specialista na komentování judikatury âasopis Jurisprudence je recenzovan˘m ãasopisem dle Seznamu recenzovan˘ch neimpaktovan˘ch periodik vydávan˘ch v âR.
ROâNÍK XXII vydává Wolters Kluwer âR, a. s.
obsah
4/2013
Abstrakty ãlánkÛ
2
‰éfredaktor Doc. JUDr. Petr Bûlovsk˘, Dr. pfiedseda redakãní rady Mgr. TomበDoleÏil, LL.M. Eur., Ph.D. redakãní rada JUDr. PhDr. Marek Anto‰, Ph.D. JUDr. Jifií Hrádek, Ph.D., LL.M. JUDr. TomበRychl˘ Doc. Mag.phil. Dr.iur. Harald Scheu, Ph.D. Doc. JUDr. PhDr. Ivo ·losarãík, LL.M., Ph.D. JUDr. Ing. Jifií Zemánek, CSc. rada poradcÛ JUDr. Tomበâihula, LL.M. Eur. Mgr. David Hip‰r Doc. JUDr. Zdenûk Kühn, PhD., LL.M. JUDr. Radim Polãák, Ph.D. JUDr. Václav Stehlík, LL.M., Ph.D. Doc. JUDr. NadûÏda ·i‰ková, Ph.D. grafická úprava, tisk SERIFA, s. r. o. Jinonická 80, Praha 5
âlánky Promûny v zji‰Èování skutkového stavu v novû úãinné a chystané právní úpravû o.s.fi. Jana Kfiiváãková .................................................................................................................... 3
ObÏivnutí zru‰eného právního pfiedpisu Zdenûk Koudelka .................................................................................................................. 8
Zamy‰lení nad ústavností správního deliktu provozovatele vozidla Pavel Mates, Karel ·emík ................................................................................................... 14
Problematika dÛkazního bfiemene v evropském antidiskriminaãním právu Harald Christian Scheu ...................................................................................................... 18
ZneuÏití dominantního postavení na trhu státním monopolem v judikatufie SDEU Martin Lyãka ..................................................................................................................... 24
ãasopis vychází osmkrát roãnû (pût ãísel do konce ãervna, tfii ãísla po prázdninách) Pfiedplatné pro rok 2013 (8 ãísel) ãiní 2 265 Kã bez DPH Cena jednoho v˘tisku je 400 Kã adresa Wolters Kluwer âR, a. s. U Nákladového nádraÏí 6 130 00 Praha 3 tel. 246 040 400 fax: 246 040 401 email:
[email protected] Iâ: 63077639
Monitoring judikatury Monitoring judikatury soudÛ âeské republiky Jan Tryzna .......................................................................................................................... 30
Monitoring judikatury Evropského soudního dvora Jan Tlamycha ..................................................................................................................... 36
Monitoring judikatury Evropského soudu pro lidská práva Pavla Bouãková .................................................................................................................. 40
inzerce Iva Suchnová tel. 246 040 439 zasílání autorsk˘ch pfiíspûvkÛ
[email protected]
V‰echny pfiíspûvky nabízené k publikaci procházejí recenzním fiízením. 1
ABSTRAKTY âLÁNKÒ Promûny v zji‰Èování skutkového stavu v novû úãinné a chystané právní úpravû o. s. fi.
found. There is no doubt that in the present case the constitutionally guaranteed right to ensure the prohibition of self-incrimination is not respected, because the operator is compelled to state himself or kin or pay a fine.
Jana Kfiiváãková âlánek se soustfieìuje na zmûny ve zji‰Èování skutkového stavu v obãanském soudním fiízení zavedené novelou ã. 404/2012 Sb. Pfiedev‰ím se v nûm autorka zab˘vá novû zaveden˘mi v˘jimkami z koncentrace fiízení a zmûnou rozsahu uplatnûní vy‰etfiovací zásady. Dále je pojednáno o navrhované harmonizaãní novele obãanského soudního fiádu, která vy‰etfiovací zásadu zcela vyluãuje ze sporného fiízení.
Shifts in the finding of facts in the newly effective and forthcoming legislation Civil Procedure Jana Kfiiváãková The article focuses on the changes in the fact-finding process in civil proceedings established by Amendment No. 404/2012 Coll. Above all; the author discusses the newly-established exceptions to the concentration of proceedings and the changes of the scope of application of the principle of inquiry. Furthermore, the article deals with the proposed amendment to the Civil Procedure Code, which completely excludes principle of inquiry from contentious proceedings.
ObÏivnutí právního pfiedpisu Zdenûk Koudelka Text se zab˘vá obÏivnutím právního pfiedpisu, kter˘ byl zru‰en právním pfiedpisem, jenÏ byl následnû zru‰en Ústavním soudem. Poukazuje na nejednotn˘ pfiístup k fie‰ení. Text vychází ze zásady, Ïe pokud v˘slovnû právo nestanoví jinak, zru‰en˘ právní pfiedpis neobÏivne tím, Ïe se zru‰í pfiedpis, kter˘ jej zru‰il.
A Revive of a Legal Act Zdenûk Koudelka The text deals with reviving of the legal regulation, which had been cancelled by the legal regulation subsequently cancelled by the Constitutional Court. The text shows nonuniform kind of solution. The text works on the following principle – the cancelled legal regulation will not revive after cancelling of the regulation which had it cancelled earlier, unless otherwise stated by an act.
Zamy‰lení nad ústavností správního deliktu provozovatele vozidla Pavel Mates, Karel ·emík Od ledna leto‰ního roku vstupuje v úãinnost novela silniãního zákona, jejímÏ proklamovan˘m cílem je zlep‰it postih osob, které nedodrÏují pravidla silniãního provozu. Uzákonûn byl tzv. univerzální správní delikt, jehoÏ pachatelem se stává provozovatel vozidla, pokud do‰lo k pfiestupku a nebyl zji‰tûn jeho pachatel. Je nepochybné, Ïe v daném pfiípadû není respektováno ústavnû garantované právo zaji‰Èující zákaz sebeobviÀování, protoÏe provozovatel je donucován uvést sebe ãi osobu blízkou nebo zaplatit pokutu.
Thoughts on the constitutionality of the administrative offense of the vehicle Pavel Mates, Karel ·emík Since January of this year the amendment of the Traffic Act enters into effect, with a stated goal to enhance penalties for those who fail to comply with traffic rules. The so-called universal administrative offense was introduced – the offender becomes the operator of the vehicle when the offense was comited and the perpetrator was
2
Problematika dÛkazního bfiemene v evropském antidiskriminaãním právu Harald Christian Scheu Pfiíspûvek pfiedstavuje v˘voj vedoucí k zakotvení institutu pfievrácení dÛkazního bfiemene v evropském antidiskriminaãním právu a upozorÀuje na nûkteré problematické aspekty tohoto institutu. V dÛsledku aktivistické judikatury se institut pfievracení dÛkazního bfiemene promûnil z jemného nástroje uplatnûného jen ve zvlá‰tních pfiípadech ve standardní nástroj urãen˘ k plo‰né aplikaci ve v‰ech pfiípadech údajné diskriminace. Dva pomûrnû nové pfiípady rozhodnuté Nejvy‰‰ím soudem USA a Soudním dvorem EU demonstruje, k jak˘m nesmysln˘m v˘sledkÛm povede aplikace rigidních pravidel dokazování v souãasném antidiskriminaãním právu.
The issue of burden of proof in the European Anti-Discrimination Law Harald Christian Scheu The article deals with the reversal of the burden of proof in European anti-discrimination law and highlights some of the problematic aspects of this institute. As a result of activist jurisprudence the reversal of the burden of proof was transformed from a fine instrument designed for special cases only into a standard tool that shall be applied in all cases of alleged discrimination. Two relatively recent cases decided by the U.S. Supreme Court and the Court of Justice of the EU demonstrate how the application of rigid rules of evidence in the current anti-discrimination law may lead to absurd consequences.
ZneuÏití dominantního postavení na trhu státním monopolem v judikatufie SDEU Martin Lyãka âlánek 106 SFEU zakazuje ãlensk˘m státÛm EU zavádût ãi zachovat v platnosti právní pfiedpisy pfiijaté v souvislosti se svûfiením v˘luãn˘ch ãi zvlá‰tních práv vefiejn˘m podnikÛm, které jsou rozporné s ustanoveními na ochranu hospodáfiské soutûÏe, zejména ãlánkem 102 SFEU. Pfiedcházející judikatura Soudního dvora Evropské unie („Soudní dvÛr“) stanovuje, Ïe právní pfiedpisy, jejichÏ dÛsledkem je konflikt zájmÛ ãi neschopnosti drÏitele v˘luãn˘ch práv uspokojit trÏní poptávku. Ov‰em z recentního rozhodnutí Soudního dvora ve vûci DEI se podává, Ïe skuteãnost, Ïe pfiítomnost b˘valého monopolisty na trh vede ke ztíÏení pfiístupu na tento trh, není sama o sobû rozporná s ãlánky 106 a 102 SFEU.
The abuse of a dominant market position by the state monopoly in the CJEU case law Martin Lyãka Article 106 TFEU prohibits EU Member States from enacting or maitaining in force any measures, adopted in relation to the grant of exclusive or special rights to public undertakings, that would be contrary to the EU competition law rules, in particular Article 102 TFEU. The previous case law of the Court of Justice of the European Union („CJEU“) has established that measures giving rise to conflicts of interest or the inability of the exclusive licence holder to satisfy customer demand amount to such a breach. However, in accordance with the recent decision of CJEU in DEI the mere fact that the presence of a former monpoly in the market makes access to that market more difficult and costly does not constitute a breach of Articles 106 and 102 TFEU.“
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY Promûny v zji‰Èování skutkového stavu v novû úãinné a chystané právní úpravû obãanského soudního fiádu1 JUDR. JANA K¤IVÁâKOVÁ, PRÁVNICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO, OLOMOUC Zákonem ã. 404/2012 Sb. do‰lo s úãinností ke dni 1. ledna 2013 k novelizaci zákona ã. 99/1963 Sb., obãansk˘ soudní fiád (dále jen o. s. fi.). Hlavní zmûna, kterou uveden˘ zákon pfiinesl, se t˘ká dovolacího fiízení. Podstatné zmûny ov‰em dostála také právní úprava zji‰Èování skutkového stavu vûci. Poslanecká snûmovna zároveÀ v souãasné dobû projednává návrh zákona, kter˘ smûfiuje k novelizaci o. s. fi. – tzv. harmonizaãní novelu, jeÏ také zásadnû zasáhne do této oblasti.
Nové v˘jimky z koncentrace fiízení Jako první lze uvést doplnûní ustanovení o koncentraci fiízení. To vychází v nûkter˘ch bodech z dlouhodobû vyt˘kan˘ch nedostatkÛ dosavadní právní úpravy. Jedná se zejména o doplnûní v˘jimek z koncentrace fiízení uveden˘ch v § 118b odst. 1, kter˘ doposud znûl následovnû: K pozdûji uveden˘m skuteãnostem a oznaãen˘m dÛkazÛm smí soud pfiihlédnout, jen jde-li o skuteãnosti nebo dÛkazy, jimiÏ má b˘t zpochybnûna vûrohodnost proveden˘ch dÛkazních prostfiedkÛ, které nastaly po pfiípravném jednání nebo které úãastník nemohl bez své viny vãas uvést, jakoÏ i ke skuteãnostem nebo dÛkazÛm, které úãastníci uvedli poté, co byl nûkter˘ z nich vyzván k doplnûní rozhodujících skuteãností podle § 118a odst. 2. Novû je v˘jimkou i situace, kdy skuteãnost nebo dÛkaz vznikne aÏ po prvním jednání, nebylo-li pfiedtím provedeno pfiípravné jednání. Tímto krokem dochází k v˘slovnému vyfie‰ení nerovného postavení úãastníkÛ fiízení, v nûmÏ bylo provedeno pfiípravné jednání, a úãastníkÛ fiízení, v nûmÏ pfiípravné jednání neprobûhlo. Znûní právní úpravy bylo v tomto ohledu neúplné a nerovnost v právní úpravû obou zcela totoÏn˘ch situací tak byla kompenzována v˘kladem per analogiam v souvislosti s principem rovnosti. V˘slovné upfiesnûní právní úpravy po-
tom lze chápat jako nikoli bezpodmíneãnû nutné, ov‰em s ohledem na právní jistotu úãastníkÛ fiízení a jednoznaãnost, urãitost a pfiedvídatelnost aplikace ustanovení obãanského soudního fiádu za pfiínosnou zmûnu. Naopak bez pov‰imnutí zÛstala absence explicitního vyjádfiení pouãovací povinnosti soudu stran koncentrace fiízení k okamÏiku skonãení prvního jednání. Zde opût lze postupovat s ohledem na shodnost situací analogicky s úpravou koncentrace fiízení v pfiípravném jednání a povinnost pouãení dovodit i s ohledem na obecnou pouãovací povinnost soudu dle § 5 o. s. fi., nicménû ujasnûní právní úpravy i v tomto bodû by bylo jistû Ïádoucí.2 Dal‰í zmûnu uãinûnou novelou pfiedstavuje roz‰ífiení v˘jimek z koncentrace fiízení v souvislosti s aplikací § 118a o. s. fi. Dosavadní právní úprava se omezovala na stanovení v˘jimky z koncentrace fiízení v souvislosti s pfiedchozím pouãením dle § 118a odst. 2 o. s. fi., tedy situace, kdy soud pouãil úãastníky fiízení o tom, Ïe má za to, Ïe vûc je moÏné po právní stránce posoudit jinak neÏ podle úãastníkova právního názoru, a proto vyzve úãastníka, aby v potfiebném rozsahu doplnil vylíãení rozhodn˘ch skuteãností. Tato v˘jimeãná situace je jako v˘jimka z koncentrace fiízení zcela pochopitelná a logická. Jedná se o stav, kdy úãastníci uvedli ve‰keré skuteãnosti a dÛkazy prokazující jejich tvrzení, ãímÏ splnili povinnost tvrzení a dÛkazní povinnost. Nicménû aÏ na základû tûchto skuteãností dospûje soud k závûru, Ïe vûc je tfieba právnû posoudit odli‰nû od právního názoru úãastníkÛ. Aby takto mohl uãinit, je nutné doplnit je‰tû dal‰í skuteãnosti, které by ov‰em pfii neexistenci této v˘jimky z koncentrace zpravidla doplnûny b˘t nemohly, neboÈ úãastníci by po pouãení dle § 118a odst. 2 mohli uvést pouze ty skuteãnosti a navrhnout ty dÛkazy, které by byly podfiaditelné pod v˘jimky z koncentrace uvedené v § 118b o. s. fi. 1 2
Tento ãlánek vznikl v rámci fie‰ení grantového projektu PF_2012_004, Projekt Studentské grantové soutûÏe UP v Olomouci. K tomu srovnej i Hamuºáková, Klára. Zásada koncentrace fiízení a její uplatnûní v civilním soudním fiízení. Praha: Leges, 2010, s. 96–97.
3
4/2013 JURISPRUDENCE Novelou zavedené dal‰í v˘jimky se t˘kají § 118a odst. 1 a odst. 3, tedy situací, kdy soud dospûje k závûru, Ïe úãastník doposud neuvedl ve‰keré rozhodné skuteãnosti nebo nepfiedloÏil relevantní dÛkazy. Jakkoli se mÛÏe krok zákonodárce jevit zcela logick˘m a správn˘m, protoÏe povede k pfiesnûj‰ímu zji‰tûní skutkového stavu (obdobnû jako u pouãení dle § 118a odst. 2 nebudou úãastníci jiÏ ve sv˘ch skutkov˘ch tvrzeních a návrzích dÛkazÛ v reakci na tato pouãení limitováni v˘ãtem dosavadních v˘jimek z koncentrace dle § 118b o. s. fi.) a posílí se tím z urãitého pohledu i pfiedvídatelnost soudního rozhodování, nelze nevidût také negativní dopady této nové právní úpravy v˘jimek z koncentrace fiízení v praxi soudÛ. Jistû pozitivním následkem této novelizace koncentrace fiízení je, Ïe soud mÛÏe s ohledem na stav objasnûní vûci pouÏitím pouãení dle § 118a odst. 1 nebo 3 docílit úplnûj‰ího a tím pádem i správnûj‰ího zji‰tûní skutkového stavu. To jistû také bylo zámûrem zákonodárce. Je totiÏ zcela proti smyslu soudního fiízení, v nûmÏ má b˘t poskytnuta ochrana skuteãn˘m právÛm, aby soud byl nucen rozhodnout zcela formalisticky a to jen proto, Ïe neúplnost objasnûní skutkového stavu byla zji‰tûna aÏ poté, co nastala koncentrace fiízení. Takové rozhodnutí by bylo nejen nespravedlivé, ale s ohledem na nevûdomost úãastníkÛ o tom, Ïe pro soud zÛstaly rozhodné skuteãnosti neprokázány, i zcela nepfiedvídatelné. Na druhou stranu je tfieba si uvûdomit, Ïe uÏitím pouãení dle § 118a odst. 1 nebo 3 nemá b˘t fie‰en stav, kdy soud z vlastní vÛle bez dostateãn˘ch dÛvodÛ ve své podstatû zamezí nastání koncentrace fiízení ãi ji prolomí. Pouãení dle § 118a odst. 1 a 3 pfiedstavují zcela specificky úãelovû zamûfiené instituty slouÏící k napravení nedostatku splnûní povinnosti tvrzení a povinnosti dÛkazní ze strany úãastníkÛ a nemohou b˘t pouÏity a priori jako pojistka pro pfiípad, Ïe se v dal‰ím prÛbûhu ukáÏe nedostateãnost plnûní tûchto povinností. Je dále zcela v rozporu s úãelem koncentrace fiízení, kter˘m je posílení zásady rychlosti a hospodárnosti fiízení, budou-li úãastníci spoléhat na to, Ïe aãkoli zÛstanou neãinní, nebude to pro nû mít negativní následky v podobû nastolení koncentrace fiízení a tím i nemoÏnosti dodateãnû splnit své procesní povinnosti a unést bfiemeno tvrzení a bfiemeno dÛkazní. K tomu v‰ak reálnû mÛÏe a dle mého názoru také bude docházet. Tento následek v‰ak musel b˘t zákonodárci jistû patrn˘ a proto je tfieba se pozastavit nad tím, jak mají soudy v nastalém pfiípadû postupovat. BohuÏel, dojde-li k uvedenému stavu, kdy pro soud zÛstanou napfi. tvrzení jedné stra4
âLÁNKY ny neprokázána nebo bude-li míra splnûní povinnosti tvrzení jednou ze stran nedostateãná, nezbude soudu nic jiného, neÏ pouãení dle § 118a odst. 1 a 3 pouÏít. Tento závûr plyne ze zcela jednoznaãného znûní uveden˘ch ustanovení, kdy dle odst. 1 („UkáÏe-li se v prÛbûhu jednání, Ïe úãastník nevylíãil v‰echny rozhodné skuteãnosti nebo Ïe je uvedl neúplnû, pfiedseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a pouãí jej, o ãem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnûní této v˘zvy.“) a odst. 2 („Zjistí-li pfiedseda senátu v prÛbûhu jednání, Ïe úãastník dosud nenavrhl dÛkazy potfiebné k prokázání v‰ech sv˘ch sporn˘ch tvrzení, vyzve jej, aby tyto dÛkazy oznaãil bez zbyteãného odkladu, a pouãí jej o následcích nesplnûní této v˘zvy.“) je povinností soudu úãastníka pouãit vÏdy, nastane-li nûkterá ze zákonem pfiedvídan˘ch situací. JestliÏe by soud úãastníka nepouãil a v dÛsledku neunesení nûkterého z bfiemen rozhodl v jeho neprospûch, jednalo by se o vadu fiízení a poru‰ení práva na spravedliv˘ proces.3 Není tedy objektivnû moÏné odli‰it laxní pfiístup stran k objasnûní skutkového stavu nebo dokonce zámûrnému prodluÏování fiízení (a ve své podstatû sankcionovat nepouãením dle § 118a odst. 1 nebo 3 ãi preventivnû pÛsobit k pfiedcházení tûmto situacím, tím, Ïe toto pouãení bude vázáno na zohlednûní dosavadního pfiístupu úãastníkÛ k fiízení) od situací, kdy pfiestoÏe strany sporu plní své povinnosti, z pohledu soudu je tfieba nûkteré okolnosti dojasnit. Pfiistoupení k pouãení tedy nemÛÏe pfiedcházet úvaha soudu o okolnostech dosavadního neuvedení rozhodn˘ch skuteãností. Novelou zavedená v˘jimka z koncentrace tak mÛÏe vést k úvahám o znovuzavedení sv˘m zpÛsobem soudcovské koncentrace fiízení (tak jako tomu bylo pfied tzv. souhrnnou novelou (z. ã. 7/2009 Sb.), kdy nastolení koncentrace se dostává ãásteãnû do rukou soudu a to právû s ohledem na moÏné pfiistoupení k pouãení dle § 118a odst. 1 a 3. ¤ízení tedy bude koncentrováno do momentu, neÏ soud k takovému pouãení pfiikroãí. PÛvodní soudcovská koncentrace byla zaloÏena na opaãném principu, kdy fiízení ze zásady koncentrováno nebylo (vyjma fiízení taxativnû vyjmenovan˘ch v dfiívûj‰ím znûní § 118b o. s. fi.). K nastolení limitu pro uvádûní skuteãností a navrhování dÛkazÛ dle § 118c o. s. fi. ve znûní pfied tzv. souhrnnou novelou docházelo z úvahy soudu na návrh úãastníka aÏ pro prÛtahy zpÛsobené jednou stranou fiízení, jevil-
3
Srov. napfiíklad nález Ústavního soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. IV. ÚS 2738/10, nález Ústavního soudu ze dne 22. fiíjna 2008, sp. zn. I. ÚS 129/06, nález Ústavního soudu ze dne 3. fiíjna 2006, sp. zn. I. ÚS 173/06.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
li se takov˘ postup úãeln˘m. Jednalo se tedy o reakci na nevhodn˘ prÛbûh fiízení, je‰tû podmínûn˘ návrhem nûkterého z úãastníkÛ fiízení a závisl˘ na úvaze soudu o úãelnosti takového postupu. Závislost této formy koncentrace na návrhu úãastníka v‰ak nebyla pfiíli‰ praktická a soudu svazovala ruce. S jist˘mi úpravami v‰ak mohl tento institut mít své opodstatnûní a pÛsobit jak sankãnû tak preventivnû.4 Samotné pouãení soudu dle ustanovení § 118 odst. 1 a 3 o. s. fi. pfies jasné zákonné vymezení situací, kdy má b˘t uskuteãnûno, ve své podstatû pro úãastníky není pfiedvídatelné, resp. nemusí b˘t. Podnûtem je totiÏ náhled soudu na plnûní procesních povinností úãastníkÛ fiízení, neboÈ ten posuzuje, které skuteãnosti jsou pro nûj rozhodné a dÛleÏité a zda jsou tvrzení úãastníkÛ dostateãnû prokázána na základû dÛkazÛ do fiízení vnesen˘ch. Z jejich pohledu úãastníkÛ se ov‰em mÛÏe míra splnûní povinnosti tvrzení i povinnosti dÛkazní zdát dostateãnou. Znaãnû nepfiedvídatelnou se v‰ak v dÛsledku novelizace obãanského soudního fiádu stává samotná koncentrace fiízení, neboÈ je právû na úvaze soudu, pouãí-li je dle § 118a odst. 1 nebo 3. Tento nedostatek v‰ak obecnû nijak nejde na úkor úãastníkÛ, resp. správného zji‰tûní skutkového stavu. Smûfiuje k zji‰tûní skuteãného skutkového stavu a pfiedcházení pfiekvapiv˘m rozhodnutím.5 Vyjma opodstatnûn˘ch uÏití v‰ak zavedení této v˘jimky z koncentrace otevírá cestu k úmyslnému protahování fiízení, jak bylo uvedeno v˘‰e.
Nové znûní § 120 o. s. fi. v novelizované právní úpravû a dal‰í zmûny v této oblasti Novela obãanského soudního fiádu ã. 404/2012 Sb. tedy pfiinesla urãitou liberalizaci v koncentraci fiízení. Dále roz‰ífiila znûní § 120 odst. 2 o fiízení o neplatnost v˘povûdi z nájmu bytu a fiízení o jednostranném zv˘‰ení nájemného z bytu. Navrhovaná novela, k níÏ má dojít v souvislosti s harmonizací obãanského soudního fiádu a NOZ, obsahovala pÛvodnû také zmûnu ustanovení § 120 odst. 2 o. s. fi.6 S ohledem na návrh zákona o zvlá‰tních fiízeních soudních do‰lo u § 120 odst. 2 k vypu‰tûní v‰ech fiízení, která budou novû upravena v tomto zvlá‰tním zákonû.7 Ustanovení § 120 odst. 2 mûla dle této verze novely znít následovnû: „V fiízení o pfiivolení k v˘povûdi z nájmu bytu, v fiízení o neplatnosti v˘povûdi z nájmu bytu a v fiízení o jednostranném zv˘‰ení nájemného z bytu mÛÏe soud provést i jiné neÏ úãastníky navrÏené dÛkazy v pfiípadû, kdy jsou potfiebné ke zji‰tûní skutkového stavu. Neoznaãí-li úãastníci dÛkazy po-
JURISPRUDENCE 4/2013 tfiebné k prokázání sv˘ch tvrzení, vychází soud pfii zji‰Èování skutkového stavu z dÛkazÛ, které byly provedeny.“ Od tohoto znûní bylo v poslední chvíli odstoupeno a zvolena byla mnohem razantnûj‰í varianta. Tou je úplné vylouãení obsahu stávajícího odst. 2 z § 120 o. s. fi. Odstavec druh˘ § 120 má novû znít: „Soud mÛÏe provést jiné neÏ úãastníky navrÏené dÛkazy v pfiípadech, kdy jsou potfiebné ke zji‰tûní skutkového stavu a vypl˘vají-li z obsahu spisu. Neoznaãí-li úãastníci dÛkazy potfiebné k prokázání sv˘ch tvrzení, vychází soud pfii zji‰Èování skutkového stavu z dÛkazÛ, které byly provedeny.“8 Nynûj‰í odst. 3 se dle návrhu zru‰uje a odstavec ãtvrt˘ byl ponechán a má se stát odstavcem tfietím. Navrhovaná novela zároveÀ v § 114b, § 114c, § 118b a § 119a a § 205a odstraÀuje odkaz na fiízení uvedená v § 120 odst. 2, tj. v‰echny uvedené instituty se novû mají aplikovat na fiízení vedená dle obãanského soudního fiádu bez v˘jimky, tj. dojde ke generálnímu uplatnûní koncentrace fiízení a neúplné apelace pfii odvolání. Novela ve znûní, které se nyní nachází jiÏ na pÛdû PS PâR,9 tedy pro fiízení dle o. s. fi. zcela vyluãuje aplikaci zásady vy‰etfiovací ve smyslu dne‰ního znûní § 120 odst. 2 o. s. fi. DÛvodová zpráva k tomuto kroku uvádí pouze, Ïe s pfiesunem v‰ech nesporn˘ch fiízení do zvlá‰tního zákona ztrácí toto ustanovení v rámci obãanského soudního fiádu svÛj smysl, neboÈ zásada vy‰etfiovací je zásadou nesporného fiízení. Pfiesto
4
5
6
7
8
9 10
K otázkám promûn v koncentraci srov. Kfiiváãková, Jana, Hamuºáková, Klára. Devût mûsícÛ úãinnosti nové právní úpravy koncentrace v civilním soudním fiízení z pohledu praxe. Právní rozhledy, 2010, roã. 18, ã. 12, s. 441–447. Detailnû k institutu koncentrace potom in Hamuºáková, Klára. Zásada koncentrace fiízení a její uplatnûní v civilním soudním fiízení. Praha: Leges, 2010. 192 s. Je tfieba chápat tento krok zákonodárce jako urãit˘ návrat ãi posílení zásady materiální pravdy. Koncentrace fiízení ve své podstatû mÛÏe b˘t chápána jako produkt zásady formální pravdy, to v‰ak jen tehdy, pokud úãastníci k plnûní sv˘ch povinností pfiistupovali nezodpovûdnû a soudu do nastolení koncentrace neposkytli ve‰keré rozhodné skuteãnosti a dÛkazy. Návrh zákona, kter˘m se mûní zákon ã. 99/1963 Sb., obãansk˘ soudní fiád, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ, a nûkteré dal‰í zákony. Cit. dne 27. 1. 2013. Dostupné na
. Navrhovan˘ zákon o zvlá‰tních fiízeních soudních (Cit. dne 27. 1. 2013. Dostupné na http://eklep.vlada.cz/eklep/page.jsf, a dále ve Snûmovním tisku ã. 931/0) potom v § 19 obsahuje ustanovení upravující postup soudu pfii zji‰Èování skutkového stavu tak, Ïe dle odst. 1 tohoto paragrafu je „Soud je povinen zjistit v‰echny skuteãnosti dÛleÏité pro rozhodnutí. Pfiitom není omezen na skuteãnosti, které uvádûjí úãastníci.“ Druh˘ odstavec potom stanoví, Ïe „Úãastník mÛÏe uvádût rozhodné skuteãnosti a oznaãovat dÛkazy aÏ do vydání nebo vyhlá‰ení rozhodnutí. Tím není dotãeno právo úãastníka uvádût nové skuteãnosti a dÛkazy v odvolacím fiízení.“ Dle § 20 „soud provede i jiné dÛkazy potfiebné ke zji‰tûní skutkového stavu, neÏ byly úãastníky navrhovány.“ Dle § 27 odst. 1 „v odvolacím fiízení mohou b˘t uvádûny nové skuteãnosti a dÛkazy, které nebyly uplatnûny pfied soudem prvního stupnû. K nov˘m skuteãnostem nebo dÛkazÛm odvolací soud pfiihlédne, i kdyÏ nebyly uplatnûny.“ Ve své podstatû jde ov‰em o nahrazení dne‰ního odst. 2 obsahem ustanovení odstavce 3. Byla vypu‰tûna jen úvodní slova „Nejde-li o fiízení uvedená v odstavci 2“. Snûmovní tisk ã. 932/0. Zákon ã. 404/2012 Sb.
5
4/2013 JURISPRUDENCE se zde doãteme také to, Ïe v nynûj‰ím § 120 odst. 2 se nenacházejí pouze nesporná fiízení. Dal‰í vysvûtlení eliminace vy‰etfiovací zásady a to i z nyní v odst. 2 obsaÏen˘ch sporn˘ch fiízení jiÏ zpráva neobsahuje. Tento v˘sledek legislativní práce ov‰em ponûkud koliduje s pfiedchozí novelizací ustanovení § 120 odst. 2, kdy novelou ã. 404/2012 Sb. byla do nûj vãlenûna právû dal‰í fiízení a to charakteru sporného.10 Lze tedy pouze usoudit, Ïe pÛvodnû navrhované znûní bylo upu‰tûno pro zfiejmou rozporuplnost, neboÈ pfii zachování vy‰etfiovací zásady v tûchto fiízeních pfii souãasném zavedení koncentrace a neúplné apelace v nich, by se proces dokazování jednoznaãnû zkomplikoval.11 Na rozdíl od dosavadní právní úpravy, podle níÏ je soud povinen v fiízeních uveden˘ch v § 120 odst. 2 o. s. fi. provést i jiné dÛkazy potfiebné ke zji‰tûní skutkového stavu, neÏ byly úãastníky navrhovány, neukládá právní úprava navrhovaná novelou soudu v Ïádném z fiízení povinnost provádût i dal‰í úãastníky nenavrÏené dÛkazy. Soud mÛÏe (nikoli musí) postupovat tak, Ïe do fiízení vnese sám dÛkazy. Navíc k tomu mÛÏe pfiistoupit jen tehdy, jsou-li dal‰í dÛkazy potfiebné ke zji‰tûní skutkového stavu a zároveÀ tyto vypl˘vají ze spisu. Je nutné dospût k závûru, Ïe soud nebude provádût dal‰í dÛkazy, nebude-li toto pro zji‰tûní skutkového stavu potfieba. Provádûní v‰ech moÏn˘ch dal‰ích dÛkazÛ nad rámec jejich potfiebnosti pro prokázání ãi zji‰tûní rozhodn˘ch skuteãností by bylo nejen neúãelné, ale zároveÀ by vedlo k nedÛvodnému prodluÏování délky fiízení. Bure‰ k tomu uvádí, Ïe: „Dokazování z iniciativy soudu by mûlo b˘t vyhrazeno jen pro v˘jimeãné situace, kdy úãastníku nelze pfii jednání poskytnout pouãení podle § 118a odst. 3, ze spisu se pfiitom jednoznaãnû podává dÛkaz, jehoÏ prostfiednictvím soud zjistí stav sporné skuteãnosti a jeví se nepfiimûfien˘m tento dÛkaz neprovést jen proto, Ïe chybí úãastníkÛv návrh na jeho provedení.“12 Neuvedou-li úãastníci Ïádné dÛkazy, bude soud dle pfiipravovaného návrhu vycházet z proveden˘ch dÛkazÛ. Z ãehoÏ ov‰em plyne, Ïe se poãítá s tím, Ïe soud bude mít moÏnost samozfiejmû nûjaké dÛkazy provést. Jak by mûl ov‰em soud postupovat, pokud úãastníci pfies snahu soudu Ïádné dÛkazy neuvedou, pouze tvrdí rozhodné skuteãnosti a to je‰tû vzájemnû rozporné a tudíÏ soud nemÛÏe aplikovat ani § 120 odst. 4 o. s. fi.? Jak by se v této situaci fie‰ily pfiípady, kdy soud je povinen ex offo pfiihlédnout k urãité skuteãnosti, nicménû tuto nemá prokázánu dÛkazními návrhy úãastníkÛ? Primárnû je tedy nutné v takové situaci (nedojde-li k odstranûní nedostatku jiÏ ve fázi pfií6
âLÁNKY pravy jednání) pouÏít pfii jednání postup dle § 118a odst. 3 o. s. fi. Dal‰í moÏností je, aby soud za splnûní podmínek v § 120 odst. 3 (budoucím odst. 2) sám provedl potfiebn˘ dÛkaz. Bure‰ uvádí ve vztahu k uÏití § 120 odst. 3 o. s. fi., Ïe toto je tfieba uÏít tam, kde je nemoÏné úãastníka pouãit dle § 118a odst. 3 o. s. fi. a dále, Ïe dojdeli k aplikaci § 120 odst. 3 o. s. fi., je soud vÏdy limitován koncentrací fiízení nastalou vÛãi tomu úãastníku fiízení, v jehoÏ prospûch je dÛkaz provádûn. S tímto názorem se plnû neztotoÏÀuji, neboÈ se domnívám, Ïe uvedené ustanovení není zaloÏeno na rozli‰ování toho, komu bude provedení dÛkazu prospû‰né, ale má slouÏit k objasnûní skutkového stavu, tj. nalezení pravdy o skutkovém stavu obecnû, tak aby soud na nûj mohl aplikovat pfiíslu‰nou právní normu. Soud zde nejedná v zájmu jedné ze stran ãi jednoho z úãastníkÛ, není jeho zástupcem. Jde tedy o prostfiedek naplnûní základní my‰lenky civilního procesu, jímÏ je vydat spravedlivé a správné rozhodnutí. Tento v˘sledek je pak obecnû vÏdy v zájmu naplnûní tohoto úãelu fiízení a tak i v zájmu úãastníkÛ fiízení, jakkoli to mÛÏe vést k rozhodnutí, které subjektivnû mÛÏe nûkterá ze stran povaÏovat za svou prohru. Mohlo by tak totiÏ dojít k situaci, kdy soud sám do té doby o nutnosti provést dÛkaz sice nenavrhnut˘, nicménû plynoucí ze spisu, nevûdûl, a tudíÏ jej do fiízení nevnesl (coÏ nebude nic neobvyklého), nicménû pro nastalou koncentraci fiízení by nemohl následnû postupovat dle nového § 120 odst. 2 (nyní odst. 3) o. s. fi. a sám do fiízení vnést dÛkazy potfiebné pro objasnûní skutkového stavu (vyjma v˘jimek z koncentrace). Tím by samozfiejmû skutkov˘ stav potfiebnû nezjistil a ve vûci by ani nemohl následnû v urãit˘ch pfiípadech správnû rozhodnout.13 Jedinou moÏností by potom bylo pouãit úãastníky dle § 118a odst. 3 a otevfiít tak cestu k uplatnûní nov˘ch dÛkazÛ jako v˘jimek z koncentrace fiízení jak pro úãastníky, tak zprostfiedkovanû i pro sebe, pokud by úãastníci sami tento dÛkaz ná-
11
12
13
Soud by zfiejmû v zájmu pfiedejití komplikacím spojen˘m s koncentrací a neúplnou apelací musel jít cestou uÏití tzv. eventuálních dÛkazÛ, tj. do fiízení by od poãátku zahrnoval dÛkazy pro pfiípad budoucí nedostateãnosti plnûní dÛkazní povinnosti a uná‰ení bfiemene dÛkazního úãastníky. Negativem tohoto postupu je jistû urãitá absurdita, tûÏkopádnost a nepfiehlednost fiízení. Jedin˘m pozitivem pak snad mÛÏe b˘t shledáno, Ïe úãastnici tím získají dopfiedu znalost o tûchto dÛkazech a také na nû mohou reagovat vlastními dÛkazními návrhy in eventum. Reálnû to ov‰em znamená zahlcenost spisu mnohdy zcela irelevantními podklady. Bure‰, Jaroslav in Drápal, Ljubomír, Bure‰, Jaroslav. Obãansk˘ soudní fiád. I. § 1 aÏ 200za. Komentáfi. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 864 (§ 120). Autorka tímto nechce deklarovat povinnost nalezení materiální pravdy pfies procesní neãinnost úãastníkÛ, spí‰e poukázat na fakt, Ïe nûkteré skuteãnosti, jako napfi. absolutní neplatnost právního jednání ãi prekluze také musejí b˘t mnohdy zji‰tûny prostfiednictvím dokazování, coÏ by nemuselo b˘t proveditelné a jednoznaãnû by znamenalo následné nesprávné a protiprávní rozhodnutí.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
slednû neuvedli. I kdyÏ pfiijmeme tuto cestu jako proveditelnou a pfiijatelnou, nask˘tá se otázka, jak by mohl soud vnést do fiízení nové dÛkazy, pokud by úãastníci nebyli pfiítomni na jednání a nemohli by tedy b˘t pouãení dle § 118a.14 S ohledem na v˘‰e uvedené a zámûr nalézt co nejjednodu‰‰í fie‰ení se v‰ak domnívám, Ïe nelze omezovat soud v postupu dle § 120 odst. 3 (resp. po novele odst. 2) koncentrací fiízení a tato se uplatní jen ve vztahu k úãastníkÛm fiízení. MÛÏe se sice objevit argument, Ïe nebude-li soud vázán koncentrací fiízení, potom mÛÏe docházet k nepfiedvídatelnému postupu soudu, na nûjÏ úãastníci nebudou pfiipraveni a nebudou tedy moct vãas zareagovat, neboÈ jiÏ nastane koncentrace. Zde je dle mého názoru tfieba tento argument vyvrátit jako lich˘, neboÈ jednou z v˘jimek z koncentrace fiízení je dle § 118b odst. 1 o. s. fi. i moÏnost tvrzení skuteãností ãi navrhování dÛkazÛ, které úãastník nemohl uvést bez své viny. A pokud úãastník nemohl objektivnû pfiedvídat takovou situaci, tj. z prÛbûhu fiízení neplynulo (jakkoli dÛkaz plynul ze spisu), Ïe by uvedená skuteãnost ãi dÛkaz mohl b˘t pro soud relevantní, nelze mu pfiiãítat za vinu, Ïe jiÏ dfiíve neuvedl jinou skuteãnost ãi dÛkaz, kter˘m by na soudem novû vnesené dÛkazy reagoval. MoÏnost reagování i na dÛkazy vnesené do fiízení soudem za této situace je potom projevem v˘kladu této v˘jimky v souladu se zásadou rovnosti a kontradiktornosti. V opaãném pfiípadû by to vedlo k zahlcenosti soudu dÛkazními návrhy in eventum.
Závûrem JiÏ úãinná novelizace obãanského soudního fiádu provedená zákonem ã. 404/2012 Sb. zásadnû roz‰ifiuje v˘jimky z koncentrace navázáním moÏnosti prolomení koncentrace na pouãení dle § 118a odst. 1 a 3, vedle do té doby uvádûného pouze odst. 2. Zfiejm˘m úmyslem bylo umoÏnit soudu náleÏité zji‰tûní skutkového stavu a tedy jak˘si opûtovn˘ pfiíklon k zásadû materiální pravdy. Jakkoli se mÛÏe tento krok jevit pfiínosn˘m pro zji‰tûní skutkového podkladu vûci, otevírá cestu pro zneuÏití tohoto systému úãastníky fiízení, neboÈ soud vÏdy bude muset pfii nedostateãnosti plnûní povinnosti tvrzení a dÛkazní povinnosti postupovat dle § 118a odst. 1 a 3, bez ohledu na to, zda tyto povinnosti nejsou úãastníky plnûny úmyslnû za úãelem zdrÏení fiízení ãi pro neuvûdomûní nedostateãnosti uná‰ení bfiemen tvrzení a dÛkazního (kdy pouãení je tedy aplikováno v zájmu pfiedejití pfiekvapiv˘m rozhodnutím). Koncentrace fiízení tak pfiestává b˘t plnû funkãní z pohledu plnûní role prevence ãi sankce za nezodpovûdn˘ pfií-
JURISPRUDENCE 4/2013 stup k plnûní procesních povinností ze strany úãastníkÛ fiízení. Jak jiÏ bylo uvedeno v˘‰e, novelou, která je v souãasnosti projednávána Poslaneckou snûmovnou Parlamentu âR, navrhovaná formulace § 120 odst. 2 o. s. fi. je prakticky totoÏná s formulací § 120 odst. 3 o. s. fi. Ani v jednom z tûchto ustanovení ov‰em není uvedeno, Ïe by se na tuto ãinnost soudu vztahovala koncentrace fiízení. Tuto limitaci potom dle mého názoru nelze dovodit ani z jiného ustanovení obãanského soudního fiádu , kdy není moÏné pouÏít pfii v˘kladu analogii zaloÏenou na podobnosti situace s postavením úãastníkÛ fiízení, ktefií jsou ze zákona limitováni koncentrací fiízení. Opaãn˘ závûr by fakticky ztûÏoval aplikaci § 120 odst. 2 (resp. dne‰ního odst. 3) a tím by znemoÏÀoval plnûní jeho úãelu. Tím je úãinné reagování na nedostateãné objasnûní skutkového stavu, ãehoÏ je tfieba k následnému spravedlivému rozhodnutí ve vûci. Není zde namístû uvést ani protiargument spoãívající v tom, Ïe odpovûdnost leÏí primárnû na úãastnících a soud není v postavení jejich peãovatele. To uvedené ustanovení ani neumoÏÀuje, neboÈ jeho aplikace má vést ke korekci stavÛ charakteristick˘ch nedostateãností informací o skuteãnostech a to je‰tû v˘raznû omezenû co do okruhu dÛkazních prostfiedkÛ (§ 120 odst. 3 – lze vnést v podstatû jen to, co jiÏ se ve spise nachází, jen doposud s tím nebylo jako s dÛkazem relevantním nakládáno). Smyslem ustanovení je pouze zjednodu‰ení fie‰ení situací, kdy k rozhodnutí vûci je potfiebné provést dÛkaz soudu zcela patrn˘ ze spisu, nicménû úãastníci sami jej nenavrhnou. Namítat lze sice ãásteãnou nepfiedvídatelnost tohoto postupu. Proti tomuto tvrzení je moÏno uvést, Ïe z § 120 odst. 3 (dle novely odst. 2) nelze dovodit automatickou povinnost soudu nahrazovat ãinnost úãastníkÛ a soud takto bude postupovat zpravidla aÏ poté, nebude-li (ãi nebude-li moci b˘t) nedostatek napraven po pouãení dle § 118a odst. 3 o. s. fi. A dále na takto vnesen˘ dÛkaz budou moci zfiejmû reagovat tvrzením skuteãnosti ãi navrÏením dÛkazu, neboÈ pÛjde o v˘jimku z koncentrace fiízení, kdy úãastník nemohl tuto skuteãnost ãi dÛkaz bez své viny uvést dfiíve.
14
Nemohl-li soud poskytnout úãastníku pouãení dle citovaného ustanovení proto, Ïe se nedostavil k jednání, není oprávnûn a povinen mu sdûlovat potfiebná pouãení jinak a není ani povinen jen z tohoto dÛvodu odroãovat jednání (viz Drápal, L., Bure‰, J. a kol. Obãansk˘ soudní fiád I. § 1 aÏ 200za. Komentáfi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831 a násl.). Obdobnû napfi. srov. rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 24. bfiezna 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, usnesení Nejvy‰‰ího soudu ze dne 24. bfiezna 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009. Pouze v˘jimeãnû je moÏné poskytnout pouãení i jin˘m vhodn˘m zpÛsobem dle nálezu Ústavního soudu ze dne 3. fiíjna 2006, sp. zn. I. ÚS 173/06.
7
4/2013 JURISPRUDENCE
âLÁNKY
ObÏivnutí zru‰eného právního pfiedpisu ZDENùK KOUDELKA Pokud nastane situace, kdy Ústavní soud zru‰í právní pfiedpis, kter˘ sám zru‰oval jiné právní pfiedpisy, pfiípadnû je mûnil, nastávají tyto otázky: 1. ObÏivne ãi ne pÛvodnû zru‰en˘ cel˘ právní pfiedpis? 2. ObÏivne ãi ne pÛvodní ustanovení v novelizovaném právním pfiedpise? ¤e‰ení tûchto otázek je rÛzné v závislosti na konkrétním právním fiádu. Právní vûda nemá jednotné stanovisko k vûci. Lze pfiijmout argumenty, Ïe byl-li zru‰en právní pfiedpis, mûl by se právní stav od okamÏiku vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu vrátit do stavu pfied vydáním vadného právního pfiedpisu. Tento pfiístup má oporu v tom, Ïe v opaãném pfiípadû daná oblast spoleãensk˘ch vztahÛ zÛstane bez právní regulace.1 Druh˘ pfiístup je, Ïe jednou zru‰en˘ právní pfiedpis se automaticky neobnovuje, pokud se zru‰í pfiedpis, kter˘ jej ru‰il. NeboÈ i právní pfiedpis zru‰en˘ Ústavním soudem jako vadn˘ byl platn˘ a úãinn˘ aÏ do jeho zru‰ení (platnost zru‰ovacího nálezu ex nunc).2 I obÏivnutí právního pfiedpisu je tvorba práva. Pfii obÏivnutí právního pfiedpisu se Ústavní soud stává pozitivním zákonodárcem, k ãemuÏ nemá ústavní oprávnûní. Problematické je, pokud zru‰en˘ právní pfiedpis jin˘ v˘slovnû neru‰il, ale pouze mûnil jeho nûkterá ustanovení. Pokud bychom pfiistoupili na to, Ïe nové znûní je zru‰eno Ústavním soudem a pÛvodní se neobnovuje, mÛÏe vzniklá mezera v právním pfiedpisu z pÛvodního právního pfiedpisu uãinit nepouÏiteln˘ logick˘ nesmysl. Takovému nebezpeãí mÛÏe zákonodárce, ãi je‰tû lépe ústavodárce, pfiedejít tím, Ïe v˘slovnû uzná, Ïe se obnovuje pÛvodní znûní tam, kde bylo mûnûno pozdûj‰ím právním pfiedpisem následnû zru‰en˘m Ústavním soudem.3 ProblémÛm mÛÏe pfiedejít Ústavní soud tím, Ïe pouÏije odloÏenou vykonatelnost svého nálezu ru‰ícího právní pfiedpis a poskytne normotvÛci ãas pro pfiijetí nové právní úpravy. Jiná je situace u právních pfiedpisÛ, které nebyly právním pfiedpisem zru‰en˘m Ústavním soudem pfiímo ru‰eny (derogovány), ale vy‰ly z uÏívání (obrogovány) na základû v˘kladového pravidla, Ïe norma mlad‰í stejné právní síly má pfiednost pfied star‰í (téÏ speciální má pfiednost pfied obecnou). Takové normy v právních pfiedpisech nepfiestaly b˘t formálnû souãástí právního fiádu a mÛÏe se obnovit jejich uÏívá8
ní.4 ByÈ se ãasto uvádí, Ïe mlad‰í právní pfiedpis ru‰í star‰í, nejde o skuteãné zru‰ení, ale aplikaãní pfiednost.
Prevence âasto v‰ak mohou nastat spory. Proto je lep‰í, aby právo tûmto sporÛm preventivnû pfiedcházelo. První prevencí je, Ïe Ústavní soud zru‰í derogaãní právní pfiedpis v dobû jeho platnosti, ale nikoliv je‰tû úãinnosti, takÏe ru‰ící ustanovení ru‰eného právního pfiedpisu je‰tû nemûla právní závaznost. Vzhledem ke krátkostem na‰ich legisvakanãních lhÛt a délce fiízení u Ústavního soudu jde o nepravdûpodobnou moÏnost. Dal‰ím preventivním opatfiením je dÛsledné dodrÏování zásady, Ïe novela právního pfiedpisu nemá samostatnou existenci a stává se souãástí novelizovaného právního pfiedpisu. Tedy návrh na zru‰ení musí smûfiovat proti novelizovanému a ne novelizujícímu právnímu pfiedpisu. Tuto zásadu pÛvodnû Ústavní soud plnû akceptoval.5 Pozdûji v‰ak tento právní názor zmûnil s odÛvodnûním, Ïe neústavnost vznikla pfii procesu pfiijímání novelizujícího právního pfiedpisu a tedy je nutné zru‰it jen tento pfiedpis, nikoliv i pfiíslu‰ná ustanovení v pÛvodním
1
2
3
4
5
Tento pfiístup je pouÏíván ãásteãnû na Slovensku vÛãi mûnûn˘m zákonÛm a v Rakousku, kdy podle ãl. 140 odst. 6 Ústavy Rakouské republiky nab˘vají po zru‰ení protiústavního zákona opût úãinnost zákonná ustanovení, která byla zru‰ena zákonem prohlá‰en˘m Ústavním soudním dvorem za zru‰en˘. Tento postup se pouÏívá ãásteãnû na Slovensku, pokud byl zru‰en cel˘ právní pfiedpis. § 41a ods. 3 zákona ã. 38/1993 Z.z., o organizaci Ústavního soudu Slovenské republiky, o jednání pfied ním a o postavení jeho soudcÛ ve znûní zákona ã. 293/1995 Z.z., kde se neobnovuje platnost pÛvodnû zru‰eného celého zákona, ale v pfiípadû dílãích zmûn se obnovuje pÛvodní znûní pfiedpisÛ zmûnûn˘ch právním pfiedpisem prohlá‰en˘m slovensk˘m Ústavním soudem za neústavní ãi nezákonn˘. Dále se tento pfiístup pouÏívá v Itálii i v Nûmecku. Tento pfiístup podporuje Filip J.: Vybrané kapitoly z ústavního práva. 1. vydání Brno 1997, s. 334 a 2. vydání Brno 2001, s. 427 i ·imíãek V.: Ústavní stíÏnost. 1. vydání Praha 1999, s. 106–108. Názor, Ïe zru‰ením protiústavního pfiedpisu neoÏívá ustanovení dfiívûj‰í, které bylo protiústavním ustanovením právního pfiedpisu zru‰eno ãi zmûnûno, je vysloven poprvé v nálezu ã. 14/2002 Sbírky nálezÛ a usnesení Ústavního soudu (95/2002 Sb., Pl.ÚS21/01), ·imíãek V.: âlánek 42 Ústavy podle Ústavního soudu –dÛsledky pro legislativní ãinnost. Právní zpravodaj 4/2002, s. 27 p. 9. Tento názor, byÈ poukazuje na urãité v˘hrady i u nás, zastává i Vedral, J.: K právním úãinkÛm derogaãního nálezu ÚS. Právní zpravodaj 8/2005, s. 12–15. Tak je tomu na Slovensku. § 41a ods. 3 zákona ã. 38/1993 Z.z., o organizaci Ústavního soudu SR, o jednání pfied ním a o postavení jeho soudcÛ ve znûní zákona ã. 293/1995 Z.z. Obdobn˘ právní názor v rozhodnutích Nejvy‰‰ího správního soudu –body 43–46 rozsudku ze 17. 4. 2009, ãj. 2 Afs 131/2008 –137, bod 23 odÛvodnûní rozsudku Nejvy‰‰ího správního soudu ze 14. 5. 2009, 1 Afs 26/2009-113. PÛvodní názor, Ïe má b˘t napaden novelizovan˘ právní pfiedpis – nálezy Pl.ÚS 5/96 a 33/01, usnesení Pl.ÚS 25/2000. Filip J.: Vybrané kapitoly z ústavního práva. 2. vydání Brno 2001, s. 427. Wagnerová E., Dostál M., Langá‰ek T., Pospí‰il I.: Zákon o Ústavním soudu s komentáfiem. Praha 2007, § 68 odst. 2 bod 8, s. 270–271.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
novelizovaném pfiedpisu.6 Ani vada v procesu pfiijetí novelizujícího pfiedpisu v‰ak nebrání tomu, aby Ústavní soud zru‰il novelizované ãásti pÛvodního právního pfiedpisu a nejen vadnû pfiijat˘ novelizující pfiedpis.
Právní moÏnosti fie‰ení Pokud právní fiád (ústava, zákon o ústavním soudu) stanoví fie‰ení dané situace, postupuje se podle nûj. V na‰em právním fiádu taková v˘slovná direktiva v pozitivním právním fiádu není. Jinak lze otázku obÏivnutí zru‰eného právního pfiedpisu fie‰it rozdílnû podle úãinkÛ rozhodnutí Ústavního soudu.
Úãinky nálezu Ústavního soudu ex tunc Zpûtnou pÛsobnost nálezu Ústavního soudu lze pfiipustit, pokud budeme povaÏovat vyhlá‰ené právní pfiedpisy za akty, jejichÏ platnost je podmínûna ústavností a které mají pouhou presumpci správnosti (ústavnosti u zákonÛ a dále je‰tû zákonnosti u podzákonn˘ch právních pfiedpisÛ). Bude-li následnû autoritativnû proklamována jejich vadnost a neprávnost, tuto presumpci ztratí. ProtoÏe jde jen o vyvratitelnou domnûnku, která byla vyvrácena, je moÏné úãinky autoritativního rozhodnutí o neprávnosti právního pfiedpisu vztáhnout na pfiedpis zpûtnû (ex tunc). V takovém pfiípadû nov˘ právní pfiedpis de iure neexistoval, tedy nemûl Ïádné právní úãinky zru‰ující ãi mûnící pfiedchozí právní pfiedpisy. V takovém pfiípadû se v‰ak nejedná o obÏivnutí, ale jen nepfiihlédnutí k nûãemu, co de iure neexistovalo. âeskoslovensk˘ ústavní soudce Franti‰ek Zikán ve své zpravodajské zprávû z 19. 5. 1938 ve vûci ústavnosti zákona o zmûnû zmocÀovacích zákonÛ stál na stanovisku, Ïe nález ãeskoslovenského Ústavního soudu je deklaratorním aktem o platnosti daného pfiedpisu, protoÏe ústavnost zákona je podmínkou jeho platností s tím, Ïe aÏ do vyhlá‰ení nálezu Ústavního soudu je dána presumpce právní správnosti i platnosti zákona: „aÏ do vyhlá‰ení nálezu Ústavního soudu musí b˘t pfiedpokládáno, Ïe objektivnû platnou právní normou je, Ïe v‰ak tato pro zákonodárné sbory, vládu, v‰echny úfiady a soudy závazná presumpce jeho ústavní platnosti pomíjí, jakmile ve Sbírce zákonÛ a nafiízení byl uvefiejnûn nález, Ïe pfiedpis ten je v rozporu s ústavním zákonem a tudíÏ neplatn˘.“7 Zikán zde navázal na právní názory prvního tajemníka a druhého pfiedsedy Ústavního soudu Jaroslava Krejãího,8 kter˘ s odkazem na uvozovací zákon k Ústavní listinû uvedl, Ïe
JURISPRUDENCE 4/2013 ústavnost je podmínkou platnosti zákona9 a pokud Ústavní soud autoritativnû konstatuje jeho neústavnost, dÛsledkem je prostá zmateãnost zákona s úãinky ex tunc. Problémem bylo, Ïe nûkter˘mi právními teoretiky10 byla s poukazem na § 20 zákona o Ústavním soudû prohla‰ována jen zniãitelnost takového zákona a jeho zru‰ení rozhodnutím Ústavního soudu s úãinky do budoucna ex nunc.11 Takov˘to v˘klad § 20 obyãejného zákona o Ústavním soudû je podle Krejãího neústavní a tedy neplatn˘. Krejãí poukazuje, Ïe nejen Ústavní soud, ale z dÛvodu vadného vyhlá‰ení mÛÏe kaÏd˘ soud prohlásit zákon za neplatn˘12 také s úãinky ex tunc: „Prohlásí-li soudce zákon (tfieba jen pro vadné vyhlá‰ení) nebo nafiízení za neplatné, znamená to, Ïe se zákonem nebo nafiízením nakládá tak, jako kdyby nikdy nebylo vydáno, tj. povaÏuje se bezúãinné.“13 Ov‰em z hlediska principu zákazu pravé retroaktivity v právním fiádu, coÏ jsou i úãinky ex tunc vÛãi právním pfiedpisÛm, pokud ústava ãi alespoÀ zákon v˘slovnû nestanoví jinak, je nutné konstatovat, Ïe v dne‰ním právním fiádu nejsou stanoveny úãinky nálezu Ústavního soudu o zru‰ení právního pfiedpisu ex tunc. Proto nelze vyvozovat obÏivnutí právní úpravy zru‰ené právním pfiedpisem zru‰en˘m Ústavním soudem.
6
7 8
9 10
11
12
13
Nález ã. 476/2002 Sb., kter˘m byl zru‰en zákon ã. 501/2001 Sb., jenÏ mûnil obchodní a obãansk˘ zákoník a nûkteré dal‰í zákony. DÛvodem bylo, Ïe Ústavní soud konstatoval, Ïe text zákona byl postoupen Poslaneckou snûmovnou Senátu v nesprávném znûní, kdyÏ podle Ústavního soudu nelze akceptovat postup Poslanecké snûmovny, která po schválení zákona revokovala pÛvodní usnesení o pfiijetí jednoho pozmûÀujícího návrhu. Nález Ústavního soudu ã. 283/2005 Sb., kter˘m byl zru‰en zákon ã. 96/2005 Sb. novelizující zákon o stfietu zájmÛ. DÛvodem zru‰ení bylo, Ïe novela podle názoru Ústavního soudu mûla b˘t podle ãl. 40 Ústavy ã. 1/1993 Sb. pfiijata i Senátem jako volební zákon, neboÈ obsahovala i zmûnu volebního zákona. Pfiitom Ústavní soud neminimalizoval fie‰ení vûci právû jen na zru‰ení ãásti t˘kající se zmûny volebního zákona, ale prosadil maximalistické fie‰ení – zru‰ení celé novely. Dále napfi. nález ã. 80/2011 Sb. (Pl.ÚS 55/10), kter˘m se ru‰í zákon ã. 347/2010 Sb., kter˘m se mûní nûkteré zákony v souvislosti s úsporn˘mi opatfieními v pÛsobnosti Ministerstva práce a sociálních vûcí. Langá‰ek T.: Ústavní soud âeskoslovenské republiky a jeho osudy v letech 1920–1948. Praha 2011, s. 188. Nález nebyl vydán, jelikoÏ fiízení o pfiezkumu nebylo skonãeno nálezem z dÛvodu zmûny právních pomûrÛ dle ãl. III zmocÀovacího ústavního zákona ã. 330/1938 Sb., které ústavním zákonem prohla‰ovalo vládní nafiízení vydaná podle zmocÀovacích zákonÛ za právní pfiedpisy s mocí zákona zpûtnû od poãátku jejich úãinnosti. Krejãí J.: Principy soudcovského zkoumání zákonÛ v právu ãeskoslovenském. Praha 1932, s. 85–98. Zákony odporující ústavní listinû, jejím souãástkám a zákonÛm ji mûnícím a doplÀujícím jsou neplatné. âl. I odst. 1 uvozovacího zákona k Ústavní listinû ã. 121/1920 Sb. Hoetzl J.: Ústavní listina âeskoslovenské republiky. Zvlá‰tní otisk ze Slovníku národohospodáfiského, sociálního a politického, Praha 1928, s. 6. Weyr F., Neubauer Z.: Ústavní listina âeskoslovenské republiky. Praha, Brno 1931, s. 10. Sander F.: Zur Frage der Verfassungsgerichtsbarkeit in d. Tchechoslowakischen Republik. Prager Juristische Zeitschrift 7–8/1930, sl. 279. Uvefiejnûní nálezu ve Sbírce zákonÛ a nafiízení má ten úãinek, Ïe ode dne uvefiejnûní zákonodárné sbory, vláda, v‰echny úfiady a soudy jsou nálezem vázány. § 20 zákona ã. 162/1920 Sb., o Ústavním soudû. § 102 Ústavní listiny uvozené zákonem ã. 121/1920 Sb. Krejãí J.: Principy soudcovského zkoumání zákonÛ v právu ãeskoslovenském, Praha 1932, s. 93–98.
9
4/2013 JURISPRUDENCE
Úãinky pÛsobení nálezu Ústavního soudu ex nunc DÛsledky nálezu Ústavního soudu v Brnû, kter˘m ru‰í právní pfiedpis, mají úãinky do budoucna (ex nunc), nikoliv zpûtnû (ex tunc). Tedy právní pfiedpis, byÈ vadn˘, byl pfied rozhodnutím Ústavního soudu platn˘ a zpravidla i úãinn˘, proto také ke dni své úãinnosti zru‰il, pfiípadnû zmûnil právní pfiedpisy dfiívûj‰í, které novelizoval.14 Nález Ústavního soudu, kter˘m se zru‰uje právní pfiedpis, má stejné úãinky jako kdyby dfiívûj‰í právní pfiedpis byl ru‰en jin˘m právním pfiedpisem – napfi. zákon zákonem. Pouze, pokud bude právní pfiedpis, kter˘ mûní ãi ru‰í jiné právní pfiedpisy, zru‰en po své platnosti, ale je‰tû pfied úãinností, zÛstanou pfiedchozí právní pfiedpisy nedotãeny. Nález ve vûci návrhu na zru‰ení právního pfiedpisu je zvefiejÀován ve Sbírce zákonÛ. Právní pfiedpis je zru‰en ke dni, kter˘ je v nálezu urãen (obvykle dnem zvefiejnûní ve Sbírce zákonÛ). Ústavní soud mÛÏe odloÏit vykonatelnost nálezu a poskytnout ãas normotvÛrci, aby znovu upravil urãitou spoleãenskou oblast právem, jestliÏe by se okamÏité zru‰ení, byÈ vadné právní úpravy, jevilo jako neÏádoucí. Z principu právní jistoty a zákazu retroaktivity plyne, Ïe Ústavní soud nemÛÏe zru‰it právní pfiedpis zpûtnû, ale teprve od vyhlá‰ení nálezu.15 Z dÛvodu poÏadavku na vefiejnost a známost práva je nutné nález publikovat ve Sbírce zákonÛ. Ov‰em obãas Ústavní soud urãil za den zru‰ení právního pfiedpisu jiÏ den ústního vyhlá‰ení nálezu.16 Jde o popfiení staré zásady, Ïe právo musí b˘t formálnû publikované, vãetnû právních aktÛ ru‰ících platné právní pfiedpisy. Ústavní soud se snaÏí zavést skuteãnost, Ïe státní orgány mají jednat podle zpravodajství televize a rozhlasu o této události, pfiípadnû textu vyhlá‰eného na webov˘ch stránkách Ústavního soudu, které v‰ak nemají oficiální publikaãní zpÛsobilost. Tuto cestu by bylo moÏno pfiipustit jen pro vyhlá‰ení mimofiádn˘ch aktÛ v dobû války anebo pádu komety na na‰e území. Kdyby Ústavní soud mûl opravdu zájem na urychlené publikaci, mohl se s redakcí Sbírky zákonÛ domluvit na pfiednostním vydání nálezu ve Sbírce zákonÛ. PfiipomeÀme, Ïe tak závaÏn˘ zákon17 pro hospodáfiství státu o oddûlení mûny od spoleãné ãeskoslovenské koruny v roce 1993 byl fiádnû publikován v pfiednostnû vydané ãástce Sbírky zákonÛ bûhem jednoho dne. TéÏ zákon o pfiechodu Úrazové nemocnice v Brnû byl po svém podepsání prezidentem 29. 12. 2008 podepsán pfiedsedou vlády 30. 12. 2008 a publikován následující den 31. 12. 2008.18 Zákon nab˘val úãin10
âLÁNKY nost prvním dnem kalendáfiního mûsíce po dni vyhlá‰ení. Pfiíãinou urychlené publikace bylo zjednodu‰it finanãní toky v rámci uceleného rozpoãtového roku. Pfiitom zákon byl pfiijat pfieváÏnû opoziãními poslanci, ne‰lo o návrh vládní. Senát jej ve lhÛtû 30 dnÛ neprojednal a prezident vyuÏil témûfi cel˘ch 15 dnÛ k rozhodování o podpisu zákona, neboÈ návrh mu byl doruãen 15. 12. 2008. Pfiesto vydavatel Sbírky zákonÛ pfiednostnû vydal pfiíslu‰nou ãástku. Bylo by pochopitelné vázat vykonatelnost na ústní vyhlá‰ení nálezu Ústavního soudu, pokud by vydavatel Sbírky zákonÛ dûlal obstrukce. Pokud tomu tak není, Ústavní soud nerespektováním zásady, Ïe právní pfiedpisy státu i jejich ru‰ení mají b˘t pfied úãinností (vykonatelností) formálnû publikovány v oficiální sbírce právních pfiedpisÛ, poru‰uje obecnû uznávané principy právního státu. Pokud jsou úãinky nálezu ex nunc a neexistuje v˘slovná právní úprava stanovící nûco jiného, zru‰ením derogaãní právní normy neobÏivne zru‰en˘ právní pfiedpis jako celek, ani jeho zmûnûné ãi doplnûné ãásti. To platí pro normotvÛrce i pro Ústavní soud, kter˘ je pouh˘m negativním normotvÛrcem. Pokud by sám o své vÛli bez toho, aby byl k tomu právem zmocnûn, oÏivoval pÛvodní zmûny zákonÛ, stává se jiÏ pozitivním zákonodárcem, coÏ mu z ústavní úpravy nepfiíslu‰í. Nejvy‰‰í správní soud to vyjádfiil slovy: „prost˘m zru‰ením derogaãního ustanovení bez v˘slovnû provedeného projevu vÛle záko-
13 14
15 16
17 18
Jaroslav Krejãí: Principy soudcovského zkoumání zákonÛ v právu ãeskoslovenském. Praha 1932, s. 91. Nález ã. 14/2002 Sbírky nálezÛ a usnesení Ústavního soudu s. 109–110 (95/2002 Sb., Pl.ÚS.21/01). Tento názor Ústavní soud potvrdil i v nálezu ã. 35/2004 Sbírky nálezÛ a usnesení Ústavního soudu s. 344 (278/2004 Sb., Pl.ÚS.2/02), ale bohuÏel jedním dechem pfiipustil v konkrétním pfiípadû v˘jimku. Tu odÛvodnil i poukazem na dfiívûj‰í nález ã. 59/1994 Sbírky nálezÛ a usnesení Ústavního soudu (8/1995, Pl.ÚS. 5/94) ve vûci § 324 trestního fiádu ã. 141/1961 Sb. Rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ã. 1847 Sbírky rozhodnutí Nejvy‰‰ího správního soudu ã. 7/2009 (2 Afs 131/2008-137): Pouh˘m zru‰ením derogaãního ustanovení nedochází k opûtovnému nabytí platnosti a úãinnosti dfiíve derogovan˘ch zákonn˘ch ustanovení. Pfiímou derogací je totiÏ pÛvodní pfiedpis zru‰en, pfiestal b˘t souãástí právního fiádu a k „obnovení“ formálnû zru‰eného pravidla mÛÏe dojít pouze jeho v˘slovn˘m opûtovn˘m pfiijetím v zákonodárném procesu. Balák F.: DÛsledky zru‰ení derogaãního ustanovení zákona. Právní rozhledy 1/2007, s. 35–36. Mikule S.: MÛÏe Ústavní soud zru‰it ústavní zákon?. Jurisprudence 1/2010, s. 23. Ústavní soud tak uãinil v nálezu ã. 283/2005 Sb. (127/2005 Sbírky nálezÛ a usnesení Ústavního soudu, Pl.ÚS 13/05), kter˘m byl zru‰en zákon ã. 96/2005 Sb. mûnící zákon ã. 238/1992 Sb., o stfietu zájmÛ. Nález ã. 483/2006 Sb. (Pl.ÚS 51/06), kter˘m byla zru‰ena ãást zákona ã. 245/2006 Sb., o vefiejn˘ch neziskov˘ch ústavních zdravotnick˘ch zafiízeních. Nález ã. 318/2009 Sb., kter˘m byl zru‰en ústavní zákon ã. 195/2009 Sb., o zkrácení volebního období Poslanecké snûmovny. Kritické stanovisko k postupu Ústavního soudu Josef Vedral: K právním úãinkÛm derogaãního nálezu ÚS. Právní zpravodaj 8/2005, s. 13. Zákon ã. 60/1993 Sb., o oddûlení mûny. Schválen 2. 2. 1993 a publikován ve Sbírce zákonÛ 3. 2. 1993. Zákon ã. 485/2008 Sb., o pfiechodu Úrazové nemocnice v Brnû publikovan˘ v ãástce 155 Sbírky zákonÛ rozeslané 31. 12. 2008. http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&T=373.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
nodárce nemÛÏe dojít k opûtovnému nabytí platnosti a úãinnosti dfiíve derogovan˘ch zákonn˘ch ustanovení. Tento postup by totiÏ nebylo moÏno ani povaÏovat za „tvorbu zákonÛ“, resp. legislativní proces, n˘brÏ spí‰e za jak˘si hybridní proces „reinkarnace“, kter˘ je v oblasti normotvorby zcela nepfiípustn˘.“19 Nicménû Nejvy‰‰í správní soud vidí rozdíl mezi ru‰ením právního pfiedpisu ze strany normotvÛrce a ru‰ením ze strany Ústavního soudu.20 To v‰ak platí jen, jsou-li úãinky nálezu Ústavního soudu ex tunc. Podle na‰eho právního fiádu tomu tak v‰ak není. Je moÏné, Ïe neãinnost zákonodárce mÛÏe b˘t neústavní tehdy, kdyÏ urãitou zákonnou úpravu ústava pfiedpokládá a nedÛvodnû není naplnûna. Tedy po zru‰ení vadné novelizace není pfiijata nová, ústavou vyÏadovaná zákonná úprava v jiÏ ústavnû správné podobû. Takovou neãinnost zákonodárce v‰ak mohou napravit soudy pfiímou interpretací a aplikací ústavních norem. Je pak na zákonodárci, zda ponechá volnost soudní tvofiivosti ãi radûji pfiíjme pravidla sám. Takov˘ zpÛsob zvolil Ústavní soud v Brnû, kdyÏ absenci zákona o zvy‰ování regulovaného nájemného nabádal fie‰it rozhodnutím obecn˘ch soudÛ.21
Pfiíklady nejednotné praxe Transformace práva trvalého uÏívání pozemku na vlastnictví a rozhodování o pfiefiazení vûznû ve vûznici dle trestního fiádu Ústavní soud v nálezu ã. 35/2004 Sbírky nálezÛ a usnesení Ústavního soudu (278/2004 Sb., Pl. ÚS 2/02) uvedl: „V fiízení o kontrole norem vystupuje Ústavní soud jako tzv. negativní zákonodárce, oprávnûn˘ v pfiípadû vyhovûní návrhu napaden˘ právní pfiedpis toliko derogovat (viz nález ze dne 12. 2. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 21/01, vyhlá‰en˘ pod ã. 95/2002 Sb. a uvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí, svazek 25, nález ã. 14). Proto také zru‰ením napadeného pfiedpisu mÛÏe dojít v˘hradnû k jeho „vyfiazení“ z právního fiádu âeské republiky, a nikoliv k faktickému konstituování nové úpravy formou „oÏívání“ pfiedpisu jiÏ dfiíve zru‰eného. V konkrétním pfiípadû se ov‰em jedná o zru‰ení derogaãního ustanovení zákona ã. 229/2001 Sb. V této souvislosti Ústavní soud poukazuje na svÛj nález ze dne 30. 11. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 5/94, vyhlá‰en˘ pod ã. 8/1995 Sb. a uvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí, svazek 2, nález ã. 59. V uvedeném nálezu Ústavní soud zru‰il bod 198 zákona ã. 292/1993 Sb., kter˘m byl zmûnûn a doplnûn zákon ã. 141/1961 Sb., o trestním fií-
JURISPRUDENCE 4/2013 zení soudním (trestní fiád). Bod 198 uvedeného zákona vypustil z trestního fiádu ustanovení § 324, kter˘ upravoval rozhodování o zmûnû zpÛsobu v˘konu trestu. Zmínûná derogace derogaãního ustanovení bodu 198 zákona ã. 292/1993 Sb. mûla za následek „rehabilitaci“ ustanovení § 324 trestního fiádu, které je jeho souãástí aÏ do tûchto dnÛ. Lze tedy pfiisvûdãit názoru navrhovatele, Ïe zru‰ením ãásti druhé ãl. II zákona ã. 229/2001 Sb. se obnoví stav zaloÏen˘ ustanoveními § 879c, 879d a 879e ObãZ. Tato skuteãnost by ov‰em mûla za následek vznik znaãné právní nejistoty nejenom v právech subjektÛ, na které se vztahoval reÏim § 879c aÏ 879e ObãZ, ale i u práv tfietích osob. Proto Ústavní soud odloÏil úãinnost zru‰ení napadeného ustanovení zákona ã. 229/2001 Sb. do 31. prosince 2004, aby tak poskytl Parlamentu âeské republiky dostateãnû dlouhou dobu k pfiijetí pfiimûfiené právní úpravy.“ Zde je v‰ak nutno fiíci, Ïe právní praxe údajné Ústavním soudem tvrzené oÏivení pÛvodního znûní § 324 trestního fiádu po zru‰ení derogaãní zmûny zákonem ã. 292/1993 Sb. neakceptovala. To dokládají i ãasové zmûny § 324 trestního fiádu v ASPI. Zákonodárce urychlenû pfiijal nové znûní § 324 zákonem ã. 152/1995 Sb. Pokud by platila slova Ústavního soudu o obÏivnutí pÛvodního znûní § 324 trestního fiádu, nebylo by to nutné. Ve vztahu k transformaci práva trvalého uÏívání pozemkÛ zákonodárce novou úpravu nepfiijal, byÈ mu na to poskytl Ústavní soud lhÛtu do 31. 12. 2004. Nejvy‰‰í soud sice judikoval,22 Ïe zru‰ením derogaãního ustanovení se obnovil právní stav derogaãním ustanovením zru‰en˘, ale vûc dostateãnû neodÛvodnil a právní teorie to obecnû nepfiijímá. Navíc tak judikoval pfii aplikaci rozhodnutí Ústavního soudu ã. 278/2004 Sb., které samotné zpochybÀovalo moÏnost oÏivení zru‰eného pfiedpisu a vûc fie‰ilo odloÏením vykonatelnosti zru‰ení neústavního zákona, aby zákonodárce mohl pfiijmout novou úpravu, coÏ
19
20 21
22
Bod 43 odÛvodnûní rozsudku Nejvy‰‰ího správního soudu ze 17. 4. 2009, ãj. 2 Afs 131/2008-137 a bod 23 odÛvodnûní rozsudku Nejvy‰‰ího správního soudu ze 14. 5. 2009, 1 Afs 26/2009-113. Bod 25 ãásti IV.C odÛvodnûní rozsudku Nejvy‰‰ího správního soudu ze 14. 5. 2009, 1 Afs 26/2009-114. Ústavní soud nálezem ze dne 28. 2. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (252/2006 Sb.) zdÛraznil, Ïe dlouhodobá neãinnost Parlamentu âeské republiky, spoãívající v nepfiijetí zvlá‰tního právního pfiedpisu vymezujícího pfiípady, v nichÏ je pronajímatel oprávnûn jednostrannû zv˘‰it nájemné, úhradu za plnûní poskytovaná v souvislosti s uÏíváním bytu a zmûnit dal‰í podmínky nájemní smlouvy, je protiústavní a poru‰uje ãl. 4 odst. 3, odst. 4 a ãl. 11 Listiny a ãl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu ã. 1 k Úmluvû o ochranû lidsk˘ch práv a základních svobod. V odÛvodnûní v˘‰e oznaãeného nálezu Ústavní soud také mimo jiné uvedl, Ïe obecné soudy, i pfies absenci konkrétní právní úpravy, musí rozhodnout o pfiípadném zv˘‰ení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách. Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu z 28. 8. 2006, 22Cdo 2205/2005.
11
4/2013 JURISPRUDENCE se v‰ak nestalo. Proti rozsudkÛm, které vycházely z právního názoru Nejvy‰‰ího soudu o obÏivnutí pfiedchozí právní úpravy, podal stát zastoupen˘ Úfiadem pro zastupování státu ve vûcech majetkov˘ch ústavní stíÏnosti, které byly odmítnuty, neboÈ Ústavní soud tento názor potvrdil.23
Zákon o úsporn˘ch opatfieních Ústavní soud v Brnû ve svém nálezu, jehoÏ vykonatelnost odloÏil a kter˘m ru‰il zákon ã. 347/2010 Sb., kter˘m se mûní nûkteré zákony v souvislosti s úsporn˘mi opatfieními v pÛsobnosti Ministerstva práce a sociálních vûcí, jenÏ sám novelizoval jin˘ zákon, uvedl: „pokud nebude do okamÏiku nabytí úãinnosti derogaãního v˘roku tohoto nálezu pfiijata nová úprava, obÏivne dnem 1. ledna 2012 úprava obsaÏená v právním fiádu pfiede dnem úãinnosti zákona ã. 347/2010 Sb., zru‰eného tímto nálezem“.24 V daném pfiípadû zákonodárce pfiijal novou úpravu,25 tedy nenastalo Ïádné obÏivnutí. Ústavní soud se vyjadfioval k otázce, která nebyla pfiedmûtem fiízení, aniÏ by své konstatování jakkoliv zdÛvodnil. Ústavní soud si zahrál na Boha, kter˘ mÛÏe vzkfiísit, ne ov‰em ãlovûka, ale zru‰en˘ právní pfiedpis ãi jeho ãást.
Zákon o stfietu zájmÛ Nálezem Ústavního soudu ã. 283/2005 Sb. ve vûci zru‰ení zákona ã. 96/2005 Sb. novelizujícího zákon o stfietu zájmÛ byl tento zákon zru‰en. DÛvodem zru‰ení bylo, Ïe novela podle názoru Ústavního soudu mûla b˘t dle ãl. 40 Ústavy ã. 1/1993 Sb. pfiijata i Senátem jako volební zákon, neboÈ obsahovala i zmûnu zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Ústavní soud neminimalizoval fie‰ení vûci právû jen na zru‰ení ãásti t˘kající se zmûny volebního zákona, ale maximalisticky zru‰il cel˘ zákon. PÛvodní zákon o stfietu zájmÛ se stal z vût‰í ãásti nepouÏiteln˘, protoÏe ani Ústavní soud ani právní praxe nekonstatovaly obÏivnutí pfiedchozího znûní zákona o stfietu zájmÛ.
Platov˘ zákon Nálezem Ústavního soudu ã. 181/2012 Sb. bylo zru‰eno sníÏení platové základny pro ústavní ãinitele a soudce z 3násobku prÛmûrného pfiíjmu v nepodnikatelské sféfie na 2,5násobek.26 Ústavní soud v‰ak nekonstatoval obÏivnutí pÛvodního 3násobku a odloÏil vykonatelnost do konce roku 2012. Navíc pfiedseda Ústavního soudu Pavel Rychetsk˘ vefiejnû vyjádfiil, Ïe Ústavní soud nestanovil, jaká v˘‰e platové zá12
âLÁNKY kladny má b˘t: „Uznávám, Ïe nበnález vytvofiil zákonodárcÛm ‰ibeniãní termín, ale do konce roku musí vyfie‰it platové otázky soudcÛ obecn˘ch soudÛ, protoÏe jinak by nemûli soudci od 1. ledna Ïádn˘ plat, a to je nepfiijatelná situace.“27 Pokud by platila zásada obÏivnutní pÛvodní úpravy, do‰lo by k 1. 1. 2013 automaticky k oÏivení pÛvodní úpravy. Její v˘‰e by byla zfiejmá jiÏ v dobû vydání nálezu a fakticky stanovena Ústavním soudem. Vláda rovnûÏ nestála na stanovisku obÏivnutí pÛvodní úpravy a navrhla novelu platového zákona.
Slovenská situace Na Slovensku je úãinek zru‰ení právního pfiedpisu na jím ru‰ené ãi mûnûné zákony upraven pfiímo zákonem o Ústavním soudu. Podle nûj ztrátou úãinnosti ãi platnosti právního pfiedpisu na základû nálezu Ústavního soudu se neobnovuje platnost právních pfiedpisÛ, které byly zru‰eny pfiedpisem zru‰en˘m slovensk˘m Ústavním soudem. Pokud v‰ak ‰lo o zmûnu ãi doplnûní, platí mûnûn˘ právní pfiedpis ve znûní pfied zmûnou zru‰en˘m právním pfiedpisem.28 ¤e‰ení je tedy dáno zákonnou direktivou.
Pfiezkum derogaãní normy Na Slovensku se objevil problém, zda je moÏné zru‰ené ustanovení oÏivit zru‰ením derogaãního ustanovení. Stalo se tak v pfiípadû, kdy Ústavní soud pfiijal návrh prvního námûstka generálního prokurátora29 na zru‰ení zákona,30 kter˘m byl novelizován zákon o soudech. Navrhovatel navrhl pfiezkoumat mimo jiné zru‰ení § 85 zákona o soudech a soudcích, které zaji‰Èovalo automatické zv˘‰ení platÛ soudcÛ v závislosti na rÛstu platÛ v národním hospo23 24 25
26
27
28
29
30
Usnesení Ústavního soudu z 3. 12. 2007 IV.ÚS 914/07, z 20. 11. 2007 II.ÚS 755/06 a dal‰í. Bod 107 ãásti VII V˘roková ãást nálezu a odklad vykonatelnosti odÛvodnûní nálezu ã. 80/2011 Sb. (Pl.ÚS 55/10). Zákon ã. 364/2011 Sb., kter˘m se mûní nûkteré zákony v souvislosti s úsporn˘mi opatfieními v pÛsobnosti Ministerstva práce a sociálních vûcí. § 3 odst. 3 zákona ã. 236/1995 Sb., o platu a dal‰ích náleÏitostech spojen˘ch s v˘konem funkce pfiedstavitelÛ státní moci a nûkter˘ch státních orgánÛ a soudcÛ a poslancÛ Evropského parlamentu, ve znûní zákona ã. 425/2010 Sb. Poslanci se bojí pfied volbami debaty o platech, soudci asi ostrouhají. Právo 20. 9. 2012, s. 4. Dále téÏ vyjádfiení na âeském rozhlasu 1– RadioÏurnálu a v ParlamentníchListech.cz 19. 7. 2012: Podle Rychetského v‰ak Ústavní soud nefiekl, jak má vypadat platová základna. „Ústavní soud fiekl, co nemá b˘t.“ zdÛraznil na RadioÏurnálu. http://www.parlamentnilisty.cz/rss/zpravy/Sef-US-Rychetskybrzdi-Drabka-My-vam-nenaridili-abyste-si-zvedli-platy-240024. § 41a ods. 3 zákona ã. 38/1993 Z.z., o organizaci Ústavního soudu SR, fiízení pfied ním a o postavení jeho soudcÛ ve znûní zákona ã. 293/1995 Z.z. Návrh mÛÏe podat podle ústavy generální prokurátor, ale funkce nebyla v té dobû obsazena. Ústavní soud pfiipustil, Ïe za takové situace ústavní právo generálního prokurátora pfiechází na jeho námûstka. Usnesení Ústavního soudu SR z 15. 6. 2011, Pl.ÚS 95/2011-15. Zákon ã. 500/2010 Z.z.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
dáfiství. Toto ustanovení z právního fiádu bylo vypu‰tûno bez náhrady. Je otázkou, zda mÛÏe Ústavní soud oÏivit pÛvodní právní úpravu, kdyÏ nová právní úprava z pfiedpisu posuzovaného Ústavním soudem nemÛÏe b˘t sama o sobû neústavní, protoÏe pÛvodní znûní nebylo nahrazeno novou pozitivní úpravou, pfii jejímÏ posuzování by mohla b˘t konstatována neústavnost. PÛvodní ustanovení bylo nahrazeno NIâÍM. NIC nemá obsah a kvalitu. Je tedy pochybné abstraktnû konstatovat jeho neústavnost. Pfiesto Ústavní soud SR návrh pfiijal k rozhodování ve vûci samé.31 Není pro nûj NIC vytvofiené zákonodárcem stejné jako NIC vytvofiené Ústavním soudem. Ale to je pojmovû nesprávné, protoÏe NIC nelze odli‰ovat od jiného NIC. NIC nemá obsah ani kvalitu, pokud jej rozli‰ujeme, jiÏ mu nûjak˘ obsah ãi kvalitu dáváme. CoÏpak byl na Slovensku neústavní stav pfied pfiijetím valorizaãního ustanovení do právního fiádu? V fiadû právních fiádÛ také takové ustanovení nenajdeme. Usnesení Ústavního soudu SR z 21. 9. 2011, Pl.ÚS 103/2011: „Pri beÏnom prieskume noriem môÏe byÈ oÏivenie ex offo v reÏime § 41a ods. 3 zákona o ústavnom súde problematické, pretoÏe dochádza k oÏiveniu normy, ktorá predchádzala (!) preskúmavanej norme a ktorá bola explicitne derogovaná zákonodarcom, prípadne môÏe dôjsÈ k oÏiveniu normy, ktorá je tieÏ ústavnoprávne sporná (porov. situáciu v bode II.1 nálezu sp. zn. PL. ÚS 10/04). Ak môÏu byÈ takéto nechcené oÏivenia problémom, tak práve pri meritórnom prieskume ústavnosti derogaãnej právnej normy môÏe byÈ oÏivenie cieºom, môÏe byÈ chcené, pretoÏe práve legislatívna derogácia pôvodnej normy znamenala protiústavn˘ stav. DôleÏitá je aj skutoãnosÈ, Ïe ústavn˘ súd sa v doteraj‰ej rozhodovacej ãinnosti zaoberal aj derogaãn˘mi normami, aj keì návrhu na ich zru‰enie nikdy nevyhovel (porov. Pl. ÚS 33/95, Pl. ÚS 30/95, PL. ÚS 8/96 ãasÈ XI a Pl. ÚS 6/01). Ústavn˘ súd v‰ak zároveÀ musí uviesÈ, Ïe prieskum derogaãnej normy povaÏuje za v˘nimku, ktorú je potrebné aplikovaÈ s opatrnosÈou. Ústavn˘ súd nemohol v záujme ochrany ústavnosti, zvlá‰È základn˘ch slobôd, úplne rezignovaÈ na prieskum derogaãnej normy z hmotnoprávnych dôvodov, aj keì vníma problematickosÈ prípadného (automatického) oÏivovania právnych predpisov tak z hºadiska právnej istoty, ako aj z hºadiska minimalizácie zásahov do zákonodarnej kompetencie Národnej rady Slovenskej republiky. MoÏno v tejto súvislosti naznaãiÈ, Ïe kon‰trukciu § 41a ods. 3 zákona o ústavnom súde nemoÏno vnímaÈ z uveden˘ch hºadísk a z hºadiska previazanosti
JURISPRUDENCE 4/2013 so súvisiacou právnou úpravou ako bezproblémovú.“
Pozastavení úãinnosti právního pfiedpisu a obÏivnutí norem Slovenská úprava zná institut pozastavení úãinnosti právních pfiedpisÛ, pokud je u Ústavního soudu napadena jejich nezákonnost ãi neústavnost.32 Toto bylo vyuÏito i v pfiípadû napadení zpÛsobu volby kandidáta na generálního prokurátora v Národní radû, kdy do‰lo ke zmûnû z tajné volby na vefiejnou.33 Ústavní soud pozastavil úãinnost nové úpravy zavádûjící vefiejnou volbu, pfiiãemÏ v˘slovnû uvedl: „PrávoplatnosÈou rozhodnutia o pozastavení úãinnosti sa neobnovuje platnosÈ predchádzajúcej právnej úpravy, keìÏe pozastavením úãinnosti napadnut˘ch ustanovení nedochádza aj k strate ich platnosti, ktorá je conditio sine qua non obnovenia platnosti skor‰ieho (derogovaného) právneho predpisu, resp. jeho ãasti.“34 Ko‰ick˘ Ústavní soud vyvozuje tedy, Ïe pozastavení úãinnosti nemá vliv na úãinky novelizaãní vÛãi pfiedchozí právní úpravû. Pak v‰ak vlastnû nejde o pozastavení úãinnosti, ale jen nûkter˘ch úãinkÛ. Takové tfiídûní úãinkÛ na pozastavené a nepozastavené v‰ak slovenská ústava nepfiedpokládá. Zvlá‰tû je v˘‰e uvedené stanovisko pozoruhodné s pohledem na to, Ïe na Slovensku Ústavní soud pfiímo neru‰í právní pfiedpis, ale jeho v˘rokem, Ïe je neústavní, pozb˘vá právní pfiedpis jen úãinnosti a aÏ po 6 mûsících i platnosti.35 Pokud se zde uÏije v˘‰e uvedeného názoru vût‰iny ústavních soudcÛ, pak by obÏivnutí pÛvodních znûní v novelizovaném právním pfiedpise nastávalo ne samotn˘m v˘rokem Ústavního soudu, kdy vadn˘ právní pfiedpis pozbyl jen úãinnosti, ale aÏ po 6 mûsících, kdy neústavní právní pfiedpis pozbyl platnosti. To je nelogick˘ v˘klad, neboÈ by vzniklo právní vakuum, kdy nová úprava se jiÏ pro ztrátu úãinnosti nedá pouÏít a pÛvodní je‰tû neobÏivla, protoÏe nová úprava, ale jiÏ autoritativnû prohlá‰ená za neústavní, je je‰tû 6 mûsícÛ platná, byÈ neúãinná.
31 32 33
34
35
Usnesení Ústavního soudu z 21. 9. 2011, Pl.ÚS 103/2011. Odli‰né stanovisko vyjádfiila soudkynû ªudmila Gajdo‰íková. âl. 125 ods. 2 Ústavy SR ã. 460/1992 Sb. ve znûní ústavního zákona ã. 90/2001 Z.z. Zákon novû stanovil vefiejnou volbu, pokud ústava nestanovila volbu tajnou ãi tajnou volbu neschválila Národní rada na návrh alespoÀ 15 poslancÛ. Zmûna se t˘kala i pfiedsedy a místopfiedsedy Nejvy‰‰ího kontrolního úfiadu. § 39, 39a, 110 ods. 2, § 115 ods. 1, § 123 ods. 3, § 124 ods. 2 zákona ã. 350/1996 Z.z., o jednacím fiádu Národní rady v pÛvodním znûní a ve znûní zákona ã. 153/2011 Z.z. Bod 11 odÛvodnûní usnesení Ústavního soudu z 15. 6. 2011, Pl.ÚS 95/2011-15. Odli‰né stanovisko vyjádfiili soudci Ladislav Orosz, Ján Luby, Lajos Mészáros, Juraj Horvát. âl. 125 ods. 3 Ústavy SR ã. 460/1992 Sb.
13
4/2013 JURISPRUDENCE Národní rada následnû provedla tajnou volbu. PfiiãemÏ nerespektovala právní názor Ústavního soudu, kter˘ byl v‰ak obsaÏen jen v odÛvodnûní, nikoliv ve v˘roku, proto nebyl závazn˘.36 Kandidátem na generálního prokurátora zvolila 17. 6. 2011 Jozefa âenté‰e.
Závûr ObÏivnutí zru‰eného právního pfiedpisu je moÏné, pokud to ústava ãi zákon v˘slovnû stanoví, coÏ v na‰em právním fiádu stanoveno není. Zru‰ující úãinky nálezu Ústavního soudu jsou jen do budoucna, ne minula, jinak by ‰lo
âLÁNKY o neústavní retroaktivitu. Na Slovensku vûc fie‰í zákonná direktiva, která upravuje odli‰nû následky derogace právního pfiedpisu (obÏivnutí nenastává) a jeho pouhé zmûny ãi doplnûní (obÏivnutí nastává). Nestanoví-li pozitivní právo jinak, není dÛvodu pfiistupovat odli‰nû k dÛsledkÛm zru‰ení právního pfiedpisu normotvÛrcem nebo Ústavním soudem. Pfiitom je nutné pamatovat, Ïe Ústavní soud není pozitivním zákonodárcem a obÏivnutí právního pfiedpisu je jiÏ samo o sobû tvorbou práva. 36
Koudelka Z.: Právní pfiedpisy samosprávy. 2. vydání Praha 2008, s. 203–205.
Zamy‰lení nad ústavností správního deliktu provozovatele vozidla DOC. JUDR. PAVEL MATES CSC., VYSOKÁ ·KOLA PRAHA, FSE UJEP ÚSTÍ NAD LABEM MGR. KAREL ·EMÍK, FSE UJEP ÚSTÍ NAD LABEM
FINANâNÍ A SPRÁVNÍ
Problém ustanovení, o nûmÏ se v tomto ãlánku pojednává, má dvû roviny. Pfiednû sloÏitûj‰í otázku, totiÏ souladu jakéhosi univerzálního správního deliktu, jehoÏ skutková podstata je uvedena v § 125f zákona o silniãním provozu (zák. ã. 361/2000 Sb.), s ústavností, a za druhé otázku triviálnûj‰í, práva zákonodárné iniciativy, která je spí‰e politického rázu. Tu mají podle ãlánku 41 odst. 2 Ústavy v následujícím pofiadí poslanec, skupina poslancÛ, Senát, vláda a zastupitelství vy‰‰ího územního samosprávného celku. U zrodu této koncepce stála snad snaha schválit v hektickém ovzdu‰í zanikající federace základní zákon budoucí âeské republiky, coÏ vedlo k fiadû kompromisÛ, v jejichÏ rámci se vycházelo vstfiíc nejrÛznûj‰ím poÏadavkÛm.1 O tom, Ïe jde o úpravu nevhodnou, jsme pfiesvûdãováni dosti ãasto. Návrhy z „dílny“ nûkoho jiného neÏ je vláda, jsou mnohdy, eufemisticky fieãeno, málo dokonalé po stránce obsahové i legislativnû technické.2 Av‰ak ‰ance na to, Ïe by návrhy, aby toto právo bylo poslancÛm odÀato, které se ãas od ãasu objeví, není pfiíli‰ velká, protoÏe by tím ztratili i moÏnost podávat pozmûÀovací návrhy, jakkoli by to nepochybnû pfiispûlo k rychlosti a zejména racionalitû legislativního procesu. Tyto poznámky jsou na místû proto, Ïe komentované ustanovení je rovnûÏ dílem pozmû14
Àovacího návrhu poslancÛ, vládní návrh jej neobsahoval,3 a jak patrno na první pohled, ani tentokrát není v˘sledek pfiíli‰ uspokojiv˘, byÈ si jej Ministerstvo dopravy osvojilo. Podívejme se nejprve, v ãem spoãívají nejdÛleÏitûj‰í zásady novely silniãního zákona s úãinností od 19. ledna 2013, provedené zákonem ã. 297/2011 Sb. Podle citovaného ustanovení se dopou‰tí deliktu právnická osoba a fyzická osoba, která v rozporu s § 10 zákona silniãního zákona nezajistí, aby pfii pouÏití vozidla byly dodrÏovány povinnosti fiidiãe a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Ke vzniku odpovûdnosti se nepoÏaduje zavinûní. Zákonodárce tu, snad nevûdomky, vytvofiil dal‰í tzv. univerzální správní delikt, jehoÏ pachatelem mÛÏe b˘t pojmovû kaÏd˘ provozovatel vozidla. Tím v‰ak zadûlal na první problém, protoÏe podle § 2 písm. b) zákona je provozovatelem vozidla vlastník vozidla nebo jiná fyzická nebo právnická osoba zmocnûná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem. Vzhledem k tomu, Ïe vlastníkem vozidla mÛÏe b˘t pojmovû i osoba „hodnû mladistvá“, je otázkou, jak ji bude lze postihnout, na
1 2
3
Viz k tomu Hendrych D., Svoboda C. a kolektiv: Ústava âeské republiky. Komentáfi, C. H. Beck, Praha 1997, str. 64. Za mnohé pfiipomínáme zák. ã. 106/1999 Sb., o svobodném pfiístupu k informacím, kde se podafiilo mimo jiné zakotvit polodenní lhÛtu, nemluvû jiÏ o podstatn˘ch legislativních vadách nebo z doby ménû vzdálené nepfiíli‰ zdafiil˘ § 15a zákona o pfiestupcích zakotvující sankci zákazu pobytu. Viz Snûmovní tisk 300/0, obsaÏen nebyl ani v pozmûÀovacích návrzích Senátu.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
niÏ bude moÏno s jistotou fiíci, Ïe nijak. Navíc se tu rÛznû prolínají povinnosti podle více zákonÛ a vniká tím znaãnû nepfiehledná situace.4 Ke spáchání uvedeného deliktu je tfieba, aby byly kumulativnû splnûny tyto podmínky: poru‰ení pravidel bylo zji‰tûno prostfiednictvím automatizovaného technického prostfiedku pouÏívaného bez obsluhy pfii dohledu na bezpeãnost provozu na pozemních komunikacích (prakticky pÛjde zejména o pfiekroãení povolené rychlosti ãi nerespektování svûteln˘ch signálÛ na semaforu) nebo se jedná o neoprávnûné zastavení nebo stání, poru‰ení povinností fiidiãe nebo pravidel provozu vykazuje znaky pfiestupku podle silniãního zákona a tímto deliktem nedo‰lo k dopravní nehodû. Jak patrno, jde tu o dal‰í chybu, protoÏe zákon není terminologicky dÛsledn˘, resp. jednotn˘, vzhledem k tomu, Ïe v jednom pfiípadû se hovofií o poru‰ení pravidel (aniÏ by novela v této ãásti fie‰ila, kdo tato pravidla poru‰il) a v dal‰ím i o poru‰ení povinností fiidiãe. Vylouãeno je projednat tento delikt, do‰lo-li by k dopravní nehodû, bez ohledu na její dÛsledky. Není tedy rozhodné, zda bylo po‰kozeno pouze vozidlo nebo zda vznikla újma na zdraví. Za správní delikt lze uloÏit pokutu ve v˘‰i odpovídající té, která by jinak byla uloÏena za stejnojmenn˘ pfiestupek, nejvíce v‰ak 10 tisíc Kã. Vûcnû pfiíslu‰n˘ k projednání deliktu je obecní úfiad obce s roz‰ífienou pÛsobností. Pokud jde o pfiíslu‰nost místní, zákon ji neurãuje, a proto bude na místû aplikovat obecn˘ reÏim § 11 odst. 1 písm. a) správního fiádu, podle nûhoÏ pfiichází v úvahu forum actus, tj. rozhodná je ãinnost úãastníka fiízení, v tomto pfiípadû ãinnost protiprávní. Podmínkou pfiitom je, Ïe tento úfiad uãinil nezbytné kroky k zji‰tûní pachatele pfiestupku a buì vÛbec nezahájil fiízení a vûc odloÏil, protoÏe se nepodafiilo zjistit skuteãnosti odÛvodÀující zahájení fiízení proti urãité osobû (viz § 66 odst. 3 písm. g) zákona o pfiestupcích), nebo fiízení o pfiestupku zastavil vzhledem k tomu, Ïe obvinûnému z pfiestupku nebylo spáchání skutku prokázáno (§ 76 odst. 1 písm. c) zákona o pfiestupcích). „Boca lupa“, tedy vlãí tlama tohoto ustanovení, se t˘ká sousloví „nezbytné kroky“. Nepochybnû tu nebude postaãovat napfi. pouze to, Ïe byl vyuÏit institut podání vysvûtlení, v jehoÏ rámci napfi. provozovatel odmítne sdûlit identitu fiidiãe, ale správní úfiad je povinen provést i dal‰í ‰etfiení, z ãehoÏ plyne, Ïe nedostojí-li této povinnosti, nebude moci v koneãném dÛsledku správní delikt projednat, protoÏe k tomu nejsou podmínky. Je zfiejmé, Ïe nedostateãnû provedené ‰etfiení vlastního pfiestupku, vãetnû nedosta-
JURISPRUDENCE 4/2013 teãného zji‰Èování v‰ech okolností smûfiujících k moÏnému zji‰tûní totoÏnosti pachatele vlastního pfiestupku a prokázání jeho viny, je v rozporu se základními zásadami správního fiízení, zejména § 2 odst. 3 správního fiádu (správní orgán ‰etfií práva nabytá v dobré vífie, jakoÏ i oprávnûné zájmy osob, jichÏ se ãinnost správního orgánu v jednotlivém pfiípadû dot˘ká). Je zfiejmé, Ïe nedostateãnû provedené ‰etfiení vlastního pfiestupku, vãetnû nedostateãného zji‰Èování v‰ech okolností smûfiujících k moÏnému zji‰tûní totoÏnosti pachatele vlastního pfiestupku a prokázání jeho viny, v rozporu se základními zásadami správního fiízení, zejména § 2 odst. 3 správního fiádu (správní orgán ‰etfií práva nabytá v dobré vífie, jakoÏ i oprávnûné zájmy osob, jichÏ se ãinnost správního orgánu v jednotlivém pfiípadû dot˘ká5 (dále jen „dotãené osoby“), a mÛÏe zasahovat do tûchto práv jen za podmínek stanoven˘ch zákonem a v nezbytném rozsahu) a § 3 správního fiádu (správní orgán postupuje tak, aby byl zji‰tûn stav vûci, o nûmÏ nejsou dÛvodné pochybnosti, a to v rozsahu, kter˘ je nezbytn˘ pro soulad jeho úkonu s poÏadavky uveden˘mi v § 2 správního fiádu), znamená, Ïe nebudou splnûny podmínky pro projednání správního deliktu dle § 125f silniãního zákona. Správní orgán v tomto smûru není oprávnûn pfiená‰et bfiemeno dÛkazní ve vûci samotného pfiestupku na provozovatele vozidla tím, Ïe ve vûci podezfiení z pfiestupku vûc bez dal‰ího odloÏí ãi na základû nedostateãnû provedeného dokazování ve správním fiízení o pfiestupku rozhodne o zastavení fiízení. Tedy, nemÛÏe automaticky platit, Ïe kaÏdá odloÏená pfiestupková vûc ãi zastavené pfiestupkové fiízení bude znamenat bez dal‰ího splnûní podmínky pro projednání správního deliktu dle § 125f silniãního zákona. Navíc, provozovatel vozidla nemusí b˘t ani úãastníkem pÛvodního fiízení o pfiestupku, tedy jeho moÏnosti obrany v fiízení o správním deliktu mohou b˘t fakticky ztíÏeny. Provozovatel vozidla za správní delikt neodpovídá, prokáÏe-li, Ïe bylo odcizeno vozidlo ãi státní poznávací znaãka nebo podal Ïádost o zmûnu provozovatele vozidla. Zde tedy leÏí dÛkazní bfiemeno, s dÛsledkem pfiípadné liberace, na provozovateli, kter˘ je zde v‰ak jiÏ urãován odchylnû od vymezení v § 2 zákona o silniãním provozu. Opravdu svérázné je ustanovení § 125g odst. 1 zákona o silniãním provozu, které vyluãuje, aby v pfiípadû, Ïe bylo zahájeno fiízení o onom uni-
4
5
Bu‰ta P., KnûÏínek J., Seidl A.: Zákon o silniãním provozu s komentáfiem, Lenka Bu‰tová–Venice Music Production, Praha 2012, str. 251. Tedy i provozovatele vozidla.
15
4/2013 JURISPRUDENCE verzálním deliktu, bylo zahájeno je‰tû fiízení o pfiestupku pro stejné poru‰ení povinnosti fiidiãe, ledaÏe by se provozovatel zprostil odpovûdnosti. V praxi to znamená, Ïe i v pfiípadû, kdy se pfiestupce následnû dozná k tomu, Ïe delikt spáchal, nebude to provozovateli nic platné a bude pokutován. Jinak fieãeno, zákonodárce obûtoval hodnotu spravedlnosti, právní jistoty a materiální pravdy poÏadavku postihu. JestliÏe se provozovatel vozidla dopustí více tûchto univerzálních správních deliktÛ, o nichÏ má vést fiízení stejn˘ orgán obce s roz‰ífienou pÛsobností, vede se o nich spoleãné fiízení a pfii urãování v˘‰e pokuty se pouÏije zásada absorpãní. Jde tu o ustanovení ponûkud nadbyteãné, protoÏe tak beztak plyne z § 141 správního fiádu a potvrzuje to i konstantní judikatura, nicménû zde platí superfluum non nocet.6 Po zji‰tûní nebo oznámení pfiestupku vyzve pfiíslu‰n˘ správní orgán provozovatele vozidla k uhrazení stanovené pokuty, jestliÏe totoÏnost fiidiãe není známá nebo zfiejmá z podkladÛ pro zahájení fiízení a toto poru‰ení lze projednat v blokovém fiízení. Zákonodárce tu situaci opût zkomplikoval tím, Ïe váÏe v˘zvu na moÏnost vyfiízení vûci v blokovém fiízení, které v‰ak stojí na tom, Ïe je zji‰tûn konkrétní pachatel pfiestupku a ten je ochoten pokutu zaplatit. Toto ustanovení by pak bylo neaplikovatelné. Mûl-li na mysli nûco jiného, tedy Ïe tento postup nepfiichází v úvahu tam, kde § 125c vyluãuje urãitou skupinu pfiestupkÛ z blokového fiízení, bylo by na místû uãinit tak preciznûj‰í formulací.7 Tato podmínka je o to nejasnûj‰í, Ïe v˘luka se t˘ká vesmûs pfiestupkÛ spáchan˘ch pod vlivem alkoholu. JestliÏe bude ãástka uhrazena, správní orgán vûc odloÏí, v opaãném pfiípadû pokraãuje v ‰etfiení pfiestupku. Podstatn˘m z hlediska ústavnosti je ustanovení § 125h odst. 6, které umoÏÀuje provozovateli vozidla, kter˘ byl vyzván, aby zaplatil pokutu, sdûlit údaje o fiidiãi, coÏ je povaÏováno za podání vysvûtlení. K této otázce se je‰tû vrátíme dále, nicménû jiÏ na tomto místû je tfieba zmínit, Ïe je tu fakticky ãinûn nátlak na prolomení zásady moÏnosti odepfiení v˘povûdi (sebeobviÀování ãi obviÀování osob blízk˘ch). AÏ dosud jsme se pohybovali ve sféfie obyãejného práva. Podívejme se na ochranu pfied sebeobviÀováním a ochranou osoby blízké v rovinû ústavního zakotvení, které je obsaÏeno v ãlánku 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. ãlánku 6 odst. 1 Úmluvy o ochranû lidsk˘ch práv a základních svobod, kde je vyjádfiena v souvislosti s právem na fair proces. ByÈ se v obou normách v˘slovnû hovofií o realizaci tohoto práva v souvislosti s trestním 16
âLÁNKY stíháním, má se obecnû za to, Ïe dopadá na jak˘koli vefiejnoprávní postih.8 DÛvody k moÏnosti odepfiení v˘povûdi b˘vají shledávány v extralegálních okolnostech, jak˘mi jsou mezilidská pouta, strategické zacházení s právem, omezení moÏnosti vlámat se do intimní sféry ãlovûka a dal‰ích. Ve znûní právních pfiedpisÛ je v‰ak samozfiejmû nenacházíme a nikdy tam ani nebyly a je jen na vÛli zákonodárce, jakou skupinu osob do této kategorie zafiadí, ãi naopak z ní vypustí. U pfiíbuzn˘ch je rozhodující samotná existence pfiíbuzenského vztahu toho, kdo má vypovídat v dobû, kdy k v˘slechu dochází, u ostatních osob blízk˘ch mohou b˘t vztah, resp. motivy zkoumány.9 Institut osoby blízké je v rÛzn˘ch zákonech upravován rozliãnû. Nûkteré jej obsahují expressis verbis (napfi. § 22 odst. 1 obãanského zákoníku, zák. ã 89/2012 Sb., § 68 odst. 4 zákona o pfiestupcích nebo § 100 trestního fiádu), jinde se tak dûje – byÈ nezávazn˘m – legislativním odkazem (napfi. § 55 odst. 4 správního fiádu, ãi § 104 odst. 1 zákona o ochranû utajovan˘ch informací, zák. ã. 412/2005 Sb.), v dal‰ích se pouze konstatuje, Ïe taková osoba má právo odepfiít svûdectví ãi vysvûtlení, aniÏ by obsahovaly nûjaké upfiesnûní (napfi. § 28 odst. 3 zák. ã. 17/2012 Sb. o Celní správû âeské republiky, ve znûní zák. ã. 407/2012 Sb.), a zde bude dluÏno postupovat per analogiam iuris. Oprávnûní odepfiít v˘povûì má ústavní hodnotu a nelze jej zru‰it ãi omezit bûÏn˘m zákonem, jak se tak fakticky v daném pfiípadû dûje. Skuteãnost, Ïe byla zvolena konstrukce objektivní odpovûdnosti, nemá pro posouzení vûci s pohledu ústavního v˘znam. V precedenãním rozsudku Falk versus Nizozemí z roku 2004 uznal Evropsk˘ soud pro lidská práva moÏnost postihovat vlastníka vozidla za to, Ïe pfievzal odpovûdnost svûfiit jiné osobû uÏití svého vozidla. Soud zde pfiitakal tomu, Ïe uvedené opatfiení bylo pfiijato v zájmu zaji‰tûní bezpeãnosti na silnicích a v zájmu postihu situací, kdy nelze zjis-
6 7
8
9
Napfi. rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ãj. 5 A 98/2001-36 nebo ãj. 1 As 28/2009-67. Bu‰ta P., KnûÏínek J., Seidl A.: Zákon o silniãním provozu s komentáfiem, Lenka Bu‰tová–Venice Music Production, Praha 2012, str. 255. Z bohaté judikatury upozorÀujeme na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve vûci Zolotukhin versus Rusko z roku 2009, Gradinger versus Rakousko z roku 1995; rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ãj. 4 As 2/2005-62 a nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 28/98. Viz téÏ ·ámal P.: Nejvy‰‰í soud âeské republiky: K zásadû ne bis in indem ve vztahu k blokovému fiízení, Trestnûprávní revue 2/2009, str. 47 a následující. Wagnerová E., ·imíãek V. Langá‰ek T., Pospí‰il I. a kolektiv: Listina základních práv a svobod. Komentáfi, Wolters Kluwer, Praha 2012, str. 773–774; Klíma K.: Komentáfi k Ústavû a Listinû, Vydavatelství a nakladatelství Ale‰ âenûk, PlzeÀ 2005, str. 393. Zajímav˘ pohled nám v tomto ohledu dává § 152 zák. ã. 119/1873 fi. z., jímÏ se zavádí nov˘ fiád soudu trestního, kde je toto právo dáno rozsáhlé skupinû osob, nikoli v‰ak kupodivu obvinûnému.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
tit totoÏnost konkrétního delikventa, pfiiãemÏ je tfieba brát ohled na nepfiijatelné bfiímû národních soudních (v ãeském prostfiedí správních) orgánÛ. Tím v‰ak nemÛÏe b˘t, dodává Evropsk˘ soud, eliminováno právo dotãené osoby dovolávat se ochrany u soudu, coÏ jistû v na‰em právním fiádu není vylouãeno. V pfiípadû na‰í úpravy jde v‰ak o nûco odli‰ného. Provozovatel vozidla je totiÏ nucen pod hrozbou sankce oznaãit jako pachatele pfiestupku i sebe sama nebo osobu blízkou. To, Ïe se jedná o pouhé vysvûtlení a fakt, Ïe má pfied sebou volbu, na tom nic nemûní, protoÏe pokud se rozhodne, Ïe tak neuãiní, bude postiÏen za správní delikt sám. Není pfiitom jasné, proã byla tato konstrukce zvolena. Podle § 137 odst. 1 správního fiádu lze totiÏ odepfiít vysvûtlení za stejn˘ch podmínek, za kter˘ch je dána moÏnost ãi uloÏena povinnost odepfiít v˘slech, tedy pokud by tím zpÛsobil nebezpeãí trestního stíhání nebo postihu za správní delikt sobû ãi osobám sobû blízk˘m. Navíc záznam o podání vysvûtlení nelze pouÏít jako dÛkazní prostfiedek. Jak patrno, jedná se tu o pfiím˘ rozpor s ãlánkem 6 Úmluvy o ochranû lidsk˘ch práv a základních svobod. Právo nepfiispívat k vlastnímu obvinûní totiÏ pfiedpokládá, Ïe se státní orgány snaÏí svou argumentaci podloÏit, aniÏ by pouÏívaly dÛkazní materiály získané donucením nebo pod nátlakem proti vÛli „obvinûného“. Tím, Ïe je dotyãn˘ chránûn pfied bezprávn˘m donucováním ze strany státních orgánÛ, se pfiispívá k zabránûní justiãním omylÛm a k zaji‰tûní v˘sledku poÏadovaného ãlánkem 6 Úmluvy.10 Situace je v‰ak je‰tû hor‰í o to, Ïe aãkoli provozovatel konkrétní osobu oznaãí a správnímu orgánu se ji nepodafií usvûdãit, bude opût odpovídat on. Pfiitom nûkdy ani nemÛÏe vûdût, kdo v dané chvíli byl fiidiãem, protoÏe ten, komu vozidlo zapÛjãil, mÛÏe dopravní prostfiedek zcela legálnû pÛjãit dále. To je v‰ak nepochybnû v rozporu s právem na fair proces, konkrétnû zásadou in dubio pro reo a presumpcí neviny. TfiebaÏe správní fiád ukládá úãastníkÛm fiízení v § 52 povinnost oznaãit dÛkazy na podporu sv˘ch tvrzení, není to povinnost pfiímo sankcionovatelná, pfiiãemÏ je tfieba respektovat ãlánek 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle nûhoÏ má obvinûn˘ právo odepfiít v˘povûì a vyluãuje se, aby byl tohoto práva jakkoli zbaven.11 Platí totiÏ, Ïe i kdyÏ úãastník bude bûhem fiízení zcela neãinn˘, nezbavuje to správní orgán povinnosti zjistit skuteãn˘ stav vûci a prokázat, Ïe se dopustil inkriminovaného jednání.12 UÏ vÛbec pak nemohou b˘t úãastníci nuceni k tomu, aby poskytovali dÛkazy proti sobû. Povinností státních orgánÛ je prokazovat vinu a neexistuje povinnost samotného obvinûného
JURISPRUDENCE 4/2013 se usvûdãovat jak˘mkoliv zpÛsobem, nejen vlastní v˘povûdí. Logick˘m dÛsledkem bude zákaz jakéhokoliv donucování obãana k sebeobvinûní.13 Skuteãnost, Ïe dochází k zneuÏívání institutu osoby blízké, je problémem dlouhodob˘m, s nímÏ si jiÏ v minulosti musela aplikaãní praxe vícekrát poradit, aniÏ by se v‰ak dotkla ústavnû garantovan˘ch práv. Tak napfi. Nejvy‰‰í správní soud dovodil, Ïe pokud nûkdo pfiená‰í odpovûdnost na jinou osobu, nemÛÏe b˘t sice nijak nucen k její identifikaci, ale souãasnû musí b˘t srozumûn s tím, Ïe správní orgán mÛÏe vycházet z ostatních dÛkazÛ a bude tyto hodnotit jako dostateãnû prÛkazné k identifikaci pachatele pfiestupku. V jiné souvislosti vylouãil, Ïe by provozovatel vozidla, kter˘ neví, komu jej svûfiil, mohl naopak vûdût, Ïe to byla osoba blízká. Koneãnû odmítl poukaz na osobu blízkou v pfiípadû, Ïe ‰lo o pouhé kusé tvrzení obvinûného z pfiestupku, které nebylo opfieno o Ïádné upfiesÀující skuteãnosti.14 Správní orgány v‰ak zfiejmû v mnoha pfiípadech nepostupují zcela v souladu s touto správní judikaturou a v˘sledkem mÛÏe b˘t mnoÏství pfiípadÛ, které budou „pfiedãasnû vyfie‰eny“ zastavením fiízení ãi vÛbec odloÏením vûci. Takovou faktickou situaci v‰ak není moÏné fie‰it legislativními zmûnami, které nepfiimûfien˘m a absolutním zpÛsobem zasahují do osobní sféry ãlovûka, vlastníka vozidla. V‰e tedy smûfiuje k jednomu, uvedená úprava budí pfiinejmen‰ím závaÏné rozpaky, co se t˘ãe jejího souladu s Ústavou i Úmluvou o ochranû lidsk˘ch práv a základních svobod v bodech, na které bylo poukázáno. Její dal‰í osud bude v rukách Ústavního soudu, kam se podle nás nepochybnû dfiíve ãi pozdûji dostane.
10
11
12 13 14
Viz napfi. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve vûci J. B. versus ·v˘carsko z roku 2001 nebo Funke versus Francie z roku 1993. DÛsledkem ov‰em je, Ïe by nemohl dÛkazní prostfiedek ãi jin˘ podklad pouÏít v fiízení odvolacím (coÏ ov‰em podle judikatury neplatí pro správní trestání) a o obnovû fiízení. Rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ãj. 4 As 51/2004-82. Viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS I. ÚS 617/05. Rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ãj. 2 As 3/2004-70, ãj. 1 As 21/2011-52 a ãj. 9 As 54/2008-62.
17
4/2013 JURISPRUDENCE
âLÁNKY
Problematika dÛkazního bfiemene v evropském antidiskriminaãním právu1
18
HARALD CHRISTIAN SCHEU, PRÁVNICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY, PRAHA
Vznik institutu pfievrácení dÛkazního bfiemene v právu USA
Odborná literatura se do velké míry shoduje na tom, Ïe jedním z hlavních praktick˘ch problémÛ antidiskriminaãního práva je dokazování diskriminace.2 Jeden z pfiedních nûmeck˘ch odborníkÛ na problematiku diskriminace v pracovním právu Karl Riesenhuber oznaãuje dÛkazní bfiemeno dokonce za Achillovu patu celého systému ochrany.3 Ve svém komentáfii k §133a Obãanského soudního fiádu pfiipomíná také Zdenûk Kühn, Ïe diskriminující subjekt zpravidla neb˘vá natolik otevfien˘, aby o diskriminaci hovofiil pfiímo. Podle Kühna lze diskriminaci jednoznaãnû prokázat pouze v pfiípadû, Ïe zámûr diskriminovat byl navenek v˘slovnû projeven. Pokud ov‰em subjekt diskriminaãního jednání o svém úmyslu nehovofií a diskriminaãní zámûr v˘slovnû odmítá, dostane se potenciální obûÈ diskriminace v soudním fiízení do velmi sloÏité dÛkazní situace.4 V reakci na tento praktick˘ problém, kter˘ citelnû oslabuje úãinnost antidiskriminaãního práva, bylo zavedeno pravidlo pfievrácení dÛkazního bfiemene. Podle vzoru antidiskriminaãního práva uplatnûného ve Spojen˘ch státech se institut pfievrácení dÛkazního bfiemene promítl nejprve do judikatury Soudního dvora Evropské unie (SDEU) a následnû do antidiskriminaãní legislativy EU. V souãasné dobû poãítá s koncepcí pfienesení dÛkazního bfiemene na Ïalovanou stranu celá fiada smûrnic. Jako pfiíklad lze uvést ãl. 8 smûrnice 2000/43 o zákazu diskriminace na základû rasy nebo etnického pÛvodu, podle nûhoÏ osoba, která se cítí diskriminací po‰kozena, má soudu pfiedloÏit skuteãnosti nasvûdãující pfiímé nebo nepfiímé diskriminaci, a poté pfiíslu‰í odpÛrci prokázat, Ïe k diskriminaci nedo‰lo. Identickou úpravu obsahuje také ãl. 10 smûrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecn˘ rámec pro rovné zacházení v zamûstnání a povolání. Cílem tohoto pfiíspûvku je struãnû nastínit v˘voj vedoucí k zakotvení institutu pfievrácení dÛkazního bfiemene v evropském antidiskriminaãním právu a nastolit diskusi nad nûkter˘mi problematick˘mi aspekty tohoto institutu. Pomocí anal˘zy aktuální úpravy chceme upozornit na kontraproduktivní úãinky aktivistického pfiístupu k zásadû rovnosti.
DÛleÏit˘m milníkem antidiskriminaãního práva se stal rozsudek Nejvy‰‰ího soudu USA z roku 1973 v pfiípadû McDonnell Douglas Corporation v. Green.5 KdyÏ se afroamerick˘ aktivista pÛsobící v oblasti lidsk˘ch práv ucházel o místo mechanika, které bylo vypsáno ve spoleãnosti vyrábûjící leteckou techniku, byl zamûstnavatelem odmítnut. Pfied pfiíslu‰n˘mi orgány (napfi. pfied Komisí pro rovné pfiíleÏitosti v zamûstnání)6 namítl, Ïe se stal obûtí rasové diskriminace. Dovolal se pfiitom ustanovení hlavy VII Zákona o obãansk˘ch právech (Civil Rights Act), která od roku 1964 zakazují v zamûstnání diskriminaci na základû rasy, barvy pleti, náboÏenství, pohlaví a etnického pÛvodu. V druhé ãásti svého smûrodatného rozsudku Nejvy‰‰í soud dovodil, Ïe klíãov˘m problémem pfiípadu je otázka rozloÏení dÛkazního bfiemene. Pfied soudem zamûstnavatel totiÏ odmítl, Ïe by uchazeãe ãerné pleti odmítl z rasov˘ch dÛvodÛ, a uvedl jako objektivní dÛvod údajnou úãast uchazeãe na nelegálních aktivitách. Nejvy‰‰í soud odpovûdûl, Ïe je v prvé fiadû na stûÏovateli, aby pfiedloÏil prima facie dÛkazy t˘kající se napfi. jeho pfiíslu‰nosti k men‰inû, jeho kvalifikace a skuteãnosti, Ïe zamûstnavatel po odmítnutí kvalifikovaného uchazeãe nadále vypisoval dané místo jako volné. Pokud se stûÏovateli pfiedloÏení prima facie dÛkazÛ podafiilo, musí naopak Ïalovaná strana prokázat objektivní a legitimní dÛvod, proã uchazeãe nepfiijala. Tato kritéria byla v následujících pfiípadech údajné diskriminace striktnû aplikována.
1 2
3
4
5 6
âlánek byl vypracován v rámci projektu V˘zkumného centra pro lidská práva, UNCE, ã. 204006/2012. Althoff, Nina: Die Bekämpfung von Diskriminierungen aus Gründen der Rasse und der ethnischen Herkunft in der Europäischen Gemeinschaft ausgehend von Art. 13 EG, Frankfurt am Main: Peter Lang, 2006, 255. Riesenhuber, Karl: Diskriminierungsverbote im Privatrecht. Europarechtliche Grundlagen, In: Riesenhuber, Karl (ed.), Das Allgemeine Gleichbehandlungsgesetz – Grundsatz– und Praxisfragen, Berlin, 2007, 3–36, 18. Bouãková/ Havelková/ Koldínská/ Kühn/ Kühnová/ Whelanová: Antidiskriminaãní zákon. Komentáfi, Praha: C. H. Beck, 2010, 338–339. 411 U.S. 792 (1973). Equal Employment Opportunity Commission (EEOC).
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
V˘voj institutu v antidiskriminaãním právu EU Koncem 80. let minulého století se také SDEU dostal k problematice dÛkazního bfiemene v souvislosti se sporem mezi zamûstnancem a zamûstnavatelem. V pfiípadû Danfoss7 se Soud zab˘val otázkou diskriminace na základû pohlaví. Pfied pfiíslu‰n˘mi dánsk˘mi soudy se fie‰il problém, nakolik lze statistiky dokumentující rozdílnou v˘‰i mezd u muÏsk˘ch a Ïensk˘ch zamûstnancÛ povaÏovat za dostateãn˘ dÛkaz zakázané diskriminace.8 Dánsk˘ soud se v této situaci zeptal SDEU v˘slovnû na to, zda dÛkazní bfiemeno nese zamûstnanec ãi zamûstnavatel a jakou roli hrají samotné statistické údaje. SDEU se pfiedloÏen˘ch otázek ujal s urãitou chutí. Zjistil nejprve, Ïe systém odmûÀování byl v konkrétním pfiípadû zcela netransparentní a kvÛli praxi individuálních pfiíplatkÛ nebylo pro zamûstnance moÏné pfiijít na dÛvody pro rozdílnou v˘‰i odmûn. Zamûstnanci mohli zjistit pouze absolutní v˘‰i vyplácen˘ch mezd, kritéria pro vyplácení pfiíplatkÛ jim zÛstala neznámá. Za takov˘ch okolností nemûl zamûstnanec Ïádnou ‰anci prokázat pfiípadn˘ neobjektivní a neodÛvodnûn˘ postup pfii stanovení v˘‰e mezd. SDEU se v této situaci vrátil k ustanovení ãl. 6 smûrnice 75/117/EHS, která upravuje uplatÀování zásady stejné odmûny za práci pro muÏe a Ïeny. Podle citované normy mûly ãlenské státy pfiijmout opatfiení nezbytná k zaji‰tûní uplatÀování zásady stejné odmûny. Podle SDEU zásada efektivity mÛÏe „ve zvlá‰tních pfiípadech“ ovlivnit pravidla dokazování a vyÏadovat zmûnu národních pravidel. Jin˘mi slovy, pravidla dokazování se mají v nezbytné mífie pfiizpÛsobit úãelu úãinného provádûní zásady rovnosti, a to zpÛsobem, kter˘ mÛÏe (ale nemusí) znamenat pfiechod dÛkazního bfiemene na zamûstnavatele. V dal‰ím pfiípadû t˘kajícím se pfievrácení dÛkazního bfiemene, tj. v pfiípadû Enderby,9 stáli proti sobû zamûstnankynû státní instituce pÛsobící v oblasti zdravotnictví a její zamûstnavatel. Îalobkynû se domnívala, Ïe byla jako Ïena zafiazena do kategorie, kde statisticky pfievaÏovaly Ïeny a souãasnû pfiíslu‰ela v˘raznû men‰í mzda neÏ v jiné kategorii, kde pracovali pfieváÏnû muÏi s rovnocennou kvalifikací a nároãností práce. Britsk˘ odvolací soud, kter˘ se rozhodl pfiedloÏit pfiedbûÏnou otázku, nejprve konstatoval, Ïe ãinnost A, kterou vykonává Ïalobkynû (vedoucí logoped), byla rovnocenná s ãinností B (vedoucí lékárník). Pak se tázal SDEU, zda v situaci, kdy rovnocenné ãinnosti jsou odmûÀovány rozdíln˘m zpÛsobem, musí
JURISPRUDENCE 4/2013 zamûstnavatel dan˘ rozdíl ospravedlnit a tudíÏ dokázat, Ïe nediskriminoval. SDEU ve svém rozsudku z roku 1993 navázal na pfiedchozí rozsudek a vysvûtlil, Ïe musí nutnû docházet k pfievrácení dÛkazního bfiemene v neprospûch zamûstnavatele, pokud zamûstnanec byl prima facie diskriminován a nemûl úãinn˘ prostfiedek k prosazení rovnosti.10 Pokud porovnáváme závûry SDEU ve vûcích Danfoss a Enderby, lze vyzdvihnout v˘znamn˘ posun. Zatímco v prvním pfiípadû SDEU pfiipustil pfievrácení dÛkazního bfiemene jen pro zvlá‰tní pfiípady netransparentního jednání zamûstnavatele a jen do nezbytné míry, v druhém pfiípadû jiÏ roz‰ifiuje nutnost pfievrácení dÛkazního bfiemene na v‰echny pfiípady, ve kter˘ch není jin˘ úãinn˘ prostfiedek k prosazení rovnosti. O nûkolik let pozdûji byla pfiijata smûrnice 97/80/ES o dÛkazním bfiemenu v pfiípadech diskriminace na základû pohlaví, která pfiípadné relativizace plynoucí z judikatury SDEU zcela vypustila a ve svém ãl. 4 odst. 1 stanoví, Ïe pokud se urãitá osoba cítí po‰kozena nedodrÏením zásady rovného zacházení a pfiedloÏí soudnímu orgánu skuteãnosti nasvûdãující tomu, Ïe do‰lo k pfiímé nebo nepfiímé diskriminaci, pfiíslu‰í Ïalovanému prokázat, Ïe nedo‰lo k poru‰ení zásady rovného zacházení. Tímto legislativním krokem se nástroj, kter˘ byl pÛvodnû koncipován jen pro zvlá‰tní pfiípady, stal nástrojem standardním. Lze doplnit, Ïe za standardní souãást antidiskriminaãního práva EU povaÏuje pfievrácení dÛkazního bfiemene také velk˘ návrh Evropské komise (EK) z roku 2008, tj. návrh smûrnice o provádûní zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboÏenské vyznání nebo víru, zdravotní postiÏení, vûk nebo sexuální orientaci.11 Návrh EK v tomto smyslu explicitnû stanoví, Ïe se pfienesení dÛkazního bfiemene pouÏije ve v‰ech pfiípadech, ve kter˘ch mûlo dojít k poru‰ení zásady rovného zacházení. KdyÏ EK v roce 1996 pfiedloÏila návrh smûrnice o dÛkazním bfiemenu v pfiípadech diskriminace na základû pohlaví,12 bylo odÛvodnûní institutu pfievrácení dÛkazního bfiemene pomûrnû lapidární. Bez hlub‰í reflexe EK pouze konstatovala, Ïe by bez pfievrácení dÛkazního bfiemene Ïalobce nemûl úãinn˘ prostfiedek k prosazování zásady rovnosti pfied národními soudy. EK se dále odvolala na pfiedchozí rozsudky 7 8
9 10 11 12
Pfiípad 109/88, rozsudek ze dne 19. fiíjna 1989. Podle statistiky zahrnující odmûny 157 zamûstnancÛ v období od 1982 do 1986 byly odmûny muÏÛ o 6,85 % vy‰‰í neÏ odmûny Ïen. Pfiípad C-127/92, rozsudek ze dne 27. fiíjna 1993. Pfiípad C-127/92, odst. 13–14. KOM(2008) 426 v koneãném znûní ze dne 2. ãervence 2008. COM/96/0340 final (Úfi. vûst. C 322/11 ze dne 7. listopadu 1996).
19
4/2013 JURISPRUDENCE SDEU, aniÏ by ov‰em ve smyslu zmínûn˘ch rozsudkÛ pfiipustila zohlednûní individuálních okolností pfiípadu. Struãn˘ komentáfi EK pfiedstavuje otázku dÛkazního bfiemene jako technick˘ problém související se statistikami. O nûco v˘mluvnûj‰í je ov‰em napfi. pfiíruãka k evropskému antidiskriminaãnímu právu, kterou vydala Agentura EU pro základní práva.13 Autofii pfiíruãky vycházejí z toho, Ïe motiv rozdílného zacházení ãasto existuje pouze v mysli diskriminujícího subjektu.14 Obdobnû pfiedpokládá také pfiíruãka vydaná Spolkov˘m antidiskriminaãním úfiadem, Ïe se v pfiípadech diskriminace urãité motivy pfiedstírají.15 Pro stále se rozrÛstající komunitu zastáncÛ antidiskriminaãního práva konkretizuje Isabelle Rorive tyto obavy a uvádí, Ïe v dÛsledku rÛzn˘ch antidiskriminaãních kampaní posledních let jsou potenciální pachatelé diskriminace nyní mnohem opatrnûj‰í neÏ v minulosti a dbají na to, aby v praxi nezanechali stopy.16 Podle této argumentace lze pfiedpokládat, Ïe v˘sledkem prosazování antidiskriminaãního práva bude pfiedstírání a lhaní na stranû zamûstnavatelÛ a poskytovatelÛ sluÏeb. Zatímco za „ne‰ikovného“ pachatele diskriminace lze povaÏovat toho, kdo zakázané dÛvody rozli‰ování uvádí upfiímnû a vefiejnû, je „chytr˘“ pachatel pokrytcem, kter˘ umí podat politicky korektní vysvûtlení rozli‰ování. Zastánci efektivního antidiskriminaãního práva musí za takového pfiedpokladu útoãit pfiímo na mysl diskriminujícího subjektu, kde se údajnû skr˘vají zakázané zámûry. Ve svûtle tûchto pesimistick˘ch úvah o lidské du‰i není institut pfievrácení dÛkazního bfiemene jemn˘m nástrojem, kter˘ bude pouÏíván vÏdy s ohledem na konkrétní okolnosti pfiípadu, ale ostrá zbraÀ proti v‰em subjektÛm, které se nacházejí v urãitém ekonomickém postavení. VÛãi zamûstnavatelÛm a popfi. také poskytovatelÛm sluÏeb platí jak˘si princip nedÛvûry.
Prozafiování institutu do systému EÚLP Vzhledem k tomu, Ïe úprava základních práv EU je úzce propojena se systémem Evropské úmluvy o ochranû lidsk˘ch práv a základních svobod (EÚLP), není divu, Ïe se institut pfievrácení dÛkazního bfiemene ãasem promítl téÏ do judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Otázka rozloÏení dÛkazního bfiemene se stala nakonec rozhodujícím aspektem v pfiípadû D. H. a ostatní proti âeské republice.17 Nejprve sedmiãlenn˘ senát ESLP jasnou vût‰inou ‰esti k jednomu hlasu dospûl k závûru, Ïe zákaz diskriminace podle ãl. 14 EÚLP ve spojení s prá20
âLÁNKY vem na vzdûlání podle ãl. 2 prvního dodatkového protokolu k EÚLP poru‰en nebyl.18 Následnû v‰ak Velk˘ senát ESLP téÏ pfiekvapivû jasnou vût‰inou 13 ku 4 hlasÛm rozhodl, Ïe zákaz diskriminace v daném pfiípadû poru‰en byl.19 Pfiitom jiÏ v fiízení pfied senátem stûÏovatelé namítli, Ïe pokud byl pfiedloÏen tzv. prima facie dÛkaz, pfiejde dÛkazní bfiemeno na druhou stranu, v tomto pfiípadû na vládu.20 Pfievrácení dÛkazního bfiemene podporovaly s odkazem na v˘‰e zmínûnou antidiskriminaãní legislativu EU také intervenující nevládní organizace.21 V rozhodující pasáÏi rozsudku v‰ak senát ESLP odpovûdûl, Ïe statistiky nejsou samy o sobû dostateãn˘m dÛkazem diskriminaãní praxe, a to ani v pfiípadû, Ïe jsou tyto statistiky zneklidÀující. Podle senátu nelze z obecn˘ch statistik odvozovat diskriminaci v individuálních pfiípadech.22 Proto umístûní stûÏovatelÛ do zvlá‰tních ‰kol nebylo povaÏováno za poru‰ení zákazu diskriminace. Pfied Velk˘m senátem ESLP stûÏovatelé a intervenující nevládní organizace opakovali podstatnou ãást své argumentace t˘kající se pfiechodu dÛkazního bfiemene.23 Human Rights Watch a Interights v˘slovnû Ïádaly ESLP, aby upfiesnil podmínky, za kter˘ch pfiipou‰tí pfievrácení dÛkazního bfiemene, a souãasnû se pustily do polemiky s v˘rokem ESLP z roku 2001, ve kterém odmítl statistiky jako dostateãn˘ dÛkaz diskriminace ve smyslu ãl. 14 EÚLP.24 Uvedli, Ïe tento pfiístup ESLP je v rozporu s mezinárodní praxí a praxí evropsk˘ch státÛ, a pfiipomenuli, Ïe podle smûrnic EU je statistika povaÏována za hlavní metodu dokazování nepfiímé diskriminace nebo leckdy dokonce za jedin˘ úãinn˘ prostfiedek k odhalení rozdílného dopadu zdánlivû neutrálního opatfiení na rÛzné ãásti spoleãnosti.25 Následnû se Velk˘ senát ve svém rozsudku pomûrnû ob‰írnû vyjádfiil k otázce, zda mohou
13 14 15
16
17 18 19 20 21 22 23 24 25
Agentura byla zfiízena na základû nafiízení Rady (ES) ã. 168/2007 ze dne 15. února 2007 (Úfi. vûst. L 53/2, 22. 2. 2007). Pfiíruãka evropského antidiskriminaãního práva, Agentura EU pro základní práva, Lucemburk: Úfiad pro publikace EU, 2011, 124. Klose, Alexander; Kühn, Kerstin: Die Anwendbarkeit von Testingverfahren im Rahmen der Beweislast, § 22 Allgemeines Gleichbehandlungsgesetz, Expertise im Auftrag der Antidiskriminierungsstelle des Bundes, 5 (dokument je dostupn˘ na stránkách http://www.antidiskriminierungsstelle.de/ SharedDocs/Downloads/DE/publikationen/20110407_Expertise_ Testing.pdf?__blob=publicationFi le). Rorive, Isabelle: Der Situationstest in Europa: Mythen und Wirklichkeit, Europäische Zeitschrift für Antidiskriminierungsrecht, 3/ 2006, 35–42, 35. StíÏnost ã. 57325/00. Rozsudek ze dne 7. února 2006. Rozsudek ze dne 13. listopadu 2007. Rozsudek senátu, odst. 38. Rozsudek senátu, odst. 43. Rozsudek senátu, odst. 46 a 52. Rozsudek Velkého senátu, odst. 130 a 163. Srov. Jordan proti Spojenému království (stíÏnost ã. 24746/94), rozsudek ze dne 4. kvûtna 2001, odst. 154. Rozsudek Velkého senátu, odst. 164.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
statistiky slouÏit jako prima facie dÛkaz. Velk˘ senát nejprve doslova citoval z rozhodnutí ve vûci Hoogendijk proti Nizozemí, ve kterém se ESLP zab˘val dopadem národního opatfiení na muÏe a Ïeny.26 Soud tehdy konstatoval, Ïe pokud stûÏovatel je schopen na základû nesporn˘ch oficiálních statistik doloÏit existenci nepfiímého dÛkazu o diskriminaãním charakteru urãité neutrálnû zformulované normy,27 musí Ïalovaná vláda prokázat objektivní faktory, které diskriminaci vyluãují.28 V kauze Hoogendijk Soud odÛvodnil pfienesení dÛkazního bfiemene tím, Ïe by bylo pro stûÏovatele jinak velmi obtíÏné prokázat nepfiímou diskriminaci. Velk˘ senát dále nevynechal pfiíleÏitost, aby citoval ze zmínûn˘ch antidiskriminaãních smûrnic EU a z navazující judikatury SDEU, podle níÏ jsou statistické údaje pfiípustné jako dÛkaz vyvratitelné domnûnky o existenci diskriminace. Neopomenul ani odkázat na praxi fiady vnitrostátních soudÛ.29 Ve svûtle tûchto úvah povaÏoval Velk˘ senát dÛkazy pfiedloÏené stûÏovateli za dostateãnû vûrohodné a konstatoval presumpci nepfiímé diskriminace. DÛkazní bfiemeno pfienesl na ãeskou vládu, která mûla prokázat, Ïe rozdíln˘ dopad právní úpravy na rÛzné skupiny dûtí byl v˘sledkem objektivních faktorÛ, které s etnick˘m pÛvodem stûÏovatelÛ nesouvisely. V kauze D. H. a ostatní proti âeské republice se Velk˘ senát ESLP pomocí kaskády právních argumentÛ plynoucích z práva EU a z praxe vnitrostátních soudÛ dopracoval k institutu pfievrácení dÛkazního bfiemene a oznaãil tento institut za souãást práva EÚLP. Zde není místo pro dÛkladnûj‰í kritiku citovaného rozsudku a jeho pomûrnû dobrodruÏné argumentace. Nechceme se ani pfiidat k pochvaln˘m hlasÛm, které se v návaznosti na rozsudek ozvaly z lidskoprávní komunity v ãele s tehdej‰í komisafikou OSN pro lidská práva Louisou Arbourovou,30 nebo komentovat trvající debatu o implementaci rozsudku do ãeské praxe.31 V kontextu této studie spoãívá v˘znam pfiípadu v tom, Ïe dokumentuje roz‰ífiení institutu pfievrácení dÛkazního bfiemene na fiízení t˘kající se údajného poru‰ení zákazu diskriminace ze strany státu. Tímto posunem byl pfiekroãen uωí rámec soukromoprávního vztahu mezi dvûma soukrom˘mi subjekty (byÈ v odli‰ném ekonomickém postavení) a institut pfievracení dÛkazního bfiemene se zaãal aplikovat v ‰ir‰ím kontextu sociální politiky státÛ vÛãi celému obyvatelstvu.
JURISPRUDENCE 4/2013 aplikaci ve v‰ech pfiípadech údajné diskriminace vyvolává pochybnosti. Jako problematick˘ se institut jeví ve svûtle práva na spravedliv˘ proces. Vzhledem k tomu, Ïe zásahy do spravedlivého procesu napfi. podle ãl. 6 EÚLP mají b˘t pfiimûfiené ve vztahu ke sledovanému cíli, neposkytuje pfiedepsan˘ automatismus v podobû pfievrácení dÛkazního bfiemene dostateãn˘ prostor pro zváÏení relevantních okolností. Jedná se o zajímav˘ paradox, Ïe v˘sledkem aplikace zásad antidiskriminaãního práva, které staví na individuálním posuzování pfiípadu bez ohledu na kritéria, jako jsou napfi. pohlaví, etnick˘ pÛvod, vûk, sexuální orientace nebo náboÏenství, je plo‰né znev˘hodÀování urãité skupiny podle jejího postavení v obchodním Ïivotû, a to bez ohledu na konkrétní faktory, jako je napfi. faktická moc v soukromoprávních vztazích. Je ponûkud mimo ekonomickou realitu konstruovat napfi. v‰echny zamûstnavatele bez ohledu na poãet zamûstnancÛ, postavení na trhu, obrat a vnitfiní strukturu jako jednotnou – znev˘hodnûnou – skupinu pro úãely uplatnûní pfievracení dÛkazního bfiemene. V praxi se mÛÏe skuteãné postavení jednotliv˘ch zamûstnavatelÛ a poskytovatelÛ sluÏeb velmi li‰it. Je zaráÏející, do jaké míry je v dne‰ní odborné literatufie pfievracení dÛkazního bfiemene akceptováno jako racionální a osvûdãen˘ nástroj evropského antidiskriminaãního práva, kter˘ není nutno blíÏe reflektovat. Pfiitom ani SDEU ve svém prvním klíãovém rozsudku k pfievráce-
26 27
28
29 30
31
Kritické úvahy Rychlá promûna institutu pfievracení dÛkazního bfiemene ve standardní nástroj urãen˘ k plo‰né
32
G. W. E. Hoogendijk proti Nizozemí (stíÏnost ã. 58641/00), rozhodnutí senátu ze dne 6. ledna 2005. StûÏovatelka v pfiípadû Hoogendijk doloÏila, Ïe se konkrétní zmûna sociální legislativy dot˘kala 3.300 Ïen a 1.800 muÏÛ. Nizozemská vláda v‰ak podle ESLP tento statistick˘ rozdíl objektivnû a rozumnû vysvûtlila tím, Ïe opatfiení slouÏí úãelu odstranûní znev˘hodnûní neprovdan˘ch Ïen v pracovním procesu. Pro pfiesnou citaci z rozhodnutí ve vûci Hoogendijk viz rozsudek Velkého senátu ve vûci D. H. a ostatní proti âeské republice, odst. 180 (v rozhodnutí ve vûci Hoogendijk nejsou odstavce oãíslovány). Rozsudek Velkého senátu, odst. 187. Vysoká komisafika ve svém projevu u pfiíleÏitosti zahájení soudního roku ESLP 2008 doslova uvedla: „I particularly welcomed the recent decision in November of this year of the Grand Chamber of the Court in D. H. v. Czech Republic, which held that the system of Roma schools established in that country breached the right to education, read in conjunction with the prohibition of discrimination. The course marked by the Court in this landmark case will be of great importance to national judiciaries and regional courts increasingly dealing with economic, social and cultural issues.“ Viz Address by Louise Arbour, United Nations High Commissioner for Human Rights, at the Opening of the Judicial Year 2008 of the European Court of Human Rights, Strasbourg, 25 January 2008 (Roma Rights Journal, 1/2008, 25–29, 29). K této problematice srov. Joint NGO Submission sent by the European Roma Rights Centre, Open Society Justice Initiative, Amnesty International, âeská Odborná Spoleãnost Pro Inkluzivní Vzdûlávání (COSIV) and the League of Human Rights [Czech Republic] (LIGA) to the Council of Europe Execution of Judgments Department on the lack of implementation of the ECtHR judgment on D. H and others v the Czech Republic, for appreciation by the Committee of Ministers in its December Human Rights Meeting, November 2012 (dokument DHDD(2012)1137E). Rozhodnutí druhého senátu ze dne 25. ãervence 1979 (2 BvR 878/74).
21
4/2013 JURISPRUDENCE ní dÛkazního bfiemene z roku 1989 nepfiedpokládal jeho plo‰né a automatické zavedení. S ohledem na problematiku spravedlivého procesu se jeví jako pouãné a nadále inspirující studium rozsudku nûmeckého Ústavního soudu z roku 1979, kter˘ fie‰il problematiku pfievrácení dÛkazního bfiemene ve prospûch Ïalujícího pacienta a v neprospûch Ïalovaného lékafie.32 Îalující strana ve své ústavní stíÏnosti namítla, Ïe niωí instance poru‰ily urãité aspekty spravedlivého procesu (ve smyslu ãl. 103 nûmecké ústavy), kdyÏ nepfiipustily pfievrácení dÛkazního bfiemene. Ústavní soud k tomuto problému konstatoval, Ïe souãástí principu spravedlivého procesu je férové zacházení s pravidly dokazování obecnû a s dÛkazním bfiemenem zvlá‰È. Co se t˘ãe odpovûdnosti lékafie za chybu pfii v˘konu povolání, Ústavní soud uznal, Ïe se pacient zpravidla a typicky pot˘ká s problémem dokazování, a pfiipomenul, Ïe je tfieba usilovat o urãitou rovnováhu cestou zavedení pravidla pfievrácení dÛkazního bfiemene podle okolností a povahy konkrétního pfiípadu. Podle Ústavního soudu se pouze pfii respektování zásady proporcionality zaji‰Èuje princip spravedlivého procesu. Ve vztahu k otázce rovnosti zbraní jako souãásti spravedlivého procesu Ústavní soud v˘slovnû stanovil, Ïe pouÏití institutu pfievrácení dÛkazního bfiemene musí b˘t zkoumáno pfiípad od pfiípadu. Je nutno zdÛraznit, Ïe tento opatrn˘ a vyváÏen˘ postup, kter˘ byl nûmeck˘m Ústavním soudem stanoven pro pfiípady náhrady ‰kody v oblasti medicínského práva, se objevuje ze zaãátku také v antidiskriminaãním právu. ZaráÏející je aÏ následná transformace institutu pfievrácení dÛkazního bfiemene, a to bez dÛkladného zváÏení v‰ech aspektÛ spravedlivého procesu ze strany SDEU. Negativní dopad takového excesu se t˘ká nejen moÏného poru‰ení principu spravedlivého procesu. Navíc se v praxi ani neobáváme závaÏného oslabení postavení ekonomicky siln˘ch subjektÛ v pozici zamûstnavatelÛ nebo poskytovatelÛ sluÏeb. Ani ve svûtle aplikace antidiskriminaãního práva není situace skuteãnû diskriminovan˘ch zamûstnancÛ jednoduchá. Vût‰inu z nich jistû odrazuje procesní riziko, dlouhá doba trvání právních sporÛ, psychická zátûÏ spojená s procesem proti zamûstnavateli, velká pravdûpodobnost ztráty zamûstnání a nakonec vidina pomûrnû zanedbatelné v˘‰e od‰kodného. Kritika souãasné úpravy dÛkazního bfiemene není tedy odrazem naivity v tomto smûru. Za hlavní problém povaÏujeme klima vzájemné nedÛvûry a pokrytectví, které vzniká v dÛsledku radikální aplikace institutu pfievrácení dÛkazního bfiemene. Presumpce viny nahrává 22
âLÁNKY napfi. specializovan˘m právním poradcÛm, ktefií se zamûfiují na oãistûní pracovních nabídek od formulací a kritérií, která by mohla v soudním procesu b˘t povaÏována za prima facie dÛkaz diskriminace. Úkolem poradcÛ je dále zajistit, aby se zamûstnavateli podafiilo v dÏungli korektních a neutrálních frází vybrat toho uchazeãe a tu uchazeãku, o které má skuteãnû zájem. Institucionalizovaná nedÛvûra se na bitevním poli antidiskriminaãního práva objevuje nejen ve vztahu mezi agenturami zamûfien˘mi na zastupování potenciálních obûtí diskriminace proti ‰ikovn˘m zamûstnavatelÛm a poskytovatelÛm sluÏeb, ktefií vyuÏívají kvalitní právní sluÏby. Samotn˘ posun v dikci antidiskriminaãních smûrnic lze povaÏovat za znamení nedÛvûry EU vÛãi národním soudÛm v ãlensk˘ch státech. Podle prvních antidiskriminaãních smûrnic ze 70. let minulého století33 bylo na ãlensk˘ch státech, a tedy také na jejich soudních orgánech, aby nezbytn˘mi kroky zajistily soulad vnitrostátního právního fiádu s konkrétní smûrnicí. V roce 1989 SDEU z principu efektivity pfiipustil, Ïe ve zvlá‰tních pfiípadech je tfieba pfievrácení dÛkazního bfiemene aplikovat jako takov˘ nezbytn˘ krok. Aktuální legislativa EU a judikatura SDEU ov‰em zfiejmû nedÛvûfiuje národním soudÛm v tom, Ïe by institut aplikovaly správnû a v duchu odstranûní zakázané diskriminace, a proto stanoví pfievrácení dÛkazního bfiemene jako automatismus.
Perspektivy Dvû pomûrnû nová soudní rozhodnutí nejen naznaãují dilema plynoucí z institutu pfievrácení dÛkazního bfiemene, ale moÏná obsahují také v˘zvu k odstranûní excesÛ v antidiskriminaãním právu. V roce 2009 vydal Nejvy‰‰í soud USA rozsudek ve vûci Ricci v. DeStefano.34 Pfiedmûtem sporu byl konkurs na vedoucí pozice v profesionálním hasiãském sboru mûsta New Haven. Schopnosti kandidátÛ mûly b˘t pfiezkoumány pomocí nároãného testu, v jehoÏ prÛbûhu uspûlo 19 muÏsk˘ch uchazeãÛ pfiíslu‰ejících k vût‰inovému obyvatelstvu a 2 muÏi hispánského pÛvodu. JelikoÏ se mûsto jako zamûstnavatel zaãalo obávat antidiskriminaãních Ïalob z fiad neúspû‰n˘ch kandidátÛ afroamerického pÛvodu, radûji zru‰ilo v˘bûrové fiízení. V˘sledkem tohoto kroku byly ov‰em Ïaloby ze strany úspû‰n˘ch kandidátÛ, ktefií do pfiípravy na test investovali nemalé úsilí. Ve sv˘ch Ïalobách argumentovali,
33 34
Srov. smûrnice 76/207/EHS a 75/117/EHS. 129 S. Ct. 2658; 174 L. Ed. 2d 490 (2009).
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
Ïe byli znev˘hodnûni z dÛvodu pfiíslu‰nosti k etnické majoritû. V pozoruhodném rozsudku pfiijatém tûsnou vût‰inou 5 k 4 hlasÛm Nejvy‰‰í soud dospûl k závûru, Ïe mûsto nemûlo právo zru‰it v˘sledky testu z dÛvodu, Ïe nebyly po rasové stránce statisticky vyváÏené. Nad rámec zajímavé debaty o tzv. politice pozitivní diskriminace, která se promítala do rozhodnutí mûsta o zru‰ení v˘sledkÛ testu, hrály v fiízení pfied Nejvy‰‰ím soudem klíãovou roli procedurální otázky. Podle Zákona o lidsk˘ch právech z roku 199135 Ïalobce musí v antidiskriminaãní kauze pouze prokázat, Ïe pfiístup zamûstnavatele má na urãitou chránûnou skupinu nerovn˘ dopad. Následnû pfiechází dÛkazní bfiemeno na Ïalovanou stranu, která musí prokázat objektivitu svého pfiístupu. V pfiípadû Ricci v. DeStefano nastala témûfi absurdní situace. Nebylo sporné, Ïe test mûl nerovn˘ statistick˘ dopad na afroamerické kandidáty. KdyÏ mûsto z obav z antidiskriminaãních Ïalob zru‰ilo konkurs, uvedlo, Ïe pouÏit˘ test zfiejmû nebyl objektivní. Kdyby mûsto test nezru‰ilo, tak by na základû tohoto tvrzení proti neúspû‰n˘m afroamerick˘m kandidátÛm bezpeãnû prohrálo antidiskriminaãní kauzu. Pikantní je, Ïe ve stejné situaci nakonec prohrálo také spor s úspû‰n˘mi kandidáty. AÈ uÏ si s ohledem na stav antidiskriminaãního práva zvolilo mûsto jakékoli fie‰ení, neexistovala cesta ven z tohoto dilematu. V kaÏdém pfiípadû by mûsto jako zamûstnavatel prohrálo pfiípad. Do podobné slepé uliãky se nedávno vmanévroval také SDEU, a to v pfiípadû Meister v. Speech Design Carrier Systems GmbH.36 Îalobkynû v fiízení pfied pfiíslu‰n˘m nûmeck˘m soudem byla nûmecká státní pfiíslu‰nice ruského pÛvodu, která dvakrát neuspûla v konkurzu na místo softwarové expertky. Dvakrát zamûstnavatel uchazeãku odmítl, aniÏ by ji pozval nebo jí poskytl alespoÀ dÛvody pro odmítnutí. KdyÏ nemûla o v˘sledcích konkurzu Ïádné informace, paní Meister podala Ïalobu s tím, Ïe se stala obûtí diskriminace z dÛvodu pohlaví, vûku a etnického pÛvodu. Pfiitom poÏádala, aby zamûstnavatel byl odsouzen k zaplacení od‰kodnûní. Dále Ïádala o pfiedání spisu toho uchazeãe, kter˘ byl v konkurzu vybrán. První dvû národní instance Ïalobu zamítly, tfietí instance (Bundesarbeitsgericht) pfiedloÏila SDEU otázku, zda z pfiíslu‰n˘ch antidiskriminaãních smûrnice EU plyne právo uchazeãky na informaci. Ve své pomûrnû struãné odpovûdi se SDEU vûnoval témûfi v˘luãnû otázce pfievrácení dÛkazního bfiemene. Ponûkud alibisticky odkázal nûmeck˘ soud nejprve na star‰í judikaturu, podle níÏ je na národním soudu, aby posoudil kvalitu prima facie dÛkazu.37 V minulosti v‰ak
JURISPRUDENCE 4/2013 SDEU také judikoval, Ïe Ïalobce nemá právo na pfiístup k takov˘m informacím, které by mu umoÏÀovaly pfiedloÏit prima facie dÛkaz.38 Tento v˘klad by ale „‰ikovnému“ zamûstnavateli umoÏnil utajení ve‰ker˘ch (diskriminaãních) dÛvodÛ pro odmítnutí konkrétního uchazeãe. SDEU proto v novém rozsudku dovodil, Ïe odepfiení informací ze strany Ïalovaného subjektu nesmí ohroÏovat dosaÏení cílÛ antidiskriminaãních smûrnic.39 Závûry SDEU v‰ak mûly témûfi humorn˘ charakter. SDEU pfiipomenul národnímu soudu, Ïe nepfiímá diskriminace mÛÏe b˘t zji‰tûna jak˘mikoli prostfiedky vãetnû statistick˘ch údajÛ. Tím ov‰em nijak neodpovûdûl na problém národního soudu, kter˘ spoãíval v tom, Ïe Ïalovan˘ subjekt neposkytl vÛbec Ïádné informace o prÛbûhu a v˘sledcích konkurzu, tedy ani statistiky. Podle SDEU je toto samotné odepfiení ve‰ker˘ch informací tfieba brát v úvahu pfii hodnocení prima facie dÛkazu. Co to ale znamená pro pfiípad, Ïe dal‰í indicie diskriminace nejsou? To se národní soud jiÏ nedozvûdûl.
Závûr Struãná anal˘za dvou posledních pfiípadÛ slouÏí jako sonda do mûlãin evropského antidiskriminaãního práva. Problematika pfievrácení dÛkazního bfiemene ukazuje, Ïe snaha o efektivitu zákazu diskriminace mÛÏe vést k excesÛm. Zatímco první rozsudky SDEU ponechaly dostateãn˘ prostor pro zohlednûní principu proporcionality, je souãasná rigidní úprava plo‰ného a automatického pfievrácení dÛkazního bfiemene nesluãitelná se zásadou spravedlivého procesu. V˘sledkem je téÏ institucionalizovaná nedÛvûra, na niÏ navazují organizované pokrytectví a obcházení zákona. Poté, co se pfiíslu‰né soudy v posledních dvou pfiípadech dostaly do slepé uliãky, je tfieba poloÏit otázku, zda by cesta z této slepé uliãky nemûla vést pfies návrat k omezení institutu pfievrácení dÛkazního bfiemene jen na zvlá‰tní pfiípad.
35 36 37 38 39
Civil Rights Act of 1991. C-415/10, rozsudek ze dne 19. dubna 2012. C-415/10, odst. 37. Ibidem, odst. 39. Ibidem, odst. 40.
23
4/2013 JURISPRUDENCE
âLÁNKY
ZneuÏití dominantního postavení na trhu státním monopolem v judikatufie SDEU MARTIN LYâKA Právo hospodáfiské soutûÏe je spoleãnû s právem voln˘ch pohybÛ základním stavebním kamenem jednotného unijního trhu. Zatímco právo voln˘ch pohybÛ odstraÀuje z cesty pfiekáÏky vytvofiené legislativou ãi jinou formou rozhodnutí ãlensk˘ch státÛ, tj. právem vefiejn˘m, ochrana hospodáfiské soutûÏ má za úkol zajistit, Ïe volnému pohybu v rámci EU nebudou bránit v rozvoji dohody mezi podniky majícími jisté postavení na daném trhu ãi konání podnikÛ, které jsou na daném trhu v postavení dominantním. Ov‰em toto rozdûlení by bylo pfiíli‰ ãernobílé. Volné pohyby jako takové mÛÏe totiÏ omezit i konání jednotlivcÛ a naopak ãlenské státy mohou zásadním zpÛsobem zasahovat do hospodáfiské soutûÏe, aÈ uÏ jako regulátofii daného trhu ãi jako trÏní hráãi, tj. ve své kapacitû iure gestionis.
Ochrana jednotného trhu Soudní dvÛr Evropské unie uznal ve sv˘ch rozhodnutích Komise proti Francii (Francouz‰tí farmáfii)1 ãi Schmidberger,2 Ïe konání jednotlivcÛ, aãkoli v obou pfiípadech pod státním dozorem, mÛÏe dosáhnout statutu pfiekáÏky volného pohybu zboÏí. V pfiípadû Francouzsk˘ch farmáfiÛ ‰lo o to, Ïe francouzská vláda vÛbec nezasáhla proti protestÛm místních producentÛ zemûdûlsk˘ch v˘robkÛ, ktefií vytrvale bránili dovozu a tranzitu zboÏí z jin˘ch ãlensk˘ch státÛ. Pfiípad Schmidberger se pak t˘ká aktivit jednoho rakouského ekologického hnutí, které na protest proti vedení tûÏké kamionové dopravy pfies rakouské území zablokovalo tunel v Brennerském prÛsmyku – Soudní dvÛr ov‰em v tomto pfiípadû rozhodl, Ïe se jednalo o oprávnûnou a povolenou demonstraci, která zpÛsobila pfiimûfien˘ zásah do práva dopravcÛ na voln˘ pohyb jejich zboÏí a jako taková byla ospravedlnitelná. Tato dvû rozhodnutí poukazují na skuteãnost, Ïe ochrana volného pohybu jde a musí jít dál neÏ je pouhá revize národních zákonn˘ch a podzákonn˘ch pfiedpisÛ pfiedepisujících napfiíklad povolen˘ obsahu alkoholu v nápojích ãi stanovujících povinné oznaãení v˘robkÛ. Podobnû jako v mezinárodním právu vefiejném jsou ãlenské státy povinny zajistit, Ïe konání jednotlivcÛ na 24
jejich území nebude mít negativní vliv na svobodu ekonomick˘ch pohybÛ, anebo pokud ho bude mít ãi má, tak takov˘ vliv musí vycházet z ospravedlÀujících dÛvodÛ stanoven˘ch ve Smlouvû ãi Soudním dvorem. S tím souvisejícím tématem je jiÏ zmiÀovan˘ zásah státu do volné hospodáfiské soutûÏe na daném trhu zboÏí ãi sluÏeb. Není nutné nijak dlouze pfiipomínat, Ïe my‰lenky stojící za prvními zákony na ochranu hospodáfiské soutûÏe, tj. zejména americk˘m Sherman Actem, byla snaha o vym˘cení kartelÛ a kartelového chování na trhu. Tato my‰lenka byla postupnû rozvinuta tak, Ïe za protizákonné bylo prohlá‰eno i hospodáfisky negativní chování podniku majícího v˘sadní postavení na trhu. Slovy pfiedcházející judikatury ESD má takov˘to podnik – dominance na trhu je presumována pfii podílu vy‰‰ím neÏ 50 procent, pfiiãemÏ obvykle staãí podíl 40procentní v kombinaci s dal‰ími trÏními faktory – povinnost chovat se tak, aby dále nenaru‰oval hospodáfiskou soutûÏ. Samotné dominantní postavení není poru‰ením unijního práva, ani práva ãlensk˘ch státÛ. Pokud by tomu tak bylo, trÏní subjekty by byly zbyteãnû odrazovány od toho, aby se snaÏily o dal‰í rozvoj a dosaÏení v˘znamného trÏního podílu, kter˘ mÛÏe (ov‰em ne vÏdy musí) pfiispût napfiíklad k lep‰í ochranû zákazníkÛ anebo lep‰í a efektivnûj‰í nabídce zboÏí nebo sluÏeb. Dále je tfieba pfiipomenout, Ïe v nûkter˘ch odvûtvích, jako je napfiíklad distribuce elektfiiny, plynu ãi vody, mohou existovat tzv. pfiirozené monopoly, jejichÏ existenci se nelze, alespoÀ po jistou dobu, vyhnout, a ty tak byly automaticky povaÏovány za rozporné s pravidly hospodáfiské soutûÏe. Poru‰ením práva tak v tomto ohledu je zneuÏití v˘sadního postavení na trhu. Takovéto zneuÏití mÛÏe mít celou fiadu podob od diskriminaãních ãi predátorsk˘ch cen aÏ po odmítnutí poskytnout soutûÏitelÛm pfiístup k v˘luãné komoditû ãi distribuãní metodû (tzv. doktrína „essential facility“). Na rozdíl od volného pohybu sluÏeb ãi poru‰ení hospodáfiské soutûÏe formou kartelové dohody neexistuje na poli zneuÏití dominantního postavení Ïádn˘ ãlánek 36 SFEU, ani ãlánek 101(3) SFEU, povolující chování rozpor-
1 2
C-265/95, Komise proti Francii, ECR (1997) I-6959. C-112/00, Schmidberger, ECR (2000) I-5659.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
né s literou Smlouvy o fungování Evropské unie ospravedlnit. Je ov‰em pravda, Ïe Soudní dvÛr v minulosti rozhodl, napfiíklad v pfiípadech jako Wouters3 ãi Meca-Meddina,4 Ïe i poru‰ení ãlánku 102 SFEU, tj. zneuÏití dominantního postavení na trhu, mÛÏe b˘t ospravedlnûno na základû principu proporcionality. Takovéto pfiípady jsou ov‰em v˘jimeãné. Je tomu tak proto, Ïe strukturálnû je jakékoli zneuÏití dominantního postavení nutno povaÏovat za závaÏnûj‰í naru‰ení hospodáfiské soutûÏe neÏ poru‰ení ãlánkÛ 101 SFEU, snad jen s v˘jimkou kartelov˘ch dohod obsahujících tzv. „hard core“ omezení (ov‰em i v jejich pfiípadû se dá tvrdit, Ïe riziko naru‰ení trÏní soutûÏe je sníÏeno tím, Ïe jakékoli takové dohody se musejí zúãastnit alespoÀ dva subjekty, které mohou od pÛvodní dohody odstoupit a zaãít znovu konkurenãnû bojovat).
TrÏní role státu Jak jiÏ bylo zmínûno, role státu je v tomto ohledu dvojaká. Stát pÛsobí jednak jako trÏní zákonodárce, jednak jako trÏní subjekt, aÈ uÏ pfiímo prostfiednictvím státních podnikÛ ãi státních úãastí v „soukrom˘ch“ podnicích anebo udûlováním nejrÛznûj‰ích forem a typÛ trÏních v˘sad a zvlá‰tních práv. Toto chování státu se snaÏí na unijní úrovni, mimo jiné, legislativnû podchytit ustanovení ãlánku 106 (1) SFEU, kterému se bude primárnû vûnovat tento ãlánek. âlánek 106 (1) SFEU spadá do roviny ustanovení, která regulují státní trÏní intervence. Do stejné skupiny patfií i ustanovení ãlánku 106(2) SFEU, ãlánek 4(3) SEU (v kombinaci s ustanoveními regulujícími volné pohyby ãi vlastní hospodáfiskou soutûÏ) a zejména pak právo státních podpor vycházející z ãlánkÛ 107 aÏ 109 SFEU. V ideálním svûtû by platilo, Ïe hospodáfiská soutûÏ je plnû volná a o vítûzi rozhodují trÏní a ekonomické schopnosti ve spojení s finanãními prostfiedky a dal‰ími hodnotami, kter˘mi kaÏd˘ trÏní subjekt disponuje. Tento ideální svût ov‰em nebere v úvahu, Ïe volná hospodáfiská soutûÏ a obecnû trÏní ekonomika vytváfií negativní externality, které musí státy do jisté míry korigovat tak, aby byly ochránûny zamûstnanost, postavení zákazníkÛ jako slab‰ích stran v daném smluvním vztahu ãi státní hospodáfiství jako takové. Dále je tfieba mít na pamûti, Ïe stát si mÛÏe chtít zachovat nûkteré ekonomické komodity, jako napfiíklad nerostné zdroje ãi distribuãní sítû pod svou pfiímou ãi nepfiímou kontrolou, a jejich vyuÏívání podfiídí získání pfiíslu‰né licence. TotéÏ mÛÏe platit o provozování nûkter˘ch typÛ sluÏeb jako napfiíklad v˘roby léãiv ãi alkoholu. Ve v‰ech tûchto pfiípadech je moÏné povaÏovat
JURISPRUDENCE 4/2013 trÏní zásah státu za legitimní, pokud splÀuje podmínky stanovené národní a evropskou legislativou a pfiedcházejících rozhodnutí Soudního dvora, zejména pak podmínky vhodnosti a pfiimûfienosti. Vlastní ãlánek 106(1) zakazuje ãlensk˘m státÛm udûlovat trÏním subjektÛm v˘luãná ãi zvlá‰tní práva, která by byla rozporná s ustanoveními o hospodáfiské soutûÏi, tedy zejména ãlánky 101 a 102 SFEU. âlánek 106(1) SFEU je tak ãlánkem pfievodním, jehoÏ uplatnûní závisí na moÏnosti aplikace dal‰ích ãlánkÛ Smlouvy. Osoba dovolávající se jeho poru‰ení musí dokázat, Ïe svûfiená práva nûjak˘m zpÛsobem naru‰ují hospodáfiskou soutûÏ. To z dÛkazního hlediska znamená, Ïe Ïalující strana se musí vydat dvojí cestou, jednak prokázat, Ïe svûfiená práva je moÏné povaÏovat za zvlá‰tní ãi v˘luãná, jednak Ïe ona samotná ãi jejich v˘kon jsou rozporné s ãlánkem 101 anebo 102 SFEU, ãi dokonce obûma z nich. Podobnû jako v diskutovaném pfiípadû dominantního postavení a jeho zneuÏití samotné udûlení exkluzivních práv nemusí b˘t povaÏováno za rozporné se Smlouvou o fungování EU. Existence jednoho ze zmínûn˘ch ekonomick˘ch ãi sociálních dÛvodÛ mÛÏe mít za následek, Ïe ãlensk˘ stát má právo ãi je dokonce prakticky nucen v dané hospodáfiské oblasti volnou soutûÏ omezit anebo úplnû vylouãit. âlánek 106(1) SFEU je tak regulatorním nástrojem v rukách ãlensk˘ch státÛ, kter˘ pfii správném „dávkování“ mÛÏe zabraÀovat negativním trÏním externalitám a podporovat snahu o sociální rozvoj nûkter˘ch ekonomick˘ch sektorÛ, zejména tûch, ve kter˘ch by bylo bez státní podpory, zde v podobnû exkluzivních práv, velmi tûÏké ãi hospodáfisky neschÛdné pÛsobit. Ochrana v podobû exkluzivních práv mÛÏe zajistit klid a prostfiedky na rozvoj daného sektoru, kter˘ mÛÏe b˘t napojen na jin˘ sektor, kter˘ je ménû nároãn˘ na vstupní kapitál a následnou údrÏbu. Typick˘m pfiíkladem je sektor po‰tovní, kter˘ ssestává z dnes stále atraktivního sektoru doruãování zboÏí a dal‰ích podobn˘ch zásilek a sektoru doruãování bûÏn˘ch dopisÛ a psaní, kter˘ trpí v konkurenci moderních bezdrátov˘ch technologií. Druh˘ jmenovan˘ sektor je ov‰em potfieba zachovat, protoÏe mnohé úfiední dokumenty stále musejí b˘t doruãovány v písemné, nikoli elektronické, podobû, a ãást obyvatelstva na tento zpÛsob doruãování spoléhá jako na základní komunikaãní prostfiedek, aãkoli se postupnû pfieÏívá. Udûlení exkluzivní, ãasto dotované licence, je pak vût‰inou jedin˘m
3 4
C-309/99, Wouters, ECR (2002) I-1577. T-313/02, Meca-Medina, ECR (2004) II-3291.
25
4/2013 JURISPRUDENCE zpÛsobem, jak existenci podobného relativnû nelukrativního sektoru zachovat.
Pfiípad DEI Tento ãlánek poukáÏe na nûkolik pfiípadÛ aplikace ãlánku 106 (1) SFEU v kombinaci s ãlánky SFEU na ochranu hospodáfiské soutûÏe. Vycházet pfii tom bude z recentního rozhodnutí Soudního dvora ve vûci DEI („¤eck˘ lignit“),5 jehoÏ skutkov˘ stav je tfieba struãnû vyloÏit, neboÈ bude rozhodující pro správné pochopení závûrÛ, k nimÏ Soudní dvÛr v tomto pfiípadû dospûl. DEI, neboli Dimosia Epicheirisi Ilektrismou, bylo zaloÏeno v roce 1950 jako státní podnik pro tûÏbu a zpracování lignitu, minerálu, kter˘ se pouÏívá v tepeln˘ch elektrárnách a jehoÏ je ¤ecko po Nûmecku druh˘m nejvût‰ím producentem v rámci Evropské unie.6 V roce 1996 byl státní podnik DEI pfietransformován na akciovou spoleãnost, která byla následnû kótována na burze.7 Podobnû jako v pfiípadû ostatních kótovan˘ch spoleãnosti musela b˘t alespoÀ urãitá ãást akcií DEI vlastnûna soukrom˘mi investory, resp. vefiejností. Z tohoto dÛvodu byl v roce 2001 podíl fieckého státu v rámci DEI sníÏen na 51,12 procenta, fieck˘ stát vlastní tento podíl v nezmûnûné v˘‰i dodnes. DEI byla jako pÛvodnû státnímu podniku svûfiena v˘luãná práva tûÏby a zpracování lignitu a zároveÀ exkluzivního pfiístupu k jejich dodávce fieck˘m elektrárnám, které nezpracovávají Ïádn˘ jin˘ materiál neÏ právû lignit. Je tak moÏné konstatovat, Ïe DEI mûlo v˘luãn˘ pfiístup jak k rezervám zdroje svého podnikání, tak k downstreamovému trhu jeho zpracování. Ov‰em fieck˘ trh s elektfiinou musel b˘t otevfien volné soutûÏi na základû unijní smûrnice 96/92,8 jejímÏ cílem je zv˘‰ení konkurence na evropském trhu s elektfiinou a z toho vycházející sníÏení cen této komodity pro koneãné spotfiebitele. ¤ecko na tuto smûrnici reagovalo zavedením státního regulaãního programu, kter˘ mûl k takovémuto trÏnímu otevfiení vést.9 Ov‰em k plnohodnotnému otevfiení fieckého trhu z faktického hlediska nikdy nedo‰lo právû z dÛvodu existence v˘sadního postavení DEI na trhu. V roce 2003 obdrÏela Evropská komise stíÏnost na existenci lignitového quasimonopolu DEI na fieckém trhu.10 StíÏnost byla následována relativnû dlouhou písemnou v˘mûnou názorÛ mezi fieck˘m státem a Evropskou komisí. Názor Komise byl takov˘, Ïe ¤ecko sv˘mi pfiedcházejícími právními kroky umoÏnilo DEI vytvofiit si na trhu v podstatû neotfiesitelnou pozici.11 Aãkoli se ostatní tûÏafiské spoleãnosti mohly ucházet o licence na fieckém trhu, DEI mûl b˘t státem garantován 26
âLÁNKY pfiístup k nejvût‰ím lignitov˘m loÏiskÛm v zemi a jejich neru‰ené vyuÏívání. Podle následného rozhodnutí Komise vedlo zv˘hodnûní DEI, v podstatû státního operátora, k tomu, Ïe na fieckém lignitovém trh nebyly zaji‰tûny rovné pfiíleÏitosti v‰em subjektÛm, a tím pádem poru‰en ãlánek 106(1) SFEU ve spojitosti s ãlánkem 102 SFEU.12 ¤ecko se proti tomuto rozhodnutí odvolalo k Soudnímu dvoru, neboÈ namítalo, Ïe pouhá existence ztíÏené moÏnosti pfiístupu na trh nemÛÏe b˘t povaÏována za rozpornou s unijním právem.
ESD a státní monopoly V této souvislosti je moÏné konstatovat, Ïe pfiístup Soudního dvora k existenci státních monopolÛ se v prÛbûhu existence SDEU vyvíjel. Tento v˘voj byl poplatn˘ rozvoji vlastní unijní integrace a spolu s ním pfiijímané legislativy vedoucí k uvolnûní mnoha trhÛ, které byly dfiíve v rukou tzv. pfiirozen˘ch (státních) monopolÛ, jako napfiíklad telefonní sluÏby, dodávka elektfiiny ãi plynu. Soudní dvÛr v nûkolika sv˘ch rozhodnutích potvrdil, Ïe dfiívûj‰í ãlánek 31 SES, kter˘ ukládal ãlensk˘m státÛm povinnost konat tak, aby postupnû odstraÀovaly existující monopoly, se t˘ká pouze monopolÛ v oblasti volného pohybu zboÏí.13 Aã bylo moÏné tento v˘klad ãlánku 31 SES povaÏovat za spí‰e neorganick˘, teoreticky byl správn˘, neboÈ ãlánek 31 SES byl skuteãnû zafiazen mezi ustanovení o volném pohybu zboÏí. Z tûchto rozhodnutí pak vyplynulo, Ïe monopolní struktury v oblasti sluÏeb budou muset b˘t odstranûny jin˘m zpÛsobem, buì legislativnû anebo soudní cestou vedoucí pfies obecné ãlánky Smlouvy t˘kající se dané oblasti, zejména sluÏeb, tj. ustanovení ãlánku 56, 101, 102 a 106 SFEU. V poslední dobû pak Soudní dvÛr vymezil i hranice legální existence monopolistick˘ch struktur ãi státních podnikÛ v nûkter˘ch oblastech, které nejsou na unijní úrovni harmonizovány a na jejichÏ poli je ãlensk˘m státÛm stále garantována jistá míra regulatorní volnosti, jako napfiíklad herní prÛmysl. Soudní dvÛr naposledy rozhodl ve vûci Stanleybet, Ïe státní herní monopoly mohou existovat pouze v pfiípadû, Ïe je jejich existence vynucena nutností pfiedcházet negativním projevÛm hraní na spotfiebitelském
5 6 7 8 9 10 11 12 13
T-169/08, DEI, ECR (2012) dosud nepublikováno. DEI, op. cit., § 1. DEI, op. cit., § 2. DEI, op. cit., § 9. DEI, op. cit., § 13. DEI, op. cit., § 15. DEI, op. cit., § 17. DEI, op. cit., § 24. C-189/95, Franzén, ECR (1997) I-05909.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
trhu a zároveÀ jen jsou-li takovéto státní monopoly pod efektivní a pfiísnou kontrolou státních orgánÛ.14 Není jistû bez zajímavosti, Ïe pfiípad Stanleybet se t˘ká fieckého monopolního provozovatele v oblasti loterií a sázek. Je pak otázkou, zda je moÏné závûry uãinûné v rozhodnutí Stanleybet zobecnit a uplatnit na jakékoli monopolistické struktury na evropsk˘ch trzích. Dle názoru autora by tomu tak b˘t mohlo, protoÏe existence monopolÛ je ve své podstatû rozporná s my‰lenkou neomezeného volného pohybu na evropsk˘ch trzích a monopoly by tak mûly b˘t povoleny pouze v extrémních situacích, jejichÏ existence je vynucena trÏními nerovnováhami, které nelze pfieklenout jin˘m zpÛsobem. Z vlastního pfiípadu DEI se pak podává dal‰í klíãová otázka, kterou musel Soudní dvÛr vyfie‰it, a to zda lze za rozpornou s unijním právem povaÏovat samotnou skuteãnost, Ïe nemonopolní operátofii mají znaãnû ztíÏen˘ pfiístup na dan˘ch trh, pfiesto vstup nového subjektu na trh není nemoÏn˘. Tato otázka se t˘ká hranice praktické pÛsobnosti ãlánku 106 SFEU a obecnû unijního práva. Mûlo by unijní právo zaji‰Èovat podnikatelsk˘m subjektÛm voln˘ pohyb jimi vyrábûn˘ch ãi poskytovan˘ch ekonomick˘ch statkÛ ad extremit, tj. mûlo by jim laicky fieãeno umetat cestiãku k velmi snadnému, niãím neomezenému, pfiístupu na dan˘ trh, anebo je stále nutno poãítat s pfiekáÏkami v podobû vstupního kapitálu, existujících trÏních struktur a zákaznick˘ch návykÛ. Realita je taková, Ïe cílem unijního práva musí b˘t zaji‰tûní rovné moÏnosti pfiístupu na trh ov‰em s tím, Ïe v rámci hospodáfiské soutûÏe musí novû vstupující subjekt poãítat s tím, Ïe se bude muset vyrovnat s jist˘mi nástrahami svého vstupu na trh, vãetnû nutnosti vynaloÏit jisté, zejména finanãní, úsilí. V opaãném pfiípadû by unijní právo aspirovalo na odstranûní volné ruky trhu, a tím by se stávalo je‰tû daleko více regulatorní a naddimenzované. Ve svém rozhodnutí ve vûci DEI Soudní dvÛr zmiÀuje fiadu pfiípadÛ t˘kajících se aplikace ãlánkÛ 106 a 102 SFEU, které je zde tfieba zmínit v souvislosti s otázkou nemoÏnosti vstupu konkurentÛ státního quasimonopolu na trh a souladnosti tohoto jevu s unijním právem. Prvním z tûchto pfiípadÛ je rozhodnutí ve vûci Raso.15 V tomto pfiípadû Soudní dvÛr konstatoval, Ïe za poru‰ení ãlánkÛ 106 a 102 SFEU je nutné povaÏovat faktick˘ stav, kdy jsou ekonomickému subjektu svûfiena v˘luãná práva v urãitém hospodáfiském sektoru tak, Ïe jejich vlastní v˘kon nutnû vede k jejich zneuÏití. Tento obecn˘ závûr, kter˘ je na první pohled moÏné povaÏovat za vágní, byl dále rozvinut v pozdûj‰ích rozhodnutích. Z tûch se podává, jak bude detailnû vyloÏeno níÏe, Ïe samotná existence trÏních v˘hod
JURISPRUDENCE 4/2013 na základû svûfien˘ch v˘luãn˘ch ãi zvlá‰tních práv není rozporná s právem EU. Podobnû jako v pfiípadû ãlánku 102 SFEU je vyÏadováno zneuÏití tûchto práv na úkor spotfiebitelÛ ãi vlastní hospodáfiské soutûÏe. Spoleãná aplikace ãlánkÛ 106 a 102 SFEU dodává zneuÏití dominantního postavení nov˘ rozmûr, a tím je právû pÛsobení státu, v podobû jeho pÛsobení na osobu v dominantním postavení, které ji nutí ãi nabádá toto postavení zneuÏít.
Stávající judikatura V pfiípadû Raso byla za zneuÏití dominantního postavení uznána situace konfliktu zájmÛ, neboÈ státnímu provozovateli pfiístavÛ bylo svûfieno nejen v˘luãné právo zaji‰Èovat pracovní sílu pro osoby autorizované v tûchto pfiístavech pÛsobit, ale zároveÀ mu bylo umoÏnûno s autorizovan˘mi osobami soutûÏit,16 coÏ státnímu provozovateli garantovalo nepfiímou kontrolu trhu. Bylo tak jen logické, Ïe státní provozovatel za úãelem posílení vlastního ekonomického postavení na trhu bude podvûdomû veden k tomu, aby zneuÏil sv˘ch exkluzivních práv na úkor ostatních trÏních hráãÛ. Obdobnû Soudní dvÛr pfiistoupil i k fie‰ení pfiípadu MOTOE.17 V jeho rámci bylo subjektu svûfieno nejen v˘luãné právo organizovat motoristické soutûÏe, ale zároveÀ i právo tyto soutûÏe komerãnû vyuÏívat k vlastnímu zisku.18 Právo organizace zahrnovalo i právo stanovovat standardy, kter˘mi se budou muset fiídit ostatní subjekty zab˘vající se komercí v souvislosti s motoristick˘mi soutûÏemi. Podobnû jako v pfiípadû Raso, i v pfiípadû MOTOE tak byla drÏiteli exkluzivních práv svûfiena efektivní kontrola celého trhu, neboÈ tento subjekt v podstatû rozhodoval o tom, komu bude umoÏnûn pfiístup na trh, na kterém se sám podílel jako soutûÏitel. I v tomto pfiípadû je tak moÏné konstatovat, Ïe MOTOE bylo motivováno k tomu, aby své v˘sadní postavení na trhu zneuÏilo k vlastnímu prospûchu, na úkor ostatních soutûÏitelÛ a koneãnû i spotfiebitelÛ. Na rozhodnutí ve vûci MOTOE navázalo rozhodnutí v pfiípadû Hoefner a Elser.19 To se t˘kalo nûmecké legislativy svûfiující státním agenturám právo v˘luãnû zprostfiedkovávat kontakt mezi zamûstnanci a zamûstnavateli na nûmeckém státním území.20 Pánové Hoefner a Elser 14 15 16 17 18 19 20
Spojené pfiípady C-186/11 a C-209/11, Stanleybet, ECR (2013), dosud nepublikováno. C-163/96, Raso, ECR (1998) I-533. Raso, op. cit. C-49/07, MOTOE, ECR (2008) I-4863. MOTOE, op. cit. C-41/90, Höfner a Elser, ECR (1991) I-1979. Höfner a Elser, op. cit.
27
4/2013 JURISPRUDENCE této právní konstrukci namítli, Ïe osoby soukromého práva by tuto ãinnost mohly vykonávat daleko efektivnûji a zejména v daleko ‰ir‰í mífie. Soudní dvÛr ve svém rozhodnutí uznal, Ïe za zneuÏití dominantního postavení je moÏné na základû ãlánkÛ 106 a 102 SFEU povaÏovat i situaci, kdy není drÏitel v˘luãn˘ch práv schopen uspokojit poptávku po jeho sluÏbách vzhledem ke své omezené kapacitû.21 Soudní dvÛr tak poprvé prolomil bariéru právních omezení, jako napfiíklad v˘‰e uvedeného práva kontroly trhu prostfiednictvím regulace vydávané drÏitelem v˘luãn˘ch práv, a poukázal na to, Ïe omezení trhu mÛÏe mít i ekonomickou podobu. Je nezpochybnitelné, Ïe neschopnost uspokojit poptávku vede k naru‰ení hospodáfiské soutûÏe a poukazuje na skuteãnost, Ïe existence v˘luãn˘ch práv je kontraproduktivní. Tento závûr je pak nepfiímo rozvinut v jiÏ zmínûném rozhodnutí Stanleybet, které vyÏaduje ospravedlnûní státního zásahu na trhu v podobû udûlení v˘luãn˘ch práv nutností fie‰it urãit˘ ekonomick˘ ãi spoleãensk˘ problém, nikoli pouhou v˘hodností dané konstrukce pro stát ãi vlastního monopolistického provozovatele. Soudní dvÛr v pfiípadû DEI pak zmiÀuje je‰tû dal‰í tfii klíãová rozhodnutí vycházející z kombinované aplikace ãlánkÛ 106 a 102 SFEU, a to rozhodnutí ve vûcech Job Centre,22 Merci convenzionali di Genova23 a GB-Inno-BM.24 Rozhodnutí Job Centre potvrzuje závûry uãinûné v rozhodnutí Hoefner a Elser. Unijní právo zakazuje zachování v˘luãn˘ch práv, která vedou k nedostateãnému uspokojení poptávky na daném trhu.25 Logick˘m dÛsledkem takového rozhodnutí pak je otevfiení daného trhu konkurenci ve snaze poptávku uspokojit. Otevfiení konkurenci samozfiejmû zahrnuje i zaji‰tûní pfiístupu trÏních subjektÛ z jin˘ch ãlensk˘ch státÛ na novû otevfien˘ trh, a to za nediskriminaãních a transparentních podmínek. V pfiípadû Merci Soudní dvÛr odsoudil státní legislativu, která svûfiovala v˘luãná práva na nakládku a vykládku zboÏí v pfiístavech polostátnímu podniku.26 Tento podnik byl oprávnûn sám stanovovat ceny sv˘ch sluÏeb a zároveÀ nutit uÏivatele jemu svûfien˘ch pfiístavÛ odebírat sluÏby, které tito vÛbec nepotfiebovali, protoÏe tyto sluÏby byly souãástí jím nabízeného balíãku. V pfiípadû GB-Inno-BM pak bylo svûfieno státnímu monopolu v oblasti telekomunikací právo rozhodovat o pfiístupu ostatních operátorÛ ke komunikaãním pfiípojkám nutn˘m pro jejich ãinnost v této oblasti.27 Podobnû jako v pfiedcházejících rozhodnutích i pfiípad GB-Inno-BM poukazuje na rozpornost v˘luãn˘ch práv, která vedou k eliminaci trÏní konkurence, kdy je monopolní provozovatel postaven do pozice stráÏce vstupní brány na trh. 28
âLÁNKY V˘‰e uvedené pfiípady je moÏné shrnout tak, Ïe ãlánek 106 SFEU je poru‰en v kombinaci s ãlánkem 102 SFEU ve dvou základních pfiípadech. Buì pokud udûlení v˘luãn˘ch práv vede k situaci konfliktu zájmÛ, tj. drÏitel v˘luãn˘ch práv je nejen trÏním subjektem, ale zároveÀ, alespoÀ do urãité míry, jeho regulátorem, anebo pokud jeho pÛsobení není dostateãné pro uspokojení poptávky na trhu. Aãkoli je pro doloÏení poru‰ení v˘‰e uveden˘ch ãlánkÛ dostaãující, Ïe je drÏitel v˘luãn˘ch práv postaven do pozice, kdy takfiíkajíc nemÛÏe jinak neÏ zneuÏít své dominantní postavení, zneuÏití je stále vyÏadováno a udûlení v˘luãn˘ch práv jako takov˘ch poru‰ením unijního práva není.
Rozhodnutí ve vûci DEI Ve vlastním pfiípadu T-169/08, DEI, t˘kajícím se fieckého monopolu na zpracování lignitu, obecn˘ soud rozhodl, Ïe DEI a ¤ecko nejednaly v rozporu s ustanoveními ãlánkÛ 106 a 102 SFEU.28 Obecn˘ soud pfiisvûdãil své pfiedcházející judikatufie, kdyÏ konstatoval, Ïe pouhá ztíÏená moÏnost pfiístupu na trh není zneuÏitím dominantního postavení, které se DEI jako faktickému monopolu na lignitovém trhu dostalo svûfiením v˘luãn˘ch práv tûÏby a dal‰ího zpracování. Jin˘mi slovy zachování dfiíve existujícího monopolu jako jednoho z úãastníkÛ novû otevfieného trhu je samozfiejmû faktickou pfiekáÏkou vstupu na trh, ov‰em pfiekáÏkou, se kterou se musí na trhu dfiíve podfiízenému monopolistické struktufie poãítat a která tak nedává vzniknout diskriminaãnímu rozloÏení trÏních sil ve smyslu pfiedcházející judikatury.29 Na druhou stranu je nutné dále chování dfiívûj‰ího monopolu nadále monitorovat a zajistit, aby své stále silné postavení na trhu nezneuÏíval.
Závûr Spoleãnou aplikací ãlánkÛ 106 a 102 SFEU se Smlouva a ji dále vykládající Soudní dvÛr snaÏí pfiedejít, ãi alespoÀ následnû potrestat, nelegální zásahy ãlensk˘ch státÛ na volnû fungujících trzích. âinit je tak v dne‰ní dobû zejména tfieba na trzích, které byly dfiíve monopolistické a dnes je b˘val˘ monopol jedním z klíãov˘ch
21 22 23 24 25 26 27 28 29
Höfner a Elser, op. cit. C-55/96, Job Centre, ECR (1997) I-7119. C-179/90, Merci convenzionali porto di Genova, ECR (1991) I5889. C-18/88, GB-Inno-BM, ECR (1991), I-5941. Job Centre, op. cit. Merci, op. cit. GB-Inno-BM, op. cit. DEI, op. cit., § 89. DEI, op. cit., § 90.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
hráãÛ na trhu. Pfiedcházející judikatura Soudního dvora jednoznaãnû stanovuje, Ïe svûfiení ãi zachování v˘luãn˘ch ãi zvlá‰tních práv jednoho ãi více trÏních subjektÛ nesmí vést k jejich zneuÏívání, zejména v pfiípadech stfietÛ zájmÛ a neschopnosti uspokojit trÏní poptávku. To platí i v pfiípadû, Ïe drÏitel v˘luãn˘ch práv nemÛÏe
JURISPRUDENCE 4/2013 jinak neÏ sv˘m chováním ãlánek 102 SFEU poru‰it. Ov‰em, jak ukazuje recentní rozhodnutí ve vûci DEI, poru‰ení je pro aktivaci ãlánku 106 SFEU stále vyÏadováno, neboÈ pouhá ztíÏená moÏnost vstupu ostatních subjektÛ na trh není poru‰ením unijního práva.
29
MONITORING MONITORING OBDOBÍ: ÚNOR
JUDIKATURY Z
REPUBLIKY
2013 – B¤EZEN 2013
Nejvy‰‰í soud Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 22 Cdo 4707/2010 Datum rozhodnutí: 14. února 2013 Závûr: Je-li text správního rozhodnutí vydaného státem, na jehoÏ základû stát uplatÀuje v fiízení právo ãi o které opírá obranu proti uplatnûnému soukromému právu, zjevnû nejasn˘ a pfiipou‰tí-li rozhodnutí rÛzn˘ v˘klad, jde tato okolnost k tíÏi státu. Obsah: Spor byl veden o odstranûní stavby leti‰tû umístûné na pozemku ÏalobcÛ. Îalobci tvrdili, Ïe jde o stavby neoprávnûné, postavené bez souhlasu právního pfiedchÛdce ÏalobcÛ. Îádali, aby buì byla stavba leti‰tû odstranûna, nebo aby byly pozemky pfiikázány za náhradu Ïalované. Soud prvního stupnû Ïalobu zamítl, neboÈ zjistil, Ïe v˘mûrem ONV z roku 1952 bylo na dobu neurãitou vyvlastnûním odÀato dispoziãní a uÏívací právo k pozemkÛm a formou nuceného pachtu bylo pfievedeno na Ïalovanou, aniÏ se pfii tom mûnilo právo vlastnické. Ve v˘mûru bylo uvedeno, Ïe v prÛbûhu vyvlastÀovacího fiízení se vyvlastnûná strana (právní pfiedchÛdci ÏalobcÛ) vzdala práva na podání opravn˘ch prostfiedkÛ, projevila souhlas s vyvlastnûním, v˘‰í náhrady i podmínkami vyvlastnûní. Doãasné omezení vlastnického práva bylo zaznamenáno v pfiíslu‰né vloÏce pozemkové knihy. Stavba leti‰tû i jeho následné roz‰ífiení budované v letech 1983 aÏ 1986 byly fiádnû zkolaudovány. V roce 1994 uzavfiel právní pfiedchÛdce ÏalobcÛ a Ïalovaná nájemní smlouvu, kterou pronajal pozemky Ïalované k jejich vyuÏití jako leti‰tní plochy. V˘mûr soud povaÏoval za fiádn˘ a vydan˘ v souladu se zákonem. Odvolací soud rozsudek potvrdil. V dovolání Ïalobci namítali, Ïe proces vyvlastnûní dispoziãního a uÏívacího práva pozemkÛ byl nezákonn˘, neboÈ k nûmu do‰lo v dobû nesvobody, vyvlastÀovací v˘mûr nebyl jejich právnímu pfiedchÛdci nikdy doruãen a nebyla mu poskytnuta Ïádná náhrada. NemÛÏe jít k tíÏi ÏalobcÛ, Ïe nemohou tyto skuteãnosti prokázat, neboÈ negativní tvrzení nelze ani prokazovat. Îalovaná v‰ak nemá k dispozici vyvlastÀovací spis, doklady o doruãení v˘mûru a zaplacení náhrady. PfiedloÏila 30
âESKÉ
pouze vyvlastÀovací v˘mûr, na kterém v‰ak není vyznaãena doloÏka právní moci, a nebylo tak prokázáno jeho doruãení. Nejvy‰‰í soud dovolání vyhovûl. Za zásadní povaÏoval otázku v˘kladu správního rozhodnutí, zakládajícího právo státu, jehoÏ text byl vnitfinû rozporn˘. Z v˘mûru ONV nebylo zcela zfiejmé, zda právo vlastníkÛ pozemku mûlo b˘t omezeno ve prospûch vyvlastÀovatele na dobu neurãitou (bod 1 a 3 v˘mûru) nebo doãasnû (bod 10). V soukromém právu se uplatÀuje zásada, Ïe pfiipou‰tí-li pouÏit˘ v˘raz rÛzn˘ v˘klad, vyloÏí se v pochybnostech k tíÏi toho, kdo v˘razu pouÏil jako první. V dané vûci nejde o v˘klad soukromoprávního úkonu, ale správního rozhodnutí, vydaného Ïalovanou stranou – státem –o kter˘ Ïalovan˘ stát téÏ opírá oprávnûní mít na pozemku stavbu. Je-li text správního rozhodnutí vydaného státem, na jehoÏ základû stát uplatÀuje v fiízení právo ãi o které opírá obranu proti uplatnûnému soukromému právu, zjevnû nejasn˘ a pfiipou‰tí-li rozhodnutí rÛzn˘ v˘klad, jde tato okolnost k tíÏi státu. Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1461/2001, rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 13. 9. 2005, sp. zn. 31 Cdo 606/2004 Relevantní ustanovení: § 135c obãanského zákoníku
Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 21 Cdo 832/2012 Datum rozhodnutí: 27. února 2013 Závûr: Osobní pfiíplatek jako nenároková (fakultativní) sloÏka platu se v dÛsledku rozhodnutí zamûstnavatele o jeho pfiiznání a v˘‰i stává sloÏkou platu nárokovou (obligatorní). Ke sníÏení nebo odnûtí pfiiznaného osobního pfiíplatku mÛÏe zamûstnavatel pfiistoupit jen tehdy, do‰lo-li v okolnostech (pfiedpokladech a podmínkách) uveden˘ch v ustanovení § 131 odst. 1 a odst. 2 zákoníku práce, za nichÏ byl osobní pfiíplatek zamûstnanci pfiiznán, k takové zmûnû, která odÛvodÀuje jeho dal‰í poskytování v men‰ím rozsahu nebo která vyÏaduje jeho odnûtí. Obsah: Spor byl veden o zaplacení ãásti mzdy. Rozhodnutím z ledna 2006 byl Ïalobkyni pfiiznán osobní pfiíplatek, v únoru 2008 je‰tû zv˘‰en˘. V listopadu 2008 jí byl osobní pfiípla-
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
tek s úãinností od 24. 11. 2008 odebrán „s odvoláním na dosahované pracovní v˘sledky“. Îalobkynû tvrdila, Ïe její pracovní v˘sledky nemohly „v Ïádném pfiípadû zavdat podnût k sebemen‰ímu sníÏení osobního pfiíplatku“ a Ïe rozhodnutí o odebrání osobního pfiíplatku bylo „v˘sledkem del‰í dobu trvajícího bezdÛvodného ‰ikanózního jednání pracovníkÛ Ïalovaného“. Îalovan˘ uvádûl konkrétní pochybení, kter˘ch se mûla Ïalobkynû dopustit, a pfiípady poru‰ení jejích pracovních povinností. Soud prvního stupnû Ïalobu zamítl, neboÈ Ïalobkynû od mûsíce ãervna 2008 „z hlediska pracovní káznû a loajality vÛãi zamûstnavateli“ pfiestala dlouhodobû dosahovat velmi dobr˘ch pracovních v˘sledkÛ ve smyslu ustanovení § 131 odst. 1 zákoníku práce. Odvolací soud rozsudek zmûnil a Ïalobû vyhovûl. Vyslovil názor, Ïe Ïalovan˘ mohl sníÏit nebo odejmout osobní pfiíplatek Ïalobkyni jen v pfiípadû v˘znamného zhor‰ení jejích pracovních v˘sledkÛ nebo sníÏení rozsahu jejích pracovních úkolÛ. Na rozdíl od soudu prvního stupnû dovodil, Ïe jednání Ïalobkynû vyt˘kaná jí Ïalovan˘m „nelze oznaãit, a to ani v jejich souhrnu, za zhor‰ené pracovní v˘sledky, a tedy jako dÛvod k odnûtí osobního pfiíplatku“. ZdÛraznil nutnost rozli‰ování pojmÛ „pracovní v˘sledky“, jejichÏ zhor‰ení mÛÏe b˘t dÛvodem odnûtí osobního pfiíplatku, a „pracovní kázeÀ“ (nyní „respektování/poru‰ování“ povinností vypl˘vajících z právních pfiedpisÛ vztahujících se k vykonávané práci), s jejímÏ poru‰ením zákoník práce spojuje moÏnost rozvázání pracovního pomûru ze strany zamûstnavatele. Odvolací soud shledal, Ïe nebyl dán dÛvod k odnûtí osobního pfiíplatku spoãívající ve zhor‰ení pracovních v˘sledkÛ Ïalobkynû, neboÈ „ona sama i jí vedené oddûlení vykazovalo i nadále kvalitní práci“. Îalovan˘m podanému dovolání vyhovûno nebylo. Jednou ze sloÏek platu je osobní pfiíplatek, kter˘ mÛÏe zamûstnavatel poskytovat zamûstnanci, jenÏ dlouhodobû dosahuje velmi dobr˘ch pracovních v˘sledkÛ nebo jenÏ plní vût‰í rozsah pracovních úkolÛ neÏ ostatní zamûstnanci anebo jenÏ je vynikajícím, v‰eobecnû uznávan˘m odborníkem a vykonává práce zafiazené do desáté aÏ ‰estnácté platové tfiídy. Osobní pfiíplatek pfiedstavuje tzv. nenárokovou sloÏku platu, která má povahu pouze fakultativního plnûní; jestliÏe v‰ak zamûstnavatel vydá v souladu se zákoníkem práce rozhodnutí o jejím pfiiznání a o její v˘‰i, je povinen tuto sloÏku platu zamûstnanci v urãené v˘‰i poskytovat. Zmûní-li se podmínky stanovené pro poskytování osobního pfiíplatku, mÛÏe b˘t zmûnûna i jeho v˘‰e, popfiípadû mÛÏe b˘t osobní pfiíplatek zamûstnanci odebrán; zamûstnavatel je oprávnûn posuzovat, zda dÛvody pro jeho
JURISPRUDENCE 3/2013 poskytování trvají, popfiípadû zda trvají dÛvody pro jeho poskytování v nezmûnûné v˘‰i. Ke sníÏení nebo odnûtí pfiiznaného osobního pfiíplatku mÛÏe zamûstnavatel pfiistoupit jen tehdy, do‰lo-li v okolnostech (pfiedpokladech a podmínkách) uveden˘ch v ustanovení § 131 odst. 1 a odst. 2 zákoníku práce, za nichÏ byl osobní pfiíplatek zamûstnanci pfiiznán, k takové zmûnû, která odÛvodÀuje jeho dal‰í poskytování v men‰ím rozsahu nebo která vyÏaduje jeho odnûtí. SníÏení osobního pfiíplatku pfiedpokládá, Ïe úroveÀ pracovních v˘sledkÛ zamûstnance je i po jejich zhor‰ení stále je‰tû velmi dobrá, odnûtí osobního pfiíplatku je odÛvodnûno v pfiípadû takové míry zhor‰ení v˘sledkÛ práce zamûstnance, Ïe jeho pracovní v˘sledky nelze nadále hodnotit jako „velmi dobré“. Okolnost, Ïe zamûstnanec pfii plnûní sv˘ch pracovních úkolÛ poru‰uje povinnosti vypl˘vající z právních pfiedpisÛ vztahujících se k jím vykonávané práci, ani míra jeho schopností a dovedností potfiebn˘ch k v˘konu práce nejsou – neprojeví-li se ve v˘sledcích práce zamûstnance posuzovan˘ch podle mnoÏství a kvality – z hlediska dÛvodÛ pro sníÏení nebo odnûtí osobního pfiíplatku v˘znamné. Relevantní ustanovení: § 131 zákoníku práce
Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 21 Cdo 4446/2011 Datum rozhodnutí: 26. února 2013 Závûr: Poskytne-li zamûstnavatel zamûstnanci podle ustanovení § 89 odst. 1, vûty první, zákoníku práce (§ 88 odst. 1 nového zákoníku práce) pracovní pfiestávku na jídlo a oddech, dochází v daném ãasovém úseku k suspenzi pracovního závazku a pfieru‰ení v˘konu práce, zatímco povinnost zamûstnavatele zajistit zamûstnanci pfiimûfienou dobu pro oddech a jídlo podle ustanovení § 89 odst. 1, ãásti druhé vûty pfied stfiedníkem, zákoníku práce se vztahuje na pfiípady, kdy v˘kon práce z provozních dÛvodÛ pfieru‰en b˘t nemÛÏe, a zamûstnanec je povinen konat práci podle pracovní smlouvy nepfietrÏitû po celou smûnu. V dobû pfiestávky v práci, která není pracovní dobou, zamûstnavatel není oprávnûn jak˘mkoli zpÛsobem zamûstnance omezovat kromû zákonem stanoven˘ch v˘jimek. Obsah: Îalobci se domáhali doplatku platu. Îalobu zdÛvodnili tak, Ïe na základû pracovní smlouvy pracovali u Ïalovaného jako stráÏníci mûstské policie ve dvanáctihodinov˘ch smûnách. V rámci sluÏby jim byla poskytována pfiimûfiená doba na jídlo a oddech, která se povaÏuje za v˘kon práce. Îalovan˘ jim v‰ak zaplatil pouze za jedenáct hodin v˘konu práce, i kdyÏ jim neposkytl pfiestávky v práci. V dÛ31
3/2013 JURISPRUDENCE sledku toho vznikl za období od ledna 2004 do prosince 2006 nedoplatek ve v˘‰i, kterou vyãíslili. Soud prvního stupnû Ïalobu zamítl s tím, Ïe práce vykonávané Ïalobci v období od ledna 2004 do prosince 2006 byly fakticky pfieru‰ovány vÏdy po dobu, kdy se Ïalobci v rámci dvanáctihodinové smûny obãerstvovali, a to se souhlasem operaãního dÛstojníka. Pokud tedy ãerpali pfiestávku poté, co do‰lo k pfieru‰ení práce, není moÏné tuto pfiestávku právnû kvalifikovat jako tzv. „pfiimûfienou dobu pro oddech a jídlo“, ale jako tzv. „pfiestávku v práci na jídlo“ ve smyslu ustanovení § 89 odst. 1 zák. práce, která se do pracovní doby nezapoãítává. Skuteãnost, Ïe v rámci ãerpání pfiestávky stráÏníci zÛstávali ozbrojeni a ve sluÏebním stejnokroji, nelze povaÏovat za nepfieru‰en˘ v˘kon práce. Odvolací soud rozsudek potvrdil. V dovolání Ïalobci namítali, Ïe zamûstnavatel není oprávnûn v dobû pfiestávky v práci zamûstnance jak˘mkoliv zpÛsobem omezovat. Pfiestávka v práci není dobou sluÏby a stráÏníci pfiesto museli b˘t v rozporu s tímto interním pfiedpisem vyzbrojeni. Nejvy‰‰í soud dovolání zamítl. Îalobci se domáhali doplatku platu s odÛvodnûním, Ïe jim Ïalovan˘ neumoÏnil ãerpat pfiestávky v práci na jídlo a oddech a Ïe jim v prÛbûhu dvanáctihodinové smûny poskytoval pouze tzv. pfiimûfienou dobu na jídlo a oddech v rozsahu 2x30 minut, kterou v‰ak nezapoãítával do pracovní doby. S názorem, Ïe pro posouzení povahy ãasového úseku urãeného na jídlo a oddech je rozhodující, zda zamûstnanec zÛstává v pracovním odûvu, dovolací soud nesouhlasil. Podle ustanovení § 89 odst. 1 zákoníku práce je zamûstnavatel povinen poskytnout zamûstnanci nejdéle po ãtyfiech a pÛl hodinách nepfietrÏité práce pracovní pfiestávku na jídlo a oddech v trvání nejménû 30 minut. Jde-li o práce, které nemohou b˘t pfieru‰eny, musí b˘t zamûstnanci i bez pfieru‰ení provozu nebo práce zaji‰tûna pfiimûfiená doba pro oddech a jídlo. V dobû pfiestávky v práci, která není pracovní dobou, zamûstnavatel není oprávnûn jak˘mkoli zpÛsobem zamûstnance omezovat (s v˘jimkami stanoven˘mi zákonem; u mûstsk˘ch stráÏníkÛ napfi. povinnost zasáhnout ve stanoven˘ch pfiípadech i mimo pracovní dobu). Dovolatelé v‰ak nepfiihlédli náleÏitû k tomu, Ïe tato suspenze pracovního závazku, co do obsahu rámcovû vymezeného ustanovením § 35 odst. 1 písm. a) a b) zákoníku práce, ve své podstatû z hlediska zamûstnance znamená, Ïe po tuto dobu není zamûstnanec povinen podle pokynÛ zamûstnavatele konat osobnû práce podle pracovní smlouvy. Z uvedeného je zfiejmé, Ïe okolnost, v jakém odûvu a jak ustrojen zamûstnanec tráví pfiestávku v práci, není v˘znamná. Îalobci pra32
MONITORING covali „v nepfietrÏitém pracovním reÏimu“, délka jejich pracovní doby ãinila 37,5 hodin t˘dnû. Nejednalo se o práci, která nemÛÏe b˘t pfieru‰ena. Dobu na jídlo a oddech ãerpali v rozsahu 2x30 minut za smûnu se souhlasem operaãního dÛstojníka „dle aktuální bezpeãnostní situace ve mûstû pfii splnûní podmínek uveden˘ch v § 89“, a v Ïádném pfiípadû se nestalo, Ïe by Ïalobci byli v tomto ãasovém úseku povoláni k faktickému v˘konu sluÏby. Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 3. 1. 2007, sp. zn. 21 Cdo 42/2006 Relevantní ustanovení: § 89 odst. 1 „starého“ zákoníku práce, § 88 odst. 1 „nového“ zákoníku práce
Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 29 Cdo 3783/2012 Datum rozhodnutí: 31. ledna 2013 Závûr: âlenství v druÏstvu konãí (je-li proti rozhodnutí pfiedstavenstva podáno vãasné odvolání) teprve rozhodnutím ãlenské schÛze o vylouãení ãlena, popfiípadû marn˘m uplynutím lhÛty k podání odvolání. Vztahují-li stanovy druÏstva zánik ãlenství v dÛsledku vylouãení k dfiívûj‰ímu okamÏiku, jsou v tomto ohledu neplatné. Obsah: Spor byl veden o umoÏnûní pfiístupu do domu bytového druÏstva, o nûmÏ Ïalobce tvrdil, Ïe je jeho ãlenem na základû smlouvy o pfievodu ãlensk˘ch práv a povinností z 1. 12. 2005. V prosinci 2005 oznámilo druÏstvo právnímu pfiedchÛdci Ïalobce, Ïe jej vyluãuje pro dlouhodobé neuÏívání bytu a pronájem druÏstevní garáÏe bez souhlasu druÏstva. Oznámení o vylouãení z druÏstva bylo zasláno na ãtyfii adresy, jednu zásilku pfievzala tfietí osoba, ostatní se vrátily jako nedoruãené. Pût dní pfied odesláním dopisu o vylouãení právního pfiedchÛdce Ïalobce z druÏstva s ním uzavfiel Ïalobce smlouvu o pfievodu ãlensk˘ch práv a povinností, kterou doruãil v lednu 2006 Ïalovanému druÏstvu. Dopisem z kvûtna 2006 se právní pfiedchÛdce Ïalobce proti vylouãení z druÏstva odvolal. Soud prvního stupnû se zamûfiil na otázku, zda byl proces vylouãení právního pfiedchÛdce Ïalobce z druÏstva dokonãen, neboÈ platnost vylouãení nemohl mimo fiízení podle § 231 odst. 5 obchodního zákoníku pfiezkoumávat. Soud dovodil, Ïe oznámení o vylouãení z druÏstva bylo právnímu pfiedchÛdci Ïalobce úãinnû doruãeno ke dni 7. 12. 2005. Tímto dnem byl právní pfiedchÛdce Ïalobce z druÏstva vylouãen. ÚãinkÛm vylouãení mohl zabránit tím, Ïe by do tfií mûsícÛ ode dne doruãení podal odvolání ke ãlenské schÛzi. To uãinil aÏ v kvûtnu 2006, proãeÏ jeho ãlenství v souladu se stanovami Ïalovaného
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
i s ustanovením § 231 odst. 4 obchodního zákoníku v dÛsledku vylouãení zaniklo 7. 12. 2005. Pokud tedy byla druÏstvu smlouva o pfievodu ãlensk˘ch práv pfiedloÏena aÏ v lednu 2006, nemohlo k pfiechodu ãlenství na jejím základû na Ïalobce dojít. Îaloba proto byla zamítnuta. V dovolání Ïalobce namítl, Ïe rozhodnutím pfiedstavenstva o vylouãení z druÏstva nekonãí úãast ãlena v druÏstvu; ãlenství v druÏstvu konãí (je-li proti rozhodnutí pfiedstavenstva podáno vãasné odvolání) teprve rozhodnutím ãlenské schÛze o vylouãení ãlena, popfiípadû marn˘m uplynutím lhÛty k podání odvolání. Stanovy Ïalovaného, které urãují, Ïe ãlenství zaniká dnem, kdy bylo doruãeno rozhodnutí pfiedstavenstva o vylouãení ãlenovi druÏstva (pokud v‰ak ãlen podá odvolání k ãlenské schÛzi ve lhÛtû tfií mûsícÛ, má toto odvolání odkladn˘ úãinek), má dovolatel v této ãásti za neplatné pro rozpor s kogentním ustanovením § 231 odst. 4 obchodního zákoníku. Z dÛvodÛ uveden˘ch ve shrnutí dovolací soud dovolání vyhovûl. Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 26. 1. 2005, 29 Odo 428/2004, rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 29 Odo 104/2005 Relevantní ustanovení: § 231 odst. 4 obchodního zákoníku
Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu 29 Cdo 2799/2011 Datum rozhodnutí: 28. února 2013 Závûr: V jiném fiízení, neÏ v fiízení o prohlá‰ení rozhodnutí ãlenské schÛze o vylouãení z druÏstva za neplatné, je soud oprávnûn pfiezkoumat, zda pfiedstavenstvo druÏstva, popfi. jin˘ orgán urãen˘ stanovami, rozhodl o vylouãení ãlena druÏstva, zda bylo rozhodnutí o vylouãení ãlenu písemnû oznámeno (doruãeno) a zda ãlen podal odvolání k ãlenské schÛzi. Podal-li si ãlen, jehoÏ se rozhodnutí o vylouãení t˘ká, odvolání k ãlenské schÛzi, mÛÏe soud v jiném fiízení dále pfiezkoumat, zda ãlenská schÛze o jeho odvolání rozhodla a zda mu bylo rozhodnutí ãlenské schÛze oznámeno, popfi. zda ãlen uplatnil právo na pfiezkoumání platnosti rozhodnutí ãlenské schÛze o vylouãení u soudu. Obsah: Spor byl veden o urãení toho, Ïe Ïalobce je ãlenem druÏstva. V únoru 1998 zaslalo druÏstvo Ïalobci v˘strahu pfied vylouãením z druÏstva, v lednu 1999 rozhodlo pfiedstavenstvo o jeho vylouãení. Rozhodnutí mu bylo doruãeno v dubnu 2000. V ãervenci 2005 podal Ïalobce odvolání proti rozhodnutí o svém vylouãení z druÏstva. Spornou byla zejména otázka fiádného doruãení v˘strahy pfied vylouãením,
JURISPRUDENCE 3/2013 coÏ byla dle stanov jedna z podmínek platného vylouãení. Soud prvního stupnû Ïalobu zamítl, av‰ak odvolací soud jí vyhovûl. Konstatoval naléhav˘ právní zájem na urãení ãlenství v druÏstvu a konstatoval dále, Ïe druÏstvo neprokázalo, Ïe v˘straha byla navrhovateli fiádnû doruãena, neboÈ netvrdilo ani neprokázalo, kdy po‰ta v˘strahu navrhovateli doruãila, nebo kdy tuto zásilku vrátila druÏstvu jako nedoruãitelnou z poslední známé adresy navrhovatele. JelikoÏ úãinky doruãení v˘strahy, jako jedné ze základních podmínek pro zahájení procesu vylouãení navrhovatele z druÏstva, nenastaly, nemohlo druÏstvo proces vylouãení navrhovatele dovr‰it a Ïalobce je stále ãlenem druÏstva. V dovolání druÏstvo uvedlo, Ïe soud nemÛÏe pfiezkoumávat jiné okolnosti, neÏ je rozhodnutí ãlenské schÛze (shromáÏdûní delegátÛ), tudíÏ zkoumání okolností doruãení v˘strahy pfied vylouãením nespadá do kompetence soudu. Dovolací soud dovolání vyhovûl. Podání Ïaloby na urãení ãlenství v druÏstvu je obecnû pfiípustné, máli ãlen druÏstva zato, Ïe jeho ãlenství v druÏstvu nebylo fiádnû ukonãeno. Ve sporu o urãení ãlenství v bytovém druÏstvu lze prejudiciálnû fie‰it, zda proces, v jehoÏ rámci bylo podle pfiíslu‰n˘ch právních pfiedpisÛ rozhodováno o vylouãení ãlena z bytového druÏstva, byl jiÏ zavr‰en (napfiíklad tím, Ïe rozhodnutí pfiedstavenstva o vylouãení ãlena z bytového druÏstva bylo ãlenu fiádnû doruãeno a ten proti nûmu nepodal opravn˘ prostfiedek), nikoli v‰ak to, zda uvedené vylouãení bylo vûcnû správné. Tím by totiÏ byl obcházen postup pfiedjíman˘ právními pfiedpisy pro vûcn˘ pfiezkum vlastního rozhodnutí o vylouãení ãlena z druÏstva, v mezích proti nûmu podan˘ch opravn˘ch prostfiedkÛ, a docházelo by i k naru‰ování principu právní jistoty úãastníkÛ v právních vztazích takov˘m rozhodnutím dotãen˘ch. V jiném fiízení, neÏ v fiízení o prohlá‰ení rozhodnutí o vylouãení z druÏstva za neplatné, nemÛÏe soud pfiezkoumávat, zda bylo vylouãení z druÏstva platné. Je v‰ak povinen zkoumat, zda vylouãen˘ ãlen uplatnil právo podle § 231 odst. 4 a 5 obchodního zákoníku ãi zda toto jeho právo dosud trvá. Podal-li si ãlen, jehoÏ se rozhodnutí o vylouãení t˘ká, odvolání k ãlenské schÛzi, mÛÏe soud v jiném fiízení dále pfiezkoumat, zda ãlenská schÛze o jeho odvolání rozhodla a zda mu bylo rozhodnutí ãlenské schÛze oznámeno, popfi. zda ãlen uplatnil právo na pfiezkoumání platnosti rozhodnutí ãlenské schÛze o vylouãení u soudu. Pokud se Ïalobce domáhal urãení svého ãlenství v druÏstvu namítaje, Ïe jeho ãlenství vylouãením nezaniklo, neboÈ mu nebyla fiádnû doruãena v˘straha pfied vylouãením, zpochybÀuje právû splnûní jedné z podmínek rozhod33
3/2013 JURISPRUDENCE nutí o vylouãení z druÏstva. Tuto skuteãnost v‰ak soud v fiízení o urãení ãlenství v druÏstvu posuzovat nemÛÏe. Související judikatura: usnesení Nejvy‰‰ího soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. 29 Odo 896/2004, rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 18. 4 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99 Relevantní ustanovení: § 80 písm. c) obãanského soudního fiádu, § 231 odst. 4 obchodního zákoníku
Nejvy‰‰í správní soud Rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu sp. zn. 9 Afs 17/2012 Datum rozhodnutí: 20. bfiezna 2013 Závûr: Z hlediska soudního pfiezkumu tvofií rozhodnutí správních orgánÛ I. a II. stupnû jeden celek, a proto je nutno hodnotit je v jejich komplexu. ZávaÏností správního deliktu ve smyslu § 121 odst. 2 zákona o vefiejn˘ch zakázkách se rozumí rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifick˘ právem chránûn˘ zájem s pfiihlédnutím k v˘znamu tohoto chránûného zájmu. Obsah: ¤ízení pfied Nejvy‰‰ím správním soudem se t˘kalo kasaãního pfiezkumu rozsudku správního soudu, kter˘ zru‰il pro nepfiezkoumatelnost druhostupÀového rozhodnutí Úfiadu pro ochranu hospodáfiské soutûÏe. Tímto rozhodnutím byla Ïalobci uloÏena pokuta za správní delikt podle zákona o ochranû hospodáfiské soutûÏe spoãívající v tom, Ïe nedodrÏel postup stanoven˘ zákonem pro zadání vefiejné zakázky, pfiiãemÏ tím podstatnû ovlivnil nebo mohl ovlivnit v˘bûr nejvhodnûj‰í nabídky, a uzavfiel smlouvu na vefiejnou zakázku. Správní soud Ïalobû vyhovûl proto, Ïe se správní úfiad dle jeho názoru nedostateãnû vypofiádal se v‰emi okolnostmi rozhodn˘mi pro urãení v˘mûry pokuty zakotven˘mi v § 121 odst. 2 zákona o vefiejn˘ch zakázkách. Dle § 121 odst. 2 zákona o vefiejn˘ch zakázkách se pfii urãení v˘mûry pokuty zadavateli, kter˘ je právnickou osobou, pfiihlédne k závaÏnosti správního deliktu, zejména ke zpÛsobu jeho spáchání a jeho následkÛm a k okolnostem, za nichÏ byl spáchán. Správní soud dospûl k závûru, Ïe ze zmínûn˘ch kritérií správní úfiad zmínil pouze závaÏnost deliktu a jeho následky. Dle správního soudu byla závaÏnost deliktu spatfiována v mnoÏství vefiejn˘ch zakázek, jejich celkové cenû a v úplném vylouãení aplikace zákona o ve34
MONITORING fiejn˘ch zakázkách, následky deliktu pak ve vylouãení soutûÏního prostfiedí a v tom, Ïe Ïalobce mohl získat v˘hodnûj‰í podmínky od dodavatelÛ. Správní rozhodnutí se v‰ak nijak nevyslovilo ke zpÛsobu spáchání deliktu ani k okolnostem, za nichÏ byl spáchán. Kasaãní stíÏnosti podané ÚOHS Nejvy‰‰í správní soud vyhovûl. Konstatoval nejdfiíve, Ïe správní rozhodnutí správních orgánÛ tvofií jeden celek, tudíÏ pfii zkoumání jejich zákonnosti je moÏné a nutné hodnotit je spoleãnû. Není tedy nutné, aby druhostupÀové rozhodnutí opakovalo v‰echny argumenty z rozhodnutí prvního stupnû. Co se t˘ãe samotného posouzení zákonnosti zpÛsobu urãení v˘‰e pokuty za správní delikt, hlavním kritériem podle § 121 odst. 2 zákona o vefiejn˘ch zakázkách je závaÏnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii pomûfiující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifick˘ právem chránûn˘ zájem s pfiihlédnutím k v˘znamu tohoto chránûného zájmu. Zákon pak demonstrativním v˘ãtem vymezuje, co lze pod pojem závaÏnost správního deliktu podfiadit (zpÛsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichÏ byl spáchán). Tato kritéria byla v obou na sebe navazujících rozhodnutích rozebrána a zhodnocena. Proto byla kasaãní stíÏnost shledána dÛvodnou. Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 7 As 7/2012 Relevantní ustanovení: § 121 odst. 2 zákona ã. 137/2006 Sb., o vefiejn˘ch zakázkách
Ústavní soud Nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2751/11 Datum rozhodnutí: 28. února 2013 Závûr: Je neakceptovatelné, aby se obecné soudy uchylovaly, v závislosti na v˘sledku sporu, k neãekanému a nepfiedvídatelnému sníÏení odmûny ustanoveného zástupce s odÛvodnûním, Ïe ãástka uplatnûná Ïalobou byla s pfiihlédnutím ke v‰em okolnostem pfiípadu zcela neadekvátní. Právo soudem ustaveného advokáta na odmûnu za právní sluÏby je chránûno ãl. 1 Dodatkového protokolu ã. 1 k Úmluvû o ochranû lidsk˘ch práv a základních svobod. Obsah: Ústavní stíÏností byla napadena usnesení obecn˘ch soudÛ, kter˘mi byla ustavenému advokátovi pfiiznána odmûna za zastupování Ïalobce ve sporu o náhradu ‰kody vÛãi státu. Pfiedmûtem soudního fiízení byla ãástka ve v˘‰i pfies 435 milionÛ korun. Po zamítnutí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
Ïaloby vyúãtoval ustaven˘ advokát svoji odmûnu v ãástce pfies 2 miliony korun, av‰ak obecné soudy pfiistoupily k moderaci v˘‰e odmûny postupem dle § 150 o. s. fi. a pfiiznaly mu ãástku cca 30.000 Kã podle ustanovení advokátního tarifu o odmûnû ustaveného opatrovníka. Formální aplikace advokátního tarifu nebyla dle odvolacího soudu v daném pfiípadû v souladu s úãelem a smyslem zákona a vedla by k nespravedlivému fie‰ení vûci. Odvolací soud pfiihlédl k tomu, Ïe opatrovník i ustanoven˘ zástupce jsou velmi pfiíbuzné instituty obãanského soudního fiádu, slouÏící k ochranû práv úãastníkÛ, ktefií z rÛzn˘ch dÛvodÛ nemohou hájit svá práva sami. Odvozování v˘‰e odmûny ustanoveného zástupce od Ïalobních nárokÛ shledal Mûstsk˘ soud v Praze za nesprávné i s ohledem na specifika právní úpravy fiízení o Ïalobách podle zákona ã. 82/1998 Sb., jeÏ jsou ze zákona osvobozena od soudních poplatkÛ, coÏ vede v nûkter˘ch pfiípadech k tomu, Ïe jsou uplatÀovány neopodstatnûné nároky ve v˘raznû nepfiimûfien˘ch v˘‰ích. StûÏovatel ve stíÏnosti mj. tvrdil, Ïe spekulativní charakter v Ïalobû poÏadované ãástky mûl b˘t zohlednûn jiÏ pfii rozhodování o Ïádosti Ïalobce o ustanovení zástupce pro toto fiízení. Navíc odvolací soud stanovil stûÏovateli odmûnu podle § 9 odst. 5 advokátního tarifu, tedy pfiedpisu, kter˘ se na ustanoveného zástupce vÛbec nevztahuje, a to ve v˘‰i neodpovídající poÏadavku rozumnosti a pfiimûfienosti. Koneãnû tvrdil, Ïe nemûl moÏnost seznámit se s v˘sledkem fiízení o nároku na jeho odmûnu a nemûl tudíÏ moÏnost takovému závûru oponovat. Ústavní soud stíÏnosti vyhovûl. Je-li úãastníku fiízení ustanoven zástupcem advokát, platí jeho hotové v˘daje a odmûnu za zastupování stát. Stát se v takovém pfiípadû de facto ocitá v roli advokátova klienta, a tudíÏ i jejich vzájemn˘ vztah je nutno posuzovat podle
JURISPRUDENCE 3/2013 pfiíslu‰n˘ch ustanovení advokátního tarifu a jin˘ postup zpravidla nelze povaÏovat za správn˘ a spravedliv˘. DÛvody pro ustanovení opatrovníka podle § 29 o. s. fi. a pro ustanovení advokáta podle § 30 o. s. fi., stejnû jako obsah jejich úkolÛ v procesu, jsou rozdílné, byÈ oba obecnû vzato zastupují úãastníka fiízení. Soudem ustanoven˘ advokát odpovídá navíc úãastníkovi fiízení, jemuÏ byl ustanoven zástupcem, za ‰kodu, kterou by mu mohl sv˘m postupem zpÛsobit, a to bez jakéhokoliv omezení v reÏimu objektivní odpovûdnosti, pro niÏ musí b˘t podle zákona z vlastních prostfiedkÛ poji‰tûn. Nesluãuje se s principy spravedlivého procesu, aby obecné soudy ex post svévolnû mûnily pÛvodní rozhodnutí o ustanovení zástupce, a to ani ve smûru jeho odmûÀování, pokud souãasnû nedo‰lo ke zmûnû v˘chozích podmínek pro ustanovení toho kterého zástupce. Chtûjí-li se obecné soudy zbavit negativních finanãních konsekvencí pro stát, tuto skuteãnost mohly a mûly vzít v potaz jiÏ pfii rozhodování o ustanovení advokáta podle ustanovení § 30 odst. 1 o. s. fi. PovaÏovaly-li obecné soudy nároky Ïalobce (ve v˘sledku) za ‘nereálné’ a ‘zjevnû nadsazené’, jak lze dovozovat z odÛvodnûní rozhodnutí odvolacího soudu o odmûnû ustanoveného advokáta, je jejich postup logicky rozporn˘ se zákonn˘mi podmínkami ustanovení právního zástupce. Související judikatura: nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1534/10, nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2388/10, nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 763/05 Relevantní ustanovení: § 30 a § 150 obãanského soudního fiádu, § 9 advokátního tarifu, ãl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvû o ochranû lidsk˘ch práv a základních svobod Pfiipravil: Jan Tryzna
35
3/2013 JURISPRUDENCE
M
O N I T O R I N G
MONITORING
E V R O P S K É
Soudní dvÛr Evropské unie a Tribunál OBDOBÍ:
1. B¤EZNA – 31. B¤EZNA 2013
Wheels Common Investment Fund Trustees a dal‰í (vûc C-424/11) Datum rozhodnutí: 7. bfiezna 2013 Závûr: Investiãní fond, sdruÏující aktiva systému dÛchodového zabezpeãení, nespadá pod pojem „fondy kolektivního investování“ ve smyslu práva EU, jejichÏ správa mÛÏe b˘t osvobozena od DPH a zásady daÀové neutrality, neboÈ ãlenové nenesou rizika správy uvedeného fondu, a pfiíspûvky, které zamûstnavatel vkládá do systému dÛchodového zabezpeãení, jsou pro nûj prostfiedkem, jak splnit zákonné povinnosti vÛãi zamûstnancÛm. Skutkové okolnosti: Spoleãnost Wheels Common Investment Fund Trustees Ltd (dále jen „Wheels“) je správcem fondu, ve kterém jsou spojena za úãelem investování aktiva systémÛ podnikového dÛchodového zabezpeãení zavedeného podnikem Ford Motor Company ke splnûní povinností, které mu plynou z vnitrostátních právních pfiedpisÛ a kolektivních smluv. KaÏd˘ systém poskytuje dÛchody jedné kategorii b˘val˘ch zamûstnancÛ, které jsou vymûfiovány na základû posledního platu ãlena a doby jeho zamûstnání v podniku. Bûhem svého zamûstnání ãlenové systému, kter˘ je otevfien v‰em zamûstnancÛm, aniÏ je v‰ak povinn˘, platí pfiíspûvky ve formû pevné ãástky strhávané z platu. Zamûstnavatel platí rovnûÏ pfiíspûvky ve v˘‰i dostateãné pro zaji‰tûní financování zb˘vajících nákladÛ na vyplácení dÛchodÛ. V rozhodné dobû Capital International Limited poskytovala sluÏby správy majetku spoleãnosti Wheels. V souladu s ustanoveními právních pfiedpisÛ Spojeného království o DPH byla DPH fakturována Wheels a odvedena z tohoto dÛvodu daÀovému komisafii. V prÛbûhu mûsíce záfií 2007 poÏádala spoleãnost Capital International Limited daÀového komisafie o vrácení DPH ze sluÏeb správy majetku, které poskytla, pfiiãemÏ tvrdila, Ïe se na tyto sluÏby vztahuje v závislosti na dotãeném období osvobození od DPH podle práva EU. 36
J U D I K A T U R Y
Právní stránka: Podstatou pfiedbûÏn˘ch otázek pfiedkládajícího soudu je, zda a za jak˘ch podmínek spadají aktiva systémÛ dÛchodového zabezpeãení a investiãního fondu, ve kterém jsou sdruÏena, pod pojem „fondy kolektivního investování“. Cílem osvobození operací souvisejících se spravováním fondÛ kolektivního investování od danû je zejména ulehãit investorÛm investování penûz do investiãních fondÛ vylouãením nákladÛ tvofien˘ch DPH, a tedy zaji‰tûním toho, Ïe spoleãn˘ systém DPH bude daÀovû neutrální, co se t˘ãe v˘bûru mezi pfiím˘m investováním do cenn˘ch papírÛ a investováním prostfiednictvím subjektÛ kolektivního investování. Fondy, které jsou subjekty kolektivního investování do pfievoditeln˘ch cenn˘ch papírÛ ve smyslu smûrnice SKIPCP, jsou fondy kolektivního investování. Subjekty kolektivního investování do pfievoditeln˘ch cenn˘ch papírÛ jsou totiÏ subjekty, jejichÏ v˘luãn˘m úãelem je kolektivní investování kapitálu získaného od vefiejnosti do pfievoditeln˘ch cenn˘ch papírÛ, a to v souladu s cílem sledovan˘m osvobozením od danû. Takov˘ investiãní fond, ve kterém jsou spojena aktiva systémÛ dÛchodového zabezpeãení jako v pÛvodním fiízení, nemÛÏe b˘t povaÏován za subjekt kolektivního investování. Takov˘ fond není totiÏ otevfien˘ vefiejnosti, ale pfiedstavuje, jak vypl˘vá z pfiedkládacího rozhodnutí, v˘hodu spojenou se zamûstnáním, kterou zamûstnavatelé poskytují pouze sv˘m zamûstnancÛm. âlenové takového systému dÛchodového zabezpeãení zejména nenesou riziko správy investiãního fondu, ve kterém jsou sdruÏena aktiva uvedeného systému, na rozdíl od soukrom˘ch investorÛ, ktefií umísÈují svá aktiva do subjektÛ kolektivního investování. Takov˘ systém dÛchodového zabezpeãení se kromû toho li‰í od subjektu kolektivního investování z pohledu zamûstnavatele. Zamûstnavatel není v postavení srovnatelném s postavením investora subjektu kolektivního investování, neboÈ i kdyÏ musí rovnûÏ nést finanãní dÛsledky investic proveden˘ch správcem systému, pfiíspûvky, které vkládá do systému dÛchodového zabezpeãení, jsou pro nûj prostfiedkem, jak splnit zákonné povinnosti vÛãi zamûstnancÛm. Související judikatura: Rozsudky ze dne 23. fiíjna 2003, Komise v. Nûmecko, C–109/02, Recueil, s. I–12691; ze dne 17. února 2005, Linneweber a Akritidis, C–453/02 a C–462/02, Sb. rozh. s. I–1131; ze dne 26. kvûtna 2005, Kingscrest
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
Associates a Montecello, C–498/03, Sb. rozh. s. I–4427. Relevantní právní úprava: âl. 13 ãásti B písm. d) bodu 6 ‰esté smûrnice Rady 77/388/EHS o harmonizaci právních pfiedpisÛ ãlensk˘ch státÛ t˘kajících se daní z obratu – Spoleãn˘ systém danû z pfiidané hodnoty: jednotn˘ základ danû.
GfBk (vûc C-275/11) Datum rozhodnutí: 7. bfiezna 2013 Závûr: Poradenství pfii investování do pfievoditeln˘ch cenn˘ch papírÛ poskytované tfietí osobou investiãní spoleãnosti, která je správcem zvlá‰tního investiãního fondu, patfií pro úãely osvobození od danû stanoveného v uvedeném ustanovení pod pojem „spravování zvlá‰tního investiãního fondu“, i kdyÏ tfietí osoba nejednala na základû povûfiení v˘konem funkcí. Skutkové okolnosti: Spoleãnost GfBk je podnikem zab˘vajícím se informováním a poradenstvím v burzovní oblasti, poskytováním pomoci pfii investování do finanãních nástrojÛ, a uvádûním kapitálov˘ch investic na trh. V prÛbûhu mûsíce prosince 1999 uzavfiela GfBk smlouvu s investiãní spoleãností (IS), která spravovala ve formû zvlá‰tního investiãního fondu investiãní fond otevfien˘ vefiejnosti. GfBk se tak zavázala, Ïe poskytne IS poradenství „pfii spravování aktiv fondu“ a Ïe jí bude „za stálého pozorování majetku fondu poskytovat doporuãení k nákupu a prodeji aktiv“. GfBk se rovnûÏ zavázala „zohlednit zásadu rozloÏení rizik, zákonná investiãní omezení [...] a investiãní podmínky [...]“. Ze spisu rovnûÏ vypl˘vá, Ïe se úãastníci dohodli, Ïe GfBk bude za své poradenství odmûÀována na základû procentní sazby vypoãtené z prÛmûrné mûsíãní hodnoty investiãního fondu. V rámci provádûní této dohody GfBk poskytla v letech 1999 aÏ 2002 investiãní spoleãnosti dotãené v pÛvodním fiízení doporuãení k nákupu a prodeji cenn˘ch papírÛ po telefonu, faxem nebo po‰tou. Tato IS zafiazovala tato doporuãení do svého systému pfiíkazÛ pro nákup a prodej a po ovûfiení, Ïe neporu‰ují Ïádné zákonné omezení v oblasti investic do zvlá‰tních investiãních fondÛ, je ãasto bûhem pouze nûkolika minut po jejich pfiijetí provádûla. I kdyÏ uvedená IS neprovádûla samostatn˘ v˘bûr pfii spravování investiãního fondu, zachovala si rozhodovací pravomoc a koneãnou odpovûdnost. GfBk byla informována o vyuÏití jejích doporuãení, jakoÏ i o kaÏdodenním v˘kazu o sloÏení investiãního fondu, pro kter˘ poskytovala poradenství. V rámci daÀového fiízení o dani z obratu poÏádala GfBk, aby bylo poskytování
JURISPRUDENCE 3/2013 poradenství IS dotãené v pÛvodním fiízení osvobozeno od DPH, jelikoÏ je externû zaji‰Èovanou sluÏbou spravování zvlá‰tního investiãního fondu. Právní stránka: Pro urãení toho, zda poskytování poradenství pfii investování cenn˘ch papírÛ tfietí osobou ve prospûch IS patfií pod pojem „spravování zvlá‰tního investiãního fondu“ pro úãely osvobození od DPH upraveného v ãl. 13 ãásti B písm. d) bodu 6 ‰esté smûrnice, je tfieba zjistit, zda sluÏba poradenství pfii investování cenn˘ch papírÛ poskytovaná tfietí osobou má úzkou vazbu s vlastní ãinností IS, takÏe plní specifické a podstatné funkce spravování zvlá‰tních investiãních fondÛ. Znûní ãl. 13 ãásti B písm. d) bodu 6 ‰esté smûrnice nevyluãuje, Ïe se spravování zvlá‰tních investiãních fondÛ skládá z rÛzn˘ch odli‰n˘ch sluÏeb, které mohou spadat pod pojem „spravování zvlá‰tních investiãních fondÛ“ a na které se mÛÏe vztahovat osvobození od danû, i kdyÏ jsou poskytovány externím správcem, za pfiedpokladu, Ïe kaÏdá z uveden˘ch sluÏeb ve v˘sledku plní specifické a podstatné funkce spravování zvlá‰tních investiãních fondÛ. Zafiazení poskytování poradenství a informací do kategorie specifick˘ch sluÏeb, spadajících do ãinností „spravování“ zvlá‰tního investiãního fondu ve smyslu ãl. 13 ãásti B písm. d) bodu 6 ‰esté smûrnice, pfiitom nemÛÏe odporovat zásadû daÀové neutrality, neboÈ sluÏby poradenství poskytnuté fyzick˘m nebo právnick˘m osobám, které investují své peníze do cenn˘ch papírÛ pfiímo, DPH podléhají. Investofii, ktefií svÛj majetek pfiímo investují do cenn˘ch papírÛ, nejsou osoby povinné k DPH, a cílem osvobození operací souvisejících se spravováním zvlá‰tních investiãních fondÛ od danû, stanoveného v ãl. 13 ãásti B písm. d) bodû 6 ‰esté smûrnice, je ulehãit drobn˘m investorÛm investování penûz do kolektivních investiãních fondÛ vylouãením nákladÛ tvofien˘ch DPH, aby byla zaji‰tûna neutralita spoleãného systému DPH ohlednû v˘bûru mezi pfiím˘m investováním do cenn˘ch papírÛ a investováním prostfiednictvím subjektÛ kolektivního investování. Podfiídit DPH sluÏby investiãního poradenství poskytované tfietí osobou by znamenalo zv˘hodnûní IS, které mají své vlastní poradce pro investování, na úkor IS, které vyuÏívají externí poradce. Skuteãnost, Ïe externí správce nejednal na základû povûfiení v˘konem funkcí, nemÛÏe mít vliv na zafiazení poradenství a informací poskytovan˘ch uveden˘m externím správcem do kategorie specifick˘ch sluÏeb, které patfií pod pojem „spravování“ zvlá‰tního investiãního fondu ve smyslu ãl. 13 ãásti B písm. d) bodu 6 ‰esté smûrnice. Související judikatura: Rozsudek ze dne 37
3/2013 JURISPRUDENCE 4. kvûtna 2006, Abbey National, C–169/04, Sb. rozh. s. I–4027; ze dne 19. ãervence 2012, Deutsche Bank, C–44/11; ze dne 28. ãervna 2007, JP Morgan Fleming Claverhouse Investment Trust a The Association of Investment Trust Companies, C–363/05, Sb. rozh. s. I–5517. Relevantní právní úprava: âl. 13 ãásti B písm. d) bodu 6 ‰esté smûrnice Rady 77/388/EHS o harmonizaci právních pfiedpisÛ ãlensk˘ch státÛ t˘kajících se daní z obratu – Spoleãn˘ systém danû z pfiidané hodnoty: jednotn˘ základ danû.
van den Booren (vûc C-127/11) Datum rozhodnutí: 7. bfiezna 2013 Závûr: Vnitrostátní úprava, podle níÏ mÛÏe b˘t pozÛstalostní dÛchod pobíran˘ v tomto ãlenském státû sníÏen v dÛsledku zv˘‰ení starobního dÛchodu pobíraného na základû právní úpravy jiného ãlenského státu, neodporuje právu EU. Skutkové okolnosti: Aldegonda van den Booren, narozená dne 18. srpna 1920, má bydli‰tû v Maastrichtu (Nizozemsko). Její manÏel, J. Bartels, kter˘ zemfiel dne 1. bfiezna 1982, pracoval v období let 1951 aÏ 1961 jako horník v hlubinném dole v Belgii. Správním rozhodnutím ze dne 11. ãervence 1986 byl A. van den Booren pfiiznán belgick˘ pozÛstalostní dÛchod v hrubé roãní v˘‰i 1 879,03 eur, a to zpûtnû ode dne 1. srpna 1985. Od téhoÏ dne Ïalobkynû rovnûÏ pobírala nizozemsk˘ dÛchod na základû zákona o obecném poji‰tûní ve stáfií (dále jen „AOW“) ve v˘‰i 827,13 eur mûsíãnû. Rozhodnutím ze dne 20. kvûtna 2003 byl nizozemsk˘ dÛchod A. van den Booren zv˘‰en na ãástku 869,24 eur mûsíãnû (tedy 10 430,88 eur roãnû), se zpûtn˘m úãinkem ode dne 1. ledna 2002. Toto zv˘‰ení vyplynulo z okolnosti, Ïe na konci roku 2002 nizozemsk˘ zákonodárce vyplnil právní vakuum, ve kterém se nacházely nûkteré vdané Ïeny s bydli‰tûm v Nizozemsku, jejichÏ manÏel nebyl poji‰tûn na základû AOW z dÛvodu, Ïe vykonával zamûstnání v zahraniãí v období od 1. ledna 1957 do 1. ledna 1980. Dne 23. ledna 2004 úfiad pro belgické záleÏitosti pfiedal kopii rozhodnutí ze dne 20. kvûtna 2003 partnerskému nizozemskému úfiadu. Doporuãen˘m dopisem ze dne 12. srpna 2004 nizozemsk˘ úfiad informoval A. van den Booren o zmûnû rozhodnutí ze dne 11. ãervence 1986 v tom smyslu, Ïe v dÛsledku zv˘‰ení jejího nizozemského starobního dÛchodu ode dne 1. ledna 2002 byl její belgick˘ pozÛstalostní dÛchod, kter˘ téhoÏ dne dosahoval hrubé v˘‰e 2 845,49 eur, sníÏen na 1 866,18 eur hrubého roãnû. TímtéÏ dopisem nizozemsk˘ úfiad rovnûÏ A. van den Booren vy38
MONITORING zval k vrácení neprávem vyplacen˘ch dávek za období ode dne 1. bfiezna do 31. ãervence 2004, tedy celkové ãástky ve v˘‰i 506,45 eur. Právní stránka: Z ãl. 12 odst. 2 nafiízení ã. 1408/71 vypl˘vá, Ïe ustanovení právních pfiedpisÛ ãlenského státu t˘kající se sníÏení dávek se uplatÀují vÛãi osobám, které jsou pfiíjemci dávky vyplácené tímto ãlensk˘m státem, pokud mohou b˘t pfiíjemci jin˘ch dávek sociálního poji‰tûní, a to i kdyÏ tyto dávky byly získány podle právních pfiedpisÛ jiného ãlenského státu. V˘jimku ze zásady stanovené v ãl. 12 odst. 2 nafiízení ã. 1408/71 obsahuje ãl. 46b odst. 1 tohoto nafiízení, kter˘ stanoví, Ïe v pfiípadû soubûhu dávek stejného druhu nejsou ustanovení právních pfiedpisÛ ãlenského státu o sníÏení dávek pouÏitelná. Soubûhem dávek stejného druhu se rozumí jak˘koli soubûh dávek pfii invaliditû, stáfií a pro pozÛstalé „vypoãten˘ch nebo poskytovan˘ch na základû dob poji‰tûní nebo bydlení získan˘ch stejnou osobou“. Podle odstavce 2 tohoto ãlánku 46a nafiízení ã. 1408/71 nemohou b˘t dávky vypoãtené nebo poskytované na základû pracovní kariéry dvou rozdíln˘ch osob povaÏovány za dávky stejného druhu ve smyslu odstavce 1. JelikoÏ se v‰ak s ohledem na písemná vyjádfiení pfiedloÏená Soudnímu dvoru ukazuje, Ïe belgick˘ pozÛstalostní dÛchod pobíran˘ A. van den Booren byl vypoãten na základû profesní kariéry jejího zemfielého manÏela a Ïe nizozemsk˘ starobní dÛchod jí je vyplácen na základû jejího osobního nároku, nemohou b˘t tyto dvû dávky povaÏovány za dávky stejné povahy, na které se vztahuje v˘jimka stanovená v ãl. 46b odst. 1 nafiízení ã. 1408/71. Nafiízení ã. 1408/71 tedy nebrání pouÏití takového vnitrostátního pravidla zabraÀujícího soubûhu dávek, na které poukazuje pfiedkládající soud, a to s v˘hradou dodrÏení omezení stanoven˘ch nafiízením ã. 1408/71. Nafiízení ã. 1408/71 stanoví, Ïe za pfiedpokladu, Ïe je pravidlo proti soubûhu dávek pouÏitelné podle právních pfiedpisÛ pouze jednoho ãlenského státu v dÛsledku skuteãnosti, Ïe dotyãná osoba pobírá dávky stejného nebo jiného druhu vyplácené podle právních pfiedpisÛ jiného ãlenského státu, mÛÏe b˘t dávka vyplácená podle právních pfiedpisÛ prvního ãlenského státu sníÏena pouze v mezích v˘‰e dávek vyplácen˘ch na základû právních pfiedpisÛ jiného ãlenského státu. Podle tohoto pravidla mÛÏe b˘t tedy belgick˘ pozÛstalostní dÛchod jmenované sníÏen nanejv˘‰ o ãástku nizozemského starobního dÛchodu. Související judikatura: Rozsudek ze dne 15. prosince 1993, Hünermund a dal‰í, C–292/92, Recueil, s. I–6787; ze dne 6. fiíjna 1987, Stefanutti, 197/85, Recueil, s. 3855; ze dne 11. srpna
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
1995, Schmidt, C–98/94, Recueil, s. I–2559; ze dne 12. února 1998, Cordelle, C–366/96, Recuiel, s. I–583; ze dne 7. bfiezna 2002, Insalaca, C–107/00, Recueil, s. I–2403; ze dne 5. fiíjna 1994, van Munster, C–165/91, Recueil, s. I–4661, a ze dne 26. záfií 2000, Engelbrecht, C–262/97, Recueil, s. I–7321. Relevantní právní úprava: âl. 46a nafiízení Rady (EHS) ã. 1408/71 o uplatÀování systémÛ sociálního zabezpeãení na zamûstnané osoby, osoby samostatnû v˘dûleãnû ãinné a jejich rodinné pfiíslu‰níky pohybující se v rámci Spoleãenství.
âeská spofiitelna (vûc C-419/11) Datum rozhodnutí: 14. bfiezna 2013 Závûr: Fyzická osoba mající úzké profesionální nebo podnikatelské vazby na spoleãnost, napfiíklad ve formû jednatelství nebo vût‰inového podílu na spoleãnosti, nemÛÏe b˘t povaÏována za spotfiebitele ve smyslu tohoto ustanovení, pokud poskytuje smûneãné rukojemství za vlastní smûnku vystavenou k zaji‰tûní závazkÛ této spoleãnosti ze smlouvy o úvûru. Skutkové okolnosti: Dne 28. dubna 2004 spoleãnost Feichter – CZ s. r. o. (dále jen „spoleãnost Feichter“) se sídlem v Brnû vystavila rovnûÏ v Brnû blankosmûnku na fiad âeské spofiitelny, která má své sídlo v Praze. Smûnka podepsaná za spoleãnost Feichter jejím jednatelem G. Feichterem byla vystavena za úãelem zaji‰tûní závazkÛ této spoleãnosti vypl˘vajících ze smlouvy o kontokorentním úvûru, uzavfiené téhoÏ dne uvedenou spoleãností s âeskou spofiitelnou. Gerald Feichter, kter˘ má bydli‰tû v Rakousku, podepsal rovnûÏ jako fyzická osoba smûnku na líci s doloÏkou „per aval“. Údaje o v˘‰i smûneãné sumy, o datu splatnosti a údaj platebního místa doplnila do smûnky âeská spofiitelna v souladu se smlouvou o vyplÀovacím právu smûneãném, jeÏ byla uzavfiena téhoÏ dne. Takto vyplnûná smûnka obsahovala bezpodmíneãn˘ slib spoleãnosti Feichter zaplatit na fiad âeské spofiitelny v Praze dne 27. kvûtna 2008 ãástku 5 000 000 CZK. Smûnka, která byla v platebním místû, to znamená v Praze, pfiedloÏena k placení, nebyla v den splatnosti zaplacena. V dÛsledku toho âeská spofiitelna zahájila u Mûstského soudu v Praze fiízení o vydání smûneãného platebního rozkazu, ve kterém po G. Feichterovi poÏaduje zaplacení smûneãného penále ve v˘‰i
JURISPRUDENCE 3/2013 5 000 000 CZK s úroky ve v˘‰i 6 % roãnû z této ãástky od 28. kvûtna 2008 do zaplacení a smûneãné odmûny ve v˘‰i 16 666 CZK. Právní stránka: âlánek 15 odst. 1 nafiízení ã. 44/2001 upravující „Pfiíslu‰nost ve vûcech spotfiebitelsk˘ch smluv“ se pouÏije za pfiedpokladu, Ïe jsou splnûny tfii podmínky: zaprvé má nûkterá ze smluvních stran postavení spotfiebitele, kter˘ jedná v rámci, o nûmÏ lze mít za to, Ïe nespadá do jeho profesionální nebo podnikatelské ãinnosti, zadruhé smlouva mezi takov˘mto spotfiebitelem a profesionálem ãi podnikatelem byla skuteãnû uzavfiena a zatfietí spadá takováto smlouva do nûkteré z kategorií uveden˘ch v odst. 1 písm. a) aÏ c) uvedeného ãlánku 15. Tyto podmínky musí b˘t splnûny kumulativnû, takÏe není-li nûkterá z onûch tfií podmínek splnûna, pfiíslu‰nost nemÛÏe b˘t urãena podle pravidel platn˘ch ve vûcech spotfiebitelsk˘ch smluv. Pokud jde o první podmínku, vztahuje se pouze na koneãného soukromého spotfiebitele, kter˘ nejedná v rámci profesionální nebo podnikatelské ãinnosti. Úãelem je zajistit odpovídající ochranu spotfiebitele jako smluvní strany povaÏované za hospodáfisky slab‰í a právnû ménû zku‰enou, neÏ je její profesionální smluvní partner. I kdyÏ má závazek smûneãného rukojmího abstraktní povahu, a je tedy nezávisl˘ na závazku v˘stavce smûnky, za kterého se smûneãn˘ rukojmí zaruãil, nemûní to tudíÏ nic na tom, Ïe na smûneãné rukojemství fyzické osoby poskytnuté v rámci vlastní smûnky vystavené za úãelem zaji‰tûní závazkÛ obchodní spoleãnosti nemÛÏe b˘t nahlíÏeno tak, Ïe bylo poskytnuto mimo jakoukoliv ãinnost nebo úãel profesionální nebo podnikatelské povahy a nezávisle na nich, pokud tato fyzická osoba má úzké profesionální nebo podnikatelské vazby na uvedenou spoleãnost, napfiíklad ve formû jednatelství nebo vût‰inového podílu na spoleãnosti. Související judikatura: Rozsudky ze dne 20. ledna 2005, Engler, C–27/02, Sb. rozh. s. I–481; ze dne 7. prosince 2010, Pammer a Hotel Alpenhof, C–585/08 a C–144/09, Sb. rozh. s. I–12527, jakoÏ i ze dne 6. záfií 2012, Mühlleitner, C–190/11, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí. Relevantní právní úprava: âl. 15 odst. 1 nafiízení Rady (ES) ã. 44/2001 o pfiíslu‰nosti a uznávání a v˘konu soudních rozhodnutí v obãansk˘ch a obchodních vûcech. Pfiipravil: Jan Tlamycha
39
3/2013 JURISPRUDENCE
Evropsk˘ soud pro lidská práva OBDOBÍ:
9. B¤EZNA 2013 – 5. DUBNA 2013
Rozhodnutí o nepfiijatelnosti stíÏnosti Neij a Sunde Kolmisoppi v. ·védsko (stíÏnost ã. 40397/12) Datum rozhodnutí: 13. bfiezna 2013 Závûr: Vnitrostátní soudy správnû vyváÏily stfiet zájmu stûÏovatelÛ sdílet informace a zájmu tfietích osob na ochranû jejich autorsk˘ch práv, jestliÏe stûÏovatele za jejich poãínání odsoudily. Obsah: StûÏovatelé jsou zakladateli „The Pirate Bay“, jedné ze svûtovû nejvût‰ích webov˘ch stránek, na nichÏ lze sdílet a stahovat elektronické materiály: hudbu, filmy a poãítaãové hry. Mûli za to, Ïe jejich odsouzení jako spolupachatelÛ trestn˘ch ãinÛ v rozporu s autorsk˘m zákonem pfiedstavuje poru‰ení jejich práva na svobodu projevu. Soud jednomyslnû prohlásil jejich stíÏnost za nepfiijatelnou. Poznámka: Soud povaÏoval sdílení nebo umoÏnûní sdílet tento typ souborÛ, byÈ by ‰lo o materiál chránûn˘ autorsk˘m právem, a o sdílení za úãelem tvorby zisku, za souãást práva pfiijímat a poskytovat informace ve smyslu ãl. 10 Úmluvy. To samo o sobû nevyluãuje omezení tohoto práva v pfiípadû jeho stfietu s jin˘mi zájmy. Související judikatura: rozsudek ze dne 10. 3. 2009, Times Newspapers Ltd v. Spojené království (ã. 1 a 2), ã. 3002/03 a ã. 23676/03, ECHR 2009, rozsudek ze dne 10. 1. 2013, Ashby Donald a ostatní v. Francie, ã. 36769/08, rozsudek ze dne 26. 11. 1991, Observer a Guardian v. Spojené království, Series A 216, rozsudek ze dne 22. 5. 1990, Autronic AG v. ·v˘carsko, ã. 12726/87, Series A 178, rozsudek Velkého senátu ze dne 11. 1. 2007, Anheuser-Busch Inc. v. Portugalsko, ã. 73049/01, ECHR 2007-I. Relevantní ustanovení: âl. 10 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (svoboda projevu).
Eon v. Francie (stíÏnost ã. 26118/10) Datum rozhodnutí: 14. bfiezna 2013 Závûr: StûÏovatelovo chování nebylo zamûfieno proti prezidentovû cti, ani ne‰lo o osobní útok – stûÏovatelova kritika byla zamûfiena politicky. Obsah: StûÏovatel byl odsouzen za to, Ïe urazil francouzského prezidenta. Jeho provinûní 40
MONITORING spoãívalo v tom, Ïe v prÛbûhu prezidentovy náv‰tûvy v departementu Mayenne stûÏovatel mával transparentem, na nûmÏ byl napsán uráÏliv˘ v˘rok. Ten ale pronesl sám prezident v roce 2008 na Mezinárodní zemûdûlské v˘stavû v reakci na jednoho z farmáfiÛ, kter˘ si s ním odmítl potfiást rukou. Prezidentova vûta byla pfiedmûtem mnoha diskusí a byla otevfienû ‰ífiena na internetu a vyuÏívána pfii demonstracích. Vnitrostátní soudy v‰ak rozhodly, Ïe stûÏovatel sv˘m jednáním úmyslnû urazil hlavu státu. Soud rozhodl vût‰inou ‰esti hlasÛ k jednomu, Ïe byl poru‰en ãl. 10 Úmluvy. âásteãnû nesouhlasné stanovisko pfiipojila soudkynû Power Forde, druhé ãásteãnû nesouhlasné stanovisko soudce Pejchal. Poznámka: Soud mûl za to, Ïe trestní postih takového jednání, jehoÏ se dopustil stûÏovatel, by mûl odstra‰ující úãinky na satirické pfiíspûvky k diskusi o vûcech vefiejného zájmu, které mají zásadní dÛleÏitost pro demokratickou spoleãnost. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 22. 10. 2007, Lindon, OtchakovskyLaurens a July v. Francie, ã. 21279/02 a 36448/02, ECHR 2007-XI, rozsudek ze dne 10. 1. 2000, News Verlags GmbH & Co. KG v. Rakousko, ã. 31457/96, ECHR 2000-I, rozsudek ze dne15. 3. 2011, Otegi Mondragon v. ·panûlsko, ã. 2034/07, ECHR 2011, rozsudek ze dne 25. 1. 2007, Vereinigung Bildender Künstler v. Rakousko, ã. 8354/01. Relevantní ustanovení: âl. 10 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (svoboda projevu).
Valiuliené v. Litva (stíÏnost ã. 33234/07) Datum rozhodnutí: 26. bfiezna 2013 Závûr: V dÛsledku postupu státních orgánÛ byl zmafien jeden ze základních cílÛ trestního fiízení, konkrétnû zájem na úãinné ochranû obûti pfied zl˘m nakládáním. Obsah: StûÏovatelka je obûÈ domácího násilí. Její stíÏnost se t˘ká opomenutí vnitrostátních orgánÛ vy‰etfiit její obvinûní ze zlého nakládání ze strany partnera. Trestní fiízení, zahájené v roce 2002, bylo nûkolikrát pfieru‰eno a nakonec ukonãeno v roce 2005. Státní zástupce totiÏ dospûl k závûru, Ïe podle nového trestního fiádu vzniklého v dÛsledku legislativní reformy v roce 2003 trestní stíhání pro ménû závaÏné ublíÏení na zdraví má b˘t vedeno ze soukromé iniciativy po‰kozené. Mûstsk˘ okresní soud dospûl k témuÏ závûru s odÛvodnûním, Ïe státní zástupce je oprávnûn, ale nikoliv povinen v takovém pfiípadû vést trestní fiízení. Dle vnitrostátního soudu také ze spisu nijak nevypl˘valo,
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
Ïe je zde vefiejn˘ zájem na trestním stíhání, ani Ïe obûÈ by nebyla schopna ochránit svá práva cestou soukromého stíhání. StûÏovatelka tedy podala novou Ïádost o soukromé vy‰etfiování, to v‰ak bylo v roce 2007 bez projednání odmítnuto, protoÏe trestní stíhání bylo mezitím promlãeno. Soud rozhodl ‰esti hlasy proti jednomu o poru‰ení ãl. 3 Úmluvy. Odli‰né stanovisko pfiipojil soudce Pinto de Albuquerque a nesouhlasné stanovisko pfiipojila soudkynû Joãiene. Poznámka: Soud uvedl, Ïe v˘klad trestního fiádu aplikovan˘ vnitrostátními orgány neposkytl stûÏovatelce dostateãnou ochranu pfied ãiny domácího násilí. V dÛsledku toho docházelo v trestním fiízení k prÛtahÛm, k ukonãení vy‰etfiování a nakonec k jeho promlãení, aãkoliv stûÏovatelka oznámila rozhodné skuteãnosti státním orgánÛm vãas a poskytla jim dostatek informací, aby mohlo b˘t vy‰etfiování fiádnû vedeno a po vûcné stránce následnû rozhodnuto. Související judikatura: rozsudek ze dne 12. 6. 2008, Bevacqua a S. v. Bulharsko, ã. 71127/01, rozsudek ze dne 24. 7. 2012, Dordevic v. Chorvatsko, ã. 41526/10, ECHR 2012, rozsudek ze dne 4. 12. 2003, M. C. v. Bulharsko, ã. 39272/98, ECHR 2003-XII, rozsudek ze dne 22. 2. 2007, more. Wieser v. Rakousko, ã. 2293/03. Relevantní ustanovení: âl. 3 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (zákaz muãení).
Zorica Jovanoviç v. Srbsko (ã. 21794/08) Datum rozhodnutí: 26. bfiezna 2013 Závûr: StûÏovatelka trpí pokraãujícím poru‰ováním práva na respektování svého rodinného Ïivota, vzhledem k pokraãujícímu opomenutí Srbska poskytnout jí vûrohodné informace o osudu jejího syna. Obsah: StíÏnost se t˘ká údajné smrti stûÏovatelãina zdravého novorozeného syna v roce 1983 ve státní nemocnici. StûÏovatelce ani její rodinû nikdy nebylo vydáno tûlo dítûte, nedostala pitevní zprávu ani nebyla informována o tom, kde by mûlo b˘t dítû pohfibeno. Nemocnice ji pouze informovala o datu úmrtí dítûte s tím, Ïe pfiíãina smrti nebyla zji‰tûna. StûÏovatelka má podezfiení, Ïe její dítû stále Ïije, ale bylo dáno k nezákonné adopci. V roce 2002 byla informována, Ïe v matriãních záznamech je vyznaãeno datum narození, ale ne datum úmrtí jejího syna. To jí bylo znovu potvrzeno v roce 2007. Trestní oznámení podané na personál nemocnice manÏelem stûÏovatelky bylo v fiíjnu 2003 jako neopodstatnûné odmítnuto. Soud jednomyslnû rozhodl o poru‰ení ãl. 8 Úmluvy. Poznámka: Soud konstatoval, Ïe aãkoliv do‰lo k urãitému zlep‰ení situace, pokud jde o úmr-
JURISPRUDENCE 3/2013 tí novorozencÛ v nemocnicích, a byla vydána vy‰etfiovací zpráva Parlamentu o pfiípadech zmizel˘ch dûtí, ãlensk˘ stát neuãinil nic aby zmírnil pokraãující strasti rodiãÛ, vãetnû stûÏovatelky, kter˘m nikdy nebyly poskytnuty vûrohodné informace o tom, co se stalo s jejich dûtmi. Související judikatura: rozsudek ze dne 31. 5. 2005, Akdeniz v. Turecko, ã. 25165/94, rozsudek Velkého senátu ze dne 26. 6. 2012, Kuric a ostatní v. Slovinsko, ã. 26828/06, ECHR 2012 (v˘Àatky), more. rozsudek Velkého senátu ze dne 13. 7. 2000, Scozzari a Giunta v. Itálie, ã. 39221/98 a 41963/98, ECHR 2000-VIII, rozsudek Velkého senátu ze dne 18. 9. 2009, Varnava a ostatní v. Turecko, ã. 16064/90, 16065/90, 6066/90, 16068/90, 16069/90, 16070/90, 16071/90, 16072/90 a 16073/90, ECHR 2009. Relevantní ustanovení: âl. 8 (ochrana rodinného a soukromého Ïivota) ve spojení s ãl. 14 (zákaz diskriminace) Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách.
K. v. Rakousko (stíÏnost ã. 2964/12) Datum rozhodnutí: 28. bfiezna 2013 Závûr: StûÏovatel ãelí reálné osobní hrozbû zlého nakládání, pokud by byl vrácen do Ruska. Obsah: StûÏovatel je Rus ãeãenského pÛvodu, kter˘ opustil âeãnu a Ïije v Rakousku. Zde poÏádal opakovanû o azyl. Obû jeho Ïádosti byly zamítnuty. Azyl v‰ak získala jeho matka, která spolu s ním pfii‰la do Rakouska. StûÏovatel tvrdí, Ïe vyho‰tûní do Ruska by jej vystavilo zlému nakládání, protoÏe jeho rodina je v âeãnû pronásledována. StûÏovatelÛv otec totiÏ pÛsobil v bezpeãnostních sloÏkách b˘valého prezidenta Maschadova a byl zabit pfied stûÏovatelov˘ma oãima. StûÏovatel také tvrdil, Ïe byl sám opakovanû zatãen a brutálnû zbit rusk˘mi vojáky. Soud jednomyslnû rozhodl, Ïe vyho‰tûní stûÏovatele do Ruska by pfiedstavovalo poru‰ení ãl. 3 Úmluvy. Poznámka: Soud pfiedev‰ím mûl za to, Ïe stûÏovateli jistû nehrozí v Rusku men‰í nebezpeãí pronásledování neÏ jeho matce, jíÏ v Rakousku byl azyl v roce 2009 udûlen. Aãkoliv pokud jde o matku rakouské soudy shledaly její vylíãení dÛvodÛ azylu jako pfiesvûdãivé, stûÏovatelova druhá Ïádost byla zamítnuta a státní orgány nezkoumaly souvislosti mezi obûma azylov˘mi Ïádostmi. Soud rovnûÏ odkázal na dokumentovanou praxi kolektivního trestání pfiíbuzn˘ch a podezfiel˘ch podporovatelÛ údajn˘ch povstalcÛ. Související judikatura: rozsudek ze dne 5. 7. 2007, Alikhadzhiyeva v. Rusko, ã. 68007/01, rozsudek Velkého senátu ze dne 15. 11. 1996, 41
3/2013 JURISPRUDENCE Chahal v. Spojené království, ã. 22414/93, Reports 1996-V, rozsudek Velkého senátu ze dne 23. 2. 2012, Hirsi Jamaa a ostatní v. Itálie, ã. 27765/09, ECHR 2012, rozsudek ze dne 9. 11. 2006, Imakayeva v. Rusko, ã. 7615/02, ECHR 2006-XIII (v˘Àatky), rozsudek Velkého senátu ze dne 28. 2. 2008, Saadi v. Itálie, ã. 37201/06, ECHR 2008, rozsudek ze dne 8. 11. 2011, Sambiyeva v. Rusko, ã. 20205/07, rozsudek ze dne 30. 10. 1991, Vilvarajah a ostatní v. Spojené království, ã. 13163/87, 13164/87, 13165/87, 13447/87, 13448/87, Series A 215. Relevantní ustanovení: âl. 3 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (zákaz muãení).
Rozhodnutí o nepfiijatelnosti stíÏnosti Chapman v. Belgie (stíÏnost ã. 39619/06) Datum rozhodnutí: 28. bfiezna 2013 Závûr: Interní fiízení k fie‰ení sporÛ zfiízené mezinárodní organizací poskytuje stûÏovateli dostateãné záruky, Ïe jeho stíÏnosti budou fiádnû projednány. Obsah: StíÏnost se t˘ká pracovního sporu mezi NATO a jedním z jeho b˘val˘ch zamûstnancÛ. Spor byl veden pfied belgick˘mi soudy, a belgick˘ stát i NATO v nûm argumentovaly jurisdikãní imunitou NATO. Namítaly, Ïe podle vnitfiních fiádÛ NATO mûl stûÏovatel fie‰it svÛj spor pfied Apelaãní radou NATO. Vnitrostátní soudy dospûly k závûru, Ïe námitka je opodstatnûná. Konstatovaly, Ïe jurisdikãní imunita NATO je sluãitelná s ãl. 6 odst. 1 Úmluvy a Ïe její interní fiízení k fie‰ení sporÛ poskytuje dostateãné záruky ve smyslu Úmluvy. StûÏovatel mûl tedy dle názoru vnitrostátních soudÛ vyuÏít tento prostfiedek. Soud jednomyslnû prohlásil stíÏnost za nepfiijatelnou. Poznámka: Dle názoru Soudu nebyl svévoln˘ závûr belgick˘ch soudÛ o tom, Ïe stûÏovatel mûl vyuÏít úãinné vnitfiní fiízení pfied Apelaãní radou NATO. Proto mûl za to, Ïe stûÏovatel nevyuÏil dostupn˘ procesní prostfiedek. V dÛsledku toho pak ani stûÏovatel nebyl schopen prokázat, Ïe nedostatky, které tomuto fiízení pfiisuzoval, by jej skuteãnû pfiipravily o záruky, vypl˘vající z ustanovení ãl. 6 odst. 1 Úmluvy. Související judikatura: rozhodnutí Velkého senátu o nepfiijatelnosti stíÏnosti ze dne 2. 5. 2007, Behrami a Behrami v. Francie a Saramati v. Nûmecko, Francie a Norsko, ã. 78166/01, rozhodnutí o nepfiijatelnosti stíÏnosti ze dne 16. 6. 2009, Beygo v. 46 Etats membres du Conseil de l’Europe, ã. 36099/06, rozsudek Velkého senátu ze dne 30. 6. 2005, Bosphorus Hava Yollari Turizm ve Ticaret Anonim Sirketi v. Irsko, ã. 45036/98, CEDH 2005VI, rozsudek ze dne 12. 7. 2001, more. Prince Hans-Adam II de Liechtenstein v. Nûmec42
MONITORING ko, ã. 42527/98, CEDH 2001-VIII, rozsudek Velkého senátu ze dne 18. 2. 1999, Waite a Kennedy v. Nûmecko, ã. 26083/94, CEDH, 1999-I. Relevantní ustanovení: âl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (právo na spravedliv˘ proces).
Tarantino a ostatní v. Itálie (stíÏnost ã. 25851/09) Datum rozhodnutí: 2. dubna 2013 Závûr: Právo na vzdûlání existuje jen v rozsahu, jak˘ odpovídá kapacitû univerzit, dostupn˘m zdrojÛm a potfiebû spoleãnosti vyuÏívat odborníky urãité profese. Obsah: Vûc se t˘ká stíÏnosti osmi studentÛ, ktefií se marnû pokou‰eli získat místo ve studijním oboru na lékafiské a dentistické fakultû. Studenti si stûÏují na omezení, jimiÏ italská legislativa reguluje pfiístup na univerzity. V Itálii se uplatÀuje na urãit˘ch fakultách numerus clausus na vefiejn˘ch i soukrom˘ch univerzitách. Dle názoru stûÏovatelÛ je toto opatfiení v rozporu s Úmluvou i s právem EU. Soud rozhodl ‰esti hlasy proti jednomu, Ïe numerus clausus nepfiedstavuje poru‰ení ãl. 2 Protokolu ã. 1 k Úmluvû. âásteãnû nesouhlasné stanovisko pfiipojil soudce Pinto de Albuquerque. Poznámka: Soud konstatoval, Ïe ãlensk˘ stát nepfiekroãil ‰irokou míru uváÏení pfii rozhodování o regulaci pfiístupu ke vzdûlání. Regulace maximálního poãtu kandidátÛ pfiijetí na vysokou ‰kolu respektuje konkrétní kritéria. Je dÛvodné, jestliÏe stát usiluje o zafiazení kaÏdého úspû‰ného kandidáta na pracovním trhu, protoÏe nezamûstnanost pfiedstavuje bfiemeno, které nese celá spoleãnost. Související judikatura: rozsudek ze dne 23. 7. 1968, Case „relating to certain aspects of the laws on the use of languages in education in Belgium“ v. Belgie, ã. 1474/62 1677/62 1691/62 1769/63 1994/63 2126/64 Series A 6, rozsudek ze dne 7. 12. 1976, Kjeldsen, Busk Madsen a Pedersen v. Dánsko, ã. 5095/71, 5920/72, 5926/72, Series A 23, rozsudek Velkého senátu ze dne 10. 11. 2005, Leyla Sahin v. Turecko, ã. 44774/98, ECHR 2005-XI. Relevantní ustanovení: âl. 2 Protokolu ã. 1 k Úmluvû o lidsk˘ch právech a základních svobodách (právo na vzdûlání).
Reznik v. Rusko (stíÏnost ã. 4977/05) Datum rozhodnutí: 4. dubna 2013 Závûr: Právníci jsou oprávnûni se vefiejnû vyjadfiovat k otázkám zaji‰tûní práva ve spoleãnosti, pokud jejich kritika nepfiekroãí urãité meze.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
Obsah: Vûc se t˘ká fiízení pro uráÏku na cti proti prezidentovi moskevské mûstské advokátní komory. Ten se kriticky vyjádfiil o chování vûzeÀsk˘ch stráÏn˘ch, ktefií prohledali advokátku zastupující Michaila Chodorkovského. Vyjádfiení uãinil v prÛbûhu Ïivého televizního vysílání v debatû t˘kající se poÏadavku Ministerstva spravedlnosti, aby byla právní zástupkynû Michaila Chodorkovského vylouãena z advokátní komory. Vûznice a dva ze stráÏn˘ch zahájili poté proti stûÏovateli soudní fiízení a tvrdili, Ïe stûÏovatel je nepravdivû obvinil, protoÏe pr˘ advokátku neprohledávali, ale jen si prohlédli dokumenty, které mûla u sebe. StûÏovateli bylo uloÏeno zaplatit ÏalobcÛm od‰kodné a televizní stanice se musela ve vysílání omluvit. Soud jednomyslnû rozhodl, Ïe do‰lo k poru‰ení ãl. 10 Úmluvy. Poznámka: Soud konstatoval, Ïe vnitrostátní soud, kter˘ stûÏovatele odsoudil pro uráÏku na cti, zcela rezignoval na pomûfiování zájmu na ochranû Ïalobcovy dobré povûsti a vefiejného zájmu. Soud rovnûÏ nepovaÏoval za relevantní námitku ruské vlády, Ïe pr˘ stûÏovatel jako právník musí obzvlá‰tû úzkostlivû váÏit slova. Soud pfiipomnûl, Ïe stûÏovatel hovofiil v Ïivé diskusi, kde nelze jednou pronesené opravovat,
JURISPRUDENCE 3/2013 hovofiil k laick˘m posluchaãÛm, ne k právním expertÛm. Pojem „prohlídka“, kter˘ stûÏovatel pouÏil a kter˘ vnitrostátní soudy shledaly jako nepravdiv˘ a tedy protiprávní, s tím, Ïe vûzeÀské úfiady provedly toliko „inspekci“ advokátky, byl v pojmech kaÏdodenního jazyka zcela adekvátním popisem toho, ãemu se musela advokátka podrobit. Debaty se úãastnil zástupce Ministerstva spravedlnosti, kter˘ mohl pfiípadné nepravdy odmítnout a uvést vlastní verzi incidentu. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 22. 10. 2007, Lindon, OtchakovskyLaurens a July v. Francie, ã. 21279/02 a 36448/02, ECHR 2007-XI rozsudek ze dne 26. 2. 2002, Dichand a ostatní v. Rakousko, ã. 29271/95, rozsudek ze dne 31. 5. 2011, Khodorkovskiy v. Rusko, ã. 5829/04, rozsudek Velkého senátu ze dne 15. 12. 2005, Kyprianou v. Kypr, ã. 73797/01, ECHR 2005-XIII, rozsudek ze dne 20. 4. 2004 Amihalachioaie v. Moldavsko, ã. 60115/00, ECHR 2004-III, rozsudek ze dne 21. 3. 2002, Nikula v. Finsko, ã. 31611/96, ECHR 2002-I. Relevantní ustanovení: âl. 10 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (svoboda projevu). Pfiipravila: Pavla Bouãková
43
