Společenství vlastníků Archangelská 864, 865, 868, Praha 10 IČ: 720 27 029, v O.R. vedeném MS v Praze, oddíl S, vložka 10063 se sídlem Archangelská 864/2, PSČ 100 00 Praha 10, Vršovice Magistrát hlavního města Prahy Odbor stavební Jungmannova 29 111 21 Praha 1 prostřednictvím Městská část Praha 10 Úřad Městské části Odbor stavební Vršovická 68 101 38 Praha 10 Věc:
odvolání účastníka řízení do rozhodnutí ÚMČ Praha 10, odbor stavební, spis.zn. OST 047240/2011/La, čj. P10-069738/2011, vyvěšeného dne 15.7.2011
Společenství vlastníků Archangelská 864,865, 868, Praha 10, podalo, jako účastník územního řízení podle ust. § 85 odst. 2 pís. d) zákona č. 183/2006 v rámci územního řízení do podatelny Úřadu Městské části, dne 27.6.2011 námitky. Do rozhodnutí Úřadu Městské části, odboru stavebního, spis.zn. OST 047240/2011/Lai, čj. P10-069738/2011, které bylo vyvěšeno na úřední desce dne 15.7.201, kterým byly námitky podané Společenstvím vlastníků Archangelská 864,865, 868, Praha 10, jako účastníka předmětného územního řízení (dále jen „společenství“) zamítnuty, podává odvolání. Úvodem projevuje společenství nesouhlas s tvrzením stavebního úřadu, že společenství vlastníků jednotek není účastníkem územního řízení. V ust. § 85 odst. 2 písm. d) stavebního zákona je výslovně společenství vlastníků jednotek jako účastník řízení označeno. Podle tohoto ustanovení je společenství vlastníků jednotek ex lege účastníkem územního řízení. Proto k jeho účastenství v územním řízení postačí jeho pouhá existence a nikoli vlastnická práva k pozemkům nebo stavbám, jako tomu bylo podle předchozí právní úpravy. Podle platného stavebního zákona jsou tak účastníky územního řízení ze zákona jak jednotliví vlastníci bytových jednotek, tak společenství vlastníků jednotek. Tento právní názor zastává i Nejvyšší správní soud, který jej vyslovil v svém rozhodnutí čj. 3 As 45/2007. Z tohoto důvodu podáváme jako společenství odvolání do rozhodnutí Úřadu Městské části, odboru stavebního, spis. zn. OST 047240/2011/La, čj. P10-069738/2011, kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby Bytový dům Tesla Praha 10 - Vršovice, při ul. Vršovická a o našich námitkách a to z těchto důvodů: 1. Na námitce ad 3. nadále trváme a zásadně nesouhlasíme s dopravním řešením, konkrétně s umístěním vjezdu do podzemních garáží z ulice Archangelská, neboť tím se teoreticky zvýší průjezd o cca 190 jednotlivých průjezdů/ den, což znamená str. 1 z celkem 7
výsledný stav cca 400% současné zátěže. Obytné místnosti jsou ve všech domech v Archangelské ulici již v úrovni přízemí. Kromě hluku a exhalací se doprava projeví i vibracemi a otřesy, což bude mít dopad jak na stávající sítě v komunikaci, tak na statiku našeho domu. Dle vypočtených i naměřených hladin akustického tlaku jsou v současné době překročeny nejvyšší hodnoty hluku z automobilové a tramvajové dopravy. I když zpráva HS hl.m. Prahy (dál jen „zpráva hygienika") tvrdí, že v ulici Archangelská ve směru Kavkazská hluková zátěž klesá a pro denní dobu je limit v zásadě plněn, žádné konkrétní hodnoty zpráva neuvádí a hlavně zpráva neposuzuje dopad na sousední budovy povolované stavby. Z tohoto důvodu je i malé zvýšení dopravy pro nás nepřijatelné. Zpráva hygienika posuzuje jen návrh dokumentace a její soulad s požadavky předpisů v oblasti ochrany veřejného zdraví, ale jen ve vztahu k této budoucí stavbě a navrhuje opatření, která musí být dodržena, aby byly zachovány hygienické limity hluku. Zpráva hygienika se nezabývá dopadem výstavby této stavby na stávající budovy v Archangelské ulici, ve které jsou umístěny jen bytové jednotky. Posouzení vlivu dopravy nezohledňuje ani zátěž vyvolanou svozem odpadu - 13-ti velkoobjemových kontejnerů, které jak je uvedeno v dokumentaci budou umístěny na 8 samostatných stanovištích,. Nikde se však nehovoří o tom, kudy budou tyto kontejnery sváženy k vyprázdnění. Vzhledem k tomu, že část souboru budov do ulice Archangelská má jen jeden výjezd a vjezd a to právě jen do této ulice, lze důvodně předpokládat, že i v tomto místě bude docházet k vyprazdňování kontejnerů. Přitom je pravděpodobné (m.j. k průjezdnému profilu vjezdu), že během vyprazďování 13ti nádob, svozové vozidlo zůstane na komunikaci v blízkosti obytných průčelí, což kromě hluku a exhalací znamená i blokování ostatní dopravy na poměrně dlouhou dobu. Mimo to, znamená průjezd těžkých vozidel Archangelskou ulicí i další ještě výraznější vliv otřesů a vibrací, což není započteno v intenzitě dopravy. Obousměrnost úseku Kavkazské přinese v tomto úseku nárůst dopravy o cca 20% s obdobnými dopady jako v Archangelské. Důvody, pro které stavební odbor zamítl tuto námitku, vycházejí z posouzení dopravního řešení z hlediska dopravního odboru a Policie. Tuto námitku je třeba posoudit i z hlediska výše uvedeného tj. navýšení dopravní zátěže v ulici Archangelská, tím i navýšení hluku, exhalací a životní prostředí. Tvrzení stavebního odboru, že dokumentace plně respektuje podmínky souhlasného stanoviska Hygienické stanice hlavního města Prahy, není pravdivé, neboť hygienik se dopadem zvýšené dopravy na okolí schvalované stavby nezabýval. Také se žádný z dotčených orgánů, ani stavební odbor, nezabýval dopadem zvýšené dopravy a tím i hluku, exhalací a prachu na stávající zástavbu. To potvrzuje i fakt, že stavba nebyla posuzována podle zák.č. 100/2001 Sb. a tím nebyl podrobně zkoumán dopad stavby na její okolí. HMP ve svém vyjádření konstatuje, že záměr je umístěn v ploše smíšeného území městského jádra SMJ-H (v území je předepsán kód míry využití H). Dále konstatuje, že koeficient zeleně je splněn a záměr je tedy v souladu se směrnou částí územního plánu. Vychází při tom zjevně z údajů uvedených v dokumentaci oznámení záměru. V této dokumentaci je uvedena HPP 20 806 m2, stejně jako v dokumentaci pro územní rozhodnutí. Tento údaj je dle našeho výpočtu výrazně podhodnocen (jak je uvedeno i dále). Zjišťovací řízení tedy vycházelo z nesprávných údajů a objemové
str. 2 z celkem 7
parametry záměru nebyly kontrolovány, ačkoliv mimo jiné souvisí i s počtem parkujících vozidel a navýšením intenzity dopravy v okolí. V závěru zjišťovacího řízení je na více místech konstatováno, že předmětný záměr je umístěn do území s nadlimitními hladinami hluku z dopravy a se zhoršenou kvalitou ovzduší, kde lze očekávat překračování limitů koncentrace PM10 a benzo(a)pyrenu. HMP (hlavní město Praha) upozorňuje, že již v současné době jsou v území překračovány limity pro kvalitu ovzduší. Přitom se jedná o hustě obydlenou oblast s dobrou dostupností hromadnou dopravou. V zájmu ochrany zdraví obyvatel není vhodné tuto imisní zátěž dále zvyšovat. Vzhledem ke stávající a předpokládané kvalitě ovzduší v dané oblasti je nutno požadovat zavedení nápravných opatření na snížení koncentrace prachových částic PM10, jako je např. preference hromadné a pěší dopravy, případná redukce navrženého počtu parkovacích míst, nebo požadavek na co nejširší zavedení zeleně apod. V oznámení je uvedeno, že v objektu vznikne 249 bytů a je navrženo 306 parkovacích stání. Redukce parkovacích míst a tím i intenzity dopravního provozu způsobeného záměrem přímo souvisí se snížením počtu bytových jednotek a tedy zmenšením hrubé podlažní plochy HPP, která je dle našeho výpočtu značně předimenzovaná. Touto souvislostí se ale závěr zjišťovacího řízení EIA nezabýval. Pokud by stavební odbor měl zájem minimalizovat nárůst dopravy a tím zmírnit zátěž vůči obyvatelům domů 865, 864 a 868 v Archangelské ulici, mohl minimálně požadovat, aby oba komplexy budov ve tvaru C byly od sebe odděleny nejen v nadzemních podlažích, ale i v podlažích podzemních a tím by větší počet průjezdů byl přesunut k výjezdu a vjezdu v ulici Altajská, kde soubor C obsahuje i více jednotek a tomu bude odpovídat i větší počet stání. Ale ani jednoduchým technickým řešením, které by zátěž obyvatel domů v Archangelské ulici alespoň částečně minimalizovalo, se stavební odbor nezabýval. Tvrzení stavebního odboru, že významné zvýšení exhalací, zátěže hlukem a zejména vibracemi lze vyloučit, není ničím relevantně odůvodněno. K námitce ad 6. uvádíme - Studie oslunění přiložená k dokumentaci prokázala, že u dvou bytů v Archangelské č.6 nevyhoví doba oslunění (místo požadovaných 90 pouze 60 resp. 75 min.). Investorem byla požadována výjimka z čl.24 odst.1 vyhl. č.26/ 1999 HMP. Nesouhlasíme s udělením této výjimky pro níž není důvod a nadále trváme na svém názoru, že i přes souhlas vlastníků těchto bytů ji nelze v tomto případě udělit, neboť musí být splněn § 169 Stav. zákona, kde se m.j. uvádí že: "řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky pro výstavbu". Tedy v tomto případě zachování kvality prostředí, které je podmíněno i dostatečnou dobou oslunění, což splněno žádným způsobem není. S odůvodněním zamítnutí této námitky stavebním odborem, že dle jeho tvrzení nedojde ke snížení kvality prostředí, které by mohlo mít zásadní vliv na životní prostředí obyvatel nesouhlasíme, neboť není pravdou, že ke snížení hodnot dojde "jen" v rozhodný den. Podle doložené studie to je snížení o 15 min. v jednom případě a o 30 min v případě druhém. Snížení oslunění pod vyhláškou požadované limity může mít i dopad na překvalifikaci předmětných prostor na nebytovou funkci a dotýká se tak nejen vlastníků uvedených bytů, ale i ostatních spoluvlastníků domu (viz i následující bod). Řízení o udělení výjimek v tomto případě proto nemělo být vedeno jako samostatné. 2.
str. 3 z celkem 7
3. K námitce ad 7. - Jak bylo již výše uvedeno, studie oslunění přiložená k dokumentaci prokázala, že u dvou bytů v Archangelské č. 6 nevyhoví doba oslunění. Je otázkou zda byl dostatečně posouzen dopad výstavby i na ostatní byty v domě 864, 865, 868 v Archangelské ulici, když vyhláška 268/2009 v § 13 hovoří o proslunění celých bytů a ne jen obytných místností, jejichž okna vedou do ulice Archangelská. Prosluněny musí být obytné místnosti a ty pobytové místnosti, které to svým charakterem a způsobem využití vyžadují. Přitom musí být zajištěna zraková pohoda a ochrana před oslněním, zejména v pobytových místnostech určených pro zrakově náročné činnosti. Všechny byty musí být prosluněny. Byt je prosluněn, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností. Při posuzování proslunění se vychází z normových hodnot. Toto ustanovení nepřipouští žádné výjimky z dané povinnosti, musí být proto splněna vždy. Obsah takto výslovně určené povinnosti nelze měnit účelově přizpůsobeným jazykovým výkladem jiného ustanovení. Vyjádření minimální míry proslunění bytu jako celku pomocí poměru obytných místností oproti ostatním vyplývá ze skutečnosti, že právní předpisy neupravují závazně, jakou část bytu musí tvořit obytné, tj. prosluněné místnosti. Dle § 3 písm. g) vyhlášky je bytem soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, která svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomu účelu užívání určen. Není tedy vyloučeno, že počet a plocha "neobytných" místností v bytě může být oproti obytným (a pobytovým místnostem, které svým charakterem a způsobem využití též vyžadují proslunění) výrazně převažující. Takový stav stavebně právní předpisy nevylučují, pouze z hlediska proslunění stanoví povinnost zachovat určitý poměr mezi prosluněnou a ostatní částí bytu. Podle názoru Nejvyššího správního soudu v jiném obdobném případě, není správnímu orgánu dáno na výběr, které z uvedených ustanovení použije a které nikoli, když právní úpravu proslunění obsaženou v odstavcích 1 a 2 sporného ustanovení § 13 vyhlášky je nutno aplikovat současně. Nad to nelze opomíjet ani praktický dopad pochybení správních orgánů, totiž tu skutečnost, že nerespektování odst. 1 ustanovení § 13 vyhlášky by v konečném důsledku vedlo ke změně jednotlivých místností z obytných na neobytné, neboť by ve smyslu ustanovení § 3 písm. i) vyhlášky přestaly splňovat požadavky touto vyhláškou stanovené, k nimž mj. patří i požadavek na proslunění dle ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky. Z odůvodnění odboru stavebního, kterým byla naše námitka zamítnuta, nevyplývá, do jaké míry tento odbor se otázkou dodržení předmětné vyhlášky zabýval, i když je to podle ust. § 111 odst. 1 stavebního zákona jeho povinnost. Další pohled na danou námitku je pohled tzv. "pohody bydlení" ve smyslu vyhlášky o obecných technických požadavcích na výstavbu. Pod tímto pojmem je třeba vidět souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení; pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu, osluněním apod.; pro zabezpečení pohody bydlení se pak zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně existující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. Správní orgán při str. 4 z celkem 7
posuzování, zda je v konkrétním případě pohoda bydlení zajištěna, nemůže ovšem zcela abstrahovat ani od určitých subjektivních hledisek daných způsobem života osob, kterých se má stavba, jejíž vliv na pohodu bydlení je zkoumán, dotýkat; i když podmínkou zohlednění těchto subjektivních hledisek je, že způsob života dotčených osob a jejich z toho plynoucí subjektivní nároky na pohodu bydlení nevybočují v podstatné míře od obecných oprávněně požadovatelných standardů se zohledněním místních zvláštností dané lokality. Je důvodné se domnívat, že stavební odbor se nejen řádně nezabýval tím, zda jsou dodržena ustanovení předmětné vyhlášky, ale už vůbec se nezabýval našimi - byť subjektivními - hledisky, které dle našeho názoru nevybočují od obecných standardů. I podle ČSN 734301, článku 4.2.1 vzájemné odstupy staveb musí splňovat zejména požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a nadzemních vod, ochrany památek, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování pohody bydlení. Podle článku 4.2.5 této normy se vzájemné odstupy a vzdálenosti měří na nejkratší spojnici mezi vnějšími povrchy obvodových stěn, balkonů, lodžií, teras, dále od hranic pozemků a okraje vozovky pozemní komunikace. Vyhl. 26/1999 HMP o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. městě Praze také stanoví „jsou-li v některé z protilehlých stěn sousedících staveb pro bydlení okna obytných místností, musí být odstup staveb roven alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn.“ a rovněž stanoví, stejně jako výše uvedená norma, že „vzájemné odstupy a vzdálenosti se měří na nejkratší spojnici mezi vnějšími povrchy obvodových stěn a předsazených částí stavby (balkony, arkýře, terasy, vstupy), střech, dále od hranic pozemků a okraje vozovky pozemní komunikace". Z uvedených čl. vyhlášky č.26/1999 je zřejmé, že dodržení vzájemného odstupu staveb s okny do obytných místností se netýká pouze dodržení normových hodnot oslunění a osvětlení, ale i jiných parametrů (např. zmíněné pohody bydlení). V tomto smyslu je způsob měření vzájemného odstupu staveb a jejich předsunutých částí, uvedený v odst. (9) jednoznačný. 4. K námitce ad 8. - Stanoviska Odboru územního plánu MHMP a Útvaru rozvoje HMP obsahují souhlas se stavbou jako výjimečně přípustnou. Z těchto stanovisek však nelze dovozovat, že tyto úřady ověřovaly správnost výpočtu hrubých podlažních ploch (viz bod 1.). V dokumentaci není kromě souhrnného vyčíslení hrubých podlažních ploch jednotlivých podlaží doložen žádný postup, jak projektant k těmto hodnotám dospěl. Nadále trváme na tom, že výpočet nebyl proveden v souladu s platným metodickým pokynem k územnímu plánu, nezahrnuje značné části některých podlaží a to i tam, kde stavební konstrukce podlaží je a že tedy čísla uvedená v projektu jsou podhodnocená. Skutečný souhrn hrubé podlažní plochy přesahuje nepřekročitelný limit vyplývající z kódu využití území H platného pro danou plochu a záměr je tak v rozporu s územním plánem. Každý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, je povinen dbát požadavků uvedených v § 90 stavebního zákona a být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb. V souladu s ust. § 90 stavebního zákona, stavební úřad v územním řízení posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků, s vydanou územně plánovací dokumentací, s cíly a úkoly územního plánování atd. Není-li záměr žadatele v souladu s požadavky uvedenými v § 90, nebo jestliže by umístěním a realizací záměru mohly str. 5 z celkem 7
být ohroženy zájmy chráněné tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne. O námitce, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, je stavební úřad povinen rozhodnout na základě obecných požadavků na výstavbu, obecných požadavků na využití území, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci. V daném případě stavební úřad nepostupoval v souladu se stavebním řádem, neboť tuto námitku zamítl s odůvodněním, že dokumentace k územnímu řízení uvádí jen ty plochy, které lze plnohodnotně využít a které jsou stavební konstrukcí podlaží přičemž toto odůvodnění nemá oporu ve zmíněném metodickém pokynu. Stavební úřad byl povinen podanou žádost a připojené podklady přezkoumat z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést, a měl ověřit zejména, zda projektová dokumentace je úplná, přehledná a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu, rovněž ověřit výpočty hrubých podlažních ploch a ne jen spoléhat na souhlasná stanoviska Útvaru rozvoje hl.m. Prahy i odboru územního plánu MHMP, která dle názoru nepotvrzují soulad s platnými regulátory a územním plánem, když stanoviska obou těchto výše uvedených orgánů se touto problematikou nezabývala a ani se k ní nevyjadřují. Stavební úřad byl povinen rovněž ověřit účinky budoucího užívání stavby. Tím, že nebylo vyhověno této námitce účastníka řízení, došlo k neoprávněnému zásahu i do jeho práv. V této souvislosti chceme i poukázat na ust. § 127 Obč.Z, které ukládá všem vlastníkům zdržet se všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžovali jiného nebo čím by vážně ohrožovali výkon jeho práv. Podle názoru účastníka řízení by umístěním stavby tak, jak byla v napadaném rozhodnutí povolena, nepochybně došlo k ohrožení vlastnických práv jednotlivých vlastníků jednotek v domě 864, 865 a 868 v Archangelské ulici, jejichž zájmy účastník řízení hájí. K námitce ad 9. uvádíme, že nesouhlasíme se stanoviskem stavebního úřadu, jehož výklad je v rozporu s ústavní zásadou rovnosti účastníků vyjádřené v článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod („Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.“) i v § 7 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu („Dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné postavení. Správní orgán postupuje vůči dotčeným osobám nestranně a vyžaduje od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou.“) a je proto nutné jej odmítnout. Rovnost účastníků správního řízení (právě tak jako v řízení před soudem) je jedním ze základních principů demokratického právního státu. Podle § 4 odst. 4 správního řádu umožní správní orgán dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Na toto ustanovení pak navazuje § 38 správního řádu upravující právo účastníků a jejich zástupců nahlížet do spisu. S právem nahlížet do spisu je podle odst. 4 cit. ustanovení zároveň spojeno právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části. Mají-li mít účastníci řízení rovné postavení, musejí mít stejnou možnost kvalifikovaně se vyjádřit k podkladům, na jejichž základě má být vydáno rozhodnutí. Má-li účastník územního řízení právo podat během řízení námitky, tak jak jej k tomu opravňuje § 89 stavebního zákona, který mu zároveň stanovuje povinnost tyto námitky odůvodnit, musí mít možnost seznámit se se všemi podklady v řízení projednávanými, přičemž tuto znalost nelze vzhledem ke složitosti takovéto dokumentace získat pouhým nahlédnutím do ní. Z teleologického výkladu ustanovení 5.
str. 6 z celkem 7
§ 168 odst. 2 stavebního zákona pak lze dospět k závěru, že smyslem úpravy a úmyslem zákonodárce (podle důvodové zprávy ke stavebnímu zákonu) bylo chránit oprávněné zájmy majitelů nemovitostí a dalších osob před zbytečnými a nebezpečnými pokusy třetích osob o narušení soukromí a útoky na životy, zdraví a majetek majitelů nemovitostí. V žádném případě však toto ustanovení nesměřovalo k omezování práv účastníků řízení. Účastník řízení navrhuje, z výše uvedených důvodů, aby rozhodnutí ÚMČ Praha 10, stavebního odboru P 10-069738/2011, ze dne 15.7.2011, bylo odvolacím orgánem zrušeno a vráceno orgánu první instance zpět s tím, že stavebníkovi bude uloženo dokumentaci přepracovat tak, aby uplatněným a v odvolání uvedeným a odůvodněným námitkám účastníka řízení bylo vyhověno.
V Praze, dne 29.7. 2011
Výbor společenství: JUDr. Miroslava Srbová, předsedkyně Ing. arch. Viktor Fehrer
str. 7 z celkem 7
