Školní rok 2010/2011, číslo VII., 14. 12. 2010
Příspěvky v časopise jsou žákovské práce. Mohou se v nich proto vyskytovat různé stylistické nedokonalosti, případně jiné chyby, které nebyly zcela vymýceny a opraveny. Jsme teprve na cestě, stále se ještě učíme tímto způsobem pracovat. Buďte proto při svém hodnocení shovívaví. Tento časopis pro vás připravili žáci 9. ročníků za velkého přispění našich mladších kamarádů z Komenského rynku.
Přiblížil se konec roku a s ním i nejkrásnější čas pro všechny děti. Ano, Vánoce přicházejí ! Sněhová peřina už pokryla celý kraj a my doufáme, že bude halit okolní stráně i přes vánoční prázdniny, protože co by to bylo za Vánoce bez sněhu. Venku už se značně ochladilo, takže se rádi stulíme někde doma v teplíčku. Jistě, televize nám určitě připraví zábavu v podobě pohádek a filmů, ale co takhle aspoň na chvíli ji vypnout, počítač nechat spát a něco si přečíst? Třeba pěknou knížku, anebo náš časopis ! Připravili jsme pro Vás spoustu čtení o tom, co jsme od září prožili v naší škole a čtenáři příběhů si také přijdou na své. Milovníci poezie nám snad odpustí trochu té školácké neohrabanosti. Též věříme, že oceníte i výtvarné pokusy některých malých umělců. A až už vás to čtení omrzí, vyběhněte ven a užijte si zimních radovánek. Ale teď pozor, začínáme..... Pamatujete si ještě ? 1. září, velká taška na zádech, větší skoro než vy sami. Máma s tátou vás přivedli do školy. V těch dětských očích byl možná strach, ale také velké očekávání. Jaká asi bude paní učitelka, přijdou i kamarádi ze školky ? Další roky to už bylo jiné. Těšení na spolužáky zůstalo, ale to ostatní ? Vždyť už druhák ví, co ho v té škole bude čekat. A co teprve po osmi letech. To už vás máloco překvapí ! I když, kdo ví ? Třeba to bylo letos jiné ... Chodím rád do školy? Do školy chodím ráda jen tehdy, když se ten den moc neučíme, ale spíše do školy chodím nerada. Tak to bych neřekl. Sice tu potkám fajn lidi, ale to nepřeváží fakt, že škola má spíše více záporů než kladů .. Jsem možná výjimka, ale chodím docela ráda. Určitě chci něco vědět, navíc ve škole se dá zažít i spousta legrace, takže proč ne ? Chce se mi ráno vstávat ? Ranní vstávání je hrůza, když zvoní budík na telefonu, tak si ho nařídím ještě na 5 – 10 minut a když máme ve středu seminář, tak to je ještě horší Tak to určitě ne,sice se těším na spolužáky, ale to učení a písemky, to není rozhodně pro mě. Vstávat se mi nikdy nechtělo a určitě nikdy chtít nebude. To záleží na tom, co mne ten den čeká, třeba dnes jsem se hrabala z postele půl hodiny ... Co cítím, na co myslím cestou parkem ? Já chodím přes Komeňák a to si vždy říkám, už abych šla opačnou trasou zase domů. Když jdu brzy ráno, tak to doufám, že z té tmy na mě nikdo nevybafne a když to mám na poslední chvíli, tak to makám a myslím na to, abych to stihla. Myslím, kolik hodin a jaký rozvrh dnes máme a hlavně, kdy budu moct zmizet. Po ránu je mozek vypnutý a když se mi ho podaří rozchodit, myšlenky se ubírají jiným směrem, než jakým by si učitelé představovali. Na co myslím, když večer uléhám ? Jsem ráda, že už konečně ležím v posteli, ale myšlenka, že mám ráno vstávat, tak to není nic moc. Ale nakonec zavřu oči a všechno pustím z hlavy. Uléhám a jsem ráda, že je ten den za mnou.
Takto odpovídali deváťáci. Ale nemyslete si, že to je názor většiny našich žáků. To snad s věkem přichází pocit, že nejlepší je nedělat nic. A že se našli i tací, kteří se na školu těšili, tak tomu můžete klidně věřit. Samozřejmě prvňáčci, ale i páťáci, kteří letos povýšili ze školičky na Komenského náměstí k nám, „nahoru“. Škola mě překvapila dobrými obědy a počítačem na volbu jídel. Je tu pěkně vymalováno a také velká tělocvična. Podlaha trochu klouže, už jsem na ní spadl. Skříňky v šatnách jsou pěkný a velký, vejde se mi tam spousta věcí. Je to tu fajn. Líbí se mi, že si můžu o přestávce jít něco koupit. Je tu také hezký výhled na krajinu. Poznal jsem nové kamarády a máme i hodné paní učitelky. Když jsem šla 1. září do školy, tak jsem byla trochu nervózní. Trochu jsem bloudila, ale pak jsme se šli podívat do jídelny a ta se mi moc líbila. Také třída je moc pěkná. Vloni jsme ji měli mnohem horší. Škoda, že se kluci nezměnili, mohli by být lepší. Žáci z 5. B
Co očekávám od devátého ročníku ? Nad touto otázkou se snad zastavil každý z naší třídy. Já osobně mám pocity smíšené – čeká nás zábava (školní ples, mikulášská nadílka pro malý „špunty“, školní výlet,...) Kromě toho ale i horké chvilky při písemkách, těžká hlav při volbě budoucího povolání. Ve školních lavicích jsme spolu strávili téměř 9 let. V první třídě jsme byli vyplašená mláďata, co neuměla napočítat do deseti a teď se rozletíme do světas pocitem, že není nad nás. Až jednou, za pár desítek let zavzpomínáme nad hromádkou vybledlých fotek na školní léta, doufám, že budeme vzpomínat jen v dobrém.
opakování a společenských akcí. Hodin máme méně než v osmé třídě, množství seminářů na výběr. Myslím si, že každý si vybere, co mu vyhovuje. Máme k dispozici seminář ruské konverzace, technické kreslení, češtinu, ... Tak jak ? Myslíte, že tímto rokem proplujete v pohodě ? Já doufám, že to zvládnem. Tak nám držte palce !
Anna Marie Mečířová
Co já očekávám od deváté třídy ? Popravdě, moc jsem se netěšil. Každý další ročník jsou nové starosti. Letos hlavně vybrat si správnou školu. Můžete si myslet, že jste vybrali správně a pak zjistíte, že jste šlápli totálně vedle. Já jsem se zatím zcela nerozhodl. Všichni z nás mluví o tom, jak se těší na školní akce. Všechno teď bude na nás, ale doufám, že nás v tom osmáci nenechají a pomůžou nám. A učení ? Bude to hodně těžké či naopak „lehárko“. Projdeme devítkou jako po másle ? Všichni mi říkali, že devítka je lehčí než osmička. Já tomu věřil a zatím se mi to i jeví. Spousta
Perličky ze školních lavic: Při mé hodině se snažil být hodný. Až moc. Svým zpěvem úmyslně ruší hodinu hudební výchovy. Pořád se hlásí. Maže tabuli příliš mokrou houbou.
Michal Rucz 9. A
Cesta proti času 25. října se v Semilech konala zajímavá akce – Cesta proti času. Závodu se účastnily všechny základní školy ze Semil – celkem 64 týmů, což bylo kolem 200 dětí. Tento závod každoročně pořádá ZŠ Ivana Olbracht ve spolupráci s knihovnou, muzeem a městskou policií. Tříčlenná družstva musela proběhnout stanovenou trasu a přitom zodpovědět na otázky, které se letos týkaly řemesel v Semilech. My, deváťáci, jsme byli na jednotlivých stanovištích a naším úkolem bylo kontrolovat, zda družstva plní stanovené úkoly, také potvrdit každému, že naším úsekem proběhli. Potěšilo nás, že velká část účastníků přistupovala k závodu zodpovědně. Žáci 9. A
Den prevence kriminality Ve čtvrtek 11. listopadu jsme se zúčastnili Dne prevence kriminality. Nejlepší to bylo v kině. Koupila jsem si popcorn a začal film. Vyprávěl o klukovi, který byl šikanován. Někteří se dokonce neubránili i slzám, když Martina, hlavního hrdinu příběhu, kluci prohodili oknem. Poté jsme se přesunuli do knihovny, tam s námi besedovali Honza a Petr, dva mladí kluci. Bavili jsme se o filmu a o šikaně. Šokovalo nás, že šikana není trestný čin.Den jsme zakončili v Kulturním centru Golf. Zde jsme procházeli jednotlivými stanovišti, kde nás čekalo řešení různých úkolů. Program se nám moc líbil. Žáci 6. A
P
raha krásná, Praha stověžatá
Ve čtvrtek 18. listopadu obě pětky jely do našeho hlavního města. Ráno v 6:58 s námi vlak ujížděl ku Praze. Při odjezdu jsme zahlédli Filipa, jak nám mává z vlakového nádraží. Zaspal a dorazil těsně ve chvíli, kdy již byl vlak v pohybu. Po příjezdu do Prahy jsme se šli do KFC občerstvit. Pak rovnou do Národního muzea. Tam jsme viděli spousty vycpaných zvířat, sochy a jiné zajímavosti. Z muzea jsme si to namířili na oběd do McDonaldu. Odsud pak naše kroky vedly na Staroměstské náměstí. Přišli jsme právě včas, orloj právě odbíjel celou. Z věže Staroměstské radnice jsme měli celou Prahu jako na dlani. Obdivovali jsme Hradčany, Petřín, Žižkovskou věž, obří kyvadlo na Letné, v dálce Strahovský klášter, ale okouzlily nás hlavně tisíce střech, věžiček, komínů,... Odsud jsme šli na Karlův most, kde byli různí muzikanti a malíři. Při čekání u zábradlí, až budeme všichni, Honzovi spadla bota do Vltavy. Byla to velice nečekaná událost, ale vyřešila se tím, že mu paní učitelka navlékla na nohu igelitovou tašku a připevnila ji ozdobnou gumičkou do vlasů. Takhle ale Honza po Praze chodit nemohl, proto jsme mu šli koupit nové boty. Ve zbrusu nových teniskách již Honza společně s ostatními spěchal na vlak a pak již hurá do Semil ! Simona Procházková 5. A
Staré povìsti české 18. listopadu děti z pátých tříd vyjely do Prahy. Navštívily výstavu v Národním muzeu nazvanou Staré pověsti české. Dozvěděly se tu mnoho zajímavostí z naší historie. Jak bylo asi Horymírovi, když se svým koněm Šemíkem skákal z Vyšehradu ? A co si asi pomyslel Praotec Čech při pohledu na krásnou krajinu kolem hory Říp. Součástí prohlídky bylo i vyplnění pracovních listů, které navazovaly na tuto výstavu. Potom se všichni rozutekli do různých sálů. Kostra plejtváka na ně udělala veliký dojem. Obdivovali vycpaná zvířata i ostatní exponáty. Pro některé to bylo první seznámení s tímto muzeem, dokonce i se samotnou Prahou. Výlet se jim moc líbil a doufají, že se do našeho hlavního města budou moci co nevidět znovu podívat. Žáci 5. B ZAJÍMAVOSTI O PRAZE: Nejvyšší stavbou v Praze je televizní věž na Žižkově (216 metrů). Největším chrámem je chrám Sv. Vít na Pražském hradě. Jeho délka dosahuje 24 m, největší šířka 60 m, klenba má výšku 33 m. Tato církevní stavba se může pyšnit i největší okenní růžicí o průměru přes deset metrů. Největší zvon, pojmenovaný Zikmund a vysoký přes dva metry, se nachází rovněž v chrámu sv. Víta Největší bronzovou jezdeckou sochu najdou Pražané na vrchu Vítkov. Jan Žižka na koni je vysoký 9,6 metru, autorem díla je Bohumil Kafka.
Nezvaní hosti ? Je 3. prosince a k nám přišli do třídy deváťáci převlečení za čerty. Letos nebyli tak hrůzostrašní jako loni, ale i tak jsme se báli. Když se objevili ve dveřích, bylo jich strašně moc. Měli moc pěkné převleky a mnozí z nás se docela lekli. Pěkně klukům počmárali černou barvou obličeje, dokonce si tři z nich nacpali do pytlů a odnesli ven. Nakonec nás všechny obdarovali adventním kalendářem, který jsme si ale zasloužili společně zazpívanou koledou.
Žáci 5. B
Také si rádi hrajete? Hrát si ale nemusíme jen s hračkami, hrát si lze i se slovíčky. Že nevíte jak ? Třeba tak, že si vymýšlíte různé příběhy a nebo, co takhle hra s rýmy ? Jan Vodňanský napsal úžasnou básničku:
Čtyři kapsy
Děti z 5. A zkusily dovymyslet, co všechno ještě může být v básníkových kapsách. Jak se jim to podařilo, posuďte sami:
Mám já čtyři kapsy Jsou to kapsy na psy Pravá není veliká Nosívám v ní ratlíka Ve druhé dva pinčly mám Vždycky jeden vyčnívá Ve třetí mám knírače Pořád je mu do pláče Ve čtvrté je jezevčík Ten je ze všech nejhezčí Z páté stoupá dým Kdepak, to je bernardýn Anglicky se říká dog v šestce je buldok V sedmé kapse sídlí vlčák V osmé kapse zase ovčák V deváté kapse mám čivavu Rád ji myju v lektvaru V desáté kapse činčila Já si zpívám tra la la Jedenáctá je pro retríva Říkáte si kýho výra
V deváté mám vlčáka Rád nám skáče panáka V desáté je sněžný pes Pročmuchává celý les (Barbora Bísová)
V páté chovám bernardýna Jezdí se mnou do Londýna
(Simona Procházková)
V páté kapse bernardýna Tahat se s ním, to je dřina V šesté kapse setr
Anna Geciová )
V páté já mám dalmatína V šesté tam je doga líná V sedmé tam mám čivauvu Přeplavala Vltavu V osmé to mám pudla Jmenuje se Šmudla
Boxer v kapse číslo dvanáct Z kapsy skočil, pak se rozplác Bišon chlupatý jak prales Do třináctky rád by zalez Poslední, ta prázdná kapsa Ta už není ani na psa Do ní kočku zřejmě dám Ať přítelkyni v ní tak mám
Do šesté si pudl lehl Zívl si a už se nehl V sedmé nosím pudlici K ránu nosí čepici Čivavu mám v kapse osmé Vzteká se že nevyroste Kokršpaněl v desáté je Před spaním si čenich myje Jedenáctku hlídá vlčák Kouše, štěká, je to syčák
Rozpáral mi svetr V sedmé kapse bígl Zkoušel na mě fígl
V osmé kapse jorkšíra Ten je ale špindíra Devátá je na krmení V té však žádný pejsek není V desáté je díra Ztratil jsem z ní bígla Jedenáctá kapsička V té však bydlí kočička Dvanáct kapes musí stačit Žádný z psů se nesmí tlačit (Šárka Hloušková
)
V páté kapse čivavu mám Pojedu s ní na výlet sám V šesté kokršpaněl sedí A do dáli zasněně hledí V sedmé kapse voříšek Má heboučký kožíšek V osmé kapse sedí pudlík Stále cucá dětský dudlík V deváté mám dogy Co vyhledávaj drogy V desáté mám boxera Ochrání mě zvečera
Nosí se jak krásná dáma V poslední mám bernardýna Je to velká kůže líná (Jirka Jakubů)
V jedenácté kapse je ovčácký pes Který štěká na celou ves Do poslední prázdné kapsy Si dám svůj průkaz na psy (Leona Hlavatá)
V páté já mám dalmatína V šesté tam je doga líná V sedmé tam mám čivavu Přeplavala Vltavu V osmé já mám pudla Jmenuje se šmudla V deváté mám vlčáka On rád skáče panáka V desáté je sněžný pes Pročmuchává celý les (Barbora Bísová)
V páté skrývám čivavu Vejde se i pod hlavu Do šesté dám čuvače Který má rád koláče Do další dám chrta Který všechno zhltá Do osmé pak ohaře Rád se vozí na káře V deváté mám dobrmana
Bílá peřina Je 2. prosince. Od rána sněží. Venku už je pořádná zima, celá krajina je pokrytá bílou peřinou. Lidé začínají nosit do krmelců žaludy a kaštany. V sadě srnky okusují poslední zbytky jablek. Do krmítek létají ptáci, které na první pohled nerozeznám. Dívám se z okna, v dálce si hrají děti. Staví sněhuláka. Chlapec právě nese mrkev, kterou dá sněhulákovi místo nosu. Začíná padat drobný sníh a po chvíli již poletují vzduchem vločky velké skoro jako koláče. Jsou krásné, pomaloučku klesají k zemi, vypadají jako něžná krajka. Chtěla bych je chytit do dlaně. Otevřu okno, ale mé ruce jsou horké a vločky na nich hned tají.Do rána jich napadne ještě spousta a já se těším, jak zítra postavím pod okny krásného sněhuláka ! Alena Hartigová 9.A
Sněhová vločka Byl konec listopadu a tepla bylo pomálu. Po ránu už bývala pořádná zima a ve vzduchu bylo cítit, že brzy přijde první sníh. Děti ve městě se na něj moc těšily, ale sníh stále nepřicházel. Sněhové vločky si lebedily v mracích a na zem se jim moc nechtělo. Jednoho dne se ale vločky začaly nudit, zatoužily opustit svoji mračnou peřinu. Byl mrazivý den a z nebe se začal potichoučku snášet běloučký sníh. Byl právě Štědrý den, všechny děti vyběhly ze svých domovů a křičely: „Hurá, sněží !“ Chumelenice to byla jak se patří, během krátké doby celý kraj už ležel pod sněhovou peřinou. Zatímco před domy na sídlišti vyrostlo hned několik sněhuláků, v mracích si stále lebedila jedna z vloček. Dolů na zem se jí moc nechtělo. Když ale slyšela zvonivý dětský smích a viděla tu záři v dětských očích, nelenila a vyskočila z mráčku. Tiše poletovala vzduchem až dopadla na jednoho sněhuláka. Právě mu děti upevnily na obličej mrkev a uhlíky místo očí a pusy. Vločka se na něho pohodlně usadila a každý den se mohla těšit z dětských her. Protože tuto zimu byl pořádný mráz, sněhulák dětem vydržel až do začátku března. Když přišlo jaro, sněhulák začal pomalu roztávat a s ním i malá sněhová vločka. V místě, kde stával sněhulák, později vykvetla něžná bílá sněženka. Markéta Košťálová 9.A
Příběh o malém Petrovi Bylo krásné slunečné odpoledne, 24. prosinec a malý Petr přemýšlel, jak by si zkrátil čekání na Štědrý večer. Po půl hodině přemýšlení ho napadlo, že si půjde ven zahrát s kamarády hokej. Teple se oblékl a vyrazil. Brodil se hlubokým sněhem, až dorazil k zamrzlému rybníku. Kamarádi tu už byli a právě se rozdělovali do týmů. Petr hrál v útoku, a když promarnil už snad desátou šanci, kamarádi mu naštvaně poradili, ať se raději sebere a jde domů a vrátí se tehdy, jakmile se trefí do branky. To byla potupa ! Chlapec popadl svoji hokejku a naštvaně utíkal k lesu. To mu ještě nikdo neřekl, že je k ničemu. Ze vzteku začal koulet sníh na sněhuláka. „Až ho postavím, tak ho pořádně rozkopu,“ myslel si, „aspoň vybiju vztek.“ Uválel první kouli, na ni posadil druhou a třetí. Do lesa doběhl pro větve a nějaké kameny. „Tak a sněhulák je hotový,“ myslí si, „teď to schytá za všechny kluky z rybníka.“ Když už se chystal poprvé kopnou, najednou sněhulák promluvil : „Počkej, Petře, jestli mě nezničíš, řeknu ti jedno velké tajemství.“ Chlapec se zastavil a nevěřil vlastním uším. „ Mluvící sněhulák, to není možné ! Řekni mi tedy to tajemství.“ „Když půjdeš kousek cesty směrem k městu, dojdeš ke starému dubu,“ povídá sněhulák. „V něm je otvor, do kterého můžeš vstoupit a dostaneš se do světa, kde se ti splní všechny přání.“ Petr se rozloučil se sněhulákem a utíkal po cestě , která vedla do města. Skutečně narazil na starý, obrovský dub a v něm zela velká díra. Trochu se bál, ale vlezl dovnitř. Čekal ho malý skřítek uprostřed kvetoucí louky. Petr jedno přání měl. Umět hrát hokej tak, jako nejlepší hráči na světě. Dostal kouzelnou hokejku a pelášil zpátky na rybník. Kluci ho už z dálky viděli a hned začali pokřikovat : „To už ses naučil hrát ?“ Petr na nic nečekal a zapojil se do hry. Hrál nejlíp ze všech. Po třech gólech chvátal domů, protože ho čekal rozsvícený stromeček a pod ním spousta dárků. Ale ten nejlepší, ten už přece dnes dostal… Patrik Filinger 9. A
Co si povídaly sněhové vločky Jednou v noci, bylo to právě tu noc, kdy se lidé scházejí kolem štědrovečerního stolu, přivál vítr z dalekého severu nad město velké, temné a buclaté mraky, plné ledových krystalků. Z nich se pak až do rána sypal sníh na dosud spící krajinu. Stříbrné vločky se tiše snášely k zemi. Poletovaly zvesela vzduchem a pozorný posluchač by možná zaslechl tichounký, zvonivý smích. Jako když někdo v dálce zlehýnka udeří do trianglu. Střecha malého domku byla za malou chvíli pokryta sněhovou peřinou. Sněhové vločky jedna přes druhou chtějí povídat. O tom, jak se snášely k zemi, co během své cesty viděly a zažily.
A všechny se shodují na tom, že jejich cesta dolů sice netrvala tak dlouho, ale stála za to. Každá viděla něco jiného, lidi, milující jeden druhého, ale také zoufalce, kteří bědovali, že nemají ještě přichystané dárky, doma naklizíno, napečené cukroví. „Ale o tom přece Vánoce nejsou,“ vykřikla jedna z vloček. „Nezáleží tolik na množství dárků a cukroví, důležitější přeci je, že se lidé sejdou kolem stolu a oslaví narození Ježíška a stráví tak spolu krásné chvíle. Obdarovat mohou své nejdražší nejen dárečkem, ale i láskou, přátelstvím a úctou.“ Mezitím za oknem rozzářené oči dětí hledí k rozsvícenému stromečku a někde daleko zvoní tisíce zvonečků a nebo že by to bylo něco jiného ? Kdo ví. A.M. Mečířová 9. A
Sněhová pohádka naruby Servus, jsem Vločák. Jsem syn mámy Vločnice a táty Vločáka staršího. Bydlíme v šedivém mraku, z kterýho sem tam nějaká moje ségra skočí dolů (žádná škoda, beztak mi pěkně lezou na nervy). Já se chystám na seskok taky. Už se na to těším, protože jsem krásný a lidé mě budou určitě obdivovat. Tady mi říkají „Šampónku“, což se mi moc nelíbí. Lidé si mě budou určitě více považovat. Tak jsem skočil. Než jsem žuchnul na kámoše, obdivovalo mě hned několik lidí a bylo to moc fajn. Hned po dopadu mi ale bylo jasné, že věci, které mám v příručním zavazadle, zjevně nebudu potřebovat. Jednalo se například o hřeben, gel a lak na vlasy, náhradní náušnice, oblečení, atd. Leželi jsme tam spolu s ostatními vločkami celou noc a nic fajnovýho to teda nebylo ! Ráno pak přišel chlap a ohromnou lopatou nás odhazoval na jednu velkou hromadu. Vločky pištěly, vločáci nadávali a já jediný si náramně užíval, že opět letím. Jenže pak už jsem ležel spolu s ostatními až do následujícího rána. Dopoledne přijela dvě obrovská nákladní auta, která si nás naložila na korbu a uháněla někam daleko. Po dlouhé době zastavila kdesi u lesa, tady jsme byli shozeni na zem a velký bagr nás rozhrnul do úzké dráhy. Můj třetí den. Ležím tu už od včerejška a nic. Fakt mě to už nebaví ! Ráno jsem se učesal, nageloval, nalakoval, oblíkl si to nejlepší, co tu s sebou mám. Přemýšlím, že sbalím tu krásnou vločku, která si jen tak hoví kousek ode mne. Najednou něco přesviští přese mě. Šílenec na běžkách, za ním další a další. Nejenže mě to bolí, ale jsem totálně rozcuchaný ! Druhý den se oteplilo. Cítím, že je to můj konec. Končí můj krátký život na zemi. Trval jen pár dní a opravdu jsem si ho moc (ne)užil ! Karolína Bušková 9. A
Jak slavíme Vánoce my, to každý z nás zná. Málokdo z nás ale ví, jak slaví Vánoce lidé, kteří žijí v naší blízkosti, jsou vašimi spolužáky, mluví stejným jazykem jako vy, jen se trochu odlišují. A to nejen odlišnými geny, ale třeba i jinou kulturní tradicí.
Jak slaví Vánoce Romové ? Předně si nedokáží představit Vánoce bez společnosti ostatních příbuzných. Zatímco my se scházíme v nejbližším rodinném kruhu a naše Vánoce mají spíše intimní charakter, u nich je důležitá zábva, radost, tanec a hudba. Štědrý večer vždy býval centrem vánočních oslav, rodina se shromáždila okolo stolu, dříve třeba jen na zemi a než začala večeře, nejstarší muž z rodiny popřál všem vše nejlepší, hodně zdraví, štěstí, dětí, peněz a hlavně, aby ten příští rok byl lepší než předešlý. Než se pustili do jídla, připili si pálenkou. Bývalo zvykem, když byl Štědrý večer, tak napřed měli čočkovou polívku a potom byla večeřa! Maminky dělávaly takový velký knedle, byly žlutý jak vosk. Dávaly tam rozinky, rohlíky a zabalené to pak daly vařit… k tomu byl ještě bůček vařený v zelí. Na Boží hod vánoční se od oběda zpravidla pokračovalo ve veselí dále a tak to trvalo až do svatého Štěpána. Silvestr a příchod nového roku se u Romů slaví dnes již stejně jako u ostatních. Také bylo zvykem, že chodila na Štědrý den po vesnici. Romská kapela obcházela jednotlivá stavení a vinšovala a hrála koledy. Místní obyvatelé je očekávali jako zprostředkovatele štěstí v budoucím roce. iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii aaa
Co je ceplík? Ceplík je vánočka. Tu máme na svém stole nejen o Vánocích. Říkalo se jí také pletenice, calta, štědrovnice, štrycla či štrucla. Co znamená koleda? Původně v jazyce Slovanů znamenalo toto slovo samotné Vánoce. Dodnes ho používají v bulharštině, makedonštině, srbštině. Rusové ho používají pro označení jednoho z vánočních svátků. U nás se význam tohoto slova přesunul až k písním.
Vánoce Veronika Janusová V. 9. A
Vánoce Lucie Vodrážková
Těšíme se velice, až k nám příjdou Vánoce. Dárečky si rozbalíme, vesele si zaječíme. Dobrou večeři si dáme, koledy si zazpíváme. Pak zalezem si do postele, Vánoce jsou přeci skvělé. Zima Karolína Bušková 9. A
Už je zase na čase, obléknout si čepice. Nechce se nám dneska ven, tak si radši zalezem. Vydržíme do jara, vždyť je venku fujara. Sníh teď padá za oknem a já smutním. Chci jít ven.
Čert, Anděl a Mikuláš Šimon Doležal
Vánoce už budou tady, bude zima, bude mráz, na silnicích budou ledy, s kamarády máme sraz. Už se těším na Ježíška, copak asi nadělí ? Doufám, že zas celou zimu, neproležím v posteli. Mikuláš a Barborky přinesly mi brambůrky. Já jim za to předvedu krásnou novou koledu. Zimní čas (K. Kalousová, K. Bubeníková, L. Hrubá) 7. A Ve vaně se kapr plácá, voda všude kolem cáká. Chytil jsme ho u rybníka, čekal možná na vodníka. Ten tam ale nepřišel, tak jsem radši domů šel. Po cestě jsem potkal čerta, kopyta měl tuze velká. S Mikulášem, s Andělem, přišli nadělit nám všem. Já raději pospíchal, by mě čert s sebou nevzal. Vánoce Martina Borčická 5.B
Venku tma, za okny sněží, vítr vzlétl do věží. Čerte, Mikuláši a Anděli, snad nám něco nadělíš. Anděl rolničkou zacinkal, Čert řetězem o zem práská, Mikuláš dárky už dal, Šimon nad košem mlaská. Za rok přijďte k nám zas, v ten tajemný zimní čas.
Vánoce jsou krásné svátky, nedají se vrátit zpátky, salát z brambor, porce ryby, nemůžem se dočkat ,kdyby, Ježíšek snad nepřišel, na nás třeba zapomněl ? Děti už se dívaj z dálky, Ježíšek už nosí dárky. Jestli byly hodné, budou jich mít hodně. Venku krásně chumelí a děti se radují. Za rok zase v stejný čas Vánoce tu budou zas.
POMÓÓÓC Veronika Janusová 9. A
Zapadla jsem do sněhu, zebou mě už nohy, dobu tady mrznu, drkotaj mi zuby. Potřebuju na záchod, mám už na kahánku, nezvoní mi mobil, ztratila jsem simku. Zapadám hloub do sněhu, oči se mi klíží, zvolna ztrácím odvahu, pomoc se už blíží ... SNAD.... Už je zima Anna Marie Mečířová 9.A
Za okny je fujavice, natáhnu si rukavice. Za dveřmi je mráz, s šálou to jde snáz. Vytáhnu si sáně a pak hurá na ně. Na hlavě mám čepici, nevadí mě, že fičí.
Najdeš 6 rozdílů mezi oběma obrázky ?
HÁDANKY j Je to dětí velký přítel, chodí však, jen když je zima. Na zádech má velký pytel, v kterém spoustu radosti má. j Copak je to za panáčka, který pláče v zahrádce, sotva teplé jasné slunce, paprsky ho zahřát chce? j
Dvanáct čápů, dvaapadesát koroptví, tři sta pětašedesát ptáků jedno vejce snesli. kkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkk Milé děti, za pár dní budete u rozsvíceného stromečku čekat na dárky. Jestlipak jste si napsaly svá přání. Že ne ? Ale jak potom má Ježíšek vědět, co si Jirka, Alenka či Vašík přeje. Děti z pětek a ze šestky si je napsaly. Možná, že to ještě také stihnete ! Milý Ježíšku, ať jsme všichni pohromadě. s uklízením, tátovi se stavěním Píšu ti ze Semil a doufám, že mi Kačka stodoly. Občas jsem i zazlobila, splníš pár přání. Moc bych si Milý Ježíšku, ale to ty víš. Přála bych si nové přála, aby se někteří lidé změnili, Po roce tu jsou opět Vánoce. Je už boty a také džíny, z těch starý také by se hodily dobré známky krásná vánoční nálada a já jsem už vyrostla. Tobě přeju, ve škole a všem bych poslala doufám, že nemáš moc práce, abys měl pro všechny dostatek vánoční pohodu. Moc tě pozdravuji a těším se na dárky od takže si přečteš mé přání. Chtěla dárků a aby ti nic nescházelo. bych nové brusle, mobil, kolo a Doufám, že na štědrý den k nám tebe. Míša hlavně zdraví celé rodině. přijdeš a nezapomeneš na nás, i Milý Ježíšku, když bydlíme na okraji města. Myslím, že je vhodný čas Týna Milý Ježíšku, Budu tě z okna vyhlížet jako napsat si o dárky, abys to Jistě víš, že jsem byla celý rok každý rok. Tvoje Míša stihl je nakoupit. Maminka hodná, teda nevíš, protože jsem moc mi dovolila přát si jen dva – hodná nebyla. Přála bych si dostat takže bych chtěl počítačovou více času nebo abych nemusela hru a lego. A když mamka chodit do školy. Vím, že to jsou dovolí, tak ještě knížku. neobvyklé dárky, ale když mi mé Doufám, že alespoň dva dárky přání splníš, budu nejšťastnější na přineseš, ale když bude jen světě. jeden, i tak budu vděčný. Pavla Milý Ježíšku, Jenda V minulém roce jsi byl velice Milý Ježíšku, VESELÉ VÁNOCE A Blíží se Vánoce a já bych si přála štědrý, protože jsi mi přinesl ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK hodně věcí. Ale hlavně dobré nový fotoaparát a mnoho dalších REDAKCe zdraví pro celou rodinu a hlavně dárků. Letos jsem byla hodná, VÁM PŘEJE pomáhala jsem mamince
