7/2011 Drazí farníci, prorok Izaiáš 700 let před Kristem vidí svůj národ v hluboké temnotě, (jak v zajetí, tak i ve vnitřním odpadu od víry). Nezůstává však v beznaději, proto říká: „Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vychází světlo“. Opakem světla je tma. Proto nás Pavel v listě Titovi napomíná, „abychom se odřekli bezboţného ţivota i světských ţádostí“. Jeţíš je ten, kterého předpovídali proroci, který se narodil, ţil mezi námi, zemřel za nás a vstal z mrtvých, aby nás vykoupil z temnoty hříchu a dal nový ţivot. Kdyţ se narodil, jak připomíná dnešní evangelium: „Sláva Páně se kolem nich rozzářila“. Vánoční období je jakoby orámováno lidmi: na jedné straně jsou pastýři, na straně druhé jsou mudrci od východu. Obě tyto skupinky lidí spojuje Kristus, ale také události se světlem: u pastýřů je to jas andělů, u mudrců je to světlo hvězdy. Pokud je člověk ve tmě, těţko se orientuje. Stačí však třeba světlo zápalky a prostor, který obklopovala dříve tma, se stává reálným… Pastýři jsou nadšeni něčím nevídaným v jejich neatraktivním ţivotě. Od jeslí odchází naplněni radostí a jistotou, ţe pro Boha nejsou bezvýznamní… Znalci hvězd od východu jsou zase neúnavnými hledači pravdy. Jejich hledání a víra, pro níţ tak dlouhou cestu váţí kvůli naoko bezvýznamnému dítěti, je odměněna poznáním pravdy a tím, ţe odcházejí „jinou cestou“ i jejich ţivot dostal nový směr… Jaké jsou moje reakce na zvěst o narození Vykupitele? Co očekávám od letošních Vánoc? Snad jenom narození Děťátka, anebo také dovolím, aby to dítě vyrostlo a stalo se v mém ţivotě někým? Přeji vám svátky plné světla, lásky a pohody, svátky naplněné hledáním pravdy a opravdového smyslu ţivota… V tomto posvátném vánočním čase Vám přeji, abyste zaţili radost a lásku Betléma nejen ve své rodině, ale i ve svém srdci, ve kterém ať má Bůh vţdy své místo. Všem čtenářům Zvonů a celému farnímu společenství ze srdce přeje i v roce 2012 a u jeslí od Jeţíše vyprošuje P. Pavol Sandánus
Anketa, rozhovor , tip na kníţku Úryvky ze zajímavých knih Zavzpomínání na duchovní obnovu Zprávičky z misijního klubka
V Praze na výletě dětí s panem farářem Pozvání na vánoční představení Mládeţ píše – vikariátní setkání, countrybál Článek o topení na faře a další…..
Pohřeb: Jozef Lukáč, 11. listopadu 2011 Těchonín, 39 let. Věra Vychytilová roz. Křivohlávková, 25. listopadu 2011 Těchonín - Celné, 86 let. Ladislav Fogl, 2. prosince 2011 Sobkovice, 65 let
Pokračování komentáře ke mši svaté z minulého čísla Zvonů. Část II. - 2. Znamení kříže, pozdrav Po vstupním zpěvu spolu s knězem děláme znamení kříţe. Kříţem nás Kristus vykoupil a tímto znamením jsme byli při křtu označeni jako jeho učedníci. Proto všechno, co chceme konat ve jménu Kristově (ať uţ je to bohosluţba, modlitba nebo i obyčejná práce), začínáme znamením kříţe. Kdyţ se lidé sejdou, nejprve se pozdraví. Naše shromáţdění má náboţenský charakter, a proto kněz, který shromáţdění předsedá, nás pozdraví biblickým pozdravem. Pozdravy jsou vzaty převáţně z listů sv. Pavla. Kněz můţe vybrat jeden z několika moţných. Tento pozdrav vyjadřuje nejen přání, ale i ujištění o tom, ţe Pán je skutečně přítomen mezi námi, protoţe jsme se shromáţdili v jeho jménu. Kristus je přítomen zvláštním způsobem v osobě předsedajícího, proto naše odpověď: „I s tebou". Příště pokračování. P. Pavol Sandánus
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen. Otec nebo matka: Dnes oslavujeme Vánoce – narození našeho Pána Jeţíše Krista. On se narodil, aby přinesl dobro, lásku a pokoj do naší rodiny. V tuto chvíli zavítal i k nám. Modlitba: Anděl Páně… EVANGELIUM Zaposlouchejme se do slov Evangelia podle Lukáše: Lk 2,1-14 V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu: To bylo první sčítání a konalo se, kdyţ byl v Sýrii místodrţitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, kaţdý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protoţe byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ţenou, která byla v poţehnaném stavu. Kdyţ tam byli, naplnil se jí čas, kdy 2
měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a poloţila do jeslí, protoţe v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel - to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a poloţené v jeslích.“ A náhle bylo s andělem celé mnoţství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení.“ Píseň: Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán, nebo jiná koleda… Požehnání jídla: Poţehnej, Otče, toto jídlo, nám k uţitku a tobě ke chvále. Prosíme Tě, Pane, buď častým hostem v našem domě a dej, abychom byli hodní darů, kterými jsi nás obdaroval. Vzájemné přání k Vánocům… Připravil Pavol Sandánus
Na Boţí hod se čte hymnus, uvádějící ještě hlouběji do centra vánočního tajemství: začátek Evangelia podle Jana. SLOVO SE STALO TĚLEM Právě tato věta je srdcem křesťanské zvěsti: Chtěl-li se Bůh vyslovit naplno, chtěl-li dát lidem své slovo, které nikdy nevezme zpět, pak „tvarem“ tohoto Slova je lidství. Člověčenství je most, po kterém kráčí Bůh – říká vánoční zvěst. Avšak toto poselství můţeme ještě rozvinout dále, vidět tuto skutečnost také z druhé strany: přijmout svůj lidský úděl, pečovat o lidskost a rozvíjet ji, to je cesta, kterou člověk kráčí k Bohu. A to i tehdy, kdyţ o Bohu neví nebo se domnívá, ţe v něj nemůţe věřit, - dodává jeden z nejvýznamnějších teologů dvacátého století, Karl Rahner. Z vánoční víry v tajemství Vtělení vyplývá, ţe kaţdý člověk, který bere váţně a věrně své lidství (své „stávání se člověkem“) a stejně chápe i lidství druhých, je uţ tím na cestě k Bohu. Kéţ na této cestě uděláme i o těchto Vánocích alespoň krůček dopředu. podle Tomáše Halíka, Úvahy na prahu tisíciletí vybrala Lenka Konopková
– Tento večer byl výhradně pro muţe. Je to moc fajn, ţe v dnešní době se dokáţou sejít chlapi a jsou ochotni poslouchat duchovní slovo a pak o něm diskutovat a přemýšlet o ţivotě. Tak uţ jenom tím byl sobotní večer velmi obohacující. Jan Linhart měl půl hodinovou promluvu, ve které otevřel tři ţivotní osudy Abraháma, Jákoba a Josefa Egyptského. Ukázal nám tyto tři velké osobnosti v lidském světle. U Abraháma to byla
3
cesta k Boţí poslušnosti a odevzdanosti, u Jákoba bojovnost a u Josefa trpělivost. Je to přesně jako s námi. Kaţdý, kdo se upřímně otevře Bohu, poznává při svém ţivotním putování slabosti, které mu ukazují pravdu o sobě samém. Bohu dík za naše slabosti, protoţe pro ně potřebujeme lékaře duše a tím je Jeţíš. Na jeho narození se připravujeme a budeme ho brzo slavit. Ten o nás ví úplně vše a je moc rád, kdyţ mu dáme prostor pro léčbu. Přeji kaţdému z nás, ať stejně jako Abrahám jsme Bohu poslušní, ať bojujeme s našimi slabostmi a nesmiřujeme se s nimi jako Jákob a ať jsme na ţivotní cestě trpěliví jako Josef Egyptský. Na konci nás čeká věčná odměna, láskyplné objetí našeho nebeského Otce. Proţijte si v klidu zbytek adventu a pak radostně přijďte k Betlému oslavit narození Jeţíše. Víťa Kareš
Duchovní obnova pokračovala v neděli mší svatou, kterou vedl P. Jan Linhart. Se svým přirozeným kazatelským darem nám P. Linhart předloţil několik zamyšlení. Ze všeho mi zůstalo v hlavě jedno vtipné přirovnání: Stejně tak jako snoubenec neřekne své snoubence: „Hele moc hezká nejsi, ani Tě nemiluju, ale vařit umíš, tak to s Tebou vydrţím“, tak ani my nemůţeme mít takový postoj k naší víře. Na faře po občerstvení pokračovalo adventní zamyšlení. Dostali jsme od P. Linharta tip na dárek pro své rodiče k výročí svatby - cestu do svaté země, kde „to vše vlastně začalo“, prošli jsme s Marií, pastýři a králi do Betléma a pak nakonec kdo chtěl, mohl poloţit P. Linhartovi otázky. A co na obnově nejvíce zaujalo? Zeptala jsem se vás, co jste tam byli: - V ţivotě člověka jsou někdy situace tak bolavé a nepochopitelné, ţe kdyby Bůh nebyl, tak "jsou na mašli". A já věřím, ţe Bůh je. A já chci věřit, a věřím v takového Boha a takovému Bohu, ve kterém je odpověď. - Kdo ví, jaké úmysly s námi Bůh měl a proč se rozhodl toho, či onoho člověka vzít k sobě – na to máme celou věčnost, abychom si to s ním vyříkali.
4
- „Přičiňuj se tak, jako by všechno záleţelo na tobě a nic na Bohu - a důvěřuj tak, jako by všechno záleţelo na Bohu a nic na tobě.“ (sv. Ignác z Loyoly) - Nejkratší a zároveň nejdelší cestou, kterou musíme podniknout, je 30cm od hlavy k srdci. - Mě zaujal přístup p. faráře Linharta, osobní zkušenost, měl jsem pocit, ţe vše, co nám říká a doporučuje má osobně zaţité, proţité a hlavně ţe tomu věří. Ţádné naučené fráze, prostě super. - Ze setkání chlapů mě zaujalo povídání o Josefu egyptském – jeho povaha, ţivotní příběh, souţití se svými bratry – jejich nenávist k němu, prodání do otroctví. Přesto jim dokázal odpustit a pomoci jim, kdyţ oni měli nouzi a přišli prosit do Egypta o jídlo. - Líbilo se mi, jak P. Linhart představil tu lidskou stránku biblických postav. A děkuji moc Jirkovi Pomikálkovi, který se ujal hlídání dětí a celé 2 hodiny s nimi hrál různé hry a soutěţe. Jana Krsková
Našli Marii s děťátkem Lk 2,15-20 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Kdyţ konáme své dobré skutky, obyčejně se při tom dopouštíme dvou chyb: Před první nás varuje evangelium slovy: „Nekonejte svou spravedlnost před lidmi, aby vás chválili….“ A o druhé nám káţe se vyhýbat, kdyţ nám mluví o svíci, kterou je třeba postavit na svícen a neschovávat ji pod kbelík. Chválit se vykonaným dobrým skutkem je chyba. Ale skrývat ho úzkostlivě před zraky lidí je také chyba. První ubírá dobrému skutku na vnitřní hodnotě, druhá mu brání působit blahodárně navenek. Pozorujme v přečteném evangeliu Pannu Marii a všimněme si, jak ona se vyhnula oběma nebezpečným úskalím, které ničí uţ ve zrodu naše dobré skutky. Kdyţ má porodit Jeţíše a v něm darovat světu to, co mu ještě nikdo nedal a uţ nikdy nedá, vyjde za město do tiché noci a pusté stáje. Ví velmi dobře, co dává v tomto Dítěti světu. Mohla by se rozběhnout k lidem a zvěstovat jim příchod tolik čekaného Mesiáše. Vţdyť porod Dítěte byl právě tak zázračný, jako jeho početí… A ona přece neběţí, aby hlásala slávu této významné chvíle. - Zůstává pokojně 5
na místě matek – u lůţka dítěte. Ale právě tím donucuje nebe, aby se ono postaralo o reklamu. A nebe se opravdu pohnulo. Vysílá hvězdu i anděly a chudá betlémská stáj se mění na přijímací salón pro pastýře i krále… Modleme se: Přesvatá Matko, nauč nás plodit naše dobré skutky s jednoduchostí a pokojnou odevzdaností, s jakou jsi Ty zrodila svého Syna. Vypros nám lásku k ústraní, ale nedej upadnout do úzkostlivosti, neboť víme, ţe bázlivé skrývání toho, co dobrého jsme vykonali pro Boha a bliţního, je také chyba. Ztrácí schopnost povzbuzovat druhé. Ať je nám Tvůj příklad stálou připomínkou, ţe plody svého ţivota musíme skrývat před Herodesem, který by je chtěl zničit, ale ne před pastýři a mudrci, kteří z nich chtějí a mohou mít prospěch. Uč nás, jak se máme podělit s bratry a sestrami o štěstí vlastního úspěchu a při tom neurazit svatou skromnost. Amen .
Vybral Jiří Pomikálek
Co rádi vaříte během vánočních svátků? Máte nějaké "své" jídlo, které vaříte vždy, prosím o recept! - Na štědrý večer jsme jedli tradičně uţ od mého dětství a dělám to i dál tyto pokrmy: Ovocnou polévku - uvaří se sušené švestky, kříţaly, rozinky, skořice celá a hřebíček. Zahustíme nastrouhaným perníkem rozmíchaným ve studené vodě. Polévku uvaříme den předem a jíme studenou. A sladkou rýži - rýţi uvaříme v mléce, přidáme sušené švestky, omastíme. Dáme do zapékací mísy a upečeme v troubě. Jíme celá rodina, z té mísy, ve které jsme pekli. Zbytek kaše dáme slepicím, aby taky měli na štědrý večer něco dobrého. Vaříme také hrách nahusto, aby se nás drţely peníze. Máme i klasického smaţeného kapra s bramborovým salátem, cukroví a štrúdl. (Ţena 77 let) - K večeři na Štědrý večer si děláme kapra trochu jinak neţ je klasické: kapra nakrájíme na podkovy, osolíme a potřeme utřeným česnekem. Obalíme v mouce smíchané se sladkou i pálivou paprikou a usmaţíme na oleji. Je to moc dobré! (Ţena 42 let) - Jako děti jsme mívali na štědrovečerní večeři párek s bramborovou kaší. Teď uţ dělám klasicky kapra a salát. Míváme ovoce. Během svátků si uděláme punč - mandarinky z plechovky si dáme do skleniček a zalejeme horkou vodou. (Ţena 75 let) - Doma jsme vařívali hubovník z "Českého ráje". Původní recept pochází z krkonošského hubovníku. Vznikne cca 4litry hmoty, která se nalije do vymazaného pekáče a peče v troubě dozlatova. Toto je porce pro cca 6 osob: Potřebujeme: sušené houby 130-150g, 6ks vajec, 1 střední hrnek mléka, 1smetana (250ml), 2-3 polévkové lţíce hrubé mouky, 10 polévkových lţíce strouhanky, 1 velká cibule, 1 malá palička česneku, sůl, kmín, pepř drcený. Houby namočíme do vody, poté asi 20minut povaříme. Cibulku osmaţíme, česnek propasírujeme. Poté vše smícháme (vodu z hub můţeme nechat, ale jen tolik vody, aby
6
houby byly ponořené, přebytečnou vodu odlít). Necháme krátce odstát a poté vše přelijeme do vymazaného pekáče a dáme do trouby péct do zlatova. (Muţ 34 let) - Naše rodina se kaţdoročně těší na domácí vánočku od babičky. Sice babička skoro kaţdý rok říká, ţe se moc nepovedla, buď „rozjetá“ nebo „spláclá“, ale stejně je vţdycky výborná, taková chutná, poctivá. Přikládám recept: 45 dkg mouky-polohrubá s hladkou na polovinu, 15 dg cukru, 15 dkg tuku (sádlo + hera), 3 ţloutky, špetka soli, asi 5 dkg kvasnic, asi 4 dcl mléka (podle potřeby), citrónová kůra, citrónová šťáva, vanilkový cukr, rozinky, 1 vejce na potření, zaděláme těsto, necháme vykynout, upleteme vánočku, potřeme vajíčkem a pečeme asi 45 minut. Dalším tradičním vánočním jídlem jsou pro nás vepřové řízky. Ty máme vţdycky 25. prosince u druhé babičky. Řízky obaluje den předem, takţe jsou skoro naloţené a pak s bramborovým salátem chutnají výborně. Je to sice taková klasika, ale stejně se na ně těšíme, pro mě to je opravdový svátek, kdyţ přijdu k hotovému, aniţ bych musela vařit. To ocení určitě kaţdá maminka, která většinu ţivota stráví v kuchyni u plotny. (Ţena 40 let) Ptala se Aneta Sršňová
Ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Mt 5, 16 nevrazím, se najednou vznosně vypínají a Ano, chci být světlem. Chci svítit tak, jejich světlo proměňuje obyčejnou ulici v aby lidé při spatření mého plamínku tajemné a vznešené místo. Vlastně si chválili mého Otce v nebesích. Ale jakým pouličních lamp nevšimnu, pokud nesvítí. druhem světla bych měla být? Je přece Vychutnávám si atmosféru místa, ale tolik moţností…. neuvaţuji o lampách. Rozhlíţím se po Nad dveřmi nouzových východů nebo nich, teprve aţ kdyţ nefungují. Přece jen na stěnách schodišť svítívají červená bych chtěla být víc patrná. světla nouzového osvětlení. Slouţí ve dne Třeba jako semafor! Na ten kouká v noci. Pro bezpečnost jsou nezbytná. I ve kaţdý. Musí. Stává na důleţitých místech, tmě poznám, kudy jít. Neupadnu na na křiţovatkách cest. Jasně říká, kdy má schodech. Jsou to důleţitá světla. Bylo by kdo jet. Určuje, kdy má kdo přednost. hezké slouţit k ukazování cesty do Musí ukazovat vţdycky jednoznačně, bezpečí. Ale nikdo si jich nevšimne, ţádné kombinace barev. To by bylo, dokud svítí hlavní světlo nebo dokud je kdyby svítila červená se zelenou zároveň! den. A jsou nudná a nevýrazná! Tímhle Taky nesmí udělat chybu a vynechat třeba světlem bych být nechtěla. ţlutou. Je to velká zodpovědnost svítit To uţ raději pouličním osvětlením. jako semafor. Raději bych snad hledala Ráda chodím v podvečer ztemnělými ještě něco jiného….. ulicemi. V šeru totiţ báječně vyniknou Uţ vím! U srdce mě zahřeje, kdyţ všechna světla. Pouliční lampy, ty šedivé zahlédnu ve vánočním čase venkovní nehezké sloupy, jichţ si za dne ani ţárovičky na keřích před domem. Drobná nevšimnu, pokud do nějaké náhodou 7
barevná světýlka ukazují cestu domů. Potěší oko kolemjdoucího, rozveselí děti. A ještě mě napadá, co dělají tahle roztomilá světýlka: připomínají
narozeniny Jeţíšovy! Jindy neţ Vánocích přece nesvítí. Mám jasno, takhle chci zářit i já.
o
Hana Pinknerová Vybrala Lenka Konopková
Říkáme, ţe všechno má svůj čas. Jistě to můţe platit i pro přečtení nějaké kníţky. Ta, kterou Vám chci popsat, čekala od Vánoc 2008. Prvních padesát stran jsem četl sedm měsíců a zbylých dvě stě padesát tři dny. Román od A. J. Cronina „Klíče království nebeského“ popisuje ţivotní pouť kněze Frencise Chisholma. Jako malému tragicky zemřeli oba rodiče a chlapce se ujal strýc a posléze teta Polly. Ta mu umoţnila navštěvovat školu a po ukončení se rozhodl studovat seminář. Moţná díky těţkému dětství má mladý kněz představu, ţe jeho posláním je láska a pomoc bliţním. Jak se mýlil, poznal záhy, kdyţ je vystrkán církevními hodnostáři na misii do daleké Číny. Zde také proţije velkou část kněţského ţivota a realizuje své chlapecké představy o poslání člověka. Jako kněz pomáhá svým čínským farníkům pochopit Boha nejen slovy, ale především skutky. Celým ţivotem dokazuje, ţe cesta k Bohu vede přes pomoc bliţnímu. I kdyţ od napsání tohoto románu uplynulo víc, neţ 70 let neztrácí nic na aktuálnosti. Z přebalu knihy: Mistrovství realistického líčení děje, přesné neuhýbající sociální cítění, a především soucit, cit pro spravedlnost, přesná typizace, absolutní poctivost a oddanost sluţbě člověku, neumdlévající vůle k lásce, snášenlivosti, toleranci a pravdě, ne slovy, ale činy, to je to, co z tohoto románu udělalo kultovní text. Radostné čtení přeje Fík (Filip Mikyska)
"Považte, jak malý oheň dokáže zapálit velký les! " - Bylo mottem vikariátního setkání v D - centru v Dolní Dobrouči. Celé setkání bylo na téma Misie. Začalo mší svatou v kostele, kterou společně slouţili 3 kněţí. Po mši jsme byli pozváni do nového D centra. Hned u vstupních dveří jsme byli rozděleni do skupin, podle jednotlivých světadílů. Následovala přednáška s prezentací o misiích v Jihoafrické republice. Tu nám přednášela dobrovolnice, která tam po rok učila v soukromé církevní škole. Po ukončení prezentace jsme se rozdělili po kontinentech k večeři. Kaţdý kontinent dostal jeho typické jídlo. "Chudáci Afričané!“ V průběhu večeře jsme všichni měli malý úkol napsat prosbu na papírek a přilepit ji na kříţ. Potom na nás čekala Velká misionářská soutěţ, která probíhala uvnitř i venku kolem D - centra. Hlavním úkol jednotlivých kontinentů bylo najít, co nejvíce svých lístečků. Hra se odehrávala ve tmě. Po 8
vyhodnocení hry následovala večerní adorace v kostele, kam se donesl kříţ s prosbami. Kaţdý si mohl z něho vzít jinou prosbu, neţ psal a následně se za ni modlit. Kdyţ skončila adorace, byla moţnost čajovny + hraní her v D centru (stolní fotbálek, pinec). Všichni jsme si to moc uţili a těšíme se na další setkání. Katka Faltusová
Po loňské pauze, kdy bál nebyl, jsme se s holkama rozhodly, ţe to tak nenecháme a countrybál uděláme. A jak jsme řekly, tak se stalo a 19.11 se Nekoří nesly první country písně od kapely WEJVRAT, která se postarala o celovečerní hudební doprovod. Hudba hrála, na baru se nalejvalo, v sále se tančilo, pívo se točilo, zkrátka jak to na pořádném bále má vypadat. A kdyţ si kapela potřebovala odskočit na bar, tak aby se hosté nenudili, proběhlo vystoupení Dancing people (ţáci za ZŠ U Dvora Letohrad), kteří pobavili publikum všech generací. A aby naši hosté načerpali nějakou tu inspiraci jak pořádně zatančit na country muziku tak nám taneční soubor Alabama, předvedl pár country tanečních kreací. A pak se tančilo a pilo a tančilo, aţ se přiblíţila půlnoc a s ní vystoupení našeho ,,alternativního spolku, Hop Sem Hop Tam´´ s dopomocí Honzika Luxe, které se letos neslo v duchu celkem netradičním (pro naši generaci), předvedly jsme spartakiádní sestavu na píseň Poupata. Do nádherně rozjařené atmosféry ještě zaznělo pár písní od kapely READY MATE, která zvedla ze ţidle snad celý sál. A následoval odchod domů s krásnou vzpomínkou na proţité chvíle. Za pomoc při realizaci Countrybálu bych chtěla poděkovat Majdě, Terce, Korodě, Magdině, Kítě, Máje, Šrouboj, Honzikoj, holkám Hrdinovým za obsluhu baru a všem kdo přiloţili ruku k dílu. Moc vám všem děkuji za pomoc. Doufám, ţe se za rok zase setkáme. Dollina (Dominika Bednářová)
V pátek 26.10 jsme se o podzimních prázdninách vydali na výlet do Prahy. V ranních hodinách jsme se sešli na vlakovém nádraţí v Letohradě v počtu 14 dětí, pana faráře, mě a Vojty. Pan farář mě a Vojtu poţádal, abychom jeli jako doprovod. Cesta tam uběhla celkem rychle, hráli jsme různé hry a přestupovat jsme museli jen v Ústí. Kdyţ jsme dojeli do Prahy, vystoupili jsme na hlavním nádraţí a koupili si lístek na tramvaj. Dojeli jsme skoro aţ k Technickému muzeu. Tam jsme se rozdělili do tří skupin a kaţdý si prohlíţel to, co ho zajímalo. Mě nejvíce zaujalo oddělení s astronomií, kde jsme mohli vidět různá souhvězdí a kouknout se na ně dalekohledem. Dále tam byly různé zvětšovací a zmenšovací čočky, kterými jsme se mohli na sebe navzájem dívat. Jako další mě zaujala místnost, kde byla vystavena různá psací pera. Dokonce jsme si s nimi mohli 9
zkusit psát i něco hezkého nakreslit. Dále byla na programu prohlídka praţského arcibiskupství. Tam nastal malý problém, před budovou nacvičovali vojáci s hradní stráţí a nechtěli nás pustit dovnitř. Tak jsme se zatím šli podívat zadním vchodem do katedrály sv. Víta. Poté jsme ještě asi půl hodiny čekali, neţ to vojáci ukončí a pustí nás dovnitř. Tam uţ na nás čekal pán, který nás zavedl do arcibiskupské kaple a s výkladem nás provedl po celé budově. Těšili jsme se na tajnou chodbu, ale ta byla k našemu zklamání zamčená. Dále jsme se měli jít podívat na střechu, ale kvůli nepříznivému počasí to nebylo moţné. Na zpáteční cestě jsme se ještě stavili do "Mekáče“, tam se těšili hlavně kluci. Poté jsme došli na nádraţí a ve večerních hodinách jsme v plném počtu dorazili zpět do Letohradu. Tímto bych chtěla poděkovat panu faráři, ţe tento výlet zorganizoval a celé farnosti, za příspěvek, díky kterému se tento výlet mohl konat. Myslím si, ţe se všem dětem líbil, a ţe jsme si ho moc uţili. Klára Faltusová
V pátek 2. prosince se na faře sešli naši malí misionáři spolu s ministranty. Z dětí se vyklubalo opravdu pořádné klubko. Štěpánka s Anetou a P. Pavlem pro ně připravili dětský punč na zahřátí. Vonělo to nádherně. Na úvod setkání se děti pomodlily při světle čajových svíček desátek radostného růţence – i Ti nejmenší to zvládli. Pak si vzal slovo P. Pavol a vyprávěl nám o rorátech. Podle tradice je zaloţil Karel IV a celé jsou o tajemství setkání anděla s Marií. Děti poslouchaly, hádaly, proč jsou rorátní mše právě brzy ráno, proč má advent 4 neděle a proč advent vůbec proţíváme. Třešničkou na dortu byla výroba adventního domečku, kde v kaţdém okýnku po celý advent čeká krátké povídání či úkol. Nic jednoduchého na výrobu to tedy nebylo, ale šikovné děti podle návodu Štěpánky několik domečků postavily. Děti, dnes nezapomeňte otevřít 18. okýnko! Štědrý večer je uţ opravdu blízko nás. Jana Krsková
Určitě jste si všimli misijního stánku, misijního jarmarku. Občas se objeví, pak na čas zmizí. Naposledy minulý týden se uskutečnil vánoční misijní jarmark. Zboţí je 10
různé, ale moţná netušíte, kde se to vše bere a co všechno to obnáší. Zeptala jsem se proto Anety Sršňové a Štěpánky Karešové, které se o misijní jarmark starají, na pár otázek. Co je to vlastně misijní jarmark? Aneta: Pro mě to znamená pomoc pro nejchudší lidi z Afriky a rozvojových zemí, pomoc pro děti. Konkrétně v naší farnosti to funguje tak, ţe naše děti a naše maminky vyrábí různé věci, které se na jarmarku prodávají. Kupují si to pak naši farníci a tím pomáhají těm nejchudším, protoţe vytěţené peníze se posílají, jak doma říkám dětem, „na černoušky“ . Štěpánka: Misijní jarmak je způsob, jak pomoci lidem, kteří ţijí daleko od nás v nouzi a v chudobě. Snaţíme se vyrobit něco hezkého, co by lidem udělalo radost. Oni tím, ţe si ty věci koupí, většinou za dobrovolný příspěvek, těmto lidem pomohou, protoţe ty peníze putují tam, kde jsou zrovna nejvíce potřeba. Peníze se pouţívají na stavbu škol, kostelů, na vzdělávání dětí, na jídlo, léky, obydlí… Víme konkrétně, kam se peníze posílají? Štěpánka: O tom rozhoduje papeţské misijní dílo. Posílají se vţdy tam, kde jsou nejvíce potřeba. Můţete se o těchto aktivitách dočíst v Misijním zpravodaji, který nabízíme při jarmarcích, nebo bývají v kostele. Vychází dvakrát do roka a jsou tam také zprávy a poděkování od kněţí a biskupů z těchto dalekých zemí např. Surinam, Indie, Uganda, Papua – Nová Guinea a další. Je v misijním jarmarku nějaká pravidelnost? Aneta: Vţdy je na misijní neděli, na Vánoce, na Velikonoce a letos poprvé jsme připravili jarmark i na farní den – posvícení. Štěpánka: Připravujeme to podle našich sil a také aby toho nebylo moc, aby misijní jarmark nezevšedněl a aby pro kaţdého byla radost, ţe zase můţe trochu zmírnit bídu dětí, kterou si ani nedovedou představit. Jak jste se k této práci připletly? Aneta: Měla jsem pocit, ţe bych ráda pro někoho něco udělala, protoţe uţ jsem si připadala, ţe uţ nejsem „tak potřebná“, jak bych chtěla být. A všimla jsem si, ţe Štěpánka tuto práci pro misie uţ dělá, a tak jsem se zeptala, jestli bych se mohla připojit. A Štěpánka říkala, ţe jo . A také i proto, ţe se zajímám několik let o fair trade obchod (spravedlivý obchod) pro tyhle chudý lidičky, kde se jim spravedlivě za jejich práci zaplatí. Převáţně prodávají kakao, čokoládu, kafe a čaj. A tím, ţe uţ to několik let
11
objednávám, tak jsem si říkala, ţe by se to dalo pouţít i na tyto misijní jarmarky, proto jsme na posvícení v našem misijním stánku prodávali i fair trade čokolády. Ráda i ve volných chvílích něco vyrábím a tak jsem objednala přes internet různé korálky a společně s mojí sestrou Markétou a Štěpánkou a Veronikou a Pavlou a Ivou jsme vyráběli šperky. Štěpánka: K té práci jsem se připletla tak, ţe mi byla přidělena P. Andrzejem. Prostě nebyl při ruce nikdo jiný, kdo by chtěl pracovat s našimi malými, šikovnými misionáři. Jsem moc ráda za všechny děti z klubka, protoţe vidím, ţe se rádi setkávají, tvoří, dozvídají se o chudých zemích a učí se tak myslet na druhé a pomáhat jim. Děti si tak dokáţou představit, jak to v těch zemích vypadá, a mohou si představit, komu to vlastně pomáhají. Vidí, ţe to, co máme my, není samozřejmost. Pak tu mám jednu osobní otázku - co pro vás osobně znamená pomáhat někomu, koho vlastně ani neznáte? Aneta: Přináší mně to velikou radost. Tento týden jsem otevřela noviny a na jedné stránce byl článek o luxusní restauraci, kde si lidé dopřávají drahá jídla, a na druhé stránce byla ţena z Číny, která zavlaţovala po kapkách rýţi, lidi tam musí jezdit daleko za prací a děti vidí jednou do roka. To ve mně vzbuzuje nepříjemný pocit toho paradoxu – jak je to vůbec moţný. A tak se snaţím a dělá mi to velikou radost, kdyţ můţu tu kapičku pomoci „ukápnout“ pro ty černoušky. Štěpánka: Tak mně přijde, ţe jsme všichni děti jednoho Boha a jsme Jím spojený, takţe mně vůbec nevadí, ţe ty lidi neznám, kdyţ vím, ţe ty peníze jdou těm potřebným a nepouţijí se jinak. Je to taková radost, kdyţ vím, ţe aspoň trošičku můţu tímto způsobem pomoci. Představujete si při tom svém pomáhání konkrétní tváře? Aneta: Představuju. My máme doma i projekt Adopce na dálku. Máme nyní 3 roky jednoho kluka. Předtím jsme měli holčinu, ta uţ vystudovala, tu jsme měli 7 let. A máme jejich fotky, vysvědčení. Jinak si tváře dětí můţeme prohlédnout v misijních časopisech, pexesech, jak nám Broňa posílá. Představuji si tedy konkrétně děti. Štěpánka: Moji rodiče mají také na dálku adoptovanou holčičku z Indie, uţ 12 let jí posílají peníze, aby mohla studovat, ona nám posílá dopisy, takţe jí trochu znám a vím, jak roste od jejich nějakých deseti let. Jinak přímo konkrétní dítě si nepřestavuji, ale vidím je v těch misijních časopisech – ty krásné usměvavé děti, jak ţijí v bídě a přesto mají v sobě radost. Kolikrát si říkám, nechci se rouhat, ţe kdybychom byli chudší, ale šťastnější a trochu zpomalenější v té rychlosti toho ţití, tak bych byla ráda. V té rychlosti ani nestíháme děkovat Bohu za tolik darů, kterých kaţdý den od něho dostáváme. Je to jistě práce celé rodiny, co na to říkají doma? Aneta: No, naší Věrušku to vyloţeně baví, takţe ta je moc ráda a kluci - no taky je sem někdy vezmu, ale spíš to beru tak, a tak jsem to i Věrušce vysvětlila, ţe kluci mají své krouţky a my s Věruškou ţádný nemáme, takţe misijní klubko je náš krouţek. Štěpánka: Je to moc věcí a krabic a materiálu a někdy se doma nevejdeme, ale děti rádi pomáhají. A taky jsme se nové věci naučili. Právě jsme byly na kurzu plstěných 12
náušnic s Anetou. To tvoření je pro mě taková součást ţivota, protoţe pracuji v mateřské škole a tam hodně s dětmi tvoříme. A jak to vypadá, po té organizační stránce. Jak dlouho dopředu musíte začít s přípravami? Tak měsíc? Aneta: To víc, spíše dva měsíce, záleţí také na tom, co se vyrábí. Třeba na ty korálky to bylo potřeba hodně hodně hodin. Jednou jsme se sešli u Veroniky všichni a společně vyráběli a jinak jsme to měli rozdělené po rodinách. Já s Markétou, kdyţ byla třeba neděle, tak jsme kromě přestávek na jídlo celý den navlékaly a vyráběly. Co by vám od nás farníků pomohlo? Aneta: Můţe se pomoc s čímkoliv. Jak jsme měli misijní koláč, přinesla paní Faltusová na tácku trubičky a ty byly během chvíle pryč. Řekla bych, ţe to jídlo si lidi rádi koupí. Kdyţ je někdo šikovný a pěkně se to připraví uţ zabalené na tácek a lidi si to můţou koupit domů na odpoledne ke kafi, tak to si myslím, je pro náš stánek veliká pomoc A moţná co by nám ještě pomohlo, aby lidi uţ dopředu počítali s tím, ţe jarmark bude a koupí si na něm dárky pro ostatní. A tím, ţe si něco koupí, nedají dárek jen té babičce nebo tetě, ale i zároveň dají dárek tomu černouškovi. Aby si uvědomili, ţe při tom obdarovávají dva lidi a ne jen jednoho . Štěpánka: Myslím si, ţe je mezi námi spousta šikovných lidí. Úplně by stačilo, kdyby se kaţdý, kdo by měl chuť, podílel na jarmarku tím, ţe přinese třeba jedny upletené ponoţky nebo uháčkovanou dečku nebo něco, co by udělalo radost. Je to obohacení druhých tím, ţe my se můţeme něco nového naučit a zároveň udělají radost druhým tím, co umí. Je to taková příleţitost. Kolikrát se bojíme vyjít s něčím, protoţe si říkáme, ţe to není dobré, nebo nezvládneme udělat dvacet kousků, ale opravdu stačí jedna věc. A kdyţ padesát lidí přinese jednu věc, tak je to krásné a nám to moc pomůţe. Moc děkuji za rozhovor a už těším se na velikonoční jarmark! Ptala se Jana Krsková
Milí farníci, ráda bych vás krátce informovala o tom, jak se nyní vyvíjí projekt vytápění ve farní budově. Římskokatolická farnost Nekoř ţádala v srpnu 2011 o dotaci z Programu rozvoje venkova, které přiděluje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Tyto dotace zprostředkovává a úspěšné projekty doporučuje Místní akční skupina Orlicko (MAS ORLICKO). Konkurence byla obrovská – v naší kategorii neziskových organizací a církví bylo celkem 28 projektů a necelá polovina byla podpořena. Jsme velmi ráda, ţe náš projekt byl mezi vybranými. Teď jsme ale teprve na úplném začátku našeho společného díla. V nejbliţších týdnech budou osloveni potencionální dodavatelé zakázky vytápění. Podle zákona musí proběhnout malé výběroví řízení, kde musí být osloveni 13
nejméně 3 subjekty. Tyto firmy, projeví-li zájem, zpracují nabídku na zhotovení díla a poté v předem stanoveném termínu bude vybrán dodavatel. Jak je zvykem o vítězi zpravidla rozhoduje cena. Výše poskytnuté dotace činí 150 000,-Kč. Ovšem předpokládané náklady se pohybují okolo 450 000,- Kč. Konečnou cenu zakázky budeme znát, aţ bude vybrána firma a podepsána smlouva o díle. Nyní záleţí především na nás, jak podpoříme tento projekt. Je reálné, ţe příští zimu se bude na faře topit. Za předpokladu, ţe se kaţdý na tomto díle budeme podílet dle svých moţností. Peníze jsou potřeba, dále budou potřeba šikovné brigádnické ruce, svačinářky, uklízeči… Věřím, ţe s boţí pomocí to dokáţeme. Pravidelně – kaţdou třetí neděli v měsíci budou po mši svaté tzv. dveřní sbírky na topení. Váš finanční dar můţete také poslat na transparentní účet u FIO banky, který je veden pouze za účelem projektu vytápění na faře. Peněţitý dar si můţete zahrnout do vašeho daňového přiznání a uplatnit tak slevu na dani. (Potvrzení si vyţádejte u administrátora farnosti P. Pavla v Nekoři.) Číslo účtu: 2400195555/2010 V případě bankovního převodu uveďte do zprávy pro příjemce „dar církvi“. Pohyb na účtu můţete sledovat na následující webové stránce: https://www.fio.cz/scgi-bin/hermes/dz-transparent.cgi?ID_ucet=2400195555 případné dotazy ráda zodpovím Veronika Mikysková
Klidně kráčej svou cestou uprostřed všeho hluku a spěchu měj na paměti, jaký postoj dokáţe vzejít z ticha. Pokud je to moţné, buď s kaţdým zadobře, ale nevzdávej se přitom sama sebe. Svou pravdu vţdy říkej klidně a jasně a vyslechni si také ostatní, i ty, kdo jsou nevědomí a hloupí - i oni mají svůj příběh. Hlučným a hádavým lidem se vyhýbej. Jsou pro mysl pohromou. Budeš – li se chtít srovnávat s druhými, pak věz, ţe tě čeká marnost a hořkost. Vţdycky budou lidé větší i menší, neţ ty. Ze svých úspěchů i záměrů se raduj, vţdy se snaţ pokročit dál, avšak zůstaň skromný. To je trvalé jmění v proměnlivém štěstí ţivota. Ve svých záleţitostech se chovej obezřetně. Svět je samý úskok a podvod. Avšak nebuď slepý k ničemu, v čem se s tebou setká ctnost. Buď sebou samým - především. Nepředstírej náklonnost tam, kde ji necítíš. Ale nepohrdej láskou tam, kde se znovu ozve. Vţdyť kolik ona zakusí rozčarování, kolik snese vyprahlosti a přece zas vyrůstá s úpornou vytrvalostí a stále znovu, jako tráva. Vděčně přijmi, k čemu dospěl úradek tvých let, a je-li tvé mládí u konce, s půvabem ho odevzdej. Pěstuj silnou mysl, ať tě můţe ochránit, stihne – li tě neštěstí. Nepřepínej se však příliš vysokými sny: ze zklamáni a proher povstává mnoho úzkostí. Usiluj o prospěšné sebeovládání, jinak buď však k sobě vlídný a mírný. Jsi dítětem stvoření o nic méně neţ stromy a hvězdy. Máš právo na to, abys tu byl. A ať uţ to vnímáš, nebo ne, bezpochyby míříš tam, kam máš. Ţij v míru s Bohem, tak jak ho teď sám chápeš. 14
- A ať jsou tvé snahy a sny jakékoli v tom hlučném světě a zmatku ţivota -ţij v míru se svou vlastní duší. Se vším svým klamem, se vším svým trápením i sny, co se tak rychle rozplynou - jak krásný je stále přece ten svět! Helena Rýznarová Těchonín
Studené Úterý 20. prosince 2011 od 16.30 do 17.00 hod. Svátost smíření můţete přijmout podle moţnosti půl hodiny před kaţdou mší svatou, nebo je moţné se individuálně domluvit s knězem.
Sobkovice Neděle 18. prosince 2011 od 12.00 do 12.30 hod. Nekoř Čtvrtek 22. prosince 2011 od 17.00 do 19.00 hod.
NEKOŘ kostel sv. Mikuláše, biskupa Štědrý den - 24.12.2011 16.00 hod. - dětská mše svatá 22.00 hod. - půlnoční mše svatá Boží hod vánoční - 25.12.2011 8.00 hod. - mše svatá Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka - 26.12.2011 8.00 hod. - mše svatá sv. Silvestra I., papeže - 31.12.2011 17.00 hod. - mše svatá Panny Marie Bohorodičky - 1.1.2012 8.00 hod. - mše svatá (Při mši svaté - Obnova manţelských slibů.) TĚCHONÍN kostel sv. Markéty, panny a mučednice Boží hod vánoční - 25.12.2011 9.45 hod. - mše svatá Panny Marie Bohorodičky - 1.1.2012 9.45 hod. - mše svatá (Při mši svaté - Obnova manţelských slibů.) SOBKOVICE kostel sv. Prokopa, opata Boží hod vánoční - 25.12.2011 11.00 hod. - mše svatá Panny Marie Bohorodičky - 1.1.2012 11.00 hod. - mše svatá (Při mši svaté - Obnova manţelských slibů.) STUDENÉ kostel sv. Anny Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka - 26.12.2011 9.30 hod. - mše svatá 15
Milý farníci, doba adventní nám přináší spoustu duchovních příprav a také oslavu narození našeho spasitele Jeţíše Krista. Všechny děti se na tuto nejkrásnější událost těší, a proto si pro vás chystají malé vánoční divadelní představení. Uţ od začátku listopadu se kaţdý pátek scházíme na faře a snaţíme se naše naučené fráze převést do divadelní scénky. Naši malí farníci jsou velmi šikovní a nadšení. Budeme velice rádi, kdyţ část vašeho Štědrého dne přijdete strávit na dětskou mši svatou, která začíná v 16. hodin. Účinkující: Anička, Martička a Liduška Novotnovi, Anička, Maruška a Toník Karešovi, Anastázka a Šimon Krskovi, Samuel a Jáchym Zamazalovi, Tomáš, Terezka, Verunka, Adélka a Julinka Tauchmanovi, Doubravka Mikysková, Aneţka Hubálková Magdaléna Hubálková
setkání seniorů: 21.12. 2011 a 25. 1. 2012 v 15.00 hod. mše svatá pro děti: 24.12. 2011 v 16.00 hod. a 20.1. 2012 v 18.00 hod. Milé děti a rodiče, srdečně jste zváni v 16.30 hod. na faru na společné setkání s přípravou na dětskou mši svatou. koledování a zpívání u betléma: 1. 1. 2012 v 15.00 hod. setkání biřmovanců: 6. 1. 2012 v 19.00 hod. setkání misijního klubka: 6. 1. a 3. 2. 2012 v 16.30 hod. Tříkrálová sbírka: 7. 1. 2012 v 16.30 hod. ministrantské setkání: 14. 1. a 28. 1. 2012 v 10.00 hod. (ministrantské setkání bývá v průběhu školního roku kaţdou druhou a čtvrtou sobotu v měsíci). pastorační rada: 19. 2. 2012 v 19.00 hod. biblická hodina: kaţdé úterý v letním čase v 19.00 hod. a zimním v 18.00 hod. Srdečně jste zváni do kostela sv. Mikuláše v Nekoři, kaţdý pátek od 17.30 hod. do 18.00 hod. na adoraci před vystavenou Nejsvětější svátostí Oltářní. Změna vyhrazena. Všechny akce budou vyhlášeny v neděli u ohlášek a vyvěšené na farních stránkách. Uzávěrka příštích Zvonů je 27. ledna, předem děkujeme za příspěvky ZVONY OD SVATÉHO MIKULÁŠE Vydává farní společenství ŘK farnosti NEKOŘ. Pouze pro vnitřní potřebu farnosti. Příspěvky vhazujte do krabičky Zvony, odevzdejte Janě Krskové, či zašlete na email:
[email protected] .Korektura textu Lenka Konopková Náklady na vytištění 10,- Kč, prosíme, vhoďte do krabičky Zvony.
16
