2012 Z P R A V O D A J V Ý C H O D O Č E S K Ý C H F I L M A Ř Ů

4 / 2012 Z P R AV O D A J V Ý C H O D O Č E S K Ý C H F I L M A Ř Ů

obsah 2408 - 2467 = 4/2012 strana 1 - 60 3 ÚVODEM Jiná generace - M. Lajdar 4 POD HLAVIČKOU VčVSAFV… Informace pro členy VčVSAFV 5 Otázky ankety, Členské příspěvky, UNICA 2013, Smutná zpráva, Seznam zaplacených členských příspěvků VčVSAFV 6 SOUTĚŽE / bude… Střekovská kamera, Klapka, Mít křídla, Mladá kamera, Juniorfilm, Zlaté slunce, Krajská kola 2013 7 bylo… Musaionfilm 2012 - A. Kapsa 10 Malé ohlédnutí za R8 - Z. Krejčí 11 Ohlédnutí za Rychnovskou osmičkou - J. Otrubová 12 A co dál, doktore? - C. Podolský 14 Litomyšlská lilie očima porotců - P. Horák 15 XXXIV. Litomyšlská lilie ako som ju videl ja - J. Kuska 16 Beskydský ještěr 2012 - Z. Zicha, BJ 2012 - A. Krejčová 17 BJ 2012 - J. Vačlena 18 Bzuk film 2012 - Z. Sršeň, Brněnská šestnáctka - K. Taubingerová 19 53. ročník B16 - P. Tomek 23 Kroměřížský Arsfilm 2012 - I. Dašek 24 Vysokovský kohout - J. Minařík 26 Vysokov a jeho kohout... - L. Poláková 27 Filmový festival Orfilmfest 2012 - M. Štěpán 28 Orfilm - J. Šťásková, TV JOJ natáčela... Z. Sršeň 29 Cena s hořkostí pelyňku... K. Pokorný 30 Jaké bylo Seniorforum 2012 Kroměříž - A. Macek 31 Svitavská klapka - P. Krušina

Vydává: Středisko amatérské kultury IMPULS Hradec Králové ve spolupráci s Východočeským volným sdružením pro amatérský film a video za finanční podpory MK ČR

zima

33

TECHNICKÉ OKÉNKO Přezkoušejte a vylepšete vaše ozvučení! - I. Dašek

35 38 39 40 41 42

NAPSALI NÁM... 45. ročník festivalu Vysokovský kohout - J. Otrubová, Radosti podzimu - P. Vaněk Retro edice vydavatelství Popron - O. Lasák 35. ročník mezinár. festivalu PAF Tachov 2013 - R. Janda Jaroslav Nykl v Ústí nad Orlicí - D. Chládková Listopadový filmový víkend... - J. Šlaisová Filmový festival Dobromysl - O. Tamáš

44

VZDĚLÁVÁNÍ Co je to vlastně ta dramaturgie? - Žánr není neslušné slovo - R. Adler

46 52 54 55 57 59

INFORMACE Z IMPULSU Souhrn akcí Impulsu za druhé pololetí - J. Šlaisová Aspoň něco, aspoň někdo, aspoň někde - R. Adler Základy natáčení krátkého filmu Podzimní filmový workshop - M. Trkal Seminář žurnalistiky v praktickém podání s kamerou a střihem - O. Krejcar Cinema Open 2012 Reportáže pro Královéhradecký kraj 2012 Naše paní Jarmila Šlaisová - J. Otrubová

Fotografie poskytli: Bořivoj Krejsa, Zdeněk Sršeň, Miloslav Dostálek, AGF Media, Ondřej Krejcar, Radek Staštík, Šárka Šimková, Filmdat, webové stránky soutěží, pokud jsme na někoho zapomněli, omlouváme se a všem děkujeme. Děkujeme Texty posílejte ve formátu word a fotografie samostatně v příloze. Textové příspěvky zaslané ve formátu „jpg“ nelze použít pro zpracování ve zpravodaji!

Redakce: IMPULS Pospíšilova 365/9 500 03 Hradec Králové e-mail: [email protected] 495 545 434 Grafická úprava: Mario Alfieri Neprošlo jazykovou úpravou! Neprodejné Náklad: 250 ks Vyšlo: prosinec 2012 Tisk: Alkapress Hradec Králové

ÚVODEM Milan Lajdar,

M

Jiná generace

ám stále možnost pracovat s mladými lidmi. Většina z nich jsou ovšem z mého pohledu zcela osobití „mimoni“. Všechno vědí, všechno znají, všechno mají v malíčku. A příliš nestojí o rady prehistorických pradědů, kteří se narodili někdy v minulém století. Nějaký pravěk zatím nemají zájem „objevovat“.

T

ýká se to i amatérských filmů a celkové kinematografie. Většina starších filmů včetně klasiky je jim k smíchu. Mají své digitální hry on-line, spojení s celým světem prostřednictvím internetu a různých sociálních sítí. A jsou to především zabejčilí individualisté, kteří nedají na rady starších. Neberte to, prosím, jako stížnost. Také jsme takoví byli… Sice méně přidrzlí, méně sebevědomí, s mnohem menšími možnostmi. Ale byli!

N

ěkteří dvacetiletí se odmítají konfrontovat s třicetiletými. I ti jsou pro ně už „jiná“ generace. Svět se radikálně změnil. Zejména díky informačním technologiím, jejichž sledování a držení kroku ani při nejlepší vůli již nestíháme. I to je důvod, proč je rozdíl mezi téměř stejnou generací tak rozdílný a markantní. „Naše parta“, co jsme ještě začínali na osmičkových filmech, naštěstí ještě jakž takž drží pohromadě a docela si vzájemně rozumíme. Mladá generace však sleduje naše počiny s lehkým úsměvem na tváři a s neskrývaným despektem. V mnohém mají pravdu. Ve využívání současných technologií jsme mnohem pomalejší a méně chápaví. Navíc je už téměř jasné, že ani žádnou díru do světa již neuděláme.

Z

amrzli jsme v minulém století a obdivujeme především sami sebe. I při tvorbě amatérských filmů. Někdy mám dokonce pocit, že nemáme mladým co nabídnout a naopak. Vzájemné nepochopení a ignorace se

prohlubuje a narůstá. Pochopitelně ke vzájemné škodě. Proto jsem s příchodem roku 2013 trochu na rozpacích. Mezi mladou a starší generací zeje nekonečná propast. Svým způsobem tomu tak bylo vždy. Ale nikdy neměli mladí (naštvaní, ale současně nezkušení) na své straně tolik technologickým trumfů.

P

řesto jsem optimista. Nějaký čas nám určitě ještě vydrží přehlídky amatérských filmů, občasné společné setkávání, čtení Donašeče apod. Mladí si zatím budou bolestně objevovat „svoji Ameriku“ a sami zjistí, že nic nejde samo a jednoduše. Zejména v kumštu. Pak možná rádi přilezou ke křížku, jen nevím, zda to již nebude s křížkem po funuse…

N

ení však nutné to nijak hrotit a někoho přemlouvat. Přes všechnu realitu mi zatím vychází jediné řešení: pojďme si užít ten zbytek, co máme k dispozici, točme zajímavá videa s vlastním pohledem na svět, scházejme se pokud možno co nejvíc a nenadávejme na svět. Lepší už asi nebude. Zážitky nám ale nikdo nevezme a co jsme si natočili a společně odkoukali a prožili, to také ne. Máme totiž jednoho spojence, který nás nikdy nezradí! ČAS.

Z

a pár let nastoupí nová generace, která pravděpodobně bude zcela ignorovat tu současnou mladou generaci. A naše řady nepochopených a přehlížených vetchých kmetů i kmetek výrazně posílí a budeme společně vzpomínat, jací jsme to byli hauři! Když však sleduji historii, je to téměř pravidlem nejen v amatérském filmu. A určitě je to svým způsobem velmi spravedlivé… Milan Lajdar

3

Pod hlavičkou Vážené a milé filmařky, vážení a milí filmaři, přejeme vám v letošním roce hodně štěstí, zdraví, pohodu a klid a dobré náměty na filmy, na které se již nyní těšíme. A děkujeme všem za zaslaná „péefka“. V Donašeči 4/2012, který máte právě před sebou, nepřinášíme tentokrát informace z činnosti Rady VčVSAFV. Její zasedání, vzhledem k většímu časovému vytížení při spolupráci na zajištění podzimních filmových akcí, jsme už nestihli. Aktuální informace budou otištěny v dalším čísle zpravodaje. Jednu však přinášíme již nyní. Rada VčVSAFV má za úkol vyřešit nový název našeho seskupení. Dvacet let jsme registrováni úředně a známí mezi veřejností jako Východočeské volné sdružení pro amatérský film a video. Název a logo sdružení vznikly na začátku devadesátých let a posloužily k naší identifikaci. Název, i když dlouhý, obsahoval potřebné informace o našem seskupení. Současná úvaha o změně názvu není bez důvodu. Pokud jste pozorně četli Donašeč 1/2012, je na straně 47 zveřejněna informace o připravované velké novele občanského zákoníku, která se dotkne i nás. Velká novela občanského zákoníku zrušuje s účinností k 1. 1. 2014 podstatnou část zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Nová úprava spolku (nynějších občanských sdružení) bude nově zahrnuta do občanského zákoníku jako úprava obecně aplikovatelná na veškeré právnické osoby typu korporace, a to všude tam, kde speciální zákony o jejich právních formách nestanoví specifickou úpravu. Nový občanský zákoník tedy zavádí nový pojem spolek. Ze seznamu občanských sdružení (nově spol-

Ondřej Krejcar předseda VčVSAFV

ků) budou muset „zmizet“ všechna ta, která mají v názvu zakotveno slovo „SDRUŽENÍ“. A to protože: 1. Občanská sdružení, vzniklá podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se budou od 1. 1. 2014 považovat za spolky podle nového obč. zákoníku. 2. Sdružení bude muset, pokud by jeho název nebyl v souladu s ustanoveními nového občanského zákoníku, tedy např. tehdy, kdy název subjektu bude obsahovat pojem „sdružení“, svůj název změnit, a to do 1. 1. 2016. Máme dvě možnosti. První z nich je původní název jen upravit. Protože se sdružení s novým názvem bude muset znovu registrovat u MV a podstoupit všechny administrativní úkony, logicky se nabízí druhá možnost - název zcela změnit. Měl by být modernější, kratší, výstižnější, zajímavější, zapamatovatelnější... záleží na vás. Obracíme na proto na všechny členy sdružení, filmové tvůrce a zájemce o dění v oblasti filmu, abyste svými nápady pomohli najít nový název pro naše sdružení. Svoje tipy můžete poslat prostřednictvím ankety, která je zveřejněna na webových stránkách. www. impulshk.cz/amatérský film. Samozřejmě můžete návrhy poslat i poštou. Věříme, že se budete na hledání nového názvu v co největším počtu podílet. Pokud bychom vhodný název vybrali do valné hromady, která by se měla konat na jaře 2013, může již valná hromada připravený název schválit a následně nechat přeregistrovat.

Vážení členové sdružení, s očekávanými změnami se ve vzduchu objevují i další otázky, proto má slova ke konci „formálního“ volebního období budou poněkud důraznější, hlavně proto, abych rozpoutal diskuzi pro blížící se valnou hromadu. Přejmenování sdružení ne-stačí, je nutné najít formy a nástroje k tomu, aby bylo hnutí filmových tvůrců opravdovým funkčním aparátem, který není schovaný pouze pod střechou Střediska amatérské kultury Impuls. Mj. i tam dochází k jistým změnám. Doporučuji navštívit webové stránky impulshk.cz, kde si můžete přečíst koncepci nového vedení a zapojit se taktéž i do hledání nového názvu organizace v anketě. Slovem aparát jsem však nemyslel úřednickou organizaci. Snahou by mělo být vybudovat komunitu filmových tvůrců a příznivců, která bude nejen pracovat, kreativně rozvíjet obor, ale filmem se i bavit. Čeká nás valná hromada, od níž očekávám, že se jádro sdružení vyjádří k ožehavým problémům a svou iniciativou podpoří tuto organizaci. Pokud se toto neuskuteční, je to pro mě smutný důkaz toho, že doby fungujícího sdružení jsou pryč a zůstala nám pouze „papírová“ právnická osoba. Co naplat, že slaví 20. výročí. Ondřej Krejcar, předseda VČVSAFV

4

Otázky ankety VčVSAFV Jste pro změnu názvu Východočeského volného sdružení pro amatérský film a video? Ano / Ne Jaké slovo je podle vás klíčové pro název sdružení? Film / Video / Amatérský / Nekomerční / Neprofesionální / Nezávislý / Regionální / Krajské / Královéhradecké / Východočeské Váš návrh na nový název či případné připomínky? Jste pro změnu stanov sdružení? Ano / Nevím, je potřeba to probrat na valné hromadě / Ne Chcete, aby mělo sdružení vlastní webové stránky? Ano, bylo by to na místě / Současný stav mi vyhovuje www.impulshk.cz

Svaz korejských filmových amatérů oznámil, že UNICA 2013 nemůže být uspořádána v Koreji. Důvodem jsou zdravotní problémy, jakož i odřeknutí finančních podpor. Pořadatel pan Chang je těžce zasmušen, že se musí jako organizátor stáhnout. Komitét UNICA nyní hledá nové místo pořádání UNICA 2013. Různá jednání o tom již běží. Prosí se o trpělivost. Během příštích týdnů výbor sdělí, kde se UNICA 2013 bude konat. Již dnes je možné říci, že to bude středu Evropy.

***

***

V říjnu nás také zastihla smutná zpráva, že se do filmového nebe odebral člen VčVSAV, ale hlavně filmař a dobrý kamarád Václav Poledne z Hradce Králové. Václav Poledne s Radkem Staštíkem na vánočním filmovém večeru v prosinci 2011

Členské příspěvky na rok 2013

200,- Kč Můžete zaplatit bankovním převodem na číslo účtu 1031511/0100 Komerční banka Hradec Králové nebo hotově na valné hromadě nebo na Krajské soutěži amatérských filmů

Seznam zaplacených členských příspěvků VčVSAFV ke 31. 11. 2012 Berger Petr Brázdová Tereza Buchtele Oldřich Císař Vladimír Dvořák Ladislav Hanousek Bohumil Kaláb Vladimír Kratochvíla Martin Kratochvíl Jiří

Macek Adolf Müller Klaus Otrubová Jarmila Pidima Vladimír Pospíšil Vladimír Rubišar Karel Schejbal Jaromír Sršeň Zdeněk Pavel Szturc

Staštík Radomil Šimek Václav Škrobák Martin Štěpánková Vendula Švenka Karel Teimer Viktor Trudič Miroslav Vačlena Jan Verner Stanislav

Zábraha Rudolf Zdeněk Zdeněk Čestní členové: Adler Rudolf Cita Jaroslav Hanuš Josef Doleček Jaroslav Poledne Václav Petrovický Zdeněk

5

SOUTĚŽE /

bude... KRAJSKÉ SOUTĚŽE

Střekovská kamera Ústí nad Labem 8. – 9. února 2013 Klapka Kladno 23. února 2013 Mít křídla Dolní Dobrouč 23. – 24. února 2013

Mladá kamera Uničov 21. – 23. března 2013

Juniorfilm Dvůr Králové nad Labem 22. – 23. března 2013



ZLATÉ SLUNCE Zemská postupová kola: Dvůr Králové nad Labem 22. - 23. 3. 2013 pro kraje: Plzeňský, Karlovarský, Středočeský, Jihočeský, Hlavní město Praha, Ústecký, Liberecký a Královéhradecký Blansko 25. - 26. 4. 2013 pro kraje: Zlínský, Jihomoravský, Olomoucký, Moravskoslezský, Vysočina a Pardubický

6

PLZEŇSKÝ A KARLOVARSKÝ KRAJ Tachov, Kino Mže 6. 4. 2013 Kontakt: MKS, Alena Mautnerová Náměstí Republiky 119 347 01 Tachov tel.: 374 722 210, 374 630 003 e-mail: [email protected] ZLÍNSKÝ A JIHOMORAVSKÝ KRAJ Kroměříž, Dům kultury, Tovačovského 2828 12. – 13. 4. 2013 Kontakt: Ladislav Františ Spáčilova 3036 767 01 Kroměříž tel.: 573 330 543 [email protected] PARDUBICKÝ KRAJ Svitavy, FABRIKA, Wolkerova alej 9 20. 4. 2013 Kontakt: Dagmar Schulzová Wolkerova alej 92/18 568 02 Svitavy tel.: 733 142 093 [email protected] www.fabrikasvitavy.eu OLOMOUCKÝ A MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ Mohelnice, MKS, Lazebnická 2 1. 5. 2013 Kontakt: Ctirad Štipl Wolkerova 9 789 85 Mohelnice tel.: 583 430 351, 724 238 328 e-mail: [email protected]

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA Praha, Kino MAT 27. 4. 2013 Kontakt: Petr Lášek Jasmínová 2693/45 106 00 Praha 10 Tel.: 721 421 700 e-mail: [email protected] STŘEDOČESKÝ, JIHOČESKÝ KRAJ A KRAJ VYSOČINA Zruč nad Sázavou, Spolkový dům, 5. května 510 26. – 27. 4. 2013 Kontakt: Městský úřad, odbor kultury, Martina Fialová 285 22 Zruč nad Sázavou tel.: 327 531194 [email protected]; Karel Tvrdík, Poštovní 642, 285 22 Zruč nad Sázavou, tel.: 602 256 863 e-mail: [email protected] ÚSTECKÝ A LIBERECKÝ KRAJ Ústí nad Labem, Národní dům 4. 5. 2013 Kontakt: Ivo Renotiére, Nová 42, 400 03 Ústí n/Labem tel.: 723 593 126 KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ Hradec Králové, Country club Lucie, ul. Národních mučedníků 11. – 12. 5. 2013 Kontakt: Středisko amatérské kultury IMPULS, Jarmila Šlaisová, Pospíšilova 365/9 500 03 Hradec Králové tel.: 773 133 741 e-mail: [email protected]

SOUTĚŽE /

bylo...

MUSAIONFILM 2012 Tak a máme tady rekapitulaci dalšího, letos již 15. ročníku přehlídky muzejních filmů Musaionfilm v Uherském Brodě. Od června t. r., kdy se přehlídka konala (6. - 8.) uplynul již nějaký čas a tak je zde i potřebný odstup, který nám dovoluje celou akci lépe přehlédnout. Hned na první pohled se vynořují jisté novinky, které přinesl, i jisté konstanty, které jej již léta charakterizují. A protože je přehlídka svého druhu jediným podnikem u nás, má v sobě prvky i určitého lakmusového papírku či indikátoru dění v své oblasti. A ta oblast – muzejnictví, přestože svým způsobem konzervuje – je rovněž v pohybu. Stojí proto za to a je na místě zaznamenat pár postřehů či výstupů, které z přehlídky plynou. Černý Janek Po námořnících, hippies a dalších postavách přítomných na přehlídce přichází na scénu Černý Janek. Kdo to je? Tak především je to postava ze zdejší pověsti, vztahující se ke kuruckým válkám, které dorážely na hradby Uherského Brodu asi před 300 lety. Tato postava se dočkala svého zhmotněČerný Janek (Hlavní cena Musaionfilmu) ve společnosti zakladatele přehlídky PhDr. Pavla Popelky, CSc. (ředitele Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě), autora vítězného filmu Památníku Lidice „Nehodni žití“ (2011) Václava Hrona (AFD, s.r.o., Praha) a autora sošky Černého Janka, sochaře Karla Táborského (Uherský Brod)

ní, když jako dřevěná mechanická soška začala na zdejší radniční věži odbíjet každou celou hodinu. A to trvá bezmála již také tři století! Letos poprvé byla podle Černého Janka pojmenována i hlavní cena Musaionfilmu, cena poroty. A kdo si pro ni přišel? Černý Janek! – že by tisková chyba? Ne, bylo tomu skutečně tak. Dlouholetý účastník přehlídky Václav Hron, který občas přichází ve výše jmenovaných převlecích, se letos přehlídky účastnil právě jako Černý Janek. Netušil, že letos v tomto kostýmu převezme i stejnojmennou hlavní cenu přehlídky. Získal ji totiž film Nehodni žití (2011) Památníku Lidice, který režíroval, stříhal a natočil Václav Hron (Absolute Film Design, s.r.o., Praha). Byla udělena za vynikající využití filmových výrazových prostředků pro naplnění muzejního zadání (film je součástí stálé expozice památníku v Letech u Písku). Tento film je zaměřen na romskou historii (úvod) a tragický osud tohoto etnika na našem území zvláště během 2. svět. války. Obsahuje řadu vzácných archivních materiálů (NFA Praha), komponovanou hudbu se zpěvem (Klára Valentová) a znamenitý slovní doprovod (Otakar Brousek). Cenu diváků – anketa přehlídky – pak získal videoklip Muzea města Ústí nad Labem Ústí má nové muzeum (2011), zřejmě vůbec první videoklip prezentující muzeum vlastními pracovníky, kteří vystupují v kostýmovaných rolích a zpívají (jde o jedinečný počin, který nemá jen tak srovnání)! Diváckou pozornost i pozornost lektorů přehlídky pak získaly především dva příspěvky Muzea východních Čech z Hradce Králové – filmy Což byla svedena Bitva? a Les Svíb, za jejichž realizací stojí především autorská dvojice Ondřej Hejna a Marek Chaloupka. Oba snímky projevily svou vynikající filmovou vizuální úroveň, nápadité scénáristické postupy a skvělou organizační přípravu. Tematicky se zaměřily na Bitvu u Hradce Králové v r. 1866, kterou ztvárňovaly především pomocí prvků hraného filmu. Oba filmy jsou trvalou součástí expozice Památníku bitvy 1866 na Chlumu a je možné je tam zhlédnout. Příznivě byl přijat i dokument Vita Christi, který přihlásilo Diecézní muzeum v Brně a který je režijně podepsán vynikajícím tvůrcem v oblasti amatérského filmu Petrem Baranem (režie, kamera). Film prostým, ale výstižným způsobem přibližuje expozici tohoto muzea na jeho exponátech, které pouze nepopisuje, ale seřazuje (podobně jako expozice sama) do příběhu Ježíše Nazaretského, o němž drahocenné exponáty vyprávějí. Film je určen návštěvníkům tohoto muzea a lze jej ve zdejší pokladně zakoupit. Mezi další filmy, které diváky zaujaly, patřily snímky Muzea hlavního města Prahy, Karlín - nejstarší předměstí Prahy, dokumentující stejnojmennou výstavu z jara minulého roku, dále film … každý má svůj osud Národního technického muzea v Praze, jenž dokumentuje původní prostředí exponátů ze strojírny Františka Josefa Popílka na výrobu země-

7

SOUTĚŽE /

bylo...

dělských strojů (Golčův Jeníkov), jež jsou dnes ve sbírkách tohoto muzea (rozhovor s posledním vlastníkem, nástin neobyčejného života jeho rodiny i jeho samotného). Oba filmy vznikaly v muzeích nebo v těsné spolupráci s nimi, podobně jako snímky Komárovické porážení kobyly autora Michala Zábrše o masopustu na Třebíčsku (Muzeum Vysočiny Třebíč) a filmové smyčka pro expozici Prácheňského muzea v Písku o restaurování vzácných maleb Lochmanové (autoři Petr a Hana Skálovi, 2009). Anketa diváků zaznamenala i příspěvek České televize Studia Brno z cyklu Folklorika Od věnečku k obálence o nové edici Muzea J. A. Komenského v Uh. Brodě (autor knihy Pavel Popelka) a také letošní znělku přehlídky z produkce stejného muzea, kterou sestavila a natočila pracovnice (muzejní pedagožka) tohoto muzea slečna Marie Římovská (znělku je možno zhlédnout na videokanálu Musaionfilmu – YouTube). I další filmy stály za pozornost K těm lze připočíst filmy Lidická sbírka, zabývající se historií sbírky Památníku Lidice i osobností jejího zakladatele Barnetta Strosse. Dále pak film doprovázející mezinárodní putovní výstavu Slovenského národního muzea Etnografického muzea v Martině Letom, moje, letom Jurovatých svetom. Výstava reprezentovala mezinárodně rozšířenou tradici slovenského drátenictví a putovala po evropských metropolích až do Jeruzaléma. Film přinášel důležité faktografické údaje, zvláště rozhovory se současnými uměleckými dráteníky na Slovensku z rodiny Jurovatých. Film Na kus řeči s doktorem Pavlištíkem (součást publikace ke knize Dřevo, proutí, sláma v tradiční rukodělné výrobě na Podřevnicku, Zlín 2011) přibližoval životní osudy i profesní vyznání jednoho z největších současných národopisců na Moravě, bývalého dlouholetého ředitele Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, PhDr. Karla Pavlištíka, CSc. Film o něm natočil absolvent UTB Zlín Tomáš Zindler jako svou absolventskou práci (2005). Filmy zaznamenávající a přibližující rozmanité tradice se letos zabývaly masopustem, obnovenými barokními slavnostmi v Praze a řemeslem tiskařských technik. První z těchto témat zastupoval střihový dokument (součást publikace) nazvaný Tak šel čas z produkce pořadatelského muzea. Šlo o sestřih archivních záznamů mečového tance ze Strání, jak byl předváděn účastníkům během dvacetipětiletého festivalu masopustních tradic v této obci. Výmluvným faktem je, že několik tradičních lidových písní, které tanec doprovázejí, mohlo být seskládáno za sebe v autentickém pořadí navzdory stáří záznamů (každá sloka z jiného časového období). Tónina se během let nezměnila a tak písně začínají v r. 1987 a končí

8

Pohled do projekčního sálu s účastníky Musaionfilmu 2012 současnosti (mnozí tanečníci zůstávají také stejní!). A přestože je tradice barokních svatojánských slavností v Praze doložena ještě ze dřívější doby (1715), než mečový tanec ze Strání (1808) a film, který je přibližoval, nebyl dokumentárním snímkem v pravém slova smyslu, spíše televizním záznamem s publicitními odbočkami, zaujal svým obsahem. Film Svatojánské slavnosti Navalis 2011 totiž informoval účastníky přehlídky o tom, že: „Dříve hojně navštěvované a oblíbené slavnosti se ze života české společnosti téměř vytratily. Přišel však rok 2009 a s ním obnovení krásné tradice vodních slavností Navalis na řece Vltavě. Nečekaně velký zájem široké veřejnosti potvrdil, že tato kulturní událost stále hovoří živým jazykem a promlouvá o něčem, co bylo dlouho a dobře skryto v podvědomí české společnosti.“ (anotace přihlašovatelů snímku – Muzea Karlova mostu v Praze). Národní technické muzeum pak přibližovalo tradici z okruhu témat sobě vlastních, tentokrát Tiskařské techniky. Film vznikal v konkrétních tiskařských provozech a firmách pro litografii, ofset, sítotisk a flexotisk. Snímek slouží v expozici Tiskařství NTM Praha a je promítán v závěru prohlídky expozice současného polygrafického průmyslu. Na letošním Musaionfilmu se odpromítalo celkem 28 přihlášených filmů, z nichž zde nejsou blíže rozvedeny filmy Beránek, Betlémy, Jan Amos Komeński, Kantor z Myslkova, Kostel sv. Jakuba v Komni, Křižáci před branami Ostrohu, Na Štrbákovci, Paramisa – chytrý hloupý Rom, Pod lupou, Slavné lokální značky z Ústí nad Labem, Strom života a Vynálezci a vynálezy (lze se s nimi však blíže seznámit na el. stránkách přehlídky, příp. v katalogu). O přihlašovatelích Konstanty i novinky letošního 15. ročníku Musaionfilmu se projevily i v přehledu přihlašovatelů filmů. Mezi stálice patří kromě domácího pořadatelského muzea (Muzeum J. A. Komenského v Uherském Bro-

dě) i Národní technické muzeum v Praze nebo Muzeum Vysočiny v Třebíči. Dále Muzeum města Ústí nad Labem nebo Muzeum romské kultury v Brně. Mezi ty nové letos můžeme zařadit Muzeum Karlova mostu z Prahy nebo Diecézní muzeum v Brně. Musaionfilm často uvádí příspěvky České televize - především z televizních studií v Brně a v Ostravě. Je zde prostor také pro soukromé produkční společnosti, které letos zastupovaly Agentúra Všehomír z Bratislavy nebo Tomáš Zindler 3creation ze Zlína. Jako přihlašovatelé se Musaionfilmu zúčastnili také např. Národní muzeum, Muzeum hl. města Prahy nebo Telewizja Leszno Waldemar Włodarczak (Polsko). Diskuse a semináře Tradičními prvky přehlídky jsou dílčí diskusní fóra, následující po odpromítání tematické skupiny filmů, tzv. projekčních bloků. Je zvykem, že je vedou lektoři přehlídky. Letos jimi byli režiséři Rudolf Adler a Jaroslav Bařinka. Oba mají s Musaionfilmem zkušenost již z předešlých ročníků, nyní kromě analýz jednotlivých filmů vedli také vlastní semináře a přednášky. Seminář režiséra Rudolfa Adlera nesl název Dokumentární formy – problematika jejich scénáře a základní dramaturgické pojmy. Upozorňoval na tři základní fáze průběhu vzniku filmového díla: fázi scenáristickou, natáčení a skladebnou. Zdůraznil, že na rozdíl od hraného filmu tyto fáze nemohou platit v dokumentárním filmu absolutně, tedy v daném pořadí, scénář může vzniknout i zpětně, ale vždy je důležitý pro proces dramaturgického (scenáristického) myšlení. Je důležitý též v souvislosti s výběrem metody tvůrčího dokumentu (reportážní či rekonstrukční), přestože se tyto metody dělí na řadu žánrů (speciální žánry – viz muzea). Je důležité si též definovat základní dramaturgické pojmy, jako jsou námět (definice obsahové struktury – o co v tom filmu půjde) a téma (způsob, jímž dokumentarista námět nahlíží). Např. námětem se může stát řeka Vltava, tématem pak může být pohled ekologický, historický či poetický. Pro případy dramaturgie ex post je důležité (1) „naučit se materiál“, (2) simulovat skladbu (např. „papírková metoda“). Jsou však projekty, kdy je scénář nezbytný (např. inspirace knihou). Seminář. prof. Adlera byl pak doplněn projekcemi filmů L‘altro aspecto (1991), Umění ohně (1979) a Pět dopisů Karla Hiršla (1969). Seminář s projekcí Časosběrná kinematografie profesora Jana Calábka připravila Mgr. Pavlína Vogelová z Moravské galerie v Brně a Ing. Jiří Hřib, CSc. z Mendelovy univerzity v Brně, který je sám pokračovatelem v díle profesora Calábka (1903 – 1992). Ten, opět jako následovník, ovšem Vladimíra Úlehly (1888 – 1947), natočil desítky časosběrných filmů o pohybech rostlin a proslul také jako průkopník i populari-

zátor vědecké kinematografie. Na Musaionfilmu byly představeny dva jeho filmy Jak roste chléb (Národní cena za film, 1950) a Silácké výkony rostlin (Cena Academia film Olomouc, 1969). Užíval kinematografii také jako přesnou vědeckou metodu. Seminář Retrospektiva Jaroslava Bařinky proběhl na závěr druhého dne přehlídky a pokračoval začátkem dne třetího. Režisér Bařinka v něm osobně představil tři filmy z vlastní tvorby, které pro tyto účely zapůjčilo laskavě Televizní studio Ostrava České televize. Účastníci Musaionfilmu tak měli možnost zhlédnout filmy Maršov (cyklus Náš venkov), Važec 1932 (z cyklu Osudové okamžiky) a film U moravského Bivoje o životních osudech českého zápasníka a siláka Gustava Frištenského (cyklus Příběhy domů). Čtvrtým lektorským příspěvkem byla prezentační přednáška s projekcí Škola audiovizuální tvorby Impuls v Hradci Králové III Mgr. Jarmily Šlaisové, ředitelky Střediska amatérské kultury Impuls a umělecké ředitelky festivalu CinemaOpen (festival nezávislých filmů v Hradci Králové). Představila v něm filmy absolventů této školy Morava, víno a chirurgie, Kluci (o synech Bohuslava Reynka od Terezy Brázdové), Každé jedenácté a Češi. Přestože pátý plánovaný seminář se nekonal („Filmová veselice“ pro studenty zdejšího gymnázia), i tak semináře umísťované na konce projekčních dnů účastníky zaujaly a převýšily počet seminářů v jiných ročnících přehlídky. Celkem se na nich odpromítalo dalších 12 filmů. A pobavení se skleničkou vína? Ano, ani letošní ročník této své tradici nezůstal dlužen. Nešlo pouze o neformální večer po vyhlášení dvou cen přehlídky (následovala ještě krátká projekce oceněných filmů), ale především první den, v jehož závěru proběhl v rámci zahájení přehlídky kulturní program – koncert Lidové písně s poezií Jana Skácela. Účinkovali v něm herec brněnského HaDivadla Miroslav Maršálek (recitace, zpěv), jehož na cimbál doprovázel cimbalista Cimbálové muziky Jury Petrů z Kyjova Jiří Petrů (cimbál, zpěv). Na housle doprovázel primáš Osvětimanské cimbálové muziky Luděk Běťák, zpívaly Jana Neničková, Bohdana Menšíková a především Tetky z Kyjova. Neplánovaně a neformálně se mezi účinkující v průběhu večera zařadili i věhlasný hudební redaktor, cimbalista, skladatel i sběratel lidových písní Jaromír Nečas z Brna a také neméně věhlasný primáš z nedalekého Horňácka, následovník proslulého primáše Jožky Kubíka Martin Hrbáč. Ti všichni zahráli i zazpívali tak, že hojně přispěli k neopakovatelným okamžikům večera, jenž byl citlivě vnímán též přítomnou veřejností.

9

SOUTĚŽE /

bylo...

Cože je to vlastně ten muzejní film? „Za muzejní film je na přehlídce považován takový film, který má co do účelu, vzniku a užití společné prvky s posláním muzejní instituce, ať už je vytvořen muzejní institucí, profesionálními filmaři či amatérem.“ uvádí statut přehlídky (1. 6. 2012). Jaké je však poslání muzejní instituce? „Muzeum získává, shromažďuje, trvale uchovává, eviduje a odborně zpracovává přírodniny a lidské výtvory, umožňuje jejich veřejné užívání, zkoumá prostředí, z něhož jsou tyto přírodniny nebo lidské výtvory získávány, a poskytuje služby výchovné a vzdělávací pro studijní a vědecké účely.“ – již 12 let říká náš zákon o ochraně sbírek muzejní povahy (2000). Myšlenky veřejného užívání, zkoumání prostředí, poskytování výchovných a vzdělávacích služeb obecněji rozvíjí mezinárodní definice muzea (ICOM, 2007): „Muzeum je nezisková stálá instituce ve službách společnosti a jejího rozvoje, otevřená veřejnosti, která získává, uchovává, zkoumá, sděluje a vystavuje hmotné i nehmotné dědictví lidstva a jeho prostředí pro účely vzdělávání, studie a potěšení.“ Služba, otevřenost, veřejnost, sdělování, studování, potěšení – to jsou hodnoty a cíle, jichž chtějí muzea dosáhnout svým vlastním způsobem. Film se může muzeím oprávněně jevit jako užitečný prostředník k dostání těchto závazků: „Všechna národopisná muzea mají připojit ke svým sbírkám filmové archivy. Pouhá přítomnost hrnčířského kruhu, sbírka zbraní nebo primitivních krosen sama o sobě nestačí na to, aby se dalo pochopit plně jejich používání. Toto pochopení se může pro budoucí generace dochovat jen exaktními kinematografickými snímky.“ - stojí v přijatém usnesení pařížského Mezinárodního kongresu etnografů z podnětu Félixe Regnaulta (1847– 1908), autora etnografických záběrů již z r. 1895, které pořídil na předlumiérovskou kameru (záběry lze najít na Vimeo.com). Nikoliv nadarmo má ICOM (Mezinárodní rada muzeí) svůj Mezinárodní výbor pro audiovizi a nové technologie obrazu a zvuku (AVICOM), který „radí, informuje a zvyšuje povědomí muzejních odborníků o možnostech audiovizuálních metod a nabídce nových technologií muzeím.“ (Letos v říjnu pořádá v Kanadě svůj vlastní mezinárodní festival FIAMP a podobně i konferenci.) Musaionfilm sleduje tyto cíle vlastní cestou, a protože mu zůstávají stálou inspirací, dívá se po svých 15. „narozeninách“ do budoucnosti i nadále s důvěrou.

Mgr. Aleš Kapsa Sekretariát Musaionfilmu [email protected]

10

zveme vás na Musaionfilm 2013 16. ročník přehlídky muzejních filmů v Uherském Brodě 5. - 7. června 2013 se uskuteční v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě jako další ročník přehlídky především dokumentárních filmů, vznikajících ve spolupráci s muzei, vyprávějící o muzeích nebo natáčených přímo muzejními pracovníky. Přehlídka tak splňuje účel malé školy filmových výrazových prostředků, a proto již tradičně mezi muzejníky zve osvědčeného filmového režiséra a pedagoga, prof. Rudolfa Adlera a další odborníky. Přehlídka má přes svou otevřenost vůči veřejnosti ráz odborného semináře, na němž se filmy promítají, analyzují a stávají se tak předmětem mnohých diskuzí. Některé z nich končí až u skleničky příjemného vína u dobré cimbálové muziky v atriu muzea. Na připravovaný ročník jsou již přihlášeny filmy významných výstavních projektů – Pernštejnové a jejich doba a Europa Jagellonica. Přehlídka opět počítá s udělením dvou cen – Ceny poroty Černý Janek a ceny diváků (anketa). A protože Uherský Brod leží nedaleko Luhačovic, přijede Musaionfilm zahájit Luhačovický okrašlovací spolek Calma. -aka-

Malé ohlédnutí za R 8 V polovině září nabídlo město Rychnov nad Kněžnou ve svém kulturním programu i 54. ročník filmové amatérské přehlídky.Tu opět připravil se svým organizačním štábem PhDr. Jan Tydlitát. Samotnou přípravu však vůbec neměl jednoduchou. Vždyť musel sehnat z důvodu zrušeného kina nejen nové prostory, ale zajistit i potřebné finance. Oba tyto veledůležité úkoly se podařilo v podstatě splnit. Staronové prostory pro soutěž v Pelcově divadle poskytly všem příjemné a estetické prostředí a samotný průběh soutěže nebyl ničím narušen. Jednotlivé filmy zařazené do sedmi bloků byly promítány s dodržením časového rozpisu, podobně tomu bylo i při rozborovém semináři a při vyhlášení výsledků. Vše tedy probíhalo po celou tu dobu podle připraveného programu. Škoda jen, že se opět pořadatelé stejných filmových soutěží nedo-

hodli na změně termínu. Ve stejné době probíhal ve Frýdku-Místku 32. ročník Beskydského ještěra, a tak se někteří filmaři museli rozhodnout, kterou soutěž osobně navštíví. Musíme už věřit tomu, že se v příštím roce oba pořadatelé na termínu včas dohodnou. A nyní zpět k samotné soutěži. Podle závěrečného protokolu bylo do letošní soutěže přihlášeno celkem 64 snímků ze šesti států a do samotné projekce pak bylo vybráno 46 filmů. Z nich největší počet byl zastoupen v kategorii dokumentů (celkem 14), hraných bylo 12, stejný počet byl reportážních a osm bylo v kategorii experimentů a animovaných filmů. Odborná porota ve složení E. Sokolovský (režisér ČT Brno), J. Středa (kameraman TV National Geographic Úpice) a C. Podolský (režisér animovaného filmu Frýdlant v Čechách) musela zhlédnout za půldruhého dne projekci všech filmů v délce trvání více než deseti hodin a v nedělní dopoledne se věnovat ještě jejich rozborům. I když všichni museli být dost vyčerpáni, nebylo to na jejich práci znát a přítomným se věnovali jako opravdoví profesionálové filmového umění. Hlavní cenu, a to po zásluze, získala Tereza Brázdová z Chrudimi za dokumentární film Kluci. Ve stejné kategorii zvítězil L. Patsch z Liptovského Hrádku, v reportážích M. Trudič z Náchoda, v hraných filmech dostal po zásluze 1. cenu mladý, nadějný filmař Š. Štefanides z Rychnova nad Kněžnou a v kategorii animovaných a experimentálních filmů se nejvíce líbil film M. M. Kratochvíla ze Strmilova. Skončil další ročník nejstarší amatérské filmové soutěže v Evropě a nezbývá než věřit tomu, že se trochu jubilejní ročník v Rychnově nad Kněžnou opět uskuteční v příštím roce. Mgr. Zdeněk Krejčí, Ústí nad Labem

Ohlédnutí za Rychnovskou osmičkou Listuji útlou brožurkou - Program 54. ročníku Rychnovské osmičky: Pelclovo divadlo 14.-16. září 2012 Rychnov nad Kněžnou, Česká republika, Pořadí soutěžních filmů..., Pořadatel..., Finanční přispění..., Partneři..., Porota..., Krajkové a ostatní ceny..., Květinová výzdoba..., Jména, jména, jména... Jedno jméno se však nějak vytratilo. Proto s nezbytnou dávkou troufalosti, šálkem kávy v jedné a s tužkou a zápisníkem ve druhé ruce si dovoluji přisednout ke stolu ke stále usměvavému panu doktorovi Janu Tydlitátovi. Ano, to je to jméno, které nenajdeme nikde v propagačním materiálu R8, ale bez kterého by již několik let Rychnovská osmička mohla být zapomenutým pojmem.

Porota: Jiří Středa, Cyril Podolský a Eugen Sokolovský

A navíc! Vloni o Vánocích jste, pane doktore, oslavil významné výročí! „Ale jděte, na oslavy já nějak nemám čas. I když si ta léta uvědomuji, jenomže každý rok jinak. Letos jsem například měl velkou radost z toho, že se nám vydařily všechny připravované akce, ať to bylo Šlitrovo jaro nebo Filmový smích nebo Poláčkovo léto. A zatím se zdá, že i Rychnovskou 8 dotáhneme do konce bez problémů.“ Ale Rychnovská osmička, pokud se pamatujeme, nebývala tady v divadle. „Pravda, desítky let – a že už letos máme 54. ročník, tak to mohu tak říci, bývala na Studánce a potom v rychnovském kině. Jenomže kino je už několik let zavřené, a tak jsme hledali náhradní prostory. R8 našla svůj nový domov tady, v Pelclově divadle.“ Když bych měla srovnávat - Studánka měla svou zvláštní, přímo kouzelnou atmosféru, kino na mne působilo poněkud neosobně těmi strohými řadami sedadel, zatímco tady ? „Tady je to bohužel totiž stále více divadlo než kinosál, proto jsme se také uspořádání sálu snažili zlidštit alespoň stolovým uspořádáním. Na klasická divadla nebo na naše akce, jako je Šlitrovo jaro nebo Filmový smích, zachováváme uspořádání řadové, vždyť jsme tady měli na 300 i více návštěvníků na každou akci.“ Bylo tady potřeba vzhledem k filmovému festivalu R8 něco zásadně vyřešit? „Jistěže jsme měli obavy z toho, jak tady R8 dopadne, jaký bude mít ohlas mezi autory i hosty, ale zatím se zdá, že tato její premiéra dopadne dobře. Já sám mám radost z lepší projekce, poněvadž jen náklady na plátno byly dost vysoké, výtvarné řešení scény je také na úrovni, prostě snažili jsme se, aby autoři i hosté tady byli spokojeni.“

11

SOUTĚŽE /

bylo...

Na mne sál divadla působí svou architekturou velmi slavnostně, ale přitom nemám pocit, že bychom se tady ztráceli. „Přiznám, že určitým problémem je tady akustika, přece jen divadelní sál musí mít jinou zvukovou charakteristiku, než jakou vyžaduje komornější akce. Jenomže tady byl velký problém s památkáři, kteří právě s ohledem na štukatérskou výzdobu sálu nedovolili jakékoliv dodatečné úpravy. Věřím, že by vše vyřešily např. látkové paravány nebo závěsy, ale bohužel nemohli jsme v tom nic dělat. Mluvíte-li o práci s pořádáním akcí, kolik lidí vlastně mívá váš pracovní štáb? „Zůstaneme-li u R8, pak je to moje manželka, dva pracovníci na plný úvazek, technik, studenti a řada dobrovolníků. Kromě toho máme „kurátora“, který připravuje ostatní akce v průběhu roku. Teď bude naším úkolem vychytat chyby a využít toho, co se podařilo letos, aby příští 55. ročník Rychnovské osmičky byl alespoň takový jako ten letošní.“ A k tomu a zároveň k nedávnému životnímu jubileu, které jste oslavil, vám, pane doktore Tydlitáte, přejeme hodně zdraví, elánu do další práce, uspokojení z jejích výsledků a samozřejmě splnění všech vašich dalších přání! A děkujeme za pěkné zážitky u vás v Rychnově. Jarmila Otrubová, Trutnov

A co dál, doktore? Na letošní Osmičku se mi nevyráželo právě zlehka. Tím hlavním a jediným důvodem bylo uzavření rychnovského biografu. I když se dalo předpokládat, nechtělo se mi v něj uvěřit. A přece. Nevím v čím zájmu nebo v čí prospěch, ale tradiční kulturní stánek zase jednou ustoupil „potřebnějším potřebám“. Rychnov jistě není zdaleka jediným městem, které se tímto módním obrazoborectvím pyšní. Mrzí mě ale, že se na takový seznam bez ostychu zařadil. O to větší škoda, že jde o to neveliké městečko, které se mezi spoustou ostatních navenek zviditelnilo právě kulturním životem. Vážený pane doktore, jestliže mají domorodé kmeny svého šamana, který je vyvede z každého nečasu, má rychnovská kultura zase Tydlitáta! Patřím už k jiné generaci a je spousta věcí, které bych na Vašem místě dělal docela odlišně. Musím ale uznat, že verva, se kterou vstupujete znovu a znovu do každého dalšího roku, by zaskočila i leckterého dvacátníka. Ať se na Vaši práci Rychnováci, filmoví, divadelní či jiní umělečtí řemeslníci a tvůrci, nebo třeba i místní politici dívají z jakéhokoli úhlu, nezbývá než si říct, že takový fenomén vzniká jen výjimečně.

12

Tereza Brázdová přebírá hlavní cenu soutěže R8

Takže kromě té obdivuhodné vášně amatérských filmových milců, jste to právě Vy, za kým se do Rychnova těšívám. (A také sem jezdím za Macounem, svým skvělým kamarádem a rychnovským učitelem v Rokytnici a v současné době i ochotnickým hercem.) Přesto, co jsem už napsal na začátku, je třeba uvést, že letošní ročník byl povedený a překrásný. Slavnostně upravený prostor Pelclova divadla si udržoval vznešenou atmosféru od úvodního slova až po vyhlášení cen. Porota, které jsem měl tu čest být součástí, fungovala, jak měla. Spolupráce s mými dvěma „služebně zkušenějšími“ kolegy byla pro mne tak radostná, že bych ve stejném složení klidně vyrazil i na dovolenou! Výborně jsme se shodli při hodnocení filmů, všechny poznámky a zápisky byly svědomitě vedené. Domů jsem si přivezl o jednu propisovací tužku navíc, takže se touto cestou omlouvám tomu z porotců, kterému naopak chyběla. Co se týká samotných filmů, zdá se mi, že úroveň nevybočovala z toho, co jsem měl možnost vidět na předchozích ročnících – a to v dobrém i ve zlém. Jako nepříliš silné se mi zdály filmy hrané. Příjemným překvapením byl ale vítěz této kategorie, který od uplynulého roku poskočil hned o třídu výš. Tato kategorie je vůbec důkazem, jak potřebné a žádoucí by bylo dostat do Rychnova další mladé tvůrce. Už proto, aby se tak zabránilo postupnému vyhynutí celého druhu. V kategorii ostatní se nelze vyhnout animovanému filmu. Už proto, že jeho obecný rozmach se hluboce zrcadlí i v amatérském a studentském filmu. Po loňském „raketovém“ nástupu žáků z Deštného pro mě letos jasně zabodoval ostřílený bard tohoto oboru Bohumír Novák. Daří se mu totiž dobře to, co z animovaného filmu dělá exkluzivní podívanou: spojit náročnost a pracnost s odlehčeným vtipem. A před touhle dovedností nemohu než smeknout. Veliká škoda je filmů studentských, konkrétně

těch polských. Zasloužily by si totiž (a nepíšu to poprvé) vlastní kategorii. Podmínky, které tyto filmy provázejí při jejich vzniku, jsou nesrovnatelné s těmi čistě amatérskými, a stejně tak je na tom i výsledek. Kdyby měly být takové filmy hodnoceny v soutěži bez přihlédnutí k nerovné startovací čáře, musely by nutně všechny ostatní převálcovat. Je to vlastně stejné, jako by studentské filmy soutěžily ve stejných kategoriích s těmi profesionálními. Takže ještě jednou prosím o kategorii studentský film! A konečně, velice zdařilá byla sekce dokumentů. Vedle těch, kdo pravidelně a spolehlivě nahlodávají čím dál méně viditelnou hranici mezi amatérským a profesionálním dokumentem (Baran, Krejčová,...), bych ale i tady uvítal víc čerstvých nadějných nováčků. Z této kategorie nakonec vyšel i vítězný film celého festivalu. A u toho bych se ještě rád zastavil. Stala se tady totiž událost, kterou jsem nepředpokládal. Už už jsem si mnul ruce, jak všem znovu připomenu, aby své filmy výrazně krátili. Už už jsem se chystal doporučit omezenou metráž jako kritérium při přijímání filmů do soutěže. Těšil jsem se, jak si smlsnu na výtkách o zdlouhavosti a natahování a často i nudě. A tím spíš, když jsem pohledem zavadil o inzerovaný čas 30 minut u snímku Kluci. Otevřel jsem si sešitek, rozžal lampičku a... pak už jsem se jenom díval a díval a díval a nestačil se divit, jak rychle ta půlhodinka uběhla. Nebyl to totiž film, bylo to pohlazení. Neměl jsem během té projekce víc času, než si zapsat slovo „skvělý“ a dvakrát podtrhnout. Opravuji tedy výzvu ke krácení filmů ze všech filmů na většinu filmů. I když se mi, pane doktore, ten letošní ročník opravdu líbil, stejně mě to na duši trochu svírá. Přestože jsem je viděl vlastně jen párkrát, vzpomínám na chodbičky ve starém kině. Na pár schůdků, které vedly k baru, ke kávě, vínu a chlebíčkům, na klasický kinosál s židlemi stoupajícími směrem od plátna vzhůru... A tak se tiše ptám, co dál? Třeba se mnou nebude zdaleka každý souhlasit, ale přese všechno bych se tam rád zase vrátil! Zdravím Vás spolu se svojí velkou a malou Viktorkou a malým Cyrdou, a zdravíme také Vaši ženu, od které jsem pil toho nejlepšího turka v Rychnově! Váš Cyril Podolský

VÝSLEDKY soutěže R8 Ocenění nezávislé na kategorii Hlavní cena: Kluci, Tereza Brázdová Cena diváka: Slepice, Šimon Štefanides Cena mladého diváka: Slepice, Šimon Štefanides Cena nejmladšího diváka: Týden v životě člověka, Martin Mach Reportáže 1. cena: Každé jedenácté, Miroslav Trudič 2. cena: Pochod komediantů, aneb putování s Huculem, Bohumil Kheil 3. cena: cena neudělena Dokumenty a vědeckopopulární tvorba 1. cena: Človek milý..., Ľubor Patsch 2. cena: Legenda o Ondrášovi, Eduard Mocek 3. cena: Moje hora, Petr Baran 3. cena: Neúspěšný let, B. S. Pustorekanski Hraná tvorba 1. cena: Slepice, Šimon Štefanides 2. cena: Prodej obrázku, Ivo de la Renotiére 3. cena: Ruka, František Vaculík Čestné uznání: Důvod k úsměvu - 2012, Martin Mach Já jsem to slíbil, Mária de la Renotiérová Výlet, Bartosz Kruhlik Ostatní žánrové kategorie 1. cena: Záznam snu č. 737, Martin Kratochvíla, Iveta Kratochvílová 2. cena: Tanec ohně, Petr Baran 3. cena: Airbag, Bohumír Novák Ostatní ocenění Cena prezidenta R8: Vitální Rudolf, Jaromír Schejbal Cena Města Rychnova n/K.: 300 stran života a smrti, Alena Krejčová Cena KOOPERATIVY: The White Opens, Daniel Zezula Cena poroty: Přítel cvok, Václav Fořt Cena Impulsu: A co přístav, Jan Vačlena Porotce: Eugen Sokolovský, Cyril Podolský, Jiří Středa Vyjádření poroty: Do letošní soutěže bylo přihlášeno celkem 64 snímků z 6 států. Do soutěže bylo v předvýběru vybráno celkem 46 snímků. Porota hodnotila celkem 14 dokumentárních filmů, 12 hraných filmů, 12 reportáží a 8 filmů zařazených do kategorie ostatní, tj. animované, experimentální a další. Letošní ročník Rychnovské osmičky se po mnoha letech vrátil do krásných prostor Pelcova divadla. Porota konstatuje, že prostředí bylo mnohem příjemnější než v kině a organizace pod vedením PhDr. Jana Tydlitáta proběhla na výbornou. Velké poděkování patří všem, kteří se na organizaci letošního ročníku R8 podíleli.

13

SOUTĚŽE /

bylo... exceluje i v kameře, kde by jí třeba nějaký ten šťoural v minulosti občas něco vytkl. Snad si pro příští dílo i sama složí a nahraje hudbu??? V každém případě dojemná tečka za hezkým festivalem! Petr Horák, Svitavy

Litomyšlská lilie očima porotců Úroveň letošního ročníku se mi zdála o něco vyšší, než toho minulého. A určitě to nebylo jen zbrusu novou technologií v nedávno zdigitalizovaném kině Sokol. (Špičkový projektor dokáže i materiál původně natočený běžnou analogovou videokamerou podat na úrovni srovnatelné s 16mm filmem!) Z pátečního programu mě jednoznačně nejvíce zaujal snímek Aleny Krejčové „300 stran života a smrti“. Autorka s obrovským osobním zaujetím převyprávěla příběh přímého účastníka 1. světové války podle nalezeného deníku. Záběry z místa bitvy, dobové materiály, úryvky autentického textu, velmi dobře vybraná podkresová hudba a efekty. Tenhle film pouštějte dětem, když jim chcete vysvětlit, co to byla válka! Do videoték na školách bych ostatně poslal i snímek Bohumila Kheila „Trochu o vejcích, mostě, sochách a rokenrolu“. Vyprávění o pražském Karlově mostě prozrazuje nejen trpělivou práci s historickými daty a dobovými materiály, ale také filmovou zkušenost a autorova stále veselého ducha. Myslím, že všichni zúčastnění autoři prokázali v přihlášených dílech snahu o osobní výpovědi, i když ne vždy je jejich filmová řeč dost čitelná. Zajímavé informace o vodních dílech v Hradci Králové přinesl snímek „A co přístav“ Jana Vačleny, porotě se líbil snímek Petra Chmely „Po stopách Velkomoravské říše“, „Legenda o Ondrášovi“ autora Eduarda Mocka, a nebo medailon Petra Barana „Moje hora“, kde se dlouholetý účastník amatérského filmového dění, Bohuslav Cihla, sám stal hercem v hlavní roli. Možná právě medailony o zajímavých lidech jsou vůbec největším přínosem tvorby amatérských filmařů. Tito tvůrci sice často technicky nedosáhnou kvality produkované profesionálními štáby, ale zato se nemusejí ohlížet na dramaturgické plány a netlačí je ani čas. Cokoli vytknout se ale nedá přesvědčivému vítězi 34. Litomyšlské lilie, třicetiminutovému filmu „Kluci“ Terezy Brázdové. Protože mám to štěstí, že znám všechny její snímky často už od chvíle, kdy teprve začaly vznikat, mohu s klidným svědomím říci, že se jedná o to nejlepší, co zatím natočila. Kdybych to tvrdil sám, budu podezříván ze zaujatosti, ale shoda poroty byla absolutní. Tereza Brázdová dosáhla bravury, kterou jí mohou mnozí jen závidět. Po všech profesích, které jsou ve filmové tvorbě potřeba, nyní

14

Když jsem byla na začátku 34. ročníku Litomyšlské lilie nominována předsedkyní poroty, překvapilo to nejen mě, ale jistě i samotné účastníky soutěže. Mnozí z nich si mě totiž pamatují jako malé děcko, které se sestrou pobíhalo po chodbách kina, když se soutěže ještě před mnoha lety účastnili oba moji rodiče. A ti, kteří si mě nepamatují z tohoto období, si asi vzpomenou, že jsem se v uplynulých několika letech občas soutěže zúčastnila jako amatérka, posléze jako studentka filmové školy nebo jako spoluorganizátorka. Po dostudování vysoké školy a získání praxe v České televizi v roli kameramanky jsem se zařadila mezi profesionály. Nemám pochopitelně tak bohaté filmařské zkušenosti jako mnozí účastníci soutěže, ale díky studiu i praxi v profesionálním prostředí jsem získala poznatky o to intenzivnější a specifičtější, zvláště v oblasti kamery a obrazového ztvárnění filmu S ohlédnutím do let minulých můžu s jistotou říci, že kvalita posílaných snímků se rok od roku zlepšuje. Mnohé filmy jsou srovnatelné s tvorbou profesionálů. Z letošního ročníku soutěže mezi ně bezpochyby patří dokument Terezy Brázdové Kluci, který získal Hlavní cenu. Tomuto snímku se dá máloco vytknout, je výborně zpracován po všech stránkách (obrazové, obsahové, hudební, střihové atd.) a amatérskému filmu nastavil dosti vysokou laťku. Zároveň mě těší, že autorka filmu patří mezi mladší účastníky, což je pozitivní, protože v posledních letech se soutěže účastní stejní autoři a nových přibývá jen pomálu. Tento fakt přičítám skutečnosti, že zanikly filmové kroužky a kluby, které byly v letech minulých velice rozšířené. Filmaři společně tvořili, debatovali a setkávali se na všech amatérských soutěžích, kde si navzájem předávali své zkušenosti. Dalším důvodem pro nízkou účast nových a mladších filmařů může být zaměření této soutěže (historické a vlastivědné snímky a medailony), které možná není pro mladé tvůrce dostatečně atraktivní. Největším problémem neúčasti mladých filmařů je však pravděpodobně jejich dnešní přístup a vnímání vlastní prezentace, pro které volí jinou formu než filmovou soutěž. Mladí autoři si možná ani nedovedou představit, že by se soutěže aktivně zúčastnili, osobně přijeli a postavili se tváří v tvář hodnocení a názorům jiných. Dnešní generace dvacetiletých svá audiovizuální díla uveřejňuje více méně anonymně na nejrůznějších serverech typu Facebook či YouTube. Tyto autory vlastně ani nezajímá názor druhých. Počty zhlédnutí svého videa pak mylně přičítají popularitě a úspěšnosti svých snímků. Abychom přilákali více nových tvůrců, zamýšleli jsme se s organizátory sou-

těže nad tím, zda by si Litomyšlská lilie nezasloužila osvěžení ve formě nové kategorie „experimentální film a videoklip“, která by možná zaujala více mladých tvůrců. I u letošního ročníku se v několika filmech dají vypozorovat prvky experimentu. Renomovaní autoři se snaží hledat nové a nové možnosti ve filmovém ztvárnění zajímavých témat, např. ve filmu Dílo jménem Pansofie autora Bohumila Kheila, který využívá obrazové reprodukce z knižní publikace Dějiny umění od J. Pijoana v kombinaci s hudbou a reálnými záběry. Snímek získal Cenu starosty. Stejně tak ve filmu Aleny Krejčové 300 stran života a smrti nacházíme různé obrazové asociace a experimentální ztvárnění. Film získal 1. místo v kategorii historických a vlastivědných snímků. I na letošním ročníku vládla milá domácí atmosféra. Tvůrci se už za ta léta navzájem dobře znají, každoročně mají příležitost opět se setkat a přátelsky si popovídat na společné téma. Zajímavým okamžikem, který zpestřil a obohatil celou soutěž, byla beseda s významným sochařem Olbramem Zoubkem, se kterým si všichni účastníci společně povídali o jeho tvorbě. Při této příležitosti byl také promítnut film Petra Barana Sochy na živo. Filmový festival v Litomyšli má svoji tradici, stává se rodinným festivalem a věřím, že uvedením nových kategorií zvýší svoji přitažlivost, zvláště pro mladé filmaře. Linda Vorlíčková, Litomyšl



XXXIV. Litomyšlská lilie ako som ju videl ja

20 filmov, z toho 8 medailónov a 12 historicko-vlastivedných filmov. To je stručná faktografia prihlásených a odpremietaných filmov. Je to veľa, alebo málo? To je relatívne. Podľa môjho n názoru, pokiaľ by šlo o filmy vynikajúce, je to dosť. Žiaľ, nedá sa to v plnej miere povedať, ako nakoniec na každej súťaži. Súťažné snímky boli väčšinou priemerné. Samozrejme okrem snímku Terezy Brázdovej Kluci, ktorý vyčnieval nad ostatnými minimálne o 2 triedy. Hneď na začiatok musím povedať, že ma sklamali mladí autori. Nie svojimi snímkami, ale tým, že vôbec neboli!!! Už v minulosti som nabádal organizátorov, aby sa zamysleli nad touto problematikou a vymysleli niečo, čím by pritiahli mladých autorov. A to sa v minulosti aspoň sporadicky mladí autori objavovali. Takto XXXIV ročník oboslali svojimi filmami „starí“ známi autori, ktorí sa pravidelne zúčastňujú rôznych festivalov. Okrem spomínaného vynikajúceho filmu Terezy Brázdovej, (o ktorom už nebudem písať chvály, lebo by som sa len opakoval po iných renomovanejších porotcoch) ma svojím netradičným spracovaním zaujal film Petra Barana Karlova válka. Autor vytvoril

PF - Jiří a Růžena Stachovi

emotívny medailón a skvele vykreslil charakter postavy vojaka Karla len na čítaní jeho listov, ktoré posielal z frontu 1. svetovej vojny. Petr Baran mal vynikajúco „rozohraný“ aj medailón o Bohušovi Cihlovi a jeho láske k Lysej hore, no, podľa môjho názoru, v druhej časti filmu to bolo skôr o Lysej hore, ako o Bohušovi Cihlovi a v tretej časti sa začal zase nový film o Bohušovi. Ale, ako mi povedal autor, chcel to tak natočiť a na to má samozrejme právo. Jediný autor zo Slovenska Ľubor Patsch medailónom Človek milý veľmi ľudsky predstavil slovenského pesničkára Janka Majerčíka a cenu získal práve za „človečinu“ v tomto filme, ktorou oslovuje divákov. Veľmi príjemne ma prekvapila aj autorka Mgr. Alena Krejčová svojím filmom 300 dní života a smrti. Ani sa mi nechce veriť, že je to tá istá autorka, ktorá mala na predchádzajúcom ročníku film Bludička lásky a ktorá vtedy dosť ťažko niesla moju kritiku na tento film. Tento rok naopak jej patrí za predvedený film moja poklona a právom získal 1. cenu v kategórii historickovlastivedných filmov. Svojím netradičným prístupom k spracovaniu zvolenej tematiky je známy aj Bohumil Kheil. Nesklamal ani tento rok a tiež právom patril k oceneným autorom. Svojským humorom a nápadmi ma vždy vie prekvapiť a zdá sa mi že tento autor z roka na rok mladne. Žiaľ, ostatné filmy boli skôr priemerné a vykazovali väčšie, či menšie nedostatky pri spracovaní a podľa toho boli, alebo neboli oceňované. No a čo dodať na záver? Znovu skladám poklonu a moje poďakovanie patrí organizátorom Litomyšlskej lilie za ich neutíchajúci entuziazmus s ktorým každoročne pristupujú k organizácii tejto súťaže, pretože svojím zameraním táto súťaž určite patrí do kalendára súťaží neprofesionálnych filmov. Ďakujem im nielen za tradične bezproblémovú organizáciu, skvelú projekciu a vytvorenie rodinnej atmosféry, ale ja za vynikajúcu besedu, ktorú pre účastníkov Lilie zorganizovali so sochárom Olbramom Zoubkom. Nedá mi však na záver pripomenúť – PRITIAHNITE AJ MLADÝCH AUTOROV! A verím, že určite niečo vymyslíte J

Ján Kuska, Liptovský Mikuláš

15

SOUTĚŽE /

bylo...

BESKYDSKÝ JEŠTĚR 2012 ...především Vás chci pozdravit a poděkovat za časopis DONAŠEČ. Dlouho jsem se rozmýšlel, jakým způsobem přispět do tohoto hodnotného časopisu, ale rozepisovat se o naší soutěži Beskydský ještěr mi připadá neobjektivní, protože se podílím na jeho organizaci. Navštívila nás ale letos poprvé amatérská filmařka paní Alena Krejčová, která sbírá ceny po všech soutěžích. Hezké od ní bylo, že sama nabídla, že napíše hodnocení letošní soutěže Beskydský ještěr.... V porotě byl pan Vačlena, který by mohl také napsat, osobně jsem ho o to požádal. Z letošního Beskydského ještěra mám dobrý pocit, protože vše proběhlo tak, jak mělo. Rok od roku se lepší skladba filmů, jako by filmoví amatéři nechtěli zůstat pozadu za profesionály. Občas si my, amatéři, povzdychneme, že za chyby, kterých se beztrestně dopouštějí profíci, jsme my v soutěžích kritizováni. Ale i tak je to dobře. My se tím alespoň něco naučíme. A neměl bych ani zapomenout, že vloni po soutěži zemřel člen našeho filmového klubu pan Jan Pospíšil. Uctili jsme jeho památku krátkým filmem o jeho amatérské práci za účasti jeho manželky. Ale dost již stesku.

16

Porota Milan Klega, Jan Vačlena a Milan Šebesta,

A ještě na závěr malou poznámku, že letošní soutěž, která probíhala v obnovené Nové scéně kina Vlast ve Frýdku – Místku, byla plně digitalizována v té nejlepší kvalitě. Jsme proto připraveni i na filmové amatéry se snímky v systému HD. To ovšem musíme ještě zapracovat do stanov klubu, aby vše vešlo ve známost. Několikrát jsem již chtěl do Donašeče něco napsat, ale vždy mi chybělo téma. Do nějakých odborných článků se pouštět nechci, na to asi ani nemám, ale popisovat život v klubu, to je právě to téma. Pouštíme filmy v domovech důchodců, snažíme se přimět mládež ke správnému držení kamery, natáčíme veřejné akce ve městě i okolí. Zkrátka život. Zdeněk Zícha, Frýdek-Místek

Beskydský ještěr 2012 Poprvé jedu z Ústí n.L. do Frýdku-Místku na filmovou neprofesionální soutěžní přehlídku, která nese tradičně název Beskydský ještěr. Je 14. 9. 2012. Již několik let jezdím na různé filmové přehlídky. Každá je jiná. Někdy bývá uspěchaná, únavná nebo je promítána ve studeném a nehezkém prostředí. U vchodu kina mne vítají usměvavé tváře organizátorů soutěže. Ačkoliv se vidíme poprvé, vnímám přivítání nanejvýš přátelsky. Kino Vlast, kde se uskutečnila filmová soutěž, je velmi vkusně zařízené. Příjemně teplá atmosféra prostupuje kinosálem i předsálím. Autoři filmů jsou ubytováni ve studentské ubytovně průmyslové školy. Je zde čisto, útulno a hlavně klid. Beskydský ještěr je jedna z mála soutěží, která je k nám, autorům, štědrá. Jak ubytování, tak stravování je hrazeno. Ráda jsem poznala i členy místního filmového klubu a hlavně jejich filmovou tvorbu.

Po zahájení soutěže se představil publiku ostravský písničkář Mendoš s vlastními humornými nadčasovými písněmi. Filmová projekce proběhla bez jediného zadrhnutí a s vyváženým zvukem. Myslím, že každý musel ocenit přátelský přístup poroty při rozborovém semináři. Porota dokázala pochválit a poradit. Filmové snímky Petra Barana a Eduarda Mocka mne nikdy nezklamou. Pan Mocek si vybral silný námět, známého legendárního beskydského loupežníka Ondráše. Tak, jak to Eduard Mocek umí, ztvárnil film poeticky a poutavě. Pan Petr Baran ve filmu Moje hora představil divákům Bohuslava Cihlu, filmaře a nadšeného turistu pro nekonečné výstupy na Lysou horu. Zaujala mne samotná výpověď pana Cihly, ale i tradičně skvělá kamera a režie pana Barana. Líbil se mi i snímek pana Zdeňka Zíchy s názvem Vlaštovky se vracejí. Ve svém dokumentárním filmu představil zajímavého člověka s rozličnými zájmy. Film měl jasnou kompozici a výpovědi byly dobře propojeny s obrazovým vyjádřením. Osobně jsem také ocenila zájem představitelů města Frýdek-Místek o filmovou přehlídku. Někteří se zúčastnili projekce a ceny předával náměstek primátora. Opouštím Frýdek-Místek s nadšením. Velké poděkování patří všem, co se na organizaci podíleli, ale zejména milé, skvělé organizátorce, paní Anně Zíchové. Přeji Beskydskému ještěru v dalších ročnících hodně úspěchů. Mgr. Alena Krejčová, Ústí nad Labem

Beskydský ještěr 2012 Tak se mi stalo po více jak téměř patnácti letech, že mě oslovil pořadatel nějaké filmařské soutěže, abych přijal post porotce. Šlo o soutěž s celostátní působností BESKYDSKÝ JEŠTĚR. Musím konstatovat, že jsem ve Frýdku-Místku, kde se soutěž konala,

nebyl od maturity. Tehdy jsme se s kamarády rozhodli podstoupit cestu autostopem kolem republiky. Přijel jsem do města, které opravdu zkrásnělo. Ještě působivě a přátelsky jsem byl osloven místním kinem Vlast, ve kterém se soutěž konala. Kino bylo zmodernizováno jak po stránce technického vybavení, tak interiéru. Místní organizátoři nenechali nic náhodě. Vše bylo připravené, vše probíhalo dle plánu, všechny filmy byly promítnuty perfektně. Po této stránce nemohla a neměla porota žádných připomínek. V té porotě byl předsedou Mgr. Milan Šebesta ze Zlína a jemu jsme sekundovali my dva. Tím druhým byl Milan Klega, zástupce místních filmařů. Prostředí soutěže a její průběh si zaslouží jedničku. Jednička s hvězdičkou by měla být zapsána všem organizátorům v čele s Annou Zíchovou. Byli vždy usměvaví a ochotní. Zájem o filmařskou soutěž podtrhli svou účastí i zástupci města. Dali tak najevo, že je jim takováto akce příjemná a že se za ní staví. Jen diváků, tím myslím těch opravdových z města a okolí, bylo méně. Ale i někteří, a to i významní autoři chyběli. Porota měla vcelku usnadněnou práci. Z 31 filmů, které byly na pořadu, jich více jak dvě třetiny znala již z proběhlých přehlídek a soutěží. Těch deset zbývajících bylo především od místních filmařů a dvě čestné výjimky od zkušených autorů. Psát o filmech, které jsme jako porota ocenili, by bylo nadbytečné. O těch bylo napsáno jindy a jinde dost (výsledky jsou na Filmdatu). Je pravdou, že byly oceněny filmy, jak jinak, které měly úroveň a kvalitu. Přesto bych se rád zmínil o filmech, které pro nás, pro porotu, ale i pro mnohé diváky v sále měly premiéru. Film Aleny Krejčové „Po škole s Drákulou“ velmi procítěně a působivě sledoval postup zkoušek i představení dětí s handicapem při muzikálu Drákula. Mnoho diváků mělo po skončení fimu slzy v očích. Film získal první cenu v dokumentech. První cenu v kategorii hraných filmů si odnesl Oskar Siebert ze SRN za „Můj nejkratší film“. Filmová zkratka beze slov a s pointou byla výborná. Porotu zaujal, a proto mu udělila svou cenu Cenu poroty, snímek Zdeňka Zíchy „Vlaštovky se vracejí“. Jednalo se o vyprávění zemitého člověka, který na vesnici, na šachtě i při práci s dětmi i při své zábavě má život rád a dává to okolí na vědomí. Co říci závěrem. Beskydský ještěr je jedna ze soutěží, která by mohla mít napříště i své specifikum, tedy své zaměření, aby byla pro autory i diváky přitažlivější a nekopírovala ostatní soutěže, kterých je již dost. Obecně lze říci, že by jednotlivé přehlídky a soutěže měly být více profilované, abychom nesledovali stále stejné tituly. Jan Vačlena, Hradec Králové

17

SOUTĚŽE /

bylo...

Bzuk film 2012 Všechno klaplo

Devátý ročník filmového festivalu modelářů se konal 13. října 2012 v Sporthotelu Weldis v Dlouhé Vsi u Rychnova nad Kněžnou. Úroveň letošních filmů byla vynikající a velmi vyrovnaná. Letos rozhodovali pouze diváci svou volbou. Klání bylo velmi vyrovnané. Nakonec rozhodl jediný hlas. Vítězný snímek WATER SNAKE získal 20 hlasů z 88 možných. Autoři filmu Richard Koutný a Michal Kavan jsou z Náchoda. Film byl natočen pomocí foťáku a všechny přítomné překvapila kvalita zpracování obrazu i vykreslení detailů. Jednoduché ozvučení dodalo snímku ten správný šmrc. Blahopřejeme. Odbornou porotu nahradilo závěrečné slovo 4 násobného vítěze Bzuk filmu, pana Milana Michálka, který kladně hodnotil stoupající úroveň zpracovaných snímků. Příjemně nás překvapila účast všech autorů. Z Prahy dokonce po roce dorazil opět tříčlenný štáb RC TV. Anketa modelář desetiletí byla uzavřena oceněním vybraných modelářů. Výstava modeláři sobě přinesla ukázky letadel, lodí, aut a parních strojů. Nad diváky se proháněl model Quadrocopteru pana Nývlta. 13 vylosovaných zákazníků prodejny RC Modely BZUK získalo slevové poukázky v celkové hodnotě 10.000,- Kč. Závěr večera okořenila tombola, která jistě obohatí region o nové modeláře. Poděkování za příjemný večer patří všem partnerům a sponzorům, kteří letos akci podpořili: Města Vamberk a Rychnov n/Kn., ČSOB Hradec Králové, KB Rychnov nad Kn., modelářské velkoobchody RCM Pelikán Pardubice a ASTRA Uherský Brod, Tiskárna Horáček Vamberk, Sodovkárna Rychnov n/Kn. a modelářské časopisy z Prahy RC Revue, RC Modely, Plátno zapůjčila společnost AV Media Praha. Zdeněk Sršeň, Vamberk J. Schejbal, M. Matějus, M. Bartoš, M. Čeliš, R. Koutný, M. Igvort, Z. Veselý

Brněnská šestnáctka Malý filmový festival mladé tvorby 2012

Malý filmový festival mladé tvorby se narodil před sedmi lety jako odnož mezinárodního festivalu krátkých hraných filmů Brněnská šestnáctka orientující se na děti a mládež. Tehdejší organizátoři Brněnské šestnáctky pociťovali nejen potřebu přivést na projekce mladé diváky, ale hlavně podnítit mladou tvorbu především v žánru hraného filmu, který má v Brně mezi neprofesionálními filmaři silnou, více než padesátiletou tradici. Ve dnech 18. až 20. října 2012 se v Brně uskutečnil Malý filmový festival mladé tvorby B16. Zahájení proběhlo ve středisku volného času Labyrint ve čtvrtek, kde jsme byli letos poprvé. Přivítal nás milý personál a příjemná klubová atmosféra. Po úvodní části se skupiny mladých nadšených filmařů rozdělily na skupiny podle zájmu. První z nich se sešla v klubovně a pod vedením lektora, studenta filmové školy ze Zlína Víta Šarouna, absolvovala workshop na téma „jak napsat scénář“, druhá skupina pod vedením pedagoga z filmové školy Zlín, Mgr. Milana Šebesty, absolvovala workshop na téma „hlavní herec je rekvizita“. Po skončení se skupiny vydaly na cestu na natáčení. V 19:00 proběhla projekce TOP filmů z minulých ročníků soutěže krátkého hraného filmu mladé tvorby za účasti některých autorů. Celá noc potom v Labyrintu patřila střihu a dokončování filmů, aby se mohla dílka odevzdat druhý den kolem poledne. V pátek kromě workshopu proběhla souběžně v kině ART pro děti z MŠ projekce filmů Jaroslava Nykla, který na 51. ročníku zlínského festivalu získal Zlatý střevíček za nejlepší animovaný film. Na letošním workshopu se natočily 4 snímky, které měly samostatnou projekci v sobotu 20. 10. 2012. Páteční odpoledne a večer patřily návštěvě filmového kroužku Lávka při CVČ Lužánky. Promítaly se filmy z workshopu AMFI 2012 a byl čas na diskuzi i posezení s malým občerstvením. V sobotu se všichni účastníci sešli v kině ART, kde byl v 9:00 hodin slavnostně zahájen 7. ročník soutěže krátkého hraného filmu mladé tvorby. Celkem bylo přijato 23 filmů autorů do 20 let z celé ČR. Po projekci filmů z workshopu a jejich rozboru následovala diskuze o soutěžních filmech s porotou. V porotě letos zasedli Mgr. Milan Šebesta, PhDr. Josef Strubl a Bronislav Kusý. Celý festival byl zakončen v sobotu v 17:00 vyhlášením výsledků a předáním cen. Katrin Taubingerová, Brno

18

Nejstarší festival krátkých filmů v České republice BRNO16 (dříve Brněnská šestnáctka) se konal ve dnech 8. – 10. listopadu 2012 v kině Art v Brně. 53. ročník soutěže byl určený pro krátkometrážní (1 – 25 minutové) filmy, které nevznikly na komerční bázi ani pro komerční využití. Soutěž vyhlásilo Turistické informační centrum města Brna pro amatéry, nezávislé filmové tvůrce i posluchače filmových škol. Hlavním částí festivalu je mezinárodní soutěž krátkých filmů, která mapuje celosvětovou tvorbu v oblasti krátkometrážních hraných filmů, amatérských, studentských i profesionálních. Poprvé byly v samostatné sekci do soutěže zařazeny animované filmy. Festival se dlouhodobě snaží poukázat na postupně mizející rozdíl mezi amatérskou tvorbou, jejíž autoři nejsou vzdělaní v oboru filmu a studenty či profesionály, kteří školu absolvovali. Odbourání této hranice dává divákovi možnost uvědomit si dosah technologické revoluce v kinematografickém vybavení a zároveň stále vzrůstající divácké zkušenosti, která díky jednoduché ovladatelnosti a dostupnosti techniky může přerůst v nezávislou uměleckou tvorbu. V kontrastu s tím se jeví jako zajímavá skutečnost, že možnost zúčastnit se letošní soutěže se snímky natočenými na mobilní telefony, zůstala nevyužita. V soutěži bylo letos svými filmy silně zastoupeno mnoho zemí světa: Španělsko, Německo, Portugalsko, ale také Spojené Arabské Emiráty, Mexiko, Turecko, Irán, Polsko, Francie a několik filmů bylo z Jižní Koreje, Kanady a Švýcarska. V doprovodné sekci festivalu se účastníci mohli seznámit s retrospektivou Čeňka Zahradníčka, který patří mezi průkopníky českého amatérského filmu. Zaplněný promítací sál na Brněnské 16

Promítaly se také amatérské filmy režiséra Jana Svěráka, který v závěru festivalu předal hlavní cenu festivalu „Hlavu plnou filmů“. Součástí festivalového programu byly semináře, výstavy, studijní projekce zajímavých snímků, filmové kolekce představující tvorbu filmových škol, diskuse o soutěžních snímcích s přítomnými autory. Pořadatelé připravili i výstavu kinoamatérské techniky Prototypy amatérských kamer, která měla připomenout filmové kamery pro filmové amatéry a nadšence, které zůstaly pouze v prototypu, ale také jejich konstruktéry. Při workshopu byla studentům nabídnuta zábavná hra Jak hýbat obrazy. Za úkol měli vyrobit kineziskop, jednoduchou animační pomůcku, jejímž cílem je mechanické předvádění pohybujících se věcí. (Info s využitím webových stránek Brno 16). -red-

53. ročník Brněnské šestnáctky Recenze festivalu Pokusím se zhodnotit to, čeho jsem byl svědkem na letošním již 53. ročníku Brněnské šestnáctky, který se konal 8. až 11. listopadu. Pokud vám to nic neříká, tak vězte, že jde o festival krátkometrážních filmů, dříve o festival neprofesionálních hraných filmů a ještě dříve festival amatérských filmů. I když se letošní ročník jednoznačně povedl, vyvolává vlastně více otázek než ten předchozí, který se ode mě dočkal poměrně tvrdé kritiky. Letos se opět pokusím zhodnotit festival, jako kdybych hodnotil film - co bylo nové, co bylo dobré, co bylo špatné a jak to celé působilo dohromady. Věřím, že mé poznámky možná pomohou pořadatelům podobných akcí. Datum konání První, čeho si pravidelný návštěvník této akce jako já musel všimnout, bylo posunutí data konání. Zatímco dříve nás vždy vítaly lahve s burčákem, letos už bylo na stáncích svatomartinské a v restauracích se pekly husy. Nezdálo se ale, že by změna termínu festivalu ublížila. Změna lokace Druhou výraznou změnou bylo přesunutí festivalu ze sálu Břetislava Bakaly do kina Art. Jde o kino sice výrazně menší a z vnější strany dost zanedbané, uvnitř ale útulné a dobře zařízené. Ostatně už dříve se v něm konaly mnohé doprovodné projekce Brněnské šestnáctky. Pamětníci si mohou vzpomenout třeba na sérii filmových debutů. Je to tedy prostředí známé, žel má ale své nedostatky. Kino Art bylo kdysi navrženo jako průchozí. To znamená, že lidé původně přicházeli do sálu z poměrně malého předsálí a po projekci ho opouštěli jinými dveřmi. Z takového architektonického řeše-

19

SOUTĚŽE /

bylo... zuje nejdůležitější lidi od aktivity. V případě týmu 52. ročníku to netvrdím, jen hádám, jde o jednu z předvídatelných chyb nových vedoucích.

Režisér Jan Svěrák vyhlašuje hlavní cenu soutěže B16

ní vyplývá, že předsálí není schopné pojmout plný počet lidí v sále. Když dodám, že sál byl většinou téměř plný, vzniká jasný problém: kam mezi bloky? V ideálním případě by lidé samozřejmě měli na festivalu v kině setrvávat (a případnou útratou na baru zvyšovat jeho šanci na další přežití), jenže při optimální návštěvnosti by to vlastně nebylo možné. Trochu smutné je, že by mnohem lépe než kino Art, a dokonce i lépe než sál Břetislava Bakaly, vyhovovalo takové akci kino Scala, které je však od loňského roku zavřené, a jen čert tuší, co s ním bude. Nový tým Pro všechny členy nového týmu mám jen slova největšího obdivu a chvály. Zvládli to celé výborně a s grácií. Platí to pro dramaturgy, techniky, tlumočnice, přes PR až po milé dobrovolnice a dobrovolníky z FF MU Brno. Skutečně pozorným návštěvníkům by jistě neušlo, že se tým skládá především z mladých lidí. Část z nich pracovala už v minulém týmu Marka Loskota. Nabízí se otázka, proč tedy byla na ročníku 52. atmosféra místy nervózní až opravdu nepříjemná, zatímco tento rok byla skutečně hřejivá, dokonce tak, že se člověk místy bál, aby to nepřešlo? Vím, že na tom mají zásluhu všichni pořadatelé a vlastně celý tým, ale v duchu si říkám, že nejvíce bude asi patřit Miroslavu Maixnerovi. Myslím, že Marek Loskot měl v minulém ročníku jistou vizi (nechme stranou mé ostatní hodnocení) i dost dobrou ruku ve výběru spolupracovníků*, ale možná neměl vnitřní klid a rozvahu skutečného ředitele. Poznámka: Otázka ovšem je, jestli na ně nedopadlo „prokletí schopných“ (pokud jsi dobrý, dostaneš přidáno, ale v práci, nikoli na odměně ani na pochvale, naopak ale dostaneš více kritiky za to, co jsi nezvládl) se objevuje na festivalech často. Spolehlivě odra-

20

Porota Členům obou porot - velké i studentské - patří poděkování za práci i dobrou atmosféru. Především pak za to, že se před autory neschovávali. Porota na takovém festivalu totiž není jen od toho, aby rozdala ceny, měli by jí tvořit lidé, kteří mají nějaké názory a jsou o nich schopni diskutovat. Z mého pohledu je jejich role autorit pro celkové vyznění festivalu mnohem důležitější než to, co se obecně považuje za práci poroty. Znám mnoho otřesných porotců z jiných ročníků a jiných festivalů, kteří filmy jen zhlédli, ale s autory vůbec nepřišli do styku. To ovšem nebyl případ letošního (ani loňského) ročníku. Porotci a porotkyně byli vždy poblíž tvůrců a kdokoli se mohl na názory na své dílo zeptat. Snad i za autory mohu říci: Děkuji! Mezinárodní porotu tvořili: Doc. Mgr. Anton Szomolányi, ArtD. - kameraman, režisér, producent, pedagog, Mgr. Dan Mircea Duta ředitel Rumunského kulturního institutu v Praze, Duncan Hendy, B.A. - nezávislý filmař a pedagog, hudebník, dramaturg filmové přehlídky Visions of Light, Petra Hřebíčková - herečka, absolventka JAMU, Mgr. Rodrigo Morales - filmový a televizní režisér Členy mezinárodní studentské poroty byli studenti Masarykovy univerzity: Karolina Błażejczak (Polsko), Mei Tung Chan, Hong Kong (Čína), Audrey Elizabeth Harris (USA) Ondřej Pavlík (Česká republika), Terézia Porubčanská (Slovensko). Jednodušší programové schéma Tím, že byl hlavní program opět soustředěn v jednom kině, umožnil svým divákům věnovat pozornost

projekcím a nikoli přebíhání. Loňský systém s paralelním promítáním ve třech sálech byl divácky méně komfortní a zároveň organizačně mnohem náročnější. Jak je vidět, ne vždy znamená více práce také lepší výsledek. Filmy Velkou změnou v 53. ročníku bylo zmizení slova „hraných“ v podtitulu festivalu. V pásmech se tedy objevily i animované a experimentální filmy. Proti takovému posunutí v zásadě nic nemám, jen to, že by pak rozšíření záběru měla odpovídat také struktura udělovaných cen. Neumím si nějak představit, že by mohly takové filmy soutěžit v jedné kategorii s hranými. Výběr byl asi poměrně tvrdý, protože z přihlášených 303 filmů jich vybrala porota 45. Naprostá většina z nich si to rozhodně zasloužila. Přicházely ze Španělska, Německa či Portugalska ze Spojených arabských emirátů, Mexika, Turecka, Iránu, Polska, Francie a několik filmů poslala Jižní Korea, Kanada či Švýcarsko. Z toho si lze udělat představu, jaký záběr stále festival má. Ocenění Ročník 53. převzal strukturu ocenění z ročníku 52., kdy došlo k radikálnímu snížení počtu udělovaných cen. Měly být pouze čtyři! Asi je na místě připomenout, že Brněnská 16 dříve udělovala velmi vysoký počet ocenění. Včetně čestných uznání bývalo oceněno kolem třetiny a v jednom případě dokonce téměř polovina snímků. Marek Loskot (minulý ředitel) a jeho spolupracovníci se rozhodli, že by mělo být cen udělováno méně, mnohem méně. Nebyl jsem příznivcem této myšlenky s jedinou výjimkou. Uznával jsem zrušení kategorií A - amatér, S - student, IP - nezávislý profesionál. Kdysi vznikly, aby odlišily možnosti jednotlivých skupin filmařů. Měly z části chránit amatéry před srovnáním se studenty a studenty zase před srovnáváním s profesionály. Změna doby i techniky obrátila původní úmysl naruby. Mezi možnostmi a dovednostmi filmařů v rámci těchto skupin byly takové rozdíly, že výrazně překonávaly rozdíly mezi skupinami samotnými. Amatéři se samozřejmě mohou hlásit i nadále, i když je třeba dopředu přiznat, že výběr na Brněnskou 16 bývá nezvykle tvrdý. Zrušení kategorií jsem tedy uvítal, jenže tím redukce cen neskončila, a to mi už tak dobré nepřipadalo. K vysokému počtu cen se totiž organizátoři „starého týmu“ dopracovali empiricky a není nutné, aby každý nový organizační tým „objevoval Ameriku“. Před mnoha desetiletími měla Brněnská 16 malý počet cen.* Jenže malý počet oceněných vede u filmařů k poměrně oprávněnému pocitu křivdy (tj kazí atmosféru), zvyšuje pocit konkurence, ale nezlepšuje kvalitu (tu zajišťuje předvýběr). Na konci festivalu je

potřeba v autorech vyvolat přání se příští rok vrátit, ne jim zkazit dobrý dojem. (Ideálně by měli mít pocit, že jim ocenění uniklo jen o „takovýhle kousíček“.) Nedostatek cen také bere porotcům možnost nějak ocenit filmy, které třeba nebyly dokonalé ve všech směrech (protože film je umění mnohoúrovňové), ale byly v některém směru výjimečné. Čestné uznání je přesně takovým oceněním s dedikací. Porotcům na 53. ročníku tento typ diplomu chyběl, což se ukázalo také na malé vzpouře, kdy vyhlásili více oceněných (formou jakýchsi čestných uznání), než měli. Letos získaly ocenění filmy: Hlavní cena - Hlava plná filmů Příběhy z chlaďáku - Grzegorz Jaroszuk, Polsko, 25 min. Příběh dvou nešťastných existencí, které dostanou od ředitele supermarketu za úkol najít svůj smysl života. Zvolí tedy účast v televizní soutěži „Nejnešťasnější člověk měsíce“. Cena studentské poroty Útočiště - Gunleik Groven, Tuva Hennum, Norsko, 10 min. Bizarní eroticko-násilnická pohádka o nerovných vztazích, násilí a sexu. Cena ředitelky TIC V našich rukou - Peter Bruenner, Rakousko, USA, 27 min. Film o okamžiku, který může člověka přivést k přehodnocení dosavadního života. Cena Petra Hviždě Alba - Isak Ferriz, Španělsko, 19 min. O muži, který se nemůže zbavit vzpomínek na ztracenou dceru. Zmínku by si ale jistě zasloužilo i mnoho dalších filmů, jako třeba animovaný Birdboy od Pedro Rivery a Alberta Vázqueze (Španělsko), Skrytý úsměv od Ventury Durall (Španělsko), Edenoví šílenci Jakuba Zvoníčka (Česká republika) Vzbuď mouchy Nacho Ruize Capillase (Španělsko) nebo Vrátný z hotelu Meva od Michala Janowa (Polsko)... Poznámka: Kdybych měl já navrhovat strukturu ocenění pro příští ročníky podle směru nastíněného 53. ročníkem, zachoval bych tři tradiční ceny - Hlavu plnou filmů (Hlavní cena), Malou hlavu plnou filmů (Cena studentské poroty) a Cenu Petra Hviždě (zasloužila by si větší vysvětlení a v materiálech by mělo být více o Petru Hvižďovi, je to přece jen kus „legendy“ Brněnské 16). Dále by pokračovala mimořádná cena - Cena ředitelky TIC - to však záleží více na samotném TIC. Dále by byla jedna nebo při dalším rozšíření festivalu až 3 ceny ve třech kategoriích - hraný film, animovaný film, experiment. To celé doplněné čestnými uznáními.

21

SOUTĚŽE /

bylo...

Doprovodné akce Kdybych měl stihnout i doprovodné akce, asi bych se musel ještě nakrájet. Jedna, na níž jsem nešel, mě opravdu mrzí - workshop výroby kinetoskopu. Byl jsem ale na projekci filmů Čeňka Zahradníčka a na diskusi a přednášce Jana Svěráka. O Svěrákovi se zmiňuji dále a na použití symbolů v amatérském filmu si vyhrazuji samostatný článek. Snad z toho lze usuzovat, že zajímavých vedlejších atrakcí bylo dostatek. Host Nejsem příznivcem zvaní našich „slavných“ i opravdu slavných režisérů, kteří přijíždějí jen na skok, a pak „nevědí, která bije“. Jednak jsou „úspěšní“ režiséři (zvláště ti mladí), už z podstaty dosti sebestřední, a často nevědí, že nemají být pyšní na co (ten nadhled získává člověk s věkem). Volba Jana Svěráka se ale nakonec ukázala vcelku dobrá. I když i on si neodpustil hloupý výpad z nevědomosti (ale jen jediný!), nakonec však v diskusi odpovídal věcně, zasvěceně i dosti zajímavě. Navíc přidal ukázky postupů, které převzal z jiných filmů, v jakési přednášce nazvané: „Co jsem kde ukradl“. V součtu bylo rozhodně přínosné, že na festival přijel. Možná budu muset ve svém přesvědčení udělat pár výjimek. Propagace a grafické materiály Tištěný program působí dobře, i když časový plán uvnitř není příliš přehledný. Sporné je použití, respektive nepoužití loga na titulní straně. Asi by tam mělo být. Z mého pohledu je v zásadě už jedno, jestli bude festival používat dále tradiční staré logo, nebo jestli použije nové z roku 2011, ale měl by ho v dalších letech zachovávat. Jinak se značka vybudovat nedá. Poznámka: Nepoužívejte už prosím označení B16 tak se teď označuje papež. Chronický problém, který nelze vyčítat pouze Brněnské 16, je nezasílání nebo pozdní zasílání tiskových zpráv. Pro měsíčníky by měly být zasílány nejméně dva měsíce předem, a to i kdyby v nich byla jen ta jediná informace, že festival bude. To neumí v naší republice snad nikdo, takže tiskové zprávy nebudu připočítávat k chybám. Ale je to rozhodně prostor ke zlepšení. Trochu podobné je to s diváckou reklamou. Poznámka: Samozřejmě je podstatné nejen reklamu udělat, ale také zvládnout její následky. Pokud by se příští ročník konal opět v kině Art, hrozil by s každým větším nárůstem počtu diváků problém s kapacitou sálu i předsálí. Nemusela by být drahá, ale zato nápaditá a cíle-

22

ná. Neadresná reklama je přesně pravý opak toho, co festival potřebuje - je drahá a neúčinná. Brněnská 16 by měla oslovovat studenty uměleckých oborů a mladé zahraniční návštěvníky (všechny filmy jsou buď v angličtině nebo s anglickými titulky). Veškerá reklama by tedy měla jít přes alternativní studentská média, studentské kluby, koleje a hostely. Nezáleží na tom, jak přesně bude vypadat, ale na tom, kdo s kým bude o příštím ročníku mluvit. Dobrovolníci z FF MU Brno mají cenu zlata! Teď jde o to je do příštího roku neztratit. Rituály Už dříve jsem psával, že jsou předávací rituály věčným kamenem úrazu našich festivalů. Vždycky balancují mezi trapností a kýčem. Tentokrát bylo zahájení i zakončení skromné, ale obojí se obešlo bez velkých faux-pas. Celkové zhodnocení Z hlediska lokace, časových a organizačních možností, organizačního týmu, návštěvníků i celkového vyznění jsem přesvědčen, že 53. ročník využil toho, co měl k dispozici téměř na doraz. Brněnská 16 má ale potenciál, pro který by mohla být stejně významnou akcí jako Letní filmová škola v Uherském Hradišti. Je správné se ptát: Proč není? Petr Tomek, Praha PS: Z Brna jsem se vracel s intenzivním pocitem vděčnosti za to, že festival stále žije.

PF Bohuslav Cihla

Výroční

kroměřížský ARSfilm 2012 Začátkem října se v Kroměříži konal tradiční, tentokráte již jubilejní čtyřicátý ročník ARSfilm amatérů. Původně festival započal v roce 1970 jako porovnání profesionálních a amatérských filmů. Později se soutěž osamostatnila jen pro amatéry a koná se pravidelně každý rok. V roce 1979 se ARSfilm stal mezinárodní soutěží a od roku 1994 je pořádán pod patronací světové organizace neprofesionálních tvůrců UNICA. Za uplynulých čtyřicet let bylo do soutěže přihlášeno celkem 1342 snímků, z toho bylo přijato 1216, 387 snímků pocházelo z celého světa, ponejvíce z Evropy. V letošní soutěži bylo předvedeno 27 filmů, z toho 7 ze zahraničí, Slovenska, Německa, Anglie a Estonska. Snímky posuzovala mezinárodní pětičlenná odborná porota složená z předsedkyně Z. Školudové (Slovensko), W. Freiera (Německo), L. Munka (Slovensko), E. Pražana a M. Šebesty (Česko). Velká cena města Kroměříže, Zlatý kroměřížský tolar, byla udělena animovanému snímku Rosalie od M. Zwienera z Německa. Cenu poroty - Stříbrný kroměřížský tolar, získal film Křížová cesta od P. Barana z Brna. Zlatou medailí UNICA byl oceněn film Zeitspuren (Otisky času) od autora C. Gustke z Německa. Cena Miette Verlinden de Decker byla udělena filmu Po škole s Drákulou od A. Krejčové z Ústí n.L. V první kategori „tvorba a umění“byly uděleny: Hlavní cena - Bronzový kroměřížský tolar, filmu Šupák od V. Františe z Kroměříže II. cena Vita Christi (Život Kristův) od autorů

Porota soutěže ARS film 2012 P. Barana a K. Rechlíka z Brna III. cena Báseň je dar od V. Barana z Košic V druhé kategorii „animovaná tvorba“ byly uděleny: Hlavní cena - Bronzový kroměřížský tolar, filmu Trochu o vejcích, sochách a rokenrolu od B. Kheila z Prahy. II. cena Intesiv station (Intensivní stanice) od H. Orlicha z Německa III. cena Knihy od B. Nováka z Nového města na Moravě V třetí kategorii „videoart a experimentální snímky“ byly uděleny: Hlavní cena - Bronzový kroměřížský tolar, filmu Pomsta od I. Goryunova z Prahy II. cena Sólo pro Island od A. Krejčové z Ústí n.L. III cena Stín od J. Přese, z Prahy Porota dále udělila pět čestných uznání. Cenu diváka – Cenu Domu kultury Kroměříž získal film Sólo pro Island od A. Krejčové z Ústí n.L. Jako každoročně byl festival zahájen v hudebním sále Domu kultury vernisáží výstavky výtvarných prací, tentokrát od J. Mačáka. Soutěž byla slavnostně zakončena v sobotu udílením cen a besedou s porotou. Příští ARSfilm se uskuteční ve dnech 11. – 13. října 2013 v Kroměříži. Ing. Ivo V. Dašek

23

SOUTĚŽE /

bylo...

VYSOKOVSKÝ KOHOUT

Kokrhal po pětačtyřicáté

Vypravil jsem se za kohoutem nekončícím v polévce, ani na smetaně. Z rychlíku jsem vystoupil ve Starkoči a dal se dle rady místního nádražáka: „Doleva, zase doleva, kousek do kopečku, jó vím, tam v hospodě U kohouta je ta filmová soutěž.“ Vysokov je vesnice na kladském pomezí, stráních hlubokého údolí s krásnými výhledy na panorama Krkonoš a Orlických hor, v kraji Aloise Jiráska a Boženy Němcové. Historicky nejznámější je zdejší první střet pruských a rakouských vojsk v roce 1866. Dodnes zde nacházíme množství malých i velkých pomníků s hroby padlých vojáků. Významnou událostí obce se stala stavba železnice z Jaroměře do Trutnova v polovině devatenáctého století i Vysokov se stal význačným místem kulturních a společenských tradic. Od počátku 20. století zde působily dva divadelní spolky. Jejich činnost později přešla ve slavnou éru estrád pro děti i dospělé pod vedením Jaroslava City. V roce 1962 představil zdejší filmové amatéry tím, že do estrády použil jejich kameramanské záběry. Sedm se jich pak sdružilo kolem něho a Osvětové besedě zapůjčilo své filmy k veřejné projekci. A tak se mohla v roce 1964, na žádost předsedy Zdeňka Majera, uspořádat první okresní soutěž na vesnici. V roce 1967 se dokonce Vysokov stal dějištěm 1. celostátní přehlídky vesnických filmových amatérů, Vysokovský kohout. Hledal jsem o něm zmínku v tehdejším čísle časopisu Filmovým objektivem a našel: „…kdosi mínil, že se budou promítat zemědělské filmy – jiný zase sděloval, že se bude bydlet po chalupách a že prý místní JZD věnuje festivalu prase. Všechno ovšem bylo trochu jinak. Nepromítaly se pouze filmy se zemědělskou tematikou. A nebydlelo se po chalupách, ale v hotelu za Náchodem a taky prase z JZD se nezabilo, neboť se stalo jednou z festivalových cen. …Kdybych byla porotcem, žila bych v přesvědčení, že festival dělají filmy a ty letos – s výjimkou animované tvorby vysokovského amatéra J.City a několika dalších účastníků - opravdu moc dobré nebyly. Ale pro mne měl Vysokovský kohout jinou hodnotu. Byl totiž festivalem zanícených filmových fanoušků, toto zjištění se týká hostitelů i těch, kteří sem přijeli jako delegáti na vlastní náklady. … A taky se ve Vysokově zpívalo a veršovalo a tancovalo, a taky zde byl čas

24

na výměnu zkušeností i na diskuse s porotou. Tady byla přítomna opravdová spontánní radost z tvorby. A to by snad mělo být hlavním smyslem amatérského filmování.“ Tolik citace z článku z prosincového čísla od autorky Evy Struskové. Rád prozradím těm, kteří nevědí, ale zajímalo by je to a chtějí vědět, kde se vzal v názvu soutěže ten kohout. Za vysokovskou hospodou. Jaroslav Křešnička z hradeckého rozhlasu se prý pokoušel zahnat kokrhajícího kohouta, který mu kazil natáčený rozhovor a jen tak mimochodem poznamenal: “Možná se tu jednou bude soutěžit o zlatého vysokovského kohouta.“A stalo se. Kohout se uhnízdil dokonce i ve znaku obce. V roce 1969 se po dvou letech konal 2. ročník a další už pak každoročně. Na jejich přípravě a úspěšném průběhu se s Občanskou besedou podílejí hasiči i Červený kříž. Od roku 1991 se na nich objevují významné osobnosti kulturního života. Ten loňský osvěžil svojí návštěvou a veselým vystoupením herec Pavel Nový. Vzpomínkou na návštěvu Járy Kohouta zůstala cena za nejlepší humorný film. Tu poslední převzal za veselý snímek Inspektoři místní filmař Martin Bohadlo. Dalšími účastníky byl třeba herec Jaroslav Štercl, herečka Magda Vášaryová, režisér Antonín Moskalyk, zpěvák Wabi Daněk a další. Účast na soutěži se dá spojit i s poznáním romantického okolí. Navštívit třeba Babiččino údolí s ratibořickým zámkem, muzeum Boženy Němcové a Barunčinu školu v České Skalici či renesanční zámek v Náchodě. Ve vysokovské hospodě U kohouta soutěžily filmy dokumentární, hrané a animované. Na soutěžní dráze se objevili i Kluci. Dokument, který si hned po svém startu získal pozornost diváků i poroty a dokázal ji udržet až do konce. Cílovou pásku zdolal se značným předstihem před ostatními. Tvůrcem poho-

Tereza Brázdová přebírá Cenu ministerstva zemědělství za snímek Kluci

dového dílka je, jistě dnes už mezi neprofesionálními filmaři i jejich fanoušky známá, Tereza Brázdová. Byla redaktorkou a střihačkou v kabelovce a je i absolventkou školy audiovizuální tvorby při Impulsu v Hradci Králové. Kurzy a praxe, jak říká, naučily řemeslu. Na UNICA 2010 získala bronz a další vysoké ocenění v celostátní soutěži. Obecenstvo si získává tvorbou i skromností. Největší odměnou jí je plný sál a radost, že se film líbil. Okouzluje ji možnost kamery zachytit mizející svět, cítí se tak filmovou archivářkou. Snaží se zachovávat důležitá poselství, o která by lidé neměli přijít. To vše zhodnocuje ve své tvorbě. Je příkladem pracovitostí a filmařské zaníceností. Má dokument ráda a ví, že dobrý bez zaujetí nevznikne. Pro svůj dramaturgický záměr si našla zajímavé osobnosti s životem plným nečekaných zvratů. Dokument Kluci je dvojportrétem bratrů Daniela a Jiřího, synů básníka a grafika Reynka. Navázala s nimi úzký kontakt, povídala si o jejich dramatické minulosti týdny před natáčením, poznávala prostředí v kterém žijí. Zrodil se tak vztah, dokonce kamarádství a to nejen po dobu natáčení. Těžké období okupace, vyhnání z domu, návrat, zabrání majetku komunisty, výslechy, pronásledování STB, úmrtí matky a otce. Takový byl jejich život. Vyprávění posiluje životní nadhled a osobitý humor. Autorka výtvarným pohledem řeší každý záběr a dosahuje žádané pocitovosti. Využívá zejména statických záběrů a jen minimálně uplatňuje pohyby kamery. Ocenění zaslouží i práce se světlem a to nejen v samotném prostředí, ale i ve scénách s jedním nebo oběma bratry. Pomalé střihové tempo obsáhne celý život bratrů od narození v Grenoblu až do období, kdy Daniel pořádá výstavu svých fotografických grafik a koláží. Ve filmu se prolínají reálné záběry s archivními fotografiemi z rodinného alba i uměleckými od Daniela. Střídají se pohledy na okolní přírodu a zajímavé domácí prostředí zasvěcené světu koček obývajícími s bratry starý dům. Ve

Ocenění získal i Václav Šimek z Červeného Kostelce

zvukové výrazové složce jsou plně uplatněny reálné ruchy dokreslené hudebními motivy, zejména klavírními. Dokument o bratrech žijících v harmonickém soužití s okolním světem, bez televize a internetu, je výzvou k zamyšlení. Zejména zaujmou slova Jiřího v závěru: „Takový život nám byl dán a myslím, že můžeme odejít bez pocitu, že to bylo na nic.“ V hrané oblasti se blýsknul filmem Zmrd Ondřej Pavliš. Neotřelým námětem, filmařsky řemeslně zvládnutým, získal příčku nejvyšší. V závěsu se udržel ostřílený pražský Petr Vaněk s filmem Kamarádi. Ocenění zaslouží zejména vtipné dialogy, sled záběrů i vedení herců a kamery. Smích vyvolá zejména velice zdařilá sekvence komického zachraňování přejetého cyklisty. Třetí příčku uhájil místní filmař Martin Bohadlo soutěžním snímkem Inspektoři. Dovede pracovat s vtipem a osobitým veselým nadhledem a nadsázkou. Tu druhou získal Bohumil Kheil za film Trochu o vejcích, mostě a rokenrolu. Připomíná známé i neznámé z historie Karlova mostu zcela jedinečnou osobitou i animací a nápaditou formou. Nedovedu si představit, že by si Jaroslav Nykl z nějaké soutěže neodnesl cenu. I tentokrát slavil úspěch s pohádkou O sobecké žárovce Hedvice. Vymyslil ji prý na žadonění vnoučka. A opět se povedla a já byl rád, že jsem šest minut byl vděčným dětským divákem. Jarda umí. A ta další první cena v animované tvorbě mu určitě patří. Je potěšitelné, že se objevují animátoři ze školních lavic. Žáka Luďka Suchánka ze ZUŠ Police nad Metují překvapila 3. cena za roztomilé čtyřminutové dílko ZOO a spolužák Jarda Soumar se radoval z čestného uznání za tříminutové Stádo ovcí. Kluci, jen tak dál! Vydařilo se. Uznáním od poroty, jejímž jsem byl členem, bylo udělení ceny pořadatelům za organizaci festivalu a propagaci amatérského filmu. O vánocích jsem si vzpomněl na darovaný kulinářský recept, na vysokovského kohouta. Nikde nekokrhal a tak ho nahradilo kuře. Rozporcované jsem povařil v osolené vodě, vyjmul a osušil. Anglickou slaninu nakrájenou na malé kostičky rozškvařil a cibulku nakrájenou na drobno zpěnil. Pak na to vložil masíčko, polil olejem, opekl, okořenil mletým černým pepřem, ještě polil teplým koňakem a zapálil. Po shoření alkoholu jsem kuře polil vínem a pod pokličkou podusil. K téměř měkkému masu jsem přidal žampiony, mouku opraženou na sucho a vše dusil do měkka. Hotové kuřátko ochutil rozetřeným česnekem. Pochutnával jsem si na kohoutu, vlastně kuřeti a vzpomínal na vysokovské filmové klání a přál si, aby ten jejich kohout prima kokrhal i v letech dalších. PhDr. Jiří Minařík, Praha (psáno pro Videohobby)

25

SOUTĚŽE /

bylo...

VYSOKOV A JEHO KOHOUT PRO MNE JE A ASI NAVĚKY BUDE ABSOLUTNÍM ZJEVENÍM

V zemi, která se zmítá ve své nedospělosti, trpí rozčarováním z nenaplněných představ, uctívá virtuální svět rychlevykvašených pseudohvězd a synonymem štěstí se stává bohatství a moc - stále existuje parta lidí z jedné vesnice, která vlastním nadšením dokáže nemožné - ve vesnické hospodě ( která by, nebýt jich, už asi ani neexistovala…) a ještě navíc v dušičkovém čase - vytvoří naprosto unikátní, nesmírně vlídnou a hřejivou atmosféru pro potkání se lidí, kteří milují film. Protože jsem z téhle branže, vím více než dobře, jak vzácné je, že kolegové filmaři koukají se zájmem na filmy těch druhých a poté s nimi o nich vášnivě diskutují, aby následně všechny možné ostny profesní nevraživosti otupili na zcela ojedinělém sobotním soutěžním večírku. Nepřestává mne fascinovat, že promítací sál je v podstatě stále plný diváků, dokonce i v neděli, kdy se znovu promítají již jednou promítané oceněné filmy a ještě všichni spolu v mezičase proberou všechny možné osobní a rodinné novinky. Myslím, že právě to vědomí soudržnosti a společenství lidí spojených stejnou zálibou, je něco , co právě tento festival dostává do absolutně nejvyšší kategorie všech možných amatérských přehlídek. Filmy zde oceněné nepochybně posbírají či již posbíraly řadu dalších vavřínů i na jiných přehlídkách. Vysokov se podle mne liší tou nadšenou duší, vlídnou náručí a širokým srdcem. A také něčím, co se dnes již zcela absolutně vytrácí. Absolutní krásnou obyčejností ve všem jejich počínání. Třeba zelí či klobouk si jen tak z nějakého světového festivalu prostě neodvezete… Všichni filmoví amatéři jsou pro mne krásní a zajímaví především tím, že svými filmy vyjadřují něco, co prostě chtějí právě takto světu sdělit. Nemusí, nic je k tomu netlačí, nejsou za to placeni, nemají žádné uzávěrky, formáty, vysílací spoty, schvalovačky, výzkumy sledovanosti …Tvoří jen proto, že je to baví a chtějí nám všem ostatním něco předat. Cítím v nich obrovskou energii, baví mě to mnohdy čiré nadšenectví vyvěrající z jejich opusů. Technické podmínky jsou dnes již takové, že mohou zcela setřít rozdíl mezi filmem amatérským a profesionálním. Logicky se potom projeví zjevné talenty. Všichni ta jména dobře znáte, uvedu je jen tak namátkou (z letošního Vysokovského kohouta): Brázdová, Kheil, Nykl, Baran, Novák, ZUŠ Police nad Metují, Bohadlo, Patsch, Schejbal, Šolc, Trudič, Mocek, Vaněk, Františ…etc. Samozřejmě, vítězové se vymykají. „Kluci“ Terezy Brázdové jsou vyšší dívčí amatérské dokumentaristiky. Amatérskou píši jen proto, že se účastní amatérských festivalů, jinak je tato mladá paní absolutní

26

PF Milan Báča profesionálkou, která umí najít skvělé dokumentaristické téma, přemýšlí v obrazech a ještě navíc si za tím svým tématem jde cíleně, dlouhodobě, tvrdošíjně a výsledek se v jejím případě vždy dostaví. Jaroslav Nykl a jeho pohádka o žárovce je špičkou žánru. Jen bych možná čekala, že se jako zlá objeví ta Evropskou unií vnucená úsporná ...) Filmeček Zmrd o revizorovi je vynikající střihovou i režijní etudou – skvělí herci, vymyšlený scénář, nechybí mu pointa. Pan Kheil mne opět potěšil svou hravostí i znalostí tématu, ZUŠ Police nad Metují potěšila zoologickou zahradou i pohádkou na dobrou noc s počítáním oveček. Slovenští kolegové z Liptovského Hrádku ukázali, jak neuvěřitelně krásné a silné příběhy kolem nás jsou; klasik žánru Petr Baran s „Bitvou o nohu“ nezklamal, i když od něj znám silnější a lepší filmy. Ostatní ocenění vesměs nějak ctili regionální tradice a zvyky. Všechny mohly mít lepší dramaturgii a více odvahy ke zkracování a vystřihování nadbytečného, materiál k tomu nepochybně byl, všem chyběl jen malinký krůček k úplně nejvyšším metám. Miroslav Trudič ukázal, že dokáže natočit smysluplný dokument i za jeden den. Vnímá detaily i příběhy, jen asi trochu chyběl čas pro hlubší a koncepčnější uchopení. Martin Bohadlo vnesl svěží vánek do možných způsobů vyprávění. Kdyby měl trochu více času na přemýšlení a nebyl to jen nahodilý výlet s přítelkyní, asi by dokázal tuhle hračičku přetavit i do něčeho výraznějšího. Farmářka s jejími machry Vladislava Františe potěšila vlídným humorem. Jestli něco amatérskému filmu chybí, dle mého ryze soukromého názoru, potom to je větší příliv mladé krve. Mladí lidé dnes točí vše úplně normálně na všechna možná média . Myslím, že je potřeba pro ně vytvořit i v amatérském filmu zcela novou platformu, aby je začal zajímat a měli potřebu se na tomto fóru nějak zviditelňovat. Staré dobré časy jsou nádherné, ale budoucnost v nich není a myslím, že netřeba

hudrat, že ti mladí tomu už dnes nerozumějí…. Jak tu cestu najít, nevím, ale být někým, kdo amatérský film řídí a organizuje, určitě bych o tom přemýšlela. Noví mladí talentovaní existují a točí, zdaleka ne všichni se takto uplatní i profesně, leč nová média vytvořila zcela jiné podhoubí pro nový amatérský film, myslím, při vší úctě k těm starým a dobrým bardům, že je potřeba se na to úplně nové a jinak vnímané zaměřit. Protože i to, co dnes tak chválím na Vysokovském kohoutovi, by mohlo časem pomalu zaniknout ...a byla by to opravdu velká škoda. (I když tady si díky rodinné tradici myslí, že Bohadlové to jen tak zaniknout nenechají...) Tohle je ale asi na úplně jinou debatu mezi vámi amatérskými filmaři. Tradice u nás je neuvěřitelná a byla by škoda ji jen tak nechat zahynout. Nová doba přináší úplně jinou komunikaci a bylo by moc fajn ten nový trend mezi mladými nějak podchytit a nechat tak vyrůst novou generaci úplně jiných amatérských filmařů. Jsem přesvědčená o tom, že by to stálo za to. Všem nadšeným amatérským filmařům moc držím pěsti, celému amatérskému hnutí moc přeji novou mladou krev. Vaše nadšená podporovatelka Lenka Poláková, producentka publicistické a dokumentární tvorby České televize.

• porota složená z profesionálů filmového řemesla, předseda Petr Brzek (TV Nova), Jana Štásková (TV Joj), Pavla Kafková (filmová kritička), Andrea Vohralíková (studentka teorie filmu) byla skutečně velmi profesionální, přísná, ale objektivní; amatérští filmoví tvůrci měli možnost vyslechnout hodnocení svého díla, které určitě může mnohým z nich pomoci v dalším profesním růstu; • Cenu poroty získal film „Pan Modelář“ tvůrce pana Sršně z Vamberka (film o staviteli modelů lodí panu Štíbrovi), druhé místo získal snímek tvůrců pana Šmída a Majdy ze Zábřeha na Moravě „Lubomír Bartoš, malíř našeho kraje“ a místo třetí místní jablonský pan Šmídl se snímkem „Řeka Orlických hor“, který také s velkým náskokem vyhrál „Cenu diváka; • v průběhu byly rovněž promítnuty historické filmy o Jablonném nad Orlicí z dílny průkopníka amatérského filmu nejen v Jablonném nad Orlicí, pana Vladimíra Venda, a zazněly líbivé melodie místní kapely Docenti pod vedením Davida Serbuska; • na závěr proběhla slavností premiéra nejnovějšího filmu z produkce Orfilmu, filmu s motorkářskou tematikou „Stopařka“; • z komentářů odcházejících diváků šlo vysledovat, že festival byl jak diváky, kterých se sešlo kolem dvou set, tak i porotou a samotnými soutěžícími přijat velmi kladně a dobře hodnocen a 4 hodiny strávené v sále jablonského kina nebyly ztraceným časem; vysoce byli hodnoceni i velice pohotoví moderátoři Jiří Chalupník a Kateřina Šilarová; • odezva po festivalu od veřejnosti vesměs kladná, už byly dotazy z řad filmařů, zda bude další ročník i ze strany jablonských rodáků, zda by se mohli o dalším ročníku dozvědět včas, aby se mohli zúčastnit; Autor vítězného snímku Pan modelář Zdeněk Sršeň přebírá cenu

Filmový festival ORFILMFEST 2012 motto:

„Náš kraj … vaší kamerou“ • první, zkušební ročník festivalu filmů s regionální tematikou, regionem jsou myšleny Orlické hory, česko-polské pomezí, přibližně okresy SU, SY, ÚO, RK, NA; Proč zkušební? Abychom zjistili, jestli je zájem mezi filmaři, diváky a jestli jsme vůbec schopni takovou akci zorganizovat; • do soutěže se přihlásili tvůrci 6 filmů v délce 4 až 23 minut, všechny byly promítnuty;

27

SOUTĚŽE /

bylo...

• pořadatelem festivalu je občanské sdružení Filmová společnost Orfilm, (možno zkrátit na Orfilm), v čele s předsedou Mgr. Milošem Štěpánem, viz. www.orfilm.eu • ročník 2013 proběhne na podzim, patrně v mírně jiném termínu tak, aby nekolidoval s dalšími již zavedenými akcemi v okolí, včas bude zveřejněno. Miloš Štěpán, Jablonné nad Orlicí ORFILM Filmové sdružení Orfilm vzniklo na podzim roku 2010 z nadšení jeho šesti členů. Filmová společnost se zabývá především filmovou tvorbou zaměřenou na orlickoústecký region a propagaci Policie České republiky. Na místě jsou jistě hned dvě otázky. „Proč zrovna na orlickoústecký region a proč propagace policie?“. Odpověď na tyto otázky je velice jednoduchá. Všichni členové pocházejí z Orlickoústecka a žijí tam a zároveň pět z nich pracuje u policie, šestý je pracovník ve zdravotnictví. Režisér, kameraman a střihač v jedné osobě pan Jaroslav Šilar a ostatní pomáhající orfilmáci natáčejí krátké hrané filmy, dokumenty, videoklipy a filmové prezentace. Orfilm má a svém kontě řadu úspěšných dílek, za všechna lze jmenovat filmy Lom a Lanovka.

TV JOJ natáčela u pana Špinara z Borohrádku aneb dokument Pan Modelář opět vyhrál Asi minutový snímek je možné zhlédnout v archivu TV JOJ. http://www.joj.sk/noviny-o-17-00/noviny-o-17-00archiv/2012-11-16-noviny-o-17-00.html. Reportáž natočila hradecká redakce, živě běžela v pátek 16. 11. 2012 ve zprávách od 17.00 hod. jako závěrečná tečka v 17.39. Co tomu předcházelo? Bzuk team v roce 2007 natočil 17minutový dokument Pan Modelář. Film je o práci na lodi Warspite, představuje detaily při práci na lodi. Pan Špinar ukazuje všech 11 lodí, které v té době provozoval. Snímek vyhrál v hlasování diváků na filmovém festivalu modelářů BZUK FILM 2007. Poté byl promítán na krajské amatérské soutěži v Hradci Králové a Rychnovské osmičce. Od té doby ležel v archivu. Po přečtení propozic 1. ročníku filmového festivalu ORFILMFEST, který se konal 10. listopadu v Jablonném nad Orlicí, jsem se rozhodl film poslat do soutěže znovu. To jsem ještě netušil, jaké překvapení mě čeká. V porotě zasedli: předseda poroty Petr Brzek

28

Představitelé hlavních rolí ve snímku Stopařka, který měl na festivalu premiéru

(TV Nova), Jana Šťásková (TV JOJ), Pavla Kafková (filmová kritička), Andrea Vohralíková (studentka teorie filmu). Dokument porotu nadchl a bylo z toho druhé vítězství pro tento film – tentokrát ne od diváků, ale od odborné poroty. Reportérka TV JOJ projevila zájem okamžitě natočit reportáž s panem Špinarem. Nakonec se natáčelo ve čtvrtek 15. listopadu. A co atmosféra na festivalu? Jedním slovem vynikající. Téměř zaplněné kino, bezvadní moderátoři, příjemný hudební doprovod, historické dokumenty mimo soutěž a na závěr premiéra filmu Stopařka. Skvělí diváci dokázali okamžitě reagovat na hlášky moderátorů či dění na plátně. Pokud bude festival i příští rok, tak určitě pojedu znovu a možná něco najdu i v archivu BZUK teamu. Zdeněk Sršeň, Vamberk P.S. Pan Špinar se 24. - 30. září 2012 s lodí Warspite zúčastnil Mistrovství světa lodních modelářů skupiny C v Chorvatsku a přivezl zlato. *** „Povedené, tak by se dalo jedním slovem shrnout pojetí 1. ročníku festivalu amatérských krátkých filmů v Jablonném nad Orlicí. Měli jsme možnost zhlédnout celkem šest filmů, jejichž společným vodítkem bylo téma Orlické hory a podhůří. Každý autor pojal zadání po svém. Rozmanitost filmů byla úžasná, i když se nebudu tajit tím, že porota měla okamžitě jasno, kdo se stane vítězem. Zpracování vítězného filmu o modeláři bylo natolik zajímavé, že od nás dostalo maximum bodů. Jana Šťásková, reportérka TV JOJ

CENA S HOŘKOSTÍ PELYŇKU... Stalo se už tradicí, že každoroční filmařské žně končí uherskohradišťská soutěž „Týká se to také tebe“. Výjimkou nebyl ani letošní, v pořadí již 37. ročník, jehož pořadatelem byl místní Klub kultury. Oproti předchozím ročníkům však došlo k podstatné změně. Organizátoři zrušili soutěž profesionálů, takže skutečnými účastníky byli jen „ryzí“ amatéři, byť někteří s „přimhouřenýma očima“. Přesto ani takto okleštěná soutěž nedoznala újmy a se svou tvorbou se kromě našich přihlásili i tvůrci ze Slovenska, Německa a jeden dokonce až z Jihoafrické republiky. Další změnou bylo zrušení projekce „na přání“, která v minulosti probíhala separátně v malém salonku s kapacitou cca třicet diváků, zatímco projekční sál Reduty pro hlavní soutěž nabídl prostor pro více než sto diváků. Ani tato nabídka však kino nenaplnila, byť propagace byla na úrovni. Místní občané měli měsíc před Vánocemi jiné starosti. V čem organizátoři pokračovali v tradici, byla ocenění. Nejen vysokou částkou pro „velkou cenu“, ale také vkusnými artefakty pro ostatní vyhodnocené autory. Bylo jich, počítaje v to i hlavní cenu, celkem

pět, ale ne všechny ceny zůstaly doma. Dvě putovaly do Německa a jedna na Slovensko. Právě ta hlavní, jejíž autor přihlásil další dva filmy. Také jsem se odvážil poslat svůj film s názvem Historie vyrytá do kovu do Uherského Hradiště. Jako jeden z dvojice autorů východních Čech. Tím druhým byl Oldřich Buchtele ze Sezemic s filmem Jako tenkrát před sto lety. A právě krajan zareagoval dříve než já na můj úspěch. Jsem zvyklý si zapisovat při rozdílení cen jména hodnocených autorů a jejich filmů. Ani jsem si neuvědomil, že při vyhlášení prvního autora zaznělo moje jméno. Prostě jsem si napsal a čekal na další. V sále však nastal šum, několik lidí mě oslovilo a teprve potom mi došlo, že se jedná o mne. Rozklepaný jsem doklopýtal na pódium, hrdlo měl sevřené a namísto téměř plného sálu jsem měl před očima mlhu. Převzal jsem diplom a chtěl odejít, ale zastavil mě hlas předávajícího: „To ještě není všechno...“ Předal mi vkusnou bronzovou sošku a nádhernou kytici. Nevím, co jsem potom říkal na mikrofon ( Olda Buchtele mi potom řekl, že jsem mluvil hezky). Nevím, jak jsem došel ke svému stolu na konci sálu, i když v doprovodu. Matně si vzpomínám na gratulace kolegů. Až.... na jediného, jehož kyselý obličej a nevšímavost po celý večer mluvil za mnohé. Nestál jsem ani za podání ruky. Závist...více než závist člověka, který si dělal ambice na jakoukoliv cenu. Vždyť byl na to z mnoha soutěží zvyklý a tady nic. Tu noc jsem nespal nejen rozrušením z ocenění, ale i pro intoleranci člověka, jemuž v minulosti často k jeho cenám patřilo i mé skutečně upřímné blahopřání. Tu trochu pelyňku cítím ještě dnes, při adventu, téměř na konci roku 2012. Karel Pokorný, Nová Paka

Karel Pokorný z Nové Paky a Petr Baran z Brna přebírají ceny na soutěži TSTTT v Uherském Hradišti

29

SOUTĚŽE /

bylo...

Jaké bylo Seniorforum 2012 Kroměříž Letošní Seniorforum jsem obeslal filmem o Emilu Pražanovi. Ne pro cenu, ale aby lidi viděli a slyšeli. Doufám, že nejen porota tento záměr pochopila. Na Seniorforu 2012 se však objevila věc, za kterou jsem velmi vděčen, že jsem ji aspoň jednou na vlastní oči viděl. Opět byla k vidění malá výstavka MEOPTY Přerov. Mezi vystavenými předměty v jedné vitríně se nacházelo několik prototypů amatérské filmové kamery ADASTRA. Tato vitrína velmi zaujala, protože většina přítomných si na články v časopise „Amatérský film“ pamatuje. Já jsem v té době odebíral časopis na vojně. Strašně jsem se na kameru těšil, protože mohla být stavebnicově rozšiřována o další možnosti snímání a to nebylo tenkrát vůbec obvyklé. Proto jsem plánoval, že po návratu z vojny si ji pořídím. Z vojny jsem se vrátil a po kameře ani vidu ani slechu. Pak jsem se dověděl, že její výroba byla zastavena 24 hodin před zahájením sériové výroby. To bylo tak neobvyklé, že jsem si položil otázku: „Kdopak za tento „počin“ zaplatil?“ Možná Japonci, kteří vzápětí měli eminentní zájem o její výrobu. Někdo však zatrhl i to. A tak ADASTRA světlo světa spatřila pouze v několika prototypech, které jsme měli možnost na Seniorforu zhlédnout. Pro později narozené krátce popíši, v čem tato kamera byla výjimečná. Skládala se ze dvou základních částí. Z těla kamery a z vlastní mechaniky. Tělo kamery mohlo být vybaveno různými objektivy a případně elektronikou pro správnou expozici filmu. Těla se měla prodávat i samostatně, takže amatér mohl mít doma i tři těla různě opticky a elektronicky vybavená. Mechanika byla reverzní. Co to je? Na 8mm

film standard se filmovalo tak, že se používal upravený 16mm film s dvojnásobnou perforací. Takže po založení cívky se neexponovala první polovina 16mm filmu, pak se musela kamera otevřít, cívky v kameře prohodit a znova film založit a natáčelo se na druhou polovinu 16mm filmu. Po vyvolání se film podélně rozřízl a po slepení se mohla promítat „osmička“. Mechanika ADASTRY byla reverzní. To znamená, že se založila cívka filmu a točilo se na první polovinu filmu. Po jejím natočení se mechanika v těle kamery otočila o 180° . Tím se před objektiv dostala druhá polovina filmu a mechanika začala transportovat film zpět na původní cívku. Nemusela se otvírat kamera, prohazovat cívky s filmem a znova film zakládat. Kapacita natáčení se tak zdvojnásobila. České hlavy zase vymyslely něco výjimečného, ale často v těch dobách tvrdě narážely. A tak my, dříve narození, jsme mohli před vitrínou jenom nostalgicky zavzpomínat. Seniorforum je však o filmech točených kamerami řádově technicky vybavenými mnohem výše než ADASTRA. A tak pár vět o vlastní soutěži. Chtěl bych se zmínit o některých filmech, které nebyly oceněny. Podle mne některé neprávem. Za nejvíce opomíjený pokládám film Bohumila Kheila „Dílo jménem Pansofie“. Pansofie je „základním kamenem“ rozsáhlejšího díla Jana Amose Komenského „Obecné porady o nápravě věcí lidských“, která obsahuje několik spisků, a Pansofie byla do tohoto souboru vložena, protože ji začal psát o několik let dříve. Na Pansofii (Vševědě) pracoval do konce svého života. Byl přesvědčen, že vědět vše a mluvit jedním jazykem na celém světě, je zárukou mírového soužití lidstva. A i tento film má právě jazykový problém. Já jsem si krátce před Senioforem Pansofii přečetl, a tak jsem se do jazyka staré češtiny trochu dostal. Bohumil Kheil cituje úryvky z tohoto díla a zobrazuje J. A. Komenského na dobových obrazech, ale také

... „v hlavní roli“ kamera ADASTRA...

30

různé dobové, hlavně válečné výjevy. Předkládaným úryvkům jsem v tomto případě rozuměl daleko lépe, než když jsem film viděl na celostátní soutěži amatérských filmů „Videosalon 2012“, kdy jsem ještě Pansofii neměl přečtenou. Amosův požadavek jednotného jazyka má něco do sebe. Další zajímavý film je film Oldřicha Vlčka z Prahy „Zámecká překvapení“. Svěží film o kastelánovi zámku v Červené Lhotě, který postavil v půdních prostorách malé zámecké divadlo, zdarma a nad rámec svých povinností. Kastelán s nadšením vypráví o tom, jak objevili prostor, ve kterém se rozhodli vybudovat divadlo. Jak se do věci vložila také jeho manželka a jakým způsobem teď toto divadlo využívají. Nejen pro vánoční představení pro děti, ale také pro ty, s nimiž se na využití prostor dohodnou. Divadélko pro několik diváků je opravdu „na úrovni“. Filmeček ve mně zanechal pěkný pocit z člověka zapáleného pro své povolání kastelána. Nesmím však opomenou ani zahraniční filmy. Film „Countdown“ (Odpočítávání) natočila Michaela Pfeiffer z Německa. Na rozdíl od jiných zahraničních filmů, které hýřily komentářem, jemuž jsem jako neznalý cizích jazyků nerozuměl, zde žádný komentář nebyl. Ani ho nepotřeboval. Vše bylo natočeno tak jasně, že jsem filmu perfektně rozuměl. Film pojednával o odstřelu rozhledny, protože se blížil nezadržitelně povrchový důl. A tak rozhledna musela pryč. Ruchy a hudba zcela souzněly s tématem filmu, a tak film ve mně zanechal hluboký dojem. Porozuměl jsem pocitům lidí, kteří museli opustit Mostecko, a těch, co bojují dnes v obcích v blízkosti povrchových dolů. Na závěr konstatuji, že jsem se zase přiučil a seznámil se s příběhy, které v televizi těžko uvidím. Komerce je, vážení „hollywoodští“ autoři, strašná. Na to dnes letí jenom puberťáci. Také je to asi jejich cílová skupina. To je dnes jediná větší skupina obyvatel, která snad ještě chodí do kina. Lidé jako já za ty jejich blbiny neutratí ani haléř. Sláva Seniorforu a vůbec amatérskému filmu. Adolf Macek, Česká Třebová

Svitavská klapka 2012 V pátek 7. prosince se již tradičně uskutečnil ve svitavském klubu Tyjátr minifestival neprofesionálního filmu „Svitavská klapka“. Tato akce vznikla jako nesoutěžní festival a kulturní akce pro autory, přátele a fanoušky filmu ve Svitavách a okolí. Svitavská klapka představuje širokou škálu filmových žánrů od amatérských autorů i studentů filmu a zároveň je zaštítěna profesionálními filmovými tvůrci. Specialitou je, že program doplňují známé i začínající svitavské kapely a hudebníci, což dává festivalu jedinečnou atmosféru. Jako první vystoupila alterjazzová kapela „The Bakers“, která navzdory posluchačsky náročnějšímu repertoáru sklidila u obecenstva ovace. Leader skupiny, klavírní guru David Prokeš, doprovázený údernou hrou na bicí ze strany Tomáše Mohra a melodickými houslovými sóly Barbory Koutné, navodil tu pravou náladu pro začátek prvního filmového bloku. První se představil absolvent FAMU, režisér a dokumentarista Marián Polák se svým snímkem z dokumentárního cyklu České televize V pohorách po horách, jenž odhalil tajemná zákoutí a

Zahájení minifestivalu Svitavská klapka

31

SOUTĚŽE /

bylo...

Vystoupení hudební skupiny

krásy Nového Zélandu. Dalším autorem byl Pavel Jindra, který pustil svůj animovaný film „Zdravé zlo“. Úsměvný příběh s nečekanou pointou si vysloužil velký potlesk. Diváci si v průběhu večera vyžádali dokonce opakování tohoto filmu. Vladimír Daťka předvedl dva animované videoklipy „Odvážný mladý muž“ a „Balada o kuličce“ a na pódiu se také rozpovídal o hodinách a hodinách mravenčí práce, kterou musí animátor na cestě za svým cílem podstoupit. Nejmladší autor, teprve čtrnáctiletý Marek Fedrsel, pustil obecenstvu film „The Magic Town of Svitavy“, který v anglickém jazyce představuje příběh města Svitavy, a také instruktážní video „Cvičení s padákem“. Svoji premiéru si užil krátký akční film „Flavour of Killing II: Like“ studia [M] movies. Hlavní hrdinka znovu předvedla, pro co všechno se v tomto nadsazeném snímku vyplatí zabíjet. O přestávce se návštěvníkům premiérově předsta-

Zaplněný sál klubu Tyjátr

32

vila kapela Dvojité Gé, jejímž hlavním a jediným úkolem bylo rozproudit obecenstvo před poslední částí. Skupina, kterou tvoří zpěvák Martin Mohr, kytarista Petr Novotný a bubeník Martin Křeček o sobě hrdě prohlašuje, že hraje alternativní garážový punkrock. Jejich vlastní tvorba sklidila úspěch, kapela si vybudovala menší základnu fanoušků a je možné, že o nich ještě v budoucnu uslyšíme. V druhém bloku přišla na řadu autorka Iva Moutelíková se svým zajímavým konceptuálním dílem „The Leaving“. Do kontrastu k tomuto filmu můžeme postavit autora Marka Partyše, který se profesionálně věnuje komerční tvorbě a představil snímky „38. Letní filmová škola 2012“, „Krajské volby 2012“ a „Katedra organické chemie“. Po něm následoval Martin Kukal, který doplnil trojici autorů animovaného filmu se svým snímkem „Zlé šprýmy“. Jako poslední se představilo studio Film s premiérou filmu „The White Opens“, kde je příběh jednoho večera metaforicky připodobněn k partii šachu. Po ukončení druhého bloku profesor Rudolf Adler pozitivně zhodnotil celou akci a popřál autorům mnoho úspěchů. Naplno se mohla rozvinout volná zábava, kterou odstartovala již známá skupina The Dozing Brothers, která svou jazzovou a dixielandovou hudbou z počátku 20. století zpříjemnila zbytek večera. Sál byl naplněn do posledního místa, programu přihlíželo více než sto diváků. Je velmi pěkné, že si v předvánočním čase znovu našli čas na kulturu a podpořili tak neprofesionální film a začínající hudebníky. Takže doufáme, že se s vámi potkáme zase příští rok na prosincové Svitavské klapce.

Pavel Krušina, Svitavy

Prof. Rudolf Adler hodnotí filmy

TECHNICKÉ OKÉNKO

TEST

Přezkoušejte a vylepšete vaše ozvučení! Namáhavá a nezřídka dlouhotrvající práce se sestřihem a ozvučením videofilmu jednou skončí, mnohdy narychlo, na poslední chvíli před uzávěrkou soutěže. Pokud ještě zbude čas, doporučuje se hotové dílo nejméně jeden den nebo déle nechat v klidu „uležet“. Potom si videofilm znovu několikrát předvést a kriticky zhodnotit průběh obrazových sekvencí a pozorným poslechem detailně posoudit skladbu i jakost ozvučení; s časovým odstupem lépe vyniknou nedokonalosti a kostrbatá místa. Analýzu hodnocení usnadní opravdové zodpovězení dále uvedených otázek a kriterií. Při záporných odpovědích se vyplatí vrátit se k počítači, nevhodné partie vylepšit a při realizaci nového videofilmu se jim vyhnout.. Úloha hudby Dotváří hudba obrazová sdělení, prohlubuje jejich smysl a výraz, umocňuje jejich působení? Jakou funkci má hudební doprovod: jako zvuková kulisa, ilustrace nebo výrazový prostředek jednání? Je hudba ve funkci zvukové kulisy spíše nenápadná, s prostou instrumentací a malým dynamickým rozpětím? Respektuje forma skladeb, zejména jejich rytmus a tempo, průběh obrazového děje? Nejsou použité skladby všeobecně příliš známé a „obehrané“? Dokresluje ilustrační hudba prostředí a navozuje atmosféru jednotlivých sekvencí děje? Podporuje programní hudba obraz nejen citově, ale i obrazně? Vystihuje funkční hudba jako výrazový prostředek duševní stavy a procesy, poetizuje a dramatizuje děj? Plní hudba úlohu dramatického kontrapunktu? Charakterizuje opakující se příznačný motiv osoby, objekty a situace? Přiřazování hudebních pasáží Jsou hudební pasáže promyšleně nasazovány a spojovány s ohledem na jejich formu a funkčně skloubeny s průběhem obrazových sekvencí? Mění se bezdůvodně hudba, například nasazení nové a odlišné skladby během dějových sekvencí? Je závěr obrazových sekvencí hudebně zakončován ve formálně ukončených místech skladby či jejím finále nebo je hudba uprostřed melodie násilně zeslabena či prostě přestane hrát? Jak je nasazována hudba na počátku nových sekvencí, ostře, nenásilně z ticha nebo prolnutím? Je hlasitost hudebního doprovodu přizpůsobena dramatickému napětí obrazových akcí? Musí hudba znít po celou dobu předvádění videofilmu stále stejně silně?

Ing. Ivo V. Dašek

Střih hudby Jsou místa střihu hudebních pasáží plynulá, bez nápadných změn, správně intonačně, rytmicky a dynamicky navázána? Přizpůsobí střih hudební doprovod tak, aby formálně odpovídal délce obrazových sekvencí? Je využito střihu skladeb k jejich zkrácení nebo prodloužení, k vypuštění nevhodných či rušivých partií a k vytváření nových hudebních útvarů? Mikrofonní nahrávky Rozmazává dozvuk prostoru srozumitelnost mluvených projevů? Byl pro záznam výpovědí a interview použit externí mikrofon, aby se potlačil nepříznivý vliv dozvuku prostředí? Byl při nahrávkách v exteriéru na mikrofon nasazen ochranný kryt, aby se zamezilo nepříznivému vlivu větru - temným nárazům, hučení? Byl použit externí mikrofon s vhodnou směrovou charakteristikou? Komentář Je komentář stylisticky vybroušený, bez frází a patetických výrazů, neobsahuje dlouhá složená souvětí s množstvím vztažných vět a otrocky nepopisuje obrazové dění? Poskytuje komentář fakta a další informace, které nejsou přímo pochopitelné ze samotných obrazových scén? Je komentář vhodně rozčleněn do kratších, obsahově ucelených oddílů a není delší než dvě třetiny videofilmu?

33

TECHNICKÉ OKÉNKO Přednes komentáře Zní přednesený komentář přirozeně a bezprostředně? Nenastává dojem, že jde sice o správné, ale bez zájmu a procítění školácké přečtení předem pečlivě připraveného textu? Je tempo řeči přizpůsobeno všeobecnému stylu a montážní skladbě videofilmu? Ovládá spíkr hlasovou techniku, správně vyslovuje a náležitě uplatňuje odpovídající modulaci, intonaci a gradaci hlasu? Byl příhodně zvolen charakter zabarvení hlasu vzhledem k obsahu videofilmu? Jsou pro přednes komentáře dokumentárních videofilmů vybrány především teplé, hlubší hlasy? Výpovědi představitelů Nejsou osobní výpovědi do kamery příliš dlouhé a obrazový děj statický a jednotvárný? Je hovořící postava nepřetržitě ukazována, aniž by byl její výstup zpestřen účelnými prostřihy, které poskytnou doplňující informace? Jsou výpovědi předneseny přirozeně, bez mechanického odříkání? Ruší ruchy nebo silný dozvuk prostředí kvalitu zvukového záznamu řeči? Má smysl podložit výpovědi hudbou ve funkci zvukové kulisy? Intenzita a nasazení ruchů Je hlasitost ruchů přiměřeně nastavena a neruší ostatní komponenty zvuku? Domnívá se autor, že silnými ruchy jako lomozem strojů, rachotem jedoucího vlaku či ohlušujícím rachotem závodních automobilů se nadmíru zdůrazní atmosféra scén? Dochází k protikladu, že ruchy náramně dominují a zatlačují vizuální vjem? Jsou déle trvajících ruchy, jako je např. rachot kol jedoucího vlaku, přimíchány do současně hrajícího hudebního doprovodu a potlačuje se tím jejich vzájemný specifický výraz? Zvuky přírody Zaznívají přírodní zvuky jako cvrlikání ptáků, kdákání slepic, chrochtání prasat, bečení krav a ovcí, štěkání psů apod. nevtíravě, přirozeně, a ne příliš silně? Není do šumění vody a deště přimíchána doprovodná hudba, čímž se charakter obou složek zvuku navzájem ruší? Ticho Stupňují záměrně zařazené tiché pasáže dramatické napětí před vyvrcholením obrazových akcí? Je „napjaté“ ticho zdůrazněno či akcentováno slabšími základními ruchy prostoru? Ozvučení titulků Započne úvodní hudba současně s uvedením prvního obrazu? Hraje delší hudební pasáž ve formě předehry dlouho během černého blanku, a tím nudí diváka, který netrpělivě očekává první obrazy? Je

34

hudba nasazena do prvních obrazů později, což působí nelogicky a neobratně? Jak skončí úvodní hudba s posledním titulkem, je formálně či racionálně spojena s přechodem do první obrazové sekvence nebo je logicky vystřídána novou hudbou či ruchem prostředí? Jak jsou ozvučeny koncové titulky? Zaznívá hudba na závěr příliš dlouho v černém blanku po posledním titulku? Ztotožní se hudební finále s koncem posledního obrazu, aby se tak efektně a účinně podtrhlo ukončení a působení videofilmu? Mixáž zvukových složek Je hlasitost současně znějících komponent zvuku náležitě odstupňována, není srozumitelnost mluvených projevů narušována příliš silnou hudbou nebo výraznými ruchy? Je pro děj obsahově důležitá či vedoucí zvuková složka jasně reprodukována? Jsou nástupy a přechody smíchávaných hudebních pasáží a komentáře uspořádány citlivě a nenásilně? Vzbuzují pozornost nenadálé a nápadné změny hlasitosti, které působí nepřirozené a mnohdy jako technická závada? Dynamika zvuku Je úroveň intenzit jednotlivých složek zvuku záměrně přizpůsobena probíhajícím obrazovým akcím? Je hlasitost hudby upravována s ohledem na formu a dynamiku skladeb? Není hudba zeslabována v dynamicky se rozvíjejícím motivu? Jakost zvukového záznamu Zní hudba přehrávaná z CD nebo gramofonových desek jasně, bez zřetelných zkreslení a nezaniká v základním šumu záznamu? Jsou mluvené projevy dobře srozumitelné? Jsou basy a výšky správně nastaveny, nevzniká zkreslení jejich extrémním zdůrazněním? Je stereofonní záznam stranově zřetelný? Byla jakost zvukového záznamu posouzena při silnější, nejlépe sálové reprodukci kvalitními reproduktorovými soustavami, nebo jen z malých počítačových reproduktorů, jejichž kvalita je sotva prvotřídní? Sound design Byl sound design - osnova, skladba i realizace ozvučení - uspořádán tak, aby harmonoval s ideou a prezentací vizuálního materiálu? Zamyslel se autor nad úlohou a posláním sound designu pro vlastní tvorbu, a to již před montáží a střihem obrazových sekvencí? Byl vypracován plán estetiky a dramaturgie zvukových složek, ráz zvukových efektů a konečné mixáže zvukových komponent? Ing. Ivo V. Dašek

Napsali nám... 45. ročník festivalu Vysokovský kohout jen pár postřehů Je pondělí 12. 11. 2012, den po festivalu Vysokovský kohout. Připravuji oběd a hlavou se mi honí zážitky z předešlých tří dnů. Budeme mít smažený obalený květák. Sahám do špajzky po strouhánce … a …“Babí, je zle, došla strouhánka!“ To vběhla v poledne do sálu ve vysokovské hospodě jedna z oranžových hostesek. Babička Majerová se zarazí – „ale já už jsem všecku poslala!“ „Tak kdo by ještě mohl…?“ , pátrá oranžová hosteska očima po sále. „Tak doběhni k …“ a následuje jméno jiné vysokovské sousedky. A hosté v sále dál spokojeně křoupají dozlatova vypečené řízečky. Tak tohle není tuctová hospoda, to se může stát jen U kohouta ve Vysokově. Tady je to vůbec jedna veliká vysokovská rodina. A tak je to se vším. Vzpomínám, jak si vloni posteskl pan Zdeněk Majer, když jsme mluvili o potížích, které posledních několik ročníků provázejí, že má obavy o osud Kohouta, a jak moc si přeje, aby alespoň dokázali dotáhnout ten téměř „kulatý“ 45. ročník. Díky všem obětavým lidičkám a štědrým přispívatelům, Vysokovský kohout stále kokrhá. Ráno po večírku se přiznává řidič hasičského mikrobusu, jak je nevyspalý. Ještě nad ránem ve čtyři pan Majer starší obcházel hospodu, kontroloval kamna, světla, vodu, zamknul a šel. A u snídaně vidíte celý oranžový tým znova usměvavý, ochotný, obdivujete rychlost, s jakou vás obslouží, a i ten největší škarohlíd musí uznat, že to „lidství“ tady nemá chybu. Že v úvodu prvního soutěžního odpoledne nešel proud? No to je přece už tradice! Aspoň byl čas pozdravit známé, pohovořit si s přáteli, s kterými se vidím po roce, Pozeptáme se na zdraví, jak se dařilo, co nového tam u vás… V neděli po poledni pak nastal čas rozchodů, loučení, plánů co dál a ze všech stran slyšíte …a nezapomeň, tehdy a tehdy se sejdeme na přehlídce v …, přijedeš? Budeš mít film? Nezáleží na tom, kde se sejdou, hlavní je, že se ti lidé znovu chtějí sejít, pohovořit, zavzpomínat. Jistěže také chtějí soutěžit se svým filmem a porovnat jej s ostatními, ale mám pocit, že to není to podstatné. Podstatná je ta filmařská soudržnost, to přátelství.

Zdali ti naši mladí nástupci uznávají totéž,nebo jsou pro ně prvořadé jen zázraky digitální techniky, HD rozlišení, nejlepší střihový program a další vychytávky…Mám obavy, že se ta filmařská duše nějak ztrácí, že se se svou mnohdy špičkovou výbavou zavřou v obýváku a nakonec své filmové dílo, svoje dítě, šoupnou někam do děcáku – pardon, někam na Facebook či do jiných „sociálních“sítí. Některé autory ani na přehlídkách nevídáme. Dost! Nechci končit pesimisticky. Vždyť i to počasí bylo nádherné. Děkujeme ti, Vysokovský kohoute, za tu báječnou pohodu všech tří dnů letošního 45. ročníku filmového festivalu. Jarmila Otrubová

***

RADOSTI PODZIMU Slepené koleje S blížícím se neodvratným 150 koncem světa události dostaly rychlý spád. Jakoby někteří chtěli v posledních měsících dohnat to, co nestihli za celý život. Andy Fehu premiéroval svou ročníkovou práci, kterou představoval 4. díl Slepé koleje. Kdo nezná, jen stručně napovím, že je to pořád na jedno brdo: vyčůraný otec (v mém podání) si utahuje ze svého dospělého, poněkud méně důvtipného synka (Pietro Zatliáni). První část této epopeje nám vynesla v roce 2005 Českého lvíčka. Jednoho z posledních, neboť pak se název Lvíček znelíbil Vachler company natolik, že musel být nahrazen stávajícím, poněkud unylým Videosalonem. Andy Fehu si nejdříve odbyl premiéru před profesorským sborem na FAMU, tedy na půdě, kde nemůže používat své proslulé pseudonymo, a tudíž se musí spokojit s rodným, prostým - prostějovským Ondřejem Pavlišem, aby nám pak pustil toho „Zmrda“ v hospodě v Pasti. Ano čtete dobře. Tak se ta revizorská etuda jmenuje, ačkoliv i já jsem se rděl, reptal a navrhoval jiné a lepší, neboť Zmrd, kromě jiného, není ve vyjmenovaných slovech. Ale co naplat, Zmrd zmrdem zůstal. Ve zmíněné knajpě na strašnické periferii tak byla ve venkovní chladné říjnové projekci k vidění celá kvatrologie - Slepá kolej (otec, jenž nekupuje vánoční dárky), Mikulášská (otec krade v převleku za náboženskou postavu), Společné výlety do okolí (otec jako sňatkový podvodník) a ten Zmrd (otec bezdomovec - následně synkem revizorem chycený). Podle ohlasu měla největší úspěch Mikulášská,

35

Napsali nám... kde se dramaturgii příběhu podařilo díky nečekaným zvratům vyšponovat do břitkého konce. Celkově lze konstatovat, že Slepá kolej představuje zdařilý autentický seriál, který by byl dozajista ozdobou večerního vysílání každé televize. Michal Film o zákeřném medvědu Michalovi jsme natočili během léta na Zakarpatí. Příběh snímku je prostý. Pavel jede na Ukrajinu, aby se odpoutal od českého vnitropolitického klimatu, artista Vasil aby chytil a vycvičil medvěda a nakonec dvojník Ondřeje Hejmy aby si oddechl od dotěrné slávy rockové star. Nakonec, jak jinak, příběh jest prostý jakéhokoliv intelektuálnějšího ducha, hladový Michal všechny sežere. Premiéra se konala v Malostranské besedě před koncertem FreeWalkers (toho večera v převleku za policejní sbor ČR), a měl jsem pocit, že film včetně všech prvoplánových, nejlacinějších a najprofláknutějších triků a gagů fungoval. Tedy diváci se aspoň smáli. Snímek vznikl zcela intuitivně, jak nás průběžně napadal, a k tomu často za pochodu s mnohakilovou batožinou na zádech. Všechny hlavní postavy vytvořil Martin Procházka (Babička) včetně dvojrole Ondřeje Hejmy. Sám vznik této inkarnované postavy jistě stojí za zmínku. Martin kráčel kolem jednoho second handu, a když spatřil za výlohou onu typickou strakatou košili, bylo rozhodnuto. Po té začal v přestrojení vystupovat jako zpestření programu vesnických tancovaček, až konečně (už jsem tu šmíru nemohl vystát), přišla i role ve filmu. Jediné zklamání tak způsobila nepřítomnost originálu, kterému jsem alespoň videjko nasdílel na FB. (Snad nás nezabije.) Vysokov Ačkoli bylo potřeba využít posledních zbytků podzimního slunce na natáčení dokumentu Pavel, dorazili jsme k Náchodu pozdě. I když už se žádné projekce nekonaly, narazili jsme alespoň na spoustu starých dobrých filmových přátel a s novými dalšími se seznámili. Pověsti nelhaly, Kohout je opravdu mimořádná akce jak samotným prostorem, tak tradicí, a hlavně lidmi, kteří to dělají s chutí. Kéž by všechny festivaly vypadaly takto. Pro úplnost nostalgického povzdechu připomenu jen již zaniklého Kryšpína. To vám bylo slávy, když se v mělnickém biografu sešlo na amatérské filmy 400 diváků… Rok bez Magora To na konci léta mě volal režisér Oliver Morgestern Malina, že dělá dokument o Magoru Jirousovi a že potřebuje nějaké hrané scény, jestli bych nešel točit. Samozřejmě mě ta věc zajímala, a že to bylo zase gratis, jsem mlčky přešel. (Dělám věci zadarmo

36

rád, sic peněz mám dost a kazí mi radost z tvorby.) Nakonec jsem posháněl i pár herců, se kterými v Blues filmu pravidelně pracujeme a kterým nemusíte pořád donekonečna vysvětlovat, aby přestali čumět do kamery. Na Kampě jsme vytvořili zásah jednotky bezpečnosti proti hipíkům šmrdlajcím na kytary. Tedy na kytaru pidlal Pietro Zatliáni a zásahová jednotka byl jeden ne plně košer příslušník pohotovostního pluku a dva tajní v kabátech. Následně při pivní diskuzi o filmu, undergroundu, PPÚ, DG 307, prezidentských volbách a o Schwarzenbergovi, který Magora v poslední době finančně podporoval, se Oliver svěřil, že by ještě potřeboval nějaké dobové záběry příslušníků veřejné bezpečnosti. Co bych pro něj neudělal. Přes jednoho známého z Popronu jsem sehnal osmimilimetrovou unikátní kolekci prvních májů a pak si ještě vzpomněl, že mám materiál Sametového letu č.89. Oliver zajásal. Také jsem byl potěšen. Kombinace obého mi přišla neuvěřitelně bizarní. (V Letu je historie překroucena na ruby. Hlavní myšlenku představuje touha všech, aby si konečně na Strahově zahráli Rolling Stones. To je možná také důvod, proč do toho s námi nechce zatím nikdo skutečně naplno jít.) Zahrál jsem si tak mimoděk ve filmu o Magorovi i já sám - plukovníka bezpečnosti, který s děsně zuřivým výrazem vystoupí ze žigulíka. I ostatní herci, a zejména členové Policejní historické společnosti, projevili zadostiučinění, že naše společná práce našla nečekané uplatnění. (Škoda jen, že podobná odezva není v ČT, kam jsme projekt přihlásili a která dosud tajuplně mlčí.) Předpremiéra se konala v listopadu v divadle Archa společně s koncerty DG 307, Psích vojáků a PPÚ. Ačkoliv film trvá dvě hodiny, diváci to vydrželi do konce, dokonce ve stoje. Atmosféra byla bouřlivá. V sále se nacházelo hodně starších chlapců, kteří navštívili naposled holiče v sedmdesátých letech minulého století a holeni byli naposled břitvou u Fialy Na malém rynku. Film uvedl Karel Schwarzenberg a Dáša Vokatá. Pak se událo v rychlém sledu asi toto: John Bok sedící v sále zpražil nějakého křiklouna. Čuňas Stárek v šatně. Naše kamarádka Krauzová se vyfotila s ministrem Vondrou, který za dva dny odstoupil. Protipožární hlídka - spolužák Václavík strategicky ustoupil před dýmajícími máničkami z mezaninu do prvního patra. Režisér Oliver oslovoval Karla Schwarzenberga střídavě jako knížete, Jeho Jasnost či vaše Excelence, když se ptal, kam má poslat DVD s filmem. V poločase filmu se sesypal blueray. Šel jsem srabácky na pivo. Nemusím být u všeho. Naštěstí to nakonec nějak kluci šikovný technický překonali. Prostě konal se mazec.

Air Franz Dlouho už jsem neletěl, tak asi za trest jsem musel toho dne pořád vystupovat a nastupovat do letadla. Psal mi Jakub Hussar, že točí spoty do prezidentské kampaně na letišti Ruzyně v trenažéru a že potřebuje nějaké zajímavé tváře. (Pochopitelně ta nejzajímavější tvář už tam byla.) Jistěže tuhle příležitost jsem si nemohl nechat ujít. Když chcete něco psát nebo točit, je třeba také něco předtím zažít. Ne jen sedět doma na kanapi s bookem na kolenou, nelegálně stahovat filmy a pak poučovat celý svět. Abych pravdu napsal, sledoval jsem tuhle kampaň pro Vladimíra Franze už od jejího zrodu někdy v květnu a byl jsem opravdu zvědav, jak se celá věc vyvine. Jednak už nepřehlédnutelná postava hlavního protagonisty v počátcích přezdívaného modrý pán nebo Avatar, a jednak snaha nadšeneckého kolektivu kolem dávaly tušit, že se bude dít něco mimořádného. Pro osvěžení jen připomenu několik Hussarových husarských kousků z dřívějška, které se bezesporu zapsaly památným písmem do archivů: Toxymoron (svět zdevastovaný po chemické válce), Dalur (utopická road movie), Skeletoni (dopravní zácpa na vesmírné planetě). K poslední zmíněné složil hudbu právě Vladimír Franz. K samotné kampani nutno dodat, že téměř sto tisíc podpisů pod peticí ukázalo, že věc je míněna zcela vážně a že zde existuje podpora části veřejnosti. Když pomineme všechna politická hodnocení, kterým bych se chtěl vyhnout (neboť se domnívám, že do tohoto časopisu prostě nepatří), musím uznale smeknout, co skupinka mladých lidí s minimálními prostředky dokázala. Nakonec si toho zázraku všimli Petr Vaněk a Vladimír Franz

...z natáčení volebního spotu... i jinde a Hussaři dostali prestižní ocenění Křišťálová lupa. Ty události možná na první pohled s amatérským filmem příliš nesouvisí, ale pokud se podíváme pod povrch, nelze pominout skutečnost, že nadšenci s omezenými prostředky dokázali více, než mnohé renomované PR agentury s milionovými rozpočty. Jakub je nyní profesionál a absolvent písecké školy, proto jsem vzal roli pasažéra s povděkem, abych také něco odkoukal a trochu se přiučil, neboť jak známo: jen blbec ví všechno. Děj samotných spotů mi přišel dobře vymyšlený, jednoduchý, vtipný, a hlavně filmový bez nadbytečných dialogů. Také jsem po dlouhé době spatřil na place storyboard. To jsou takové ty omalovánky na způsob komixového seriálu. Věc bezesporu užitečná, ale přiznám se, že jednou jsem se o něco podobného pokusil u filmu No smoking. Ale jelikož kameraman Petr Kráva Ledvina si stejně dělal, co chtěl, brzy jsem od podobných experimentů beroucích čas upustil. Práce začala s menším zpožděním, neboť v útrobách leteckého trenažéru Boingu 737 se právě nacházela skupinka fóbiků. Stručně řečeno, letecké společnosti se snaží určitou provozní simulací překonat strach některých jedinců z létání. Kupodivu to byli samí chlapi. Jelikož na dotaz maskérky, jestli chce pan Vladimír nalíčit, profesor Franz odpověděl: „To bychom tady byli do třiadvacátého května,“ rozprostřela se hned zprvu příjemná nálada. Natáčení pak potvrdilo paradox současné doby. Zatímco jeden francouzský a jeden český kameraman točili na poměrně drahé DVCamy, samotné spoty se jely na foták Canon D 5500 s archaickým, ale vysoce kvalitním sklem. Nezbývá než konstatovat, že my zasvěcení už víme, kam se svět filmu ubírá. Výrobci sice náš inovační postup zatím zřetelně bojkotují a laická veřejnost nevěřícně zírá. Dneska se filmy fotí! Petr Vaněk, Praha

37

Napsali nám... ***

RETRO edice vydavatelství POPRON Retro je v módě. Silné populační ročníky přicházejí do pamětnických let a projevuje se to všude kolem nás. V televizním programu České televize nesmí chybět vzpomínkové pořady Vyprávěj a Retro. Mezi nejpopulárnějšími hračkami se opět objevují tradiční kousky z domácí výroby jako Igráčci, stavebnice Merkur nebo skvosty průmyslového designu od Libuše Niklové. Hudebníci zase vydávají reedice svých klasických alb a vracejí se k dávno zavrženým vinylovým deskám. Počet internetových obchodů se starým československým nábytkem se každý měsíc zvyšuje... I vydavatelství Popron propadlo tomuto trendu a na začátku roku 2012 odstartovalo edici Byl to váš rok, která mapuje 60. až 80. léta v Československu. Jde o knihy s DVD se střihovými filmy zaměřené na jednotlivé roky i na různé oblasti života. Cílem je připravit zábavné a vzpomínkové tituly, které budou uvedenou dobu akcentovat nikoliv pouze přes významné společenské a politické události doby, ale především prostřednictvím záběrů z běžného a civilního života. I proto produkce vydavatelství nehledá záběry v oficiálních zpravodajských archivech, ale zajímá se o dobové snímky amatérských filmařů, filmové materiály nejrůznějších podniků a institucí i o reklamy. Knihy obsahují množství dobových fotografií, obrázků, statistik, ale také idoly, hračky, design a trendy, které provázely lidi střední generace dětstvím a dospíváním.U vzniku edice jsme se inspirovali úspěšnými edicemi v zahraničí - konkrétně v Holand-

sku a Maďarsku, kde se většina obsahu knih i DVD neobejde bez pomoci sběratelů a filmových amatérů. Proto se i Popron obrací na české filmové amatéry. Nejde nám přitom pouze o záběry průmyslu či kulturního a politického dění, ale také o zdánlivě běžné rodinné záběry, veselice, poutě, zábavy, módní přehlídky, kadeřnické soutěže, srazy veteránů, kempy, stanování, dětské tábory… Nostalgii a sentimentu se při přípravě edice bránit nechceme, a právě proto jsou pro nás podobné záběry často zajímavější než tehdejší dokumentární a zpravodajská produkce. DVD Popronu nemají být vážným dokumentárním filmem - jde v nich o zachycení atmosféry doby pro všechny pamětníky a jubilanty, kteří chtějí vzpomínat především s úsměvem a potřebným nadhledem. Mimo knihy s názvem Byl to váš rok zaměřené na jednotlivé roky 70. a 80. let (výhledově se chystáme i na 60. léta) už v edici vyšlo i několik tematických publikací. Konkrétně jde o tituly RetroVánoce, RetroIdoly, RetroLahůdky a RetroHračky, na kterých se vedle našich autorů a mnoha filmových amatérů podíleli i sběratelé hraček, potravinových etiket i dalších polozapomenutých předmětů. Jejich sběratelské zaměření přitom nevyužíváme jen pro získání obrazových podkladů, ale i při tvorbě textů a získání co největšího množství zajímavostí, na které už si většina pamětníků nevzpomene. V sérii plánujeme pokračovat i v následujících letech, a proto stále hledáme veškeré dobové filmové materiály. Oceníme dokumentární a zpravodajské filmy amatérů, může se však jednat i o čistě rodinné snímky nebo volnou tvorbu. Zajímají nás veškeré použitelné filmové záběry z 60. až 80. let. Oceníme každou nabídku i tipy na soukromé archivy 8mm, 16mm i home video 1960 – 1989. Zajímají nás veškeré dobové záběry zachycující auta, vlaky, městskou hromadnou dopravu, netradiční dopravní prostředky, srazy veteránů, závody, módní přehlídky, kadeřnické soutěže, oblečení a účesy lidí na ulicích, jeansovou módu, restaurace, obchody, bytové zařízení, amatérský fotbal, hokej, lyžování i jiné tělovýchovné aktivity a také veškeré další zájmové aktivity doby - sběratelství, burzy, taneční zábavy, poutě atd. Komerční užití vybraných materiálů bude honorováno, digitální přepis zajistíme. Ondřej Lasák, Praha Kontakt: Ondřej Lasák Popron music & publishing, s.r.o. www: www.popronmusic.cz mail: [email protected] mobil: 602 319 023

38

***

POZVÁNKA NA

35. ročník mezinárodního festivalu

PAF TACHOV 2013

Ve dnech 22. - 24. 3. 2013 se v Tachově uskuteční 35. ročník mezinárodního soutěžního festivalu potápěčských fotografií, filmů a dětské výtvarné tvorby PAF Tachov 2013 pořádaný Klubem sportovního potápění Tachov, městem Tachov a Svazem potápěčů České republiky ve spolupráci s MKS Tachov a Muzeem Českého lesa v Tachově. Festival je otevřený pro amatéry i profesionály. Kategorie filmu je rozdělena do dvou podkategorií: potapěčské filmy, které musí být zčásti natočené pod vodou, a filmy o vodě, které prezentují vodu a dění okolo ní v nejrůznějších podobách. Každá kategorie je rozdělena na amatérskou a profesionální část. Podrobné propozice pro jednotlivé kategorie jsou uvedeny na stránkách festivalu: www.paftachov.cz . Dvoudenní festivalové dění je každoročně nabité programem. Jde o promítání soutěžních filmů proložené několika přednáškami, po celou dobu festivalu probíhá výstava soutěžních fotografií a výstava soutěžních výtvarných prací. Např. v loňském roce bylo promítnuto 26 filmů o celkové délce více než 9 hodin. Přednášky se konaly tři. O světovém unikátu - podvodní pozorovací kabině, která vznikla za podpory Svazu potápěčů České republiky, v pátek hovořil Ing. Jaroslav Hudec. V sobotu se o své odborné vědomosti z výzkumné expedice na ostrově Lizard v Austrálii podělil prof. RNDr. Zdeněk Ďuriš, CSc. Atraktivní tečkou za pracovní částí festivalu bylo nejen pro vyznavače adrenalinu vyprávění a promítání cyklu fotografií z afrického kontinentu s názvem „Nástrahy Afriky“, se kterým před návštěvníky festivalu v sobotu odpoledne předstoupil cestovatel a fotograf Richard Jaroněk. Filmové a fotografické soutěže se v předchozím 34. ročníku účastnilo 105 autorů z 22 zemí světa, výtvarné práce zaslalo 608 žáků z takřka 50 škol z celé České republiky. Práce v několika kategoriích hodnotily odborné poroty.

Ve video porotě zasedli : Miroslav Hrdý, předseda poroty, dokumentarista, kameraman a fotograf známý z obrazovek České televize a mnoha dalších projektů. Držitel řady ocenění z mezinárodních festivalů a soutěží. Dalším zvučným jménem je Steve Lichtag. Jeho snad nejznámějším dílem je slavný dokument „Carcharias - Velký bílý“. I tento autor je nositelem řady národních a mezinárodních cen. Simona Oktábcová patří k významným osobnostem české režijní dokumentární tvorby. Z nejznámějších projektů jmenujme dokumenty z cyklu Gen o slavných Češích nebo Třináctá komnata. Slovák Štefan Baroš pracuje jako zvukový mistr v Slovenské televizi a je mimo jiné spojen i s filmem Cinka Panna. Věnuje se potápění a podílí se na výrobě mnoha filmů s potápěčskou tématikou. Kamil Vondrášek vytváří multimediální projekty, CD ROMy, interaktivní instalace, 3D filmy atd. Píše scénáře a režíruje krátké filmy, za něž obdržel několik domácích i mezinárodních ocenění. Josef Psohlavec po 11 letech praxe ve Filmovém studiu Barrandov založil firmu Videotour. V současnosti působí mimo jiné jako kameraman TV cyklu „ S Jakubem na rybách“. Foto porotu tvořili: předseda poroty Ladislav Smelik, nositel řady ocenění na mezinárodních festivalech. Své fotografie publikuje v domácím a zahraničním tisku. Jan Liška absolvoval úspěšně řadu potápěčských soutěží a festivalů, zúčastnil se několika potápěčských expedic jako fotograf, mnohokrát své podvodní snímky publikoval a vystavoval. Ruska Irina Kochergina je v současné době hlavní redaktorkou a majitelkou dvou časopisů, dále je organizátorkou jediného mezinárodního mistrovství potápěčské fotografie v Rusku a nositelkou řady cen z mezinárodních soutěží. Jaroslav Hejzlar - do roku 1997 fotoreportér ČTK, od té doby působí jako samostatný fotograf. Je členem Asociace fotografů České republiky a Syndikátu novinářů ČR. Po celá léta konání festivalu jeho účastníci počítají s tím, že zde mohou nakoupit potápěč-

39

Napsali nám... ***

JAROSLAV NYKL V ÚSTÍ NAD ORLICÍ V rámci systému Mládež a kultura jsme v Ústí nad Orlicí měli 30. 10. 2012 možnost přivítat vzácného hosta, amatérského filmaře Jaroslava Nykla - výtvarníka, animátora, držitele mnoha ocenění z nejrůznějších soutěží. Přijel do Roškotova divadla potěšit cca 150 dětí z ústeckých mateřských škol. Bylo s podivem, že ač byla věková kategorie hodně nízká, děti při projekcích ani nedutaly a tam, kde bylo potřeba povzbudit aktéry animovaných filmů, pomáhaly. I paní učitelky kladně hodnotily výběr této neotřelé novinky oproti klasickým filmovým pásmům. Rozešli jsme se s myšlenkou, že to byl dobrý počin a že tudy vede cesta k získávání filmového diváka. Během 50 minut byly promítnuty filmy: Pan Jaryn, Mokrá pohádka, Sen, Jablíčková pohádka, Jaro, Šedá pohádka, Largheto, O sobecké žárovce Hedvice, Pšššt... skou techniku a nebude tomu jinak ani letos. Již více než deset let se v pátečním podvečeru přesouvají účastníci festivalu do Muzea Českého lesa v Tachově, kde se koná vernisáž autorské výstavy. Výstava je v muzeu přístupná nejen ve dnech festivalových, ale celý následující měsíc. Děti, které jistě nebaví sedět na všech soutěžních projekcích, zatímco jejich rodiče sledují filmy, si prohlížejí soutěžní fotografie nebo diskutují s ostatními účastníky, mohou využít i skákací nafukovací hrad přímo v areálu nebo pod dohledem zkušené pedagožky kreslit vlastní dílo inspirované vystavenými fotografiemi. Festival je pravidelně slavnostně zakončen v sobotu večer Potápěčským plesem s živou hudbou, několika tanečními vstupy, bohatou tombolou, kde hlavní cenou bývá týdenní potápěčský zájezd do Egypta. Především jsou však v rámci plesu vyhlášeni vítězové a předány ceny pro autory v celkové hodnotě 250 000,- Kč. Každoročně se dvou dnů mezinárodního festivalu PAF Tachov účastní téměř 1 500 návštěvníků. Je mezi nimi řada autorů a osobností světového potápění. Loňský ročník navštívili známí specialisté na žraloky Steve Lichtag a Richard Jaroněk, nechyběl Hugo Habrman, uznávaný sladkovodní filmař a mnoho dalších významných a známých osobností z oboru filmu, fotografie a potápění.

Robert Janda, Tachov

40

Dana Chládková, Klubcentrum Ústí n.O PF Radka a Jarda Nyklovi

***

Listopadový filmový víkend.... ....Někdy se stane a poslední roky, bohužel, stále častěji, že se v jednom termínu koná několik filmových festivalů. To se zdařilo i ve východních Čechách o víkendu 10. - 11. listopadu 2012. Termínově se setkaly tři filmové akce - festival Nadotek, Orfilmfest a Vysokovský kohout. Již ve čtvrtek 8. 11. zahájil 12. ročník festivalu dokumentárních filmů Nadotek. Konal se v příjemných prostorách Malé scény v Ústí nad Orlicí a pořadatelem bylo místní Klubcentrum. Celé tři dny byly naplněny projekcemi filmových dokumentů se sociální tematikou. Filmy hodnotila odborná porota, která svůj verdikt vyřkla v sobotním podvečeru. Hlavní cenu za nejlepší film získala režisérka Olga Špátová za celovečerní film Největší přání. První cenu porota přiřkla filmu Olgy Sommerové Věra 68. Úspěšný byl i film ústecké režisérky Gabriely Jakubcové Neviditelná bolest, za který si z festivalu odvezla druhou cenu. Při slavnostním zakončení soutěže převzal Cenu Milana Maryšky za celoživotní přínos české dokumentární tvorbě režisér a scénárista, profesor FAMU Rudolf Adler. Přiřadil se tak k celé řadě významných tvůrců, kteří toto prestižní ocenění v historii festivalu Nadotek obdrželi.

Prof. Rudolf Adler přebírá Cenu M. Maryšky V sobotu 10. listopadu odpoledne se v nedalekém Jablonném nad Orlicí současně konal Orfilmfest „první zkušební ročník festivalu filmů s regionální tematikou“, jak si ho pořadatelé nazvali. Naštěstí z Ústí nad Orlicí je to pár kilometrů do Jablonného nad Orlicí, takže jsem si „odskočila“ aspoň na chvíli na tento nový festival. Na požádání pořadatelů jsme zajistili jednu z porotkyň, takže sobotu s filmy si prožila Pavla Kavková, která si našla čas, aby mohla v porotě zasednout. A protože jsme s pořadateli festivalu byli pouze v telefonickém kontaktu, byla jsem ráda, že jsem se s nimi mohla osobně poznat a aspoň na chvíli se zúčastnit. Milé uvítání, voňavá káva a k ní dobrá domácí roláda jen příjemnou atmosféru umocnily. Viděla jsem několik filmů ze soutěžního bloku, ty jistě uvidíme ještě na dalších soutěžích, ale úžasným zážitkem byla projekce filmů z archivu místního filmaře pana Venda. Šlo o záběry natočené z několika akcí na počátku minulého století. Sál kina byt téměř zaplněný, panovala příjemná pohoda, a tak je jasné, že v kalendáři amatérských soutěží na další roky bude opět o jeden filmový festival navíc. A když už „filmový víkend“, tak jsem ještě v neděli po ránu absolvovala cestu do Vysokova. Slunečné ráno, ojíněné stromy kolem sinice, před vysokovskou hospodou se nedalo téměř zaparkovat, ve formance u pultu fronta na párky, míchaná vajíčka, čaj, kávu, v předsálí obsazené stoly, u kterých účastníci hodnotili včerejší večírek...zdravíte se s přáteli a známými a vítání pokračuje i v sále, který už je po večírku krásně připravený a vyzdobený na festivalové finále. Před zahájením projekce vybraných filmů se tu už těžko hledá volná židle u stolu. Mnozí tak sledují filmy v přísálí na malé obrazovce televizoru. V kamnech krásně praská oheň...opět po roce tradiční atmosféra nedělního dopoledne na soutěži Vysokovský kohout. Ať nám všem ještě dlouho vydrží.... -šla-

41

Napsali nám... ***

FILMOVÝ FESTIVAL DOBROMYSL PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠTĚSTÍ Myšlenka pozitivního filmového festivalu se zrodila na přelomu roku 2011/2012 a původně jsem jej chtěl směřovat do Ostravy. Okolnosti tomu nakonec chtěly, že v souladu s nenadálými událostmi se celý projekt přesouvá do mých východních Čech, kde tou dobou zažívá agonii kino Centrál v Hradci Králové a tak se ohlížím po dalších místech. Současně umírá prezident Václav Havel a já to přijímám jako vyšší znamení určující termín v blízkosti jeho narozenin a také místo ne příliš daleké jeho oblíbeného Hrádečku, místa, které spatřil naposledy. A opět bylo znamením, že Hankův dům, který nás spolu s přilehlým kinem Svět hostí má úzkou spojitost s tvůrci Národního divadla. Tak tedy místo a termín prvního říjnového víkendu. Následuje programové početí a vznik celého festivalového mechanizmu, který se opravdu rodí v těžkostech, ale s láskou několika nadšenců s omezenými finančními prostředky. Velmi nápomocno nám je město Dvůr Králové a vedení Hankova domu, čímž se nám cesta k prvnímu ročníku stávala schůdnější. velkým přínosem bylo také partnerství a můžeme říci až přátelství s polskými kolegy, kteří se podílí na několika festivalech a tak vzniká první zahraniční spolupráce a první zahraniční den, který je pochopitelně polský. Pro další rok se pokusíme uspořádat den Slovenský a na polskou spolupráci navázat. A teď něco k samotné myšlence filmového festivalu Jak praví postupně inovované webové stránky: Filmový festival chce být protiváhou filmům, které obsahují politické zápletky, ale také filmům, které se jeví jako jedna velká krvavá řeka plná násilí, netolerance a negativních emocí a energií. A to přesto, že víme, že není možné se vyvarovat zmíněného v plné míře,protože i tyto elementy jsou součástí života a věčného boje dobra se zlem. Snahou organizátorů je přinést festivalové dny zalité sluncem a štěstím, ale také nadějí těch, kteří nenašli jinou možnost prezentace svých snímků, pocitů a zážitků. Doplňují je vystoupení hudebníků, divadelníků, ale i řemeslníků, nebo třeba farmářů. Ti všichni jsou totiž součástí jednoho velkého příběhu obyčejného štěstí. A to přesto, že to často nevědí a možná i odmítají.

42

Logicky tak přináší studentské práce stavovských škol spjatých s filmovým uměním, ale v kontrastu s nimi také syrové pokusy amatérů, kteří mnohdy navzdory technické neznalosti dokáží zachytit a ztvárnit myšlenky a situace v jejich ryzí podobě a předat tak svou zkušenost dál, případně najít možnost jak na nich dál a ve spolupráci s profesionály pracovat. Festival je tedy otevřený všem, kteří točí v souladu s výše uvedeným.

... o přestávce...

Slavnostní zakončení festivalu Dobromysl

A ještě ambice Bylo hezké před prvním ročníkem říkat, že máme minimálně desetiletou ambici trvání, ale hlavně přislíbené finanční zajištění. A po tuto dobu budeme rádi pokud na oplátku za vstřícnost a přátelskou péči vydržíme ve Dvoře Králové nad Labem, ale věřím, že i další případná léta budou spjata s tímto krásným městem. Průběh prvního ročníku Ve veliké konkurenci filmových festivalů v naší zemi jsme se trochu obávali kolik filmů nám dorazí,

neb na propagaci akce jsme prostředky vyčleněny neměly, ale nakonec jich přišlo několik desítek a tak vyhlašovací galavečer trval i s hudebními a divadelními předěly téměř tři hodiny. Ale to jsme překročili první den, tedy pátek 5. října 2012, který zahájily ozvěny filmového festivalu Menatl Power Prag Film festival 2012 a polského Festiwalu Zwiastunow. Velmi zajímavou součástí bylo představení prací Ústavu animace a audiovize Fakulty mediální komunikace Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Zahajovací večer pak odstartoval film Ondřeje Hejny Andělé na kolejích. V sobotu pak proběhl onen zmiňovaný Polský den, jehož součástí bylo promítnutí polského filmu oceněného na festivalu v Karlových Varech matka Tereza od koček, který přivezl jeden z autorů hudby tohoto poměrně drsného díla. A jak říkali polští kolegové oni tak přijeli ukázat, že existuje ta odvrácená strana Dobromyslu. Doprovodný program probíhal především v sobotu, kde byla připravena výtvarná dílna pro děti, v podloubí hráli muzikanti dvorské umělecké školy a pochodovaly mažoretky a v ulicích, ale také před Hankovým domem a kinem Svět hráli pouliční divadelníci z umělecké školy v Jaroměři a hudebníci z celé země, kteří přivezli, kytary, housle, harmoniky. Před samotným vyhlašováním nominací a vítězů jednotlivých kategorií mohli návštěvníci vidět netradiční divadelní představení situované do divadelní šatny. Oldřich Tamáš, Hradec Králové

43

VZDĚLÁVÁNÍ CO JE TO VLASTNĚ TA DRAMATURGIE? XIV.

ŽÁNR NENÍ NESLUŠNÉ SLOVO S oním pojmem a jeho obsahem pracovala dříve praktická dramaturgie a také literární, výtvarná a divadelní kritika i teorie permanentně a důsledně. Zřetelné žánrové zařazení uměleckého díla bývalo prostě samozřejmostí, i když jeho význam v jednotlivých uměleckých oborech byl často chápán poněkud odlišně. Například ve výtvarném umění, zejména v malířství od 16. až po 19. století, byly takto charakterizovány obrazy zobrazující scény s námětem každodenního života - především lidových vrstev. Literatura toto označení původně převzala ve stejném významu. Později se tímto názvem s příslušným doplňkovým pojmenováním začaly označovat skupiny děl, jež se vyznačují zásadními společnými znaky, zejména kompozičními, námětovými a formotvornými nebo jejich ustálenou vzájemnou kombinací. Ovšem i některé naučné slovníky připouštějí, že otázka literárních žánrů je dosti nejasná. Platí to stále více dnes, kdy postmoderní umění rozvolnilo veškeré dříve respektované hranice uměleckého projevu v konkrétních oborech i mezi nimi. V návaznosti na literaturu začal být pojem žánru užíván i pro díla dramatická, psaná pro divadlo, a samozřejmě i v kinematografii. Pro základní orientaci i běžnou praxi je stále důležitá informace o společných znacích, jež vykazují díla jednoho žánru. Podle nich jsou pak jednotlivé skupiny děl nazývány. Původní a základní osou pro určení a odlišení těchto společných znaků jsou její tři hlavní body. Na jednom konci se ocitají díla humorná, veseloherní, komická, za nimi následují v širo-

44

kém spektru různých pojetí veškerá díla dramatická a na opačném konci jsou též díla dramatická, zobrazující fatální, tragické konflikty, tedy tragédie. Dlužno poznamenat, že i toto rozlišení je výsledkem dlouhého historického vývoje, neboť antické jeviště znalo jen obě krajní polohy. Tedy tragédii a komedii. Toto základní členění převzala i kinematografie. Každá hlavní žánrová skupina se jak na divadle, tak ve filmu rozčlenila do řady žánrů a podskupin se specifickými rysy. Mluvíme tedy běžně nejen o komedii, ale často přičleňujeme i nějaké adjektivum. Například: bláznivá komedie, romantická komedie, psychologické drama, válečné drama. Někdy žánr nese zcela nový název např. groteska nebo detektivka. Každý umělecký druh pak vytvořil evolučně řadu zcela nových typů a žánrů vcházejících z jeho zobrazovacích, výrazových i technických možností. V žánrových kategoriích filmu dnes běžně mluvíme o hororu, SCI-FI a thrilleru nebo fantasy a každý ví, o čem je řeč a na co do kina jde. Zajímavý a inspirativní prostor pro tvorbu vzniká na rozhraní jednotlivých žánrových skupin nebo tam, kde se jejich hranice prolnou. Tím vznikly tak zvané příčné žánry. Divácky oblíbené tragikomedie, detektivní komedie a podobně. Kinematografie se od samého počátku rozvíjí v „trojjedinosti“ hlavních linií. V rámci jednoho společného výrazového aparátu, jemuž se také říká filmová řeč nebo filmový jazyk, existuje proud filmu fabulovaného, hraného a pak linie těžící z obrazu snímané reality, tedy film dokumentární a konečně linie výtvarná a animační, v níž se ovšem uplatňují některé žánrové modely filmu fabulovaného. Není tedy divu, že i v dokumentárním filmu se postupně ustálily jasně definované žánrové kategorie, jejichž názvy jsou často odvozeny od způsobu nebo metody jejich realizace. Známe tedy reportážní dokumenty direktní nebo koncipované, dokumentární filmy sběrné, poetické, historické, cestopisné, archivní, populárně vědecké, a také portrétní dokumenty. Což není výčet konečný. Jak jsme již konstatovali, současný vývoj hranice mezi jednotlivými druhy a žánry podstatně rozvolnil a někdy je i znejasňuje a stírá. Ovšem suverénně a efektivně překračují ony dělící meze pouze výjimečné umělecké osobnosti, a to pouze v případech, kdy je to pro strukturu vytvářeného díla vnitřně a logicky nesporně zdůvodněno. Otázka zní, má-li tohle všechno nějaký význam pro filmového amatéra a realizační prostor, v němž se běžně pohybuje. Domnívám se, že ano.

Tvar, který definuje zřetelně žánr, v němž je realizován, představuje důležitou smlouvu s divákem a jeho nelogické, neorganické porušení je vnímáno jako chyba a svým způsobem zrada této dohody. A skutečně se stává, že film najednou „přestoupí“ z jednoho žánru do jiného. Ovšem dosti těžko můžeme předpokládat, že náš divák bude spokojen v případě, že se naši komičtí hrdinové v závěru vesele traktovaného příběhu bezdůvodně vyvraždí, použijeme li pro názornost extrémní případ. Nebo jiný příklad. Česká literární pohádka je žánrově pevně ustálený tvar. Od Boženy Němcové přes Karla Jaromíra Erbena až po Josefa Ladu, Karla Čapka a Jana Wericha. Totéž platí o filmových pohádkách, ať již původních nebo vzniklých adaptací literárních předloh. Jedním ze základních žánrových znaků pohádky je, že postavy jsou vytvářeny jako typy a nemají složi-

tě budované charaktery s mnohovrstevnými psychologickými nuancemi a realistickou rozporuplností. Princezna je pyšná, Honza hloupý, Popelka skromná, královna zlá a podobně. Možná jste si v poslední době všimli, že někteří mladí filmoví scénáristé a režiséři vstupující do profese v tomto žánru, ve snaze být jiní a co nejoriginálnější, posilují charakterové rysy některých postav a výsledkem pak není ani pohádka, ani realistický příběh. Lidové rčení nazývá podobné polovičatosti kočkopsem. Diváci tyto rozporuplnosti a nedostatečnou úctu k žánru dobře cítí a od takových pokusů se odvracejí. Je proto dobré alespoň základní věci o žánrových kategoriích a charakteristických společných rysech jednotlivých žánrů vědět a při realizaci filmu se je pokusit respektovat. Rudolf Adler

ABCD… pro všechny

FILM A VIDEO

Skripta jsou určena pro všechny zájemce o získání informací o základech filmové řeči, o jejím formování a možnosti jejího užití. Neměla by chybět v knihovničce žádného filmaře. Pokud máte o skripta zájem, kontaktuje nás na adrese: [email protected]

45

INFORMACE Z IMPULSU Z IMPULSU 2012 V minulém čísle filmového zpravodaje Donašeč dobrých filmových zpráv jsme zveřejnili přehled akcí v oblasti filmu, které Impuls v první polovině roku upořádal nebo se na nich podílel. Následující období do konce roku mapujeme v tomto čísle Na začátku září jsme se sešli v Rychnově. „Osmička“ se usídlila v novém prostředí Pelclova divadla, ale jak si mnozí posteskli, kino je kino. Třeba se tam jednou zase vrátí. Sál divadla je velmi pěkný, ale ta akustika! Jak místní účastníci říkali, projekční sál o patro výš, je pro projekce vhodnější. Uvidíme za rok. Porota i letos udělila Cenu Impulsu, kazetu s filmy Jana Špáty získal za soutěžní snímek Jan Vačlena. Pro účastníky soutěže věnoval Impuls také nový Donašeč... přivezený přímo z tiskárny. Mezi účastníky R8 se diskutovalo i o letošní Unica. Jaká byla se dočetli v textu Ivo Daška, který informaci o jejím průběhu poslal ihned po návratu domů a tak jsme ji stihli zařadit ještě do letního čísla. K některým diskutovaným názorům se vracíme několika poznámkami. Česká republika v Bulharsku nezabodovala tak, jak jsme byli v posledních letech zvyklí. Za filmy jsme získali „jen“ dvě čestná uznání. Přivážet medaile nejde asi každý rok, ale pro reprezentaci našeho amatérského filmu by se mělo dělat maximum. Česká kolekce byla složena z pěti snímků - klip Pomsta 5´, hraný „2010“ 16:30, hraný Důvod k úsměvu 2´, animovaný Noční pohotovost 2´ a dvě reportáže Kosení 13´a Jízda králů 11:20. Celková projekční délka 53:20. Téměř polovinu tohoto času zabraly dvě reportáže z prostředí folklóru. Již v roce 2011 jsme z hradecké soutěže doporučovali snímek Jízda králů, ale z časových důvodů nebyl zařazen. Uvítali jsme, že byl vybrána pro Unica 2012. Ale dát do kolekce snímky se stejným námětem nebylo zřejmě taktické a naše kolekce podle účastníků velký ohlas neměla. Jasné je, že ne každý rok je z čeho vybírat, ale proč si neudělat, jak už jsme navrhovali „zásobník filmů“ vhodných pro mezinárodní reprezentaci. Od zavedené tradice, kdy si musel autor zařazení do kolekce Unica v každém roce v postupových kolech vysoutěžit se již upustilo. Můžeme se hlédnout do let minulých i do jiných soutěží a najít snímky vhodné pro mezinárodní prezentaci. Rádi se na „hledání“ budeme podílet. A co filmy školní? Unica tuto kategorii již několik let vyhlašuje a Česká republika je

46

od jisté doby jedna z mála zemí, která ji neobsazuje. I když před zavedením „moratoria“ školních filmů už nějakou tu medaili pro nás získali. Podzimní víkendy jsou zaplněny festivaly. Podařilo se najít čas a zajet se na několik z nich podívat. Podrobnější zprávy o průběhu festivalů najdete na stránkách tohoto čísla zpravodaje, tak jen stručný přehled. Pokud si i vy najdete čas, jste ochotni investovat trochu peněz a máte rádi dokumenty, určitě zajeďte na konci října do Jihlavy na Mezinárodní festival dokumentární filmů. Jsou zde k vidění nejnovější české snímky, ale také ty ze zahraniční. Celková atmosféra festivalu je mimořádný zážitek, který umocňuje řada zajímavých doplňkových akcí. Pro příští ročník se budeme snažit do programové skladby znovu prosadit ukázkovou projekci „amatérských“ dokumentů. Zajímavé snímky se sociální tematikou nabídl festival Nadotek pořádaný tradičně druhý listopadový víkend. v Ústí nad Orlicí. Hlavní cenu za snímek Největší přání zde získala Olga Špátová. Nový „festiválek“ OrfilmFest se konal ve stejném termínu v Jablonném nad Orlicí. Vznikl z iniciativy místních filmařů a a na jeho atmosféře to bylo znát. Věříme, že budou i další ročníky. Ve stejném víkendu se konal Vysokovský kohout, který svojí atmosférou, množstvím filmů, účastníků i nasazením pořadatelů opět nezklamal. Filmovou akcí podzimu je v Hradci Králové festival Cinema Open. Letos se uskutečnil ve dnech 16. – 17. 11. v příjemném prostředí Muzea východních Čech, a vzhledem k připravovanému stému výročí oslav otevření muzea jsme i obě hlavní filmové projekce pojali v retro stylu. Na začátku prosince se ve východních Čechách uskutečnily další dvě filmové akce. Obě se, bohužel, sešly na stejný termín, pátek 6. prosince 2012. Pořadatelé Svitavské klapky poslali svoji pozvánku s velkým předstihem, přislíbila jsem tedy i letos účast na druhém hudebně filmovém setkání. Prostor bývalé kinokavárny kina Vesmír, kterou mnozí pamatujeme z dob svitavské celostátní soutěže, proměněný k nepoznání na klub Tyjátr, byl po celý večer do posledního místa zaplněný převážně mladými diváky, kteří pozorně sledovali promítání filmů a dobře se bavili při hudební projekci domácích kapel. Další povedený večer. Škoda, že jsem nemohla být stejný pátek i na prvním setkání s filmem v Dlouhé Vsi, kde místní připravili projekci snímků autorů Rychnovska. Věřím, že se bude konat i příští rok a že tentokrát mi to vyjde.

Tyla v Hradci Králové se konal po tři pondělky na přelomu listopadu a prosince vždy po dvou vyučovacích hodinách. Výuka byla zaměřená na základy filmování, natáčení a střih a uskutečnila se v rámci předmětu žurnalistiky a celkem 18 studentů získávalo základní informace a rady týkající se práce s audio-vizuální složkou. Lektorem workshopu byl Ondřej Krejcar. V Impulsu se 12. - 14. října 2012 se uskutečnil druhý filmový dramaturgicko - režijní workshop. Účastnili se převážně mladí autoři, středoškolští studenti z různých koutů ČR. Jeho vedení se v návaznosti na červnovou dílnu ujal opět prof. Rudolf Adler ve spolupráci s Ondřejem Krejcarem. Účastníci si získané teoretické poznatky ověřili a vyzkoušeli při praktickém natáčení zadaného cvičení pod odborným vedením. Animační workshop 16. - 17. listopadu 2012 se konal jako doplňkový vzdělávací program pro účastníky filmového festivalu Cinema Open. Připravili jsme ho ve spolupráci se Střední školou aplikované kybernetiky Hradec Králové, pedagogové a studenti školy působili jako lektoři různých animačních technik.

Mrzí mě, že pořadatelé neposlali do Donašeče ke zveřejnění o setkání žádnou zprávu ani foto, aby akce mohla být znamenána ve zpravodaji pro historii i pro inspiraci filmařů v dalších místech regionu. Důležitou součástí je pořádání vzdělávacích akcí v oboru. Od roku 2010, kdy byl do školních vzdělávacích programů zaveden doplňkový předmět Filmová/audiovizuální tvorba a výchova nabízíme možnost spolupráce při zajištění odborných seminářů pro filmovou výchovu. Jde to sice pomalu a „ztěžka“, ale přece jen jsme na podzim zájem zaznamenali. Pro studenty gymnázia v Moravské Třebové a J. K. Tyla v Hradci Králové jsme připravili workshop. Další se uskutečnil pro mladé filmaře v Impulsu. Průběh i ohlasy jsou zaznamenány na dalších stránkách. Filmový workshop pro studenty Gymnázia v Moravské Třebové se uskuečnil 24 a 25. září 2012 v prostorách školy. Ve dvou dnech se studenti seznámili s teorií a praxí natáčení krátkých filmů, připravili si náměty a sami si natáčení prakticky vyzkoušeli. Organizačně a metodicky zajistilo středisko Impuls Hradec Králové ve spolupráci s vyučujícími pedagogy. Odbornými lektory byli prof. Rudolf Adler a Ondřej Krejcar. Program doplnila projekce amatérských filmů, které posloužily jako metodika a motivační materiál pro studenty. Filmový workshop pro studenty Gymnázia J. K.

Na jaře se uskutečnily absolventské projekce posluchačů posledního 10. běhu Školy AVT, který jak se následně ukázalo posledním nebyl. V průběhu roku jsme počítali s otevřením akreditovaného kurzu Filmová/audiovizuální výchova a tvorba pro učitele. Zájemců nebyl dostatečný počet, ale intenzivní propagace kurzu měla zřejmě za následek, že se začali ozývat ti, kteří měli zájem se vzdělávat v oboru audiovize. Zájem o tento kurz nám přinesla i prezentace absolventských snímků školy na Musaionfilmu, do kurzu se přihlásili i pracovníci několika muzeí. Přihlášky se začaly scházet a po dohodě s vedoucími pedagogy kurzu profesory Adlerem a Myslíkem jsme se rozhodli další běh Školy AVT otevřít. V sobotu 7. prosince 2012 se konaly vstupní pohovory a od ledna se v kurzu bude pravidelně každý měsíc scházet 11 posluchačů, kteří splnili podmínky pro přijetí. DONAŠEČ dobrých filmových zpráv“ vychází již od roku 1994 jako informační zpravodaj východočeských filmařů. Součástí letošního posledního čísla je také brožurka, v níž jsme na přání řady z vás shrnuli odborné materiály, kapitoly o dramaturgii, které vycházely od roku 2008 postupně v jednotlivých číslech. Vznikla tak útlá skripta a my věříme, že budou pomocí pro autory při přípravě a natáčení nových filmů, aby filmy východočeského regionu patřily stále mezi špičku v České republice tak, jako tomu bylo dosud. -šla-

47

INFORMACE Z IMPULSU Aspoň něco, aspoň někdo, aspoň někde... Nikdy jsem si nedělal iluze, že to s filmovou výchovou na školách bude jednoduché, ani když nám ministerstvo v zázračně krátké době schválilo vzdělávací obsah předmětu a otevřelo tím dveře školám, aby se ho mohly aktivně chopit. Jenomže metodiku máme, ale nemáme dobře připravené a informované učitele, kteří by předmět mohli kvalifikovaně učit. Pedagogické fakulty zarytě předmět ignorují, a tak v terénu probíhají různé iniciativy, někdy dost chaoticky a s výsledky různé kvality. Zatím co většina škol a jejich špatně placených, administrativou přetížených a neustálými změnami konceptů a koncepcí vzdělávání otrávených učitelů o předmět nejeví zájem, stane se někdy zázrak. Neboť jak se praví, všechno je v lidech. Na gymnáziu v Moravské Třebové se našli dva zanícení učitelé, dokonce sehnali nějaké evropské peníze. Paní profesorka absolvovala dokonce nedávno v Impulsu workshop, a tak nás pozvali na dvoudenní modul s druhým ročníkem, který se má dokonce po několik následujících let vždy s další třídou opakovat. Vyjeli Krejcar, Šlaisová a Adler. Poslední se záměrem ověřit si alespoň relevantní část onoho vzdělávacího obsahu, samozřejmě formou řízené hry s výsledným praktickým cvičením. Šlo v podstatě o to, aby studenti pochopili základy filmové řeči. Musím říci, že stihnout to, co jsme si předsevzali, bylo pro obě strany docela náročné, ale setkali jsme se s neobyčejnou podporou a pomocí obou zmíněných pedagogů a s pozornými, vnímavými a vstřícnými studenty. To, co si o modulu, jeho průběhu a dosažených výsledcích myslí studenti, nám napsali sami. Je to pro nás velice inspirativní zpětná vazba. Za sebe mohu říci, že metodika vzdělávacího obsahu, již jsme si společně vyzkoušeli, chválabohu funguje. Rudolf Adler

Základy natáčení krátkého filmu Gymnázium Moravská Třebová realizuje od března 2012 do února 2015 projekt ESF s názvem „Spojení teorie s praxí v přírodovědných předmětech“. Cílem projektu je zvýšit přírodovědnou gramotnost u studentů formou projektových dnů a exkurzí. Učitelé předmětů fyzika, informační a komunikační

48

technologie připravili pro studenty druhého ročníku dvoudenní exkurzi Základy natáčení a workshop. V září 2012 se změnily některé prostory Gymnázia v Moravské Třebové, ale i jeho okolí v natáčecí centra. Ve dvou dnech se žáci 6. AV seznámili s natáčením krátkých filmů a sami si tuto činnost prakticky vyzkoušeli. Akce byla realizována v rámci projektu ESF „Spojení teorie s praxí v přírodovědných předmětech“. Vše probíhalo pod záštitou Střediska amatérské kultury Impuls z Hradce Králové a vyučujících školy. Mgr. Irena Štaffová, koordinátorka projektu Žáci si v rámci projektového dne „Zpravodajství“ vytvořili otázky k uskutečněné akci a zde jsou vybrané odpovědi: Jaké byly cíle aktivity? Seznámili jsme se s prací těch, kteří se podílejí na přípravě, tvorbě a zpracování krátkého němého filmu – režiséra, scénáristy, kameramana, dramaturga a střihače. Prohloubili jsme si teoretické znalosti přírodovědných předmětů – fyziky a informačních a komunikačních technologií. Během dvou dnů jsme si osvojili základy natáčení a práci s kamerou. Získali jsme návod, jak zpracovat film do podoby, která se dostane až k divákům. Jana Zezulová a Veronika Škrancová Jak jsme se připravovali? Naše příprava se dá rozdělit na dvě fáze, příprava doma a příprava ve škole. Individuální příprava v domácím prostředí probíhala tak, že jsme každý samostatně vyplnili pracovní listy, které nám připravili vyučující. Zároveň jsme obdrželi instrukce, jak si máme promyslet příběh, který bychom byli schopni v prostředí školy natočit. Kritéria zněla jasně. V příběhu vystupují dvě osoby, epizodu máme rozdělit do dvanácti scén a měla by být výrazně zakončena. Kristýna Marková a Magdaléna Kužílková Pan profesor Adler nám zaslal kritéria na vytvoření tématu pro film, která nám naše paní učitelka informatiky uložila na výukový portál školy. Film se musel odehrávat na jednom místě (třída, park, chodba, šatny…). Děj měl být beze zvuku nebo s minimem dialogů a měl divákovi představovat určitý příběh. Scény měly být dynamické. Celý film měl mít kolem 10–12 záběrů. Náš film se nakonec jmenoval Šťastné dopoledne. Lucie Zobačová a Iveta Jaklová Jaká témata jsme volili? Ve filmu mohly hrát jen dvě osoby, proto jsme téma volili z běžného života. Nejčastějším prostředím byla škola, kancelář anebo park. Názvy témat: Romantický nešika – romantické pozvání k tanci, které však skončilo katastrofou, ovšem vše nakonec spravila květina.

Učitelčin triumf – spící žák a mírumilovná učitelka, která ovládla své nervy. Přepadení – pokus o přepadení dívky v parku, který však skončí dobře. Proměna – zlý kluk se promění v galantního, šarmantního gentlemana. Šťastné odpoledne – žádost o dovolenou nebyla přijata. Romana Olivová a Denisa Olejníková A jak tedy vypadal náš scénář? Z původního námětu, kdy měla přijít žena žádat o práci a celý pohovor se jí neměl povést, se vyklubalo něco trošku jiného. Jelikož se našim hercům nelíbily jejich postavy, role si prohodili. Šel tedy žádat muž ke své nadřízené, a to o dovolenou. Měl ovšem smolný den a vůbec se mu to nepovedlo. Hned při vstupu do dveří nešťastně zakopl. Když se mu podařilo vstát, požádal šéfovou o dovolenou, ale ta jeho prosbu ihned zamítla. On se velice rozhněval. Aneta Rotterová a Adam Vaňkát Jak probíhalo samotné natáčení? Nejdříve jsme vyhledali místo, kde se mělo natáčet. Většina z nás si zvolila prostředí parku, v němž jsme našli vhodnou pozici pro kameru, aby naše záběry splňovaly pravidla natáčení. Samotné natáčení bylo zdlouhavé, protože jsme museli některé záběry opakovat, ale přesto velmi zábavné. Dohlížely na nás všechny pověřené osoby. Klára Kolářová, Marie Parolková Nejprve jsme se rozdělili do pěti skupin po šesti lidech a vytvořili si krátký scénář, ve kterém hráli pouze dva herci. Scénář jsme si překreslili do jednotlivých scén natáčení, kde jsme si vyznačili například postavení herců, kamery nebo velikost záběrů. Těmto obrázkům se odborně říká „storyboardy“. Po schválení scénáře jsme si vyzvedli kameru a snažili se převést scénář do skutečnosti. Každý záběr jsme natočili tři-

krát. Další den jsme vybrali nejlepší záběry a sestříhali je. Nakonec jsme zhlédli všechny vytvořené filmy. Romana Olivová a Denisa Olejníková Náš herec nedokázal řádně zakopnout, takže jsme museli přetvořit celou scénu. Z původního záběru na jeho nohy jsme natočili záběr na celou postavu. Problém nastal i při další scéně. Při zvedání muže ze země se musel provést mírný pohyb kamerou, což nebylo nejlehčí. Záběr se nakonec podařil. Film jsme dotočili a tím skončil náš první den. Druhý den jsme výsledek prohlédli a následně sestříhali. Aneta Rotterová a Adam Vaňkát Jaká scéna pro vás byla nejzajímavější? V průběhu natáčení panovala dobrá nálada. Všechny scény působily velice vtipně a zajímavě. Na jednu ale máme všichni tu nejzajímavější a nejživější vzpomínku:během této scény měl náš herec vcházet do dveří, přičemž měl zakopnout o práh a co nejlepším způsobem se rozplácnout na zemi. Tuto scénu jsme si natolik vychutnávali, že jsme ji natáčeli asi 15x, a k tomu ze dvou úhlů. Jako nejlepší jsme nakonec určili scénu, kdy herec tak bravurně upadl, že se za ním poklidně vznášel papír, který původně držel v ruce. Lucie Zobačová a Iveta Jaklová Co nám činilo při natáčení největší potíže? Zjistili jsme, že natáčení, herecký projev, ale i úprava filmu a střih nejsou tak snadné, jak jsme si doposud mysleli. Téma našeho klipu se jmenovalo Přepadení, a tak scény, ve kterých k němu mělo dojít, byly při natáčení velmi náročné. Myslíme si, že jsme se s tím poprali tak, jak bylo v našich silách. Vendula Adamcová a Šárka Kalášková Jak dlouhé byly vytvořené filmy, jaká témata jsme vybírali? Natáčení, které trvalo celé jedno odpoledne, poskytlo zhruba 10-15 minut použitelného materiálu. Uvažme ale, že většina záběrů byla zachycena zhruba 4-5x z různých pozic kamery, jak mladí tvůrci experimentovali. Po sestříhání byly vytvořeny filmy o stopáži okolo jedné minuty. Co se týče témat, byla vskutku rozličná. Vyskytla se běžná scéna českých škol s usínajícím žákem a trpělivou učitelkou, uražená tanečnice, ale i akční pokus o znásilnění. Lucie Černá, Lukáš Korytář Jak probíhalo stříhání filmu? Natočené záběry jsme si z kamery zkopírovali do počítače a mohli jsme se pustit do stříhání filmu. Jednotlivé záběry jsme upravovali v programu Microsoft LiveMovieMaker. Po úpravách jsme mohli film odevzdat a předvést svým spolužákům. Odvedli jsme opravdu skvělou práci! Lucie Zobačová a Iveta Jaklová

49

INFORMACE Z IMPULSU Natočený materiál jsme si stáhli do počítače. V pauze při stahování jsme si prohlédli práce jiných amatérských filmařů. Poté jsme se už pustili do stříhání našich filmů za pomoci softwaru Microsoft LiveMovie Maker. Hotové filmy jsme vyrendrovali a každá skupina svůj film prezentovala před ostatními. Na úplném konci jsme se bavili o chybách, kterých jsme se při natáčení dopustili, a o všem, co nám tyto dny přinesly. Michaela Draesslerová a Karel Urbášek Náš materiál nebyl zrovna nejlepší. Některé scény na sebe nenavazovaly a v jiných jsme měli nafilmovat větší detaily. Ale odvedli jsme celkem dobrý střih. Takže náš film nakonec dopadl lépe, než jsme předpokládali. Celý projekt se nám líbil. Získali jsme nové užitečné informace. Jenom pro příště by bylo potřeba více času, abychom vytvořili ještě dokonalejší dílko a v něm se vyvarovali omylů, kterých jsme se původně dopustili. Aneta Rotterová a Adam Vaňkát Jaký máte z vašeho filmu pocit? Myslíme si, že i přes nějaké nezdary se nám film povedl. Natáčeli jsme poprvé v životě a nyní obdivujeme práci nejen herců, ale i kameramanů, kteří se na filmech podílejí. Stejně tak se nám líbily filmy našich spolužáků. Při prezentacích nám pan profesor Adler naše dílka pochválil a upozornil nás na některé nedostatky. Vendula Adamcová a Šárka Kalášková Jak probíhaly oba projektové dny? První den jsme se seznámili s fyzikálními vlastnostmi kamery, se základní teorií o natáčení filmu. Rozdělili jsme se do skupin, vybrali jsme si scénáře a začali točit film. Natáčení bylo velmi náročné. Druhý den jsme si prohlédli nesestříhané scény ostatních skupin, zhlédli jsme několik krátkých amatérských filmů. Poté nám pan profesor Adler řekl, co je špatně a co máme změnit. Následoval střih našeho materiálu. Erik Scholze, Janků Jakub Jak jste byli se svou prací spokojeni? Konečné dojmy předčily naše očekávání. Byli jsme rádi, že jsme si mohli vše vyzkoušet, ale hlavně jsme vděčni za zkušenosti předané panem profesorem Adlerem. Líbila se nám práce v kolektivu i ochota všech, kteří se nám věnovali. U konečných výsledků našeho filmování jsme si vysvětlili nedostatky, někdy jsme se i zasmáli některým hereckým výkonům svých spolužáků. Romana Olivová a Denisa Olejníková Co napsat závěrem? Projektové dny se nám líbily. Získali jsme nové informace, materiál na náš maturitní večírek a spous-

50

tu pěkných vzpomínek. Přáli bychom si, abychom se s podobnými aktivitami na naší škole ještě setkali. Klára Kolářová a Marie Parolková Projekt se nám zdál velmi přínosný. Někteří spolužáci dokonce prohlásili, že by chtěli natočit svůj vlastní film. Líbil se nám i způsob organizace obou dnů a dávali jsme to i patřičně najevo. Hlasitý smích se rozléhal nejen po chodbách, ale byl slyšet i v parku. Nemyslíme si, že to byla „ulejvárna“, jak jsme se původně domnívali. Všichni si trochu „mákli“, ale zároveň i odpočinuli od nudného sezení, pospávání v lavicích a psaní písemek. Jitka Faktorová a Jaroslav Klíma

Celkově projekt považujeme za velice hodnotný a zajímavý a děkujeme středisku Impuls z Hradce Králové a našim vyučujícím, že nám věnovali svůj čas a poskytli spoustu nových podnětů, s nimiž výuka dostává nový rozměr. Lucie Černá, Lukáš Korytář Vyzkoušeli jsme si práci s kamerou. Naučili jsme se, jak rozdělovat scény podle velikosti záběru. Každá scéna se natáčela vícekrát, kdyby se předchozí nepovedla. Své zkušenosti a znalosti využijeme i v budoucnu. Patrik Scholze, Veronika Rotsčidlová Myslíme si, že projekt dokonale splnil, ba dokonce i předčil naše očekávání. Z praktických činností při natáčení jsme si odnesli mnoho nových poznatků. Nyní víme, jak je těžké takový film natočit, protože samotnému natáčení předchází mnoho příprav. Jan Dokoupil a Vojtěch Schmeiser Organizátoři na nás byli velmi hodní a pomohli, když jsme byli v koncích. S nadšením bychom přijali i další podobné projektové dny. Mohli bychom natočit více filmů a svou práci postupně zdokonalovat. Jana Zezulová, Veronika Škrancová

*** V rámci projektu Comenius jsou na studijní stáži na našem gymnáziu dvě studentky z Finska. Jedna z nich se zúčastnila projektových dnů a napsala pro nás několik informací o uměleckých oborech ve Finsku: Ve Finsku je možné pěstovat skoro jakýkoli koníček v závislosti na tom, v jakém městě bydlíte. Větší města nabízejí téměř vše, nač si jen vzpomenete, ale i malá města mívají aspoň nějaké amatérské spolky umění, protože zájmy jsou ve Finsku považovány za velmi důležité. Konkrétně je v kurzu hlavně kreslení a amatérské fotografování: jejich kluby lze najít v takřka každém městě. Hodně populární je také kreativní psaní a hraní. Pokud nemůžete najít již existující kroužek, můžete dost jednoduše založit vlastní za předpokladu, že sežene dost lidí se stejným zájmem. Třeba já se

Za kamerou Roosa Jokinen z Finska nedávno stala jedním z mládežníků, kteří chtějí psát a předvádět své vlastní hry. Naše městská knihovna nás v ní nechávala jednou týdně cvičit. Když jsme byli hotovi, zarezervovali jsme si na týden jeviště v kulturním centru Arx. Celá myšlenka vytvoření našeho kroužku vlastně původně byla nápadem Arxu, proto jsme se rozhodli jmenovat ArxStage. Máme něco jako vedoucí, skutečnou herečku, která nám dává rady a pomáhá, máme-li nějaké potíže. Toto je ve Finsku dost běžné: lidé zajímající se například o fotografii se snaží najít osobu, která je ochotná jim pomoci, a udělají si pro sebe úplně nový kroužek fotografování. Není těžké pak najít vyhovující prostory, kde se můžete scházet, protože města vycházejí občanům s různými zájmy vstříc. Tyto amatérské spolky také hodně pomáhají v případě, že byste se jednoho dne chtěli stát herci profesionály. Chcete-li se stát hercem, zcela určitě musíte jít herectví studovat, ale na takovou školu je extrémně těžké se dostat, pokud za sebou nemáte již nějaké zkušenosti z divadla. Z tohoto důvodu funguje mnoho zájmových kroužků, kam můžete docházet. Zkrátka, nejdříve se musíte naučit základy v amatérském spolku, než vůbec můžete jít studovat na školu, abyste se mohli stát profesionálem. Úplně stejné to je i s ostatními druhy umění, jako je kreslení, psaní a natáčení. Jistěže se vyskytují profesionálové-samouci, ale toto, co popisuji, je cesta, kterou si vybírá více lidí. Roosa Jokinen, Finsko

51

INFORMACE Z IMPULSU *** Podzimní filmový workshop Pro mladé zájemce o filmování jsme v Impulsu připravili další vzdělávací akci, která navazovala na jarní setkání a to dramaturgicko-režijní workshop, který se uskutečnil o víkendu 12. - 14. října 2012. Pod vedením lektorů prof. Rudolfa Adlera a Ondřeje Krejcara se účastníci seznamovali se základy „filmového řemesla“. Program byl tradiční, něco teorie ale hlavně za kameru a „tvořit“podle přípravy záběry, ve střižně je potom poskládat tak, aby vznikl krátký a srozumitelně odvyprávěný příběh. Sešla se dobrá patra, mladí se sjeli z různých koutů - Ústí nad Labem, Poličky, Svitav, Havlíčkova Brodu Deštného....Sešlo se i několik „literárních vstupenek“, z nichž jednu otiskujeme. Na zkušené v Impulsu Pravidelní čtenáři Donašeče vědí, že v Základní škole a Mateřské škole v Deštném v O. h. funguje animační studio Kdo?My! Přestože se děti zaměřují na animaci, nebrání se nabírání zkušeností i v jiných směrech. A tak s nadšením (a zvědavostí) vyrazily v polovině října na workshop pořádaný Střediskem amatérské kultury Impuls. A vůbec nevadilo, že musí „obětovat“ celý víkend. Program se skládal jednak z teoretické, jednak z praktické části. Účastníkům bylo vysvětleno, jak postavit záběr, jak pracovat s obrazem, jakým způsobem používat kameru, jak koncipovat příběh, aby byl sdělný. Dbalo se na to, aby účastníci pochopili slyšené. Názorně se teorie doložila při rozboru několika snímků. Ke stejnému účelu posloužil i snímek jedné skupiny účastníků. Bylo patrné, jak je každá rada, poznámka posouvá dál. Následovala část programu, na niž se naši žáci velice těšili. Úkol byl zdánlivě jednoduchý. Natočit krátké filmové cvičení. Následně ho sestříhat a představit skupině. „S loutkami je to mnohem jednodušší,“ bylo slyšet Tomáše, který se i v tomto případě ujal kamery. „Vždyť oni /ti herci/ vůbec nedělají to, co jim řeknu!“ Velice přínosné bylo, že lektoři stále obcházeli skupiny. Pokud bylo potřeba, pomohli, poradili. Nabídli jiné řešení. V další fázi se vysvětlovalo, jak natočený materiál sestříhat, aby snímky navazovaly, aby příběh vyprávěl to, co chceme sdělit. Děti pochopily, že pořadí snímků má velký význam. Nikoli tím, že jim to někdo řekl. Ony si to vyzkoušely. Hádky nebyly výrazné. Ale pozorovat jejich dohadování a prosazování vlastního pohledu bylo kouzelné. Samozřejmě z pohledu nezasaženého pozorovatele.

52

Prof. Rudolf Adler s účastníky workshopu

Z Impulsu jsme odjížděli nadšení. Ještě dlouho po workshopu se k tomu žáci vraceli. Jsme rádi, že můžeme i díky podpoře Královéhradeckého kraje realizovat na naší škole takovýto projekt. Díky takto koncipovaným kurzům, jaký připravil Impuls, můžeme nabídnout dětem zajímavou možnost (sebe)realizace. Uvědomuji si, jak náročné je uskutečnit smysluplnou akci. A proto děkuji organizátorům a lektorům, že připravili něco tak tvůrčího, zajímavého, přínosného. Pokud se objeví znovu nabídka, s radostí se zúčastníme. Mgr. Hana Pavlíčková, ředitelka MŠ a ZŠ Deštné v O.h. ohlasy účastníků workshopu... ...názor na filmový workshop? Jednoduše. Bylo to skvělé! Ubytování, možnost dělat si co chceme, naučili jste nás doopravdy hodně. Pro každého tam bylo ... ze střižny...

něco. Každý si vyzkoušel jak se například režíruje, kameruje, stříhá, a každý z nás se podílel i na scénáři (s tím jsme se s Ondrou trápili do půl páté do rána...). Každopádně doufám, že se k vám dostanu i příště, už teď se tam moc těším. Snad si připravíme i scénář dopředu ... s pozdravem Mikoláš Trkal, Polička

***

Musím se přiznat, že před 12. říjnem 2012 jsem si nebyl ještě úplně jistý, jak se vlastně vyznat ve filmové řeči a natočit film opravdu dramaturgicky i technicky správně. Ale to, co jsem dřív jenom tušil nebo vůbec nevěděl, teď už vím s jistotou a doufám, že to dokážu využít i v praxi. Je to hlavně díky profesoru Rudolfu Adlerovi, který nám poutavě předal vzorek svých zkušeností a dovedností. Myslím, že podzimní filmový workshop v královéhradeckém Impulsu celému našemu týmu z Ústí nad Labem dal opravdu hodně. Odjíždíme jako jiní lidé, políbeni filmovou múzou a ovládající základy filmové gramatiky i slovní zásoby. Teď už to chce jen trochu odvahy a složíme opravdu smysluplnou a poutavou větu. Ondřej Štětka, Ústí nad Labem SKH Pictures Entertainment

***

Dramaturgicko-režijní seminář pod vedením profesora R. Adlera byl pro mě i celý náš tým obrovským přínosem. Veškeré zkušenosti, které jsou potřeba pro jakékoli natáčení, jsme získali ve velice rekordním čase, a to ve dvou dnech. Zvládli jsme jak teoretickou, tak i praktickou část. Ta obsahovala krátký skeč, který byl natáčen v malých skupinkách. Za kamerou David Koníř

Měli jsme možnost vyzkoušet si jak práci kameramana, režiséra, scénáristy, tak i herce. Zvláště bych rád zdůraznil přístup k nám amatérům. Myslím, že kdyby náhodou nikdo z nás neměl chuť cokoli natáčet, tak po tomto semináři tomu bylo zaručeně jinak. David Koníř, Ústí nad Labem

Strašidelná škola

(literární vstupenka na filmový workshop) Příběh se odehrává v jedné malé vesničce jménem Dušičkov. Už pár staletí tam stojí škola. Lidé si myslí, že tam straší. Jednoho dne šla partička kluků okolo ní. Asi bydlí někde, kde neví, že do té školy už dlouho nikdo nechodí. Šli se tam podívat. Objevili zarostlé dveře. Kluci se prosekali roštím a vešli dovnitř. Všude byly pavučiny a nepořádek. Bydlely tam akorát sovy a vrány. Proti dveřím bylo dřevěné schodiště. Vydali se nejdřív nalevo od něj. Před nimi jsou kovové dveře. Jeden druhému říká, ať se tam jde podívat. Ale žádnému se nechce. Když se rozhodnou jít se tam podívat, vidí schody, které vedou do sklepa. Nemají odvahu sejít dolů. Zavřou za sebou dveře a pokračují dál. Na druhé straně od schodů stojí staré, rozmlácené skříně. Všude jsou pavučiny. A najednou proběhla černá kočka. Lekli se a strachem uskočili. Vyrazili po schodech nahoru. Musí dávat pozor, protože schody jsou shnilé, děravé a prožrané různými brouky. Když vyšli do prvního patra, uviděli velké hodiny. Každých patnáct minut zabimbaly. Poprvé se lekli, ale pak si na zvuk zvykli. V prvním patře je více věcí než v přízemí. Hned u schodů leží rozbité zrcadlo. Obraz na stěně je poničený. Podlaha vrže a je plesnivá. Jsou na ní suché, lepkavé kaluže. V levé části chodby visí poličky a povaluje se různé harampádí, které je staré a plesnivé. V pravé části jsou třídy. Je jich tam pět. Kluci do jedné nakouknou. Je celá zaprášená. Lavice jsou polámané, šedé a po třídě poházené. Na stěně visí tabule. Je zlomená a poškrábaná od drápů. Učitelský stůl stojí u okna. Ale pak odbila šestá. Začal se zvedat vítr, začala se otvírat okna a dveře. Kluci nevěděli, co dělat. Křičeli a začali utíkat. Najednou se před nimi dveře zavřely a oni narazili. A za nimi se objevil duch. Vyděsil je tak, že vyskočili z okna. Naštěstí pod ním bylo seno. Zachránilo jim život. Sebrali se a rychle utíkali pryč. A už nikdy se tam nevrátili. A do té školy už od té doby nikdo nikdy nevstoupil. Jana Vernerová, 9. třída ZŠ a MŠ Deštné v Orlických horách

53

INFORMACE Z IMPULSU ***

Seminář žurnalistiky v praktickém podání s kamerou a střihem

Filmový seminář pro studenty Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové

Dne 19. listopadu 2012 se v prostorách střediska Impuls uskutečnila první dvouhodina zaměřená na základy natáčení a střih vycházející z předmětu žurnalistiky na Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové. Asi 18 studentů mělo možnost po 3 pondělky získat základní informace a rady týkající se práce s audiovizuální složkou. První dvě hodiny byly více teoretické a byly brány jako úvod do světa filmové řeči. Rozebírala se specifika filmového jazyka a jeho základní složky. Studenti se na závěr seznámili s poloprofesionální videokamerou a jejími funkcemi, porovnali ji s jinými typy a měli možnost vidět ukázky profesionálního příslušenství používaného ve zpravodajství. V druhé části se zaměřili více na získání praktických dovedností. Bylo pro ně připraveno téma a úkol ze základní publicistické formy. Zahráli si tedy na štáb zpravodajské televize, byli rozděleni do několika skupin a vybraní jedinci měli přidělené funkce vedoucího zpravodajství, režiséra, hlasatelky, kameramana či fotografa. Skupiny paralelně pracovaly na rekonstrukčních dokumentárních metodách, publicistických útvarech - anketě a společně pak připravili i natáčení hlavní zpravodajské relace s hlasatelkou a rozhovorem s hostem. Téma bylo určené to, které v tu dobu figurovalo na hlavních stránkách tisku, tj. volba prezidenta a vyřazení kandidáti. Jedna skupina rekonstruovala podepisování petičních archů a druhá zase prezidentskou tiskovou konferenci. V poslední části studenti obdrželi natočený materiál a vyzkoušeli si, jak probíhá import materiálu z kamery do střižny, hrubý střih, práce se zvukovou stopou. Pra-

54

covali v programu Windows Movie Maker Live, který je součásti operačního systému Windows 7. Nutno podotknout, že tento střihový editor není pro výuku úplně ideální, ale díky omezeným možnostem školy jsme byli rádi i za něj. Z důvodu kapacity našeho střihového pracoviště tato část proběhla v učebně školy a bylo to jen dobře, jelikož si každý student vyzkoušel střih sám. Byl to první test spolupráce se školou formou výuky v externích prostorách. Ukázalo se, že časového prostoru i přes omezenou náplň výuky bylo i tak málo. Nedostalo se na některé věci jako je pre-produkce, příprava námětu, práce na scénáři a storyboardu, či v post-produkci na problematiku exportu videa, jeho formátů a DVD authoring v programu DVD maker. Ondřej Krejcar, Hradec Králové

***

CINEMA OPEN 16. – 17. listopadu 2012 MUZEUM VÝCHODNÍCH ČECH HRADEC KRÁLOVÉ 3. ročník festivalu krátkých filmů CINEMA OPEN byl oproti minulým ročníkům malým filmovým ohlédnutím. Festival nabídl medailonky zajímavých osobností, se kterými měli diváci možnost se dříve v ulicích města potkávat, a nyní si je mohli připomenout alespoň na filmovém plátně. S některými dalšími osobnostmi z promítnutých medailonů máme možnost se ve výstavních síních nebo na koncertech setkávat i dnes. Vybrané snímky připomněly také události spojené s Hradcem Králové a východočeským regionem. Na plátně se diváci setkali s výtvarníky Jiřím Ščerbakovem, Bořivojem Borovským, řezbářem Jaroslavem Doležalem v medailonech, které vznikaly

ve videostudiu RTR v Hradci Králové v letech 199192, dále s hercem Jiřím Duškem nebo muzikanty Jiřím Vyšohlídem či Štěpánem Málkem, s rodinou houslaře Vladimíra Pilaře, Jiřím a Danielem Reynkovými z Petrkova, zavzpomínali jsme na i tvorbu nedávno zesnulého výtvarníka Bohdana Kopeckého z Litomyšle. Na festivalu bylo tedy možné zhlédnout nejen portréty umělců a zajímavých osobností a filmy zachycující současné dění , ale nahlédli jsme i do historie. Promítli jsme také filmovou rekonstrukci války, která se odehrála v šestašedesátém na Chlumu a hraný snímek o bitvě u lesa Svíb. Oba snímky pocházejí z filmové dílny hradeckých autorů a jsou součástí nové expozice Muzea války 1866 na Chlumu u Hradce Králové. Zajímavou informaci přinesl divákům film věnovaný historii tábora v Letech, který získal hlavní cenu letošního jubilejního Musaionfilmu v Uherském Brodě. Diváci se také seznámili například s osudem válečného pilota RAF Václava Truhláře, rodáka z Lomnice nad Popelkou, či spisovatele Egona Hostovského, který pochází z Hronova. Na filmovém plátně jsme se svezli po řece na kolesovém parníku se Zdeňkem Balským a dozvěděli se mnohé o jeho dalších zájmech a celoživotním koníčku nebo také to, jak to v šedesátých letech bylo s plánovaným přístavem na Labi. Zavítali jsme i na Vysočinu mezi masopustní maškary, do zimních Orlických hor za panem Vanickým nebo do dílny známého houslařského rodu Pilařů v Hradci Králové. V pátek dopoledne byla připravena kolekce filmů speciálně sestavená pro žáky škol a v odpoledních hodinách zasedli v sále rodiče s dětmi, kteří jako vždy byli vděčnými a pozornými diváky. I pro ně jsme připravili pestrou kolekci filmů. Ve foyer muzea si mohli návštěvníci festivalu vyzkoušet výrobu animovaného snímku ve filmové dílně, kterou připravili studenti a pedagogové Střední školy aplikované kybernetiky v Hradci Králové.

55

INFORMACE Z IMPULSU

Animační dílna při festivalu Cinema Open V průběhu obou dnů měli diváci příležitost spatřit 40 filmů rozdělených do šesti bloků. Čistý projekční čas činil téměř osm hodin a filmy byly vybrány od 23 autorů. Jednalo se převážně o dokumentární filmy, dále reportáže, animované i hrané filmy. Nejúspěšnější byl sobotní podvečer, na který si našlo cestu cca 80 diváků. Na filmovém plátně se prezentovalo 17 zajímavých osobností převážně z oblasti kultury východočeského regionu. Divácky byl úspěšný také sobotní odpolední filmový program pro rodiče a děti. Celková návštěvnost festivalu činila cca 200 diváků. Příjemným zpestřením bylo vystoupení hradecké hudební skupiny Blues G, která vytvořila příjemnou atmosféru před zahájením projekcí a o přestávkách mezi projekcemi, kdy se účastníci mohli občerstvit festivalovou kávou, která byla bonusem ke vstupence a VIP poukazům. Festival Cinema Open byl v roce 2012 zařazen do programu Calendarium Regina mezi významné kulturní akce roku města Hradec Králové.

56

Festival děkuje všem partnerům a organizátorům za pomoc a podporu, divákům za jejich zájem o filmy a už nyní vás zveme na CINEMA OPEN 3013.

*** Reportáže pro Královéhradecky kraj 2012

Středisko amatérské kultury Impuls již šestým rokem spolupracuje s Královéhradeckým krajem na natáčení z nejzajímavějších akcí nejen na území regionu. Soubor reportáží se nazývá Biograf Královéhradeckého kraje a je zveřejněn na webových stránkách Krajského úřadu. Náměty k natáčení jsou vždy připraveny na základě potřeby tiskového oddělení. Digitální archiv Biografu kraje obsahuje téměř 8 desítek reportáží. Příspěvky z významných událostí vznikly nejen v krátké 3 minutové verzi, ale také ve verzi dlouhé, průměrně o 15 minutách. V roce 2012 kamera zaznamenala 9 reportáží. Šlo například o putování hejtmana kraje cyklostezkou z Potštejna do Třebechovic pod Orebem, veletrh Infotour a cykloturistika 2012, informační seminář Dolnoslezského

vojvodství k Euru 2012, slavnostní nástup integrovaného záchranného systému kraje, Den seniorů, Stavbu roku Královéhradeckého kraje 2012 či poslední setkání zastupitelů a starostů obcí v závěru volebního období ve vile Čerych v České Skalici. On-line přenosy Dva roky se pro potřeby Královéhradeckého kraje vytvářejí k běžnému reportážnímu natáčení také online přenosy ze sídla kraje, Regiocentra Nový pivovar. Jedná se o technologické řešení živého přenosu, který je v reálném čase přenášen přes výkonný server uživatelům internetu. Vrcholným snažením on-line přenosu byl v roce 2012 téměř 3 hodinový přenos ze setkání hejtmana kraje se zástupci obcí proti těžbě břidlicového plynu v Náchodě. Jednalo se zároveň i o první on-line přenos z terénu, tj. z jiného místa než sídla kraje. Ocenili to zajisté, včetně pracovníků sdělovacích prostředků, taktéž běžní občané, kteří by se za zavřené dveře důležitého jednání jiným způsobem nedostali. Technologické řešení streamovaného videa kraje neumožňuje záznam videa, proto je následně ve videostudiu vždy dodatečně zpracován videosoubor, který je označen vodoznakem, titulkem a přizpůsoben k přístupu přes internet. Ostatní činnost Filmaři využívali tradičně možnosti poradenství a technické výpomoci videostudia formou konzultací či zapůjčení techniky. V prostorách studia našli zázemí účastníci filmového workshopu v Impulsu a vybavení pro záznam posloužilo i k průběhu praktického filmového semináře konaného ve dnou dnech pro studenty Gymnázia v Moravské Třebové.

57

INFORMACE Z IMPULSU Vážení filmoví přátelé, pokud jste dočetli až na tuto stránku, dávám na vědomí, že jsem ke 31. 12. 2012 ukončila svoje působení ve funkci ředitelky Střediska amatérské kultury Impuls Hradec Králové. Chci vám všem poděkovat za spolupráci, vstřícný přístup při zajišťování mnoha akcí, které se společně podařilo v oblasti amatérského filmu realizovat, i za mnohá přátelství, která, věřím, přetrvají do dalších let. Po celý rok 2013 se ještě budu věnovat amatérskému filmu a Škole audiovizuální tvorby a současně předávat obor svému nástupci Ondřeji Krejcarovi. ...je to takové moje „odcházení....“ Od 1. 1. 2013 byla ředitelkou střediska Impuls jmenována Bc. Jaroslava Vydarená, kterou vám představíme v příštím čísle. Ale už dnes si můžete nové záměry a nástin koncepce činnosti zařízení přečíst na www.impulshk.cz. Děkuji za všechna vaše (dole sepsaná) milá slova.... Jarmila Šlaisová Nedávno jsem doma rovnala knihovnu. Našla jsem tam nevelkou knížku Naše paní Božena Němcová. Nevím, proč mi ten název utkvěl v paměti, nevím už ani jméno autora. Jen ten titul se stále vtírá – naše paní… A tak si těch pár slov s dovolením vypůjčím. Naše paní Jarmila Šlaisová…

Byla to taková hra ve volných chvilkách mezi promítáním filmů na R8. Všichni zúčastnění dostali stejné zadání: vyslovím jméno jedné osoby. Pokud ji znáš, řekni mi jednou, dvěma větami bez dlouhého přemýšlení svůj názor na ni. (Oldřich Buchtele): Ano, znám, tak to je vedoucí Impulsu v Hradci Králové. Žena s ohromným citem pro amatérský film, velice organizačně schopná, přímá, se smyslem pro fair play. Je potřebná na svém

58

místě, je to hybná páka všeho činění kolem filmů. Navrhoval bych ji na ocenění v kultuře. (Ivo Renotiér): Znám ji, znám její práci, není jí jedno, co dělá. Snaží se, aby byl Hradec Králové jedničkou v amatérském filmu, nejde jí o kariéru. (Jiří Středa): Je to ženská, kterou jsem poznal, když v Hradci běžela tzv. Šmokiáda. Spousta let se stará o amatérský film nejen v Hradci, ale v celém Východočeském kraji. Příjemná, zodpovědná, prostě fajn. (Jaromír Schejbal): Co říct k její práci? Má k nám amatérům pozitivní vztah, řekl bych, že ještě lepší než prof. Adler - říkám, že je to můj názor. Je a byla vždycky na svém místě, snaží se prosadit amatérský film i počtem filmů promítaných na soutěžích. (Tereza Brázdová): Bezva člověk, který doprovází mou filmovou tvorbu na každém kroku a zároveň je to moje dobrá kamarádka. (Miroslav Trudič): Kamarádka, s kterou si po x... letech tykáme. Stará se o amatérský film, výborná přítelkyně. Kdykoli je cokoliv potřeba v oboru amatérského filmu, vždycky vyjde vstříc a snaží se pomoci. (Vladimír Císař): Dáma, která má ráda film. Vážím si jí, rozumí oboru, záleží jí na amatérské tvorbě, není to pro ni jen zaměstnání, ale záležitost „srdeční“, a tím pádem má velké zásluhy na poli amatérského filmu. Vždycky chce pomoci filmům, ve kterých vycítí obsah, myšlenku, cit. (Václav Šimek): Filmová máma. Filmová máma Jarmila. Tak to vidíte. Původně jsem měla ten záměr věnovat naší paní Jarmile nejméně jednu celou stránku do kapitoly „osobností“, ale jak se ukázalo, byť v nepočetném výběru z rodiny filmařů amatérů, bylo by to nošení takříkajíc dříví do lesa. Navíc pozorný čtenář Donašeče má každý rok ve výroční zprávě veškeré informace o dění v Impulsu i ve Východočeském volném sdružení pro film a video. A dlužno říci, že na všech aktivitách v něm uvedených má nemalou zásluhu právě naše paní Jarmila. Nakonec i Donašeč dobrých filmových zpráv je převážně jejím dítkem, vypěstovaným z původně několika málo stránek do dnešní podoby mnohastránkového, různorodého a zajímavého čtení. A tak co říkáte, milí přátelé amatérského filmu, nezasloužila by si skutečně už to zmíněné ocenění za vše, co pro amatérský film a jeho tvůrce za všechna ta léta, kdy v tomto oboru působí, vykonala? Konečně, i kdyby to nebylo ocenění oficiální, my všichni, tedy celá Tvoje rodina amatérských filmařů, Ti z celého srdce za vše děkujeme a pokud by ses nerozhodla jinak, přejeme Ti nadále jen to dobré. A budeme jen doufat, že to, co jsi zasela na políčko amatérského filmu, bude i nadále zdárně růst, kvést a přinášet dobré plody. Za všechny Jarmila Otrubová, Trutnov

Chcete převést své staré filmy nebo pásky na DVD nebo digitalizovat do počítače a již nemáte k dispozici zařízení pro jejich přehrávání? Obraťte se na nás. Přepisy filmů provádíme od roku 1991 a za tu dobu jsme převedli velké množství starých filmů na VHS i do DVD, poslední dobou i do počítačových souborů AVI,MPG nebo MOV. Přepisujeme všechny filmové formáty i domácí videokazety: Filmy 8mm i se zvukovou stopou S8mm i se zvukovou stopou, rychlosti 18 i 24-25 obr./sec 16 mm i s optickou stopou rychlosti 16 a 24 – 25 obr./sec. Zajistíme i přepis 16mm dvoupásu i pracovní přepis 35mm (pouze stereozvuk) Pro členy VčVSAFV sleva na přepisy 10% při objednání zakázky. Kontakt, ceník a objednávky:

FILM-VIDEO.CZ Petr Lášek, Praha tel.: 721 421 700

Sběrné místo v Hradci Králové a ve většině krajských měst v ČR a v Bratislavě.