dobroučské farnosti neděle 1. dubna 2012 Květná neděle
4/2012
Slovo duchovního správce Velikonoce – zdroj života Liturgie Veliké noci umožňuje člověku vstoupit do dramatu vykoupení. Tento prožitek má podstatně ovlivnit náš každodenní život. To, co člověk o svátcích prožije, má v dalším běhu života spojovat s událostmi všedních dnů. Nejde o to, abychom měli na Velikonoce dobrou čí špatnou vzpomínku, ale abychom z nich žili. K tomu nám napomáhají tak obvyklé věci, jako je slavení pátků, neděle a mše svaté. Každý pátek může být připomínkou utrpení a smrti Ježíše, může být příležitostí připomenout si něco, co jsme o Velikonocích pochopili nebo prožili. Každá neděle je připomínkou a památkou vzkříšení. A každá mše je poslední večeří. To všechno nám může pomáhat, pokud je naše prožívání neseno vírou a je spojeno s událostmi všedního života. Tak pro nás Velikonoce nebudou jenom svátky jara, ale trvalou součástí našeho života, zdrojem, kde čerpáme sílu a inspiraci pro každý den. o. Jano
Něco na zamyšlení Člověku: důvěřuj, ale prověřuj! Bohu: nepochybuj a věř! Cílem duchovního života není výkonnost (modlitby, posty, skutky), ale plnost (milost, naděje, pokoj). Převzato z knihy Mozaika lásky, J. Doubrava
2
Velikonoční zamyšlení Čekat Všechno začalo dnem, kdy jsem měl na opuštěném místě v poušti na Sahaře sen, že mě zavalil velký balvan, pod kterým jsem usnul, abych si odpočinul. Byl jsem doveden před Boží soud a byl jsem souzen podle lásky: podle ničeho jiného. Protože jsem nedal svou přikrývku chudému, byl jsem poslán do očistce, a abych z něho vyšel, musel jsem učinit skutek dokonalé lásky, jenž měl být rovný skutku lásky Ježíšovy. Nebyl jsem toho schopen. Od té doby uplynulo mnoho let, až právě včera, na Velký pátek, kdy jsem se znovu zamýšlel nad Ježíšovým utrpením, cítil jsem se jako tenkrát pod tím velkým balvanem.Nejsem schopen dokonalé lásky, nemám sílu, abych Ježíše následoval až na Kalvárii. Je to vůbec pro mě možné? A kdybych se cítil tak silný, schopný, nebyl bych snad proto horší, než jaký jsem? To je pravda, kterou jsem objevil na základě své dlouhé a namáhavé náboženské zkušenosti. Kdyby záleželo jen na mně, nebyl bych toho schopen nikdy! Musí se něco stát, něco změnit; musí se někde zablýskat, musí někdo přijít, musí něco zajiskřit, aby… abych se stal schopným. Já sám to ale nikdy nebudu moci objevit, uspíšit, předvídat. Mohu jenom čekat v modlitbách, s láskou, v pláči a s pokorou. Takové je poslání člověka na zemi. Bůh, který je Bohem nemožného, přijde náhle, dotkne se mé duše a učiní mě schopným, abych ho následoval tam, kam on určil, že mě dovede, jako lotra tehdy na Velký pátek odpoledne.
Pravá svoboda Jednat jako by Bůh byl přítomen... Ale k tomu máme ještě daleko. Budeš zralým člověkem, až přestaneš klást otázky, jako to dělají malé děti. Není potřeba, abys věci dělal tak, jako kdyby byl Bůh přítomen a díval se na tebe. Musíš je dělat, protože udělány být musí, protože tvé „ano“, které v tobě vyzrálo, je i „ano“ Boha, protože opravdovost, kterou se vyznačují, je i opravdovostí Boha, a láska, o kterou tě žádá, abys je mohl vykonat, je láskou Boží. Kristus na kříži tak učinil a svým bolestným výrokem: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27, 46) vydává lidem svědectví, svědectví o pravé svobodě, které se jim od Boha dostává, o nekonečné důvěře, kterou k nim Otec má. On ani sebemenším způsobem nezasahuje do procesu lidského dozrávání – toho nejvyššího darování sebe sama Nejvyššímu – a odevzdává se jeho skryté Přítomnosti. Jak vzácné hodnoty zde nabývá lidské jednání! Jakou důstojností je oděno toto radikální chování! Ano, můžeme to říci: Je-li Bůh ve své podstatě velký, člověk je velký, když se k němu přibližuje, když ze svého svobodného rozhodnutí dělá věci, které jako první vykonal Bůh. Jaké hodnoty nabývá utrpení a sebemenší skutek vykonaný v tomto lidském osamění! Nepřítomnost Boha na lidské Kalvárii utrpení člověku dovoluje, aby se zcela odevzdal ve svobodě lásky.
Oba texty převzaty z knihy Carla Carretta, Myšlenky na každý den.
3
Postní duchovní obnova farnosti V neděli 18. 3. proběhla v naší farnosti (dolnodobroučské) postní duchovní obnova, kterou vedl o. Jan Linhart, spirituál olomouckého teologického konviktu. Už během dopolední liturgie otec Linhart srovnával na příkladech tří starozákonních postav – krále Davida, jeho syna Abšalóma a vojevůdce Joába – chování (a uvažování) nás lidí vůči chování Božímu. Jednalo se o epizodu Abšalómovy vzpoury a jeho boje proti otci Davidovi, porážka Abšalómova vojska, jeho útěk a chycení za vlasy ve stromě a následná smrt. Král David – coby spravedlivý král ale i milující otec (symbolizující Boha), ochotný vždy odpustit, v Davidově případě ochoten raději zemřít místo svého syna. Davidův vojevůdce Joáb – schopný generál oddaný svému králi, který bere spravedlnost (vnímanou pouze svým úhlem pohledu) do svých rukou a sám chyceného Abšalóma zabije, navzdory Davidovu příkazu ušetřit ho. Davidův syn Abšalóm – vrah svého bratra Amona, na chvíli se usmířil se svým otcem, ale brzy už zase proti němu intrikuje, sleduje jen své vlastní sobecké zájmy a snaží se převzít vládu nad izraelským královstvím. I my často odmítáme Boha a bojujeme proti němu, třebaže při zpovědi si to vždy u Hospodina „vyžehlíme“. Po skončení mše sv. byla příležitost ke svátosti smíření. Větší část odpoledního programu tvořily dvě přednášky (cca půlhodinové), během kterých otec Linhart přednášel o životě dalších dvou významných biblických postav – starozákonního patriarchy Mojžíše a prvního náměstka Kristova, sv. Petra. U Mojžíše bylo „vypíchnuto“ jeho počáteční odmítání a nevole při jeho povolání Jahvem v hořícím keři, aby šel za faraónem a oznámil mu, ať propustí zajaté Izraelce. Po neúspěchu u faraóna následovalo nepochopení a hněv samotných Izraelitů, když jim faraón zvýšil normy při výrobě cihel. Po slavném exodu z Egypta (jemuž předcházelo deset ran), následuje putování pouští. Když Mojžíš sestupuje z hory Sinaj s kamennými deskami Desatera, vidí Izraelity tančící kolem zlatého telete. Přesto se ale Mojžíš u Hospodina za neposlušné Izraelity přimlouvá jako správný a dobrý vůdce. Následuje několik desítek let putování pouští a Mojžíš nakonec umírá na hoře Nebo, na dohled od hranic Kanaánu. Do cíle svého životního poslání tedy nakonec nevkročil. I nám se naše životní cíle (ideály) nemusí vždy podařit dosáhnout. Sv. Petra, upřímného, třebaže leckdy horkokrevného rybáře, jsme pozorovali u zázračného rybolovu (během dne), který zkušeného rybáře z Kafarnaa natolik zahanbil, že požádal Mistra, aby od něj odešel. Ale Kristus se na Petra nezlobí a volá ho k sobě. Další scénou je dvůr Kaifášova domu, Ježíšův výslech uvnitř a Petr ohřívající se venku u ohně. Kristus při dotazu velekněze slavnostně prohlašuje, že je Božím synem, a Petr ho venku třikrát zapírá. Poslední scéna se odehrává po Kristově zmrtvýchvstání, kdy apoštolové rybaří na jezeře a vidí na břehu Krista. Petr nečeká, až člun dorazí na břeh, ale skáče do vody a plave ke svému Mistrovi. Kristus se ho zanedlouho poté táže, zda ho Petr miluje, a ten ho musí třikrát ujistit, že tomu tak je. Pak je Petr ustanoven prvním papežem a je mu předpovězeno mučednictví. To už je ale jiný Petr než ten v Kaifášově dvoře (což se potvrdí po seslání Ducha svatého, kdy Petr nebojácně oslovuje shromážděné Izraelity). Přednášky zakončila krátká diskuse. Poté, od 16:00 –16:30 hodin, probíhala v kostele adorace před vystavenou Eucharistií, zakončená požehnáním. Ještě jednou díky, otče Linharte, že jste si našel čas k nám zavítat a takto nám nastavit zrcadlo na příbězích několika biblických postav, které byly také jen lidmi jako my. Myslím, že v mnoha scénách těchto postav jsme se mohli najít (vždyť ani král David nebyl bez chyby) a vzít si z nich ponaučení.
4
Pochod pro život V sobotu 24. 3. se v Praze konal už XII. Pochod pro život. Tvořilo ho jednak dopolední setkání organizací pro-life (pro život) a příznivců těchto aktivit v našem státě, jednak odpolední liturgie a následný pochod (obětované za nenarozené děti). Mši svatou celebroval kardinál Dominik Duka spolu s biskupy Jiřím Paďourem, Františkem Radkovským, Ladislavem Hučkem (slovenský řeckokatolický exarcha) a salzburským biskupem Andreasem Launem – coby koncelebranty. Mši svatou, slavenou v dominikánském klášterním kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském, předcházela modlitba bolestného růžence před vystavenou Eucharistií. Po skončení bohoslužby vyšel v 14:15 hodin průvod z kostela sv. Jiljí směrem na Staroměstské náměstí, poté na Příkopy a došel až k soše sv. Václava na stejnojmenném náměstí. Účastníci všech věkových kategorií (malé děti, mládež, mladí rodiče, kněží, řeholníci a řeholnice,…) nesli bílé dřevěné kříže nebo transparenty s protipotratovou tématikou. Když průvod dospěl ke sv. Václavu, následovalo několik projevů. Nejprve Radim Ucháč (předseda Hnutí pro život u nás) s Vítem Cigánkem (novinářem) nastínili reálnou situaci týkající se problematiky potratů (chování gynekologů, médií, nezájem poslanců v parlamentu, …). Poté se ujal slova biskup Laun a ve svém projevu zmínil dvě osoby, které se neměly/nemusely narodit, ale přesto se tak stalo a nyní jsou z nich normální, schopní, dospělí lidé. Jedna z těchto postav se narodila s rozštěpem horního patra a podle jednoho australského odborného časopisu by se měly i čerstvě narozené děti s nějakou takovouto vadou hned utratit. Matka tohoto dítěte si pochopitelně dítě nechala a dnes je z něj biskup. Biskup Laun hovořil o svém narození. Druhá postava byla počata během znásilnění. Její matka chtěla jít nejdříve na potrat, ale nakonec dítě donosila a dala ho adopce. Po dovršení dospělosti začala tato (adoptovaná) dívka pátrat po své biologické matce. Po nějaké době ji našla a tázala se jí, zda jí opravdu chtěla utratit (coby plod znásilnění). Matka s lítostí přiznala, že ano, ale její dcera jí odpustila a obě si padly do náruče. Tato dívka je nyní už dospělou ženou, právničkou a také se angažuje v rakouském Hnutí pro život (a je známa biskupu Launovi). Takže na příbězích dvou miminek (jednoho postiženého rozštěpem a druhého počatého při znásilnění), v situacích, které často zaznívají při argumentech pro potrat, na které ale jejich matky nedaly, byl hezky ilustrován správný postoj křesťanů k této otázce i požehnání Boží, co z těchto dětí vyrostlo. Průvod byl zakončen modlitbou ke sv. Zdislavě – patronce rodin, svatováclavským chorálem a závěrečným požehnáním biskupů Launa a Hučka. Tohoto pochodu se zúčastnilo (údajně) 1500 lidí.
Pavel Dušek (oba články)
5
Pořad bohoslužeb v Dolní Dobrouči a okolí ve dnech od 1. 4. 2012 do 29. 4. 2012
NEDĚLE 1. dubna
9.00 Dolní Dobrouč Květná neděle 11.00 Hnátnice 14.30 Ostrov Neděle utrpení 15.00 Páně 17.30 Dolní Dobrouč
PONDĚLÍ 2. dubna ÚTERÝ 3. dubna
Pondělí svatého týdne 17.30 Úterý Dolní Dobrouč svatého týdne 18.30
STŘEDA 4. dubna ČTVRTEK 5. dubna PÁTEK 6. dubna SOBOTA 7. dubna NEDĚLE 8. dubna
Za farnost Svátost smíření Mše svatá Křížová cesta + Mariánská družina
Svátost smíření Za Marii Skalickou a manžela Za Jiřího Jakubce, rodiče a 18.30 Dolní Dobrouč Středa sourozence svatého týdne Po mši svaté možnost svátosti smíření Mše na památku poslední večeře Zelený čtvrtek 18.00 Dolní Dobrouč Za kněze a kněžská povolání do 21.00 adorace 8.00 Ranní chvály Velký pátek 15.00 Dolní Dobrouč Křížová cesta u Horákovy kaple 18.00 Obřady Velkého pátku Bíla sobota 8.00 Ranní chvály Dolní Dobrouč 20.00 Velikonoční vigílie Za farnost Velikonoční 7.30 Ostrov neděle Na poděkování za 45 let 9.00 Dolní Dobrouč společného života Neděle 11.00 Hnátnice
zmrtvýchvstání Páně
PONDĚLÍ 9. dubna
Velikonoční pondělí
ÚTERÝ 10. dubna STŘEDA 11 dubna ČTVRTEK 12. dubna
Velikonoční úterý Velikonoční středa Velikonoční čtvrtek
PÁTEK 13. dubna
Velikonoční pátek
SOBOTA 14. dubna
Velikonoční sobota
17.30 Dolní Dobrouč Nešpory Za Anastázii Hrdinovou, manžela, 7.30 Dolní Dobrouč snachu a zetě 9.00 Horní Dobrouč 11.00 Lanšperk
18.30 Dolní Dobrouč 7.00 Dolní Dobrouč 17.30 18.30
Dolní Dobrouč
18.30 Dolní Dobrouč
Za Marii Vavřínovou, rodiče a bratra Za Jaroslava Skalického, manželku a vnuka Adorace Za Aloisii Skalickou, manžela a děti Za Marii Komrskovou a rodiče z obojí strany
6
NEDĚLE 15. dubna
2. neděle velikonoční
7.30 Ostrov 9.00 Dolní Dobrouč Za farnost 11.00 Lanšperk
PONDĚLÍ 16. dubna 18.00 ÚTERÝ 17. dubna
18.30 Dolní Dobrouč 19.15 9.00 18.00
STŘEDA 18. dubna
18.30
ČTVRTEK 19. dubna PÁTEK 20. dubna SOBOTA 21. dubna NEDĚLE 22. dubna PONDĚLÍ 23. dubna ÚTERÝ 24. dubna STŘEDA 25. dubna ČTVRTEK 26. dubna
Dolní Dobrouč
Svátost smíření Za Františka Kováře, manželku a celý rod Biblická hodina DPS Svátost smíření Za Annu a Aloise Horákovy a celý rod
7.00 Dolní Dobrouč
Za Bedřicha a Bedřišku Jansovy
17.30
Adorace a svátost smíření Za Annu Hanzlíčkovou, manžela a dva syny
18.30
Dolní Dobrouč
sv. Anzelma 3. neděle velikonoční
7.30 Horní Dobrouč Dolní Dobrouč 9.00 Za farnost dětská+rytmika 11.00 Hnátnice
sv. Vojtěcha sv. Jiří sv. Marka
Dolní Dobrouč Za skauty u skautské klubovny 18.00 Svátost smíření Dolní Dobrouč 18.30 Za Jiřího Sisra, manželku a rodiče 18.00
7.00 Dolní Dobrouč
Za rodiče Hybnerovy, syna a zetě
PÁTEK 27. dubna
17.30 Dolní Dobrouč
Adorace a svátost smíření Za Annu Zámečníkovou, manžela, syna a snachu
SOBOTA 28. dubna
18.30 Dolní Dobrouč
Za Jindřicha Kapouna a manželku
NEDĚLE 29. dubna
18.30
4. neděle velikonoční
7.30 Ostrov 9.00 Dolní Dobrouč Za farnost 11.00 Lanšperk
Vydává: Římskokatolická farnost Dolní Dobrouč, Dolní Dobrouč 1, 561 02, tel. 603 531 356, 605 543 654 Vychází každou první neděli v měsíci. Uzávěrka příštího čísla je 22. 4. 2012. Pouze pro potřebu farnosti! Kontaktní osoby: P. Ján Kubis (
[email protected]), Mgr. Iva Špinlerová (
[email protected]), Mgr. Pavel Dušek (
[email protected]) http://sweb.cz/farnostdobrouc, email:
[email protected]
