č.3 Časopis žáků ZŠ Klimkovice Školní rok 2010/2011 Zprávy z naší školy, svátky jara, ankety, vaše názory, přesmyčky a kvíz.
Ahoj děcka! Už se těšíte na Velikonoce? A na Velikonoční prázdniny? Určitě ano. Kdo by se také netěšil. Kluci budou chodit šlehat holky a holky budou rozdávat vajíčka. Ještě předtím než to všechno vypukne, ale budete muset chodit do školy. Po zimě plné sněhu a skvělých zážitků je tady jaro a s jarem také časopis žáku prvního stupně naší školy Klimkováček. V tomto čísle rozhodně nebudou chybět vtipy, křížovky, příběhy, rady od redakce a spoustu dalšího. Takže s chutí do toho. Vaše redakce
Obsah:
Básnička o zmateném vrabci
Jarní haiku 5.B Jaro – 3.B Velikonoce Pohádka O velikonočních zajících Velikonoční qízek Den matek – rozhovor s prvňáky Zprávičky z naší školičky: Třeťáci v OZU Strašidelné příběhy 5.A Pro chytré hlavy Fotopříběh
3 4 6 9 10 11
Vrabec vidí pomlázku a má jednu otázku Ptá se na ni každého, ať je to chlapec nebo holčička, ať je velká nebo maličká. Pokládá jím otázku: „Co je tohle za lásku?“ Tohle žádná láska není, tady jde jen o škádlení L. Figalová
12 13 15 16
Pepíček přijde ze školy a ptá se: „Mami, nejsou dneska náhodou Velikonoce?” „Ne, ty budou až za dva týdny. Proč se ptáš?” „No, že jsem si vykoledoval pětku...”
2
JARNÍ
HAJKU V.B
Jestlipak si ještě pamatujete, co je to HAJKU? Máme pro vás malý kvíz. a)
3
4
5
Které roční období je obdobím přílivu čerstvých sil, počátku nového života a dobou naděje na novou úrodu, plodnost, nové vztahy? Je to zřejmě jaro. S jarem přichází všechno to pěkné, milé a příjemné, na co v mrazivých dnech všichni čekáme – hřejivé sluneční paprsky, probouzející se příroda, barevný svět kolem nás a s tím i příjemnější nálada a radost ze života. První tráva, první květy, procházky v přírodě vonící svěžím vzduchem … Půvab ročního období okolo jarní rovnodennosti vytváří příroda každý rok stejně. Ale přesto vždy neopakovatelně krásně. Tato krása začíná v předjaří zpěvem skřivánka ještě v zasněžené krajině, hvízdáním kosů, příletem špačků, květy sněženek, bledulí. Východy slunce jsou plné nové síly, která probouzí mízu ve vrbových prutech. Slunce křísí teplem přírodu a život v ní vítězí nad spánkem a smrtí. (Dagmar Šottnerová – Velikonoce)
Velikonoce – svátky jara Velikonoce jsou první svátky jara. Slavily se už dávno před příchodem křesťanství a byly zasvěceny slovanské bohyni Vesně. Velikonoce jsou svátky pohyblivé. Slaví se vždy první neděli po prvním jarním úplňku. Takže mohou být od 22.března do 25.dubna, pod sněhem, nebo s rozkvetlými stromy. (Čítanka pro 3.ročník, Nová škola)
Velikonoce – křesťanské svátky Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Slovanský název svátku „Velikonoce“, se vztahuje na "velkou noc", v níž byl Kristus vzkříšen. V západní křesťanské tradici Velikonoce připadají na neděli po prvním jarním úplňku, tedy na měsíc březen či duben. Zvykem je plést karabáč, kterým potom kluci poplácají holky, aby byly zdravé. Holky jim za to dají vajíčka malovaná i nemalovaná. Umíte taky tuto říkanku??? „Hody, hody doprovody dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepičkám snese jiný… “
Dominika Drbohlavová
6
Velikonoční pomlázka Tradice Velikonoční pomlázky je stará, spadá do 14. Století. O Velikonocích se prý šlehali manželé. Ospalci a lenivci se ráno házeli do studené vody, aby se probrali. Pomlázka je pojem označující svazek spletených vrbových proutků. Slouží jako nástroj ke šlehání. O Velikonoční pondělí vstávali muži a chlapci časně z rána, aby šli na koledu k děvčatům, které potom vyšlehali, aby byla zdravá a pilná. Za to dostali koledníci odměnu v podobě kraslice, nebo perníčku či čokolády.
Velikonoční beránek Symbol beránka byl velmi rozšířený už za doby Slovanů a to především v celém Středomoří, ovládaném po tisíciletí pastevci. V křesťanství beránek symbolizuje památku Krista, „Beránka Božího“, který byl právě jako nevinný, čistý a poslušný beránek pokřtěný od hříchu a smrti.
Velikonoční zajíček - aneb nosič vajíček Symbol velikonočního zajíčka náš národ převzal z Německa – a děti si ho velice oblíbily, neboť právě jim o Velikonocích přináší vajíčka, a to hlavně čokoládová. Ale proč právě zajíček? Tajné roznášení vajíček mu bylo přisuzováno snad proto, že na jaře býval vídán u lidských obydlí, kde vyhledával potravu. Lidé také dříve do chleba upečeného ve tvaru zajíce pokládali vajíčko, z čehož si časem nejspíše vydedukovali, že vajíčka nosí právě zajíc. Dalším starým zvykem bylo honit "velikonočního zajíce", což znamenalo hledat ukrytá vajíčka na poli. Avšak vajíčka všude nenosil jen zajíček o Velikonočním pondělí. Například ráno o Zeleném čtvrtku hledaly olomoucké děti na zahradě vajíčka od "Pámbíčkových slepiček". Michal Novák
7
Velikonoce v dalších zemích V Anglii tradičně ženy přivazují muže k židlím a za propuštění požadují peníze. Stejně jako u nás Britové rozdávají vajíčka, ale oni rozdávají i krocaní a bažantí.
V Norsku je, kromě lyžování v horách a malování vajíček, zvykem sledovat detektivní seriály. Všechny velké televizní stanice vysílají kriminální a detektivní příběhy, jako je například Poirot Agathy Christie .
V Itálii jsou Velikonoce spíš židovským svátkem, ale křesťané ho také slaví. Prožívají náboženské oslavy a tradice velmi silně.
Omalovánka
8
Martina Reichlová
Pohádka
B
yla jednou jedna zaječí rodinka. Taťka Ušák, mamka Pomněnka, dcerka Fialka a synek Ouško. Nebyla to ale obyčejná zaječí rodinka, byla to rodinka zajíčků, která o Velikonocích roznášela dětem čokoládová vajíčka. Jednoho dne, zrovna když Ouško roznášel poslední vajíčka, přišla za ním liška. Ouško se zalekl, ale liška řekla: „Neboj se, neublížím ti.“ Samozřejmě, jak už to v pohádkách bývá, liška byla prohnaná a měla na zajíčka chuť. Liška chvíli zajíčka vlídným hlasem přemlouvala, aby jí kousek doprovodil a nakonec zajíčka přemluvila. „No co, když s ní kousek půjdu, nic se mi nestane.“ To ovšem nevěděl, jak hluboce se mýlil. Sotva byli s liškou za kopcem, liška ho popadla do zubů a hajdy do lesů za liščaty. Ouško volal a naříkal, ale nikdo ho neslyšel. Mezitím liška došla ke své noře. Tam zajíčka položila a odešla. Na ubohého Ouška, který se bez úspěchu pokoušel utéct, se vrhla liščata. Dorážela na něj, aby si s nimi hrál. Zatímco se Ouško bránil před liščaty, doma u zajíčků se už o něj strachovali. ,,Co když se mu něco stalo, co když si ho odnesla liška?‘‘ strachovala se máma Pomněnka. „Počkáme ještě hodinku a pak se ho vydáme hledat,“ řekl otec Ušák. Počkali tedy hodinu, ale Ouško nikde. Rodiče řekli Fialce: „Počkej tu, než se s Ouškem vrátíme zpět.“ A vydali se na cestu. Chodili lesem tak dlouho, až se setmělo. V té tmě neviděli past, kterou tam nastražil myslivec. Chytili se do ní. Marně volali někoho, kdo by jim pomohl. Nikdo nepřišel. Zatím se doma strachovala Fialka, nejen o bratra, ale také o rodiče. Když už byli několik hodin venku, Fialka se rozhodla je jít hledat. Řekla si: „Půjdu je hledat, ale až když se rozední.“ Lehla si do pelíšku a spala až do rána. Když se rozednělo, vydala se na cestu. Šla po pěkné pěšince a zanedlouho narazila na rodiče, uvězněné v pasti. Po vynaloženém úsilí se jí podařilo je dostat z pasti. Poděkovali jí a vyrazili po pěšince společně. Zanedlouho našli liščí noru. Chvíli se radili, ale pak přišla Fialka s nápadem. Taťka Ušák zaběhl do vsi, kde měl kamaráda psa. Řekl mu: „Potřeboval bych lišce pořádně vyprášit kožich.“ Pes mu byl dlužen a tak svolal ostatní psy z vesnice a vydali se s Ušákem do lesa. Tam otec Ušák vytáhl housličky, mamka Pomněnka začala zpívat a dcerka Fialka začala tancovat. Liška v noře poslouchala, hudba se jí zalíbila a vylezla z nory. Tam už na ni čekali psi. Vrhli se na ni a liška měla co dělat, aby jim utekla. Mezitím zajíci vytáhli z nory zničeného Ouška. Chvíli se objímali a pak se vydali domů. Psi lišku ještě stále honili, když celá zaječí rodina usedla ke stolu. Dali si dušenou mrkev a žili šťastně až do konce rozdávání vajec. KONEC MartinaReichlová
9
B. Petroušová, D. Drbohlavová 1. A) B) C)
2. Jakým svátkem jsou Velikonoce? A) metalistickým B) anglickým C) křesťanským
4. Co pletou kluci na Velikonoce? A) karabáč B) copy C) koníky
6. Symbolem Velikonoc je: A) slon B) beránek C) pes
Kdy začíná jaro? 21.6. 21.3. 21.4.
3. Co pečeme na Velikonoce? A) dort B) beránka C) vanilkové rohlíčky
5. Co vybírají Kluci od děvčat na Velikonoce? A) koníky B) autíčka C) vajíčka
7. Kdy slavíme svátek svatého Valentýna? A) 14.2. B) 15.3. C) 1.1.
8 A) B) C)
Svatý Valentýn je svátek všech: Zarmoucených Zamilovaných Smutných 9. Kdy slavíme svátek matek? A) Druhou květnovou neděli B) Třetí březnovou neděli C) Pátá červnová sobota
ŘEŠENÍ: 1B, 2C, 3B, 4A, 5C, 6B, 7A, 8B, 9A
10
Den matek S jarem přichází i Den matek. Tento den připadá na druhou květnovou neděli (letos: 8.5.). Zvykem je, že děti dávají svým matkám dárečky a květiny.
1. Co by jsi dal(a) mamince na den matek ? 2. Kam bys šel (šla) s maminkou oslavit den matek? 3. Co si myslíš, že by tvoje maminka ocenila?
Terezka, 1.A 1. Kytičku 2. Do Mc Donalds 3. Kytku a pusinku
L. Figalová, V.Paskerová
Nela, 1.A 1. Bonboniéru 2. Do Mc Donalds 3. Abych byla hodná
Honzík, 1.A 1. Zajímavou kytku 2. Do Mc Donalds 3. Dort Verunka, 1.B 1. Obrázek 2. Jít bobovat 3. Nevím
Marek, 1.B 1. Květinu a přáníčko 2. Na výlet do přírody 3. Vůbec nevím, má ráda vše
Čím uděláš mamince radost ty?
11
Postřehy žáků ZŠ Klimkovice 3. ročník navštěvuje OZO Ostrava V pátek 18. března jsme s celou třídou navštívili OZO v Ostravě. Pracovali jsme ve skupinách a dívali jsme se na film o Ozících a Skládkoobrovi. Ozíci měli sví jména: Směsák, Plasťák, Skleňák, Papírák, Nebojsa, Objemák, Elektra a Komposťák. Program se mi velmi líbil. Katka Vařáková, 3.A
Nejvíce se mi líbily hry a hodnocení. Během dne jsme třídili odpad na papír, sklo, plast a smíšený odpad. Na závěr programu jsme kreslili Skládkoobra. Petr Křenek, 3.A Na exkurzi v OZO jsme hráli různé hry. Nejvíce se mi líbilo třídění odpadu do směsáku, papíráku, skleňáku a plasťáku. Eliška Bilíková, 3.A
Nejvíce se mi líbily písničky, které nám na programu v OZO pouštěli.
Hanka Večerková, 3.A
V OZU se mi líbilo, jak jsme poznávali skřítky Ozíky. Nejvíce se mi líbil skřítek Plasťák. Malovali jsme ve skupinách obra Skládkoobra. Také jsme měli hodně dobrých úkolů. Moc se mi tam líbilo. Jan Todter, 3.B
Nejvíce se mi v OZU líbilo, jak se Ozíci představovali a jak jsme plnili úkoly. Naučili jsme se, kam odvážet nebezpečné odpady a zopakovali jsme se barvy popelnic a co do nich třídíme. Gabka Bártová, 3.B V OZU jsme hráli hry, dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí. Líbily se mi soutěže, byla tam zábava. Také se mi líbilo povídání o třídění odpadů. Zuzka Janovská, 3.B
Líbilo se mi povídání a hry. Jak jsme se seznámili s Ozíky: Plásťákem, Papírákem, Skleňákem, Objemákem, Nebojsou, Komposťákem, Elektrákem, Směsákem a Skládkoobrem. Tom Černík, 3.B Líbily se mi úkoly, nejlepší úkol byl, když jsme měli nakreslit Skládkoobra. Moc se mi líbily i písničky. Bylo to taky hodně poučné. Těším se na další OZO. František Kaštovský, 3.B
Líbilo se mi, jak jsme třídili odpad. Taky se mi líbily úkoly a Ozíci s kamarády. Ceny byly krásné. Lenka Boberová, 3.B
12
J
e zima, všude leží závěje sněhu, pomalu se stmívá, venku je zataženo a hustě padá sníh, ve skulinách hvízdá a hučí meluzína. Nejde proud, protože vítr včera shodil vedení. Všude jsou dlouhé a temné stíny ... A v této atmosféře mi skončilo taneční. Potmě jsem
musela jít domů. Šla jsem rychle, abych nemusela mít tak velký pocit úzkosti. S každým krokem jsem slyšela temné a strašidelné zvuky. Potom jsem šla malou uličkou, kde byla jen popelnice a jedna černá kočka. Najednou jsem uslyšela za sebou nějakého člověka. Začala jsem zrychlovat, až jsem se dala do běhu. Zabočila jsem do jedné z ulic, a pak jsem zpomalila. Vydýchala jsem se a uvědomila jsem si, že jsem dorazila domů. S úlevou jsem si lehla do postele a usnula . . . Dominika Drbohlavová:)
J
e zima, všude leží závěje sněhu, pomalu se stmívá, venku je zataženo a hustě padá sníh, ve skulinách hvízdá a hučí meluzína. Nejde proud, protože vítr včera shodil vedení. Všude jsou dlouhé a temné stíny ... Seděli jsme při svíčkách a vyprávěli
jsme si strašidelné příběhy. Vtom se nám zdálo, že někdo chodí po dvoře. Řekli jsme si, že se tam musí jít někdo podívat. Nikdo z nás nechtěl. Maminka rozhodla, že tam půjde tatínek. Je přece nejstarší a nejodvážnější. Vzal si baterku, lopatu a šel. Řekl, že když se nebude dlouho vracet, tak mu máme jít na pomoc. Odhrabal si cestu před domem a vyrazil do chumelenice. Všichni jsme se o taťku báli, jestli ho nezasype sníh. Dívali jsme se na tatínka z okna. Díval se se mnou i můj bráška Honzík. Maminka nám uvařila krupici. Za chvíli se tatínek vrátil a všechno nám to povyprávěl. Ten hluk vydával náš pes Punťa, kterému se zavřela vrátka. Všechen náš strach nakonec zavinil vítr. Ten vítr. Anička Sýkorová
Hrůzostrašné strašidlo e vesnici zvané Klimkovice se objevilo hrůzostrašné strašidlo, které strašilo všechny lidi z vesnice. Jmenovalo se Huba Buba. Bydlelo vedle klimkovického kostela. Lidé se ho báli, tak se rozhodli, že ho vylekají. Vyrobili loutkové strašidlo, kterým ho chtěli vylekat. Jednoho dne šel Huba Buba do vesnice strašit lidi, ale před očima se mu náhle objevil loutkový duch, kterého se bál a utekl do svého domu. A už nikdy nevyšel.
V
PS: Možná, že nevylezl dodnes.
Gabriela Juráčková
13
J
Klimkovická příšera
ednou kdesi v malé vesnici žila příšera zvaná klimkovická příšera. Byla celkem malá, ale strašidelná a mohla měnit i svou podobu. Poprvé vylekala prodavačku, podruhé zas policistu, který šel zrovna po ulici a do třetice všeho zlého i kočku. Ale příšeře vadilo, že se jí všichni bojí a že si s ní nikdo nechce hrát. Tak ji napadlo, že by si zase pro jednou mohla změnit tu svou podobu. Ale nevěděla, za koho se bude vydávat. Třeba jí napadlo, že by mohla být pes, ale to se jí moc nelíbilo, další nápad byl, že by mohla být kočka, ale to se jí taky nelíbilo. Nakonec si řekla, že chce být taková, jaká je, nikdy už nebude měnit podobu a že si najde za kamaráda taky nějaké malé ale strašidelné strašidlo. Veronika Friedrichová
J
Zloděj
e zima, všude leží závěje sněhu, pomalu se stmívá, venku je zataženo a hustě padá sníh, ve skulinách hvízdá a hučí meluzína. Nejde proud, protože včerejší vítr shodil vedení. Všude jsou dlouhé a temné stíny, které pomalu přecházejí ve tmu.
Znáte ten pocit, kdy najednou začíná fantazie pracovat naplno, kdy se vrací všechny strašidelné příběhy, které jste četli nebo viděli. Všude se zdá, že něco je, něco na vás číhá, bojíte se vystrčit nos ze dveří. Najednou je opravdu slyšet šramot z půdy a divné zvuky, jako by tam někdo chodil…. Bojím se, a proto požádám taťku, aby se tam šel podívat. Vezme si baterku a vyrazí na půdu. A já, protože se sama potmě bojím ještě víc, jdu raději s ním. Opatrně a potichu stoupáme po schodech, baterkou si svítíme pod nohy. Konečně jsme na půdě, zvuky však mezitím ustaly. Taťka zhasne baterku a v nastalé tmě opatrně nasloucháme. Moje fantazie opět začíná pracovat, raději se ho proto chytím za ruku. Jistota je jistota. V naprostém tichu se opět ozval šramot a zdá se, jako by se pohyboval. Taťka zamířil baterku tím směrem a rozsvítil ji. Proud světla proťal okolní tmu a na jeho konci seděla…………………………………..MYŠ. Záhada byla tedy vyřešena, ale zůstala otázka: ,,Vystrašila myš nás nebo my ji?“ Martina Reichlová
J
Neobyčejný večer
e zima, všude leží závěje sněhu, pomalu se stmívá, venku je zataženo a hustě padá sníh, ve skulinách hvízdá a hučí meluzína. Nejde proud, protože včerejší vítr shodil vedení. Pomalu usínám, už skoro spím… A v tom slyším, jak někdo říká mé jméno a
klepe na okno. Řekla jsem si, že raději neotevřu… V duchu se ptám, kdo to může být? Proto se přikryji a dělám, že nic neslyším. Ale klepot se stále ozývá. Dodám si odvahu. Přece jenom kdo může znát mé jméno? Chytím baterku a ze strachu se celá klepu…Když stojím u okna, rozsvítím. Strach ze mě rázem opadne, protože venku stojí má sestra, která přišla od kamarádky a rodiče jí omylem zamkli a nepovytáhli klíč. A od té doby otevírám okno, když někdo klepe a mamka s taťkou vytahují klíč. Lucie Figalová
14
z r a k k k k p
j a r o r r a e
k v ě t o a o t
k o š í k s k r
a n ž k c l t k
s t e u m i á l
ch
ě n ř á c ť í
a ó n e j e o č
t a t a r á k i
b e r á n e k p
beránek,tón,kuře,košík,kraslice, koťátko,tatarák,petrklíč, ,chat,jaro,čip,renta,zrak,květ,krokt,máj, zajíc TAJENKA: ________________ Lucie Figalová
econoklive ___________ aabčkrá __________ akíčjav ___________ rklsaeic __________ ěežnaks ___________ očoáklad __________ Alžběta Petroušová, Eliška Postavová
Hádanky
Jakých ryb je v rybníce nejvíce? (mokrých)
Celá chalupa vyhoří a přece se nezboří. Co je to? (Dýmka)
Eliška Postavová
15
Crazyday
My tě rády provedeme. Ukážeme ti naši školu Ahoj holky!
Vidíš to, co já???? Asi mě šálí zrak!
3. Hannah chce tajně strávit pár dní v Klimkovicích a hledá průvodce. 1. Jedno odpoledne seděla na houpačce na školním hřišti Míša a Krista. Nevěděly, jestli špatně vidí a nebo se zbláznily, před nimi stála…
2. …. Hannah Montana a mluvila česky…
HAHA, máme ji!!
NEEEE!!!! Bacha!!!!! Jsem prozrazená!
POMOOOC Hannah, úsměv!!
4. Už ve školní hale je z prohlídky školy vyrušila skupina páťáků.
Tam se schováme!!
5. Aby unikly, musely utéct před školu. Z prohlídky nebylo nic. Tímto hon na Hannah však teprve začal. V nestřežené chvilce se před nimi objevili PAPPARAZZI!!!!
To snad ne!! To jim nedaruju!
To bude trhák! 6. Holky Hannah schovaly, ale najednou začala ječet. Všimla si pavouka na svém rameni. V ten okamžik ji papparazzi vyfotil.
Mějte se!
7. Nezbylo jim nic jiného, než utíkat a utíkat. Za rohem se zastavily a šly domů.
Pozdravuj Ameriku!! Pa 8. Druhý den Hannah našla svou fotku v Plesku (bulvární noviny). Rozhodla se, že odletí domů a začne se soudit s redaktorem novin.
KONEC Autorky fotopříběhu: M.Reichlová, L. Figalová Účinkovali: 9. Po dlouhém soudním sporu vysoudila Hannah v přepočtu tisíc korun. Polovinu poslala holkám i s dopisem (poštovné bylo dražší než dar). Holky byly šťastné a měly skvělou vzpomínku.
Hannah Montana: Dominika Drbohlavová Míša: Viki Paskerová Krista: Johanka Prudká Paparrazzi: R. Plaček, D.Pachota Páťáci: L. Figalová, A. Petroušová, M. Novák, M. Reichlová, E. Postavová
16
