157

NÁŠ ČASOPIS Září 2014 / 157 Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!“ Gedeón mu odpověděl: „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: ‚Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?‘ Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců.“ Hospodin se k němu obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám.“ On mu však namítl: „Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější.“ Ale Hospodin mu řekl: „Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže.“ Tu jej požádal: „Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám. (…) Potom Gedeón prosil Boha: „Chceš mou rukou vysvobodit Izraele, jak jsi prohlásil? Hle, rozprostírám na humně ovčí rouno. Bude-li rosa jenom na rouně a všude po zemi bude sucho, poznám, že mou rukou vysvobodíš Izraele, jak jsi řekl.“ Tak se také stalo. Nazítří za časného jitra rouno vyždímal a vytlačil z něho plný koflík rosy. Gedeón dále prosil Boha: „Nechť proti mně nevzplane tvůj hněv, když promluvím ještě jednou. Rád bych to s rounem zkusil ještě jednou. Kéž je jenom rouno suché a všude po zemi rosa!“ A Bůh to tak té noci učinil. Jenom rouno bylo suché, zatímco všude po zemi byla rosa. (Kniha Soudců, 6. kapitola, verše 12-17.36-40) Milí přátelé, sestry a bratři, na táboře s malými dětmi jsme probírali příběhy z biblické Knihy soudců. Obr. Barbora Machová, 6 let

Soudci vládli Izraelcům v době, kdy ještě Izraelci neměli krále. Za svého krále uznávali Hospodina, soudcové měli spravovat veřejné věci, rozsuzovat lid a popřípadě vést lid v boji, snad především obranném. Kniha soudců i Knihy královské jsou plné krutých bitev – to nemůžeme zamlčet, ale dlouho se tím zabývat také nemá cenu. Děti si rády na bitvy hrají, já jsem ale u těchto příběhů rozpačitý – jak z nich vydestilovat radostnou zvěst, která by nás dnes oslovila? Ježíš, který nás vyzývá k lásce k nepřátelům, nám úplně změnil pohled. Svět Starého zákona můžeme pochopit (i dnes se válčí a nebránit se a nebránit slabšího je špatné), ale nemusíme se vším, co se tam popisuje, souhlasit nebo se s tím ztotožnit. Také neplatí, že když v Bibli čteme o něčem, co se stalo, tak že to tak funguje. Důležité je asi především to, že Izrael znamená, že „bojuje Bůh“, že svůj lid nenechá napospas nepřátelům, a ani nás nevydá v plen ničemu zlému, co je kolem nás, ale i v nás. Duchovní boj a zápas s tím, co je v nás špatné, nejsou překonané pojmy, i když je třeba na tomto poli asi hodně opatrnosti, abychom nezmrzačili sebe ani druhé, a je dobré prosit o dar rozlišování a moudrosti (sr 1Kor 12, Ef 1, Ko 1). Postava Gedeona mi přijde ze všech starozákonních „soudců“ nejzajímavější. I v jeho příběhu se opakuje stejné schéma: Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou… – zde Midjánců. (Sd 6,1) Gedeon se ptal stejně jako my: „Je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává?“ (I když vypravěč už na to právě odpověděl.) Gedeon se také bál – a já se mu nedivím. Midjánci byli v přesile. Hospodin k němu poslal posla, aby ho přesvědčil k boji za svobodu. Gedeon si není jistý, asi cítí nejen strach, ale i zodpovědnost za svůj lid, za bojovníky i jejich rodiny, které mohou snadno přijít o své otce. Porážka a ještě horší poroba, útlak a ponížení jsou reálnou hrozbou. Z lidí, kteří jsou si vždy velmi jistí, jde často strach; nejistota může být někdy dobrá, rozvážnost není totéž co ustrašenost. Gedeon si vyžádá od Hospodina znamení – tak se to tehdy dělalo, někdy Hospodinův posel přímo nabízel nějaké znamení pravosti svého poselství (např. Lk 2,36.39). Zázrak, který popisuje Barča na obrázku, neměl nikomu „vytřít zrak“, bylo to znamení pro Gedeona, které mu pomohlo v jeho nejistotě. O Boží vůli už jistě někdy přemýšlel každý z nás a bylo o tom hodně napsáno. Úskalí našich otázek a touhy po znamení je, že mohou směřovat k tomu, že na Pána Boha budeme chtít přehodit svou odpovědnost. Na druhou stranu jsem vděčný za každého, kdo se po Boží vůli ptá, kdo ji hledá, kdo si není jistý, nebo kdo podobně jako Gedeon touží mít blízký vztah s Hospodinem a je si vědom toho, že to, co slyší, nemusí být Boží hlas, a co mu připadá jako logické či správné, nemusí být Boží vůle, i když to tak třeba vypadá. Člověk může být také v zajetí svých náboženských představ a více či méně zbožných (ale především svých) přání – a jak to rozlišit, abych Pána Boha „nezapřahal do svého vozíčku“ (J. Heller)? Znám lidi, kteří si někdy v životě rozprostřeli před Hospodinem pomyslné rouno: Jestli to či ono nevyjde, budu to brát jako znamení, že to tak nemá být a nebudu o to křečovitě usilovat, apod. Jsou to lidé, které ctím, a jejich rouno neberu jako svalování odpovědnosti na Boha, ale jako prostředek k rozhodnutí, které někdy prostě musí 2

č.157

Září 2014

padnout, i když člověk opravdu neví, co je dobře, i když nějakou věc dobře zvážil. Pokud pak v případě neúspěchu, nebo když se ono rozhodnutí ukáže jako nedobré, člověk nesvaluje na Pána Boha vinu a nedělá ze sebe chudáka, jistě to není špatně. Je třeba ptát se a naslouchat Hospodinu, ale nemyslet si, že za mě něco vyřeší. Gedeon dostane od Hospodina velmi podivné instrukce: Z mužů připravených k boji má vybrat jen ty, kdo se nebojí, a pak jen ty, kteří projdou zvláštním testem oddanosti Hospodinu, resp. distance k cizím božstvům. Po tomto „filtru“ zbude z 22000 mužů nakonec jen 300. A přesto tato hrstka přemohla nepřátele. Ti, kteří tam bojovali, dokázali odevzdat svůj boj do Božích rukou. A všichni pochopili, že neplatí právo silnějšího, že nemusí zvítězit ten, který je početnější a má ostřejší lokty. A že v hledání Boží vůle jde především o to, být co možná nejvíc sjednocen s Bohem, být s ním zajedno, souhlasit, přitakat k tomu, co nám tolikrát, pracně a vždy znovu vyřizuje. Letos mě velmi oslovil knižní rozhovor biologa a theologa Marka Orko Váchy s dobříškým farářem Karlem Satoriou nazvaný „Život je sacra zajímavej“. M.O. Vácha tam říká, že si obvykle myslíme, že „zde někde v mém životě existuje ta červená nit a člověk je jako ten trolejbus, který se snaží tykadly modlitby se na tu červenou linku napojit. Máme představu, že Bůh již dopředu pro mě určil program mého života, od vysoké školy, na kterou se mám přihlásit, až po program na dnešní večer. (…) Myslím si, že když Bůh stvořil člověka, tak mu dal i stvořitelskou moc a že bere vážně všechny moje nápady a aktivity. (…) Jsem Boží obraz, a proto musím tvořit. (…) Jde nejen o to, abych se ptal, ale abych svůj život i modeloval. Věřím, že Bůh mě bere vážněji, než já beru sám sebe, (…) že Bůh budoucnost není dána, ale že ji tvořím. Že se po mně žádá, abych činil samostatná rozhodnutí a zároveň abych za tato rozhodnutí nesl svou odpovědnost. (…) Moji středoškoláci chtějí, aby se trefili do vysoké školy. Z té nabídky stovky vysokých škol mají dojem, že svítí ta jedna, ta pro mě, ta, kterou odedávna pro mě Bůh chtěl a vybral. A já to musím skrze modlitbu rozluštit. Modlitba za Boží vůli je mnohem jednodušší, alibističtější než osobní zvážení všech pro a proti a následné rozhodnutí. Rozhodnutí, ve kterém riskuji, že bude špatné, rozhodnutí, za které já a ne Bůh ponesu odpovědnost.“ – A Karel Satoria k tomu dodává: „Věřím, že Boží vůle je, aby můj čin byl udělán tak, aby mi umožnil být obdarován. To jediné jej zajímá. Bůh to myslí vážně, když mi svěřil tento svět, a respektuje svůj záměr natolik, že nevstoupí, pokud jej nepřizvu. A za ručičku mne vodit, to už vůbec ne. Je třeba s pokorou přijmout svou velikost.“ Vím, že nejsme zvyklí takto uvažovat, ale právě proto o tom píšu, abychom o tom přemýšleli. I mně se nechce uvědomovat si, kolik toho do mě Bůh vložil, protože bych s tím musel přijmout i odpovědnost za to, zda a jak využívám svá obdarování a svěřený čas; proto se sem-tam před druhými „shodím“ a místo radostné pokory se hrbím a hlavně se tvářím skromně, aby si druzí nemysleli, že si o sobě moc myslím. Jaká škoda, jestli myslím především na to, co si o mně budou druzí myslet! Kdysi mě oslovila výpověď jednoho kolegy, který byl u toho, když se takříkajíc obrodil jeden skomírající sbor – když se ho v rozhovoru ptali, co dělal či jaké byly jeho vize či strategie, odpověděl, že se snažil poctivě dělat to, co považoval za dobré, Září 2014

č.157

3

a mezitím si kladl otázku: „Čemu by asi Pán Bůh mohl požehnat?“. Ptejme se tak i u nás. A svěřujme v modlitbách Bohu i náš sbor. Myslím teď nejvíc na oslabenou práci s dětmi. Kéž by se našli noví učitelé a učitelky nedělní školy! Možností i dostupných materiálů máme požehnaně, takže tato práce může být také osobně velmi obohacující. Srdečně zdraví Váš Daniel Heller

Jubilanti ——————————————————————— Juliana Benčíková Marie Rožnovjáková Anna Dobešová Eliška Blahová

Jarmila Podzemná Jana Macíková Václav Kubičný Blanka Maršálková

Staršovstvo —————————————————————  Bylo provedeno ohlédnutí za minulými měsíci ve sboru: V červnu proběhlo setkání s Velkou Lhotou na téma poslední synod. Staršovstvo děkuje brigádníkům, kteří se v srpnu podíleli na likvidaci tábora.  Staršovstvo schvaluje prodloužení povolání pastorační pracovnice Věry Tyralíkové na období jednoho roku. Staršovstvo souhlasí se závazkem odvodu 13 000,- Kč na místo pastorační pracovnice za rok 2015.  Žádost celocírkevního kantora br. Moravetze o výuku zpěvu v našem kostele 1x měsíčně pro studenty Semináře círk. hudby Ev. akademie - staršovstvo souhlasí.  Proběhla debata o bohoslužebném pořadu našeho sboru. Staršovstvo v ní bude pokračovat při příští poradě.  Poslanci za náš sbor na konvent Východomoravského seniorátu - bratr Heller, bratr Fojtů, sestra Tyralíková, bratr Jelínek. Zesnulí pro oznámení na konventu: sestra Marie Bryolová. Konvent se koná na Vsetíně v sobotu 8.11.2014. Návrhy na nové složení synodní rady - z řad farářů: Daniel Ženatý, z řad laiků: nemáme návrh. Zahájení řízení o změně církevního zřízení - staršovstvo souhlasí s předloženými návrhy - 8 hlasů pro z přítomných 8 členů staršovstva.  Sestra Eva Janírková zaslala finanční informace k 22. červnu 2014: Pokladna: 33 421,- Kč, bankovní účet: 87 923,- Kč, saláry hotově: 9 000,- Kč, saláry bankou: 8 800,- Kč, sbírky celkem: 6 438,- Kč, z toho účelová 1 823,- Kč, z toho celocírkevní na Diakonii 2 385,- Kč. - Finanční informace k 7. září. 2014: Pokladna: 16 219,- Kč, bankovní účet:147 013,- Kč, saláry hotově červenec: 61 250,- Kč, saláry hotově srpen: 5 300,- Kč, saláry bankou červenec: 3 400,- Kč, saláry bankou srpen: 3 350,- Kč, sbírky celkem červenec: 11 717,- Kč, z toho 1 455,- Kč účelová, 2 032,- Kč pro Hospic, 1 590,- Kč sb. solidarity sborů, sbírky celkem srpen: 11 020,- Kč z toho 1 995,- Kč účelová 2 070,-Kč pro Ev. akademii 4

č.157

Září 2014

 Hospodářské záležitosti: - Energie - od 1.1.2015 přejdeme pod nabídku ÚCK. - Parkoviště před kostelem - projekt Města byl zamítnut památkářkou paní ing. Hurtovou. Farář Heller napsal na Město novou žádost na parkoviště se zatravňovacími panely. Nové informace podal bratr Mikš: Byla uskutečněna schůzka zainteresovaných stran - bude vybudována odstavná plocha na náklady města. S památkářskou paní Hurtovou bylo dále projednáno - oprava fasády, vstup do kostela. Bratr Mikš odeslal dvě žádosti. Staršovstvo děkuje bratru Mikšovi. - Brigáda na mytí lustru v kostele a vymetení pavučin - pátek 26.9. v 17.00 hod.  Bratr Mikš se zúčastní celocírkevního zasedání JJ ve Vanovicích 12.-13.9. 2014.  Ekumenický večer chval 17.10. 2014 v našem kostele od 19.30 hod. ze zápisu Tomáše Jelínka

Událo se ve sboru

—————————————————

Pověření nového staršovstva V neděli 22.6. bylo pověřeno nové staršovstvo seniorátním kurátorem Vladimírem Buzkem ze Vsetína. Stojící zleva: Eva Janírková, Pavel Bartoň, Karel Koláček, Bronislav Trčka, Zdenka Franková, Milena Hrtusová, Jaroslav Mikš, Věra Tyralíková, Jan Zajíček, Josef Polášek, Pavla Taurková, Pavel Trusina, Libuše Jelínková, Věra Hermanová, sen. kurátor Vladimír Buzek. V první řadě Martin Fojtů, Daniel Heller, Václav Fuksa, Tomáš Jelínek.

Září 2014

č.157

5

Smažení vajec V neděli 22.6. odpoledne jsme vyrazili na letošní „smaženicu“ nad údalí Tísňav nad Valašskou Bystřicí k Pavlovi Hromádkovi. Sešli jsme se v hojném počtu a dobré náladě. Děkujeme Pavlovi za možnost pobytu u jeho chalupy.

Děti, dorost, mládež ————————————————— Malý tábor Každý den jsme měli rozcvičku, nástup a snídani a tak dále. Ranní a večerní

6

č.157

Září 2014

pobožnost byla príma, doma se taky modlíme. Na táboře se mi líbilo, že jsme měli VéTéHáčko (velkou táborovou hru) a taky, že jsme měli hodné vedoucí. I táborová hymna byla moc krásná. Byla o 4 lidech z Bible, jmenovali se Jozue, Samson, Gedeon a Debora. Já jsem byla v Deboře. Debora byla soudkyně. Nejvíc z celého tábora bylo, že nás ve čtvrtek přepadl velký tábor. Vzali naše vedoucí, svázali je ke stromu a my jsme je museli zachraňovat. To mě moc bavilo. A taky jsme s velkým táborem společně obědvali. Na konci tábora jsme se loučili a to mi bylo smutno. Chtěla bych jet na tu víkendovku, která bude na podzim. Ptala jsem se maminky, říkala, že můžu jet. Těším se. Zuzanka Hradilová, 8 let

Velký tábor Robin Hood 2014 První den jsme se sešli na faře ve Valašském Meziříčí. Po bohoslužbě jsme jeli a šli do tábora. Cestou jsme plnili různé úkoly, až se rozpršelo. Měli jsme přespat v lese, ale naše věci jaksi promokly. Tak jsme přespali na faře v Hošťálkové. Další den jsme za deště došli do tábora. Potom to šlo podle denního režimu. Téma bylo Robin Hood. Stříleli jsme z luku a VTH (velké táborové hry) byly na příběh o Robinu Hoodovi. Vraždili jsme mnichy a kradli jsme jim zlato a bojovali proti šerifovi z Nottinghemu, který nám vypálil vesnice. Poté jsme přepadli i malé mnichy (malý tábor), protože nám ukradli kuchtíka, ale bohužel to všichni přežili, ale nakonec se ukázalo, že nejsou zlí, takže bylo dobře, že to přežili. V průběhu tábora jsme táhli na mapě, která byla jako vždy super, stavěli jsme vesnici a loupili Notthinghem, dostavníky a ostatní skupinky, pracovali jsme na službách a hráli hry, když nepršelo. Nakonec Notthinghem vyplavila povodeň, co málem vyplavila nás. Šerif za námi přišel se svými poskoky. Začala bitva. Bojovali jsme meči, kopími a luky (vše s patřičnou dávkou molitanu). Vyhráli jsme a zajali šerifa. Toho si pak vzal na křížovou výpravu král Richard Lví Srdce, který utekl

Září 2014

č.157

7

ze zajetí. Vítězství jsme oslavili hostinou, která trvala až do noci. Pak už jsme se jen balili a postupně odjížděli domů. Moc bychom chtěli pochválit kuchyň, která se letos překonávala. Dále vedoucí, kteří to vše vymysleli a připravili. Jen škoda, že nám hodně pršelo. Tábor se nám líbil a těšíme se na příští. Pavel Jelínek a David Čapek

Zemřelí ———————— Místo obvyklého svědectví o životě ses. Marie Bryolové rádi uveřejňujeme kondolenční dopis, který napsal br. Pavel Hromádka rodině naší zemřelé sestry a který nám poskytl. Máme za to, že je dobré jej ponechat v původní formě. Vážená rodino Bryolových, děkuji vám za zaslané oznámení o úmrtí Vaší maminky. To, že zemřela, jsem se dověděl již v neděli při bohoslužbách. Všechny přítomné to překvapilo a kostelem se po smutných slovech br. Košťála ozvalo slyšitelné překvapené povzdechnutí. Prosím za prominutí, že já sám, ač jsem se s Vaší maminkou v poslední době hodně vídával při jejích návštěvách v kostele, na pohřbu nebudu. Vlivem prázdninového programu právě v pátek ráno přijímáme vzdálenější návštěvu, kterou budeme provázet po turistickém poznávání Beskyd, což jsme již předem naplánovali a přislíbili. Proto se Vám takto omlouvám a píši. Vaší maminku mám v paměti od svého dětství. Jsem v podstatě o 10 let mladší a hned, jakmile jsem začal poznávat jak okolí fary, tak později Královy ul., vedla mne moje maminka na návštěvu k Jaroňovým do Nové Ulice. Pamatuji tu pravoúhlou zatáčku, kde ulice měnila směr od pošty ke křižovatce se Vsetínskou ulicí u hotelu Panáček. V jejím vnějším západním oblouku byla brána do dvora, v něm podlouhlý patrový dům, myslím, že vespod zděný, v patře s podlouhlou dřevěnou pavlačí. Na zadní straně dvora, směrem ke Králově ulici, byly hospodářské budovy a dílny, východním směrem, myslím, velká ovocná zahrada. Před domem byl velký travnatý dvůr s mnoha uskladněnými zemědělskými stroji, jichž byl dědeček úspěšný dodavatelem do okolí celého Meziříčí a Krásna. Dědečka Jaroně i babičku bych na fotografiích jistě ještě poznal. Vaše maminka (babička) byla pro mne, již jistě jako patnáctiletá, respektovanou starší dívkou, zato její bratr Miloš mne jaksi, jako kluka z fary a vedlejší ulice, vnímal. A to nejen při příležitostné návštěvě naší maminky u vaší rodiny, ale trvale. Mám na to nezapomenutelnou vzpomínku: Někdy, myslím si, že asi v roce 1946-7, kdy mi bylo již dvanáct let, byl v Meziříčí po válce založen letecký klub a na 8

č.157

Září 2014

zemědělsky využívaných loukách v místě dnešní DEZY bylo amatérské letiště se dvěma hangáry. Jeden byl směrem k Bynině a druhý směrem k Lešné a osamělému statku v polích. Kamarádem Vašeho zemřelého strýce Miloše byl jistý pan Vlk z rodiny továrníků, kteří vlastnili tehdy továrnu „Schlesingrovku“ směrem na Poličnou. Myslím, že pan Vlk se vrátil z Anglie, kde byl ve válce českým pilotem ve službách RAF. Letiště mělo několik menších jednomotorových letadel různých typů: americký Piper, německý průzkumný Storch, také jeden dvoumotorový lehký odzbrojený bombardér typu Siebel. Na leteckém dnu (možná i mimo) mě oba, Váš strýc i pan Vlk, jednou posadili do Storcha a proletěli se se mnou nad Valašským Meziříčím a jeho okolím. Nezapomenutelný zážitek pro malého kluka - první životní let! S Vaší maminkou se budou vytrácet pomalu i tyto vzpomínky na staré Meziříčí a Krásno, jeho mnohé dobré rodiny a jednotlivé lidi. Některé meziříčské lokality v původní podobě lze stále dobře prohlížet na starých mapách, dnes dokonce digitalizovaných a dostupných přes počítač, z čehož se tu a tam sám raduji a hledám v nich. Budu si tak muset osvěžit i to vzpomínané zákoutí Jaroňových v Nové Ulici. Rozepsal jsem se mimo rámec smutečního textu, což mi, prosím, promiňte. Na paní Marii Bryolovou, statečnou ženu, věrnou evangeličku, nikdy nezapomenu jistě nejen já, ale i ostatní členové sboru i lidé mimo něj. To nebylo jen její členství ve staršovstvu, ale také dlouholetá služba pokladní sboru, obětavě organizující výběr či zasílání saláru (finančních povinností) složenkami svému sboru. Když pak s příchodem vyššího věku odcházela ze služeb staršovstva, stále pracovala obětavě dál: vytřídila veškerou sborovou agendu (nejrůznější doklady, poštu, zápisy staršovstva a mnoho dalších listin) do úhledných svázaných balíků, označila je letopočty a uložila v archivu, v němž rovněž udržovala další základní pořádek. Chodila na návštěvy křesťanské služby, roznášela sborové dopisy a později časopis. To vše jsme si uvědomili, když jsme jako členové staršovstva znovu utřiďovali archiv po nejčerstvějších stavebních úpravách prováděných za br. faráře Jana Krupy – já s br. Danielem Popelářem. Opravdu mnoho toho pro svůj sbor v celém svém životě udělala! Zejména po předčasném odchodu manžela, Vašeho tatínka (dědečka), neměla život lehký. Jeho jsem bohužel znal pouze od vidění, nejvíce z nádraží ČSD – kdy on i já jsme denně dojížděli do práce – on do Bystřice pod Hostýnem do továrny TON a já za svou stavařinou. Odměnou všem jistě byla i krásná společná léta života ve Vašem rodinném domku a pohoda, kterou jste mamince všichni vytvářeli před tím, než pro svou nemoc musela odejít do odborného ošetřování. Pavel Hromádka Sestra Vlasta Bělíková se narodila 6.1.1933 v Loučce rodičům Johaně a Aloisi Vavříkovým. O jejím dětství jsem četl v knížce „Šel s nimi“, kterou mi kdysi věnovali manželé Zajíčkovi. Je tam krásné svědectví o její mamince, roz. Vrajové z Končin (leží mezi Kateřinicemi a Hošťálkovou). Paní Johanka byla v Loučce, kam se přivdala za vdovce se dvěma dětmi, velkým příkladem ryzího a zbožného člověka. Loučka, tehdy silně katolická vesnice, těžko přijímala přistěhovalou luteránku, která si prý ale záhy získala srdce místních lidí, kteří prý sami přiznávali, že je „ta luteránka“ zahanbuje. Září 2014

č.157

9

(Končiny patří k Hošťálkové, kde je původně luterský sbor.) Dětství sestry Vlasty bylo plné lásky a víry. Spolu s mladšími sourozenci jich nakonec bylo pět. V dětství a mládí měli samozřejmě povinnosti v hospodářství i doma. Do školy chodila ve Valašském Meziříčí. Po vyučení prodávala v obchodě a později pracovala jako kuchařka v Základní a mateřské škole v Loučce. Měla dva syny – Miroslava a Vladimíra, na jejichž výchovu byla od roku 1979 sama. Oba měla velice ráda a i v dospělosti jim pomáhala. V roce 2009 bojovala s vážnou nemocí, ale dokud jí síly stačily, ráda navštěvovala bohoslužby v našem sboru. Žila v domě se synem Vladimírem, který se o ni ve stáří a při snížené pohyblivosti staral, ale nablízku jí byl i syn Miroslav a také Zajíčkovi, kteří bydlí v téže vesnici. Velmi blízko si byla s neteří Janou (dnes Tomancovou), dcerou mladší sestry Marty, která neměla možnost zažít vlastní prarodiče, a tak své tetě říkala „babičko“. Po mozkové příhodě paní Vlastu opatroval syn Miroslav s rodinou v Hošťálkové. Sestra Vlasta Bělíková zemřela ve vsetínské nemocnici po dlouhé, těžké nemoci ve středu 16. července 2014 ve věku 81 let. Se sestrou Bělíkovou jsme se rozloučili v našem kostele 25.7. Sestra farářka Jarmila Wiera Jelinek kázala na text z Matoušova evangelia (11,28): „Pojďtež ke mně všichni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“ Ses. Bělíkovou jsem vnímal jako velice skromného, pokorného a vděčného člověka. Již delší dobu ji nesloužilo zdraví, ale nikdy si na to nenaříkala, vždycky říkala, že děkuje Pánu Bohu za to, že je ještě schopná se o sebe v základních věcech postarat. Byla hodně vděčná za děti a za to, jak se o ni synové starali. Když jsem chodil za sestrou Bělíkovou do nemocnice, tak jsem byl až překvapený, jak odevzdaně prožívala svou bezmoc. Bylo na ní vidět, že jí odcházejí síly, péče v nemocnici také není vždy optimální, ale ona pořád říkala, že je na tom dobře, že je „ještě tak“ a že děkuje Bohu za všechno. Byla vděčná za společnou modlitbu i za čtení z Písma. Daniel Heller

Domácí péče – Žerotínova 319 757 01 Valašské Meziříčí telefon: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800 [email protected] www.diakonievm.cz

Hospic Citadela - Žerotínova 1421 recepce: 571 629 084 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100 [email protected] www.citadela.cz

Den otevřených dveří v hospici Citadela bude 9.10.2014 od 9.00 h 10

č.157

Září 2014

Benefiční koncert Marty Kubišové a bazárek šperků pro Citadelu Vážené dámy, milí přátelé hospice, obracím se na vás s prosbou o pomoc. Chceme zkusit něco, co jsme ještě nedělali, s čím nemáme zkušenost. Bazárek šperků. Posílám plakátek s výzvou všem ženám, které mají doma nějakou bižuterii, dřevěný, kožený, kovový, jakýkoliv šperk, který se jim nehodí, nenosí ho, ale může potěšit, udělat radost někomu jinému. Můžou ho darovat ve prospěch hospice. Šperky spolu s dobrovolníky připravíme a budeme je prodávat před a po benefičním koncertě pro Citadelu, který se bude konat ve středu

22. října 2014 v Kulturním zařízení, na kterém tentokrát vystoupí paní Marta Kubišová. Finanční prostředky získané prodejem šperků použijeme společně s výtěžkem koncertu na nákup zdravotních a kompenzačních pomůcek pro naše klienty. Jedná se zejména o oxygenerátory na podporu dýchání, odsávačky a dávkovače léků pro nevyléčitelně nemocné v posledních týdnech jejich života, přesouvací podložky z lůžka do křesla nebo do sprchového lůžka, invalidní vozíky, závěsy ke zvedáku apod., nebo třeba i na bezzápachový koš na infekční materiál, který nám tolik chybí. Prosím o pomoc také při propagaci této akce a už se těším na skvělý výsledek. Děkuji a přeji krásné letní dny. Ruth Kopecká

Vzpomínkové předměty Milí přátelé, mnozí lidé dnes ve stáří trpí ztrátou paměti. Jejich životní prostředí se mění a obklopují je úplně jiné věci, než které kolem sebe měli dříve. Mladí, kteří o rodiče či prarodiče pečují, si zařizují bydlení po svém, ale i sami senioři si již dříve postupně modernizovali své prostředí, a v jejich životě se toho hodně změnilo. Při poruchách paměti pro ně bývá těžké vybavit si dobu, kdy byli mladí. Ovšem právě s dětstvím a mládím bývá spojeno mnoho dobrých vzpomínek. Když se člověk obklopí předměty, které dříve důvěrně znal, často se mu podaří oživit vzpomínky hluboko zasuté. V denním stacionáři se o to pokoušejí a pomáhají tak lidem nalézt obyčejné štěstí uprostřed často velmi podobných či stejných dnů. Pomozme jim shromáždit předměty vhodné pro reminiscenční terapii. Nejedná o staré nepotřebné věci, ale o takové, které jsou svým vzhledem typické pro dobu přibližně před 50 lety. D. Heller Jaké předměty bychom mohli v denním stacionáři využít pro klienty (k práci se vzpomínkami): Nástěnné hodiny do 2. místnosti (např. ty, co naši klienti mívají dodnes ve svých domácnostech), nástěnné hodiny do relaxační místnosti, kukačky – třeba i nefunkční, ubrus (do polic skříněk, na stůl, na komodu, na polici), povlaky na polštáře, rámy obrazů, obrazy – vyšívaný, malovaný (valašská krajina, práce na poli, náboženská tématika, aj.), polička (např. i s možností uložení talířů), talíře malované jako dekorace na stěnu, rádio – i nefunkční, fotografie – krajina, lidé; staré pohlednice, modlitební kniha, košíček na materiál k šití, obaly na květináče – původní, deštník, klobouk (pánský, či dámský), „Čagan“, do kuchyně dečku na pověšení – vyšívaná s nápisem, telefon s číselníkem, máselnice, porcelánová dekorace, váza – sklo, meteorologická stanice  - panáček a panenka… Děkujeme za pomoc. Petra Prná – tel. 737 391 341 Září 2014

č.157

11

Bohoslužby: 14.9. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby – sestra Pavla Taurková

21.9. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby – farář Pavel Fojtů

28.9. neděle

9.30

bohoslužby s večeří Páně, křest Jana a Emílie Hrtusových - farář Daniel Heller

5.10. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby – bratr Tomáš Jelínek

12.10. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby

Úřední hodiny:

– bratr Pavel Trusina

kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561

Další program v našem kostele: Sborový večer ani sborová neděle se v září nekonají.

Pravidelný týdenní program: Středa

18.00

biblická hodina od 1.10.

Čtvrtek

15.30

náboženství

Pátek

18.00

mládež (dle dohody)

Neděle

8.45

nácvik sborového zpěvu

9.30

bohoslužby

Bohoslužby v domově důchodců v Podlesí:

[email protected] Pastorační pracovnice Věra Tyralíková mobil: 723 981 253

Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994

Adresa sboru: Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail: [email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190396260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz

Neděle co 14 dní ve 14.00h.

NÁŠ ČASOPIS

V měsíci září a říjnu, kdy má ještě farář Daniel Heller stu-

Vydáno 14. 9. 2014 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]

dijní volno, budou bohoslužby zajišťovat faráři z okolních sborů. Jedná se o neděle 14.9., 28.9., 12.10. a 26.10.