2012. Celý redaktorský tým přeje příjemné čtení, spoustu slunných dnů a příjemnou zábavu. A nezapomeňte

- Březen 6/2012

vítejte při listování nového MUCINu – tentokrát už březnového čísla (taky se vám zdá, že ten čas ubíhá nějak rychle?). Každopádně je tady jedna zpráva, která potěší určitě každého – svítí sluníčko. Konec tomu otravného stěhu a mrazům! Chceme konečně jaro! A naše prosby (snad) byly vyslyšeny. V tomto čísle je spousta zajímavých a zábavných článků, které Vám jistě pomohou zkrátit přestávky. Dále zajímavé články o sportech jako je házená nebo i parkour a mysteriózní schopnosti člověka. A další jistě úchvatné články, které zaujmou nejednu AHOLáckou duši  Celý redaktorský tým přeje příjemné čtení, spoustu slunných dnů a příjemnou zábavu. A nezapomeňte…

- Březen 6/2012

Šéfredaktorka Korektura Titulní strana Redakce

Nikola Foldnyová Mgr. Rostislav Gromnica

Své články, nápady nebo názory zasílejte na

Úvod Obsah a redakce Obličej Sebevědomí Hubnutí Samovznícení člověka Zima ve městě Házená Písmo Osobnost měsíce: Megan Fox Strach Kamarád Morfin Pes: Nejlepší přítel člověka Parkour

str. 2 str. 3 str. 4 str. 5 str. 6 - 7 str. 8 – 10 str. 11 - 12 str. 13 – 15 str. 16 - 17 str. 18 str. 19 str. 20 str. 21 str. 22

Martina Halšková - Obličej - Písmo Ruda Kopťák - Sebevědomí Kristýna Hrubá - Hubnutí Anežka Dědková - Samovznícení člověka Jana Horčičáková - Zima ve městě Nikol Šlachtová - Házená Taťána Ševčíková - Osobnost měsíce: Megan Fox Kateřina Ertlová - Strach Jan Kubečka - Kamarád Morfin Lea Havlíčková - Pes: Nejlepší přítel člověka Martin Nepevný - Parkour

- Březen 6/2012

Č ů Otestuj, sebe, kamarády, rodiče a zjisti, co o člověku vypovídá jeho tvář  

Tvar obličeje: Kulatý tvar obličeje – jsi spíš optimista. Kromě toho vyzařuje tenhle tvar obličeje je určitou ležérnosti Oválný obličej – v partě se chová jako vůdce a myslí a jedná velmi samostatně Hranatý tvar obličeje – bývají rozhodní, dynamičtí a ctižádostiví lidé



Čelo: Vysoké – mají lidé s vysokým intelektem Vysoké, úzké čelo – schopnost nahlížet na věci čistě logicky Nižší – praktický člověk a v každé situaci si ví rady Svislé linky na čele značí cílevědomosti, ale také to, že si dotyční dělá část starosti



Nos: Velký – silná a podnikavá osobnost Menší nos – duše je velmi citlivá. Věci spíše řeší srdcem, než rozumem Úzké nosy – znamením nervozity a podrážděnosti Široký nos – znamením bezstarostnost, pohodu a klídek v duši Krátké nosy – mívají smíšci a veselí lidé Špičatý nos – zvědavci, kteří neudrží žádné tajemství Rovný nos – signalizuje stálost a pořádnost Dlouhý nos – signalizuje opatrnost a přestarostlivou povahu



Uši: Velké - uši slibují chytrost Malé - zase pečlivost a odpovědnost, ale také malé sebevědomí Ten kdo má odstávající uši je velmi originální člověk :D Těsně přiléhající uši - zase prozradí šetřivý, dominantní a dopředu plánující charakter Velké ušní lalůčky - signalizují, že jde o energií nabitou a nezávislou osobu Malé ušní lalůčky – mají spíše osoby, které mají sklon nechat se ve svém životě vést tím druhým

Tak co sedí?... 

- Březen 6/2012

Ě Sebevědomí je základní povahový rys člověka, který si cení sebe sama. Už odmalička si každý z Nás pěstuje sebevědomí. Někdo má sebevědomí vyšší, někdo nižší a někdo dokonce nemusí mít sebevědomí žádné. Z průzkumu jasně vyplývá, že člověk, který má vyšší sebevědomí je úspěšnější, jak v osobním životě, tak i v tom profesním. Hluboce se zamýšlím a ptám se v duchu sám sebe: A proč někdo nemá žádné sebevědomí? Proč je zdravé sebevědomí klíč k úspěchu? Jedna z možností proč někdo nemá sebevědomí může být taková, že se cítí být méněcenným. To je zapříčiněno tím, že se neposuzujeme podle sebe, ale podle ostatních. Kdykoli to děláme, skončíme vždycky na druhém místě nebo hůře. Člověk by si měl uvědomit, že je jedinečný takový jaký je a ne se za každou cenu vyrovnat někomu jinému nebo ho dokonce napodobovat. Nízké sebevědomí může také souviset s antisociálním chováním (snaha ovládat druhé). Jak již bylo zmíněno z výzkumu vyplývá, že lidé z vysokým sebevědomím dosahují lepších výsledků než lidé s niským sebevědomím. V hlavě se mi vynořila další otázka: A jak zvýšit sebevědomí, abychom se cítili lépe? Možností jak zvýšit sebevědomí je opravdu nespočet. Mezi ty základní můžeme jmenovat: Sportujte, dodejte si odvahu, uvědomte si, že ne ve všem musíte být nejlepší, nenalhávejte si, že sebevědomí se odvíjí od vašeho vzhledu, naučte se říkat ne… Pravda se sebevědomím je prostá: Nejste méněcenní. Nejste nadřazení. Vy jste prostě vy. Jako osobnost nesoutěžíte s žádnou jinou osobností z toho prostého důvodu, že na světě není žádný jiný člověk, který by byl stejný jako vy. Jste jedinci. Jste jedineční. Nejste "jako" nikdo jiný a nikdy "jako" nikdo jiný být nemůžete. Neočekává se od vás, že budete jako všichni ostatní a od nikoho se neočekává, že bude jako vy. Bůh nestvořil "normalizovaného" člověka a neřekl "tohle je on". Stvořil všechny lidi jedinečnými, stejně jako stvořil každou sněhovou vločku jedinečnou. Sebeuvědomění dosáhneme tím, že věříme ve vlastní jedinečnost, hluboce chápeme všechny lidi a věci a konstruktivně ovlivňujeme druhé prostřednictvím své vlastní osobnosti. A jaký názor máte Vy? ť

Č

- Březen 6/2012

Než se pokusím vysvětlit, proč vlastně dívky hubnou a nějak Vás přesvědčit, že držet drastické diety a trápit se s tím, jak vypadáte, je vlastně velká hloupost, musím poznamenat, že i já jsem si tímto prošla a chtěla bych se s Vámi podělit, co vše vlastně takové hubnutí obnáší a kam až to může vést. VŠE JE JEN VE TVÉ HLAVĚ Podíváš se do zrcadla a nelíbí se ti tvoje stehna, boky, zadeček? Je léto, 30 stupňů, ale zůstaneš doma, protože se stydíš promenádovat se v plavkách na koupališti? Chceš vypadat jako tvoje úžasně štíhlá a sexy kamarádka nebo dokonce jako ta dívka ve filmu, plakátu nebo jako ty photoshopem upravené modelky? Dívek, které drží diety je čím dál víc. Každá začíná z jiných důvodů, ale když to necháš zajít moc daleko… dopadá to stejně. Vždy velice špatně. Mohla bych vyjmenovat pár věcí, které dívky nemine, když už to s tím HUBNUTÍM přeženou, hm? Milujete své krásné dlouhé vlasy? Pak se Vám asi nebude líbit, když Vám polovina vlasů vypadne. Ztratíte menstruaci… mnoho dívek si myslí, že přijímat tuky je špatné, ale to se velice mýlíte;-)… tělo to potřebuje a pokud nemáte určité procento tuku v těle… je to velice špatné a menstruace se neobjeví, a to klidně i rok. Ale těch problému je opravdu mnoho a můžu říct jen to, že to za to nestojí. O SVÉ ZDRAVÍ SE STAREJ, PROTOŽE ŽIJEŠ JEN JEDNOU. Možná bych to mohla vzít i z té druhé stránky;-) Víte… co je lepšího než, když si jdete sednout s přáteli na pizzu, když taťka odjede a vy jste s mamkou sama doma a prostě si jen vlezete pod deku k filmu a dáte si spolu čokoládovou zmrzlinu, kterou zobete velkou lžící? Jdete si kamkoliv kdykoliv sednout a všichni si objednají u baru piňa coladu, ale vy si dáte vodu, protože PIŇA COLADA = VELKÁ KALORICKÁ BOMBA. Haha… holky, jednou za čas zhřešit opravdu můžete a dokonce musíte, protože když člověk nemá žádný ten cukřík… je unavený, nemá žádnou energii a celý den stojí za houby. Někdy i ty ,,nezdravé“ věci jsou velmi prospěšné a obsahují důležité látky, které potřebujeme, abychom byli zdraví a šťastní, a to přece všichni chceme, nebo ne?

- Březen 6/2012

A menší rada na závěr. Přijmi to, jaká si, protože když nejsi spokojená ty sama se sebou, pak nedáváš na výběr ani nám, těm kteří tě vidí jako perfektní, právě takovou jaká jsi. Je to přesně takto… znáš ten pocit, když si připadáš neskutečně šťastná, nebo sexy, spokojena? Lidé to vidí, vnímají to a to je to, čeho si všímají. Naopak míváš někdy dny, kdy se necítíš dobře, máš oblečení, které se ti dvakrát nezdá a jsi celá nesvá? Najednou máš pocit, že se na tebe všichni v tramvaji dívají a pošklebují se? Postarej se o to, abys byla spokojená sama se sebou, ale šťastná a bez starostí a tak tě budou lidé kolem tebe vnímat. PS: Klukům se stejně více líbí holka, kterou můžou za něco chytit než holka, o kterou by se báli opřít, aby se nezlomila.

- Březen 6/2012

Č

Ě

Už jste někdy o tomto jevu slyšeli? A máte alespoň trošku ponětí, co to je? Jak už samotný název vypovídá, je to jev, při kterém se lidské tělo samo od sebe vznítí bez jakéhokoliv opticky zaznamenaného zdroje. Zajímavé je, že hoření se nikdy nepřenáší do okolí či na jiné osoby, takže i šaty, které měla osoba zrovna na sobě, byly ohněm netknuté. Co může za tímto jevem stát? Teorií je hned několik, nicméně ani jedna z těchto teorií není potvrzená a jedná se především o lidské úvahy. Jednou z nich alkoholismus. Vychází ze rčení „chytla v něm kořalka“, ale dnes už se tato teorie nebere tolik vážně. Další je Knotová teorie, kdy je lidské tělo přirovnáno k svíčce, kde namísto vosku působí lidský tuk. Tato teorie je víceméně založena na tom, že lidské tělo hoří v ohni, ale nedokáže vysvětlit, jak se může tělo samovznítit mimo dosah ohně. Dalším vysvětlením je zapálení těla výbojem nashromážděného elektrostatického náboje. Určitě už každý z vás zažil „elektrický šok“ po dotknutí nějakého kovového tělesa. Při chůzi po koberci se může tělo nabít nábojem až na několik tisíc voltů, při dotyku s elektrickým vodičem pak může až dojít k jiskře. Dalším uváděným vysvětlením je zásah lidského těla kulovým bleskem, což by sice vysvětlovalo samovznícení pod širým nebem, ale těžko by se dal vysvětlit v ostatních jiných případech.

- Březen 6/2012

A nakonec teorie parapsychologie. Jedná se o psychické síly člověka, který je v naprosto absurdním psychickém stavu, nevidí žádný smysl života a přeje si smrt. Je to až k neuvěření, ale těchto případů se již přihodilo několik a pár z nich bylo i dokázáno svědky. Zaznamenáno jich je opravdu hodně, tudíž vám vyberu pouze případy, které se odehrály na území ČR. Praha 1992 – 1996 (přesné datum nebylo zaznamenáno) Záhadné plameny vyšlehly v pátek odpoledne z těla 30letého pacienta, který ležel v nemocnici sv. Alžběty v Praze 2. Když k němu byla přivolána ošetřující sestra, ležel na zemi a z horní části těla a obličeje mu šlehaly 20 cm vysoké plameny. Ošetřující uhasila oheň dekou, ale pacient i tak musel být převezen na oddělení popálenin a jeho stav je vážný. Mechanismus ohně nebyl vysvětlen. 18.1. 2001 Příbram – Neopatrnost při přikládání do kamen byla příčinou smrti staré paní (nar. 1923) z Klučenic na Příbramsku. „Stará paní si chtěla pravděpodobně přiložit do kamen a přitom na ni vypadly žhavé uhlíky,“ uvedl vyšetřovatel příbramských hasičů Milan Baxa. Uhořelou paní našla v půl jedenácté dopoledne ve čtvrtek její snacha. Přivolaný lékař již mohl pouze konstatovat smrt pravděpodobně udušením. „Tělo staré paní bylo celé ohořelé, ale nic jiného se nevznítilo. K požáru nedošlo a ani škoda nebyla prozatím vyčíslena,“ uvedl Baxa s tím, že k neštěstí muselo dojít mezi 4. hodinou ranní až 10 hodinou, protože v kamnech byly ještě žhavé uhlíky. 6. 2. 2010 V Českých Budějovicích podle dostupných zpráv záhadně uhořela pacientka přímo na nemocničním pokoji. Osmdesátiletá paní nebyla napojena na žádné přístroje a v blízkosti lůžka se nenacházely žádné hořlaviny. Tragédie se odehrála večer, v půl osmé si personál povšiml hustého dýmu ve třetím patře nemocnice. Ani odvaha zdravotníků už staré ženě nepomohla. Oddělení bylo uzavřeno a zbylí pacienti evakuováni. Později se v médiích objevily úvahy o vadné zářivce či manipulaci s lihem.

- Březen 6/2012 Deník Právo na

Nejnovější případ se stal v Irsku – Galway v minulém roce, článek byl uveden Novinky.cz

Šestasedmdesátiletý Michael Faherty, též zvaný O Fatharta, byl nalezen ve svém obývacím pokoji, jak obličejem dolů leží na podlaze nedaleko krbu. Jeho tělo bylo celé ohořelé, kromě jeho těla však oheň poškodil jen podlahu pod ním a strop nad ním. Zbytek domu byl pouze zamořený kouřem. Vše nasvědčovalo samovznícení, tuto myšlenku se však nikdo zpočátku neodvážil ani vyslovit. Hasiči a vyšetřovatelé, kteří byli k nehodě přivoláni, usoudili, že příčinou požáru nemohl být oheň v krbu. Na místě se navíc nenašly žádné stopy po cigaretách ani urychlovačích, jako je například alkohol nebo benzín. ě

- Březen 6/2012

Ě

Ě

Nevím, jak vy, ale já z toho moc nadšená nejsem. Zase sněží! Spousta mých kamarádů mi říká: ,,Vždyť zima je fajn, aspoň si můžeme zalyžovat nebo zajezdit na snowboardu,“… ano. Pokud vás k tomu rodiče vedou odmalička a lyžovat umíte, věřím, že je to opravdu fajn. Jenomže já… Já jsem lyže v životě ani pořádně neviděla a jediný zimní „sport“, který jsem kdy provozovala, bylo sáňkování a z toho jsem už vyrostla. Kdybych žila někde mimo město nebo měla aspoň někdy možnost být někde v přírodě (nejlépe někde daleko od civilizace), kde je ten snížek krásně bílý, čistý a třpytí se, možná bych se na zimu dívala trochu jinýma očima. Tam by mi zima nevadila. K horám to přece jenom fakt patří a možná bych paní zimě odpustila i to, že se kvůli ní musím oblékat nejméně do pěti vrstev oblečení. Ale zima ve městě? Ve městě je to úplně o něčem jiném. Silničáři dovedou vyrobit ze sněhu dokonalé bláto, kterým se brodím každý den minimálně cestou do školy a zase z ní. A co teprve, když taková kaše přes noc zamrzne, to je teprve radosti. Nemocnice se pak plní pacienty, co se pravděpodobně nedobrovolně sklouzli po ledu. Já jsem si naštěstí vždy maximálně natloukla zadek. Ale to není ještě všechno. Můj taťka (a věřím, že nejen on) není zrovna nadšený, když musí ráno vstávat dříve, aby stihl před cestou do práce omést auto. No, nemluvím o tom, jak musí být rád, pokud autíčko nejde nastartovat. V tuhle chvíli s ním a se všemi ostatními řidiči opravdu soucítím. Dalo by se říct, že v celé naší rodině je asi jen jeden člověk, který má ze sněhové nadílky opravdovou radost-můj mladší bratr. Stačí, aby napadla jen malá troška sněhu a hned vybíhá ven. Jako by mu ten sníh měl někam utéct… Ale asi jo. Vlastně, jen ať si běží, sníh totiž dlouho nevydrží. Většinou totiž napadne a za pár dní roztaje, což je, pokud se na věc podívám očima dítěte, velká škoda. Když jsem já byla malá, zima byla dlouhá a dlouhá a sněhu bylo plno a plno a mně to vůbec nevadilo a stavěla jsem sněhuláky. Dneska se obávám, že děti pomalu za chvíli ani nebudou vědět, jak sněhulák vypadá. A když byly bílé Vánoce, to bylo kouzelné. No, vzpomněli byste si vy, kdy naposled byly Vánoce na sněhu? No, docela dávno.

- Březen 6/2012

Na začátku článku píšu, jak zimu nemám ráda, ale ke konci zase dávám tak trochu najevo, jak mi ty časy, kdy jsem byla malá a byla pořádná zima, chybí. Jste zmatení? Já také. Já vlastně sama nevím, jestli bych raději zimu zrušila, nebo vrátila čas zpět. Ale o mě tady přece vůbec nejde. Tady jde o zimu ve městě… čč

- Březen 6/2012

Určitě každý z vás už někdy slyšel o sportu jménem házená. Někteří si však mohou klást otázku, co je to vlastně za sport, jaká jsou pravidla. Házená je kolektivní míčový sport, ve kterém proti sobě nastupují dva sedmičlenné týmy. Každý tým má jednoho brankáře, pivota, levé a pravé křídlo, levou, pravou a střední spojku, která tvoří celou hru. Počátky házené se tvořily už v míčových sportech starověkého Řecka. Házenou (tehdy pod názvem Handbold) vymyslel roku 1898 dánský učitel Holger Nielsen.

Historie Mezinárodní federace házené (IHF) vznikla v Kodani roku 1946 a roku 1972 byla házená zařazena na program olympijských her. Český svaz házené byl založen roku 1971. Největší československý úspěch je titul mistryň světa pro ČSSR z Jugoslávie (1957) a titul mistrů světa ze Švédska (1967). Poté zde můžeme zařadit stříbrné medaile na MS v letech 1958 a 1961. Bronzové medaile z let 1954 a 1964. Československé reprezentaci se připisuje i autorství tzv. trháku, tj. rychlého protiútoku jednoho nebo více hráčů.

Pravidla Házená se hraje na hřišti o rozměrech 20×40 metrů. Je rozdělené na dvě poloviny, z nichž v každé je vyznačené brankoviště. V brankovišti se smí pohybovat pouze brankář, který hájí branku o rozměrech 2x3 metry. Každé družstvo se většinou skládá z 14 hráčů, přičemž hry se v jednom okamžiku účastní pouze 7 hráčů. Hráči se střídají ve hře libovolným způsobem. Cílem je dopravit míč do branky protivníka. Hraje se na dva poločasy po 30 minutách oddělených desetiminutovou přestávkou. Za hrubý faul na hranici brankoviště se nařizuje trestný hod ze vzdálenosti 7 m (tzv. sedmička). Běžný faul a jiné porušení pravidel je trestáno 9m hodem (tzv. devítka). Za hrubý faul následuje varování žlutou kartou, při opakovaném hrubém faulu vyloučení na dvě minuty. Po třetím vyloučení je hráč současně diskvalifikován do konce zápasu - červená karta.

- Březen 6/2012

Házená v České Republice V České republice se v současné době nejvyšší mužská soutěž nazývá od roku 2011 Tipgames extraliga, avšak do tohoto roku se jmenovala ZUBR extraliga. Ženy hrají společně se slovenskými družstvy Interligu (ve zkratce WHIL), která v mužském provedení už zanikla. Posledním vítězem extraligy (v roce 2011) se stalo družstvo HC Dukly Praha. U žen v roce 2011 vyhrálo HC Veselí nad Moravou. V dosavadní historii české, respektive československé klubové mužské házené je nejúspěšnějším klubem HC Dukla Praha. Získala jednatřicetkrát titul mistra republiky, šestkrát Český pohár a především v letech 1957, 1963 a 1984 se Dukla stala vítězem Poháru mistrů evropských zemí.

Filip Jícha Filip Jichá je v současné době nejlepší házenkář české reprezentace. Jako žák začínal ve Starém Potenci, psal se rok 1988. V 18 letech podepsal první profesionální smlouvu v Dukle Praha, ve které působil do roku 2003. V lednu 2003 přestoupil do zahraničního klubu v Saudské Arábii. V roce 2005 začalo jeho účinkování v Bundeslize, nejprve za TBV Lemgo. Od 20. 6. 2007 nastupuje Jícha v dresu číslo 39 na pozici levé spojky za THW Kiel, jeden z nejlepších týmu německé Bundesligy. V reprezentaci debutoval v roce 2000 v Považské Bystrici proti Slovensku. Dosud odehrál 73 zápasů a vstřelil 330branek. Hraje v dresu číslo 9.

Úspěchy v kariéře Dukla Praha - český vícemistr 2003 Al Ahli - vítěz poháru katarského emirátu 2002 St. Otmar St. Allen - semifinále Challenge Cup 2005 TBV Lemgo - vítěz poháru EHF 2006 THW Kiel - vítěz Ligy mistrů 2010, finalista Ligy mistrů 2008, mistr Německa 2008, 2009 a 2010, vítěz německého poháru 2008, 2009, 2010, vítěz německého superpoháru 2007, 2008, 2011

- Březen 6/2012

Ocenění Filipa Jíchy 13. 1. 2011 byl vyhlášen nejlepší házenkářem světa za rok 2010, těsně porazil francouzského reprezentanta Nikolu Karabatice. V letech 2007, 2008, 2009, 2010 se stal vítězem anktety Házenkář roku ČR, nejlepší střelec ligy mistrů 2009 a 2010, vítěz ankety týdeníku HANDBALLWOCHE o nejlepšího hráče bundesligy v letech 2009 a 2010. Nejužitečnější hráč, nejlepší střelec a člen All Star na mistrovství Evropy v Rakousku v lednu 2010. Nejlepší sportovec Kielu 2010.

Filip Jícha s trofejí pro nejlepšího házenkáře světa

- Březen 6/2012

Co o Tobě vypovídá tvé písmo? Grafologové zastávají názor, že písmo je zrcadlem naší osobnosti a způsob, jakým píšeme, o nás dokáže prozradit daleko víc, než si myslíme…  Grafolog Ti poví, kdo jsi Bez toho, abys se s ním potkala osobně! Stačí mu jen ručně napsaný text. Z něj umí vyčíst například stupeň tvé inteligence, charakterové vlastnosti, způsob, jakým se projevuješ ve společnosti, komunikační schopnosti či ambice, které máš. Důležitou úlohu hraje velikost písma, sklon rukopisu, mezery mezi jednotlivými písmeny a slovy.  Velikost písma a sebevědomí Čím je písmo větší, tím víc sebedůvěry a ambicí jeho vlastník má. Velká písmena naznačují, že jde o vášnivou, velkorysou osobu, která se cítí ve společnosti příjemně. Extrémní rukopisu poukazuje na hrdé lidi, mnohokrát až příliš zahleděné do sebe, resp. trpících syndromem „Já“.  Zvýrazněné slučky Výraznější horní slučky v písmenech (např. b, d, h, l) vypovídají o schopnosti člověka impulzivně se nadchnout pro určitou věc, ale můžou signalizovat i povrchnost nebo nedůslednost. Naopak, silnější slučky v dolní části (např. g, j, y) podtrhávají přirozený instinkt a zaměření dotyčné osoby.  Sklon písma a temperament Písmo nakloněné doprava mluví o otevřené a srdeční osobě, z které vyzařuje přirozenost a spontánnost. Na druhé straně může být i projevem nespokojenosti, náladovosti, nestálosti nebo chybějící disciplíny. Doleva nakloněný rukopis prozradí, že jde o samostatného, uzavřeného člověka, který nerad ukazuje své pocity navenek. Kolmo nakloněné písmo signalizuje rozvážnost, opatrnost, věcný pohled na svět a osobu, které nechybí pevná vůle.

- Březen 6/2012  Odstup jednotlivých písmen Čím více jsou od sebe vzdálené jednotlivé písmena, tím víc to vypovídá o člověku, který je duchem podnikavý, rád se učí nové věci, cítí potřebu stále se rozvíjet a na druhé straně netrpělivý. Malý odstup znamená spíše nesmělost a disciplínu. Velké mezery mezi slovy zanechávají lidé konající s rozvahou, malé zase impulzivní typy.  Girlandy a arkády Ten kdo píše girlandy (např. u napsané jako n), by měl být přátelský, jemný, nebo pohodlný a lehce ovlivnitelný. Obloukovité n připomínající arkádu naznačuje, že pisatel je uzavřený a raději se drží v pozadí. Hodně úspěšných a cílevědomých lidí píše n, m a u skoro nerozeznatelně.

A JAK PÍŠETE VY?... 

- Březen 6/2012

Osobnost měsíce:

Megan Fox je americká herečka, která se narodila 16. 5. 1986 v Tennessee. Už od mala začala projevovat zájem o herectví. Má francouzské, irské a indiánské předky. Sny se jí začaly plnit už v 15 letech, kdy dostala jednu z vedlejších rolí v rodinné komedii Sestry na Bahamách (2001). Zde si zahrála po boku známých dvojčat MaryKate a Ashley Olsenových. Její další role byly spíše seriálové, a to v Ocean Ave (2002), Co na tobě miluju (2002), Hope & Faith (2003) a v neposlední řadě v komediálním seriálu Dva a půl chlapa. Po dvou letech účinkování v seriálech přichází konečně celovečerní film, a to romantická komedie Zpověď královny střední školy (2004) s Lindsay Lohan, kde si zahrála roli Carly. Zlom v její herecké kariéře ovšem přichází až roku 2007 nabídkou na účinkování jedné z hlavních rolí velkolepého projektu Transformers. Objevila se i v druhém díle filmu Transformers, ve třetím ji však nahradila modelka Rosie Huntington-Whiteley. Megan si v třetím pokračování filmu nezahrála, protože režiséra Baye nazvala Hitlerem a to se ani v Hollywoodu neodpouští. Co se Transformers týká – po umělecké stránce rozhodně není o co stát. Při Meganině vzhledu a postavě není divu, že jejím dalším velkým koníčkem je modeling. Z Megan Fox se postupně stává jedna z nejžádanějších modelek současnosti.

- Březen 6/2012

Strach. Pocit, který zná snad každý z nás. Je to přirozená emoce, která asi nikoho z nás v životě neminula. Někteří lidé si svůj strach nepřiznají a namlouvají si, jak jsou nebojácní. Já si ale myslím, že každý z nás má tento pocit v sobě, ať už je schovaný kdekoliv. Proč si nepřiznat, že strach je přirozený? Strach může pramenit z mnoha faktorů. Zážitky z dětství, hrůza z neznámého nebo i z děsivých snů. Každý z nás jistě zná ten pocit, kdy se mu zrychlí dech a srdce má až v krku. Jak ale v takových situacích zareagovat? Mám se schovat nebo se svému strachu postavit a snažit se s ním bojovat? To už záleží na odvaze každého z nás. Kdo uteče, vyhraje. Platí tohle pravidlo i u strachu? Podle mě to záleží na povaze člověka. Někdo se snaží s ním vypořádat a pro někoho je útěk jediným řešením. Pro mě není útěk řešením. Myslím si, že každý by se měl pokusit svého strachu zbavit. Jak je to ale s fobiemi? Fobie je zafixovaný strach a podle mě těžko překonatelný. Pokud by chtěl člověk se svou fobií bojovat, měl by zajít za odborníkem. Nedokážu si představit strach takového člověka. Má vůbec cenu s fobií bojovat? Já osobně mám strach z mnoha věcí. Mám trému, když mám mluvit před publikem. Po strašidelných filmech musím usínat s rozsvíceným světlem. Strach není nic ve srovnání s pocitem, který mám, když ho překonám. Pocit toho, že mě nic nemůže zastavit, když budu mít dostatečné odhodlání a nenechám se zastavit strachem a pochybnostmi. Nikdo z nás by se neměl nechávat ovládat svým strachem. Snažme se ho překonat. Za ten skvělý pocit to stojí.

ř

Č

- Březen 6/2012

Cítíš se jako chaluha vyvržená mořem na pobřeží. Jsi jedním z toho výběru, chápeš, že na vrcholu světa neuděláš nic. Ostatní tě míjí, nazývají tě d*vkou, povalečem. V televizi neustále běží reklamy na Valentýna, už ti to leze krkem. Potřebuješ se uvolnit a dotknout nebe.Natáhneš si do injekční stříkačky 50mg roztoku morfia a výlet může začít. Stačí jeden vpich. Konečně něco na té cestě tím posr.. životem má smysl a světlo na konci tunelu, zdá se být docela blízko, takřka na dosah. Po třech hodinách pocitu absolutního uvolnění přicházejí nežádoucí účinky. Bolí tě hlava, nemůžeš vstát z postele, klíží se ti víčka a je ti mizerně. Dokonce ještě hůře než kdykoli předtím, ale říkáš si, za ty tři hodiny svobody to přece stálo…Jsi muž, který prodal nevědomky svůj svět do rukou drogy, která ti zatím pomáhá, ale začíná tě pomalu, ale krutě ničit. Stačí krátký čas a nezachrání tě už nikdo a nic.

č

- Březen 6/2012

NEJLEPŠÍ PŘÍTEL ČLOVĚKA JE ALE ČLOVĚK NEJLEPŠÍM PŘÍTELEM PSA?

Pes a majitel spolu tráví mnoho času a investují do sebe mnoho energie. Jsou většinou nejlepšími přáteli. Často vídáme, například ve filmu, jak osamocení lidé, většinou ženy – paničky, svým čtyřnohým miláčkům šijí oblečky, praštěné čepičky a v některých případech barví srst či lakují drápky. Nejbližší okolí si o nich nejspíš bude myslet, že jsou bláznivé, ubohé a pes trpí. Je to ale opravdu tak? Ponechme stranou extrémy, kdy zvíře skutečně trpí. To je samostatné téma. Pes, a to si mnozí lidé neuvědomují, vás bude milovat a bude vám věrný, ať jste jacíkoli. A to že mu panička udělá slušivý obleček, aby mu nebyla zima, proč ne? Mysleli byste si to o babičce, která šije svému vnukovi? Asi ne. A tito lidé jsou sami a jediného koho mají, jsou právě jejich miláčkové a dělají to z lásky k nim. Proč si tedy o nich myslet že jsou bláznivé a ubohé? Pořád vám tak připadají? Jak se potom díváte na člověka, který chová psy, a to jen a jen pro peníze? Je pravda, že mají exkluzivní péči, v některých případech i výcvik protože by je bez něj chovatel neprodal. Když má ale štěně nějakou vadu, chovatel jej bez lítosti nechá utratit, protože prostě neznamená výdělek. Co na tom, že je inteligentní? Co na tom, že má skvělou povahu a vlohy? Má ovšem skvrnku nad pravým okem, tak si zaslouží smrt. Není snad tento člověk ubohý?

č

- Březen 6/2012

UMĚNÍ POHYBU NA ULICI Mnozí z nás už asi zažili, když šli po ulici a najednou viděli kluky nebo holky skákat přes lavičky, zídky, zábradlí. První co vás asi napadlo bylo, co to dělají? A druhá otázka byla starost o zranění daných účastníků, jen aby se nezranili! Řeč je o parkouru - umění pohybu překonávání překážek. Při něm jsou využívány přirozené pohyby, jako běh, skákání, přeskakování různých překážek a lezení, pomocí kterých se co nejefektivněji, nejbezpečněji a nejrychleji dostává člověk z místa na místo. Toto umění (disciplína) se dá využít kdekoliv příkladně jak na ulici, tak i v lese, ale i v normálním životě. Le Parkour (přeloženo z francouzštiny parkour) takový jako ho znají ti, co ho trénují vznikl v 90. letech 20. století zásluhou Francouze Davida Bella, který se odmala věnoval bojovým uměním a umění pohybu v jeho přirozeném životním prostředí. Nejprve v lese a pak právě ve městě. Ve všem ho hodně ovlivnil jeho otec pocházející z Vietnamu, který prošel výcvikem francouzské armády a posléze pracoval jako hasič. Pokud čtenář došel až sem, gratuluji, asi máte zájem o to, co čtete. Parkour je nesoutěžní sport. Při tréninku se snažíme překonat sami sebe, svůj strach a své nedostatky a neustále se zlepšovat, nikoliv soupeřit s ostatními! Ve většině případech může soutěživost vést k různým zdravotním potížím, ale to je i u jiných sportů. Parkour není sportem extrémním, jak je občas prezentován v médiích. Extrémní je pouze v případě, že hazardujete se svým životem a děláte něco, co neumíte a nechápete. V mnohých aspektech se Parkour podobá bojovým uměním. Když se mu člověk věnuje naplno a správně, jde v podstatě o životní cestu a filozofii. Neustále překonáváme překážky, ať už psychické či fyzické. Smyslem tréninku je ovládnout lépe své tělo jako celek. Nemá smysl se učit jen jednotlivé techniky odděleně, ale spíše průběžně zdokonalovat svůj pohyb. Cílem je být silnější, abychom byli užitečnější, jak v běžném životě, tak případných extrémních situacích, které mohou nastat i v moderním světě. Pokračování pokud budete chtít příště.