ohledu volnost. Právní ustanovení, jimiÏ provádûjí plnû harmonizovaná pravidla do vnitrostátního právního fiádu, mohou dle libosti zcela nebo ãásteãnû aplikovat i na vztahy spadající mimo pÛsobnost smûrnice. TotéÏ platí i pro ãasovou pÛsobnost. Ohlednû zakotvení pravidel jdoucích nad rámec smûrnice potvrdil Soudní dvÛr, Ïe i v tomto pfiípadû mají ãlenské státy volnost. Ta je omezená pouze pro ustanovení, jeÏ smûrnice plnû harmonizuje. V daném pfiípadû byla shledána za sluãitelnou úprava, jeÏ stanovila konkrétní poplatky, jeÏ mÛÏe úãtovat úvûrová instituce, protoÏe plnû harmonizované ustanovení smûrnice se t˘kají informování o takov˘ch poplatcích, nikoliv v‰ak poplatkÛ samotn˘ch. V neposlední fiadû ‰lo v komentovaném rozhodnutí také o posouzení sluãitelnosti rumunského práva s principem volného pohybu sluÏeb. Soudní dvÛr ve svém v˘roku zopakoval

JURISPRUDENCE 1/2013 závûry pfiedchozích judikátÛ, totiÏ Ïe právní úprava ãlenského státu nepfiedstavuje „omezení“ ve smyslu Smlouvy jen z toho dÛvodu, Ïe jiné ãlenské státy pouÏívají pro poskytovatele podobn˘ch sluÏeb usazené na jejich území ménû striktní nebo hospodáfisky zajímavûj‰í pravidla. Uveden˘ pojem naopak zahrnuje zejména opatfiení, která, byÈ pouÏívaná bez rozdílu, ovlivÀují pfiístup hospodáfisk˘ch subjektÛ z jin˘ch ãlensk˘ch státÛ na vnitrostátní trh. Jak jsem naznaãila jiÏ v úvodu, pfiínos komentovaného judikátu lze spatfiovat pfiedev‰ím ve v˘kladu principu úplné harmonizace. Navzdory nûkolika dfiívûj‰ím rozhodnutím Soudního dvora i urãitého návodu v bodech odÛvodnûní novû schvalovan˘ch smûrnic totiÏ nadále pfietrvávají mnohé otazníky, které jsou patrné zejména pfii projednávání nové unijní legislativy na ochranu spotfiebitelÛ. MÛÏeme si poloÏit otázku, proã právû v této oblasti. Odpovûì lze hledat s nejvût‰í pravdûpodobností ve skuteãnosti, Ïe spotfiebitelská legislativa donedávna pfiipou‰tûla, aby ‰ly ãlenské státy pfii jejím provedení do vnitrostátního práva dále a ponechaly v planosti ãi pfiijaly novou úpravu, která by jejich spotfiebitelÛm zaruãovala více práv ãi lep‰í postavení. Na tom je mimo jiné nadále zaloÏen ãl. 169 SFEU vûnovan˘ ochranû spotfiebitelÛ (viz odst. 4). Nicménû spotfiebitelská legislativa je pfiijímána na základû ãl. 94 SFEU, tj. na základû ustanovení podporujícího vnitfiní trh. Lep‰ímu fungování vnitfiního trhu lze mj. pfiispût unifikací právních úprav, jak ukazují mnohé studie dopadÛ, jeÏ nechala Evropská komise zpracovat pfii navrhování nov˘ch pravidel v této oblasti. Princip úplné harmonizace se zdá b˘t dobr˘m nástrojem k zaji‰tûní jednotn˘ch pravidel na vnitfiním trhu; alternativou je nafiízení jako jiná právní forma, která v‰ak ãlensk˘m státÛm nepfiiznává prakticky Ïádnou volnost (a vlastnû nedochází ani k implementaci nafiízení do vnitrostátního práva, pouze k jeho adaptaci nutné pro fiádné pouÏívání nafiízení). âlenské státy v‰ak nejsou v tuto chvíli ochotny vzdát se moÏnosti zajistit spotfiebitelÛm pfiíznivûj‰í vnitrostátní úpravu. Tuto skuteãnost navíc umocÀuje fakt, Ïe spotfiebitelská legislativa upravující smluvní vztahy je vlastnû urãitou podmnoÏinou hmotnû právní úpravy smluvního práva, kde si ãlenské státy zatím také hájí své v˘sostné postavení. Ze v‰ech tûchto dÛvodÛ, a moÏná i fiady dal‰ích, je pro ãlenské státy principiální otázkou, jak mají postupovat pfii implementaci plnû harmonizovan˘ch unijních pfiedpisÛ. Proto lze oãekávat, Ïe komentované rozhodnutí pfiispûje v tomto smûru k dal‰ímu vyjasnûní a rovnûÏ ke zv˘‰ení právní jistoty pfii budoucích vyjednáváních. Právû v tom spoãívá podle mého názoru jeho hlavní v˘znam.

33

MONITORING MONITORING OBDOBÍ: ZÁ¤Í

JUDIKATURY Z

REPUBLIKY

– ¤ÍJEN 2012

Nejvy‰‰í soud Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 21 Cdo 2204/2011 Datum rozhodnutí: 9. fiíjna 2012 Závûr: ·ikana pfiedstavuje poru‰ení právní povinnosti zamûstnavatele a za splnûní dal‰ích pfiedpokladÛ zakládá odpovûdnost zamûstnavatele za ‰kodu ve smyslu ustanovení § 187 odst. 2 zákoníku práce. Motivy vedoucí zamûstnance k urãitému právnímu úkonu jsou relevantní pro posouzení následkÛ takového úkonu. Obsah: Spor byl veden o zaplacení náhrady ‰kody, která byla nárokována z toho dÛvodu, Ïe Ïalobce byl ze strany nadfiízeného vystaven stupÀující se ‰ikanû, coÏ vedlo k tomu, Ïe podal v˘povûì z pracovního pomûru, resp. nakonec uzavfiel dohodu o skonãení pracovního pomûru. V pfiímém dÛsledku diskriminace mu tak vznikla ‰koda v rozdílu mezi pfiíjmy, jeÏ pobíral jako zamûstnanec Ïalovaného, a pfiíjmy, jeÏ pobíral jako nezamûstnan˘ a pozdûji jako dÛchodce. Soud prvního stupnû Ïalobu zamítl a odvolací soud rozsudek potvrdil. Soudy shodnû uvedly, Ïe sice byla prokázána protiprávní ‰ikana (diskriminaãní zacházení), av‰ak není pfiíãinná souvislost mezi tímto jednáním zamûstnavatele a vzniklou ‰kodou. Byl to totiÏ Ïalobce, kdo navrhoval skonãení pracovního pomûru dohodou. Proto do‰lo k pfieru‰ení pfiíãinné souvislosti. V dovolání Ïalobce tvrdil, Ïe ‰ikana pfiímo vedla k tomu, Ïe pracovní pomûr sám ukonãil tak, Ïe navrhl uzavfiení dohody. Dovolací soud dovolání vyhovûl. Nesouhlasil s názorem, Ïe pro závûr o pfiíãinné souvislosti mezi vznikem ‰kody vzniklé na v˘dûlku v dÛsledku skonãení pracovního pomûru a poru‰ením právní povinnosti zamûstnavatelem je v˘znamn˘ jen vlastní právní úkon, jímÏ byl pracovní pomûr ukonãen a nikoli dÛvod jeho skonãení (motivy jednání zamûstnance). Pro posouzení pfiíãinné souvislosti není v˘znamná samotná izolovanû chápaná skuteãnost, Ïe pracovní pomûr skonãil dohodou podle ustanovení § 43 zákoníku práce na návrh zamûstnance, ale téÏ dÛvod, z jakého k tomuto skonãení pracovního pomûru do‰lo. Byl-li zamûstnanec ‰ikanován „z dÛvodu zdra34

âESKÉ

votního stavu“, nelze úspû‰nû dovozovat, Ïe návrh zamûstnance na skonãení pracovního pomûru dohodou uãinûn˘ v úzké ãasové návaznosti na to nemá právní v˘znam, a Ïe „diskriminaãní jednání nemûlo za následek skonãení pracovního pomûru“, neboÈ „zamûstnanec se sám rozhodl pracovní pomûr skonãit“. Poznámka: Závûry Nejvy‰‰ího soudu lze vztáhnout i na nyní platnou úpravu § 265 „nového“ zákoníku práce. Relevantní ustanovení: § 187 „starého“ zákoníku práce (§ 265 „nového“ zákoníku práce)

Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 25 Cdo 4507/2010 Datum rozhodnutí: 12. záfií 2012 Závûr: NáleÏit˘ dohled nad nezletil˘m ve smyslu § 422 odst. 2 obãanského zákoníku neznamená nepfietrÏit˘ a bezprostfiední dohled „na kaÏdém kroku“. V závislosti na konkrétních okolnostech pfiípadu vyÏaduje v‰ak fiádnou pfiípravu nezletil˘ch k ãinnosti, kterou budou vykonávat. Dohled nad nezletil˘mi vyÏaduje vytvofiit podmínky (organizací hry, praktickou prÛpravou apod.) k pfiedejití moÏnému vzniku rizika. Obsah: Spor byl veden o náhradu ‰kody na zdraví, kterou Ïalobce utrpûl pfii ‰kolním pobytu na horách pfii hfie minigolfu. Dûti byly uãitelkou pouãeny o pravidlech a podmínkách bezpeãné hry. Îalobce utrpûl úraz, kdyÏ byl zasaÏen golfovou holí do levého oka a o oko pfii‰el. Soud prvního stupnû Ïalobu zamítl. Vzal za prokázané, Ïe v dobû úrazu byl dohled dostateãnû zaji‰tûn. Vzhledem k poãtu ÏákÛ a jamek nemohl b˘t pedagogick˘ dozor bezprostfiednû u kaÏdé z nich. Ve vûku dûtí vãetnû Ïalobce bylo v jejich rozumov˘ch schopnostech pochopit obsah daného pouãení a fiídit se jím. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Proti rozsudku podal Ïalobce dovolání. Namítal nedostatek dohledu ze strany pedagogÛ, jejich nedostateãné pro‰kolení ad. Nejvy‰‰í soud dovolání vyhovûl. NáleÏit˘ dohled nad nezletil˘m neznamená nepfietrÏit˘ a bezprostfiední dohled „na kaÏdém kroku“. Aãkoliv úãinn˘ dohled pedagogÛ pfii sportovní hfie ÏákÛ nepfiedpokládá jejich fyzickou pfiítomnost u kaÏdého Ïáka, v závislosti na konkrétních podmínkách vyÏaduje k bezpeãnému prÛbûhu hry fiádnou pfiípravu dûtí, zejména

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

je-li dûtem ve skupinû svûfieno náãiní, jeÏ dûti neovládají, nemají s ním Ïádnou zku‰enost a jehoÏ pouÏití mÛÏe vést k po‰kození jejich zdraví. NáleÏit˘ dohled ve smyslu § 422 odst. 2 obãanského zákoníku má jiné poÏadavky na jednání osob dohledem povinn˘ch pfii bûÏné ãinnosti dûtí jako je procházka, hra v parku apod. a jiné v situaci, kdy sedmileté dûti ve skupinû mají ke hfie k dispozici golfovou hÛl, jeÏ je zpÛsobilá i pfii správné manipulaci s ní zpÛsobit zranûní. Proto pouhá okolnost, Ïe bezprostfiední pfiítomnost pedagogického dohledu by nemohla úrazu zabránit, neznamená, Ïe náleÏit˘ dohled nad sedmilet˘mi Ïáky pfii manipulaci s golfovou holí byl dodrÏen. Související judikatura: rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu ze dne 17. 12. 1968, sp. zn. 3 Cz 57/68 Relevantní ustanovení: § 422 odst. 2 obãanského zákoníku

Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 21 Cdo 1520/2011 Datum rozhodnutí: 26. záfií 2012 Závûr: Povinnost zamûstnavatele nabídnout zamûstnanci pfied podáním v˘povûdi z pracovního pomûru podle ustanovení § 52 zákoníku práce jinou pro nûho vhodnou práci není pfiedpokladem pro podání v˘povûdi z pracovního pomûru ani podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, ani z jiného zákonem stanoveného dÛvodu. Bylo-li rozhodnutí zamûstnavatele opravdu pfiijato k dosaÏení zmûny úkolÛ zamûstnavatele, technického vybavení, sníÏení stavu zamûstnancÛ za úãelem zv˘‰ení efektivnosti práce nebo jiné organizaãní zmûny, byl splnûn hmotnûprávní pfiedpoklad pro podání platné v˘povûdi z pracovního pomûru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, a to i tehdy, nebyl-li organizaãní zmûnou sledovan˘ efekt pozdûji dosaÏen nebo ukázala-li se pfiijatá organizaãní zmûna posléze jako neúãinná. Obsah: Spor byl veden o neplatnost v˘povûdi z pracovního pomûru udûlené dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Zamûstnavatel a zamûstnanec se poté dohodli na ukonãení pracovního pomûru dohodou. Zamûstnanec (Ïalobce) pak u soudu napadl jak neplatnost v˘povûdi, tak neplatnost dohody. Uvedl, Ïe jeho pracovní místo bylo zru‰eno, Ïe se v‰ak pozdûji dozvûdûl, Ïe Ïalovaná mûla v okamÏiku v˘povûdi z pracovního pomûru „fiadu dal‰ích voln˘ch pracovních pozic“ s obdobnou pracovní náplní jakou mûl Ïalobce a Ïe skuteãnou pfiíãinou rozvázání pracovního pomûru byly jeho spory se Ïalovanou. Dohodu tak uzavfiel v omylu. Navíc po odchodu Ïalobce ze zamûstnání zamûstnavatel obsadil novû místa s podobnou náplní práce, kterou vykonával Ïalobce. Soud prvního stupnû Ïalobû vyho-

JURISPRUDENCE 1/2013 vûl. Podle soudu se Ïalobce nestal rozhodnutím Ïalované nadbyteãn˘m, i kdyÏ byla jeho pozice zru‰ena, neboÈ Ïalovaná v té dobû „poptávala zamûstnance na pozice, které mohl Ïalobce zastávat“. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Îalovan˘ podal dovolání, kterému vyhovûl Nejvy‰‰í soud. V dané vûci bylo nutno posoudit, zda se zamûstnanec stává ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce nadbyteãn˘m i tehdy, má-li zamûstnavatel volná pracovní místa odpovídající druhu práce sjednanému v pracovní smlouvû, která zamûstnanci nenabídl. Podle Nejvy‰‰ího soudu tomu tak je za pfiedpokladu, Ïe bylo pfiijato pfiíslu‰né rozhodnutí zamûstnavatele o zmûnû úkolÛ, technického vybavení atd. V takovém pfiípadû existuje pfiíãinná souvislost mezi nadbyteãností zamûstnance a pfiijat˘mi organizaãními zmûnami. Právní úprava pracovnûprávních vztahÛ institut tzv. nabídkové povinnosti neobsahuje. Znamená to, Ïe zamûstnavatel mÛÏe dát zamûstnanci v˘povûì z pracovního pomûru podle ustanovení § 52 zákoníku práce, i kdyÏ má moÏnost ho dále zamûstnávat v místû, které bylo sjednáno jako místo v˘konu práce, a i kdyby mu mohl nadále pfiidûlovat jinou práci, která by odpovídala sjednanému druhu práce a která by pro nûho byla vhodná. Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1369/2001 Relevantní ustanovení: § 52 „nového“ zákoníku práce

Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 33 Cdo 767/2011 Datum rozhodnutí: 27. záfií 2012 Závûr: K platnosti právního úkonu dárce smûfiujícího k vrácení daru z hlediska jeho urãitosti je nezbytné, aby v nûm dárce uvedl konkrétní skuteãnosti, v nichÏ spatfiuje hrubé poru‰ení dobr˘ch mravÛ obdarovan˘m vÛãi nûmu nebo ãlenÛm jeho rodiny. Obsah: Spor byl veden o urãení vlastnictví k nemovitostem, které Ïalobkynû darovala Ïalovanému, av‰ak následnû jej vyzvala k vrácení daru, a to poté, kdy ji fyzicky hrubû napadl. Za to byl potrestán za pfiestupek proti obãanskému souÏití. Soud prvního stupnû Ïalobû vyhovûl, protoÏe usoudil, Ïe jednání Ïalovaného dosahuje intenzity hrubého rozporu s dobr˘mi mravy ve smyslu § 630 obãanského zákoníku. Odvolací soud rozsudek zmûnil a Ïalobu zamítl. S pfiihlédnutím k obsahu v˘zvy k vrácení daru odvolací soud identifikoval jako jednání odÛvodÀující vrácení daru incident z 29. 11. 2007 a psychické t˘rání a poniÏování Ïalobkynû Ïalovan˘m. Popis události ze dne 29. 11. 2007 byl 35

1/2013 JURISPRUDENCE vyãerpávající a splÀoval kritérium urãitosti podle § 37 obãanského zákoníku. Naproti tomu ve v˘zvû vyt˘kané jednání spoãívající v blíÏe nespecifikovaném psychickém t˘rání a poniÏování pro neurãitost neumoÏÀovalo soudu se jím vÛbec zab˘vat. Konflikt z 29. 11. 2007 odvolací soud kvalifikoval jako exces v chování obou úãastníkÛ. Jednání Ïalovaného proto nebylo intenzivním a tedy hrub˘m poru‰ením dobr˘ch mravÛ ve smyslu § 630 obãanského zákoníku. Proti rozsudku podala Ïalobkynû dovolání, které bylo zamítnuto. Pfiedpokladem úspû‰ného uplatnûní práva dárce je pouze takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na v‰echny okolnosti konkrétního pfiípadu kvalifikovat jako hrubé poru‰ení dobr˘ch mravÛ. Obvykle jde o poru‰ení znaãné intenzity nebo o poru‰ování soustavné, a to aÈ uÏ fyzick˘m násilím, hrub˘mi uráÏkami, neposkytnutím potfiebné pomoci apod. Ne kaÏdé chování, které není v souladu se spoleãensky uznávan˘mi pravidly slu‰ného chování ve vzájemn˘ch vztazích mezi lidmi, naplÀuje znaky § 630 obãanského zákoníku; pfiedpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované poru‰ení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehoÏ stupeÀ závaÏnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. K platnosti právního úkonu dárce smûfiujícího k vrácení daru z hlediska jeho urãitosti je nezbytné, aby v nûm dárce uvedl konkrétní skuteãnosti, v nichÏ spatfiuje hrubé poru‰ení dobr˘ch mravÛ obdarovan˘m vÛãi nûmu nebo ãlenÛm jeho rodiny. Oznaãením (identifikací) závadného chování Ïalovaného vÛãi Ïalobkyni ve v˘zvû k vrácení daru, se zfietelem k tomu, jak byla odÛvodnûna Ïaloba, byl dán okruh sporn˘ch skuteãností, které byly pfiedmûtem dokazování. V chování Ïalovaného v‰ak ani Nejvy‰‰í soud hrub˘ rozpor s dobr˘mi mravy neshledal. Související judikatura: rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1708/2000, rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001 Relevantní ustanovení: § 630 obãanského zákoníku

Nejvy‰‰í správní soud Rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu sp. zn. 9 As 121/2011 Datum rozhodnutí: 23. fiíjna 2012 36

âLÁNKY Závûr: Smûrnice Evropského parlamentu a Rady ã. 2003/98/ES ze dne 17. 11. 2003 o opakovaném pouÏití informací vefiejného prostoru není pfiímo pouÏiteln˘m právním pfiedpisem ve vûcech upraven˘ch zákonem o svobodném pfiístupu k informacím. Pfii rozhodování o poskytnutí poÏadované informace je nutno fiídit se v˘luãnû zákonem ã. 106/1999 Sb., o svobodném pfiístupu k informacím. âeská televize nemá z hlediska zákona ã. 106/1999 Sb. postavení subjektu soukromého práva a je povinna informace podle zákona ã. 106/1999 Sb. poskytovat. Obsah: Generální fieditel âeské televize (âT) odmítl vyhovût Ïádosti Ïalobkynû o poskytnutí informací t˘kajících se nakládání s autorsk˘mi právy. DÛvodem pro nevyhovûní Ïádosti byla skuteãnost, Ïe se jednalo o dÛvûrné informace a obchodní tajemství, neboÈ tyto informace mûly obchodní povahu související s ãinností âT, mûly skuteãnou materiální hodnotu a nebyly v pfiíslu‰n˘ch obchodních kruzích bûÏnû dostupné. Dále pak âT uvedla, Ïe není od úãinnosti novely zákona o svobodném pfiístupu k informacím ã. 61/2006 Sb., kterou se do právního fiádu transponovala Smûrnice Evropského parlamentu a Rady ã. 2003/98/ES ze dne 17. 11. 2003 o opakovaném pouÏití informací vefiejného prostoru (Smûrnice), povinna poskytovat informace o smlouvách, kter˘mi âeská televize udûlila oprávnûní k uÏití autorsk˘ch dûl. Vycházel pfii tom z ustanovení ãl. 1 bodu 2. písm. d) kapitoly I Smûrnice, podle kterého se pfiedmûtná Smûrnice nepouÏije na „dokumenty, které mají v drÏení organizace pro vefiejnoprávní vysílání a jejich dcefiiné spoleãnosti a ostatní subjekty nebo jejich dcefiiné spoleãnosti k plnûní sluÏby vefiejnoprávního vysílání“. K Ïalobû Ïadatelky o informace zru‰il správní soud toto rozhodnutí. Pfiisvûdãil jí v námitce, podle které Ïalovaná nemÛÏe aplikovat pfiím˘ úãinek Smûrnice a jedin˘m relevantním pfiedpisem pro posouzení Ïádosti je zákon o svobodném pfiístupu k informacím. Smûrnice má obecn˘ charakter, jsou v ní stanoveny pouze urãité principy ãi rámcová omezení, a proto nejsou splnûny podmínky pro pfiiznání jejího vertikálního pfiímého úãinku. Pfiedmûtná Smûrnice není jasná a jednoznaãná, a rovnûÏ ponechává okruh poskytovan˘ch informací v˘luãnû na ãlensk˘ch státech. Navíc je âT subjektem, kter˘ se ani nemÛÏe vertikálního úãinku smûrnice dovolávat, neboÈ je povinn˘m subjektem podle § 2 odst. 1 zákona o svobodném pfiístupu k informacím, a jako takov˘ vystupuje na úrovni orgánu státu, tedy nikoli jako jednotlivec. Pfiímého úãinku smûrnice se mÛÏe dovolávat pouze jednotlivec. V kasaãní stíÏnosti vytkla âT rozsudku nesprávnost spoãívající v tom, Ïe je subjektem, kter˘ se mÛÏe pfiímého úãinku smûrnice dovolávat, neboÈ není orgánem státu. Ne-

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

vykonává totiÏ ani vefiejnou moc, nerozhoduje autoritativnû o právech a povinnostech tfietích subjektÛ a nevydává Ïádné správní akty. Naopak svou ãinnost a provoz vykonává na soukromoprávní bázi, úãastní se hospodáfiské soutûÏe a nevyuÏívá jak˘chkoli vrchnostensk˘ch prostfiedkÛ. Proto je nutno na ni ve vztahu ke Smûrnici nahlíÏet jako na jednotlivce. Podle âT Smûrnice nebyla fiádnû implementována do ãeského právního fiádu a lhÛta pro implementaci marnû uplynula. Za splnûné povaÏuje také obecné podmínky pro pfiím˘ úãinek Smûrnice, kter˘mi jsou její jasnost a jednoznaãnost, nepodmínûnost a nezávislost na uplynutí urãité lhÛty nebo dodateãn˘ch opatfieních a neponechání Ïádné volnosti uváÏení orgánÛm Evropského spoleãenství ani ãlensk˘m státÛm. Nejvy‰‰í správní soud kasaãní stíÏnost zamítl. Ustanovení smûrnice mohou b˘t pfiímo aplikovatelná pouze za pfiedpokladu, Ïe splÀují kritéria jasnosti a bezpodmíneãnosti. Tak tomu bude pouze v pfiípadû, Ïe toto ustanovení v sobû bude obsahovat minimální pravidlo, pfiípadnû cíl (v˘sledek, jehoÏ má b˘t smûrnicí dosaÏeno), které jsou urãitelné bez ohledu na míru uváÏení, která byla ãlensk˘m státÛm ãi unijním orgánÛm k provedení smûrnic dopfiána. Dal‰í podmínkou je nedostateãná implementace smûrnice do národního právního fiádu (vãetnû pfiípadné chybné aplikaãní praxe). Bezprostfiední aplikace smûrnice zároveÀ nesmí zakládat povinnosti samotn˘m jednotlivcÛm. Podle názoru Nejvy‰‰ího správního soudu nelze v pfiípadû smûrnice nedostatky její implementace shledat. Navíc ani ustanovení smûrnice, kter˘ch se âT dovolává, nevykazuje znaky umoÏÀující její bezprostfiední aplikovatelnost. Skuteãnost, Ïe ãesk˘ zákonodárce pfii implementaci smûrnice nevyÀal v˘slovnû âT z pÛsobnosti zákona, není se smûrnicí v rozporu, neboÈ Smûrnice sama ponechává informace od subjektÛ vefiejnoprávního vysílání mimo svoji pozornost. Relevantní ustanovení: zákon ã. 106/1999 Sb., o svobodném pfiístupu k informacím, smûrnice Evropského parlamentu a Rady ã. 2003/98/ES ze dne 17. 11. 2003 o opakovaném pouÏití informací vefiejného prostoru, ãl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie Související judikatura: rozsudek ESD ze dne 26. 2. 1986 ve vûci M. H. Marshall v Southampton and South-West Hampshire Area Health Authority (Teaching), 152/84, rozsudek ESD ze dne 5. 7. 2007 ve vûci Hans Markus Kofoed proti Skatteministeriet, C-321/05


Ústavní soud Nález Ústavního soudu III. ÚS 1624/12 Datum rozhodnutí: 27. záfií 2012 Závûr: Soud rozhodující o nafiízení exekuce (odvolací soud rozhodující o odvolání proti usnesení o nafiízení exekuce) je povinen zab˘vat se k námitce povinného platností sjednané rozhodãí smlouvy, a to i tehdy, nebyla-li podána Ïaloba na neplatnost rozhodãího nálezu, a i tehdy, jestliÏe povinn˘ v nalézacím fiízení nedostatek pravomoci rozhodce nenamítl. Takovou povinnost má exekuãní soud i v pfiípadû, Ïe není sporu o tom, Ïe povinn˘ rozhodãí smlouvu skuteãnû podepsal. Obsah: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stíÏnosti povinného, kterou bylo napadeno usnesení odvolacího soudu, jenÏ potvrdil usnesení o nafiízení exekuce vydané soudem prvního stupnû. Exekuãním titulem byl rozhodãí nález vydan˘ na návrh úvûrové spoleãnosti rozhodcem urãen˘m Rozhodãí a správní spoleãností, a. s. StûÏovatel (povinn˘) ve svém odvolání namítal neplatnost rozhodãí smlouvy, a to proto, Ïe rozhodãí nález byl vydán rozhodcem nikoliv urãen˘m pfiímo stranami, ale jmenovan˘m uvedenou spoleãností, která není stál˘m rozhodãím soudem zfiízen˘m na základû zákona. K této námitce v‰ak odvolací soud nepfiihlédl proto, Ïe ji nepovaÏoval za námitku zpÛsobilou zpochybnit pravomoc rozhodce. Za relevantní by povaÏoval pouze námitku spoãívající v tom, Ïe povinn˘ vÛbec rozhodãí smlouvu nepodepsal, to v‰ak nebyl tento pfiípad. V tomto pfiípadû mûl povinn˘ dle exekuãního soudu podat Ïalobu dle § 31 a násl. zákona ã. 216/1994 Sb., o rozhodãím fiízení a o v˘konu rozhodãích nálezÛ, coÏ neuãinil. Ústavní soud ústavní stíÏnosti vyhovûl. Jádro sporu se t˘kalo rozsahu, ve kterém mÛÏe exekuãní soud pfiezkoumávat exekuãní titul, zde rozhodãí nález. Ústavní soud jiÏ dfiíve ve sv˘ch nálezech souhlasil s tím, Ïe v rámci odvolání proti usnesení o nafiízení exekuce nelze namítat jiné skuteãnosti neÏ ty, jeÏ jsou rozhodné pro nafiízení exekuce (tj. napfi. vykonatelnost exekuãního titulu, pravomoc orgánu, kter˘ exekuãní titul vydal, legitimaci úãastníkÛ nebo prekluzi práva vypl˘vajícího z exekuãního titulu), jde-li v‰ak o posuzování otázky, zda v dané vûci byl rozhodãí nález zpÛsobil˘m exekuãním titulem, vyslovil názor, Ïe odvolací soud je povinen zab˘vat se námitkami povinného, dot˘kajícími se otázky pravomoci rozhodce, konkrétnû jeho tvrzením, Ïe Ïádnou smlouvu (a tedy ani rozhodãí doloÏku) s oprávnûn˘m nepodepsal a tudíÏ jí ani nemÛÏe b˘t vázán. 37

1/2013 JURISPRUDENCE Úãastník rozhodãího fiízení nesmí b˘t negativnû dotãen rozhodãím nálezem, s jehoÏ vydáním formou rozhodãí smlouvy nebo doloÏky dopfiedu nesouhlasil, a to ani tehdy, pokud byl v prÛbûhu rozhodãího fiízení pasivní a námitku nedostatku pravomoci rozhodce nenamítl. V dal‰ích rozhodnutích Ústavní soud konstatoval, Ïe pokud ujednání v rozhodãí smlouvû nekorespondovalo poÏadavkÛm kladen˘m judikaturou obecn˘ch soudÛ na rozhodãí doloÏky, neboÈ neumoÏÀovalo transparentní v˘bûr rozhodce, nemÛÏe b˘t akceptovateln˘ ani v˘sledek tohoto rozhodování, a proto exekuãní soud pochybil, nezab˘val-li se otázkou pravomoci rozhodce spor rozhodnout a námitky v tomto smûru vznesené zcela pominul. Ústavní soud potvrdil názor Nejvy‰‰ího soudu, podle nûjÏ neobsahuje-li rozhodãí smlouva pfiímé urãení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní zpÛsob jeho urãení a odkazuje-li na ,,rozhodãí fiád„ vydan˘ právnickou osobou, která není stál˘m roz-

38

âLÁNKY hodãím soudem zfiízen˘m na základû zákona, je taková rozhodãí smlouva neplatná podle § 39 obãanského zákoníku pro rozpor se zákonem. To byl i aktuální pfiípad. Ústavní soud proto judikoval, Ïe bylo povinností exekuãního soudu se námitkou nedostatku ve formulaci rozhodãí doloÏky zab˘vat, a to pfiesto, Ïe rozhodãí smlouva byla povinn˘m podepsána, povinn˘ se v rozhodãím fiízení nedostatku pravomoci nebránil a nebránil se ani Ïalobou na neplatnost rozhodãího nálezu. Související judikatura: nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2735/11, usnesení velkého senátu Nejvy‰‰ího soudu ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 Relevantní ustanovení: § 3 a § 31 zákona ã. 216/1994 Sb., o rozhodãím fiízení, ãl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod Pfiipravil: Jan Tryzna

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

M

O N I T O R I N G


E V R O P S K É

Soudní dvÛr Evropské unie a Tribunál OBDOBÍ:

1. ZÁ¤Í 2012 – 31. ¤ÍJNA 2012

Finnair (C-22/11) Datum rozhodnutí: 4. fiíjna 2012 Závûr: Právo odepfiení nástupu na palubu pokr˘vá nejen situaci zpÛsobenou pfiekroãením kapacity letu v dÛsledku nadmûrného poãtu rezervací, n˘brÏ i jiné dÛvody, jako jsou provozní dÛvody. Vznik „mimofiádn˘ch okolností“ vedoucích leteckého dopravce k reorganizaci letÛ po vzniku mimofiádn˘ch okolností nemÛÏe odÛvodnit „odepfiení nástupu na palubu“ letadel s pozdûj‰ím odletem, ani zprostit tohoto dopravce povinnosti od‰kodnit cestujícího, kterému odepfiel nástup na jeden z tûchto letÛ vypraven˘ch po uveden˘ch okolnostech. Skutkové okolnosti: V dÛsledku stávky zamûstnancÛ leti‰tû v Barcelonû dne 28. ãervence 2006 musel b˘t zru‰en pravideln˘ let letecké spoleãnosti Finnair z Barcelony do Helsinek v 11:40 hodin. Aby cestující tohoto letu nemuseli ãekat nepfiimûfienû dlouho, Finnair se rozhodla pfieorganizovat lety následující po tomto letu. Cestující uvedeného letu tak byli dopraveni do Helsinek letem následujícího dne, dne 29. ãervence 2006 v tutéÏ hodinu, a letem mimofiádnû vypraven˘m za tímto úãelem téhoÏ dne s odletem ve 21:40 hodin. DÛsledkem této reorganizace bylo, Ïe ãást cestujících, ktefií si koupili letenky na let dne 29. ãervence 2006 v 11:40 hodin, musela ãekat do 30. ãervence 2006 na pravideln˘ let do Helsinek v 11:40 hodin nebo na let ve 21:40, kter˘ byl mimofiádnû vypraven˘ pro tuto událost. Stejnû tak nûktefií cestující, jako napfiíklad T. Lassooy, ktefií si koupili letenky na let dne 30. ãervence 2006 v 11:40 hodin a ktefií se fiádnû pfiihlásili k nástupu na palubu, byli dopraveni do Helsinek zvlá‰tním letem téhoÏ dne s odletem ve 21:40 hodin. Právní stránka: Unijní zákonodárce ãlánkem 2 písm. j) nafiízení ã. 261/2004 odstranil z definice „odepfiení nástupu na palubu“ kaÏd˘ odkaz na dÛvod, proã dopravce odmítne dopravit cestujícího. Unijní zákonodárce pfiitom roz‰ífiil dosah

J U D I K A T U R Y

uvedené definice nad rámec jediného pfiípadu odepfiení nástupu na palubu z dÛvodu nadmûrného poãtu rezervací dfiíve uvedeného v ãlánku 1 nafiízení ã. 295/91 a pfiiznal jí ‰irok˘ v˘znam vztahující se na v‰echny pfiípady, ve kter˘ch leteck˘ dopravce odmítne dopravit cestujícího. Tento v˘klad podporuje zji‰tûní, podle kterého by omezení dosahu pojmu „odepfiení nástupu na palubu“ pouze na pfiípady nadmûrného poãtu rezervací mûlo v praxi za následek citelné sníÏení ochrany pfiiznané cestujícím na základû nafiízení ã. 261/2004, a bylo by tedy v rozporu s cílem tohoto nafiízení uveden˘m v prvním bodû odÛvodnûní, kter˘m je zaji‰tûní vysoké úrovnû ochrany cestujících, coÏ odÛvodÀuje extenzivní v˘klad práv pfiiznan˘ch cestujícím. Souãasnû nelze pfiipustit, aby leteck˘ dopravce mohl s odvoláním na zájem jin˘ch cestujících, ktefií mají b˘t dopraveni v pfiimûfiené lhÛtû, podstatnû roz‰ifiovat pfiípady, kdy je oprávnûn odÛvodnûnû odepfiít nástup cestujícího na palubu. To by mûlo nutnû za následek, Ïe takov˘ cestující by byl zbaven jakékoliv ochrany, coÏ by bylo v rozporu s cílem nafiízení ã. 261/2004, kter˘m je zaji‰tûní vysoké úrovnû ochrany cestujících prostfiednictvím extenzivního v˘kladu práv, která jsou jim pfiiznána. âl. 2 písm. j) a ãlánek 4 nafiízení nestanoví, Ïe je v pfiípadû „odepfiení nástupu na palubu“ souvisejícího s „mimofiádn˘mi okolnostmi“, kter˘m nebylo moÏné zamezit, i kdyÏ byla pfiijata v‰echna pfiimûfiená opatfiení, leteck˘ dopravce zpro‰tûn povinnosti poskytnout náhradu cestujícím, kter˘m byl odepfien nástup na palubu proti jejich vÛli. Z toho plyne, Ïe unijní zákonodárce nezam˘‰lel, Ïe uvedená náhrada mÛÏe b˘t odmítnuta z dÛvodÛ souvisejících se vznikem „mimofiádn˘ch okolností“. Související judikatura: Rozsudky ze dne 10. ledna 2006, IATA a ELFAA, C-344/04, Sb. rozh. s. I403, a ze dne 22. prosince 2008, Wallentin-Hermann, C549/07, Sb. rozh. s. I-11061. Relevantní právní úprava: Nafiízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ã. 261/2004, kter˘m se stanoví spoleãná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravû v pfiípadû odepfiení nástupu na palubu, zru‰ení nebo v˘znamného zpoÏdûní letÛ.

39


CS AGRO (C-390/11) Datum rozhodnutí: 4. fiíjna 2012 Závûr: Závazek pfiestat dodávat urãité mnoÏství cukrové fiepy v hospodáfiském roce 2008/2009 mÛÏe mít formu jednostranného prohlá‰ení pûstitele. Jednostrann˘ závazek pûstitele pfiestat dodávat urãité mnoÏství cukrové fiepy v hospodáfiském roce 2008/2009 nemá jako takov˘ za následek nevymahatelnost jeho smluvních závazkÛ vÛãi cukrovarnickému podniku. Skutkové okolnosti: Spoleãnost CS AGRO, která je pûstitelem cukrové fiepy, uzavfiela dne 14. února 2007 s podnikem zpracovávajícím cukrovou fiepu, spoleãností Cukrovary TTD a. s., dlouhodobou kupní smlouvu o dodávkách cukrové fiepy na v˘robu cukru podléhajícího kvótám v letech 2007–2013. Podle této smlouvy mûla spoleãnost CS AGRO kaÏdoroãnû uzavfiít kupní smlouvu na dodávku této fiepy. Tuto kupní smlouvu spoleãnost CS AGRO uzavfiela na hospodáfisk˘ rok 2007/2008, ale na hospodáfisk˘ rok 2008/2009 ji neuzavfiela. Tento svÛj zámûr oznámila spoleãnosti Cukrovary TTD a. s. v dopise ze dne 24. fiíjna 2007. Dne 30. fiíjna 2007 podala spoleãnost CS AGRO Státnímu zemûdûlskému intervenãnímu fondu (dále jen „SZIF“) Ïádost o restrukturalizaãní podporu pro hospodáfisk˘ rok 2008/2009. Dne 26. listopadu 2007 vyzval SZIF spoleãnost CS AGRO, aby ve lhÛtû sedmi dnÛ doloÏila ke své Ïádosti písemn˘ doklad prokazující zmûnu nebo ukonãení její dlouhodobé kupní smlouvy ve vztahu k mnoÏství cukrové fiepy, pro které se zavazuje vzdát dodávek. Spoleãnost CS AGRO této v˘zvû nevyhovûla. Ve formuláfii Ïádosti o restrukturalizaãní podporu vyjádfiila spoleãnost CS AGRO svÛj zámûr neuzavfiít roãní kupní smlouvu na dodávku cukrové fiepy na hospodáfisk˘ rok 2008/2009. SZIF tedy Ïádost spoleãnosti CS AGRO zamítl rozhodnutím ze dne 22. ledna 2008 z dÛvodu, Ïe neprokázala splnûní základních podmínek pro poskytnutí restrukturalizaãní podpory podle ãl. 4a odst. 1 nafiízení ã. 320/2006. Právní stránka: Jak stanoví ãl. 4a odst. 4 nafiízení ã. 320/2006, na základû Ïádostí o podporu podan˘ch pfiímo pûstiteli sníÏí ãlensk˘ stát kvótu cukrovarnick˘m podnikÛm v maximálním rozsahu 10 % kvóty pfiidûlené jednotliv˘m podnikÛm. V tomto ohledu je tfieba poukázat na skuteãnost, Ïe ani ãlánek 4a nafiízení ã. 320/2006, ani Ïádné jiné ustanovení unijního práva nestanoví, Ïe by takov˘m Ïádostem muselo pfiedcházet ukonãení smluv o dodávkách uzavfien˘ch mezi pûstiteli a cukrovarnick˘mi podniky. UskuteãÀování cíle, kter˘m je sníÏení produkãních kvót cukru pfiipomenuté v bodû 18 tohoto roz40

âLÁNKY sudku, by pfiitom mohlo b˘t ohroÏeno, kdyby takové sníÏení kvót mohlo b˘t podmiÀováno souãinností cukrovarnick˘ch podnikÛ, která by spoãívala mimo jiné v pfiedchozím ukonãení smlouvy o dodávkách mezi pûstitelem a podnikem na základû jejich vzájemného souhlasu. Relevantní právní úprava: Nafiízení Rady (ES) ã. 320/2006, kter˘m se zavádí doãasn˘ reÏim restrukturalizace cukrovarnického prÛmyslu ve Spoleãenství.

Evropská komise vs. âeská republika (C-37/11) Datum rozhodnutí: 18. fiíjna 2012 Závûr: âeská republika tím, Ïe povolila prodej pomazánkového másla pod oznaãením „máslo“, pfiestoÏe tento v˘robek obsahuje ménû neÏ 80 % mléãného tuku, má obsah vody vy‰‰í neÏ 16 % a obsah mléãn˘ch netukÛ v su‰inû vy‰‰í neÏ 2 %, nesplnila povinnosti, které pro ni vypl˘vají z ãlánku 115 nafiízení Rady (ES) ã. 1234/2007, kter˘m se stanoví spoleãná organizace zemûdûlsk˘ch trhÛ a zvlá‰tní ustanovení pro nûkteré zemûdûlské produkty („jednotné nafiízení o spoleãné organizaci trhÛ“). Skutkové okolnosti: Pomazánkové máslo je v˘robkem podobn˘m máslu, kter˘ se pouÏívá jako pomazánka i jako souãást krémÛ, pomazánek a tûst. Pomazánkové máslo má nejménû 31 % hmotnostních tuku, nejménû 42 % hmotnostních su‰iny a obsah vody aÏ 58 %. Vzhledem ke sv˘m vlastnostem nesplÀuje pomazánkové máslo poÏadavky stanovené v pfiíloze XV nafiízení ã. 1234/2007 k tomu, aby mohlo b˘t na trh uvádûno pod obchodním oznaãením „máslo“. Po zamítnutí první Ïádosti o pouÏití v˘jimky stanovené v bodû I odst. 2 tfietím pododstavci písm. a) pfiílohy XV nafiízení ã. 1234/2007 na pomazánkové máslo informovala âeská republika Komisi, Ïe jiÏ netrvá na zafiazení tohoto v˘robku do pfiílohy nafiízení ã. 577/97. Tento ãlensk˘ stát v‰ak dne 14. bfiezna 2007 znovu podal svoji Ïádost. Pomazánkové máslo pfiesto nebylo zahrnuto do seznamu obsaÏeného v pfiíloze tohoto nafiízení. Vzhledem k tomu, Ïe âeská republika nezmûnila své právní pfiedpisy, Komise jí dne 6. ãervna 2008 zaslala v˘zvu dopisem, ve které jí pfiipomnûla, Ïe jelikoÏ pomazánkové máslo obsahuje pouze 31 % mléãného tuku, nemÛÏe b˘t uvádûno na trh pod oznaãením „máslo“, n˘brÏ musí nést oznaãení „mléãná pomazánka X %“ ve smyslu dodatku k pfiíloze XV nafiízení ã. 1234/2007. Právní stránka: âl. 121 písm. c) bod i) nafiízení ã. 1234/2007 v˘slovnû zmocÀuje Komisi k pfiijetí provádûcích pravidel t˘kajících se v˘jimek z pravidel stanoven˘ch tímto nafiízením,

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

zvlá‰tû pak k sestavení seznamu produktÛ, na nûÏ se na základû seznamÛ zaslan˘ch ãlensk˘mi státy vztahuje uvedená v˘jimka. V tomto ohledu bod 4 odÛvodnûní nafiízení ã. 445/2007 uvádí, Ïe v zájmu jasného vymezení rozsahu odchylek uveden˘ch v nafiízení ã. 2991/94 je tfieba vypracovat úpln˘ seznam pfiíslu‰n˘ch oznaãení, vãetnû popisu v˘robkÛ, kter˘ch se t˘kají. Z toho vypl˘vá, Ïe âeská republika nemÛÏe dÛvodnû tvrdit, Ïe v˘robky splÀující poÏadavky stanovené v bodû I odst. 2 tfietím pododstavci písm. a) pfiílohy XV nafiízení ã. 1234/2007 mohou poÏívat v˘jimky stanovené tímto ustanovením bez pfiedchozího rozhodnutí Komise, jímÏ se shledává, Ïe jsou tyto poÏadavky splnûny. Kdyby totiÏ argumentace tohoto ãlenského státu byla pfiijata, zpochybnila by jednak pravomoc Komise, kterou jí na základû ãl. 121 písm. c) bodu i) nafiízení ã. 1234/2007 svûfiila Rada Evropské unie ke stanovení provádûcích pravidel k tomuto nafiízení, a jednak i uÏiteãn˘ úãinek uvedeného nafiízení, neboÈ cílem tohoto nafiízení je sjednotit pouÏívání obchodních oznaãení za úãelem zachování hospodáfiské soutûÏe a ochrany spotfiebitelÛ. Související judikatura: Rozsudky ze dne 1. ãervna 2006, Komise v. Itálie, C-207/05, a ze dne 20. záfií 2007, Komise v. ·panûlsko, C-177/06, Sb. rozh. s. I-7689, rozsudek ze dne 5. fiíjna 2004, Komise v. ¤ecko, C-475/01, Sb. rozh. s. I-8923. Relevantní právní úprava: Nafiízení Rady (ES) ã. 1234/2007, kter˘m se stanoví spoleãná organizace zemûdûlsk˘ch trhÛ a zvlá‰tní ustanovení pro nûkteré zemûdûlské produkty („jednotné nafiízení o spoleãné organizaci trhÛ“), ve spojení s bodem I odst. 2 prvním a druh˘m pododstavcem pfiílohy XV uvedeného nafiízení a ãástí A body 1 a 4 dodatku k této pfiíloze.

Purely Creative a dal‰í (C-428/11) Datum rozhodnutí: 18. fiíjna 2012 Závûr: Právo EU zakazuje agresivní praktiky, jimiÏ obchodníci, jako jsou obchodníci dotãení ve vûci v pÛvodním fiízení, vytváfiejí klamn˘ dojem, Ïe spotfiebitel jiÏ vyhrál cenu, aãkoli pro získání této ceny, aÈ uÏ se jedná o Ïádost o informace o povaze uvedené ceny nebo její pfievzetí, musí spotfiebitel vynaloÏit finanãní prostfiedky nebo mu vznikají nûjaké v˘daje. Skutkové okolnosti: Po dlouhém postupu konzultací a vyjednávání mezi OFT a obchodníky, jenÏ mûl zajistit, aby se tito zavázali k dodrÏování nûkter˘ch pravidel v oblasti reklamy, zahájil OFT fiízení pfied High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (Companies Court) a domáhal se vydání soudního pfiíkazu nafiizujícího obchodníkÛm ukonãit ro-

JURISPRUDENCE 1/2013 zesílání reklam podobn˘ch pûti konkrétním reklamám, jeÏ byly ‰ífieny v roce 2008 a ve spisech pfiedloÏen˘ch tomuto soudu byly oãíslovány od 5 do 9. OFT tvrdil, Ïe tyto reklamy byly zakázány, neboÈ ‰lo o „nekalé obchodní praktiky“ podle pravidla 3 nafiízení z dÛvodu, Ïe byly v rozporu s odst. 31 písm. b) pfiílohy I tohoto nafiízení a obsahovaly klamavá jednání ve smyslu pravidla 5 tohoto nafiízení a klamavá opomenutí ve smyslu pravidla 6 uvedeného nafiízení. Uvedené reklamy mûly podobu individuálnû adresovan˘ch dopisÛ, stíracích karet a dal‰ích pfiíloh, které byly umístûny do novin a ãasopisÛ. Aãkoli se od sebe li‰ily v detailech, vykazují fiadu spoleãn˘ch znakÛ popsan˘ch pfiedkládajícím soudem, tj. Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division), následovnû: –spotfiebitel byl informován, Ïe má právo pfiihlásit se o jednu z fiady uveden˘ch cen nebo odmûn sahajících od cen znaãné hodnoty aÏ po ceny, jejichÏ hodnota nepfievy‰ovala ani nûkolik GBP, na které se v fiízení odkazovalo jako na „nejpoãetnûj‰í odmûny“. Mezi tûmito dvûma extrémy byla fiada cen, jejichÏ hodnota se pohybovala mezi nimi. Nebylo zpochybnûno, Ïe by tyto ceny byly skuteãnû k dispozici; – zavolat na zpoplatnûné telefonní ãíslo, – pouÏít zpûtnou sluÏbu textové zprávy SMS nebo – obdrÏet informaci bûÏnou po‰tou. Právní stránka: V˘raz „získání ceny“ je málo konkrétní, a mÛÏe tedy zahrnovat mimo jiné jak˘koli úkon, jímÏ se spotfiebitel informuje o povaze ceny nebo se ji snaÏí získat. Obchodníci kladou dÛraz na slovní spojení „pokud bude jednat urãit˘m zpÛsobem“ a dovozují z nûj neexistenci nekal˘ch praktik, kdyÏ si spotfiebitel k získání ceny mÛÏe vybrat mezi nûkolika moÏnostmi, z nichÏ jedna je málo finanãnû nároãná nebo bez poplatkÛ. Je nicménû tfieba poznamenat, Ïe se slovní spojení „pokud bude jednat urãit˘m zpÛsobem“ obsaÏené v první ãásti bodu 31 pfiílohy I smûrnice o nekal˘ch obchodních praktikách t˘ká pfiípadÛ, kdy je vyvolán dojem budoucího nabytí ceny, pokud bude jednáno urãit˘m -zpÛsobem, napfiíklad dojdeli k zakoupení v katalogu nabízen˘ch produktÛ, a není tedy relevantní z hlediska v˘kladu druhé odráÏky uvedeného bodu 31, jeÏ se t˘ká úkonÛ získání ceny prezentované spotfiebiteli jako jiÏ vyhrané. Navíc vzhledem k absolutní povaze zákazu ukládání nákladÛ nemÛÏe nabídnutí nûkolika moÏností potlaãit nekalou povahu praktiky, jestliÏe nûkteré z navrÏen˘ch moÏností ukládají spotfiebiteli, aby nesl náklady, i kdyby tyto byly vzhledem k hodnotû ceny zanedbatelné. V tomto ohledu nezáleÏí na tom, Ïe cena má mnohem vy‰‰í hodnotu neÏ nezbytné náklady pfievzetí. 41

1/2013 JURISPRUDENCE Související judikatura: Rozsudky ze dne 13. listopadu 1990, Marleasing, C-106/89, Recueil, s. I4135; ze dne 5. fiíjna 2004, Pfeiffer a dal‰í, C-397/01 aÏ C-403/01, Sb. rozh. s. I-8835, jakoÏ i ze dne 28. ãervence 2011, Samba Diouf, C-69/10, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí. Relevantní právní úprava: Pfiíloha I smûrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekal˘ch obchodních praktikách vÛãi spotfiebitelÛm na vnitfiním trhu.

Marques Almeida (C-300/10) Datum rozhodnutí: 23. fiíjna 2012 Závûr: Právo EU nebrání vnitrostátní právní úpravû, která v pfiípadû sráÏky dvou motorov˘ch vozidel, v jejímÏ dÛsledku utrpûl spolujezdec cestující v jednom z tûchto vozidel ‰kodu na zdraví, aniÏ zavinûní této nehody mohlo b˘t pfiiãítáno fiidiãÛm tûchto vozidel, umoÏÀuje omezit nebo vylouãit obãanskoprávní odpovûdnost poji‰tûn˘ch osob. Skutkové okolnosti: Dne 12. ãervna 2004 se vozidlo, v nûmÏ byl V. H. Marques Almeida spolujezdcem, srazilo s vozidlem, jehoÏ vlastníkem byl J. M. da Cunha Carvalheira a které fiídil P. M. Carvalheira. V. H. Marques Almeida, kter˘ byl spolujezdcem na pfiedním sedadle vozidla a nepfiipoutal se bezpeãnostním pásem, pfii této nehodû prorazil ãelní sklo, coÏ mu zpÛsobilo hluboké fiezné rány na hlavû a obliãeji. V den nehody mûl vlastník vozidla, v nûmÏ se nacházel V. H. Marques Almeida, uzavfieno poji‰tûní obãanskoprávní odpovûdnosti z provozu tohoto vozidla u FidelidadeMundial. Neexistovala v‰ak Ïádná smlouva o poji‰tûní této odpovûdnosti u vozidla, jehoÏ vlastníkem byl J. M. da Cunha Carvalheira. Po této nehodû podal V. H. Marques Almeida Ïalobu k pfiíslu‰nému portugalskému soudu, na základû které se domáhal, -aby bylo FidelidadeMundial, J. M. da Cunha Carvalheirovi a P. M. Carvalheirovi, jakoÏ i Fundo de Garantia Automóvel uloÏeno, aby spoleãnû a nerozdílnû zaplatili ãástku 65 000 eur jako náhradu ‰kody, která mu byla zpÛsobena pfii nehodû, jakoÏ i ãástku, kterou vynaloÏí na chirurgické zákroky, které bude muset pfiípadnû podstoupit. Právní stránka: První smûrnice upfiesnûná a doplnûná druhou a tfietí smûrnicí tedy ãlensk˘m státÛm ukládá povinnost zaruãit, Ïe obãanskoprávní odpovûdnost z provozu motorov˘ch vozidel, která mají obvyklé stanovi‰tû na jejich území, bude kryta poji‰tûním, a zejména upfiesÀuje, které typy ‰kod a po‰kozené tfietí osoby má toto poji‰tûní kr˘t. Povinnost poskytnout pojistnou ochranu – poji‰tûním obãanskoprávní odpovûdnosti – ‰kodám zpÛsoben˘m tfietím 42

âLÁNKY osobám provozem motorov˘ch vozidel se v‰ak neshoduje s rozsahem jejich od‰kodnûní na základû obãanskoprávní odpovûdnosti poji‰tûného. Prvnû uvedená povinnost je totiÏ vymezena a zaruãena právními pfiedpisy Unie, zatímco rozsah od‰kodnûní je upraven pfiedev‰ím vnitrostátním právem. âlenské státy jsou nicménû povinny zaruãit, Ïe obãanskoprávní odpovûdnost z provozu motorov˘ch vozidel pouÏitelná podle jejich vnitrostátního práva bude kryta poji‰tûním v souladu s ustanoveními uveden˘ch tfií smûrnic. Související judikatura: Rozsudky ze dne 28. bfiezna 1996, Ruiz Bernáldez, C-129/94, Recueil, s. I-1829, ze dne 14. záfií 2000, Mendes Ferreira a Delgado Correia Ferreira, C348/98, Recueil, s. I-6711; ze dne 17. bfiezna 2011, Carvalho Ferreira Santos, C-484/09, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí, a ze dne 9. ãervna 2011, Ambrósio Lavrador a Olival Ferreira Bonifácio, C-409/09, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí. Relevantní právní úprava: Smûrnice Rady 72/166/EHS o sbliÏování právních pfiedpisÛ ãlensk˘ch státÛ t˘kajících se poji‰tûní obãanskoprávní odpovûdnosti z provozu motorov˘ch vozidel a kontroly povinnosti uzavfiít pro pfiípad takové odpovûdnosti poji‰tûní; druhá smûrnice Rady 84/5/EHS o sbliÏování právních pfiedpisÛ ãlensk˘ch státÛ t˘kajících se poji‰tûní obãanskoprávní odpovûdnosti z provozu motorov˘ch vozidel a ãlánek 1 tfietí smûrnice Rady 90/232/EHS o sbliÏování právních pfiedpisÛ ãlensk˘ch státÛ t˘kajících se poji‰tûní obãanskoprávní odpovûdnosti z provozu motorov˘ch vozidel.

Prete (C-367/11) Datum rozhodnutí: 25. fiíjna 2012 Závûr: âlánek 39 SES brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, které podmiÀuje nárok na ãekací pfiíspûvky urãené mlad˘m lidem hledajícím své první zamûstnání pfiedchozím nejménû ‰estilet˘m studiem Ïadatele ve vzdûlávacím zafiízení hostitelského ãlenského státu, jelikoÏ taková podmínka brání zohlednûní jin˘ch reprezentativních skuteãností zpÛsobil˘ch prokázat existenci skuteãné vazby mezi Ïadatelem o pfiíspûvky a dotãen˘m zemûpisn˘m trhem práce, a tím pádem pfiekraãuje meze toho, co je nezbytné pro dosaÏení cíle sledovaného dan˘m ustanovením, jímÏ je zajistit existenci takové vazby. Skutkové okolnosti: Déborah Prete je francouzská státní pfiíslu‰nice, která vystudovala stfiední ‰kolu ve Francii a v této zemi také získala v ãervenci 2000 maturitní vysvûdãení na odborné ‰kole se zamûfiením na sekretáfiské práce. V ãervnu 2001 uzavfiela manÏelství s belgic-

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

k˘m obãanem, s kter˘m se usadila v Tournai (Belgie). Dne 1. února 2002 se D. Prete zaregistrovala u ONEM jako uchazeãka o zamûstnání. Dne 1. ãervna 2003 podala k tomuto úfiadu Ïádost o ãekací pfiíspûvky. Rozhodnutím ze dne 11. záfií 2003 zamítl ONEM tuto Ïádost s tím, Ïe D. Prete pfied získáním stfiedo‰kolského diplomu nestudovala po dobu nejménû ‰esti let ve vzdûlávacím zafiízení umístûném v Belgii, jak vyÏaduje ãl. 36 odst. 1 první pododstavec bod 2; písm. j) královské vyhlá‰ky. Právní stránka: Podle ustálené judikatury zakazuje pravidlo rovného zacházení stanovené v ãlánku 39 ES nejen zjevnou diskriminaci na základû státní pfiíslu‰nosti, ale také v‰echny skryté formy diskriminace, které prostfiednictvím pouÏití jin˘ch rozli‰ovacích kritérií vedou ve skuteãnosti ke stejnému v˘sledku. Vnitrostátní právní úprava dotãená v pÛvodním fiízení zavádí rozdílné zacházení podle toho, zda mladí lidé hledající své první zamûstnání mohou (ãi nemohou) doloÏit, Ïe po dobu nejménû ‰esti let studovali v belgickém stfiedo‰kolském zafiízení. Podmínka související s povinností

Evropsk˘ soud pro lidská práva OBDOBÍ:

12. ZÁ¤Í – 31. ¤ÍJNA 2012

Rozsudek Velkého senátu ve vûci Nada v. ·v˘carsko (stíÏnost ã. 10593/08) Datum rozhodnutí: 12. záfií 2012 Závûr: Je na uváÏení ·v˘carska, jak˘m zpÛsobem provede rezoluci Rady bezpeãnosti ve vnitrostátním právu, takÏe zvolená opatfiení mohla b˘t mírnûj‰í, pokud jde o aplikaci sankãního reÏimu na stûÏovatele. Obsah: StûÏovatel je italsk˘ a egyptsk˘ státní pfiíslu‰ník, kter˘ od roku 1970 Ïije v italské enklávû zasahující do hloubky asi 1,6 ãtvereãního kilometru do ‰v˘carského kantonu Ticino. V dÛsledku provedení rezoluce proti terorismu vydané Radou bezpeãnosti Organizace spojen˘ch národÛ byl stûÏovateli omezen pfieshraniãní pohyb a jeho jméno bylo zahrnuto do seznamu, kter˘ tvofií pfiílohu federálního nafiízení vydaného v souvislosti s touto rezolucí. V souvislosti s tím ‰v˘carské úfiady zneplatnily stûÏovatelovo povolení k pfiechodu hranic a informovaly jej, Ïe není jiÏ více oprávnûn pfiekraãovat hranice. StûÏovatelovy Ïádosti o pfiechod hranice za úãelem léãení ve ·v˘carsku byly zamítnuty. V roce 2005 ‰v˘carsk˘ generální prokurátor uzavfiel

JURISPRUDENCE 1/2013 pfiedchozího studia ve vzdûlávacím zafiízení hostitelského ãlenského státu mÛÏe v‰ak b˘t z povahy vûci jednodu‰eji splnûna tuzemsk˘mi státními pfiíslu‰níky, takÏe mÛÏe znev˘hodnit zejména státní pfiíslu‰níky jin˘ch ãlensk˘ch státÛ. Z judikatury Soudního dvora plyne, Ïe takové rozdílné zacházení, jaké bylo právû popsáno, mÛÏe b˘t odÛvodnûno pouze tehdy, pokud se zakládá na objektivních hlediscích nezávisl˘ch na státní pfiíslu‰nosti dotyãn˘ch osob a pfiimûfien˘ch legitimnímu cíli sledovanému vnitrostátním právem. Související judikatura: Rozsudky ze dne 30. kvûtna 1989, Komise v. ¤ecko, 305/87, Recueil, s. 1461; ze dne 12. kvûtna 1998, Gilly, C-336/96, Recueil, s. I-2793; ze dne 26. listopadu 2002, Oteiza Olazabal, C-100/01, Recueil, s. I-10981, a ze dne 15. záfií 2011, SchulzDelzers a Schulz, C-240/10, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí. Relevantní právní úprava: âlánek 39 SES. Pfiipravil: Jan Tlamycha

vy‰etfiování stûÏovatele s tím, Ïe obvinûní proti nûmu jsou nepodloÏená. ·v˘carské úfiady a soudy v‰ak pfiesto odmítly jeho jméno vymazat z pfiíslu‰ného vnitrostátního seznamu s odÛvodnûním, Ïe tak nemohou uãinit, dokud je stûÏovatelovo jméno uvedeno v seznamu sankãního v˘boru OSN. StûÏovatelovo jméno bylo nakonec z pfiílohy rezoluce Rady bezpeãnosti vymazáno na jeho vlastní Ïádost v roce 2009. Senát soudu, kter˘ mûl o stíÏnosti rozhodnout, se vzdal své pravomoci ve prospûch Velkého senátu. Velk˘ senát jednomyslnû rozhodl, Ïe byl poru‰en ãl. 8 samostatnû a vedle toho také ve spojení s ãl. 13 Úmluvy. Poznámka: Soud mûl za to, Ïe vláda ãlenského státu se nemÛÏe jednodu‰e spolehnout na závaznou povahu rezoluce Rady bezpeãnosti, ale musí vyuÏít v‰echny dostupné prostfiedky v rámci dovoleného uváÏení, aby sankãní reÏim nebyl nepfiimûfien˘ individuální situaci stûÏovatele, jeho vûku a zdraví. Pfiedev‰ím Velk˘ senát poukázal na v˘jimeãné geografické okolnosti bydli‰tû stûÏovatele, kter˘ vzhledem k omezením nemohl ‰est let opustit italskou enklávu obklopenou ‰v˘carsk˘m kantonem Ticino. StûÏovateli, kter˘ je uÏ star‰í a má zdravotní problémy, byly opakovanû zamítnuty Ïádosti o v˘jezdy za úãelem vyuÏití zdravotní péãe. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 19. 2. 2009 A. a ostatní v. Spojené království, ã. 3455/05, CEDH 2009, rozsudek ze dne 43

1/2013 JURISPRUDENCE 28. 5. 1985, Abdulaziz, Cabales a Balkandali v. Spojené království, ã. 9214/80, 9473/81 a 9474/81, A 94, rozsudek Velkého senátu ze dne 7. 7. 2011, Al-Jedda v. Spojené království, ã. 27021/08, CEDH 2011, rozsudek ze dne 25. 6. 1996, Amuur v. Francie, ã. 19776/92, Reports 1996-III, rozhodnutí Velkého senátu o nepfiijatelnosti stíÏnosti ze dne 2. 5. 2007, Behrami a Behrami v. Francie a Saramati v. Francie, Nûmecko a Norsko, ã. 71412/01 a 78166/01, rozsudek Velkého senátu ze dne 13. 9. 2001, Bosphorus Hava Yollari Turizm ve Ticaret Anonim Sirketi v. Irsko, ã. 45036/98, CEDH 2005-VI. Relevantní ustanovení: âl. 8 (ochrana rodinného a soukromého Ïivota) a ãl. 13 (právo na opravné prostfiedky) Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách).

Chadzitaskos a Franta v. âeská republika (stíÏnost ã. 7398/07, 31244/07, 11993/08 a 3957/09) Datum rozhodnutí: 27. záfií 2012 Závûr: ¤ízení pfied rozhodci nesplÀuje podmínky nároku stûÏovatelÛ na projednání vûci zákonem urãen˘m soudem. Obsah: StûÏovatelé jsou men‰inoví vlastníci akcií. V dÛsledku pfievzetí spoleãností vût‰inov˘mi vlastníky poÏadovali vykoupení sv˘ch akcií a domáhali se soudního pfiezkumu jejich hodnoty. ¤ízení byla vnitrostátními soudy zastavena, protoÏe smlouva o fúzi byla opatfiena rozhodãí doloÏkou, v souladu s tehdy platn˘m ustanovením § 220k odst. 1 obchodního zákoníku. StûÏovatelé to povaÏovali za odepfiení pfiístupu k soudu a za zbavení vlastnictví bez kompenzace, a to aniÏ by zde byl vefiejn˘ zájem. Ústavní soud následn˘m ústavním stíÏnostem nevyhovûl. Soud jednomyslnû rozhodl o poru‰ení ãl. 6 Úmluvy a ãl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû. Poznámka: Soud uvedl, Ïe byla poru‰ena rovnováha mezi obecn˘m zájmem a ochranou práva na pokojné uÏívání majetku. ¤ízení vedené pfied soukrom˘mi rozhodci na základû rozhodnutí vût‰inového akcionáfie, bez vefiejného projednání a za pfiedpokladu velmi omezeného soudního pfiezkumu je natolik nedostateãné, Ïe není splnûna povinnost státu poskytnout fiádné procesní záruky. Související judikatura: rozsudek ze dne 15. fiíjna 2009, Kohlhofer a Minarik v. âeská republika, ã. 32921/03, 28464/04 a 5344/05, rozsudek ze dne 31. 7. 2008, DruÏstevní záloÏna Pria a ostatní v. âeská republika, ã. 72034/01, rozsudek ze dne 28. 10. 2010, Suda v. âeská republika, ã. 1643/06. Relevantní ustanovení: âl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách 44

âLÁNKY (právo na spravedliv˘ proces), ãl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû (ochrana vlastnictví).

Rozsudek Velkého senátu ve vûci Chabauty v. Francie (ã. 57412/08) Datum rozhodnutí: 4. fiíjna 2012 Závûr: StûÏovatel nenamítá proti lovu z etick˘ch dÛvodÛ, a proto nelze ani dovodit poru‰ení ãl. 14 ve spojení s ãl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû podle rozhodnutí ve vûci Chassagnou a ostatní v. Francie. Obsah: StûÏovatel nemá moÏnost vylouãit své pozemky z pÛsobnosti oficiálního obecního mysliveckého sdruÏení, protoÏe jeho pozemky mají malou v˘mûru a protoÏe stûÏovatel není odpÛrcem lovu z pfiesvûdãení. Proto nemohl proti této pÛsobnosti namítat ani se domáhat jejího zru‰ení. StûÏovatel námitky proti lovu z etick˘ch dÛvodÛ nemûl, chtûl jen své pozemky k lovu pronajímat. Proto tvrdil, Ïe se na jeho situaci vztahují závûry rozsudku Soudu ve vûci Chassagnou a ostatní v. Francie, kde Soud shledal diskriminaci vlastníkÛ pozemkÛ, které mají malou v˘mûru, ve vztahu k právu honitby mysliveck˘ch sdruÏení. Senát, kter˘ byl k rozhodnutí o stíÏnosti pfiíslu‰n˘, se vzdal své pravomoci ve prospûch Velkého senátu. Velk˘ senát jednomyslnû rozhodl, Ïe nebyl poru‰en ãl. 14 Úmluvy ve spojení s ãl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû. Poznámka: Velk˘ senát pfiipomnûl, Ïe majitelé pozemkÛ sdruÏení v mysliveck˘ch sdruÏeních sice nemûli v˘luãné právo honitby na sv˘ch pozemcích, ale v˘mûnou získávali automatické ãlenství v mysliveckém spolku a s tím také moÏnost lovit na mnohem vût‰ích rozlohách pozemkÛ a podílet se na fiízení lovu v celé oblasti. Kromû toho ti majitelé pozemkÛ, ktefií mûli v minulosti z tûchto pozemkÛ zisk nebo je zhodnotili, mûli nárok na kompenzaci. Velk˘ senát konstatoval, Ïe dÛvodem stíÏnosti nebyly etické dÛvody. Neshledal pfiitom jako nepfiimûfiené, aby malí vlastníci byli povinni poskytnout své pozemky pro úãely honitby, jestliÏe je cílem získat moÏnost honitby pro v‰echny tyto vlastníky na vût‰í plo‰e a tím její lep‰í vedení. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 29. 4. 1999, Chassagnou a ostatní v. Francie, nos. 25088/94, 28331/95 a 28443/95, ECHR 1999-III, rozsudek Velkého senátu ze dne 13. 11. 2007, D.H. a ostatní v. âeská republika, ã. 57325/00, ECHR 2007-IV, rozsudek Velkého senátu ze dne 26. 6. 2012, Herrmann v. Nûmecko, ã. 9300/07, rozsudek Velkého senátu ze dne 22. 3. 2012, Konstantin Markin v. Rusko, ã. 30078/06. Relevantní ustanovení: âl. 14 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (zákaz diskriminace) ve spojení s ãl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû (ochrana vlastnictví).

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

James, Wells a Lee v. Spojené království (stíÏnost ã. 25119/09, 57715/09 a 57877/09) Datum rozhodnutí: 18. záfií 2012 Závûr: Od uplynutí tarifní ãásti trestÛ stûÏovatelÛ, aÏ do okamÏiku kdy byly podniknuty kroky k jejich pfievedení v rámci vûzeÀského systému tak, aby mûli pfiístup k rehabilitaci, bylo vûznûní stûÏovatelÛ svévolné. Obsah: StûÏovatelé jsou odsouzeni ve Spojeném království ke specifickému trestu odnûtí svobody na neurãito z dÛvodu ochrany vefiejnosti. UloÏení takového trestu pfiichází v úvahu, je-li tu riziko opakování trestné ãinnosti v pfiípadû pfiedchozích odsouzení pro násilné nebo sexuálnû motivované trestné ãiny. Trest pÛvodnû mûl povinn˘ charakter a zahrnoval tzv. tarif, tedy minimální ãást urãenou odsuzujícím soudcem. Po jeho uplynutí bylo tfieba k propu‰tûní rozhodnutí V˘boru pro omilostnûní, Ïe pachatel jiÏ není nebezpeãn˘ pro spoleãnost. Po vstupu této nové legislativy v úãinnost zamofiily vûzeÀsk˘ systém velké poãty tûchto odsouzen˘ch, a systém byl v roce 2008 modifikován zejména tak, Ïe jiÏ nejde o povinn˘ postup. StûÏovatelé byli k tomuto trestu automaticky odsouzeni v roce 2005. Zákon pfiedpokládal, Ïe po vypr‰ení tarifní ãásti trestu budou mít vûzni moÏnost úãastnit se rehabilitaãních kurzÛ. StûÏovatelé sice byli doporuãeni do celé fiady vzdûlávacích kurzÛ, ale po vypr‰ení tarifní ãásti svého trestu zÛstali v pÛvodních vûznicích, a nebyli pfievedeni v rámci vûzeÀského systému tak, aby se mohli rehabilitaãních kurzÛ úãastnit. Pfievedení trvalo u jednotliv˘ch stûÏovatelÛ od 5 do 25 mûsícÛ. Tento stav byl dÛsledkem nedostatku zdrojÛ, plánování a realistick˘ch odhadÛ úãinkÛ systému odsouzení zavedeného v roce 2005, aãkoliv tento systém byl postaven na pfiedpokladu, Ïe vûzni budou mít pfiístup k rehabilitacím. Senát rozhodl jednomyslnû o poru‰ení ãl. 5 odst. 1 Úmluvy, pokud jde o zadrÏování stûÏovatelÛ po skonãení jejich „tarifní“ ãásti trestu aÏ do doby, kdy byli pfievedeni v rámci vûzeÀského systému za úãelem úãasti v rehabilitaãních kursech, a ‰esti hlasy k jednomu, Ïe nedo‰lo k poru‰ení ãl. 5 odst. 4 Úmluvy, pokud jde o stíÏnost stûÏovatelÛ na moÏnost jejich propu‰tûní. Poznámka: Soud uvedl, Ïe uvûznûní na neurãitou dobu za úãelem ochrany vefiejnosti je sluãitelné s poÏadavky vypl˘vajícími z ãl. 5 odst. 1 Úmluvy, ale nemÛÏe se stát záminkou pro svévolné vûznûní. Pokud je odsouzen˘ drÏen ve vûzení pouze z dÛvodu nebezpeãí, o nûmÏ se pfiedpokládá Ïe pfiedstavuje, potom je tfieba vûnovat pozornost potfiebû zajistit mu moÏnosti pro rehabilitaci. Aãkoliv se nejedná o absolutní

JURISPRUDENCE 1/2013 právo vûzÀÛ mít ihned pfiístup k jakémukoliv rehabilitaãnímu kursu, omezení a prodlevy musí b˘t odÛvodnûné. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 19. 2. 2009 A. a ostatní v. Spojené království, ã. 3455/05, CEDH 2009, rozsudek ze dne 30. 7. 1998, Aerts v. Belgie, ã. 61/1997/845/1051, Reports 1998-V, rozsudek ze dne 29. 2. 1988, Bouamar v. Belgie, ã. 9106/80, Series A 129, rozsudek ze dne 18. 12. 1986, Bozano v. Francie, ã. 9990/82, Series A 111, rozsudek ze dne 15. 11. 1996, Chahal v. Spojené království, ã. 22414/93, Reports 1996-V. Relevantní ustanovení: âl. 5 odst. 1 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (právo na svobodu a osobní bezpeãnost).

Bure‰ v. âeská republika (stíÏnost ã. 37679/08) Datum rozhodnutí: 18. fiíjna 2012 Závûr: âlensk˘ stát pfiímo odpovídá za zpÛsob, jímÏ jsou na záchytn˘ch stanicích pouÏívána omezující opatfiení. Obsah: StûÏovatel má diagnostikovánu psychosociální poruchu. Poté, co se pfiedávkoval pfiedepsan˘mi léky, byl následnû na ulici zadrÏen policií a umístûn na záchytné stanici. Policie a lékafii jej povaÏovali za drogovû závislého, protoÏe byl zmaten˘ a obleãen byl jen ve svetru. StûÏovatel byl na záchytné stanici v prÛbûhu noci nûkolikrát pfiikurtován k posteli, údajnû proto, Ïe byl neklidn˘, a pozdûji pro svou údajnou agresivitu. StûÏovatel pfii kurtování proÏíval stres, v jehoÏ dÛsledku u nûj do‰lo k po‰kození nervov˘ch zakonãení a dlouhodobému sníÏení hybnosti jeho rukou. StûÏovatel rovnûÏ uvádûl, Ïe zlé nakládání, na nûÏ si stûÏoval, nebylo fiádnû vy‰etfieno. Soud jednomyslnû rozhodl o materiálním i procesním poru‰ení ãl. 3 (nedostateãné vy‰etfiení). Poznámka: Soud konstatoval, Ïe kurtovat pacienta lze jen v pfiípadû bezprostfiední hrozby pro pacienta ãi jeho okolí a jen jako poslední moÏnost, jak vyfie‰it situaci. V daném pfiípadû byl stûÏovatel nejprve pfiikurtován v rámci rutinního opatfiení, pfii nûmÏ nebyly zvaÏovány ménû omezující alternativy. Nebylo také pfiesvûdãivû prokázáno, Ïe stûÏovatel byl pozdûji agresivní, a ani v tûchto pfiípadech se personál nepokusil nejprve uplatnit ménû radikální opatfiení. Související judikatura: rozsudek ze dne 18. 5. 2010, Anusca v. Moldavsko, ã. 24034/07, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Denis Vasilyev v. Rusko, ã. 32704/04, rozsudek ze dne 19. 7. 2011, ßurdevic v. Chorvatsko, ã. 52442/09, rozsudek Velkého senátu ze dne 1. 6. 2010, Gäfgen v. 45

1/2013 JURISPRUDENCE Nûmecko, ã. 22978/05, ECHR 2010, rozsudek ze dne 16. 10. 2008, Renolde v. Francie, ã. 5608/05, ECHR 2008 (v˘Àatky). Relevantní ustanovení: âl. 3 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (zákaz muãení).

46

âLÁNKY Series A 6, rozsudek ze dne 7. 1. 2010, Rantsev v. Kypr a Rusko, ã. 25965/04, ECHR 2010 (v˘Àatky). Relevantní ustanovení: âl. 2 Protokolu ã. 1 k Úmluvû o lidsk˘ch právech a základních svobodách (právo na vzdûlání).

Rozsudek Velkého senátu ve vûci Catan a ostatní v. Moldavsko a Rusko (ã. 43370/04, 8252/05 a 18454/06)

Rozhodnutí o nepfiijatelnosti stíÏnosti Eparhija Budimljansko-Nik‰içka a ostatní v. âerná hora (stíÏnost ã. 26501/05)

Datum rozhodnutí: 19. fiíjna 2012 Závûr: Rusku je tfieba pfiiãítat odpovûdnost za poru‰ení práv stûÏovatelÛ na vzdûlání, vzhledem k tomu, Ïe separatistick˘ reÏim v Podnûstfií nemohl pfieÏít bez ruské podpory. Obsah: StûÏovateli je 170 moldavsk˘ch rodiãÛ a dûtí Ïijících v „Moldavské republice Podnûstfií“. Neuznan˘ separatistick˘ reÏim ovládající tuto oblast se oddûlil v roce 1990 od Moldavska. V letech 1992 a 1994 zakázal uÏívání latinky ve ‰kolách s tím, Ïe rumun‰tina jako jeden z oficiálních jazykÛ má b˘t zapisována azbukou. Tuto politiku také vynucoval celou fiadou pomûrnû radikálních opatfiení. Ta zahrnovala násilná vyklizení uãitelÛ a dûtí z moldavsk˘ch ‰kol s vyuãovacím jazykem rumun‰tinou, pokud pouÏívali pfii v˘uce latinku, ru‰ení tûchto ‰kol a jejich nové otvírání v náhradních prostorách. Velk˘ senát jednomyslnû rozhodl, Ïe Moldavsko neporu‰ilo ãl. 2 Protokolu ã. 1 k Úmluvû, a ‰estnácti hlasy proti jednomu o tom, Ïe Ruská federace poru‰ila ãl. 2 Protokolu ã. 1 k Úmluvû. Poznámka: Velk˘ senát konstatoval, Ïe separatistick˘ reÏim nemohl pfieÏít bez nepfietrÏité ruské politické, vojenské a ekonomické pomoci. Soud nemûl dÛkazy o pfiímém ruském zapojení nebo schvalování opatfiení zamûfien˘ch proti stûÏovatelÛm a jejich ‰kolám. Velk˘ senát ale konstatoval, Ïe Rusko v rozhodné dobû vykonávalo faktickou kontrolu nad „Moldavskou republikou Podnûstfií“. Proto také ru‰ení ‰kol spadá pod ruskou pravomoc podle Úmluvy. Naproti tomu Moldavsko nejen Ïe tento reÏim nepodporovalo, ale realizovalo opatfiení na podporu stûÏovatelÛ, vãetnû plateb nájemného a vybavení náhradních ‰kolsk˘ch zafiízení, platÛ uãitelÛ a dopravy do ‰kol, které nejsou v dosahu vefiejné dopravy. Související judikatura: rozsudek ze dne 21. 11. 2001, Al-Adsani v. Spojené království, ã. 35763/97, ECHR 2001-XI, rozsudek Velkého senátu ze dne 7. 7. 2011, Al-Skeini a ostatní v. Spojené království, ã. 55721/07, rozsudek ze dne 23. 7.1968, „Belgick˘ jazykov˘ pfiípad“, ã. 1474/62, 1677/62, 1691/62, 1769/63, 1994/63, 2126/64,

Datum rozhodnutí: 19. fiíjna 2012 Závûr: âl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû nezakládá obecnou povinnost ãlenského státu k restituci majetku ani není nijak omezena svoboda ãlenského státu urãit rozsah a podmínky takov˘ch restitucí, pokud jde o majetek vyvlastnûn˘ pfied datem vstupu Úmluvy v úãinnost pro tento stát. Obsah: Vûc se t˘ká nemovitostí pÛvodnû vlastnûn˘ch stûÏovateli diecézí, jejími farnostmi a klá‰tery. Nemovitosti byly po II. svûtové válce vyvlastnûny. StûÏovatelé zejména uvádûli, Ïe byla poru‰ena jejich vlastnická práva, protoÏe jim nebyly nemovitosti restituovány. StûÏovatelé dovozovali svÛj nárok ze Zákona o spravedliv˘ch restitucích z roku 2002, kter˘ pfiiznával náboÏensk˘m spoleãnostem právo na restituci majetku. V kvûtnu 2003 Ústavní soud âerné hory prohlásil celou fiadu ustanovení tohoto zákona za neústavní. V roce 2004 byl pfiijat nov˘ zákon, kter˘ upravoval restituãní nároky toliko fyzick˘ch osob s tím, Ïe restituce majetku náboÏensk˘ch spoleãností bude upravovat zvlá‰tní zákon. StûÏovatelé namítali, Ïe jim nebyl vydán majetek v souladu se zákonem z roku 2002 a Ïe zákon z roku 2004 byl vÛãi nim diskriminaãní, kdyÏ právo na restituci majetku pfiiznával jen fyzick˘m osobám. Soud uvedl, Ïe stûÏovatelÛm nesvûdãí legitimní oãekávání podle ãl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû a prohlásil jednomyslnû stíÏnost za nepfiijatelnou. Poznámka: Soud pfiipustil, Ïe legislativa ãlenského státu pfiijatá po ratifikaci Úmluvy a Protokolu ã. 1 k Úmluvû, pokud zaruãuje plnou nebo ãásteãnou restituci majetku vyvlastnûného pfiedchozím reÏimem, mÛÏe b˘t povaÏována za základ nového majetkového práva, které je pod ochranou ãl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû. V daném pfiípadû v‰ak ‰lo o majetek vyvlastnûn˘ stûÏovatelÛm dávno pfiedtím, neÏ âerná hora ratifikovala Úmluvu a její Protokol. Pokud jde o samotné vyvlastnûní, není dána pravomoc Soudu ratione temporis, a nemÛÏe tedy rozhodovat ani o pfietrvávajících úãincích vyvlastnûní. Soud konstatoval, Ïe stûÏovatelé nemohli mít legitimní oãekávání o tom, Ïe restituce bude

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

rozhodnuta v jejich prospûch, protoÏe klíãová ustanovení zákona, jehoÏ se dovolávali, byla prohlá‰ena za neústavní pfied ratifikací Úmluvy âernou horou a pfiedtím, neÏ byla podána stíÏnost stûÏovatelÛ. Samotné oãekávání, Ïe zákon bude zmûnûn v budoucnu tak, aby byl v souladu s Ústavou, samo o sobû nepfiedstavuje legitimní oãekávání pro úãely ãl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû. Související judikatura: rozhodnutí Velkého senátu ze dne 10. 7. 2002, Gratzinger a Gratzingerová v. âeská republika, ã. 39794/98, rozsudek Velkého senátu ze dne 12. 7. 2001, Prince Hans-Adam II of Liechtenstein v. Nûmecko, ã. 42527/98, ECHR 2001-VIII, rozsudek Velkého senátu ze dne 28. 9. 2004, Kopeck˘ v. Slovensko, ã. 44912/98, ECHR 2004-IX, rozsudek Velkého senátu ze dne 23. 11. 2000, Former King of Greece a ostatní v. ¤ecko, ã. 25701/94, ECHR 2000-XII. Relevantní ustanovení: âl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû o lidsk˘ch právech a základních svobodách (ochrana vlastnictví).

Buishvili v. âeská republika (stíÏnost ã. 30241/11) Datum rozhodnutí: 25. fiíjna 2012 Závûr: Omezení správních soudÛ pfii pfiezkumu správního rozhodnutí o nevpu‰tûní na území, kde správní soudy nemají pravomoc nafiídit propu‰tûní osoby na svobodu, je v rozporu s Úmluvou. Obsah: StûÏovatel byl na základû tzv. nafiízení Dublin II. pfiedán v roce 2011 z Nizozemí do âeské republiky a poÏádal zde o azyl. StûÏovateli byl odmítnut vstup na území a byl umístûn

JURISPRUDENCE 1/2013 v pfiijímacím centru na leti‰ti. StûÏovatel poukazoval na to, Ïe nemûl pfiístup k soudnímu fiízení, v nûmÏ by mohlo b˘t rozhodnuto o jeho propu‰tûní. StûÏovateli byl za úãelem léãení nakonec povolen vstup na území v ãervnu 2011. Soud jednomyslnû rozhodl o poru‰ení ãl. 5 odst. 4 Úmluvy. Poznámka: Soud shledal v nesouladu s Úmluvou skuteãnost, Ïe správní soudy mohou pouze zru‰it rozhodnutí správního orgánu (ministerstva) o nevpu‰tûní osoby na území a vûc vrátit k dal‰ímu fiízení, ale nemohou pfiímo nafiídit propu‰tûní takové osoby. Jde pfiitom o analogickou situaci jako je vazba, kde soudce musí mít pravomoc pfiímo rozhodnout o propu‰tûní. Ani moÏnost obrátit se na Ústavní soud není v tomto ohledu dostateãná, protoÏe Ústavní soud mÛÏe toliko zru‰it zákonné ustanovení v rozporu s Ústavou, ale nemÛÏe roz‰ífiit pravomoc správních soudÛ. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 19. 2. 2009 A. a ostatní v. Spojené království, ã. 3455/05, CEDH 2009, rozsudek ze dne 26. 9. 2002, Benjamin a Wilson v. Spojené království, ã. 28212/95, rozsudek ze dne 28. 10. 2010, Knebl v. âeská republika, ã. 20157/05, rozsudek ze dne 28. 11. 2008, Rashed v. âeská republika, ã. 298/07, rozsudek ze dne 2. 10. 2008, Rusu v. Rakousko, ã. 34082/02. Relevantní ustanovení: âl. 5 odst. 4 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (právo na urychlené rozhodnutí o zákonnosti zbavení svobody). Pfiipravila: Pavla Bouãková

47

ABSTRAKTY âLÁNKÒ Mezinárodní zdanûní fyzick˘ch osob s pfiíjmy ze závislé ãinnosti v kontextu judikatury Soudního dvora EU Karel Brychta Autor se v pfiíspûvku zamûfiuje zejména na mezinárodní zdanûní pfiíjmÛ fyzick˘ch osob s pfiíjmy ze závislé ãinnosti a otázky spoleãné pro mezinárodní zdaÀování pfiíjmÛ fyzick˘ch osob. Sledovan˘mi kauzami byly pfiípady Schumacker (C-279/93), Gschwind (C-391/97), Persche (C-317/07), Damseaux (C-128/08), Gilly (C-336/96) a D. (C-376/03). Následující ãást obsahuje zhodnocení souãasného (aktuálního) znûní ãeského zákona o daních z pfiíjmÛ a znûní ãeského zákona o daních z pfiíjmÛ ve znûní zákona ã. 458/2011 Sb. pohledem jejich shody s judikaturou ESD.

International Taxation of Natural Persons with Incomes from Employment In Connection with European Court of Justice Case-law The author focuses mainly on international taxation of natural persons with incomes from employment and issues common for international taxation of natural person incomes. The described causes and ECJ conclusions have been those in cases Schumacker (C-279/93), Gschwind (C-391/97), Persche (C-317/07), Damseaux (C-128/08), Gilly (C-336/96) and D. (C-376/03). Subsequently there are assessed current wording of the Czech Act of Income Taxes and wording contained in the Czech Act of Income Taxes as amended by Act No. 458/2011 Coll. as to their compliance with ECJ case-law.

Povinnost kraje poskytovat sociální sluÏby dle ust. § 93 písm. a) zákona o sociálních sluÏbách Martin ·tefko V aplikaãní praxi se vyskytly závaÏné v˘kladové problémy v souvislosti s ust. § 93 písm. a) zákona ã. 108/2006 Sb. o sociálních sluÏbách, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ (ZSS). Ust. § 93 písm. a) ZSS ukládá krajskému úfiadu povinnost zajistit ve spolupráci poskytnutí sociálních sluÏeb. ZSS v‰ak nestanoví jak˘m konkrétním zpÛsobem má kraj jednat pfii zaji‰Èování poskytování sociálních sluÏeb. Kraje se proto oprávnûnû ptají, jakou pÛsobnost zakládá ust. § 93 písm. a) ZSS krajsk˘m úfiadÛm, resp. krajÛm a jak˘m zpÛsobem má b˘t tato pÛsobnost ex lege naplnûna? Tento ãlánek se pokou‰í jednak otevfiít diskuzi na nastínûné téma, jednak nabízí argumenty pro uspokojivé urãení pÛsobnosti dle ZSS.

Region’s Duty to Maintain in Run a System of Social Services Provision There is a serious issue concerning Section 93 Lit. a) Social Services Act. In accordance with the respective provision, a region is obligated to overtake a social services provider and maintain it in process. However, the law is not clear on the point either who shall finance transitions_ costs, or what legal instruments may the region apply to fulfill its duty. This paper envisions to answer both questions.

Anal˘za judikatury vztahující se k postavení profesionálních sportovcÛ v oblasti kolektivních sportÛ v âeské republice Roman Vybíral Hlavní cíl pfiíspûvku spoãívá v anal˘ze právní povahy postavení profesionálních sportovcÛ kolektivních sportÛ na území âeské republiky. Celou fiadu let se objevují kritické hlasy odsuzující pfieváÏné vnímání tûchto sportovcÛ jako osob vykonávajících samostatnou v˘dûleãnou ãinnost, ve smyslu zákona o daních z pfiíjmÛ. Správné zaãlenûní tûchto sportovcÛ do kategorie samostatnû v˘dûleãnû ãinn˘ch osob, pfiípadnû do kategorie závisl˘ch osob, má pfiitom zásadní dopady do daÀové sféry sportovce. Autor v ãlánku pfiedstavuje nûkterá relevantní rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvy‰‰ího správního soudu âeské republiky, která následnû podrobuje kritice.

Analysis of case-law related to the legal status of professional athletes of team sports in the Czech Republic The main objective of the paper is to analyze the nature of the legal status of professional athletes of team sports in the Czech Republic. For many years critical voices have been appearing condemning the consideration of such athletes as self-employed persons in terms of the Income Tax Act. Proper inclusion of such athletes into the cathegories of self-employed persons or dependent persons has a significant impact on their tax sphere. The author presents some relevant decisions of the Constitutional Court and the Supreme Administrative Court of the Czech Republic which are subsequently subjected to criticism.

48

Perspektivy institutu opatrovnické rady Karel Svoboda âlánek upozorÀuje na skuteãnost, Ïe opatrovnická rada je v ãeském právu institutem, kter˘ je v podstatû nov˘. Nov˘ civilní kodex pfiedpokládá, Ïe k jejímu ustavení bude docházet neformálním zpÛsobem, zpravidla bez asistence soudu. V dobû její volby nebude nikdo oprávnûn provûfiit, zda volitelé opatrovnické rady a její ãlenové mají k opatrovanci skuteãn˘ vztah. Korektnost volby ãlenÛ opatrovnické rady a její rozhodnutí bude soud moci pfiezkoumat aÏ ex post a jen na návrh (tedy nikoliv z moci úfiední).

Perspectives of the Guardian Council The article draws attention to the fact that the Guardian Council is institute which is essentially new in the Czech Law an,. The new Civil Code presupposes that its establishment will take place informally, usually without the assistance of the Court. At the time of its election, nobody is entitled to verify whether the electors of the Guardian Council and its members have a real relationship towards the ward. The correctness of the election of members of the Council and its decision will be a subject of review only after the evaluations and proposal (not ex officio).

Jiné prameny práva Pavel Mates Dlouhá léta pfievládalo u nás mínûní, Ïe existují toliko dva prameny práva: normativní právní akty, právní pfiedpisy a normativní smlouvy. Zásadní pfielom nastal v tomto ohledu v 90. letech minulého století. Diskutováno je pfiednû o v˘znamu judikatury jakoÏto pramene práva, a aãkoli tu není dosaÏeno oficiálního uznání, nelze pochybovat, Ïe via facti tento v˘znam má, pfiedev‰ím pokud jde o rozhodnutí obou nejvy‰‰ích soudÛ. Specifické postavení má judikatura Ústavního soudu, kter˘ vystupuje v roli negativního zákonodárce a souãasnû jeho závûry jsou závazné erga omnes, coÏ nepochybnû platí pro v˘rokovou ãást.

Other Sources of Law For many years, an opinion prevailed here that only two sources of law existed: normative legal acts, legal regulations and normative contracts. A crucial turn took place in this regard in the 90_s of the last century. Discussed primarily is the significance of judicature as a source of law, and although an official recognition has not been achieved yet, there is no doubt that it has this signifinance in reality, especially concerning the decisions of the two supreme courts. A specific position belongs to the judicature of the Constitutional Court, which represents the role of negative legislator and at the same time its conclusions are binding towards all, which refers it to the propositional part with no doubt.

Plná harmonizace a z ní vypl˘vající povinnosti pro ãlensk˘ stát Vûra Knoblochová âlánek komentuje rozsudek Soudního dvora vûnovan˘ v˘kladu povinností ãlensk˘ch státÛ pfii implementaci smûrnice zaloÏené na principu plné harmonizace (C-602/10). V daném pfiípadû se jednalo o otázku, zda mÛÏe ãlensk˘ stát aplikovat plnû harmonizovaná ustanovení i na vztahy, které nespadají do pÛsobnosti pfiedmûtné smûrnice, a zda mÛÏe pro vztahy regulované smûrnicí stanovit i jiná pravidla jdoucí nad její rámec. Soudní dvÛr konstatoval, Ïe ãlenské státy mohou aplikovat plnû harmonizovaná pravidla smûrnice téÏ na vztahy, jeÏ do její pÛsobnost nespadají. Volnost jim pfiiznal i pfii stanovení jin˘ch, ve smûrnici neupraven˘ch pravidel, jeÏ se mají pouÏít na vztahy smûrnicí regulované. Soudní dvÛr se v podobném duchu vyjádfiil jiÏ dfiíve, av‰ak pochybnosti v soudní i zákonodárné praxi nadále pfietrvávaly. Od komentovaného rozhodnutí lze oãekávat, Ïe pfiispûje k dal‰ímu vyjasnûní a zv˘‰ení právní jistoty.

Full Harmonization and the Resulting Obligations for the Member State The article comments on the ECJ judgment dealing with interpretation of Member States’ obligations by transposing fully harmonised directives into national laws (C-602/10). In the given case, the principle questions were whether a Member State is allowed to apply fully harmonised provisions also on relations that are out of the scope of the directive in question, and whether it is allowed to provide for other rules applicable to relations covered by the relevant directive. The ECJ concluded that Member States may apply fully harmonised provisions also to relations that are not in the scope of the directive. They are also free to establish other rules applicable to relations covered by the directive that are not provided for by the directive. This ruling followed previous judgements. Regardless of this fact, doubts about interpretation persisted both in national courts and in the legislative process. Hopefully, the commented judgements will contribute to clarification and increase of legal certainty.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58

2013 âlánky Monitoring judikatury Abstrakty ãlánkû 48

Recommend Documents